Místopředseda Stivín (převzav
předsednictví - zvoní): Prosím
o klid. Pan posl. Taub má slovo.
Posl. Taub (pokračuje). Kolega Malík
řekl v prosincové schůzi roku 1922 jakožto
referent pověstného zákona, jímž
bylo provedeno snížení požitků
zaměstnanců a jenž byl odůvodněn
tím, že se tím zamýšlí sanace
státních financí, toto: "Přál
bych si, aby bolest, kterou touto operací státním
zaměstnancům působíme, byla co nejmenší
a dočasná a věřím, že
také dočasná bude. Pokles cen v posledních
dobách a hospodářská situace vyžadují
dále, aby počato bylo se snižováním
platů státních zaměstnanců.
Toto odbourávání má podporovati další
pokles cen a zajisté tento svůj úkol splní."
To jsou slova, jimiž kolega Malík uvedl tento
zákon, k němuž se žádný
jiný člen této sněmovny nechtěl
propůjčiti za zpravodaje. Musíme si na to
vzpomenouti a předložiti si otázku, zdali nastalo
to, co kolega Malík tehdy prorokoval a za jakých
předpokladů se tehdy přikročilo k
snížení platů státních
zaměstnanců. (Posl. Hackenberg [německy]:
Vždyť to nemyslil upřímně!) Dejme
tomu, že to bylo jeho poctivé přesvědčení.
Ale tažme se, zdali nastaly skutečně ony předpoklady,
z nichž vycházel tehdy kolega Malík.
Myslím, že není zapotřebí prokazovati
na základě číslic, že tvrzení
kolegy Malíka se neuskutečnila, nýbrž
opak. Bylo by bývalo podle mého názoru povinností
koalice, aby již dříve napravila těžké
bezpráví, které spáchala na státních
a veřejných zaměstnancích. Mohu tedy
konstatovati, aniž by se mi mohlo vytýkati, že
přeháním, že se kolega Malík
jako prorok na národohospodářském
poli neosvědčil. Již tehdy jsme ihned vyslovili
své pochybnosti o správnosti těchto tvrzení
a věděli jsme, že toto snížení
požitků státních zaměstnanců
nebude sloužiti k ničemu jinému, než jako
znamení pro všeobecné snížení
dělnických mezd. A do jaké míry jsme
měli pravdu, ukázaly nám již následující
týdny. Budeme tedy musiti sledovati ještě poněkud
kritičtěji doprovod kolegy Malíka k
tomuto zákonu, k němuž byl opět zvolen
za zpravodaje. Kolega Malík je toho názoru,
že je všude krajní nepořádek, a
jen my že používáme této doby,
abychom předložili návrh, jenž má
ráz solidní práce mírové, klidu
a rozvahy, jakož i zdravého lidského rozumu
a již třeba hodnotiti jakožto výsledek
demokratické diskuse. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.)
Solidní práci mírovou znamená podle
ponětí kolegy Malíka úvěr
na výzbroj ministerstvu národní obrany, znamená
předloha, kterou jsme dostali dnes na stůl sněmovny,
totiž předloha o prodloužení presenční
služby, klidná úvaha, to jsou pro kolegu Malíka
cla, a zdravý lidský rozum, to jsou spotřební
daně, to je kongrua. Dále mínil, že
veřejní zaměstnanci nejsou vrstvou, která
by byla s to, aby se sjednotila vzhledem k rozcházejícím
se názorům a pak přednesla výsledek
jakožto přání celku. (Posl. Grünzner
[německy]: Protože se rozštěpuji předlohou!)
Ano, a protože nenabyli ještě zkušenosti
s celní koalicí. Kolega Malík dále
praví, že bylo jednáno o zásadách
předlohy s největší svědomitostí,
úměrnou rozsahu připravovaného zákona.
Dovolte mi k tomu několik slov. Jsme tomu již zvyklí,
že se utvoří k odůvodnění
návrhů všechny možné podklady,
jež neodpovídají skutečnosti. Pánové,
mohu zajisté klidně tvrditi, že to, co se nám
tady předkládá jakožto domnělé
konstatování skutečností, skutečnostem
přímo odporuje. Není pravda, že nám,
členům parlamentu, byla dána možnost
skutečného vážného projednání
předlohy o státních zaměstnancích.
Mohu klidně tvrditi, že se s projednáním
této předlohy sehrála komedie. Zajisté
si vzpomenete, že sociálně-politickým
výborem byl zřízen subkomitét pro
jednání o této tak důležité
a obsažné předloze. Jednání v
subkomitétu jsou výsměchem parlamentního
jednání. Stačí, konstatuji-li, že
porady v subkomitétu o této rozsáhlé
předloze trvaly dvě, slovy dvě hodiny, až
byly úplně vyřízeny. Za dvě
hodiny referent přečetl celou předlohu a
byla vyřízena. Tomu se zde říká
projednání ve výboru.
Kol. Malík tvrdí dále: "Vezmeme
za zásadu, že budoucně má každý
býti honorován podle významu, odpovědnosti
a obtížnosti místa, jež zastává."
Tedy jinými slovy: Odstranění sociálních
přídavků. Ony rodiny, které se musí
starati o větší počet hlav, uvrhnou
se tímto zákonem do bídy, a zní to
jako posměch, stojí-li v referátu "Venkova"
o řeči posl. Malíka, že jemu,
zpravodaji Malíkovi, byl tlumočen dík
deputací státních zaměstnanců.
Rád bych se podíval na ty státní zaměstnance,
kteří to udělali.
Podrobnostmi se nebudu zabývati, to učinil již
kol. Grünzner, chci jen podrobiti diskusi několik
typických zásad předlohy, které se
táhnou jako červená nit jednáním
ve výboru a v plenu. Je to především
otázka nivelisace. Předhazuje se nám, sociálním
demokratům, že proto, že jsme pro nivelisaci,
nemáme nijakého porozumění pro zaměstnance
se vzděláním vysokoškolským a
středoškolským. Páni vědí,
že je to překroucení skutečností,
neboť zasazujeme-li se o to, aby se stanovilo pro nejnižší
kategorii státních zaměstnanců minimum,
tvoříme tím přece základnu
pro to, aby i platy vyšších kategorií
přiměřeně zvýšily. A uvažujeme-li
o poměrech, nesmíme se spokojiti prohlášením
ministra financí dr Engliše, jenž řekl,
že platy státních zaměstnanců
byly zvýšeny na čtyř- až sedminásobné,
musíme se naopak tázati, které požitky
byly zvýšeny na čtyř- až sedminásobné.
Pak se teprve dostane správné měřítko
k posouzení našeho stanoviska. Pánové,
je tomu skutečně tak, že nejnižší
platy nižších kategorií státních
úředníků ve starém Rakousku
odpovídaly tehdejší životní úrovni,
nebo není-li všeobecně známá
skutečnost, že nižší kategorie zaměstnanců
byly ve starém Rakousku mizerně placené,
takže již tehdy nebylo poměru mezi požitky
a životní úrovní? Pouhým poukazem,
že požitky byly zvýšeny na čtyř-
až sedminásobné, není tedy ještě
nic řečeno, neboť i sedminásobné
zvýšení nemusí dnes ještě
znamenati existenční minimum, a nezaručuje
ani poněkud dostačující životní
úroveň. Snášíme to aspoň
tak těžce jako ony strany, které se vydávají
za zastance těchto vyšších kategorií
úředníků, slyšíme-li na
př., že asistenti na vysokých školách,
jimž jsou svěřeny tisíce lidí
k léčení, mají požitky 950 korun.
Naše snaha po zvýšení nejnižších
požitků znamená tedy automatické zvýšení
všech požitků.
A nyní k paritě. Paritní zákon ze
dne 23. května 1919 stanovil v článku 2,
odstavci 1, tuto zásadu: "Učitelům přiznávají
se v mezích zákona služební platy rovné
oněm, které náležejí státním
úředníkům souhlasného předběžného
vzdělání v příslušných
hodnostních třídách a skupinách".
A v článku 4 stojí: "Všechna zlepšení
požitků, jež budou nadále poskytnuta státním
úředníkům, platí také
pro učitele". Pánové, poslyšte,
co se praví v důvodové zprávě
k paritní předloze v době, kdy jsme vůbec
neměli možnosti, abychom zasahovali do osudů
parlamentu, kdy byly u vesla výhradně strany koaliční!
Jasnými barvami se tam přednáší
o významu školy obecné, o důležitosti
poslání učitelstva, o boji učitelů
za zrovnoprávnění ve starém Rakousku,
a konstatuje se, že vinu na neuskutečnění
parity měl rakouský systém. Dále tam
stojí: "V zrovnoprávnění učitelstva
se státními úředníky třeba
spatřovati daleko větší úspěch
morální než hmotný. Učitelstvo
pociťuje velké pokoření svého
stavu v znehodnocení své kulturní práce
tím, že jeho práce pro národ se méně
platila než práce stejného rázu státních
úředníků jiných kategorií.
Zrovnoprávnění přinese škole
i národu největší úspěch.
Vydání spojené se zrovnoprávněním
přinese naší republice mnohonásobný
užitek." Tak jako nastaly v mnohých jiných
otázkách zásadní změny v názorech,
tak i v otázce parity. Byla zde již o tom řeč,
jak se parita soustavně rušila a jak i nový
zákon. jímž měla býti parita
opět zavedena, napravil jen část škody,
která byla učitelům učiněna
zrušením parity. Nechci vysloviti náš
vlastní názor o zrušení parity, ale
odvolávám se na "Věstník",
orgán moravských učitelů, jenž
dne 9. března 1926 v polemice s panem dr Englišem
řekl, že pan dr Engliš patrně
staví svou argumentaci na zásadu, že učitelé
se vzděláním středoškolským
normálně postupují jen jednou. A dále:
"Proposice vlády" - cituji uvedený list
"a návrhy na úhradu byly však vybudovány
na, zásadě dvojího zvýšení.
Je-li tedy argumentace pana dr Engliše správná,
pak jest vládní návrh zbudován na
nesprávných předpokladech a poslanci a veřejnost
byli nesprávně informováni". A konečně
se konstatuje, že tvrzení pana dr Engliše
o normálním jednom povýšení
je nesprávné a zakládá se na mylném
předpokladu. Myslím, že mohu klidně
říci, že tvrzení, jež byla všeobecně
a i panem dr Englišem pronesena, že parita bude
zachována jak v ohledu materiálním tak i
v ideálním, nejsou správná a že
se všem snahám pana dr Engliše nepodařilo
přesvědčiti učitele o tom, že
jeho tvrzení je správné.
Chci se dále zabývati předlohou o úpravě
služného státních, obecních i
obvodních lékařů. S touto kategorií
se nakládá velmi macešsky. Je tu zapotřebí,
abych podal malý přehled, jak se vyvíjelo
ustanovování lékařů. V postátňovacím
zákoně ze dne 15. března 1920 byla ustanovena
zásada, že lékaře obecní a obvodní
třeba považovati za státní úředníky.
V zákoně ze dne 13. července 1922 za ministra
v dr Procházky byl okruh jejich povinností
rozšířen, avšak jejich služební
poměr změněn v poměr smluvní
a je všeobecně známo, že pak bylo vyhrazeno
panu ministrovi zdravotnictví Msgr Šrámkovi,
aby tento zákon. jenž byl parlamentem přijat,
ještě než vstoupí v platnost, změnil
v nejdůležitějších požitkových
položkách. Dík úspěšnému
úsilí Šrámkovu byly požitky
v zákoně ze dne 21. prosince 1922 velmi značně
stlačeny, takže začáteční
plat obvodního lékaře byl vyměřen
3700 Kč. Okruh povinností byl však velmi značně
rozšířen. Uvedu z četných povinností,
jež jsou v tomto zákoně vyjmenovány,
a jichž výpočet by vyžadoval deseti minut
mého drahocenného času, jen několik.
K povinnostem těchto lékařů patří
mimo jiné dozor nad komunikacemi, bytovými a stavebními
poměry, obchodem s potravinami, pitnou vodou, vodou užitkovou
a odpadovou, všeobecný dozor nad školami a výchovnými
ústavy, hostinci a výčepy, veřejnými
budovami, tělocvična ni, poradnami, humanními
zařízeními, zdravotní dozor při
podnicích a lidových schůzích, dozor
nad lázněmi vodními, pískovými,
vzdušnými a slunečními, koupališti,
průmyslovými, živnostenskými a zemědělskými
podniky, zdravotně-policejní opatření,
hygienická osvěta lidu atd., policejní opatření,
etická výchova, slovem množství povinností,
které se ukládají lékařům.
Ale srovnejme povinnosti předepsané lékařům
s povinnostmi předepsanými duchovním, s jejichž
úpravou platovou se budeme zabývati zítra!
Pánové, co mne pobuřuje při odůvodnění
tohoto postupu jest okolnost, že se nyní zaujímá
stanovisko, že úprava požitků obvodních
lékařů není do té míry
nutná jako u jiných kategorií, protože
mají možnost vedlejšího zaměstnání.
Zkoumejme jen, zdali jest to správné, a zítra
budeme v hojné míře zkoumati, zdali i u ostatních
kategorií bylo použito tohoto přísného
měřítka. A je správná všeobecná
fráse, která tu byla stále pronášena,
že obvodní lékaři mají možnost
prováděti soukromou praksi, a že jim soukromá
prakse poskytuje ony příjmy, na které se
mohou spoléhati? Je tomu i dnes tak, nebo musíme
snad doznati, že stav lékařů prodělává
teď velikou krisi a že sta lékařů
jsou odkázána pouze nebo převážně
na své požitky plynoucí z tohoto zákona?
Divně se vyjímá tato argumentace z úst
pánů, kteří stojí na stanovisku,
že se má oceňovati výkon. Mám
hodnotiti práci a oceniti výkon a nemám se
zabývati s vedlejšími požitky v té
míře, jak se zde děje. Prvotní otázka
je, které požadavky kladu na lékaře.
Neračte opominouti, že při projednání
této otázky musíme také uvažovati,
jaký je zdravotní stav našeho lidu. Přál
bych si, abychom měli chvilku času rozmlouvati o
poměrech nemocenských a úmrtních v
Československu a poznali byste, jaké úkoly
se kladou na lékaře v tomto oboru. Měl jsem
možnost projíti se zdravotní komisí
několik našich nemocnic. Viděl jsem nemocnice
v historických zemích a na Slovensku a viděl
jsem také, za jakých nedůstojných
poměrů se léčí naši nemocní
a jak jsou umístěni a že by bylo zapotřebí,
aby se na tomto poli dělo ještě mnohem více.
Vždyť je vám známo, že my v Československu
na poli zdravotnictví vězíme ještě
v počátcích. Několik let voláme
nejen my, nýbrž s námi i četné
strany koaliční po zdravotních zákonech.
Avšak marně. Musíme vybudovati péči
o tuberkulosní, musíme se postarati o to, aby se
vybudovaly naše nemocnice. Dovolte, abych při této
příležitosti konstatoval, že použití
zdravotních přirážek, tak jak se dělo
dosud, je nemožné. Není možno, aby se
užívalo národnostního klíče
a aby se věc prováděla pouze se stanoviska
národnostního. Jedno se lékařům
dává: říká se i o lékařích,
že jazyková zkouška se má vztahovati též
na ně. Zní to jako posměch, že se na
lidi, již nemají nic jiného na práci,
než aby nemocnému lidstvu vraceli zdraví, aby
činili ochranná opatření, jichž
je zapotřebí a již jsou s to, zabrániti
nakažlivým nemocem, že se i na tyto lidi vztahuje
jazyková zkouška. Řadu let a desítiletí
tito lidé léčili lidstvo k úplné
spokojenosti, dorozumívali se s nemocným, jak to
šlo, doklad jazykové kvalifikace nebyl vyžadován,
ale nemocný žádal na lékaři správnou
diagnosu a správné léčení,
a toho se mu zpravidla dostalo. Navrhujeme, aby obvodní
lékaři dostali platy a zaopatřovací
požitky, které jste vyhradili duchovním. Jsem
žádostiv, jak se strany této sněmovny
k tomu postaví.
Dovolte, abych se docela stručně zabýval
otázkou úhrady na tuto předlohu. Jiný
řečník naší frakce bude míti
příležitost při projednání
spotřebních daní, aby se zabýval tímto
problémem dopodrobna. Ale je docela nemožno, aby se
projednávala otázka zaměstnanců, aniž
bychom se poněkud zabývali argumenty, uváděnými
při úhradě. Bylo tvrzeno, že vydání,
jichž je zapotřebí pro předlohu o státních
zaměstnancích, činí 650 milionů
korun. Konstatuji, že snad suma všech dávek předvídaných
tímto zákonem činí 650 mil. korun,
nelze přezkoušeti tuto číslici, protože
nemáme nutných podkladů, ale vy všichni
se zajisté pamatujete na to, že se nám již
opětovně přišlo s předlohami,
s břemeny pro obyvatelstvo, při nichž se jako
odůvodnění uváděla úprava
požitků státních zaměstnanců.
Konstatuji, že pro tento účel bylo vyhrazeno
225 milionů korun z titulu restrikce. Konstatuji, že
z titulu dávek za jisté úřední
úkony byla vyhrazena část daně z cukru
a daně za jízdní lístky pro tento
účel. Souhrn těchto určených
částek, které byly parlamentem výhradně
určeny pro tento účel, činil 460 milionů.
Bylo by tedy jen ještě zapotřebí nákladu
190 mil. korun. Vzniká tu otázka, kterou dnes asi
sotva budeme moci vyříditi nadobro, ale jíž
se budeme zabývati dopodrobna při projednání
rozpočtu a při níž ukážeme,
jak se zde tvoří rozpočet a jak jsme při
odůvodnění různých předloh
klamáni. Na moji otázku v rozpočtovém
výboru, kam se tyto peníze poděly, nedostal
jsem odpovědi a také pan ministr financí
ve svém výkladě, jímž se budeme
ještě zabývati, nám nijak konkrétně
neodpověděl na otázku, zdali tato částka
byla vyhrazena pro tyto účely. Opak jest správný,
tyto částky byly do rozpočtu zařazeny
a bylo jich užito pro jiné účely než
pro ty, pro které byly určeny. Přichází-li
nám při této situaci pan ministr financí
dr Engliš s finančními rozvahami, s
úvahami, jako na př.: "nosnost obyvatelstva
je hranice, jež nesmí býti překročena",
nebo: "Bude dobře, bude-li si i tento výbor
při svém jednání vědom železného
rámce finančního, jenž nesmí
býti překročen", nebo řekne-li
nám: "Jsme chudší než před
válkou. To se jeví v tom, že naše úroveň
cenová činí asi devítinásobnou
část, ale průměrné peněžité
příjmy obyvatelstva jen 6- až 7násobnou",
a řekl-li, když jsme kladli své požadavky:
"Jedněmi ústy se volá po nových
vydáních a po snížení daní",
jsme ochotni, ukázati panu ministru financí cestu,
jak může realisovati požadavky státních
zaměstnanců, aniž by obecenstvo musilo platiti
o haléř více. Bylo by jen zapotřebí
uvésti argumentaci pana dr Engliše z doby,
kdy ještě nebyl ministrem, kdy ještě mluvil
jako národní hospodář dr Engliš,
a ukázal bych mu cestu. Pan dr Engliš to byl,
který řekl, že náš rozpočet
není v souladu s nosností našeho národního
hospodářství a že nemůžeme
mluviti o stabilisaci své koruny, dokud jsme neuvedli svůj
rozpočet v souhlas s nosností našeho národního
hospodářství. Týž dr Engliš
pak přichází sem a přináší
rozpočet na výzbroj vojska na jedenáct let,
týž ministr financí dr Engliš sem
přichází a je toho názoru, že
naše národní hospodářství
bude na dobu deseti nebo jedenácti let ještě
dosti silné, aby uneslo vojenský rozpočet
1400 milionů. Zde se mělo začíti,
zde, u ministerstva zahraničních záležitostí
a u presidia ministerské rady. Vedli bychom pana ministra
financí dr Engliše, opírajíce
se pouze o jeho teoretické úvahy, rozpočtem
a ukázali bychom mu ony položky, které by měl
seškrtati, aby našel úhradu. Týž
dr Engliš, který ve svém výkladě
konstatoval - podle mého názoru je zatížení
obyvatelstva mnohem větší - že zatížení
z titulu daní činí 785 milionů korun
ročně, týž ministr financí dr
Engliš se teď chystá, ještě
zvýšiti tato daňová břemena.
Račte teď vyslechnouti hlasy českého
tisku, o němž nemůžeme tvrditi, že
je zaujat proti státu. Úsudek tohoto tisku o předloze
zní: "Předloha je výsledkem demagogie.
Demagogií byla její příprava a její
projednání, demagogický je její obsah,
demagogické je hádání v koalici o
jejím obsahu a demagogií také boje koalice
o úhradu." A dále se praví: "Zájem
koalice nepřipouští, aby zaměstnanec
byl nezávislý, zájmy koalice vyžadují,
aby veřejný zaměstnanec sloužil koalici
a nikoli státu, a automatický postup se zrušuje
v prvé řadě proto, aby zaměstnanec
mohl býti dán k volné disposici politické
strany, která ovládá obor. Nezbytnost zlepšení
požitků se všeobecně připouští
a veřejnost na základě oficielních
informací má za to, že se tak děje.
Ale to není pravda. Veřejnost se zúmyslně
klame, předloha 2/3 zaměstnanců nezvyšuje
požitků a více než 40.000 úředníkům
se požitky snižují." Dále čteme:
"Systemisace má býti teprve provedena při
reformě správy, tedy zajisté teprve ve velmi
pozdní době. Bylo žádáno, aby
se systemisace provedla za součinnosti zástupců
zaměstnanců. Všechny koaliční
strany se stejnoměrně ujaly těchto požadavků
a byly ochotny, těmto požadavkům vyhověti.
Všichni zaměstnanci se vyslovili proti tomuto plánu.
Plán totiž byl ten, poskytnouti vliv stranám
koalice, jak se stalo při restrikci, nikoliv však
zaměstnancům. Plán měl sloužiti
pouze k oklamání veřejnosti." To je
úsudek tisku. A jestliže jste sledovali tak jako já
jednání ve výboru a zde v plénu, neslyšeli
jste jediného člověka, který by se
byl docela postavil na půdu tohoto zákona. Dovolte,
abych uvedl jen několik věcí. Pan kol. Navrátil
řekl, že zákon je nepřijatelný.
Stejné stanovisko zaujal kol. Bergmann a posl. G.
Navrátil mimo jiné prohlásil: "Konstatuji,
že není správné, že pro úhradu
této předlohy je zapotřebí nákladu
650 milionů korun". Dále řekl, že
také tvrzení, že požitky zaměstnanců
se zvyšují o 8-12%, není správné
a uvedl pro to celou řadu číslic.
Pánové! Dovolte, abych teď shrnul: Budiž
nepopiratelně konstatováno, že zákon
obsahuje jisté výhody, je to unifikace právních
poměrů zaměstnanců a stanovení
pensijní základny. Postavme proti tomu nevýhody
zákona: Především zrušení
automatiky, jíž bylo dosaženo ve starém
Rakousku za těžkých bojů, - a upozorňuji
na to, že páni z české strany tehdy
spolu s námi bojovali pro tuto automatiku státních
zaměstnanců. V zákoně se přenechává
systemisace libovůli byrokracie. V zákoně
se stanoví 5. třída pensistů. Dovolte,
abych vám řekl, že to je nejtěžší
zločin, jejž vládní strany berou na
sebe, že dávno daný slib, že se vyrovnají
odpočivné požitky staropensistů a novopensistů,
stále ještě nesplňují, že
teď utvořili novou kategorii, a největší
bezpráví, jehož se dopouštějí,
je to, že tisícům a tisícům restringovaných
nedopřejí ani tolik spravedlnosti, aby pense podle
tohoto zákona se vztahovaly také na restringované.
Zavedli jste další omezení autonomie v §u
212 kapitola, o níž mluvil již kol. Grünzner.
Zmenšili jste dobytá práva žen, vyslovili
jste v zákoně snížení přídavku
pro ženy, snížení přídavku
na děti a dali jste tímto zákonem vládě
v takové míře zmocnění, jak
tomu dosud nebylo v žádném zákoně,
a konečně jste porušili paritu učitelů.
Z toho všeho, co jsem zde uvedl, musíme vyvoditi své
stanovisko. Na tomto špatném zákoně,
jak bylo zjištěno bez námitky všemi řečníky
v této debatě, nemůže se nic změniti
skutečností, že se vláda vybízí
v nesčetných resolucích, že se, jak
tomu dosud nebylo v žádném zákoně,
z výkladů zástupců vlády činí
integrující součástky důvodové
zprávy, ačkoli se ví, že tyto výklady
zákona, tyto interpretace zákona nebudou míti
rozhodujícího vlivu na obsah zákona a nemají
síly právně zavazující. Tyto
výklady zástupců vlády a tyto resoluce,
které jsou bezcenné, jsou vypočítány
jenom na oklamání státních zaměstnanců.
Koaliční strany, po př. strany většiny,
neodvozují z této ostré a kousavé
kritiky, s níž poukazují k nedostatkům
zákona, konsekvence, již by měly odvozovati.
My tuto konsekvenci odvozujeme, my zamítáme v zájmu
státních zaměstnanců předlohu
v jednotlivostech i v celku, vyjma ona ustanovení, jež
jsem vytkl, a jsme toho názoru, že při tomto
jednání se setkáme s plným porozuměním
státních zaměstnanců. (Souhlas
a potlesk něm. soc.-dem. poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Čuřík. Uděluji mu slovo.
Posl. Čuřík: Slavná
sněmovno! Úprava požitkového systému
státních zaměstnanců a učitelů
neuspokojila plně očekávání
těchto vrstev a také nesplnila nadějí,
které byly kladeny do této úpravy vzhledem
k situaci hospodářské, která zaměstnance
tíží. U převážné
části státních zaměstnanců
znamená tato úprava pouze částečné
zlepšení nebo nepatrné zlepšení,
u mnohých pak vůbec žádné. Návrhům
zaměstnanců, podávaným se strany je,
jich svazů, nebylo vyhověno, mnohé byly vůbec
odmítány. Státním zaměstnancům
učitelům a lékařům nezbude
nyní, nežli aby s touto úpravou souhlasili.
Ovšem jsem přesvědčen o tom, že
oni také z velké části mají
porozumění pro hospodářské
a finanční obtíže státu.
Je pravda, že mezi státními zaměstnanci
a učiteli pracují dnes různé podvratné
živly, které je chtějí získati
pro své revoluční a protistátní
snahy. Tyto záměry jsou ovšem na škodu
státním zaměstnancům a my je musíme
odmítati a varovati před nimi v řadách
státních zaměstnanců.
Tvrdilo se, že lepší úprava vládní
předlohy není možna s hlediska finančně-státního.
Obnos, který je stanoven pro úhradu 750 mil. Kč,
bude úplně vyčerpán, ale jsou také
názory, že plně vyčerpán nebude.
Zdůrazňuji, že je nutno, aby Národní
shromáždění příště
zkoumalo velmi podrobně při rozpočtových
debatách tuto úhradu a její použití,
a pakli se zjistí, že nebyla úhrada vyčerpána,
ať se pak přebytečného obnosu použije
k úpravě při provádění
systemisace v jednotlivých resortech státní
správy ve prospěch státních zaměstnanců.
Klub lidové strany, za nějž mám čest
mluviti, jednal o zákonech a požadavcích státních
zaměstnanců velmi podrobně v nesčetných
schůzích a otázky tyto prozkoumal ze všech
hledisek. Naše zaměstnanecké svazy byly pozvány
k debatám klubu, kde přednesly svá přání
a velmi podrobně a obsáhle bylo vypracováno
memorandum, které bylo předloženo klubu a jeho
zástupcům v poradách šestky, desítky,
dvanáctky a ve všech jednáních, která
byla v této věci vedena. Naši zaměstnanci,
sdružení ve svazech křesťanskosociálních,
věnovali otázce této velmi mnoho času
a velikou péči, aby pokud možno zlepšili
návrh vládní osnovy.
Naše požadavky obsahují v prvé řadě
jednu kardinální věc, totiž aby ještě
před uzákoněním požitkového
systému bylo provedeno jmenování ve všech
resortech státní správy, jelikož jinak
by byli zaměstnanci, kteří měli býti
již jmenováni, velmi citelně a nespravedlivě
poškozeni.
Naše návrhy byly vedeny nejlepší snahou,
abychom podle možnosti vyhověli všem kategoriím
zaměstnanců státní správy,
vysokoškoláků jako středoškoláků
a učitelů, kategorií D a E, vojenských
a četnických gážistů, policejní
stráže, certifikatistů a oficiantu. Náš
zájem byl věnován i podnikům státním,
jako jsou na př. tabákové továrny,
a domníváme se, že po uzákonění
této předlohy bude v těchto podnicích
upraven stav státních zaměstnanců
podle této předlohy.
Litovati dlužno, že nebylo vyhověno našemu
požadavku, aby systemisace veškerých míst,
jak je míněna ve vládní osnově,
byla provedena za spolupůsobení komise, v níž
by se uplatnily požadavky odborových organisací.
Stejně za důležité považujeme,
aby se umožnilo jmenování ad personam, ježto
víme, že po převodu do nového platového
systému nebude možno po delší dobu ani
výtečným úředníkům
dosáhnouti lépe honorovaného místa,
že budou hozeni zpět a nedosáhnou hmotných
výhod, na které mají nárok.
Je také nutno zdůrazniti, že otázka
rodinné mzdy, na které naše strana trvá
jako na principu, na zásadě, nebyla v předloze
pochopena plně právě s tohoto hlediska zásadního
a také ne s hlediska všeobecně státního.
My jsme chtěli, aby přídavky byly stanoveny
na každé dítě, bez ohledu na počet.
Tento zájem však nebyl pochopen a v tom také
vidíme jistou mezeru ve vládní osnově.
Činovní přídavky ve 4 třídách
stejně neodpovídají plně významu
práce a výkonnosti na těch místech,
kde se pracuje těžce a obtížně
bez spojení s velkými středisky. Autonomní
korporace, autonomní svazky měly býti touto
osnovou zkráceny citelně. Žádali jsme,
aby § 213, nynější 212, byl vůbec
škrtnut. To se nám však nepodařilo a je
pouze nepatrně zlepšen tím, že se doplní
ustanovením, které zachovává výhody
dosažené u samosprávných svazků
podle žádosti zaměstnanců těchto
samosprávných korporací.
Učitelský zákon má ovšem také
své jisté mezery. Prohlašuji, že jsme
chtěli uplatniti požadavky našeho Svazu katolického
učitelstva, které nám byly předloženy
a že nemůžeme také souhlasiti se zavedením
čtvrté třídy činovních
přídavků. Rovněž rozdíl
mezi požitky učitelů škol obecných
a měšťanských je nedostatečný
a je na újmu významu občanského školství
pro vzdělání, úroveň našich
širokých vrstev a také neodpovídá
plně tomuto významu. Do budoucnosti musí
býti naší snahou, abychom odstranili nepřirozený
stav mezi pensisty učitelskými se stejnou služební
dobou a kategoriemi t. zv. staropensistů, namnoze bídně
honorovaných.
Tvrdilo se, že naši lidoví zemědělci
nebo živnostníci jsou snad proti státním
zaměstnancům. To je tvrzení nesprávné.
Tvrdím docela jasně, že naši zástupci
středních vrstev lidové strany od prvopočátku
hájí zásadní stanovisko úpravy
zaměstnaneckých otázek cestou zákonnou.
Pakli ovšem poukazují na to, že je potřeba
zaměstnanců sem tam snad méně, ale
lépe kvalifikovaných a také lépe placených,
hájí zásadu velmi správnou. Tvrdím
důrazně, že v lidové straně nebylo
nejmenších pochybností o tom, aby se otázky
zaměstnanecké řešily v naprosté
shodě s jejich zájmovými skupinami a také
řekl bych, na jisté úrovni, která
vyhovuje potřebám státně-finančním.
Abychom docílili úspěchu, který vyplývá
z těchto předloh, je zde také třeba
řešiti otázku odbourání cen,
případně zamezení stoupání
drahoty. Co by prospělo, kdyby zaměstnanci získali
sebe větší přídavky, kdyby na
druhé straně museli to vyhazovati na vyšší
ceny mouky, chleba, masa a jiných potřeb? Proto
podáváme v této sněmovně návrh,
kterým by se zamezilo spekulaci, předražování
a všem takovým otřesům, které
působí na zvyšování cen.
Lidová strana má zájem na tom, aby otázky
státních zaměstnanců byly řešeny
také do budoucnosti uspokojivou cestou. Víme, že
je to možné jedině tehdy, když bude v
tomto státě hospodářský blahobyt
a také politický klid a pořádek. Náš
další postup musí tento klid zabezpečiti.
Jsem přesvědčen, že za pomoci také
jiných státotvorných stran umožníme,
aby podmínky, které jsou nutné pro zjednání
tohoto klidu, byly také dosaženy. Stát potřebuje
schopné zaměstnance, aby byl ve státě
klid a pořádek. Potřebuje zaměstnance
spokojené a také dobře placené. Mám
dojem, že je zde dosti dobré vůle také
na jiných stranách, abychom toho v budoucnosti dosáhli.
Prohlašuji jménem našeho klubu, že hlasujeme
jednomyslně pro všechny tři předlohy.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany lidové.)