Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Pik, jemuž uděluji slovo.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Československá
sociální demokracie při budování
svého programu vytýčila programově,
že náboženství je věcí soukromou.
Z toho plyne, že církve nemají uplatňovati
proti státu nároky a služebnost a že i
v ohledu materielním mají se samy starati o své
potřeby. Stát nemá býti pod vlivem
a poručenstvím církve. Stát a každý
svobodný občan musí potírati bludy,
že církev stojí nad světskou mocí
a že moc státní má jí sloužiti,
poslouchati a podporovati.
Jsme-li snášenliví vůči náboženství
jako ke všem světovým názorům
jiným, nevzdáváme se boje proti dogmatům
církevním, a pověry církevní
potíráme metodami vědy a poznanými
pravdami vědeckými. Jsme přesvědčeni,
že katolický názor světový je
výchově, škole a kultuře škodlivý,
neboť zatemňuje a mate.
Uznáváme-li privátnost náboženského
přesvědčení a organisaci církevní
jako organisaci spolkovou, musíme trvati na tom, aby si
církve uhradily své potřeby ze svých
vlastních prostředků a fondů. Z těchto
důvodů programových odmítá
naše strana kongruovou předlohu - odmítá
ji také z důvodů politických. Je potřebí
položiti otázku, jakou je snaha klerikalismu a zejména
jakou je snaha církve římsko-katolické
při uplatňování kongruového
zákona a při celém kongruovém boji,
kdy podařilo se.monsignoru Šrámkovi soustřediti
protilehlé póly, soustřediti liberály
všech národností pro věc reakce a zpátečnictví.
Snaha klerikalismu a této taktiky kongruové spočívá
v tom, aby upevněna byla moc klerikalismu, církve
ve státě, aby kongruovou předlohou byl postátněn
boj proti vědě, pokroku a osvětě.
Naše strana pochopitelně nezůstává
pouze při odporu proti této kongruové předloze,
nýbrž, jak to činí již po celou
dobu svého trvání, celé půlstoletí,
žádá a usiluje o to, aby provedena byla odluka
církve od státu a nejen od státu, nýbrž
aby odcírkevněna byla škola a aby také
byla provedena odluka církve od obce.
Já jsem zde poznámkou při vývodech
jednoho z pánů řečníků
poznamenal, jaké nemožnosti středověké
panují ještě v dnešní osvícené
době v naší republice, jaké nemožnosti
jsou vyjádřeny na př. patronátním
právem, které ukládá určité
závazky a povinnosti obci. Jsem 32 roků bez konfese,
neboť před 32 lety vystoupil jsem z církve
římsko-katolické. Před 6 lety byl
jsem zvolen starostou města Plzně. Při konstatování
všech svých zákonných povinností
naproti obci a veřejnosti našel jsem také celou
řadu závazků a povinností, které
ukládá úřad starostenský patronu
kostela místního a patronu ostatních kostelů,
kterým přísluší patronát
města Plzně. Jako bezkonfesijní člověk
mám podle dnešních zákonů vykonávati
na př. tyto patronátní povinnosti: jako patronátní
komisař mám docházeti do hlavního
chrámu sv. Bartoloměje v Plzni, dozírati
k tomu, aby tam byl pořádek a aby všechno správně
podle předpisů náboženských bylo
vykonáváno. Mám při tom velkou výhodu
jako v ostatních 6 kostelích, že mám
vyhrazeno zvláštní křeslo, na které
jiný smrtelník nesmí si sednouti. To však
je ještě málo. Mám jako bezkonfesijní
člověk výhodu v tom, že přijede-li
do Plzně pražský arcibiskup, mám právo
pod baldachýnem ihned zaujmouti za ním místo.
Mám další právo a povinnost, abych při
takové příležitosti, při návštěvě
arcibiskupa nebo biskupa, usedl na pravém místě
večeře arcibiskupské a této večeře
se zúčastnil. (Veselost.) Vedle těchto
práv a povinností podle starého zvyku a podle
jakýchsi starých ustanovení patronátních,
která již ovšem leží v museu, mám
právo a povinnost zjišťovati, zdali všechny
osoby ženské na farách patronátních
mají předepsané kanonické stáří.
(Veselost. - Výkřiky posl. Zeminové
a Mikulíčka.) Musím poznamenati, že
jsem velice liberálním, velice oportunním
a že jsem nečinil žádných zvláštních
obtíží a že jsem byl tak dalece liberální,
když jsem shledal na třech farách, že
tam nebyla ani polovička kanonického stáří,
že jsem zamhouřil oči a řekl jsem si:
Všichni jsme lidé, chybičku má každý
z nás. (Veselost.)
Uvádím tyto případy jako anomalii.
Uvádím je na doklad toho, že dnes zákonodárství
a zejména patronátní zařízení,
která jsou zůstatkem středověku, jsou
nemožna a že je nutno, aby tyto hlouposti byly již
z našeho republikánského zákonodárství
vymýtěny. Je to jistě nemístné
přinucování dotyčného starosty
a na druhé straně, myslím, že je také
proti mysli těm, kteří zastávají
kongruové stanovisko, když bezkonfesijní člověk
má kontrolovati jejich výkony církevní
a náboženské až do těch nejintimnějších
důsledků kanonického stáří.
Z těchto důvodů musíme důrazně
žádati, aby nejen tato ustanovení, ale všechna
ustanovení, která nutí obce k určitým
závazkům materielním a morálním,
byla zrušena. To znamená provésti důsledně
odluku církve od státu, od obce a také od
školy. (Výborné!) Je velice smutné
a je to přímo tragikou historie našeho liberalismu,
že kongruové strany našly věrné
pomocníky v liberální, městské
a venkovské buržoasii. Já chci těmto
pánům a těmto stranám odpověděti
citáty těch, kteří byli zakladateli
mladočešství, resp. národní demokracie
a kteří byli také zakladateli moderního
hnutí agrárního. Nebudu citovati Alfonse
Šťastného z Padařova. Jeho názory
jako theoretika selského jsou známy. Jsou známy
také jeho osvětové a filosofické názory.
Pakli agrární strana nedávno odhalovala čestný
pomník Alfonsu Šťastnému, jistě
že tím nedemonstrovala pouze pro tu jeho theoretickou
a praktickou práci ve prospěch selského lidu,
ale že tak, jak jsem četl v článcích
"Venkova", zdůrazňovala i jeho liberalism,
jeho osvětovou činnost, kterou prováděl
do všech důsledků. Vedl zápas proti
Římu, neboť Šťastný v Římě
a v klerikalismu správně spatřoval zkázu
československého národa.
Pánům z národní demokracie chci nejprve
citovati pro jejich paměť z Karla Havlíčka
Borovského toto: "Kdo jednou svobodu a právo
postavil na svou korouhev co heslo, kdo se dal do boje proti všeliké
libovolnosti, proti všelikému utiskování,
ten nesmí snad jenom v jistých věcech chtíti
svobodu a právo a v jiných dopouštěti
libovůli a utiskování, neboť jedna nepravda
ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle
zruší na tisíce práv. Tak také
pravda, svoboda a právo v politickém a národním
životě neobstojí bez pravdy, svobody a práva
v náboženském životě, a obzvláště
v našich okolnostech musí každý, kdo chce
přispěti k poražení světského
absolutismu, bojovati napřed proti církevnímu.
Církevní absolutismus jest poduška světského,
jeden s druhým stojí, jeden s druhým klesá,
a kdo dovede otřásti sloupem libovůle a absolucie
církevní, zboří jistě i politickou.
Absolutism světský nikdy sám sebe nepovažuje
za utvrzený, pokud nezavedl a nepojistil také absolutism
církevní."
To praví Havlíček, na jehož politických
zásadách organisovalo se mladočešství,
ze kterého vyrostla národní demokracie. A
pakli dnes pan dr Hajn apostrofoval, jak prý je
to krásná harmonie, když národ dovede
přijmouti i věci jeho duchu protilehlé, tu
chci nejen tímto aforismem Havlíčkovým
připomenouti panu dr Hajnovi povinnost všech
liberálů a osvětových lidí
trvati na pravdě, kterou národní demokracie
opustila, ale chci mu říci také, kam až
v té harmonii národní demokracie došla.
Mám tu citát z časopisu "Našinec",
tištěného v Olomouci r. 1915, ve kterém
jest zajímavá básnička, která
nám ukazuje, kam až v té harmonii národní
demokracie došla a jaké spojenectví si našla.
V této básničce časopisu "Našinec"
se praví: "My jdeme věrně s dynastií
a zapřem slávské pokrevenství, ať
naši se Slovany se bijí... my máme svoje náboženství.
Nám křesťan víc je nežli národ
a Rakušan víc než Slovan... My máme z
Říma správný návod - vždyť
křesťan nebyl utiskován. My barev svých
již nezměníme a zůstanem vždy černožlutí.
Nechť v Rakousko se v krve proudech, jak Fénix v ohně
žáru koupá, nechť vyjde obrozeno v oudech,
kéž jeho sláva k nebi stoupá."
To je to harmonické spojenectví národní
demokracie se směrem, který v Rakousku byl oporou
nejen trůnu Habsburků a války, ale který
i mocí dřívějšího rakouského
státu potlačoval všechno liberální,
pokrokové a socialistické hnutí. Mám
zde ještě jeden citát, a to z r. 1915, který
podepsal p. Mořic Hruban a prof. Šrámek.
Praví se v něm o Itálii, která prý
zradila Rakousko-Uhersko, toto: " Vytrvá katolická
Morava jako dosud i proti novému nepříteli,
jehož podlá proradnost nemá příkladu
v dějinách lidstva, neochvějně po
boku svého vznešeného mocnáře..."
A mám zde ještě jeden citát. Dne 12.
dubna 1917 napsal list p. Msgr. Šrámka "Hlas"
toto: "Tento stát českoslovácký"
- tak psalo se o našich snahách státních
- "byl by největším neštěstím
pro náš národ a pro pokoj v Evropě."
- "Chce-li však již Miljukov svého přítele
udělati presidentem nějaké republiky, ať
mu nabídne presidentství v Armenii" - tak se
smál autor časopisu, jehož hlavním sloupem
byl p. Msgr. Šrámek. (Posl. Sedláček:
To není pravda, to je lež! Jako starosta plzeňský
nemáte lháti!) Prosím, konstatuji, že
jsou to citáty z listu katolické strany na Moravě.
A nyní vám budu citovati projev papeže o Rakousku
za války.. Papež při vypuknutí války
podle zprávy "Čecha" ze dne 26. srpna
1914 prohlásil: (Výkřiky poslanců
z lidové strany.) Pánové, nestyďte
se za svého "Čecha". Papež prohlásil:
"Jediným panovníkem, u kterého bych
mohl intervenovati s nadějí na úspěch,
je císař František Josef. Ale právě
u něho nemohu intervenovati, neboť válka, kterou
vede Rakousko-Uhersko, jest spravedlivá, příliš
spravedlivá".
Prosím, pánové, takovým způsobem
smýšlela u nás strana, se kterou v pevné
frontě kongruové stojí národní
demokracie a strana živnostenská. V těchto
projevech ve válce nejlépe zobrazil se duch klerikalismu
katolického sloužiti Rakousku, sloužiti Habsburkům,
požehnati válce, aby dopadla nikoliv ve prospěch
idee československé, ale ve prospěch idee
rakouské. A nyní, prosím, ještě
jeden citát. (Výkřiky. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.) Dr Eduard Grégr
byl jedním z nejčelnějších bojovníků
a tvůrcem ideologie mladočeské, tedy dnešní
národně-demokratické strany. Dr Eduard Grégr
ve spisku "Naše politika" apostrofoval dr Ladislava
Riegra v roce 1876, když jej byl osobně velmi pochválil,
napsal zajímavou věc. A můžeme tuto
apostrofu dr Eduarda Grégra dnes adresovati panu dr Kramářovi
a dr Hajnovi, poněvadž stejně tato
apostrofa byla na místě té doby. kdy mladočešství
poráželo staročešství, jako je
na místě, kdy nyní národní
demokracie opustila úplně v kongruovém zápase
program nejenom Havlíčkův, ale i program
Eduarda Grégra. Grégr tehdy pravil Riegrovi: "Jen
prosím uvažte sám, kde jste se octnul? Kde
je ten Rieger...?" - my dnes můžeme říci:
Kde je ten dr Kramář? "Kde je ten Rieger
z r. 1848, který nadšen v pro svobodu občanskou
hřímal s tribuny kroměřížského
sněmu proti zpátečnictví, výsadám
v šlechty a svrchovanosti trůnů? Je to tentýž
muž, kterého dnešního dne vidíme
ve spojení se stranou feudální a ultramontánní?
Či myslíte opravdu, že národ náš
ze spojení se stranou ultramontánní bude
míti prospěch?" To řekl Grégr
Riegrovi a dnes to můžeme říci dr Kramářovi.
"Či myslíte opravdu, že národ náš
z tohoto nepřirozeného spojení se stranou
klerikální bude míti prospěch?"
A Grégr praví dále: "Byl byste věru
jediným státníkem, který tak soudí,
neboť všichni vynikající státníci
v naší době jsou právě náhledu
opačného. Všichni tito mužové považují
vliv strany ultramontanní za nejvyšší
neštěstí národa a bojují rozhodně
proti němu. Jenom my se spojujeme se živly" -
a toto jde zase na adresu pana dr Kramáře -
"proti nimž bojuje celé osvícené
člověčenstvo". Tak pravil Riegrovi dr
Eduard Grégr. Toto adresujeme panu dr Kramářovi,
adresujeme to i Staňkovi a Hodžovi a
těm, kteří vedou pod praporem kongruovým
agrární stranu do boje za zvýšení
platů kněžských. A i těm, kteří
zde pronesli slova, jak to učinil také zástupce
strany živnostenské, že prý je třeba
býti spravedlivým...... (Výkřiky.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Pik (pokračuje):... a jak to pronesli
také někteří řečníci,
že prý při obhajobě zájmů
hmotných je třeba konati spravedlnost i naproti
zřízencům a služebníkům
církve. Těmto stranám, národní
demokracii, agrární straně a straně
živnostenské přečtu tento citát
Karla Havlíčka Borovského, který však
také platí straně klerikální,
na důkaz, že jejich akce po hmotném úspěchu
není nijak možná, aby zpevnila mravní
síly církve římskokatolické.
(Hluk. - Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.) Havlíček pravil: "Pravé
neštěstí tohoto světa je, že se
z každého náboženství poznenáhlu
udělá také řemeslo a výživa,
a že pak, jaký jest člověk, obyčejně
u mnohých řemeslnické a výdělkářské
ohledy zastíní duševní. Kdyby bylo zůstalo
křesťanské náboženství vždycky
ve způsobu prvních časů svých,
když kněží nebyli ještě naskrze
zvláštním stavem, nýbrž jen to,
co jejich jméno "starší" skutečně
znamenalo, t. j. mužové v celé obci vážení
a pro zkušenost a vážnost svou od své
obce za kněze vyvolení, kteří však
se neživili ze svého kněžství,
nýbrž své vlastní živobytí
odjinud a již dříve měli a kněžský
úřad a církevní důstojnost
jen vedle svého jiného světského povolání
zdarma zastávali. Kdyby byli, pravím, věci
zůstaly asi v podobném pořádku, bylo
by zůstalo také křesťanství upřímnější,
čistější a podobnější
svému pravému účelu. Jakmile se však
stal z důstojnosti kněžské spolu stav
zvláštní, který měl výživu
a výdělky své od náboženství
tak jako advokáti a všichni jiní stavové
na tomto světě, a když konečně
přičiněním papežským zavedeno
je v kněžstvu našem proti vší přirozenosti
a proti zjevnému učení Ježíšovu
nucené bezženství, čímž
se stalo kněžstvo stavem od jiných svých
spolukrajanů a od světských spolubratři
zcela odděleným a jako nějakým vojskem
papežským, od té doby počaly zkvétati
a povyšovati se papežské koruny a biskupské
čepice, zvětšovaly se důchody a příjmy
klášterů, biskupů a far, ale pravé
křesťanství a pravé učení
Ježíšovo počalo se vždy více
zapomínati a kaziti. Nikdo se ani osměliti nesmí
odporovati mi, že by náboženství katolické
mnohem lepší ovoce nésti musilo, kdyby kněz
katolický s lidem věřícím v
pražádných peněžitých živnostních
poměrech nestál, kdyby se nikdy za žádnou
církevní službu nic neplatilo, kdyby lid svému
knězi pod žádným jménem žádných
daní a poplatků odváděti nemusil",
zkrátka kdyby kněžství nebylo žádnou
světskou živností. Vy dnes kongruovou předlohou
činíte z duchovního stavu, z kněžství
a z církve řemeslo, živobytí, živnost,
nota bene řemeslo na ohlupování lidu. A tomuto
řemeslu pomáhají liberální
strany, československá národní demokracie,
strana agrární a strana živnostenská.
(Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Pik (pokračuje): Je velmi často
socialismu předhazováno, že prý staví
materialismus nad idealismus. Dnes se nejlépe ilustruje
a bude hlasováním ilustrovati, že ti, kteří
vystupují proti tak zv. materialismu socialistickému,
neštítí se všechnu ideu potlačiti,
neštítí se utéci od programu pro chamtivé
materialistické zájmy jednoho stavu, stavu kněžského.
Tento příklad dnešního hlasování
je ukázkou úpadku našeho buržoasního
liberalismu. Jediná síla, jediná naděje
lidu československého bude v socialismu (Smích
poslanců čsl. strany lidové.) a nikoli
v klerikalismu a falešném liberalismu. Liberalismus
československý dnešním dnem se vyžil,
liberalismus tento se odsoudil. Tento liberalismus zahyne, aby
ustoupil a padl před vítězícím
socialismem (Smích poslanců čsl. strany
lidové.), který provede jednou ten konečný
soud: odluku církve od státu. (Výborné!
Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Řečnická listina je vyčerpána,
rozprava je skončena.
Žádám o přečtení došlých
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1. Návrh posl. Schweichharta:
Navrhuji, aby zpráva výboru rozpočtového
tisk 429 přikázána byla výboru soc.
politickému.
2. Návrh posl. dr Franke, Zeminové, dr Patejdla
a druhů:
Navrhujeme podle §u 47 jednacího řádu,
aby se přes osnovu tisk 429 přešlo k dennímu
pořadu.
3. Pozměňovací návrh posl. Landové-Štychové
a soudr.:
§ 1 budiž změněn takto:
" (1) Republika neuznává, nevydržuje a
nepodporuje žádného náboženského
vyznání a kultu.
(2) Od 1. července 1926 nelze pojati do státního
rozpočtu položek ku přímé nebo
nepřímé podpoře kteréhokoli
náboženského kultu a náboženského
vyučování, položky takové do
rozpočtu státního již pojaté
tímto dnem se převádějí do
titulu 11 rozpočtu ministerstva školství a
národní osvěty pro účely lidovýchovy
na popularisaci přírodních věd.
(3) Všechna dosavadní ustanovení zákonná,
jimiž založen byl nárok náboženských
společností, jejich zřízenců,
osob duchovních a církevních institucí
vůbec na příspěvky z prostředků
veřejných, zejména všechny zákony
kongruové se zrušují.
(4) Obce, okresy, země jakož i jiné korporace
nemající rázu výlučně
konfesijního nesmějí předsevzíti
žádného majetkového věnování
jakýmkoliv účelům náboženským
nebo církevním. Veškerá dosud učiněná
ustanovení, usnesení a převzaté závazky
této povahy, pokud nebyl věnovaný obnos nebo
předmět k určenému cíli již
spotřebován, jsou po právu bezúčelná."
4. Pozměňovací návrh posl. Landové-Štychové
a soudr.:
§ 2 budiž změněn takto:
" (1) Stát, země, župy, okresy a obce
nesmějí prováděti přímo
ani nepřímo žádného úkonu
náboženského kultu, a to ani tehdy, kdyby oprávnění
nebo závazek k tomu lpěl dosud na majetku, jenž
jest jejich vlastnictvím nebo v jejich správě.
(2) Funkce vojenských duchovních, katechetů,
učitelů náboženství a jiných
církevních orgánů, přímo
ve státní neb veřejné službě
zaměstnaných přestává.
(3) Oficielní účast státních,.veřejných
orgánů na církevních nebo náboženských
úkonech a slavnostech je nepřípustná.
(4) Žádnému náboženskému
sdružení nepřísluší zastoupení
ve sborech zákonodárných ani v jakýchkoli
veřejných úřadech a korporacích.
(5) Zanikají úplně a bez náhrady povinnosti
i práva osobního i věcného patronátu.
(6) Jmění nadaci, jež zřízeny
byly nebo budou pro účely náboženského
kultu nebo jakékoli jiné účely církevní.
jakož i jmění určené pro tyto
účely v posledních pořízeních.
listinách darovacích a jiných věnováních,
budiž upotřebeno pro úkoly sociální
péče, veřejné dobročinnosti,
vyučování a výchovy lidové.
(7) Je-li požitek některé nadace vázán
podmínkou vyznávání určitého
náboženství nebo účasti na úkonech
bohoslužebných, pokládá se podmínka
tato za nedoloženou."
5. Pozměňovací návrh posl. Landové-Štychové
a soudr.:
§ 3 budiž změněn takto:
" (1) Dosavadní veřejnoprávní
organisace církevní státem se neuznává
a zrušuje. Všeliké svazky a sdružení
náboženská jsou svazky soukromoprávní.
Občané mohou se k účelům náboženským
a ku provozování kultu sdružovati jedině
v mezích platného, všeobecného práva
shromažďovacího a spolčovacího.
(2) Všeliké církevní řády
a kongregace na území ČSR jsou zrušeny.
(3) Republika nepřiznává na svém státním
území žádných výsad a
žádného veřejnoprávního
postavení papežova a neudržuje se stolicí
papežskou diplomatického spojení."
6. Pozměňovací návrh posl. Landové-Štychové
a soudr.:
§ 4 budiž změněn takto:
" (1) Kněžím a zřízencům
společností a spolků náboženských
nelze svěřiti žádné funkce veřejné
správy státní a veřejného vyučování.
(2) Ku vedení a správě matrik osob narozených
a zemřelých, jakož i matrik o sňatcích,
jednotných pro všechny občany bez rozdílu
jejich náboženského vyznání,
příslušny jsou výhradně státní
úřady matriční, které zříditi
jest v každé obci, jež je sídlem soudu,
jakož i v obcích s více než 3.000 obyvatelů.
Úřad matriční může býti
spojen s úřadem obecním. Správce úřadu
matričního je příslušný
ku převzetí civilních ohlášek
a oddavek podle zákona z 22. května 1919, č.
320 Sb. z. a n.
(3) Podrobné předpisy o zřízení
a organisaci státních úřadů
matričních a o vedení jednotných matrik
občanských stanoví zvláštní
zákon."
7. Pozměňovací návrh posl. LandovéŠtychové
a soudr.:
Jako doplněk navrhuji zvláštní §
5 tohoto znění:
"Zákon tento nabývá platnosti dnem 6.
července 1926 a provede jej vláda."
8. Pozměňovací návrh posl. V. Beneše,
Kříže, Jaši a soudr.:
"Navrhujeme, aby v §u 1, odst. 1, čtvrtá
řádka, slova "jakož i jiné veřejné
duchovní správě" byla změněna
takto: "jakož i jiné veřejné duchovní
správě, pokud jest nezbytná k provádění
úkolů -státní správou svěřených."
9. Pozměňovací návrh posl. dr Dérera
a soudr.:
Navrhujeme, aby § 1, odst. 3 doplněn byl takto:
"Ustanovení o kongrue nevztahují se na řádové
kněze, i když konají službu, na niž
podle zákona se vztahuje povinnost doplatků ke kongrue."
10. Pozměňovací návrh posl. dr Dérera,
Karpíškové, Kříže a soudr.:
K §u 1 připojuje se poslední odstavec:
"Kdykoli státní správa kultová
uzná, že je počet systemisovaných míst,
spojených s výplatou doplňků podle
tohoto zákona vysoký, sdělí to správě
dotyčné církve a zastaví současně
další vyplácení těchto nadpočetných
doplňků."