Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Fedor.
Posl. Fedor: Slávna snemovňa! Zákon
o úprave platov úradníkov a zamestnancov
prez to, že sme v opozícii a že dnešný
režim čo najrozhodnejšie odsudzujeme, prijímame
a odhlasujeme preto, lebo úradníci a zamestnanci
nemôžu byť trestaní za chyby vlády
a bývalej špatnej koalície. Ale odhlasujeme
ho i preto, že je záujmom štátu a verejnosti,
aby mal spokojných úradníkov a zamestnancov,
to je, aby mohli žiť pokojne a čestne, aby nemuseli
vedľajšími cestami, mnohoráz na úkor
ich čestnosti svojich döchodov zväčšovať.
Požadujeme však, aby tento zákon bol spravodlivý,
aby každému jednakou mierou meral, nech nerobí
rozdiel medzi úradníkom a úradníkom,
rozdiel medzi zamestnancom a zamestnancom, ako robia medzi občanmi.
Nikde na celom svete nie je videť to, čo na pr. na
Slovensku, že sú občania prvej a druhej triedy.
Tu musíme sa pýtať, že prečo je
to, ja som ešte nevidel takú krajinu v celej Európe,
že by sa robili občania I. a II. triedy. To sa vie,
že na Slovensku, keď si my naše práva žiadame,
keď chceme, aby nám dali to, čo nám
prislúcha, vtedy sme protištátni, a tí
páni, ktorí majú všetko právo,
ktorí na Slovensku si rozdelili všetko, čo
len mohli, medzi sebou, tí sú štátni
a štátom podporovaní, t. j. chcem povedať
vedľa štátu.
Samozrejme koaličné strany, ktoré sa perú
o moc a bijú o mastné hrnce, boly by štátotvorné,
a my chudáci na Slovensku, ktorí platíme
50 koľkokerých daní, ktorí musíme
dať ten ostatný halier, my sme protištátni.
Keby to tak bolo, vtedy na Slovensku by bolo asi 95% protištátnych
občanov, lebo dnes na Slovensku len tí hlavní
korifeovia sú spokojení, ktorí rozdelili
medzi sebou moc, úrady, celé Slovensko, ktorí
zo dneska na zajtra stali sa milionármi, kým čo
starodávni praobyvatelia tisíce a tisíce
sú znivočení. Noví zemani dostanú
veľké zbytkové majetky a chudobné roľníctvo
vandruje do Ameriky. Teraz, že sa odhlasovaly clá,
tým nie je pomožené maloroľníctvu,
lebo na Slovensku, nadovšetko na východnom Slovensku,
roľníctvo je tak chudobné, že tomu sa
ani toľko, neurodí, koľko by potrebovalo pre
svoju rodinu a pre seba. Tedy kto bude mať z toho osoh? Nikto
iný, len veľkostatkári a tí gazdovia,
ktorí i bez ciel by mohli žiť. Ale keby maloroľníctvo
malo z toho nejaký osoh, tak následkom odhlasovania
ciel všetko zdraží a tak čo sa im dá
na jednej strane do vrecka, druhou stranou im zoberú, poneváč
všetko bude drahšie, všetko budú museť
drahšie platiť, a tak pomaly nielen robotník,
ale i maloroľník zahynie. Kto myslí, že
z toho bude mať daj aký osoh robotníctvo a
maloroľníctvo, ten sa mýli. Maloroľníctvu
nemôže sa pomôcť clom, ale môže
sa mu pomôcť len čestnou pozemkovou reformou.
Nech sa pozemky rozdelia medzi roľníctvo za malé
peniaze a nech sa nerozdávajú prívržencom,
ľudom, ktorí z toho bohatnú. Také veľké
klamstvo ešte snáď nebolo ako toto, čo
sa robí pri pozemkovej reforme. Dnes sa hovorí a
píše, že jeden člen predsedníctva
pozemkového úradu sám si nasporil za krátky
čas 12 milionov. Neviem, či tento pán už
má štátnu príslušnosť, ale
vtedy, keď padnul do toho veľkého úradu,
ani príslušnosť štátnu nemal, ba
ešte ani občianstvo. Tak hovorí sa, to sa zná,
že komu pán boh, tomu všetci svätí.
To je jeden pád, a ako viem, je to pravda. Pozemková
reforma mohla byť na pomoc maloroľníctvu a nie
clá, ktoré celkom zničia robotníctvo
aj roľníctvo. Ale keď panuje tá politika,
tá politika šovinistická, že sa musí
robiť rozdiel medzi občanom a občanom. Záujem
štátu a povinnosťou jeho je, aby mal spokojných
občanov. Dobrý hospodár nielen dojí
svoju kravu, ale dá jej aj jesť. Tak to má
robiť vláda, aby nielen vyberala dane od nás,
ale dala tiež možnosť k životu a ku statočnej
práci a možnosť platiť dane. Tak by to mohlo
a malo byť, keby nebol ten nešťastný šovinizmus,
ktorý robí rozdiel medzi občanom a občanom.
Ten divý šovinizmus a namyslenosť rozdeľuje
štát. udržuje oheň nenávisti medzi
národnosťmi. Nerozumieme. aký môže
mať záujem štát na tom, že rozdeľuje
občianstvo na prvú a druhú triedu.
Samozrejme, že je tak i u nás na Slovensku. Čo
sa týče tohoto zákona, nemôžeme
nechať bezo slov tie nespravedlnosti a krivdy, ktoré
na Slovensku voči Slovákom a starodávnym
úradníkom sa spáchaly. Všade ich utiskujú
dozadu a do zúfalosti ženú. V pôžitkoch
ich krivdia a pre najmenšiu chybu dostanú disciplinárku.
Žiadame tedy rovné právo a nie obchádzanie.
Naproti tomu však, ctená snemovňa, nech úradníctvo,
ktoré platí ľud zo svojich biednych mozoľov,
zachádza s pracujúcim ľudom čestne a
ľudsky. Všade sa počuje, že úradníci
s ľudom surové zachádzajú, nielen keď
príde dane platiť, ale i vtedy, keď príde
o vysvetlenie svojej záležitosti. Na príklad
generálne finančné riaditeľstvo v Bratislave
musí mať veľkých a nafúkaných
pánov, lebo keď ľud v akejkoľvek žiadosti
sa na nich obráti, nikdy to nevybavia, prejde pol roka
alebo rok, než to vybavia a ešte potom špatne.
Nado všetko likvidatúra finančného riaditeľstva
v Bratislave nerobí nič. Bez každého
odôvodnenia penzistom s mesiaca na mesiac srážajú
isté obnosy. peniaze chudobných vdov sú vždy
menšie, ničím to nevysvetlia a keď sa
k likvidatúre niekto obracia, likvidatúra nikdy
neodpovie. Myslím. že tí ľudia, ktorí
im platia, aspoň toľko môžu žiadať
od tých úradníkov, by im ich žiadosti,
keď sa na nich obracia, vybavili.
Môžem riecť, že v referáte ministerstva
školstva tiež prez akékoľvek prosby žiadosti
ľudí sa len pomaly odročujú a odročujú
a nikdy vybavené nie sú. Odporučujem to pánu
ministrovi do pozornosti.
Konečne prosíme vládu, nielen žiadame,
ale i prosíme, nech oslobodí Slovensko od Krepeleca,
Šunčeka, Majdáka a podobných kreatúr.
ktorí sú zlým duchom Slovenska a hanbou republiky.
Tie vnútorné nespravedlnosti, boľavé
rany a do neba volajúce hriechy nemožno odstrániť
alebo liečiť šovinistickým fascizmom.
To musí napraviť štát a vláda robiť
zákony a vtedy bude pokoj. Lebo kým ľud trpelive
snáša a vidí, že vláda môže
mu pomôcť, bude mať dôveru, ale dokiaľ
sa takto, nakladá s ľudom, dôvery mať nemôže.
Kým nebude tu každá národnosť na
Slovensku spokojná, kým svoje právo nedostane,
nebude konsolidácia, nebude pokoj, lebo ani nemôže
byť. Žiadame, aby slovenská výhoda bola
rozšírená bez výnimky na každého
zamestnanca a úradníka, na Slovákov, Maďarov
a Nemcov v takej mere, ako to bolo priznané úradníkom
Čechom, lebo prv označení úradníci
a zamestnanci práve tak slúžia štátu
a vykonávajú svoje povinnosti republike, ako úradníci
Česi.
Protestujeme proti zavedeniu systému vymenovania, pri postupoch
žiadame, aby sa postupy i naďalej dialy automaticky
podľa služobných rokov.
Je všeobecne známe, že zamestnanecká trieda
pre štát akú veľkú silu znamená.
Zo štátneho ohľadu je veľmi dôležité,
aby tento sbor bol spokojný. Vymenovanie v postupoch už
aj z toho ohľadu nie je správné, lebo dáva
široké pole výjavom ľudských slabostí,
čo zväčšuje tábor nespokojných.
Žiadame započítanie služobných
rokov tým úradníkom, ktorí v čas
svetovej vojny, buďto v úrade alebo na bojištiach
plnili svoje povinnosti.
Žiadame, aby všetkým tým úradníkom,
ktorí nastúpili službu po 1. sept. 1919 a podľa
dekrétu prijatí boli na zkúšobnú
dobu jedného roku, doteraz vymenovaní neboli a sú
považovaní za smluvných, ich definitíva
bola priznaná odo dňa prvého vymenovania
a aby všetky doplatky pochádzajúce z prepočítania
služobných rokov boly vyplatené.
Sudcovia pre ich neudržiteľné pomery žiadajú
zvláštny štatus, obťažení sú
prácou tak, že nútení sú i cez
noce doma pracovať. Pri tom ich dôchodok je tak nízky,
že nedosiahne ani životného minima.
A keď sa aj sriadi nový sudcovský štatus,
tak treba opraviť niektoré položky, lebo je nemožné,
aby okresný sudca v najnižšej kategorii sa nachádzajúci
mal len 1200 Kč ročného prídavku.
Keď tento bod ostane, bude mať to ten výsledok,
že vzácnejší človek nevstúpi
na sudcovskú dráhu. Že toto čo bude
znamenať pre štát, netreba znázorňovať.
Nápadný je rozdiel medzi prídavkami sedriálnych
rešp. tabulárnych sudcov a medzi prídavkami
prezidentov sedrií a súdnych tabúl. Prídavok
sedriálnych sudcov činí ročne 12.000
Kč, u predsedu sedrie činí však 30.000
až 36.000 Kč, čo je skoro trojnásobné.
Prídavok tabulárneho sudcu robí ročne
16.000 Kč, predsedu tabule však 45.000. Spravodlivé
môže byť to, keď tabulárny sudca,
ktorý je v tej samej hodnosti ako predseda sedrie, bude
mať rovnaký ročný prídavok. A
to je práve nespravedlnosť, že základný
plat tabulárneho sudcu je menší, než akéhokoľvek
profesora stredoškolského. Týmto nechceme riecť,
akoby stredoškolský profesor mal veľa platu,
ale že je spravodlivé, aby sudca, ktorý má
rovnaké vzdelanie s profesorom, mal by rovnaký plat.
Vraj i šesťtýždenná dovolená
chce sa sudcom odobrať. ačkoľvek ten sudca potrebuje
v práve tak odpočinku, ako ten profesor. Služobná
doba ustanovuje sa na 35 rokov a keď dotyčný
dovŕši 35. rok služobne a nie je 65 rokov starý,
môže byť núteny k ďalšej službe.
Toto je nespravedlivé a proti demokracii, lebo ten, kto
svojej povinnosti cez tak dlhé roky zadosť učinil,
má právo na odpočinutie a zaslúži
si spokojný život. Je to neľudské poslať
niekoho do výslužby vtedy, keď už jednou
nohou stojí v hrobe.
S týmto spojene žiadame bezodkladné a úplné
prevedenie zákona čís. 290 z r. 1924 a rozšíriť
všetky výhody obsažené v tomto zákone
na penzionovaných sudcov. Postavenie penzionovaných
sudcov tiež je nie ružové, ba môže
sa povedať, že veľmi nespravedlivé.
Zákon čís. 290 z r. 1924 priznal sudcom t.
zv. sudcovský prídavok. Tento prídavok má
byť započítaný do penzie sudcom a podľa
toho vymeraná penzia. Vzdor tomu, že zákon
výslovne dáva nárok na tento prídavok,
jeho vyplatenie deje sa veľmi výnimočne a len
niekoľkým sudcom sa vypláca tento prídavok
z milosti, ako nejaká almužna. Toto je nespravodlivé
a urážajúce, lebo vláda tento prídavok
jednotlivým miláčkom vypláca, ostatní
však ani krušiny z toho nevidia.
Keď ten alebo onen zákon zabezpečuje penzistom
nejaké požitky, tieto požitky výhodne
majú byť vyplatené. lebo tieto požitky
penzista svojou cez dlhé roky konanou prácou si
zaslúžil a tým nadobudnul si aj právo
na to, aby vo svojej starobe užíval všetky tie
požitky, ktoré mu boly zákonmi priznané.
Žiadame vládu, aby bezodkladne hneď previedla
zákon čís. 290 z r. 1924 a konečne
prikročila k spravodlivému riešeniu pálčivej
a bolestnej otázky oprávnených ponosov penzistov.
Vo všeobecnosti zákon sa musí starať o
všetkých penzistov, ale zvlášte o penzionovaných
železničiarov a poštárov. Sú, ktorí
ešte pred prevratom boli penzionovaní a ktorí
aj dnes mizerných 40 až 50 korún mesačnej
penzie dostávajú. Sú. ktorí už
vládou republiky podľa zákona čís.
287 boli penzionovaní a ktorí ročne 18,000
až 24.000 korún penzie dostávajú. Sú,
ktorí boli vládou republiky penzionovaní
podľa starých predpisov, a ktorí ročne
1500 až 4000 korún penzie dostávajú.
Do tejto skupiny patria väčšinou ľudia s
vysokoškolským vzdelaním. Sú, ktorí
po prevrate nastúpili nazpät do služby, alebo
sa zriekli ďalej slúži ť. Títo nedostávajú
vôbec nič.
Či môže obstáť taká veľká
nespravodlivosť, že kým niekoľkí
dostávajú 18.000 až 24.000 korún penzie.
zatiaľ sú druhí. ktorí zrovna takú
službu konali, a dostávajú 2000-3000 Kč
ročne?
Žiadame, aby tieto neudržiteľné pomery,
ktoré sú ojedinelé v celej civilizovanej
Európe, boly už raz odstránené a penzie
všetkých týchto osôb upravené
podľa zákonov, ktoré tiež nech sú
opravdu sociálne. Nech je penzia upravená podľa
zákonov č. 287, 310 a 394 bez rozdielu na národnosť
a občianstvo.
Alebo či je to snáď ľudské jednanie
a realizovanie vami tak rád hlásanej humanity, aby
tí, ktorí svoje povinnosti cez 30 až 40 rokov
riadne a svedomité plnili, svoju penziu dostať nemohli?
Tak sú i poštári. To isté môžem
povedať, čo som povedal o železničiaroch,
aj čo sa týče cirkevného učiteľstva.
Zákon musí odstrániť v všetky rozdiely
medzi učiteľstvom a musí sa postaviť na
stanovisko parity. A postavenie. v penzionovaného učiteľstva,
strašná bieda učiteľských vdov
a sirôt musí sa konečne usporiadať.
Žiadame aj v tomto ohľade úplnú paritu.
S týmto spojene žiadame ešte aj sriadenie domovskej
príslušnosti učiteľstva. Sú učitelia,
i ktorí už viac ako 20 rokov bývajú
tuná, svoju, službu vybavujú na všeobecnú
spokojnosť, a podľa vrchnosti nemajú príslušnosť.
Toto sú anomálie a veľké nespravodlivosti,
ktoré sa už raz navždy musia upraviť.
V tejto úfnosti, že vláda všetko toto
do ohľadu vezme, že nebude robiť rozdiel medzi
občanom a občanom, zákon na úpravu
platov odhlasujem. (Souhlas.),
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Čermák.
Posl. Čermák: Když jste státním
zaměstnancům brali a zvláště
když jste přijímali pověstný
zákon restrikční, vždycky jste jim slibovali,
že při definitivní úpravě poměrů
a platů napravíte vše to, co jste spáchali.
Zákony, jež právě dnes projednáváme,
jsou definitivní úpravou a státní
zaměstnanci se budou právem ptáti, jak jste
dodrželi slovo tolikrát a tak slavnostním způsobem
dané. Má to velkou cenu výchovnou pro všechny,
kdož vám věřili, aby si vzpomněli
na vše, co jste jim vykládali na veřejných
schůzích, zvláště před
volbami, protože to konečně poučuje
nejen státní zaměstnance, ale také
všechny dělníky vůbec o ceně
slibů vládních a o hodnotě čestných
závazků ministrů a politiků buržoasního
státu.
Vy všichni, kteří budete hlasovati nyní
pro vládní předlohu, jste před volbami
říkali, že původní vládní
návrh je pro vás nepřijatelný. To
bylo před volbami. Dnes jej ovšem přijímáte
s tak nepatrnými změnami, že nestojí
ani za řeč. Pan kol. Brodecký prohlašoval,
že se zase musejí vrátiti poměry z r.
1921, před zákonem 394, že s tím stojí
i padá jeho strana. Ve výborech hlasoval pro vládní
návrh. Protože tento vládní návrh
neznamená návrat k těmto poměrům,
zdá se mi, že jeho strana padá. Má ještě
možnost tomuto pádu zabrániti. Ještě
není rozhodnuto, ještě bude hlasováno
v plénu sněmovny. Kdyby však chtěl setrvati
na svém postupu z výboru i po tom, co se od této
doby stalo, pak by byl ovšem pád neodvratný,
jak snad sám dobře ví. Byl v této
sněmovně od této doby přijat zákon
celní, jímž se všechny mzdy automaticky
snižují zvýšením cen nejméně
o 15%, a nyní bude hlasováno o kněžských
platech. Měl-li až dosud výmluvu, že vláda
nechce více na státní zaměstnance
povoliti, pak prosím, aby byl jako socialista alespoň
tak radikální jako páter Šrámek.
Totéž platí ovšem i o panu Buřívalovi,
který sliboval neméně a jehož list a
sekretáři byli ještě mnohem radikálnější
než p. Brodecký a jeho organisace. Vzhledem
ke svému "husitství" bude snad míti
alespoň více důvodů nedati se předhoniti
katolickými pátery.
Opravné návrhy, které vám předložíme,
nejsou komunistické. Žijeme v kapitalistickém
státě, známe mocenské poměry,
nejsme žádnými fantasty a navrhujeme v podstatě
jen to, co reformistické organisace žádaly
a co na nás chtějí v nesčíslné
řadě žádosti a memorand, které
byly zaslány nejenom klubu našemu, nýbrž
klubům všem. Neříkejte, že jsme
demagogy. Vždyť navrhujeme méně, nežli
co jste vy slibovali před volbami. Jsme-li my demagogy
dnes, jakými demagogy jste byli vy před volbami?
Říkáte, že by naše návrhy
stály 4 miliardy korun. Není to pravda. To říkáte
jen proto, abyste odůvodnili své hlasování
proti našim opravným návrhům. Vy to
velmi dobře víte, a proto jste nedali poříditi
žádné oficielní propočty. Ale
i kdyby to bylo pravda, nesmíte zapomínati, že
celní předloha dává ještě
menšímu počtu velkých sedláků,
statkářů a nájemců dvorů
ještě větší částku,
ač jejich práce pro společnost není
zřejmě tak užitečná, jako práce
státních zaměstnanců. To přece
aspoň jako socialisté nebudete chtíti popírati.
Naše návrhy jdou pod existenční minimum,
jaké bylo stanoveno propočty státního
statistického úřadu. I to je vám docela
dobře známo. My se nijak neskrýváme
tím, že naše návrhy obsahují méně
než by bylo dobré a spravedlivé. Je to pouze
proto, abychom umožnili ostatním stranám společný
postup s námi. Je to pouze proto, abychom mohli, odhlasujete-li
zákon tak, jak je teď navržen, pokračovati
v nejrozhodnějším boji s největší
nadějí na úspěch. Vy, tuším,
víte, že poslanecká sněmovna není
všechno. Bude se bojovati i mimo ni a pak se bude bojovati
o více nežli dnes navrhujeme. To nejsou žádné
plané hrozby. Pánové, kteří
se domnívají, že většina několika
málo hlasů je všechno, by neměli zapomínati,
že žijeme v dobách, v nichž je třeba
také mysliti na velmi rychlé změny. Ať
se nedomnívají, že na mimoparlamentní
boj stačí kohorta policajtů. V červenci
r. 1917 všelijaká banda demolovala redakci soudružské
"Pravdy" v Petrohradě. V říjnu
1917 byla již situace jinačí.
Nebudu se zabývati podrobnostmi zákona. Chci jen
ukázati na nejdůležitější
jeho zásady v a podrobiti je kritice. Především
je třeba zdůrazniti, že návrh odstraňuje
automatický postup a zavádí systemisaci míst.
Všechna místa ve státní službě
se systemisují do platových stupnic a státní
zaměstnanec může býti přijat
jen tenkráte jako čekatel, když se nějaké
systemisované místo uprázdní. Pro
ty, pro něž nebudou místa systemisovaná,
nezbývá nic jiného, než osud provisorního
státního zaměstnance. Výpomocným
zaměstnancům zákon nezaručuje, že
budou jmenováni vůbec někdy definitivními
a jejich platové poměry budou upraveny podle zákona.
O výpomocných zřízencích mluví
§ 210 a slibuje jim, že budou po 14 letech uspokojivé,
nepřerušené služby ztrávené
ve vlastnosti plně zaměstnaného výpomocného
zřízence postaveni co do služebního
poměru na roveň zřízencům podléhajícím
služební pragmatice. Jejich platové poměry
budou však upraveny vládním nařízením
a ne zákonem. Každý ví, co je to 14
let nepřerušeně sloužiti ve vlastnosti
plně zaměstnaného výpomocného
zaměstnance. Bude-li takový zřízenec
propuštěn po 13 letech na 14 dní, může
začíti sloužiti znovu. Jaké budou jejich
platy, to si povíme později.
Když se už na někoho dostane systemisované
místo, stane se čekatelem. Tím bude, je-li
zřízencem, 5 let, je-li úředníkem,
podle kategorií menší počet let. Aby
se stal zřízenec čekatelem, musí však
býti nejprve 2 roky jinak ve státní službě
činným. U jiných kategorií zaměstnaneckých
takového ustanovení není. Zejména
není takového ustanovení u důstojníků
a četníků.
Platových stupňů úřednických
je 7, zřízeneckých a podúřednických
3. Je-li někdo jmenován na systemisované
místo v jedné platové stupnici, pak se do
vyšší stupnice může dostati pouze
povýšením. Povýšen však může
býti podle §u 17 jen je-li schopný, upotřebitelný
a důvěryhodný, to jest, umí-li pořádně
ohýbati záda, špicluje-li a dovede-li býti
hezkým přede všemi svými nadřízenými.
Vysokoškolák bez protekce začíná
sloužiti v 6. platovém stupni. Může se
dostati až do prvního. To znamená, že
musí býti pětkrát schopný a
důvěryhodný. Představte si jen, jak
bezcharakterní chlap z něj bude, než se stane
sekčním šéfem! A když bude takto
vycvičen, pak bude rozhodovati o nižších
státních zaměstnancích. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Demokratičnost vládního návrhu je
patrna na výchovném, které je rozděleno
do dvou skupin, a to na výchovné pro děti
úředníků a na výchovné
pro děti zřízenců, a oboje je nedostačitelné.
Tato ničím neodůvodněná demokratičnost
je novým důkazem třídního nazírání
a rozeštvávání státních
zaměstnanců. Dovolená stanovená §§
23 a 25 je opětným zhoršením, a aby
toto zhoršení nebylo ihned patrné, stanovena
je dovolená podle platového stupně a ne podle
služební doby. Tím vláda porušila
i ustanovení zákona č. 67 o placené
dovolené soukromých zaměstnanců, kde
zásadou pro stanovení dovolené je nepřetržitá
pracovní doba, a nikdy ne platový stupeň.
Je přímo strašlivé, kam až sahá
vládní koalice převodem nynějších
státních zaměstnanců do nových
platových stupnic, aby zotročila a ožebračila
dosavadní zaměstnance. U úřednictva
stanoveno je pro převod ne dosažení platů,
nýbrž hodnostní třída, čímž
úředníci, kteří dosáhli
VII. hodn. tř., budou vrženi zpět do 7. platové
stupnice a tím budou míti zastaveny jakékoliv
další postupy. U zřízenců znamená
to rovněž zotročení všech dosavadních
zaměstnanců, a to z důvodů stanovení
pouhých 10 platových stupňů rafinovaně
vypočítaných na dosavadní příjmy
zaměstnancovy.
Víme, proč byl odstraněn automatický
postup a zavedena systemisace. Aby vysoká byrokracie měla
státní aparát pevně v rukou. Usnášejte
si zákony jaké chcete, prováděti je
budou vysocí byrokrati, kteří si budou dělati
po systemisaci míst se státním aparátem
co budou chtíti. To není jen věc státních
zaměstnanců, to je věc všeho občanstva.
Pamatujete se snad ještě na to, jak si socialističtí
ministři naříkali, že pomocí
tohoto státního aparátu pro odpor vysoké
byrokracie nemohou nic svésti. A teď? Právě
této vysoké byrokracii dávají do rukou
celý státní aparát. Ministr Engliš
v debatě ve výboru soc.-politickém správně
řekl, že nejde pouze o úpravu požitků,
nýbrž o reorganisaci státní správy.
Ano, je to pravda. Jde o to, aby státní aparát
byl ještě dokonalejším nástrojem
buržoasie k potlačování proletariátu.
To bude teď buržoasie dobře potřebovati.
Začínají těžké třídní
boje, které se nutně zostří. A páni
z řad vládních socialistů pomáhají
v zákoně státně-zaměstnaneckém
schvalováním systemisací míst plésti
karabáč na vlastní stoupence.
Tento vládní návrh sleduje také účel
politický a slouží k denivelisaci požitků
státních zaměstnanců. Je to zákon,
který má rozděliti státní zaměstnance,
odměňovati vysokou byrokracii na jedné straně
a nižší kategorie co možná sociálně
utlačiti. Je to návrh, který má získati
vysokou byrokracii, aby byla povolnější a sloužila
oddaněji kapitalistickému reakčnímu
režimu v tomto státě. (Tak jest!) Uvádím
jen malý příklad, kde úředník
s vysokoškolským vzděláním pobírá
činovného 15.000 Kč, kdežto zřízenec
za 35 roků nedosáhne ve své konečné
platové stupnici i s činovným dohromady 15.000
Kč. (Slyšte!) Tak křiklavé jsou
rozdíly platové státních zaměstnanců,
ale takovýmto způsobem nedosáhnete svého
cíle, který tímto návrhem sledujete.
Vyvoláváte nespokojenost širokých vrstev
státních zaměstnanců, ale nesmíte
zapomínati, že je to taktika, která se na vás
vymstí.