My komunisté tážeme se v této souvislosti,
co by bylo důležitějším, zda plniti
klerikální měšec či zlepšiti
sociální zařízení? Poukazuji
na to, že zákon o podpoře stavebního
ruchu jest zákonem, který bylo by bývalo
nutno prodloužiti rozhodně ihned po uplynutí
doby jeho platnosti. Nestalo se tak. Podle našeho pevného
přesvědčení vzaly na se zákonodárné
sbory v tomto směru velmi mnoho viny a způsobily
tím nejenom stranám byt hledajícím,
nejen proletářským rodinám, které
dnes v mnoha tisících případů
bytu nemají, nýbrž i všeobecnému
národnímu hospodářství nejtěžší
škodu. Arciť klerikálové. kteří
z velké části nesou spolu odpovědnost
za zhoršení zákona o podpoře stavebního
ruchu, nemají přirozeně žádného
zájmu na účinném boji proti bytové
nouzi, neboť kněží, flanďáci,
nejsou bez bytu, nepotřebují si do toho stěžovati,
že nemají střechy nad hlavou. A nanejvýše
dobře jsou na tom po této stránce římsko-katoličtí
biskupové. Bylo již v debatě o kongruové
předloze na to poukázáno, že na př.
katolický biskup v Brně má 20 bytů
a že se přes to zdráhal zaplatiti brněnské
obci přepychovou daň za tyto byty. Děsných
důsledků bytové tísně nemůže
nikdo. kdo sociálně myslí a cítí,
dnes popříti a myslím. kdyby tak zvaný
říšský týden zdravotní
péče. který se nyní v Československé
republice připravuje, resp. provádí, řízen
byl skutečně s hlediska sociálního,
výsledek tohoto týdne byl by především
způsobilý podati důkaz o tom, že nic
nemůže více stlačiti životní
míru proletářských mas, že nic
neznamená ve větší míře
neslýchané a nesnesitelné stoupání
bídy proletářských mas, než sabotáž
stavební činnosti. V témž okamžiku.
kdy klerikálové přímo provokativním
způsobem porušivše jednací řád
sněmovny, promrskávají kongruovou předlohu,
v témž okamžiku, kdy tyto strany. Němci
a Češi, nemohou se toho téměř
dočkati. až si budou moci svým mamonem naplniti
pytlík, v témž okamžiku musíme
my komunisté s protestem připamatovati, že
jest v Československé republice celkem 74.000 nezaměstnaných
proletářů, z nichž pouze 34.000 dostává
státní podporu podle gentského systému.
Téměř 60% veškerého nezaměstnaného
dělnictva tohoto státu nedostává podle
gentského systému ani haléře. Kdyby
moje doba řečnická nebyla tak krátká.
přečetl bych vám dopisy zaslané z
Rudohoří, z nichž vysvítá, že
zejména v německých pohraničních
krajinách Čech je strašná bída
mezi dělnictvem a že jsou sta a sta nezaměstnaných,
kteří nespadají v dosah platnosti gentského
systému, kteří doslovně pod nejtěžší
bídou téměř klesají a kteří
se na nás o pomoc obracejí. Nemůžeme
jim pomoci, jsouce nuceni jim prohlásiti, že československý
parlamentarismus jest tak orientován, že se vždy,
buď tak neb onak, nalezne povolná většina,
přezírající oprávněné
požadavky nezaměstnaných.
Jiná kapitola. Klerikálové žádají
miliony na kongruu. Na druhé straně můžeme
zjistiti nepřetržité zhoršování
sociální politiky anebo aspoň stagnaci v
tomto oboru. Připomínám, že jest celkem
v Československu 30 živnostenských inspektorátů,
může tudíž 30 živnostenských
inspektorů prohlížeti a kontrolovati závody
co do hygienických a zdravotních zařízení.
A připustí-li se, že kromě těchto
úředních živnostenských inspektorů
snad 30 nebo 40 úředníků těchto
inspektorátů má právo kontrolovati
závody, docházíme teprve k číslici
100 osob, jež jsou oprávněny prováděti
kontrolu závodů. Myslím, že právě
v tomto oboru stát absolutně zanedbal svou povinnost.
Myslím, že postačí, uvedou-li se tyto
pouhé skutečnosti, aby se přibila na pranýř
úžasná nestydatost klerikálních
stran. Kde zůstává - nemluvím o kontrole
hygienických zařízení v průmyslových
závodech - kontrola domácké práce?
Ony klerikály, kteří dnes nemohou dost rychle
přivésti kongruu pod střechu, kteří
se neostýchají jako vysloveně křesťansko-sociální
stranická organisace užívati státních
peněz pro své účely, tyto klerikály
zvu, aby šli do Rudohoří přesvědčiti
se o tom, jak domáčtí dělníci
žijí, jaké jsou bytové jejich poměry,
co vydělají a z čeho žijí, jsou-li
postiženi kapitalistickou kletbou nezaměstnanosti.
Zvu tyto kněze, aby šli do Rudohoří
na vlastní oči se přesvědčit,
jak na př. rukavičkáři nebo houslaři
v západních Čechách žijí
bídně a uboze. Zvu vás, milí pánové,
abyste šli do Rudohoří podívati se na
do nebe volající bídu, zejména ženských
proletářů a proletářských
dětí. Kdyby tak klerikálové učinili,
museli by přisvědčiti onomu občanskému
spisovateli, který asi před 2 léty v jistém
občanském časopisu rovněž něco
napsal o nouzi v Rudohoří, jenž v časopise
"Prager Tagblatt" uveřejnil kritiku vzbuzující
rozruch, srovnával poměry v Rudohoří
se skutečným peklem.
Klerikálové dožadují se kongruy. Na
druhé straně tam, kde v obecních zastupitelstvech
rozvíjejí svou blahodárnou činnost,
staví se proti tomu, aby byly zdarma poskytovány
učební prostředky ubohé proletářské
mládeži, ač vědí, že velká
část především chudých
obcí není ani s to, aby tento způsob sociální
školní péče v praxi prováděla,
i kdyby k tomu snad měla dobrou vůli.
Klerikálové dožadují se kongruy. Na
druhé straně jsme nuceni zjistiti, že úřednické
zákony a učitelské zákony rok od roku
byly zhoršovány a dnes opětně se zhoršují.
Jsme nuceni zjistiti, milí pánové, že
jistě v souvislosti se snahami o konsolidaci v tomto kapitalistickém
státě úřednictvo a učitelstvo
také v budoucnosti musí počítati s
dalším zhoršením svého životního
postavení. Možná, že politikou německých
a českých agrárníků, politikou
spojených mezinárodních klerikálů
v tomto státě v souvislosti s kongruovou otázkou
aspoň část oněch učitelů,
kteří se na venkově dobrovolně propůjčují
za agitátory pro Svaz zemědělců, bude
vyléčena z očního zákalu, uvidí-li
v několika týdnech, kam vedla politika vlastní
jejich strany. (Souhlas komunistických poslanců.)
Poukazuji na pojištění ve stáří,
poukazuji na to, pánové, že na př. předevčírem,
jak myslím, zástupce německé křesťansko-sociální
strany pan Zajicek s této tribuny přednesl
sice oposiční řeč proti předloženým
úřednickým zákonům, že
však příštího dne věrně
a bodře i křesťansko-sociálně
a poslušně na rozkaz své frakce hlasoval pro
vládní návrh. Připomínám,
že teprve před několika měsíci
vůdce německých klerikálů prof.
Mayr-Harting podal návrh dožadující
se školské autonomie. Neslyšeli jsme dosud ještě
nic o tom, že by bylo sjedáno junktim mezi tímto
požadavkem školské autonomie a kongruou. (.Výkřiky
posl. Krumpeho.) Tím jest znovu jen prokázáno
- a tuto skutečnost pan Krumpe přes svojí
hovornost se světa nesprovodí - že klerikálové
právě v souvislosti se školskou otázkou
odkrývají své naprosto zpátečnické
hledí. Klerikálové -- a nyní můžete
vy, pane Krumpe, dobře dávati pozor - jsou
vždy nepřáteli vývoje moderního
vychovatelství. (Posl. Krumpe [německy]:
To můžete vypravovati v Kosmonosích,
nikoliv zde!) Když svého času ve starém
Rakousku německo-občanský poslanec Steinwender
podal návrh na zhoršení, na zkrácení
školní doby, stará rakouská křesťansko-sociální
strana tento návrh podporovala. V novém Rakousku
se nezměnili, provozují i nyní politiku nepřátelskou
modernímu vývoji vychovatelství. V přítomné
době vede se v Rakousku značný boj mezi mocnostmi
klerikální tmy a mocnostmi proletářského
pokroku. Posl. Glöckel chtěl prosaditi školskou
reformu a učební plán pro školy národní
a z části i pro střední školy.
který po našem názoru jest rázu reformistického.
Avšak i proti této učební osnově
zmobilisovali rakouští sociálové veškeré
síly. Podle této učební osnovy nežádá
se nic jiného. než aby se nesměl na dítě
vykonávati žádný nátlak jakéhokoli
druhu ve směru náboženském. Avšak
rakouští klerikálové, kteří
se - nač výslovně kladu důraz - spojili
s kapitalistickým židovstvem dnešního
Rakouska - vždyť dnes v Rakousku jedině židé
vzhledem k tomu, že jsou tu jen dvě strany, mají
možnost prováděti politiku křesťansko-sociální
- tito křesťanští sociálové
vedou dnes úporný zločinný boj proti
této veskrz skromné učební osnově,
za kterou stojí socialistická strana. (Výkřiky.)
Klerikálové -- ovšem jest pánům
nemilé, když tyto věci zjišťuji -
klerikálové a církev byli odjakživa
nepřáteli pracovní školy. Jsou nepřáteli
koedukace ve školství, jsou odpůrci toho, aby
se zdarma dodávaly učebné prostředky
pro všechny děti ve škole, jsou odpůrci
toho - rozumí se to vlastně samo sebou - aby tak
zvaná mravně náboženská výchova
byla nahrazena zavedením vyučování
mravouce. Jsou odpůrci toho, aby se dostávalo školním
dětem poučení o pohlavních věcech,
(Výkřiky posl. Krumpeho.) a podnikají
všecko, aby vzbudili v dětech vědomí,
jako by pojednávání o těchto věcech
bylo lze označiti za něco hříšného.
Nemůžeme než zjistiti, že jest absolutní
rozpor mezi tím, co se předvádí při
vyučování náboženství
ve škole, a výsledky moderních přírodních
věd. Musíme konstatovati a to s veškerým
důrazem, že se náboženským vyučováním
ve školách dítě plete a že pop
ve škole většinou všecko opět zničí,
co učitel obětavě a přičinlivě
svým dětem vštípil. Klerikálové
jsou průbojníky onoho směru ve vychovatelství,
jehož cílem jest, lidi a zejména proletáře
již ve škole vychovávati v lidi poddajné
kapitálu, právě proto, poněvadž
si říkají, že by výchova mladé
generace v tomto směru mohla býti obzvláště
výhodnou pro budoucí kapitalistické vykořisťování.
Ovšem potřebují takových poddajných
dětí, takových poddajných lidí,
musí tudíž hájiti tento klerikální
zpátečnický systém výchovy
na celé čáře. Klerikálové
potřebují zvláště v takových
situacích jako nyní, kde hlasují pro nestydaté
zdražení životních potřeb, kde
dali souhlas k odstranění soustavy pohyblivých
cel a k zavedení pevné soustavy vysokých
cel ochranných, na venkově dělnictva, které
jest dosti zaostalé, aby přijímalo tyto věci
jako bohumilé zařízení a jako bohumilou
křesťansko-sociální politiku. Avšak
všecky tyto námahy nic jim nepomohou, dnešní
generace proletariátu v tomto státě a zejména
německé dělnictvo v semknuté jednotné
frontě postaví se proti křesťansko-sociální
agitaci, proti křesťansko-sociálním
výchovným methodám a především
proti křesťansko-sociální celní
a lichvářské politice. (Výkřiky
posl. Krumpeho.) Na vaší straně není
ochoty skutečně zmodernisovati školství
a provésti odluku církve od státu. Tážeme
se pak, zda na tomto školství skutečně
není nic co zlepšovati, a tu dospějeme k výsledkům
nanejvýš děsným. Budeme nuceni po pravdě
konstatovati, že především jest nutno
zlepšiti vyučování dějepisu.
Kdo tvoří nyní dějiny, pokud se týče,
co tvrdí občanské strany, kdo že představuje
hybnou sílu v dějinách lidstva? Tu slyšíme
se strany občanské, že jsou to císařové
a králové a generálové, kteří
tvoří dějiny, a klerikálové
přicházejí opět s tvrzením,
že kromě těchto generálů a těchto
císařů a králů samozřejmě
také páni biskupové přispívají
k vytvoření lidských dějin. (Výkřiky
posl. Krumpeho.) My komunisté naproti tomu prohlašujeme,
že jednotlivci netvoří dějin, žádáme
právě proto, aby zmodernisováno bylo vyučování
dějepisu, a prohlašujeme, že by obzvláště
muselo býti ve škole vyučováno i otázkám
hospodářským a že by pro život
mladých generací bylo podstatně prospěšnějším,
kdyby se vyučovalo jiným způsobem než
dosud. Ovšem kdyby vyučovány byly děti
o hospodářských vztazích, kdyby se
dětem něco tak podobného vypravovalo jako
v Rusku, t. j. kdyby se jim vypravovalo něco o existenci
tříd obyvatelstva, o skutečnosti třídního
rozporu, o skutečnosti, jak vykořisťována
jest velká většina velkou menšinou, pak
by se asi ukázalo, že by to bylo nanejvýš
nebezpečné v prvé řadě pro
trvání kapitalistického společenského
řádu a v druhé řadě pro trvání
oněch občanských stran, které nyní
patří k celní většině.
Můžeme zjistiti, že na obecných a občanských
školách vůbec se nevyučuje přírodním
vědám. Arciť kněži mají
vždy ještě možnost tam svoje povídačky
udati. (Posl. Krumpe [německy]: Podívejte se
na učební osnovu!) Nesejde na tom, co jest v
učební osnově, tu znám, nýbrž,
co skutečně existuje. Ani slova o Häcklovi,
ani slova o přírodovědeckých a sociologických
výzkumech Krapotinových, ani slova o Darwinovi,
jen zflanďáčtění, jen klerikalisování
dorůstající mládeže, to jest
cílem klerikálů. Každý vážný
přírodovědec jest v dnešních
občansko-kapitalistických školách v
boykotován.
Nyní ještě slovo o tom, jaké stanovisko
zaujímají německé občanské
strany ke všem těmto otázkám. Stanovisko
křesťanských sociálů, jež
pan Krumpe tak vášnivě, ale celkem s
malým štěstím zastává,
jest pevné stanovisko, jež zaujímá také
svaz zemědělců. Tážeme se, jak
se německé občanské strany ve svém
celku staví k této otázce kongruy, k finanční
stránce této otázky a ke stránce její
posuzované s hlediska světového názoru.
Tu nezbývá mi než, abych se již něco
málo zabýval řečí, kterou včera
přednesl mluvčí německonacionální
strany dr Koberg s tohoto místa. Jest charakteristickým
a symptomatickým pro názory německých
občanských stran a musím něco uvésti,
co přednesl pan dr Koberg. Dr Koberg praví,
že také němečtí nacionálové
jsou ochotni positivně hodnotiti náboženství.
Jsme nuceni nadhoditi otázku, zda toto positivní
hodnocení náboženství má záležeti
v tom, že německé občanstvo jest pro
to, aby se podrželo vyučování náboženství
ve škole, a musíme se dále v této souvislosti
otázati, zda to němečtí občané
jako společenská třída a němečtí
nacionálové jako politická strana vážně
myslí, učinili-li ústy dr Koberga včera
prohlášení, že jsou zásadně
pro odluku církve od státu. Jsme nuceni v této
souvislosti již připomenouti, že německé
občanstvo ve starém Rakousku, kde mělo politicky
docela jiné postavení než v Československé
republice, kde německé občanstvo bylo třídou
vládnoucí, kde mělo daleko větší
politický vliv než nyní, nijak ani prstem nehnulo,
aby přivedlo tam na přetřes otázku
odluky církve od státu. Prohlašuje-li dr Koberg,
že jeho strana jest pro spravedlivé vypořádání
majetkových poměrů mezi státem a římsko-katolickou
církví, nesměl pouze položiti tuto otázku,
byl by měl věc tu daleko přesněji
vyjádřiti a především odpověděti
na otázku, v jakém smyslu toto majetkové
vypořádání se má provésti.
Pro charakteristiku oněch stran, které dnes německým,
českým a slovenským jazykem společně
křičí o kongruové miliony, jest po
mém mínění naprosto nutno vzpomenouti
toho, jakou politiku - a to slyší tito páni
ovšem neradi - tyto strany, celá křesťansko-sociální
strana, prováděly ve starém Rakousku za války.
Konstatuji: Ani špatnými vtipy pana dr Jurigy ani
rozčilenými výkřiky pana dr Petersilky
ani kýmkoli jiným z křesťansko-sociálních
agitátorů nelze vyvrátiti, že křesťanští
sociálové ve starém Rakousku provozovali
imperialistickou politiku a že jen tím, že žehnali
zbraním, tím že bez odporu projevovali ochotu,
aby byly rozlévány zvony na výrobu strojních
pušek, houfnic a jiných smrtících zbraní,
prokázali, že vše to, co jim nyní plným
právem metáme v tvář, také
skutečně přiléhá. (Hluk.)
Ve starém Rakousku vesměs radostné podporování
krvavého vraždění a lidských
jatek v mnoha tisících a tisících
případů a v Československu nic jiného,
než že strana páně Šrámkova
pokračuje v politice tohoto podporování.
Pan Šrámek po řadu let patřil
k tak zvané všenárodní koalici. Po řadu
let hlasoval jako nejčelnější vůdce
klerikálů ve vládě pro všecka
vydání, kterých ministr války požadoval
od koaličních stran a tím prokázal,
že čeští klerikálové hodlají
prováděti úplně tutéž
militaristickou politiku, jakou jejich političtí
předchůdci, pane Krumpe, prováděli
ve starém Rakousku. Henry Barbusse ve své proslulé
knize "La feu", "Oheň", ve které
zobrazuje veškeré válečné hrůzy
na německo-francouzské frontě, vyličuje
scénu, jak francouzský letecký důstojník
za letu přes německo-francouzskou frontu po několik
minut má příležitost pozorovati, jak
na jedné straně, na německé straně,
německý kněz žehná německým
zbraním, a jak na druhé straně, na francouzské
straně provádí týž úkon
francouzský kněz s francouzskými zbraněmi.
(Hluk.) Toť důkazy, které zaznívají
klerikálům nepříjemně v uších,
a oni se ještě více rozčílí,
řeknu-li, že jest nutným důsledkem jejich
celní politiky, jejich politiky, kterou napomáhají
k utvoření nynější vládní
většiny, že nejen pan Šrámek,
nýbrž snad již ve zcela krátké
době pan Feierfeili s panem Krumpem bude
ochoten jako součást nové německo-české
koalice v této sněmovně povolovati vojenská
vydání. Pak, pane Krumpe, promluvíme
znovu o tom, jaké zásadní stanovisko zaujímá
vaše strana v otázce militarismu.
Válka a kapitalismus patří dohromady. Kapitalismus
a křesťansko-sociální strany, jejichž
jediným úkolem jest udržovati lidstvo ve stavu
zbožného snění, patří
také dohromady, a tytéž strany, které
nám komunistům, bolševikům a celému
modernímu revolučnímu hnutí dělnickému
předhazují, že pracujeme ke zničení
občanské rodiny, že jsme ti, kdož ničíme
základy německého, pokud se týče
českého rodinného života, právě
tyto strany svým zákrokem pro válku, podporou
imperialistické politiky občanské třídy
ve starém Rakousku a dále podporou české
imperialistické politiky prokázaly, že podporujíce
válku, současně pracují i na díle
zkázy občanských a proletářských
rodin, vůbec ke zničení rodinného
života. (Souhlas komunistických poslanců.)
Klerikálové jsou nanejvýše rozčileni,
vmetou-li se jim ve tvář tyto skutečnosti,
a ještě asi o něco více se rozčílí,
rozebereme-li velmi vděčnou kapitolu o souvislosti
mezi římsko-katolickou církví a bílým
terorem.
Nevystačují-li již ideologické prostředky
útisků občanských tříd,
aby masy byly těmito prostředky utlačeny
a porobeny a drženy ve stavu pokorné zbožnosti,
pak nejsou nikterak zásadně neochotny, spolčiti
se dokonce s nejzazším pravým křídlem
buržoasie, otevřeným fašismem. Rád
bych jen na to poukázal, že v Horthyově Maďarsku,
v této tak zvané křesťanské zemi,
postihuje maďarské křesťanské sociály
důkladná míra spoluviny na úžasném
teroristickém režimu maďarské buržoasie
a že nikdo z těchto patentovaných kazatelů
křesťanské lásky k bližnímu
a snášenlivosti za brutálního útisku
maďarského proletariátu po celé měsíce
trvajícího, za celou dlouhou dobu, po kterou maďarský
proletariát, jsa spoután, nemohl se hnouti a úpěl
pod krvavými ranami buržoasie a od ní byl vražděn,
za celého krvavého období bílého
teroru ani jediný z maďarských klerikálů
neměl odvahy, aby proti těmto nelidským a
bestiálním metodám, metodám vědomého
ničení maďarského revolučního
proletariátu, byť i jediným jen slůvkem
protestoval. Lidé se rozčilovali nad teroristickým
režimem maďarských bolševiků, nad
politickými metodami Bély Kuna a toto rozčilení
rozšiřovaly také německy psané
listy křesťansko-sociální strany tohoto
státu, avšak nikdo nenalezl slova protestu proti tomu,
když maďarský revoluční proletariát
byl sražen k zemi úplně bezbranný a
maďarská buržoasie popustila uzdu svým
bestiálním choutkám, utlačiti tyto
proletářské masy. Spojení jinak tak
zbožných a prý snášenlivých
křesťanských sociálů s bílým
terorem jeví se zvláště charakteristické
ve velmi podezřelých a důvěrných
vztazích italských křesťanských
sociálů, italského kněžourství
s dělnicko-vražedným a krví poskvrněným
systémem Mussoliniho.
Avšak není potřebí mluviti o politice
cizozemských křesťansko-sociálních
stran, dotkneme-li se této kapitoly. Stačí,
připomeneme-li pouze, že to byli Šrámkovci,
čeští klerikálové, kteří
byli zaníceni zápalem, když šlo o to,
aby v tomto státě byl vydán zákon
výlučně na utlačení proletářských
mass, když šlo o to, usnésti se v této
sněmovně o tak zvaném zákoně
na ochranu republiky. Tehdy napjali čeští klerikálové
všechny síly, aby tato předloha stala se skutečně
zákonem, a přímo tehdy prokázali,
že v okamžiku nebezpečí hrozícího
kapitalismu budou ochotni vše pro kapitalismus obětovati,
co by poněkud jen mohlo míti nádech křesťanství,
že jsou ochotni uzavříti spolek i s teroristy
na československé půdě, spolek proti
revoluční třídě pracujícího
lidu tohoto státu usilující o postup. A humoristickým
jest na tom, že dokonce i slovenští klerikálové,
slovenská ľudová strana, ne pouze jednou, nýbrž
častěji na vlastním těle pocítila
účinky zákona na ochranu republiky, že
však parlamentní zástupci slovenské
ľudové strany jsou dnes úplně ochotni
líbati metlu, kterou kdysi dostali napráskáno.
Jest nutno, abychom se my komunisté také způsobem
naprosto věcným něco málo vypořádali
s poměry reformistických stran ke klerikalismu a
náboženství. Především dlužno
zcela všeobecně konstatovati, že klerikalismus
v tomto státě nebyl ničím tak posílen
jako tím, že po mnoho let některé tak
zvané protiklerikální strany, čeští
národní socialisté a sociální
demokrati, zasedaly v této vládě a vždy
více couvaly před klerikály, kteří
po převratu byli nanejvýš skromní, kteří
zalezli do nejzazších koutů, kteří
však vidouce, že tyto reformistické strany nehodlají
provozovati skutečně útočnou politiku
proti klerikálům, samozřejmě drzeji
vystupovali a vždy více požadovali. Nutně
zavdává to přece poněkud podnět
k úvahám, slyšíme-li na př. řeč
pí. Zeminové, jež sama o sobě
bude asi velmi zajímavá, řeč pana
Ostrého, pana Kříže, který
jménem české sociálně-demokratické
strany s této tribuny vedl zdánlivý boj proti
klerikalismu a kongrue. Není pro mne potřebí,
abych tyto strany proti sobě navzájem popouzel a
zvláště přibíjel nedůslednost
těchto stran, poněvadž to oba právě
jmenovaní řečníci beztak dostatek
učinili. Blamovaly se navzájem tak důkladně,
že si mohu úplně odpustiti, abych mluvil o
skutečném stanovisku těchto obou dříve
vládně socialistických stran k otázce
odluky církve od státu. My komunisté prohlašujeme,
že musíme tento naprosto nedůsledný
boj reformistických stran co nejostřeji potírati.
My komunisté prohlašujeme zejména zásadu,
podle které prý náboženství jest
soukromou věcí, za naprosto nedostatečnou
polovičatost a energicky ji odmítáme, prohlašujeme
dále, že se nespokojíme jen s tím, abychom
vytýčili parlamentní požadavek, aby
se odluka církve od státu provedla, nýbrž
že jsme ochotni za tento požadavek bojovati. V několika
měsících, až se opět sklíží
stará tak zvaná všenárodní koalice
- a jistě k tomu dojde - budeme míti příležitost
zjistiti, jak bylo opravdivým domněle protiklerikální
smýšlení českých národních
socialistů a sociálních demokratů.
My komunisté prohlašujeme, že naprosto odmítáme
polovičatost, záležející v tom,
že tyto reformistické strany žádají,
aby na místě dnešního vyučování
náboženství ve školách bylo zavedeno
vyučování laické mravouce. My komunisté
prohlašujeme, že zde jde pouze o jinou methodu, jak
ohlupovati masy a proletářskou školní
mládež, a že vyučování laické
mravouce již vzhledem k tomu, že nelze dnes mluviti
o všeobecné lidské morálce, poněvadž
právě takovéto všeobecné morálky
není, nýbrž jest jen morálka třídní,
cíle svého nedosáhne. Buržoasie, dnešní
celní strany, které zdražují chléb
masám, mají nutně jinou morálku nežli
proletáři, než ten, kdo se druží
ke straně revolučního proletariátu
a tak bojuje proti výsledkům občansko-kapitalistické
politiky. Náboženství a marxismu nelze absolutně
v žádném směru sloučiti. Přečtu
velmi zajímavý citát z jednoho spisu Karla
Marxe: "Kritika náboženství končí
naukou, že člověk jest nejvyšší
bytostí pro člověka, tudíž kategorickým
imperativem, zvrátiti všecky poměry, v nichž
člověk jest snižován, utlačován
a za opovrhovaného tvora považován." Kladu
výslovně na to důraz, že nikoli reforma
společnosti, nikoli boj o nějaké reformistické
návrhy, jež beztak na půdě občanského
parlamentarismu nelze proměniti ve skutečnost, že
Marx naopak výslovně mluví o "zvrácení
společenských poměrů", mluví
výslovně o "bezpodmínečné
nutnosti revoluční akce" a klade důraz
na vynikající význam organisovaného
revolučního proletariátu při těchto
dějinných změnách v sociálních
zařízeních. Tento důsledek zapírají
sociální demokraté všech jazyků,
zapírají jej reformisti. A komunisté jsou
jediní, kdož nejen klerikalismus jako mocenské
ústrojí, nýbrž ještě dále
i také náboženství potírají
a zde jednají veskrze v duchu Karla Marxe, jenž kdysi
prohlásil: "Náboženství jest opiem
pro národy." Tím chtěl způsobem
úsečným a pregnantním vysloviti, že
náboženství jest jedním z oněch
četných prostředků ideologického
boje tříd utiskujících a že revoluční
proletariát musí podstoupiti boj nejen proti politické
klerikální straně, nejen proti klerikálnímu
mocenskému ústrojí, nýbrž i proti
zásadám klerikální agitace a propagandy,
proti náboženství. Kam to vede, posadí-li
se socialistické strany s občanskými stranami
do vlády, zcela zvláště osvětlíme
v souvislosti s otázkou odluky církve od státu.
Kdyby byly tyto socialistické strany o to pečovaly,
aby bylo bývalo r. 1918 skutečně úplně
súčtováno nejen s kapitalismem. nýbrž
i s klerikalismem, kdyby se byly r. 1918 skutečně
ukázaly jako neoblomné strany socialistické
a revoluční, za které se vždy vydávají,
nepotřebovaly by dnes více s této tribuny
přednášeti bezúčinné řeči
proti rozmáhajícímu se klerikálnímu
nebezpečí, pak, myslím, by v této
síni seděli jiní lidé, pak by také
nebylo lze, aby se s této tribuny prováděla
občansko-zpátečnická práce
v politickém směru, poněvadž pak by
v tomto sále více nesněmovali poslanci německé
a české buržoasie. pak by v tomto sále
zasedali zástupci vítězného revolučního
proletariátu.
Komunisté zastávají stanovisko. že církev,
škola a občanská literatura představuje
ideologické mocenské ústrojí buržoasie.
Bolševici provedli nejen v theorii, nýbrž i v
praxi r. 1917 v souvislosti s velkou revolucí ruského
proletariátu na jedné straně násilnou
odluku církve od státu a násilné vyvlastnění
církevního jmění a vytvořili
tak teprve jediný možný předpoklad pro
to, aby na druhé straně byla zahájena skutečně
klidná osvětová práce proti náboženským
otravným zjevům. Bolševici, jež naprosto
nebylo lze zadržeti, aby způsobem nejnemilosrdnějším
nepodnikli bezohledný brutální boj proti
klerikálnímu mocenskému ústrojí
ruského carismu na celé čáře,
tito bolševici podali tím proletariátu celého
světa zářící příklad,
jak dlužno vésti třídní boj a
jak jedině lze problém odluky církve od státu
v praxi vyřešiti. Podali praktický doklad,
že jen tehdy, zmocnila-li se revoluční dělnická
třída politické moci, lze provésti
odluku církve od státu. Jsme pevně přesvědčeni,
že v občansko-třídním státě
a zcela zvláště v této Československé
republice, kde buržoasie úplně opustila všechny
tak zvané svobodomyslné zásady, kde navázala
spolek s nejčernější klerikální
reakcí, že v tomto státě odluka církve
od státu rovněž může býti
jedině dílem vítězné dělnické
třídy. V Rusku se provedla tato odluka, a ruští
bolševici, jimž zcela zvláště tak
nadmíru citliví klerikálové tohoto
státu vyčítají, že prý
jsou barbary, upotřebili těch mnoha milionů,
které před počátkem jejich moci plynuly
do bezedného jícnu ruské řecko-pravoslavné
církve, k tomu, aby na místě tohoto bezmezného
a zločinného plýtvání majetkem
mas byly utvořeny dětské útulky a
jiná sociálně-politická zařízení.
Jsme pevně přesvědčeni, že otázky
očisty školství od klerikálního
moru, že otázky odluky církve od státu
a školy nelze nikdy prakticky vyřešiti tak zvanými
demokratickými prostředky, a že teprve spojený
a k boji odhodlaný revoluční proletariát
tuto otázku revolučními prostředky
vyřeší.
Ruská revoluce důrazně nás poučuje,
že r. 1917 mohla býti pozemková reforma vyřešena
jen prostředky revolučního třídního
boje, že v Rusku také otázku národních
menšin jen tím bylo lze vyřešiti, že
se dostaly k veslu v politickém směru masy. Ruská
revoluce prokázala, že také otázku odluky
církve od státu lze vyřešiti jen revolučními
prostředky. A v tomto státě se rozejdeme
mezi masy, rozejdeme se mezi proletáře celého
státu. ukážeme jim na ten celý zpátečnický,
dělnictvu nepřátelský charakter křesťanských
sociálů a agrární politiky, a jsme
přesvědčeni. že není dalekým
okamžik, kdy si tyto masy nejenom porozumí, nýbrž
kdy také budou ochotny, pod sovětskými prapory
podstoupiti boj o politickou moc (Souhlas a potlesk komunistických
poslanců.)