Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
Slavíček, dr Spina, Stivín.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
265 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Černý,
ministři dr Engliš, dr Kállay,
dr Peroutka, dr Říha, Slávik,
Syrový, za ministerstvo vnitra min. radové
dr Holl a dr Fischer, za ministerstvo financí
odb. přednosta dr Vlasák.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška.
Místopředseda Stivín (zvoní):
Zahajuji 34. schůzi poslanecké sněmovny.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Do výboru soc.-politického vyslal
klub poslanců čsl. strany lidové posl. Rýpara
za posl. Al. Petra, klub poslanců čsl. soc.-dem.
strany dělnické posl. Jašu za posl.
Kleina, klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei"
posl. Schäfera za posl. Hackenberga.
Do výboru ústavně-právního
vyslal klub poslanců "Vereinigter parlamentarischer
Klub des Bundes der Landwirte, der Deutschen Gewerbepartei und
der Ungarischen Nationalpartei" posl. Szent-Iványho
za posl. dr Hanreicha.
Místopředseda Stivín: Došly dotazy.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Dotazy:
posl. Svobody a Jaši ministru veř. prací o
dokončení přehrady na Dyji u Vranova,
posl. inž. Nečase ministru vnitra o četnickém
horolezeckém kursu ve Vysokých Tatrách na
útraty četnických gážistů
b. h. tř.
Místopředseda Stivín: Došly odpovědi.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Odpovědi:
min. železnic na dotaz posl. Fr. Navrátila o stavbě
nového nádraží v Hoštejně,
min. veř. zdravotnictví a tělesné
výchovy na dotaz posl. Pika a Remeše o průtazích
se zřízením lékárny na Saském
Předměstí v Plzni.
Místopředseda Stivín:
Výboru imunitnímu přikazuji žádost.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Žádost okr. soudu pro přestupky v Praze ze
dne 15. června 1926, č. T IV 1215/26, za souhlas
s trest. stíháním posl. Josefa Štětky
pro přestupek podle §u 23 zákona ze dne
17. prosince 1862, č. 6 ř. z. z r. 1863 (č.
J 207-II).
Místopředseda Stivín (zvoní):
Přikročíme k projednávání
pořadu.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě
o prvých 3 odstavcích pořadu, jimiž
jsou:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 100) zákona o úpravě platových
a některých služebních poměrů
státních zaměstnanců (tisk 333 a k
tisku 333).
2. Zpráva výborů soc.-politického,
kulturního a rozpočtového k vládnímu
návrhu (tisk 101) zákona o úpravě
platových a služebních poměrů
učitelstva obecných a občanských škol
(učitelský zákon) (tisk 334).
3. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 102) zákona o platových poměrech státních
obecních (městských) a obvodních lékařů
(tisk 335).
Dosud promluvilo 5 řečníků "proti"
a 5 řečníků "pro".
Uděluji slovo dalšímu řečníku
"proti", panu posl. Zajickovi.
Posl. Zajicek (německy): Slavná sněmovno!
Zákon o státních zaměstnancích
a učitelích měl býti vyřízen
již starou sněmovnou. Jménem pěti koaličních
stran prohlásil min. předseda Švehla dne
15. října m. r., že tento, návrh má
být dílem trvalým, definitivním, dokonalým.
Po volbách dal Švehla zde ve sněmovně
slib, že upraví jak nejlépe možno platy
státních úředníků a
učitelů. Slib tento, pravil, bude v plném
rozsahu dodržen. Podobné prohlášení
učinil zde v tomto domě min. předseda Černý.
Jest tento návrh ve svém dosavadním znění
skutečně definitivním, skutečně
trvalým, ba dokonce dokonalým dílem? Tuto
vysokou chválu mohli bychom těmto předlohám,
vzdáti jen tehdy, kdyby státní úředníci
a učitelé obdrželi podle nového zákona
alespoň požitky mírové. Toho jsme však
velice vzdáleni. Větší náklad
proti dosavadním vydáním jest percentuelně
velmi skromný: U státních úředníků
11%, u učitelů asi 10%. (Posl. Wünsch [německy]:
Německé celní strany mohly to přece
zlepšiti a žádati!) My jsme jako celní
strana s touto věcí neměli vůbec co
činiti. Po právní stránce znamená
zákon z toho důvodu, že odstraňuje dosavadní
časový postup, krok dozadu, který musí
býti německými státními zaměstnanci
pociťován jako krutá rána. Zákony
tohoto druhu nemohou býti označovány za definitivní,
za dílo trvalé a dílo dokonalé. Takovou
osobivou řeč musíme rozhodne odmítati.
(Posl. Wünsch [německy]: Najednou jste zase oposiční!)
Rádi však připouštíme, že
oba zákony přinášejí určitým
kategoriím, zejména svobodným a několika
kategoriím akademiků, v hmotném směru
zlepšení.
Chci nejprve promluviti o základech obou zákonů.
Důvodová zpráva prohlašuje, že
úředníci mají býti placeni
podle služebního výkonu, podle předběžného
vzdělání a podle jejich odpovědnosti.
Vítali bychom tuto zásadu za předpokladů,
že nebude provedena na útraty nižších
kategorií a že by i německým úředníkům
bylo lze dosáhnouti nejvyšších míst
s velkou odpovědností.
V této souvislosti obracíme se co nejostřeji
proti odstranění nynějšího časového
postupně. Podle zkušeností z posledních
let víme, co to pro nás může znamenati.
Desetitisíce německých úředníků
a státních zaměstnanců bylo vyhozeno
na ulici nikoliv pro neschopnost, nýbrž jedině
pro jejich národnost. Jest nebezpečí, že
nového státně-zaměstnaneckého
zákona bude zneužito k tomu, aby mnohým zdatným
státním zaměstnancům německým
bylo ukřivděno proti jejich českým
kolegům. Vydobytí časového postupu,
který se rovnal zatlačení protekce se všemi
ji provázejícími zjevy, uvítali před
lety státní úředníci všech
národností co nejradostněji. Tytéž
strany, které státním úředníkům
daly tento dar revoluce, propůjčují se k
tomu, aby úředníkům tuto vymoženost
vyrvaly Potírati musíme ustanovení zákona,
jimiž se snižují přídavky na manželky
a na děti. (Posl. Wünsch [německy]: Jaké
pak?) Pane kolego, přečtete si zákon
a sám to uvidíte. Číslice, které
vám uvedu. vás o tom přesvědčí.
Dosud dostávali státní úředníci
na sociálních přídavcích 323
miliony korun, podle nového zákona jen 168 milionů
korun. U učitelů klesá toto číslo
se 29 na 7 milionů korun. Kdyby plat státních
úředníků a učitelů byl
tak velký, že by z pouhého platu mohli své
rodiny vyživiti, pak bychom se smířili se zásadou,
aby byl placen jen, úředník, nikoli však
také jeho žena a jeho děti. Dokud však
státní zaměstnanci nejsou tak placeni, že
mohou z pouhého platu vyživovati celou svou rodinu,
dotud jest stá t, který v tu není jen pro
to. aby vymáhal daně a cvičil vojáky,
který má především sociální
povinnosti, povinen, aby přiměřenými
přídavky usnadňoval vydržování
rodin. Státní správa, která nedbá
této zásady, prohřešuje se co nejtíže
na obecním blahu. Zdejší i cizozemská
statistika nám ukazuje, že počet porodů
neobyčejnou měrou klesá. Zajisté,
že přídavky na ženy a děti samy
o sobě toto zlo neodstraní. Potírání
nezaměstnanosti, zvýšení důchodů,
zmírnění bytové nouze, zejména
však prohloubení náboženského cítění,
to jsou podle našeho, názoru nejsprávnější
prostředky boje proti úbytku porodů, největšímu
to nebezpečí každého národa.
Bylo zcela bezdůvodné prodlužovati čekatelskou
lhůtu. Jest to pro každého čekatele
deprimující pocit míti po několik
let nad hlavou Damoklův meč propuštění.
Lhůta čekatelská od jednoho do dvou let byla
by zcela stačila. Nebylo třeba, aby právě
Československo kráčelo s těmito smutnými
ustanoveními v čele všech kulturních
států.
Docela zavrhnouti musíme vytvoření čtvrté
místní třídy D. V malém Rakousku
jsou tři, místní třídy. Ve
třídě A zařazena jsou všechna
místa, která mají více než 10.000
obyvatelů; k tomu přistupuje mnoho míst s
méně než 10.000 obyvateli, která byla
nařízením zařazena do této
skupiny. Do místní třídy B patří
v Rakousku místa se 3000 až 10.000 obyvatelů.
K tomu nutno poznamenati, že i tam mnoho míst, kde
panuje drahota a která mají méně než
3000 obyvatelů, bylo zařazeno do této skupiny.
Do skupiny C patří místa s méně
než 3000 obyvateli. Žádáme znovu, aby
místní třída D byla zrušena,
a to zejména proto, že úředníci
a učitelé, bydlící v místech
s méně než 2000 obyvateli, nežijí
zpravidla levněji než jejich kolegové ve větších
místech. Malé zlepšení dotyčných
paragrafů, že zaměstnanci, jejichž děti
studují, obdrží požitky místní
třídy C, nám naprosto nepostačuje.
Nesmírně zklamáni byli jsme ustanovením,
že osoby pensionované před 1. lednem 1926 nejsou
podrobeny novému zákonu. Máme několik
kategorií staropensistů. Požadavek pensistů,
aby všichni pensisté, ať byli pensionováni
kdykoliv, byli placeni podle stejných směrnic, jest
spravedlivý a neustaneme, dokud křivda spáchaná
na staropensistech nebude úplně napravena. (Souhlas.)
Bída pensistu jest kulturní hanbou, a i kdyby
na její odstranění bylo bývalo třeba
200 až 300 milionů korun, byla by se musela tato částka
opatřiti. (Souhlas.) Při této příležitosti
obracím vaši pozornost na bídu pensistů,
což se zejména týká oněch mužů,
kteří byli ve službě 30 až 40 let
a jejichž státní příslušnost
není uznávána ani Československem
ani státy nástupnickými a na které
se nevztahuje tak zvaná římská smlouva.
Jde o několik set osob a myslím, že jest velice
na čase, aby vláda konečně zasáhla
a dala těmto lidem alespoň zálohy na budoucí
úpravu jejich požitků.
Nemůžeme souhlasiti s výměrou dovolených.
Kdyby se byly poskytly zaměstnancům nižších
kategorií, jak jsme to navrhovali v soc.-politickém
výboru, delší dovolené, nebylo by to
zajisté bývalo pro stát větší
zatížení, stát byl by z toho měl
největší výhody. Zaměstnanec,
který rok co rok musí konati těžkou
práci, aniž by měl možnost, aby delší
dovolenou na zotavenou nahradil spotřebované síly,
nemůže naprosto svou službu cele a plně
zastávati. Věda dokázala nesporně,
že nejen u ručních, nýbrž i u duševních
pracovníků pracovní výkon klesá,
neposkytují-li se dostatečné přestávky
v práci.
V souvislosti s tím musíme poukázati na to,
že dovolené pro mateřství jsou příliš
krátké. Jsou-li ustanovovány vdané
učitelky a úřednice, pak nutno jim také
poskytovati dostatečné dlouhé mateřské
dovolené.
Bylo nám častěji řečeno, že
podle nového zákona budou naši úředníci
a učitelé mnohem lépe placeni než jejich
kolegové v sousedních státech. Snad to platí
pro některé země, pro jiné však
zase nikoliv. Na druhé straně musíme však
poukázati na to, že zákony jiných států
obsahují ustanovení, jež jim musíme
přímo záviděti. V chudém Rakousku
nezapočítávají se pouze, jako u nás,
válečná pololetí, nýbrž
platí tam také ustanovení, které praví
asi toto: Oněm válečným poškozencům.
jichž se od 1. května 1920 nepřetržitě
užívá a jejichž neschopnost k výdělku
jest určena aspoň na 15%, připočítává
se celý rok za každé kalendářní
pololetí mezi 1. červnem 1914 a 31. prosincem 1918,
pokud konali činnou službu vojenskou.
Kapitolou zvláštního druhu jsou ustanovení
jednající o převodu do nového požitkového
zákona. Ani odborníci nevědí, jaký
účinek budou v praksi míti tato ustanovení,
která se podobají tajné vědě.
Rozhodně ohražujeme se proti tomu, aby nebylo užito
ustanovení odst. 2 §u 17 k tomu, aby byli poškozeni
němečtí státní úředníci.
Toto ustanovení praví, že rozhodnými
pro povýšení jsou způsobilost, upotřebitelnost
a důvěryhodnost. Co je to ta důvěryhodnost?
Musíme konstatovati, že není téměř
žádného přednosty železniční
stanice německé národnosti. Praví
se zcela prostě, že někdo není důvěryhodným
proto, že jest Němec. Při této příležitosti
žádáme opětně pro naše německé
území dostatek německých úředníků.
Žádáme, aby i v ministerstvech byli ustanovováni
němečtí úředníci. Co
bylo možné ve starém Rakousku, musí
býti možné i zde. Prohlašuji vám
zde, že neustaneme, dokud tyto požadavky nebudou splněny.
Na to má nárok náš národ i naši
úředníci, kteří co do služební
věrnosti a odborné znalosti snesou všechno
srovnání. (Souhlas na levici.)
Nechci se při úřednickém zákoně
pouštěti do podrobností. Vždyť jsme
měli již v soc.-politickém výboru příležitost
tlumočiti jednotlivá přání
státních úředníků.
Dovolte mi nyní několik slov k zákonu učitelskému.
Navrhoval jsem kdysi ve schůzi podvýboru soc.-politického
výboru, aby padl docela učitelský zákon
a aby všichni učitelé byli zařaděni
do zákona o státních úřednících.
S tímto návrhem souhlasili tehdy čeští
kolegové z největší části,
pak však slovo své odvolali. Jest skutečností,
že parita učitelů není zjednána.
V důvodové zprávě k zákonu
z 23. května 1919, č. 274 Sb. z. a n., jest několik
vět, které musíme vždy znova citovati.
Praví se tu mezi jiným: "Ve zrovnoprávnění
učitelstva nutno spatřovati mnohem větší
mravní než hmotný úspěch".
Dále: "Učitelstvo cítilo mimo to velké
pokoření svého stavu a znehodnocení
své osvětové práce plným právem
v tom, že jeho práce pro celý národ
byla méně odměňována, než
převážně administrativní a manipulační
kancelářská práce státního
úřednictva". "Není druhého
povolání", praví důvodová
zpráva dále, "které by vyžadovalo
takového napětí všech duševních
sil a nervů, jak je tomu při vyučování
ve škole, protože učitel musí po celou
dobu soustřediti všechny smysly na předmět
vyučování a žáky". Důvodová
zpráva mluví pak dále o nervových
chorobách učitelů a praví na konec,
že škola a národ budou míti největší
prospěch z toho, budou-li učitelé postaveni
na roveň státním v úředníkům.
Tohoto mínění jsme i dnes. Jest nám
jen litovati, že strany, které takto mluvily r. 1919,
najednou nechtějí více slyšeti o paritě.
Navrhl jsem dále kdysi v soc.-politickém výboru,
aby do tohoto zákona byly zahrnuty i pěstounky mateřských
škol, buď tak, že stát převezme jejich
placení, nebo tak, že stát zaručí
jim nejmenší užitky. (Posl. dr Petersilka
[německy]: Bylo by nejvýš na
čase!) Jest všeobecně uznáváno,
že pěstounky mateřských škol jsou
pro celý národ neobyčejně důležité.
Vláda prohlásila opětně, že ví
velmi dobře, jak velká jest nouze pěstounek,
a že jim pomůže. Musíme však konstatovati,
že vláda si dala ujíti první příležitost,
která se jí ku splnění slibu naskytla.
Dovolte mi několik slov ke kapitole "Učitelé
na měšťanských školách".
Nynější návrh zákona nám
praví, že učitel ustanovený na měšťanské
škole, obdrží ihned o ročních 480
Kč více. Jestliže učitel asi s 20 služebními
lety vykoná zkoušku pro měšťanské
školy a jest pak ustanoven na měšťanské
škole, rovná se těchto 480 Kč 2%
jeho platu. V moravském zemském zákoně
z r. 1904 bylo ustanovení, že učitel, který
přijde na měšťanskou školu, obdrží
ihned o 400 mírových korun více. To činí
přepočítáno na českou korunu
asi 3000 korun. Srovnejte těchto 3000 korun s dnešními
480 korunami a musíte přiznati, že stížnosti
učitelů na měšťanských školách
jsou plně odůvodněny. V důvodové
zprávě se praví, že učitel na
měšťanské škole na konci své
služební doby dostává o 4800 Kč
více, než kolega stejně starý na škole
obecné. Pánové, tomu jest tak jen v tom případě,
když učitel, řekněme s 3 1/2 až
4 služebními lety, vykoná zkoušku pro
měšťanskou školu a jest pak hned na měšťanské
škole ustanoven. To se stává ve skutečnosti
však jen ve velmi málo případech. Bylo
zjištěno, že ve starém Rakousku rozpětí
platů mezi učiteli škol obecných a škol
měšťanských bylo mnohem větší
než u nás, že dosahovalo až 37%. Podle
nynějšího návrhu bude rozpětí
činiti 8 až 10%. Pochopíte, že
učitelé se brání podvoliti se pro
tak nepatrné rozpětí dlouholetému
studiu. Musíme zdůrazniti, že se nedostává
jen na českých měšťanských
školách 2000 zkoušených odborných
učitelů, a když učitelé na měšťanských
školách jsou tak špatně odměňováni,
ohrožuje se tím co nejvíce existence měšťanské
školy.
Učitelstvu bylo kdysi slibováno, že budou mu
tam, kde dosud nemá plné parity, během let
všechna dotyčná přání
splněna. Poukazuji tu jen na snížení
při jízdách po železnicích. Státní
úředník obdrží na všech
drahách na svou legitimaci slevu. Jinak je tomu u učitelů.
Ti obdrží slevu jen když si u příslušného
ředitelství státních drah pro každou
jednotlivou jízdu vyprosí slevu, kterou samozřejmě
musí zaplatiti, a stává se zhusta, že
učitel vrátí se ze své cesty a teprve
o týden později obdrží slevy. (Výkřiky.)
Při této příležitosti budiž
promluveno o některých otázkách, které
nejsou v přímé souvislosti se zákonem
učitelským. Učitelstvo žádá
zřízení učitelských komor.
Jsme, zvědavi, zda Československo s uskutečněním
tohoto požadavku vyčká, až nás
předstihnou i státy balkánské.
Žádáme reformu učitelské úpravy
a musíme zdůrazniti, že jsme dnes bohužel
od reformy učitelské průpravy více
vzdáleni než kdykoliv. Postavení okresních
školních inspektorů jest neudržitelné
po stránce právní i hmotní. Žádáme,
aby vláda konečně předložila
tak často slibovaný návrh zákona.
Jiná věc, na niž bych chtěl poukázati,
jest duševní a hmotná bída učitelů
bez míst, jichž jest velký počet. Vmyslete
se jednou v postavení začínajícího
učitele nebo začínající učitelky.
Ukončili učitelský ústav, hlava jest
plna plánů, srdce naplněno touhou po jednom
z nejkrásnějších povolání.
Uplyne rok, uplynou dva, tři, čtyři leta,
než učitel konečně najde místo.
Po čtrnácti dnech jej opět propustí.
Tak plyne rok za rokem. V jiných povoláních
nemůže se mladý muž uchytiti a když
konečně přijde doba, kdy obdrží
poněkud jisté místo, tu ucítí,
že strašný boj o život zasadil hluboké
rány nejen jeho zdraví, nýbrž i jeho
radosti ku práci. Táži se vás, co vykonala
pražská vláda během posledních
let, aby této bídě mladých učitelů
odpomohla? Nechci popírati, že na příklad
v Německu, v Rakousku jest bez místa taktéž
mnoho tisíc učitelů a učitelek, ale
musím poukázati na to, že na příklad
v Německu vynakládají se každým
rokem velké sumy na podporu učitelů bez místa.
U nás si věc velice zjednodušili. Zrušili
prostě několik učitelských ústavů,
aby počet absolventů klesl. S tímto postupem,
pánové, nejsme srozuměni. Do nedávna
měl každý okresní školní
inspektor jednoho učitele jako pomocnou sílu. Nařízením,
které před nedávnem bylo vydáno, největší
části inspektorů se tato pomocná síla
prostě odebírá a tím se počet
učitelů bez místa zvyšuje.
Ještě na něco jiného bych chtěl
poukázati. Na Hlučínsku jest, soudě
podle posledních voleb, asi 30.000 Němců,
kteří mají jen tři německé
obecné školy. Dejte těmto 30.000 Němců
tolik škol, co potřebují, a počet německých
učitelů bez místa podstatně klesne.
Na jižní Moravě jsou tři osady: Frélichov,
Dobré Pole a Nový Přerov. Vláda stojí
na stanovisku, že v těchto třech osadách
nesmí býti zřízena ani německá
soukromá škola. Po celý rok, v létě
a v zimě, putují tyto ubohé německé
děti ze jmenovaných osad do sousedních obcí.
Tyto tři osady nemohou prosaditi, aby dostaly německou
školu. Když se zřizují pro pět
českých dětí české menšinové
školy, musí se zříditi také dost
německých škol pro 15 německých
dětí. Stojíme na stanovisku: Rovné
právo pro všechny. Když platíme při
nejmenším tolik daní co Češi, když
naši bratři konají vojenskou službu, pak
žádáme rovněž nejen v oboru obecného
školství, nýbrž i středního
a vysokého školství plnou rovnoprávnost.
Chtějí-li si Češi z vlastních
peněz stavěti zbytečné české
školy, my jim v tom brániti ne budeme. Na druhé
straně však žádáme, abychom my
Němci měli právo rušiti zbytečné
německé školy. Jinými slovy: Žádáme
pro sebe úplnou národnostní školskou
samosprávu. (Souhlas.)
Jako strana stojící na půdě křesťanského
světového názoru, žádáme
také, aby naše křesťanské děti
v našich školách byly vychovávány
v duchu našeho světového názoru. Jest
skutečností, kterou se světa nesprovodíte,
že katolická církev založila během
staletí tisíce obecných škol, sta středních
škol a mnoho universit a že je po staletí vydržovala.
Odmítáme rozhodně starou konfesionelní
školu, právě tak jako tu, která pod
záminkou neutrality, které doopravdy vůbec
nemůže býti, chce vychovávati děti
v mlhavé humanitě. Katolický lid přináší
každoročně ohromné oběti pro
školu, pro své děti a tu žádáme,
aby zákon a vláda respektovaly vůli rodičů.
Ve Francii zavedli kdysi vedle vyučování
náboženství tak zvané vyučování
morálce, netrvalo dlouho a prohlásili, že vyučování
náboženství nutno ze státních
škol odstraniti a vyučování bylo tak
upraveno, že jméno boží nebylo více
v žádné učebnici trpěno. Ještě
krok dále šli v Rusku, kde jest zakázáno
každé náboženské vyučování.
Lidé, kteří učí děti
mladší osmnácti let jakémukoliv náboženství,
mohou býti potrestáni vězením až
do dvou let. Víme zcela dobře, že v tomto státě
jest dosti vlivných lidí, kteří nás
chtějí vésti toutéž cestou, kterou
dnes jdou Francie a konečně i Rusko. Protože
to víme, bráníme se proti kulturnímu
boji, který má býti ve škole rozdmýchán.
Jsme toho mínění, že vyučování
morálce jest zhola zbytečné pro ony katolické
děti, které navštěvují vyučování
náboženství. (Posl. Wünsch [německy]:
Ne, vyučováni náboženství jest
zbytečně!) To jest váš názor.
Pan poslanec Wünsch řekl přece v sociálně-politickém
výboru, že vyučování morálce
není nic jiného, než jiný druh ohlupování
národa. (Německé výkřiky:
Slyšte! Slyšte!) Žádáme, aby
oněm dětem, které se chtějí
zúčastniti prosebních procesí, a oněm,
které chtějí splniti svou velkonoční
povinnost, bylo dáno těch několik hodin volno.
Žádáme dále, aby v předmětech
vyučovacích nebylo mluveno proti našemu náboženství
ani proti jiným náboženstvím. Žádáme
dále, aby stát podporoval všechny soukromé
školy, rozumí se i nekonfesionelní. Požadavek
slovenských katolíků, aby učitelé
slovenských nestátních škol byli placeni
ze státní pokladny, a to podle stejných norem,
jako všichni ostatní učitelé, vítáme
a budeme vždy podporovati.
I když se některé osoby staví proti
požadavkům křesťanského lidu, lid
rozhodl dne 15. listopadu m. r., že jest proti kulturnímu
boji. Skutečnost, že v Belgii, v Německu a
v Holandsku zvítězili po desítiletých
bojích positivní katolíci a protestanti,
jest nám zárukou toho, že zvítězí
po desítiletém boji věřící
lid i v tomto státě.
Shrnuji své vývody takto: Že mnohé dosavadní
požitkové zákony byly shrnuty v jediný
zákon, jest samo o sobě potěšitelným.
Úředníci, kteří vypracovali
nove zákony, vynasnažili se, aby vypracovali zákon,
kterého se dá po právnické stránce
užíti. Že nové zákony po hmotné
a právní stránce naprosto neuspokojují,
jest vinno oněch šest stran, které vydaly směrnice
pro oba zákony. Namáhali jsme se v sociálně
politickém výboru, aby projednávané
návrhy byly zlepšeny. Nepodařilo se nám
to. Zasadíme se i v budoucnosti o to, aby státní
úředníci a učitelé obdrželi
ony požitky, které jim přináležejí.
(Potlesk.)