Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

My chápeme, že na tomto zákonu vedle strany republikánské má zájem strana lidová, jednak je tam i část stavu zemědělského organisována, jednak pánové z lidové strany odnesou si za hlasování tučné sousto. Chápeme, že také strana národně-demokratická je pro tento zákon, ježto vysoká cla na průmyslové výrobky zůstanou nedotčena, ale nemůžeme chápati a nemáme smyslu pro to, že také strana živnostenská může se zaň postaviti, když nemá žádného zvláštního zájmu na tom, aby široké konsumentské vrstvy byly postiženy takovým ohromným zatížením, jaké při této příležitosti bylo již několikráte vypočítáno a které odhadnuto bylo pro pětičlenou rodinu zvýšeným nákladem nejméně 15 až 18 Kč týdně.

Pánové ze živnostenské strany poukazují k tomu, že prý tím koupěschopnost u stavu zemědělského vzroste. Ale já jsem již poukázal, která část zemědělského stavu bude míti z těch cel prospěch - a ta obyčejně od těch malých živnostníků svých potřeb nekupuje, jde obyčejně do větších měst, poněvadž malý živnostník v malém městě je obyčejně nedostatečný, nechci-li říci, horší, než aby byl uznán za schopna větším agrárníkům jejich potřeby dodávati.

Živnostnictvo ve své existenci, ve svém odbytu je odkázáno právě na konsumentstvo nejširších vrstev, najmě dělnických a státně-zaměstnaneckých. A podívejte se, jak ono v tomto zápase staví se proti těm jeho přirozeným spojencům, proti jeho odběratelům, tedy pro to, aby nedostatečný příjem těchto malých vrstev, zatížený tímto celním opatřením, byl ještě zmenšen a aby bylo živnostnictvo vydáno v nebezpečí, že na jedné straně posílený stav agrární své potřeby bude hraditi jinde a na druhé straně vrstvy dělnické a státně-zaměstnanecké, jsouce zatíženy zvýšeným nákladem na své životní potřeby, nebudou moci ani snad tu malou část svých příjmů, které mohly na svou potřebu věnovati dnes, věnovati také příště. Teď ovšem stranu živnostenskou vede k tomu ten zájem a prospěch, který byl před 15. listopadem vykonán, ale živnostnictvo samo vyslovuje nepokrytě svou nespokojenost tím, že právě ta strana, která na jedné straně žehrala a takovým demokratickým přímo způsobem vystupovala a zneužívala otázku daňovou k svému zvětšení a k vytvoření určité politické strany, že ona je to, která nejen těmito cly, ale pod nátlakem a potřebou kongruy ještě uvalí dalekosáhlé daně a břemena právě na stav živnostenský, daněmi a břemeny dosti přetížený, také do budoucnosti. Ona přišla s problémem: daně zmenšiti, ale tímto ustanovením budou ta břemena, která na poplatnictvo jsou uvalena, daleko zhoršena. (Výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské a čsl. strany socialistické.) Velikou nespravedlnost v této osnově zákona vidíme také v tom, že potřeby malého člověka, dělníka, státního zaměstnance jsou stejně zatíženy jako toho, který má tisícový měsíční příjem. To je čirá nespravedlnost, (Výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské a čsl. strany socialistické trvají.) která je vypočtena jenom na snížení úrovně právě nejmenších pracujících vrstev.

Páni se utěšovali, že prý zavedení tohoto celního sazebníku bude míti také vliv, aby ceny tohoto sazebníku vyjádřily se ve zvýšení cen konsumních. My můžeme konstatovati dnes, kdy tento celní sazebník nevstoupil ještě v účinnost, že nejen mouka, nejen chléb, ale i maso, tedy přirozené potřeby životní stoupají a stoupnou ještě více, jakmile tento zákon vejde v účinnost. O tom se ovšem nelze ještě dnes s plnou určitostí vyjádřiti.

Z dalších důvodů, které jsme slyšeli s tohoto místa, byl zajímavý úsek řeči bývalého pana ministra inž. Dvořáčka: "Právě tímto ustanovením ve změně celního sazebníku a ustanovením pevných obilních cel nebude nikterak ztížena možnost sjednávati výhodné obchodní smlouvy a tím umožniti a usnadniti vývoz našich průmyslových výrobků za hranice". Nechci mluviti o tom zjevu, kterým zrovna se strany Maďarska projednávání tohoto zákona celního je provázeno, ale pokládám za povinnost poukázati, že to bude nejen Maďarsko, ale jistě také Jugoslavie a Polsko, které náležitým způsobem na tento celní sazebník, který podle ustanovení zákona nesmí býti při projednávání obchodních smluv snížen, budou reagovati. Místo toho, abychom se snažili, zvláště našemu průmyslovému dělnictvu, našemu textilnictví a kovoprůmyslu a všem ostatním výrobním odvětvím pokud možno zajistiti vývoz do ciziny a širokým vrstvám dělnickým zajistiti práci při obchodních smlouvách, přijetím tohoto celního sazebníku vyjednavačům našim ztížíme půdu, při sjednávání výhodných obchodních smluv pro náš stát.

Pan ministr Dvořáček musil silně argumentovati. Chápeme, že jeho postavení bylo těžké. Kruhy odborné, které na sjednávání obchodních smluv mají účast, netají se tím názorem, že tento celní sazebník ztíží a tím také znemožní sjednávání příznivých obchodních smluv u nás. Tedy my k té krisi, která má býti vyřešena, ale nebude vyřešena v našem zemědělství, zvláště v zemědělství malém, budeme míti to potěšení, že latentní krise v průmyslu bude ještě zvýšena a že tím jdeme vstříc ještě pohnutějším dobám, nežli jaké jsme zažili v době před a v době projednávání tohoto zákonného opatření.

Zemědělci naši poukazují hlavně na dva důvody, které vedle krise v zemědělství je vedly k tomu, aby žádali ochrany svých výrobků pevnými cly. V prvé řadě poukazují na zadlužení zemědělství, uvádějíce vzrůst knihovních zadlužení malých a středních usedlostí. Pánové při tom zapomínají však uvésti, kolik pozemků z přídělu pozemkové reformy tito majitelé hospodářství získali. A tím, myslím, že z větší části se vysvětlí toto zatížení. Druhý důvod byl ten, že má býti zavedena určitá ochrana zemědělských výrobků, abychom při sjednávání obchodních smluv měli v rukou určitou zbraň, kterou bychom svým vyjednavačům mohli dáti. Na to jsem již odpověděl, a z toho je zřejmo, že projednávaná osnova zákona nepřinese na jedné straně toho prospěchu, který se od ní očekává, na druhé straně však jistě způsobí ohromné zatížení nejen konsumu, ale i malých a středních pracujících vrstev. A proto my jako zástupci těchto vrstev s celou rozhodností stavěli jsme se a stavíme proti přijetí těchto strohých ustanovení, které nikterak neukazují na dobrou vůli v zájmu státu, v zájmu zemědělství, ale také v zájmu ostatních výrobních složek vyjíti nějakým způsobem vstříc. Nelze řešiti problém a potřeby jednoho stavu podle jeho justamentu, ale je potřeba jej řešiti se zřetelem na celý náš hospodářský život. Ale to se v tomto případě neděje a my jako doposud až k úplnému projednání všemi prostředky nám jednacím řádem danými budeme se brániti, aby toto ohrožení našich konsumentských a pracovních vrstev se nestalo skutkem. (Potlesk poslanců čsl. strany socialistické.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Keibl. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Keibl (německy): Stanovisko své k návrhu celního zákona jsme již vyložili v generální debatě. Jsme pro každou oprávněnou ochranu zemědělství, avšak z politických důvodů budeme ve druhém čtení hlasovati proti tomuto návrhu zákona. Konstatujeme, že návrh pp. posl. Mašaty a druhů jest jen zdánlivě návrhem iniciativním, ve skutečnosti však pochází od vládní koalice nového druhu, jež se potichu utvořila a jíž česká úřednická vláda velice ochotně byla kmotrem. Politicky lze jej tedy hodnotiti jako vládní návrh. Přes to vláda úmyslně nezaujala k němu oficielního stanoviska a s rozmyslem vyhýbala se jak ve výborech, tak také ve sněmovně, každému vysvětlení svého stanoviska k tomuto návrhu zákona, ačkoliv k tomu byla několikráte vyzvána.

Projednávaný návrh zákona, rozsáhlý a hluboce zasahující do hospodářského života, byl tiskem rozdán teprve dne 27. května 1926 a má býti ještě v dnešní noci promrskán. Navržené celní sazby byly často stanoveny libovolně a lze z nich poznati, že celý návrh jest jen výsledkem politické práce mezi zástupci českých agrárníků a českého průmyslu.

Již tato okolnost, zvláště však naprosto nepostačitelný čas, jenž vůbec vylučuje důkladné projednání, znemožňuje věcné, bezvadné prozkoumání tohoto návrhu, a to tím spíše, že důvodovou zprávu lze nazvati mimořádně nepatrnou a že potřebné statistické údaje scházejí.

Mimo to nemohli jsme dostati od jiných stran potřebného počtu podpisů pro rozličné zlepšovací návrhy, na něž jsme pomýšleli, poněvadž se německému svazu znovu uráčilo odepříti nám také tuto formální parlamentní podporu.

Z těchto důvodů zamítáme účast na hlasování o ustanoveních obsažených v článcích I až III a zúčastníme se jen hlasování o článcích IV až IX, abychom bojovali zvláště proti ustanovením, jež jsou tam obsažena a jimiž se udílí vládě zmocnění. Ve druhém čtení budeme ovšem hlasovati proti návrhu. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan posl. inž. Nečas. Uděluji mu slovo.

Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Dovolte, abych se zmínil především několika slovy o včerejší řeči pana ministra inž. Dvořáčka. Když mluvil p. ministr Dvořáček o klouzavých clech, podotkl, že není neznáma role, kterou při stanovení klouzavých cel hrál vůdce sociální demokracie rakouské dr Otto Bauer. Tato slova Dvořáčkova dala by se vykládati v tom smyslu, jako kdyby sociální demokracie rakouská byla se někdy vyslovila pro klouzavá cla. K tomuto tvrzení třeba dodati, že sociální demokracie rakouská, a zvláště dr Otto Bauer sám, vyslovoval se vždycky proti clům obilním v každé formě a také proti clům klouzavým. Přijal je později jen jako jedno z menších zel a označil je v "Arbeiterzeitung" jako "ein ganz elendes Machwerk."

Nechci se zmiňovati a nemohu také tak učiniti v časovém rámci, který mně zbývá o ostatních velice zajímavých vývodech p. min. Dvořáčka, prvního řečníka z celní koalice. Přejdu jen k té kapitole, která nás zajímá jako poslance podkarpatoruské, ke kapitole o bramborách. Brambory jsou hlavní plodinou Podkarpatské Rusi, toho nejvýchodnějšího kraje republiky, kde není sedláků v našem smyslu, až na malou hrstku lidí, kde jsou jen docela malí zemědělci a proletáři. Socialistické strany žádaly ve výborech v pozměňovacích návrzích, aby byl dovolen do Podkarpatské Rusi bezcelný dovoz brambor a bezcelný dovoz kukuřice. Tento návrh byl však celní většinou zamítnut.

Zástupce ministerstva zemědělství dr Martilík prohlásil při tom v zemědělském výboru 3. června, že dovozu raných a průmyslových brambor do republiky třeba není a že by dovoz brambor z Maďarska a Italie mohl míti podle jeho názoru na výrobu brambor na Slovensku dokonce následky katastrofální. Nemůžeme přejíti přes nesprávné a tendenční vývody zástupce ministerstva zemědělství. Není správné, že potřebujeme jen dovozu raných a průmyslových brambor. Celá Podkarpatská Rus na příklad trpí velkým nedostatkem brambor. To je fakt všeobecně známý a také úředně zjištěný, ministerstvu zemědělství samému oznámený. Není bez zajímavosti, že právě ten p. dr Martilík, který to prohlášení činil, měl v rukou docela věcně odůvodněnou žádost a prosbu o dovoz brambor do Podkarpatské Rusi. Na Podkarpatské Rusi produkuje se ročně přibližně asi 18 tisíc vagonů brambor a 5 tisíc vagonů kukuřice. To jsou plodiny hlavní. Vedle toho asi 2800 vagonů ovsa, 2 tisíce vagonů pšenice a 750 vagonů žita.

Prosím slavnou sněmovnu, aby dala pozor na čísla, která nyní uvedu a která nepocházejí od žádného socialistického pracovníka, nýbrž od zemědělského inspektora. Jak známo, zemědělští inspektoři v celé republice Československé a zejména na Podkarpatske Rusi nemohou býti viněni ze žádných zvláštních sympatií k socialistům a jejich výpočtům. Podle těchto výpočtů zemědělského inspektora Podkarpatské Rusi připadá z roční produkce Podkarpatské Rusi na jednoho obyvatele na týden 1/4 kg chleba, 1/2 kg kaše (kukuřičné, z fazolí, prosa, hrachu, čočky) a 3 1/2 kg brambor. Vidíte z toho, jak Podkarpatská Rus je zemí nesoběstačnou, vidíte z toho, jak tam je třeba dovozu. Objektivní národohospodáři udávají, že do Podkarpatské Rusi při normální úrodě je třeba dovézti 3 tisíce vagonů obilí ročně. To je za časů normálních. Bohužel, stihla Podkarpatskou Rus loňského roku veliká živelní katastrofa. Na Verchovině byly veliké lijáky, při kterých úroda v Podkarpatské Rusi v severní části shnila, a v jižní rovinné části stihla lány kukuřice, brambor a pšenice velká zátopa. Sklizeň obilí a brambor na Podkarpatské Rusi činila podle úředně zjištěných dat z r. 1925 pouze polovinu obvyklé sklizně. Dnes není až na nepatrné výjimky na Podkarpatské Rusi nikde brambor. Zkonsumovány byly většinou již i brambory na sázení. Bída Verchoviny a proletářů v Potisí je skutečně nevýslovna. Nenacházíme proto dosti slov, jimiž bychom odsoudili tvrzení těch exponentů celní většiny, kteří tvrdí, že není k nám potřebí dovozu jedlých brambor. Nenacházíme také dosti slov, jimiž bychom odsoudili postup celní většiny, jež hladovějícímu lidu Podkarpatské Rusi, hladovějícímu v pravém slova smyslu, zabraňuje bezcelný dovoz brambor a kukuřice do země. Nadarmo spíná lid karpatský v horách ruce o pomoc, nadarmo žádá o povolení k dovozu. Žádosti se zamítají s poukazem na ohrožení výroby brambor na Slovensku.

Tyto poukazy jsou neodůvodněné a za vlasy přitažené, jsou takového rázu, že by za ně měli býti voláni k odpovědnosti všichni, kdo je šíří. Neboť když v dubnu letošního roku zjišťovali jsme, jak to vypadá s bramborami a s tou hyperprodukcí na Slovensku, zjistili jsme, že na Košicku samém a na Prešovsku bylo 20 vagonů volných jedlých brambor, na Topolčansku 10 vagonů. Při tom košické brambory přišly v nakládací stanici na 32 Kč, topolčanské až na 50 Kč, kdežto brambory z Maďarska bylo možno dostati v Čopu, t. j. stanici asi 21 km jižněji od Užhorodu za 20 až 24 Kč, s celou režií na 28 Kč. Avšak ministerstvo zemědělství brambory do země nepouští, žádosti o dovoz i jejich urgence nechává nevyřízeny.

Stejně jako s bramborami je tomu na Podkarpatské Rusi s kukuřicí, s druhou hlavní plodinou země. V zemi byl vždy nedostatek kukuřice, který se nahrazoval dovozem z Maďarska, Rumunska a též Jugoslavie. Podkarpatský lid je na kukuřici zvyklý, nemůže bez ní žíti. Po loňských živelních pohromách je třeba dovozu většího než jindy. Na Podkarpatské Rusi jsou kraje, kde kukuřice tvoří při výživě lidu 90 až 95% ze všech obilnin. Celní většina nepřihlížela však k zoufalému postavení lidu Podkarpatské Rusi, zamítla pozměňovací návrhy na bezcelný dovoz kukuřice do strádající země.

Situace na Verchovině i v jiných krajích Podkarpatské Rusi dá se stručně vyjádřiti větou: Životní úroveň lidu je mezi životem a smrtí. Není tam brambor, není tam kukuřice, není dnes tam ani toho mizerného ovesného chleba. Ptáte se, slavná sněmovno, jak pomohla správa země podkarpatskému lidu v jeho letošní bídě, vystupňované živelnými pohromami.

Na nouzovou podpůrnou akci bylo ze státních prostředků na podkladě loňského zákona o podporách krajů postižených živelními pohromami povoleno Podkarpatské Rusi 600.000 Kč. Ale této sumy bylo zneužito neslýchaným způsobem. Byl z ní utvořen agitační fond republikánské strany v Podkarpatské Rusi. Marné byly naše intervence, protesty a důrazná upozornění u civilní správy Podkarpatské Rusi, nejvyššího úřadu v zemi. Tiskem naším i tiskem stran, z nichž některé náležejí i k nynější celní většině, bylo veřejně ukázáno na to, jak dopadlo rozdílení nouzových státních podpor v zemi. Časopisy přinesly podrobné zprávy i tabulky o počtu rozdaných pytlů kukuřice, brambor a ovsa v postižených krajích a o počtu hlasů odevzdaných pro republikánskou stranu. Nemohu slavnou sněmovnu zdržovati jich uváděním, jen tolik podotýkám, že množství poskytnutých plodin korespondovalo počtu hlasů odevzdaných v různých místech pro republikánskou stranu. Jen letmo proberu kraj, kde pohromy živelní byly největší, kraj verečanský v horských Karpatách u polských hranic. V obci Nižní Verecki se 1748 obyvateli dostala obec 12 q ovsa a 12 q brambor - republikánská strana tam měla 386 hlasů - za to sousední Vyžni Verecki s 1385 obyvateli nedostala úplně nic, protože agrární strana dostala tam jen 25 hlasů a většinu tam dostala křesťanská strana lidová. Nejvíce z obce verečanského kraje dostala ze státní nouzové akce obec Laturka 30 q ovsa, 40 q kukuřice a 30 q brambor, protože tam agrární strana dostala 195 hlasů. Tam, kde nebyly hlasy republikánské, bylo hladovící obyvatelstvo potrestáno tím, že ze státní nouzové akce nic nedostalo. (Výkřiky posl. dr Gátiho.) Kanora, kde trudová strana dostala při volbách 290 hlasů a agrárníci hlas žádný, nedostalo obyvatelstvo vůbec nic, stejně Huklivá, Skotarske atd.

Privilegovaní jednotlivci, agrární buňky v obcích a důvěrníci strany rozhlašují po celé Podkarpatské Rusi: "To vam agrarna partija zrobila, a ščo vám zrobily do teper socialisti, komunisti, ludová partija a Kurťakovci?" Ze státních prostředků dělá se tu na účet nejchudšího a nejnešťastnějšího kraje politika ve prospěch republikánské strany. Hladu se využívá, po drobtách sype se ze státní kapsy Verchovincům s výslovným prohlášením, že je to dar strany republikánské. Chci podotknouti, že jsem si jist, že většina členů republikánské strany nedala by souhlasu k tomu, co provádí na Podkarpatské Rusi křídlo Hodžovo.

Jako ve verečanském kraji, bylo tomu i v ostatních krajích v Podkarpatské Rusi, postižených živelními pohromami. Po verečanském kraji byl jedním z nejhůř postižených kraj terešvanský. Při rozdělování nouzové státní podpory byli členy komise jmenováni jen příslušníci republikánské strany. Jako zvláštní přímý případ zasáhnutí korektury civilní správy v Podkarpatské Rusi můžeme uvésti frapantní užhorodský venkov, kde přes negativní hlášení obcí o živelních pohromách vydala civilní správa rozkaz, aby se rozdělilo v tomto okresu přece přibližně 100.000 Kč na posílení posice republikánské strany, která při volbách v tomto okresu získala určitý počet hlasů.

Připomínáme dnes tyto nespravedlivé, jednostranné a korupční i agitační zájmy, vedené rozdílením státních nouzových podpor na Podkarpatské Rusi. Také z toho důvodu, že loňského roku při jednání o povolení nouzových podpor bylo našim zástupcům v parlamentě a zvláště ve výboru dáváno ujištění, že nouzových podpor nebude nijak zneužito. Připomínáme to také z toho důvodu, že znovu postihly celou republiku těžké živelní pohromy, voláme k vládě, aby pomohla a aby záchrannou rukou přispěla tam, kde řádily živelní pohromy. Ale při tom apelujeme na vládu a na úřední orgány, aby rozdělování podpor řídilo se jen věcnými zájmy a aby peněz státních nebylo v případě katastrof užíváno jako agitačních fondů jedné strany.

Celní předloha zasahuje těžce nesoběstačnou Podkarpatskou Rus i po jiné stránce. Způsob, jakým celní většina v Československé republice propaguje cla a jak o nich jedná ve svých novinách a na schůzích, postihne ve svých důsledcích Podkarpatskou Rus citelněji, než ostatní kraje republiky. Zeměpisná poloha země odkazuje ji na sousedy: Polsko, Rumunsko a Maďarsko, tam má pochopitelně pro svoji blízkost obchod, průmysl i zemědělství v Podkarpatské Rusi odedávna spád. Kol. Remeš citoval v rozpočtovém výboru hlasy, jež reagovaly již v Jugoslavii na nevhodně a příkře vedenou argumentaci naší celní většiny o nutnosti negociačních cel proti sousedním zemědělským státům. A není žádným tajemstvím, že stále se množí a stávají důraznějšími v tom směru i jinak klidné a umírněné hlasy rumunské, maďarské a polské. Bylo na to již v debatě o clech poukázáno. Podkarpatská Rus je právě zaklíněna mezi Polsko, Rumunsko a Maďarsko, jež jsou naší celní většinou a způsobem jejího odůvodňování nutnosti zvýšení cel proti zemědělským sousedům drážděny a znepřátelovány s Československou republikou. Je proto přirozeno, že při své geografické poloze bude Podkarpatská Rus více trpěti, protože je pro ni zjednání normálních a přátelských styků s Maďarskem, Rumunskem a Polskem velmi nutné. Je řada příčin, které zaviňují těžkou krisi v průmyslu na Podkarpatské Rusi. Zástupci naší strany bylo v parlamentě již často poukazováno na to, že oživení existujícího slabého průmyslu podkarpatského a vybudování průmyslu nového je jednou z nutných cest k povznesení země a také jediným východiskem ze stavu bídy k lidsky slušné existenci obyvatelstva. Volali jsme dosud bez úspěchu. Veliké bohatství Podkarpatské Rusi, lesy, zaujímající více než polovinu země, zůstávají dosud nepovšimnuté a nepřinášely dosud zemi ani lidu prospěchu, ba byly již doby, kdy byly silně deficitní. Plánovité akce ve větším měřítku směřující k provedení industrialisace nevedly dosud k cíli, přes opětné žádání nebyli poslanci podkarpatští o průběhu akce informováni, ač tu jde o prvotřídní zájmy země a ač o to bylo za času ministra dr Hodži několikráte žádáno. Stále ještě hnije v lesích podkarpatských statisíce m³ dřeva, jež by měly býti při ročním sečním etátu zpracovány. Lid Verchoviny nemá při tom zaměstnání a vegetuje v bídě, nemá co jísti, ačkoliv se sekerou je jako srostlý a odbyt by byl. Vina leží v bývalém režimu, na ministerstvu zemědělství, na generálním ředitelství státních lesů a statků, které by se mělo v prvé řadě na Podkarpatské Rusi starati o to, aby bylo konečně přikročeno k té t. zv. lesní industrialisaci Podkarpatské Rusi. Neviním při této příležitosti na př. generálního ředitele státních lesů a statků, znám jeho práci v tomto směru a vážím si jí. Stejně i od úředníků lesních správ na Podkarpatské Rusi velmi často jsem slyšel, jak těžce nesou ten bývalý t. zv. hodžovský režim na Podkarpatské Rusi. V této sněmovně několikráte interpeloval jsem a dokazoval jsem čísly, jak se šantročí se dřevem na Podkarpatské Rusi a ve zvláštním dotazu jsem se o tom zmínil a sám jsem několikráte o tom mluvil. Ministr Hodža nám však, nevím z jakých důvodů, odpověď žádnou na to nikdy nedal. Ale toto mlčení, toto neodpovídání, je pro nás také odpovědí.

Situace průmyslu na Podkarpatské Rusi se v poslední době také značně zhoršila tím, a tu bych apeloval zvláště na ministerstvo železnic, - že byly stanoveny zvláštní výhodné transitní tarify pro polské dřevo od Petrovic u Bohumína až k Chebu, tedy pro tu trať, po které se také dováží dřevo z Podkarpatské Rusi za podmínek ne tak výhodných, takže není opravdu dnes konkurence schopno. Ti kupci němečtí ze Saska a středního Německa, kteří zde dříve byli téměř denními hosty, se již několik měsíců na Podkarpatské Rusi vůbec neukázali. (Hlas: O korteších na Jasině víte?) To bylo předmětem interpelace, na kterou jsem nedostal odpovědi. - Následkem této úpravy tarifní na košicko-bohumínské dráze utrpěl slabý vývoz Podkarpatské Rusi do východního Slovenska, poněvadž tarify Podkarpatské Rusi nebyly v té míře upraveny, jak bylo třeba a následkem toho ztrácí se právě nyní z části i trh východo-slovenský. A tak upadá na Podkarpatské Rusi i ten tak skrovný dosavadní průmysl a to způsobem povážlivým, jejž ilustruje několik čísel z hlavních průmyslových závodů Podkarpatské Rusi: Bantlinovy závody v Perečíně a Turja Bystré měly ještě v r. 1921 kolem 2.000 dělníků, dnes jich mají něco přes 900. Svaljavské závody měly dříve kolem 4 tisíc dělníků, dnes jich mají jen 1.200. Klotilda bočkavská měla dříve přes 3.000 dělníků, dnes pracuje tam jen 500 dělníků. Dovedete si představiti, jak vypadá nezaměstnanost v této zemi? Nebudu hovořiti ani o mzdách, které byly zejména celou řadou řečníků přednášeny, mohu jen říci, že nebyla učiněna zmínka o tom, že zemědělským dělníkům platí se na Podkarpatské Rusi 8, 10 až 12 Kč. (Hlas: Také 7 korun!) Nezmiňuji se schválně o cenách minimálních nýbrž uvádím mzdy střední. Ve vinicích při těžké práci platí se 12 až 14 korun od slunce východu do slunce západu, při podřízenější práci 10 až 12 korun, ženy ve vinicích mají 8 Kč denně, děti ještě méně.

Dříve byla na Podkarpatské Rusi veliká emigrace do Ameriky. Užhorodská župa vykazovala největší počet vystěhovalců z celé bývalé rakouské monarchie. Co však při nynější kritické hospodářské a zásobovací situaci Podkarpatské Rusi padá zvlášť na váhu, je fakt, že dříve chodily tisíce Verchovinců a obyvatelů Podkarpatské Rusi každoročně za saisonní prací dolů do nížiny, kde v letní době pracovali a pak s naturálními mzdami, s několika pytli obilí, vraceli se domů, aby v těžkých zimních a jarních dobách přečkali s takto vydělanými plodinami hladové měsíce. Nyní se podmínky hospodářské změnily tak, že je zde teď přímo mravní závazek státu, aby se doplňovalo v zásobování to, co zemi schází a co si lid dříve jinde vydělal a do země přinášel a co nyní si vydělati nemůže. Nedovoluje-li se ovšem ani dovoz brambor, kukuřice a obilí do země, nebo uvaluje-li se na vpuštěné množství clo, stěžuje si lid právem a právem protestuje a s rozhořčením posuzuje nynější poměry. Za toto roztrpčení podkarpatského lidu a vyvolávání nespokojenosti v něm činíme odpovědnými ty, kteří podporují tuto politiku.