Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Špatný.
Dávám mu slovo.
Posl. Špatný: Slavná sněmovno!
Dámy a pánové! Prožíváme
nyní jednu z nejsmutnějších kapitol
našich novodobých dějin. Půl tisíce
let zápasil československý národ s
Římem o své bytí, půl tisíce
let bojováno bylo o udržení našeho národa,
a po všech těch zkušenostech, po četných
zápasech, po křižáckých výpravách,
po dragonádách, po nesčetných pokusech
československý národ přivésti
k záhubě, přicházíme dnes k
jednání o kongruové předloze. Po pastýřském
listu biskupů slovenských, po provokaci národa
československého, jeho vlády a presidenta
Marmaggim, po Bomberovi najednou kongrua, prý pro všechny
církve, pro všechny náboženské
společnosti v Československé republice, ale
ve skutečnosti vlastně pro privilegium římské
církve.
Na pomoc přispěchali všichni činitelé
v Československé republice, mezi jinými i
pan ministr spravedlnosti a pan ministerský předseda
jako ministr vnitra a pan státní návladní.
Dnes dopoledne zabaven byl "Večerník Českého
Slova". Je to konfiskace naprosto nevídaná
a neslýchaná. V článku "Černý
pátek republiky" byla zabavena slova, že "dnes
černozelená koalice odhlasuje černý
zákon o 200milionovém daru černému
panstvu".
Až do dnešního dne neslyšeli jsme ani pana
min. předsedu ani pana ministra financí, jakých
nákladů kongruová předloha bude vyžadovati.
Dohady byly různé, informace se lišily od 35
milionů až do 200 milionů. Teprve dnes po jedné
hodině odpoledne pan ministr financí sdělil
v rozpočtovém výboru, že prý
předloha bude míti účinek finanční
asi 35 milionů korun, ale již ráno, prosím,
věděl pan státní návladní
- ač to neznali poslanci - že kongrua nebude státi
200 milionů, nýbrž 35 milionů, a proto
"České Slovo" zabavil.
Nenalézám slov, abych odsoudil tento způsob
persekuce. Za tento čin na ochranu římské
reakce vyslovujeme vládě největší
politování. Snad tato konfiskace je důsledkem
určitých politických sklonů pana ministra
spravedlnosti. Ale ministerstvo spravedlnosti nesmí býti
filiálkou sekretariátu československé
strany lidové. (Tak jest!) A jestliže snad
tato konfiskace je pod vlivem, nebo je-li dílem včerejší
interpelace nár.-demokratické strany, která
volá policii na socialistický tisk, (Slyšte!)
pak, vážené shromáždění,
je to politování hodným činem v tomto
zápase. (Výkřiky posl. Zeminové.)
Předpokládali jsme, že bude upraven poměr
mezi státem a církví, že stát
stane se skutečnou a jedinečnou vrchností
nad veškerými záležitostmi svých
občanů, nejen berními, vojenskými,
soudními a administrativními, ale také náboženskými.
Ještě dnes celá řada krajin v Československé
republice nenáleží ve věcech církevních
pod svrchovanost našeho státu, nýbrž pod
správu cizinců: Těšínsko pod
arcibiskupa vratislavského, Vitorazsko pod arcibiskupa
Sv. Hypolitského, Valčicko pod arcibiskupa vídeňského.
Celá ohromná část jižního
Slovenska podléhá vrchnímu dozoru známého
fanatického nepřítele československého
národa a republiky, arcibiskupa ostřihomského.
Značná část Podkarpatské Rusi
ještě dnes patří pod pravomoc biskupa
ze Szatumáru. My jsme tedy předpokládali,
že tyto sporně otázky budou urovnány
a že budou také i ostatní otázky mezi
státem a církví upraveny. Ještě
dnes celá v řada kněží je vůči
státu, vůči republice naprosto neloyální,
bere od státu výhody a nezachovává
ani nejmírnější loyality, nýbrž
naopak netají se svou nenávistí vůči
Československé republice. Místo řešení
těchto problémů, místo upevnění
státní svrchovanosti se tato uvolňuje a přiznávají
se kongruou výhody bez jakýchkoliv povinností
a bez jakékoliv disciplinární moci státní.
(Slyšte!) V době, kdy řádí
nezaměstnanost, kdy dělníci vydělají
sotva 60-80 Kč týdně, kdy novým celním
sazebníkem rve se pracujícím třídám
další skýva chleba od úst, jest kongruová
předloha zločinným atentátem na všecky
vrstvy pracujícího lidu. (Potlesk poslanců
čsl. strany socialistické.) A za velice podezřelého
spěchu projednáváme dnes návrh na
úpravu platů duchovenských. Bylo k tomu nutno
rozbíti napřed všenárodní koalici
a způsobiti nový režim od národně-demokratických
fašistů až po Němce, od Sokolů
až po rodobrance, turnéry a Orly, (Výborně!
- Potlesk čsl. socialistických poslanců.)
aby mohla býti tato předloha projednávána.
Řadu nekonečných měsíců
vyžadovalo projednávání návrhů
požitkového systému státních
zaměstnanců, měsíce hledala se úhrada,
ale kongruální předloha zrodila se tempem
přímo expresním a obyvatelstvo zatíženo
bude velice značnými berněmi. Pro faráře
a kaplany jsou tu pohotovy prostředky, ale od vzniku československého
státu marně domáhají se novináři
bez rozdílu stran svého zajištění
pro případ stáří. Stačí
nahlédnouti... (Výkřiky posl. Tománka
a poslanců čsl. strany socialistické.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Špatný (pokračuje):... do
výročních zpráv pensijního
fondu Spolku českých žurnalistů nebo
pensijního fondu vdov a sirotků po českých
žurnalistech, aby se objevila bída starých
zedřených novinářů, jejich
vdov a dětí v plné nahotě. Celá
řada jich požívá roční
pense 1.500 Kč, 125 Kč měsíčně!
Po léta obětovali své síly státu
a národu, vykonali ohromnou práci pro tento stát,
pro probuzení a sjednocení národa, a vdovy
těch, kteří přinesli národu
největší oběti, rodiny jejich nemají
ani dostatek suché skývy chleba. Od počátku
republiky vláda za vládou slibuje starobní
zaopatření novinářské, ale
jsou to dosud jenom sliby. Novináři o zbudování
tohoto státu se neobyčejně přičinili,
a stát dosud marně se snaží získati
úhradu celých 1 1/2 mil. Kč na starobní
zaopatření novinářů!
Nemáme nic proti tomu, aby upraveny byly poměry
platově duchovenstva různých církví
a nejenom duchovenstva, ale aby také byla upravena existence
kostelního proletariátu, kostelníků,
kteří jsou odměňováni za svou
práci velmi bídně. Ale mezi námi a
vámi je spor v tom směru, kdo má tuto úhradu
nésti, kdo má náklad kongruové předlohy
platiti. Jestliže každý spolek si vlastní
náklady hradí, jestliže spolek pro chov harckých
kanárů, jednota pro pěstování
holubů, spolek akvaristů a teraristů si platí
výlohy ze svých prostředků, jestliže
politické strany a odborové organisace vydržují
si své sekretáře a úředníky,
pak také každá církev a každé
náboženství má si hraditi výlohy
z vlastních prostředků. (Potlesk.)
Je zrovna protismyslně usilovati, aby popoplatníci
přispívali korporacím, kterým nevěří,
s nimiž nesouhlasí, a jež také nenávidí,
aby vydržovali bohatě sekretariáty politické
strany, neboť všecky fary církve římskokatolické
nejsou ničím jiným než sekretariáty
československé strany lidové a na Slovensku
strany ľudové. (Výborně! - Potlesk.)
Církev by si mohla své výlohy hraditi sama,
ona má ohromné majetky, které se páčí
v Československé republice na dvě miliardy.
A jakým způsobem se tato církev zmocnila
svých velkých majetků, o tom jsou zajímavé
doklady, které sepsal ne nějaký neznaboh,
nýbrž katolík Tomáš Bílek,
a ten praví a dokazuje úředními prameny,
zejména výmluvně zprávami komory české,
poslané císaři dne 24. května 1625,
podle nichž někteří obyvatelé
duchovní i světští samovolně
zabírali statky, náležející osobám
pro účastenství ve zpouře odsouzeným.
Ve zprávách vedle nejvyšších úředníků
jsou jmenováni zvláště: probošt
kostela sv. Víta na Hradě Pražském,
jenž se "ujal" dvou dvorů ve vsi Dejvicích
po Michalovi Wittmanovi, též některých
vinic a polí po Martinovi a Benjaminovi Fruweinovi, Fridrichovi
Dyrynkovi, Eliáši Rozýnovi, Jiřím
Neherovi a Janovi Knotovi. Děkan vyšehradský
"ujal" se některých vinic a polí
po Janovi Ledčanském z Popic a po Tomáši
Javornickém. Opat strahovský "vzal si o své
újmě" vinice po Tobiáši Štefkovi,
Jiřím Dyrynkovi a Martinovi Fruweinovi.
Jakých rozměrů toto samovolné "ujímání
se" statků římsko-katolickými
supy svěcenými i nesvěcenými dosahovalo,
svědčí to, že císař Ferdinand
byl nucen zříditi zvláštní komisi
k vyšetřování škod, jež takto
královskému fisku byly způsobeny. (Výkřiky
posl. Knejzlíka.)
Mohli bychom uvésti celou řadu dalších
dokladů z Bílkových "Dějin konfiskací":
Arcibiskupovi pražskému darováno panství
a statky Týn n. Vlt., Hněvkovice, Kletečná
a Zachotín, Řečice Červená,
Rychnov Nový a Rožmitál, v jedné sumě
za 332.930 kop míšenských odhadnuté,
beze všech závad, takže dluhy, na nich vězící,
komora královská převzala. Kardinálovi
z Dietrichsteinu dům Minkvicův a panství
Polná pod cenou odhadní. Proboštovi a kapitole
u Všech Svatých statek Choteč. Proboštovi
vyšehradskému statek Žitenice. Proboštovi
doksanskému dvůr v Brňanech. Klášteru
tepelskému statky Budče a Rozněvice. Klášteru
kladrubskému statky Tisová a Trnová, Holostřevy,
Benešov a Výrov a za statek Toužkov 22.000 zl.
rýnských atd.
A teď, prosím, přes toto veliké vlastnictví,
které, jak dokazuje katolík Bílek, různým
způsobem se dostalo do rukou církve, mají
ti pánové ještě odvahu chtíti,
aby poplatníci jim platili jejich církevní
výkony. "Darmo jste vzali, darmo dejte", stojí
v Písmě.
Vážené shromáždění!
Státní administrativa velmi ostře pronásleduje
ve věcech daňových prostě občany,
živnostníky, řemeslníky, gážisty
a dělníky. Mám několik takových
dokladů, kde proti předpisu daní žádné
protesty ani intervence u ministerstva spravedlnosti nebyly nic
platny. Těm prostým občanům, malým
živnostníkům a řemeslníkům
se nevěřilo, ale naproti tomu, co říci
tomu, když nejbohatší pražské fary,
když faráři a kaplani z nejbohatších
pražských obročí přiznávají
příjmy přímo směšné?
Jedna z největších pražských far
je na Smíchově. Bratři v Kristu sami o ní
tvrdí, že je to zlatý důl, a tamější
pan farář přiznal, že má jenom
10.250 Kč příjmu. (Výkřiky
posl. Knejzlíka.) Prosím, přiznal dále,
že v této bohaté faře požívá
štoly jenom 700 Kč, v této bohaté faře,
kde jediný výkon, bohatá svatba nebo pohřeb,
daleko výše je mu zaplacen. Kaplan smíchovské
fary přiznává pouze 5773 Kč příjmu
a 5200 Kč štoly. Tedy farář 700 Kč
štoly, ale kaplan 5200. (Výkřiky posl. Zeminové.)
Farář v Bubenči přiznal jen 9700
Kč. Farář v Šárce přiznal
9800 Kč a pouze 400 Kč štoly. Farář
v další bohaté faře u sv. Mikuláše
na Menším městě přiznal berním
úřadům 13.750 Kč a jen 170 Kč
ze štoly, farář u sv. Havla na Starém
městě Pražském 12.718 Kč. Zajímavo
je, co přiznal farář v bohatém Týně
na svých příjmech ze štoly: pouhých
100 Kč ročně! (Veselost.)
Škoda, že tu není pan ministr financí,
já bych se ho rád zeptal, zdali by chtěl
naříditi svým orgánům ve věcech
daňových, aby vůči pražským
farářům a kaplanům postupovali se
stejnou přísností jako proti drobným
poplatníkům, řemeslníkům a
dělníkům. Chtěl bych se zeptati pana
ministra financí, zdali by se chtěl postarati o
to, aby berní správy nebyly těmito vědomě
nesprávnými údaji uváděny v
pokušení. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.)
Římsko-katolická církev byla a je
církví privilegovanou. Všechny její
výlohy až na některé výjimky
platí stát. To je na práví, slavná
sněmovno! Dokud nebude provedena odluka církví
od státu, musí míti státní
správa stejně měřítko a stejný
loket ke všem náboženským společnostem.
Již celá řada náboženských
společností platí si své výkony
ze svého, proč by to také nemohlo býti
u církve římskokatolické?
Zde je několik dokladů. Československá
církev čítá dnes již milion příslušníků,
a dostává dotace od správy státní
1,500.000 Kč a ostatní si všechno platí
ze svých vlastních prostředků. Českobratrská
církev ve svém rozpočtu vykazuje potřebu
6 mil. Kč ročně. Státní dotace
činí 1 1/2 mil. Kč ročně
mimo drahotní výpomoc asi 360.000 Kč. Téměř
3/4 veškerého vydání platí si
příslušníci českobratrské
církve ze svého, jednak z přirážek
ku přímým daním - ty nejsou malé,
kolísají mezi 200-400% - jednak 1/2 až 1% příspěvků
z celkového příjmu jednotlivých příslušníků.
Jen ti nejchudší příslušníci
jsou osvobozeni. Předchůdcové této
církve, konsistoř pod obojí a bratrská
jednota měly kdysi veliké statky jednak k náboženským
úkolům a potom ke studijním fondům.
Ty statky těmto církvím byly po bitvě
na Bílé Hoře konfiskovány a byly spojeny
potom s římsko-katolickým obročím
anebo náboženskou maticí a dosud synod českobratrské
církve na svoji snahu a memorandum, aby tyto statky byly
vráceny původním majitelům, totiž
bratrské církvi, nedostal odpovědi.
Vážené shromáždění,
příslušníci této církve
nejenom že si téměř vydržují
celou církev ze svého, ale platí také
velmi mnoho dalších obnosů na sirotčince
a na různé ústavy diakonální.
(Výkřiky.) Bratrská jednota ochranovská,
která čítá u nás něco
přes 5000 přívrženců, vydržuje
si z peněz svých příslušníků
11 sborů, 11 farářů a 4 sirotčince.
(Slyšte! Slyšte!) Ale, prosím, je zde
celá řada církví státem neuznaných,
které stojí na správně zásadě,
jestliže někdo věří, pak má
pro svoji víru také přinésti určité
oběti. (Tak jest! Potlesk poslanců čsl.
strany socialistické. - Výkřiky.)
Jednota českobratrská, někdejší
svobodná reformovaná církev česká,
vydržuje si svých 28 sborů, 28 farářů
dobrovolně a z příspěvků svého
členstva. Tato demokratická církev, která
řídí se sama a spravuje se sama a klade nejvyšší
důraz na morální kvalitu jednotlivců,
nepožívá ani haléře státní
subvence nebo podpory, a přece její po většině
nemajetní příslušníci rádi
obětují prostředky pro 28 kazatelů,
pro potřeby věcné, pro stavbu modliteben,
jakož i pro vynikající práce bumanní,
ba ještě dále, čtyři tisíce
přívrženců českobratrské
jednoty vydržuje si sirotčinec a chudobinec. (Výkřiky.)
Metodistě, církev nová, teprve nedávno
v Československé republice působící,
nedostává rovněž ani haléře
se strany státu a její deset tisíc přívrženců
přispívá čtvrt milionem Kč
ročně na potřeby věcně a osobní
svého náboženství stejně jako
bratrská jednota Chelčického, známější
pod jménem baptistů, vydržuje se sama. A vy,
katolíci s ohromným církevním jměním,
že byste toho nedosáhli? U nás je přes
10 milionů katolíků. Kdyby každý
katolík zaplatil (Výkřiky.) jen 20
Kč ročně, je to zde ohromný obnos,
(Výkřiky.) 200 milionů Kč!
Vy nepotřebujete žádných státních
příspěvků a mohli byste se a právem
byste se měli vydržovati sami ze svých vlastních
prostředků!
Velectěné shromáždění!
Je to velmi pohodlné, když páni chtějí,
aby jim stát, bezvěrci a jinověrci platili
jejich církev. Vždyť i Ježíš
Kristus byl vlastně proti kongrue. Za onoho času
Ježíš Kristus posílaje své učedníky
do světa, přikázal jim, aby ničeho
nebrali na cestu, jedině hůl, ani mošnu, ani
chléb, ani do opasku peněz, ale aby obuté
měli nohy ve střevíce a neobláčeli
dvou sukní. (Výkřiky.) A jindy říkal
Kristus: "Vystříhejte se lakomství,
neboť ne v rozhojnění statku život záleží!"
(Výkřiky.) Dále: "Snáze
je velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli
bohatému vjíti do království Božího."
(Výkřiky posl. Knejzlíka.)
Takových citátů, vyzývajících
ke křesťanské chudobě, mohl bych uvésti
celou řadu. I biskupové českomoravští,
když vydali v březnu 1921 svůj pastýřský
list, kterým vzkazovali "milovanému duchovenstvu
a věřícím svých diecésí
pozdrav a požehnání v Kristu Ježíši,
Pánu našem", měli celou řadu invektiv
proti státu a dá se zde čísti mezi
řádky, že oni vlastně o podporu se strany
státu nestojí. Ale, velectěné shromáždění,
mám zde jeden další doklad, kde požadavek
kongruy je v rozporu s názory velice významného
činitele čsl. strany lidové. Dne 22. února
1922 vyšel v "Pražském večerníku",
a to snad, pánové, také není žádný
nevěrecký list, úvodník s nadpisem
"Zbavte církev státních okovů"
a v tomto článku se odsuzuje jakékoliv spojení
mezi státem a církví, zde je celá
řada dokladů o tom, že prý je třeba,
aby církev římská od státu
se odloučila. Na konec se praví doslovně:
"Z těchto několika ukázek o dosavadním
poměru církve a státu ve příčině
vlivu církve na správu vnitřních záležitostí
vidíme, že je již svrchovaný čas,
aby byly odstraněny zákony, jež sám
papež Pius IX. nazval zákony prokletými, a
aby nahrazeny byly takovým poměrem, na jehož
základě by církev skutečně
svobodně a samostatně mohla pořádati
a spravovati své vnitřní záležitosti.
A je tedy prvým a hlavním požadavkem katolického
lidu při úpravě poměru církve
a státu samospráva církve." A tento
kacířský úvodník, kde se působí
vlastně pro odluku státu od církve, nenapsal
nikdo jiný než generální sekretář
čsl. strany lidové, pan P. Stašek, nyní
poslanec této strany.
Návrh kongruové předlohy byl podepsán
různými politickými stranami. Podepsala tento
návrh kongruový také republikánská
strana čsl. venkova. Vloni republikánská
strana odhlasovala pomník zakladateli a průkopníku
agrární myšlenky, sedláku-filosofovi
a hlubokému mysliteli Alfonsu Šťastnému
v Padařově. Tento vynikající venkovský
myslitel nabyl po dlouhých letech pevného přesvědčení,
že nejen poroba hmotná, ale i poroba duševní
zotročuje široké vrstvy venkovského
lidu a že je nutno proti této duševní
porobě postaviti mocně a pevné hráze.
A tento Alfons Šťastný z Padařova, tento
dosud nedoceněný zakladatel agrarismu, tento myslitel
a filosof velice ostře útočil proti všem
plánům ultramontanů a zejména r. 1874
velice ostře se postavil proti encyklice papeže Pia
IX. Adresuje do řad svých stoupenců slova,
která nutno příslušníkům
strany republikánské připamatovati, Alfons
Šťastný z Padařova praví ve spise
"Encyklika a syllabus Otce svatého Pia IX. a encyklika
a syllabus syna nové doby": "Což pak jsme
za poslední doby stali se tak zaslepenými, že
nyní ani nepoznáváme odvěké
své nepřátele a že místo rozhodného
boje pouštíme se s nimi ve spojení proti pokroku
a proti osvětě? Což pak nesmyslnou vášní
několika zpátečníků, nerozumem
několika autorit politických s názory dávno
přežilými, zastaralými, jsme již
tak svedeni, že nám nelze rozeznávati blud
od pravdy, že výroky nesmyslných těch
autorit jsou nám pravidly nezvratnými, byť
bychom i lichost jejich byli patrně nahlédli? Cožpak
ta zbabělost oproti těmto neomylným autoritám
politickým jest tak veliká, že se liberální
synové národa nemohou odvážiti k bezohlednému
vystoupení co mužové svobodomyslní a
nedbajíce dosavadních autorit proti nim postaviti
svůj program vskutku liberální, jímž
by strhli za sebou národ celý?"
Pánové z republikánské strany měli
by si tato slova dnes zapsati. Vloni jste oslavovali památku
Alfonse Šťastného a letos šlapete jeho program
a zásady oběma nohama.
A co říci, velectěné shromáždění,
o národní demokracii? Její předchůdcové
Mladočeši Sladkovský a Barák, Neruda,
oba Grégrové, Eim a Vašatý neúnavně
potírali ultramontánní cíle a praktiky.
V hrobech svých se tito vynikající lidé
musí obraceti nad politikou svých stoupenců!
A není smutnější dekadence, když
na podpisu kongruové předlohy nalezneme jméno
dr Ant. Hajna, někdejšího Omladináře!
(Hluk. - Výkřiky.)
V dobách své lepší minulosti byl dr
Hajn nejnesmiřitelnějším odpůrcem
Říma. V "Lidu" a "Ruchu" blahé
paměti organisoval protiklerikální boj. S
Vahalíkem, Ant. Čížkem, dr Hanušem
Křížem vydával a šířil
protiklerikální literaturu. Ještě na
ustavujícím sjezdu radikálně-pokrokové
strany r. 1897 byl mu celý český svět
politický málo pokrokovým. I tehdejší
stranu národního dělnictva házel do
zpátečnického koše. Oheň a síru
metal na hlavu nebožtíka Březnovského,
že se dal zvoliti za pomoci klerikálů do říšské
rady a že na českém sněmu Březnovský
mlčel, když se jednalo o to, aby ekvivalentní
přirážka zemská byla uvalena i na jmění
duchovenstva. Vytýkal Březnovskému, že
mlčel a dnes dr Ant. Hajn plije na svoji minulost,
posmívá se památce někdejších
svých druhů Vahalíka, Ant. Čížka
a JUDra Kříže, sedí u jednoho stolu
se zřízenci pražského arcibiskupa, dnes
ten protiklerikální dr Hajn, který
tisíce lidí vyhnal z římské
církve, bude hlasovati pro kongruovou předlohu!
Snad se ještě nakonec vrátí k matce
církvi, snad ho tak daleko přesvědčí
pan páter Šrámek a dostane potom pan
dr. Hajn apoštolské požehnání
a odpuštění, neboť větší
radost bývá nad kajícím se hříšníkem,
než nad 99 spravedlivými. (Potlesk.)
Vám, pánové z lidové strany, nikdy
na zájmech chudého lidu nezáleželo.
Ať se jednalo o kterýkoli veliký problém
v československém parlamentě, o pozemkovou
reformu, starobní a invalidní pojištění,
o osmihodinovou dobu pracovní, vy jste vždycky stáli
mimo a čekali jste, až to ti ostatní dobudou,
abyste si také při tom přihřáli
svoji vlastní polívčičku. Až
teprve nyní při kongruové předloze
jste se chopili iniciativy a zapřáhli jste do své
káry velmi pestrobarevnou společnost sedláků,
farářů, bursiánů, sokolů,
hakenkreuzlerů, (Výkřiky: Četníků!
- Veselost.) - živnostníků a továrníků,
Němců a Maďarů. Myslíte, že
touto většinou také snad způsobíte
i zvýšený zájem pro sebe v celém
národě československém? Máte
většinu, ale máte ji jen ve sněmovně,
nemáte ji v národě. (Výborně!
Potlesk poslanců strany socialistické.) Tyto
vaše činy, činy vaší pestrobarevně
koalice protinárodní bohdá probudí
každého českého a slovenského
muže, každou českou a slovenskou ženu, kteří
vyvodí si z toho své důsledky. Privilegia
své církvi neudržíte! Dříve
nebo později k odluce církve od státu dojíti
musí. (Výkřiky poslanců čsl.
strany socialistické. Dříve nebo později
(Výkřiky posl. Zeminové.) celý
národ československý, zejména pracující
třídy se o to postarají, aby Řím
byl souzen a také odsouzen. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. dr
Koberg. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Koberg (německy): Dámy a
pánové! Dovolte mi nejprve, abych vyslovil naše
rozčilení a rozhořčení nad
tím, jak se s námi poslanci zde ve sněmovně
zachází. Po celé týdny a měsíce
nebylo dosti látky, aby nás mohli zákonodárně
zaměstnati, a nyní se nejdůležitější
předlohy ve výborech a zde ve sněmovně
opětně promrskávají v rychlíkovém
tempu dnem i nocí, jakoby na tom závisela věčná
blaženost. Zasedací síň stává
se noční útulnou, poslanci jsou bezohledně
poškozováni na zdraví, nepřeje se nám
ani spánku, snižuje se tím samozřejmě
také úroveň porad a vůbec se s námi
zde jedná hůře, než s těžkými
zločinci na Pankráci. Odpovědnost za to padá
na novou vládní většinu, jež si
libuje v surovém znásilňování
menšin neméně, než dřívější
koalice. A co z toho povstane, je zřejmo. Věcná
práce je ovšem vyloučena. Celý parlamentarismus
zůstává nyní jako před tím
směšnou pitvorou.
Proto není divu, jestliže ani jediný ze sněmovníků
nepožívá venku u úřadů
oné úcty. jež by měla býti v
demokratickém státě vlastně něčím
samozřejmým. Tak mi teprve nedávno ředitel
státních drah v Olomouci odepřel. abych tam
mohl osobně uvésti deputaci, jež chtěla
jednati ve věci změny jízdního řádu.
Nepřijal mne a napsal, aby se mu to oznámilo písemně:
"Litujeme, že nemůžeme přijmouti
takovou deputaci vedenou dr Kobergem" A teprve předevčírem
byla u mne za mé nepřítomnosti, zatím
co jsem dlel zde v Praze, v Krnově v mém bytě
a zároveň v kanceláři provedena domovní
prohlídka, při čemž mně byly
násilně otevřeny dva psací stoly a
zabaveny různé spisy, aby se získal materiál
proti mně, prý pro mé styky s říšskoněmeckými
organisacemi, jako na př. se zahraničním
ústavem ve Štutgartě. Zabavili mně časopisy
od Ochranného svazu, rovněž dva nebo tři
dopisy, které jsem vyměnil se zahraničním
ústavem ve Štutgartě. Na to chtějí
konstruovati paragraf zákona o ochraně, ač
- to prohlašuji s tohoto místa zcela výslovně
- byl jsem vydán pouze pro rozhovor v Hlucholazech, jenž
se konal dne 3. srpna 1925, poněvadž jsem tam prý
dostal peníze na nákup zbraní, což je
směšné. Proto jsem také souhlasil, abych
byl vydán. Doufám, že předsednictvo
sněmovny vyhoví mému přání
a poučí policejní úřad jakož
i přehorlivého pana státního návladního
Klosse v Opavě, že poslanecká imunita není
přese všechno ještě úplně
zrušena a že vydání pro nějaký
určitý delikt neobsahuje v sobě provádění
domovních prohlídek a předběžných
šetření pro údajně jiné
delikty. Později se v k této věci ještě
jednou vrátím. v
A nyní k věci samé. O historickém
vzniku a podstatě kongruy a jejím významu
jako doplňku platů kleriků od státu
nepromluvil sice zpravodaj tak, jak by bylo jeho povinností,
avšak první řečník proti předloze
posl. Patzel promluvil tak obšírně a
přinesl tak mnoho číselného materiálu,
že bylo by nosením háčků do češtiny,
kdybych chtěl i o tom ještě šíře
mluviti. Důležitějším se mně
jeví vyloupnouti jádro věci, o kterou nyní
jde, a vyjádřiti k ní stanovisko německé
národní strany. Neboť otázka kongruy
a stanovisko k ní předpokládá otázku
poměru mezi církví a státem. Podle
toho, jak se odpoví na tuto otázku, musí
se zaujmouti stanovisko i k předloženému návrhu
zákona. Proto dovolím si nejprve přečísti
ze zásad německé národní strany
k tomuto thematu toto (čte):
"Jestliže my němečtí národovci
mluvíme o boji proti klerikalismu, nemíníme
tím náboženství katolické nebo
jiné, ani dotyčnou církev a nejméně
v poslední řadě její služebníky.
Neboť kolem náboženství je něco
svrchovaně vznešeného: Církve, i katolická,
mohou plniti vznešená poslání a před
knězem, který zbožně a spravedlivě,
dobrotivě a důvěřivě slouží
svému Pánu a svému povolání,
každý uctivě smekne klobouk. Ve smyslu této
německé myšlenky snášenlivosti
žádáme úplnou svobodu víry a
svědomí a následkem toho i úctu před
náboženskými city jinověrců.
Zavrhujeme však rozhodně zneužívání
náboženství k politicko-stranickým účelům,
zavrhujeme však také výslovně boj proti
náboženství o sobě. Chceme, aby svoboda
víry a svědomí byla chráněna,
dovedeme oceniti, co znamená náboženství
pro hluboce nábožensky založené smýšlení
milionů Němců. Proto nechceme kulturního
boje. Chceme však, aby církev a stát byly odděleny.
Stát upravuje svůj poměr k uznaným
církvím církevním zákonem.
Budiž uznána každá církev, jejíž
učení a náboženské úkony
nejsou v rozporu s veřejnou mravností a zákony.
Každá církevní obec má býti
oprávněna, aby své záležitosti
svobodně spravovala."