Nahlédneme-li do "Fremdenblattu" z r. 1915, najdeme
tam výzvu k upisování válečné
půjčky. V tomto provolání, které
se obrací k rolnictvu s dobrými výdělky,
konstatuje "Fremdenblat", že při sklizni
r. 1914 rolnictvo jenom na pšenici a žitě, na
ječmeni a ovsu vydělalo o 910 milionů mírových
korun více, než by bylo vydělalo, kdyby válka
nebyla způsobila tísnivý stav pro spotřebitele.
Větší výdělek na kukuřici
a dobytku nebylo lze odhadnouti. R. 1914, jak můžeme
zjistiti, bylo zemědělstvo zatíženo
2 1/2 miliardou mírových korun. R. 1918 činily
vklady u bank a spořitelen přes 3 miliardy, t. j.
zemědělství v době asi 4 let, v době
nejvyšší nouze a nejvyššího
zoufalství obyvatelstva starého Rakouska, v době,
kdy lidé hladověli, kdy bylo možno den po dni
u tisíců nově konstatovati tyfus a ohledem
z hladu, vydělalo nad normál 5 miliard, uplatilo
2 1/2 miliardy dluhů a udělalo 3 miliardy úspor.
Tedy nikoliv clo na dobytek a na obilí, válka byla
lékem pro zemědělství, válka,
která všechny ostatní společenské
vrstvy, především pracující třídy,
úplně ruinovala, přinesla zemědělcům
ohromný zisk a bohatství. Musíme se tázati
sebe i vás, jak jste těchto miliard použili,
abyste zlepšili svá hospodářství,
abyste zmodernisovali své podniky, zemědělské
nářadí a abyste zavedli větší
výkonnost? Jak se říkalo, za války
stěhoval se blahobyt z města na venkov. My jsme
mohli a musili zjistiti, že často nerozumným
způsobem bylo zase utráceno to, co se vydělalo,
nechci říci zasloužilo, co se vylichvařilo.
Jest skutečností, že od roku 1920 zemědělství
zase upadá do dluhů. Domníváte-li
se však, že budete moci tento zjev reparovati a napraviti
cly, musíme vám odpověděti, že
nikoliv. Zisky válečné - můj přítel
Dietl na to poukázal - přispěly především
ke zvýšení pozemkové renty a cen za
pozemky. Také o tom můj kolega ze strany mluvil,
že kupováním a prodáváním
prováděl se se statky přímo řetězový
obchod, takže ceny byly vyhnány do zcela mimořádné
výše. Prodej statků způsobil velmi značné
zvýšení cen. Procento činilo při
prodeji až 173%, při předání
dědicům, nejstaršímu členu rodiny
nebo tomu dítěti, které převzalo hospodářství
od otce, často až 297%. Při takovém
stoupání cen mělo dojíti buď
k velmi značnému zlepšení provozního
zařízení, mělo dojíti k racionalisaci
výroby, anebo musilo přijíti to, co jsme
viděli, že majetek tak abnormálně zdražený
neposkytoval již náležitého výnosu,
nemohl poskytovati zúročení a zisku. Okolnost,
že dědic, nejstarší člen rodiny,
přejimatel statku musil vypláceti svým sourozencům
podíl dědický, vedla zase k přejímání
hypotek. To jsou příčiny a v nich nutno hledati
kořeny nového zadlužení, nikoli však
v tom, že zemědělství nebylo snad chráněno.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
O průmyslových clech platí totéž.
Ani průmyslová cla nechránila průmyslu,
nedodala mu větší výkonnosti, neučinila
ho schopnějším konkurence, jenom zdražila
výrobky, opatřila příjmy státu,
snížila však zdražením výkonnost
průmyslu. Přes všechnu celní ochranu
vidíme, že jiné průmyslové pokročilejší
země, s vyvinutějším a technicky lépe
vypraveným průmyslem, mohou vystupovati konkurenčně
na našich trzích a že všechna ochranná
celní opatření zůstala pro náš
průmysl bez účinku. O ochranném clu
průmyslovém však nebylo jednáno ani
se stanoviska národohospodářského,
ani obchodně-politického. Několik příkladů:
Československo má několik velkých
továren na hodiny, které trpěti musí
tím, že celní koeficient byl stanoven mimořádně
nízko. Nikoliv zástupci průmyslu nebo dělnictva,
nikoliv zúčastnění a tím trpící
zájemníci, nýbrž půl tuctu nebo
tucet malých hodinářů v Praze rozhodl
o tom, jak se má situace v hodinářském
průmyslu vytvářeti. Rozhodli, že 18,
20 nebo 21 h z jednoho kg zboží má býti
dostatečným clem, kdežto v průmyslu
strojařském vybírá se Kč 3,40
až 4 Kč za 1 kg, v odvětví tiskařských
strojů až 7 Kč cla. Tucet malých hodinářských
mistrů, kteří nechtějí nakupovati
u domácího průmyslu, poněvadž
je v rukou německých, nýbrž u francouzského,
od něhož sem chtějí dostávati
zboží bez zatížení clem, jež
by stálo za zmínku, aby dělali konkurenci
průmyslu domácímu, rozhodlo, jak vysoké
má býti clo na hodiny. V průmyslu smaltovém
viděli jsme něco podobného. Tam byli to lidé
rovněž nepovolaní a neschopní, kteří
měli zájem na tom, aby byl československý
průmysl smaltový méně chráněn
než průmysl jiný, ti spolupůsobili na
celní koeficienty pro suroviny. Naopak jsou zase závody,
které požívají celní ochrany
v míře zcela mimořádné, ačkoliv
jí nepotřebují. V Československu máme
tři podniky, vyrábějící umělé
hedvábí, které mohou bez ochrany celní
nejen dobře ovládati tuzemský trh, nýbrž
mohou obstáti také při konkurenci cizozemské.
Na umělé hedvábí navrhuje se clo mimořádně
vysoké. Pro automobily, letecké motory je to rovněž
tak. Při těchto průmyslových clech
jest zajímavo zjistiti, že je tu hlavním zájemníkem
Živnostenská banka, že Živnost má
největší zájem na tom, aby tato průmyslová
odvětví byla na domácím trhu chráněna
vysokými cly. Pak je nám také jasno, proč
právě pánové z národní
demokracie zasazovali se tak intensivně a s tak velkou
vehemencí a solidaritou za přání agrárníků.
Ruka ruku myje. Na jedné straně pánové
ze strany národnědemokratické podle příkazu
a přání Živnostenské banky vystoupí
jako ochránci agrárníků a naopak zase
vystoupí agrárníci, je-li nutno, jako ochránci
Živnostenské banky. (Německé výkřiky:
Němečtí agrárníci jsou při
tom také!) Tak jest!
Jak cla účinkují, zcela správně
ukázal před několika dny jeden z pražských
časopisů. Ukázal cestu, kterou vykonají
výrobky od prvotní výroby až do hotového
zboží, až k výrobě potravin. Ukázal,
jak často se ukládá na této cestě
na zboží clo. Večerník psal: Anglické
uhlí jde k francouzské rudě, která
se proměňuje v surové železo. Cestou
tam musí býti za anglické uhlí do
Francie zaplaceno clo. Francouzské surové železo
jde do Německa a je zpracováno na stroje. Na surové
železo uloží se clo. Je tu již dvojnásobné
zatížení clem. Německý stroj
jde do Rakouska, tam se strojem vyrobí pluh, a my máme
zase celní hranici a zatížení celní.
Pluhy jdou do Rumunska, aby tam pomáhaly zemědělcům
při pěstování pšenice a jiných
zemědělských výrobků, zase
celní hranice, zase zatížení clem, pšenice
jde do uherských mlýnů, aby byla semleta
na mouku, zase zatížení clem. Uherská
mouka jde zpět do Anglie, aby horníci a hutníci
si z ní vyrobili chléb, opatřovali své
živobytí. Opět clo. Tedy na cestě, která
začala anglickým uhlím a skončila
uherskou moukou, bylo v této souvislosti a ve výrobě
vzájemně se doplňující vybráno
clo šestkráte, tedy způsobeno velmi značné
zdražení konečného výrobku. Živobytí
se tedy zdražuje a následek toho jest zvýšená
nouze především pracujícího,
konsumujícího obyvatelstva. V době nynější
hospodářské krise přicházíte
s celním zákonem, kdy účinky jeho
budou na krisi působiti ještě pustošivěji
a hrozněji. Nouze, zoufalství a pobouření
bude toho výsledkem. Domníváte-li se, že
budete moci upokojiti pobouření pracujících
mass policejními obušky, mýlíte se.
Domníváte-li se - jak ukazuje dnešní
případ v Praze - že budete moci svými
policejními botami rozšlapati hnutí dělnictva,
pak počítáte špatně. Také
jiné zjevy mohli bychom konstatovati, kde dělníci
jako spotřebitelé volali po svém právu
a dožadovali se ho a kde se jim odpovědělo
bodáky. Domníváte-li se, že můžete
dělnické organisace v jejich činnosti pro
dělnictvo obmezovati a rdousiti, mýlíte se.
Již od nějaké doby to můžeme konstatovati.
Veškeré organisace, které od r. 1919 byly založeny
podle československého spolkového zákona,
nebo podle zákona spolkového převzatého
z Rakouska a ještě platného, které byly
povoleny místodržitelstvím, ministerstvem vnitra
schválením stanov, tyto organisace jsou od několika
týdnů všude ve svých filiálkách
a místních skupinách obtěžovány,
policie, především státní, požaduje
nové předkládání stanov, výkazy,
že spolky jako místní skupiny svobodného
svazu existují právem, ba ještě více,
o svatodušních svátcích policie neustále
obtěžovala sjezd kovodělníků
konaný v Karlových Varech. Denně byli ve
sjezdové místnosti dva zástupci státní
policie, požadovali listiny účastníků
sjezdu, který byl svolán podle §u 2 shromažďovacího
zákona, požadovali denní program, chtěli
věděti, co se na sjezdu mluví a projednává.
Máme ještě jiný příklad.
Českoslovenští dělníci jak v
německém, tak v českém jazykovém
území usnesli se na solidaritě ve velkém
boji anglického hornictva, jak se nedalo jinak očekávati,
nikoliv na solidaritě projevů a prohlášení,
nýbrž na praktické solidaritě, aby byly
poskytnuty prostředky k boji doplněním bojových
fondů. Když naši horníci na svých
dolech se usnesli sebrati hodinovou mzdu, t. j. kvalifikovaní
dělníci, dělníci konající
práce akordní 6 Kč a dělníci
režijní 3 Kč na podporu bojujících
anglických horníků, přišlo četnictvo
a vyšetřovalo tento podnik horníků na
dolech. Zakročilo u ředitelství, ba ještě
více, četníci zakazovali sbírati příspěvky
pro anglické horníky. Toho jistě nebylo ani
ve starém Rakousku, aby dobrovolná solidární
akce, která nepodléhá úřední
kontrole a která není zakázána zákonem,
aby dobrovolný akt solidarity mohl býti znemožňován
a zrušen zákazem četnictva. Takovými
prostředky nepotlačíte a neodstraníte
pobouření dělnictva, naopak toto pobouření
rozmnožíte a potom, až se ukáží
účinky cel, dožijete se v tomto státě
věcí, o kterých se vám dnes nezdá.
Zdražení živobytí ve spojení s
omezením pracovní doby, ve spojení se střídavými
pracovními směnami, ve spojení se snížením
příjmu o 50 a více procent musí hnáti
dělníky k akci za zvýšení příjmů.
Po posledních událostech v Praze můžeme
si již přibližně učiniti představu,
co může očekávati dělnictvo,
které nemá jiné cesty, než jíti
k zaměstnavateli a požadovati od něho vyšší
mzdu, která se přizpůsobí drahotním
poměrům, když byvši od zaměstnavatelů
příkře a velkopansky odbyto, sáhne
k poslednímu prostředku, k odepření
práce. Můžeme si představiti, jak policie
a četnictvo v tomto hospodářském boji
zachová "objektivní neutralitu" a jak
tito četníci a policisté budou řáditi
mezi dělníky bojujícími o větší
mzdu a lepší živobytí.
Avšak nejenom dělníci, ani státní
úředníci a státní zaměstnanci
nevystačí se svými nynějšími
příjmy při zdražení živobytí.
Také státní zaměstnanci budou se museti
domáhati zlepšení od státu jako zaměstnavatele,
a jestliže tento stát chce zaměstnancům
skutečně poskytnouti vyrovnání s větším
zatížením v domácnosti a jim je poskytne,
pak to znamená zvýšení státních
výdajů a v dalších důsledcích
ovšem zvýšení daní, dávek,
které stát vybírá od jiných
občanů. To je výsledek, kterého dosáhnete
na cestě, kterou se ubíráte. Jdete touto
cestou, poněvadž jste tak, jako mnoho průmyslníků,
také příliš pohodlní a příliš
konservativní, než abyste zvýšili výnos
své práce a svých podniků zlepšením
podniků a zdokonalením svých pracovních
method.
Nyní ještě něco jiného, čímž
se zde na tomto místě musím zabývati.
Je to poprvé, že v této sněmovně
vidíme přirozené seskupení stran ve
většinu a v oposici, nikoli již seskupení,
na které vykonává vliv obchodnické
čachrování a které jest vedeno myšlenkou
panovačnosti, seskupení stran, které si programově
co nejvíce odporují a se příčí,
které spojuje nepřirozený svazek. Vidíme
seskupení, které bylo utvořeno na jedné
straně autonomně podobnými anebo skoro stejnými
programovými zásadami a stejnými cíly,
na druhé straně stejnou snahou vybojovati politickou
mocí materielní vývody. Atentátem
celních stran na kapsy nejchudších, na velké
massy dělníků, hnaných hospodářskou
krisí do nejtěžší nouze a zoufalství,
byvše polekány, české socialistické
strany trochu dále popohnaly uvolnění začínající
již rozpadem koalice. Doufáme, že toto uvolnění
udělalo také vnitřní pokrok, postupuje
zvolna, přejeme si však, aby tento proces pokračoval,
aby spolupůsobení všech politických
stran ve sněmovně bylo skutečností
trvalou. České socialistické strany stojí
v tomto okamžiku na rozcestí snad historického
významu pro budoucnost proletariátu v tomto státě.
Přejeme si, aby nebyly v tomto okamžiku slabé
a nezeslábly. Na jejich bedrech spočívá
nesmírná odpovědnost a my si přejeme,
aby se postavily na správnou cestu ukazatele cesty, nikoliv
na stranu, kde rameno ukazuje ke koalici, nýbrž k
tomu ramenu, které směřuje k semknutému
šiku socialistických stran. Boj pro trpící
proletariát, proti celní lichvě vytvořil
zajisté volnou, avšak společnou frontu všech
socialistických stran. Přejeme si, aby české
socialistické strany v této frontě vytrvaly.
Spoluprací a spolučinností s námi
musí býti odstraněno všechno, co nás
dělí. Domníváme se, že přišel
okamžik, kdy se stalo vážné a důležité
rozhodnutí o budoucí spolupráci, o budoucím
postavení socialistických stran v této sněmovně.
I tehdy, zůstanou-li všechny socialistické
strany ve sněmovně v menšině, bude-li
dále trvati nová t. zv. celní koalice a i
kdyby měla v tomto státě zesíliti
reakce od ní podporovaná. My se reakce nebojíme,
my jsme zvyklí bojovati proti svým utlačitelům
a přejeme si jen, aby v této sněmovně
nastala a zůstala taková situace, která by
dovolovala jasný přehled pole, která by dovolila
jasně viděti, kde jsou naši nepřátelé,
kde můžeme a musíme tyto nepřátele
potírati. Socialistické dělnické hnutí
dorostlo a zesílilo v boji proti třídnímu
nepříteli. Tento boj nám byl a jest potřebou
a naplnil statisíce dělníků důvěrou
k nám a přivedl je k nám. Víme, že
čeští soudruzi v koalici mnohým věcem
zabránili, že jejich vystoupení, jejich úplné
odvrácení od staré všenárodní
koalice podporuje reakci a uvolňuje jí cestu. Stojíme
na stanovisku, že by bylo lépe, kdybychom viděli
jasně a zřetelně nepřítele
před sebou a mohli podle toho zaříditi svoji
bojovnou taktiku. I když tím snad ztratíme
malé výhody přítomnosti, aspoň
tu nestojíme se svázanýma rukama vůči
reakci, kterou nám ukázala nová střední
koalice, s volnýma rukama budeme moci lépe potírati
všechny odpůrce dělníků v jejich
zájmu. Nejenom dělník, také malý
člověk, malý zemědělec, malý
obchodník, musí si to ujasniti, komu je blíže.
Musí si ujasniti, že souvislost jeho zájmů
s dělníkem jest mnohem užší než
s buržoasií všech národů v tomto
státě. Nechme přejíti jeden, dva roky
a nechme přijíti nové volby také pro
tuto sněmovnu, pak budeme míti jinou situaci. Víme,
že budou-li se věci tak dále měniti
a bude-li dělníkům jasně a zřetelně
ukázáno, kdo jest jejich přítelem
a kdo jejich nepřítelem, že také dělníci
budou v rozhodném okamžiku usuzovati rozumněji,
než tomu bylo naposledy. Technický vývoj, soustředění
kapitálu, působí vždy ostřejší
rozdělení mezi buržoasií a dělníkem,
mezi buržoasií a proletarisovaným malým
člověkem.
Budou-li protivy ostřeji ohraničeny, budou také
fronty ostřeji zdůrazněny, nastanou značné
přesuny v třídní a stranické
příslušnosti. Tento vývoj jest v náš
prospěch, vede také v tomto státě
a v této sněmovně k proletářské
většině, vede k panství pracující
třídy. Tento vývoj jest druhou stranou a
takovými akcemi, jako je zákon celní, akce
agrárníků spolu s druhými přáteli
cel, jenom podporován. Zájem prospěchářský
jest tentokráte, jak často jindy, silnější
než politická moudrost. V posledních dnech
jsme v této sněmovně zažili, že
politické strany proti osmileté tradici, proti stokrát
odpřísáhnutým zásadám
hlasovaly s tak zvaným dědičným nepřítelem
proti masám německého lidu v dělnických
kabátech. My jsme nikdy nevěřili těmto
přísahám na národní společenství
a na věrnost národu. Je zjištěno a stále
a stále možno konstatovati, že zradily svůj
lid pro malou výhodu. Obchod byl jim vždy bližší
než zásady. Prodaly Čechu německý
dům a německý dvůr, když dobře
zaplatil. Nyní klamou v zájmu bohatých chudší
část své strany, dělníky, klamou
malého zemědělce, klamou veřejnost.
Jestliže dělníci všeobecně budou
více poškozeni celní předlohou a celním
zákonem, pak jimi budou také ti dělníci,
kteří příslušejí dnes
jednotlivým občanským stranám jako
skupiny. Také oni počnou přemýšleti
a budou musiti uznati, že jejich místo není
tam, kde dnes stojí, kde mohou konati jenom pomocné
služby, když jde o to, aby byla rozmnožena a upevněna
moc buržoasie, která je jinak setřese a nechá
v bryndě, která se o ně nestará, jde-li
o to, aby její zájmy byly chráněny.
Domníváte-li se, že to zůstane tak,
jako nyní, domníváte-li se, že ochranné
clo nám přinese pomoc z nouze, jak ji líčíte,
pak jste na omylu. Ze své akce nebudete míti úspěchu
ani když se proti svým soukmenovcům spojíte
s druhými třídními přáteli
a i když se tu sejdou němečtí agrárníci,
němečtí křesťanští
sociálové s českými soukmenovci. I
když zradíte své nejdůležitější
zásady, jedna skupina za cla, druhá skupina za kongruu,
pak zajisté můžeme prohlásiti, že
výsledek bude jiný, než doufáte a že
snad uplyne jenom několik dní, než dostanete
za své služby příslušný
kopanec. Co nyní provádíte, jest čachrování
nejhoršího druhu a vy jste nejenom oklamali a zradili
své dělníky, kteří jsou přičleněni
vaší straně, nýbrž vy jste v posledních
dnech také jinak vydali v šanc důležité
zásady. Řečníci přede mnou
již se rovněž zmínili, že jste vy,
kteří jste ještě před krátkou
dobou co nejostřeji potírali jako oposiční
strana vládu, proti jejímž násilným
opatřením jste vyhlašovali nejbezohlednější
boj, nejenom vyslovili nyní této vládě
důvěru, nýbrž svým souhlasem
daným zákonu dali jste mnoho zmocnění
vládě, o níž jste jako oposiční
strana prohlašovali, že dosud každého zmocnění
zneužila. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.)
Ve článku IV předlohy zmocnili jste vládu,
že může v každé době zvýšiti
cla odvolávajíc se na mimořádné
hospodářské poměry. Ponechali jste
úplně libovůli vládě zvýšiti
cla, t. j. aby zákon, který odhlasovala tato sněmovna,
udělala vláda zákonem o minimálních
clech. Tím jste zdiskreditovali práci parlamentu,
aby tím sněmovna byla do jisté míry
zbavena moci. Ve článku VI praví se, že
u obilí mají dále zůstati dovozní
listy. Tím jste dali svůj souhlas k tomu, že
vláda může libovolně vykonávati
vliv na celní ochranu, že ji může bez
kontroly zesilovati, že může dovoz vůbec
znemožniti. Ve článku VIII, který obsahuje
dumpingovou doložku, rovněž jste ponechali rozhodnutí
libovůli vlády. Jest tam ovšem ustanovení
o poradním sboru, který má býti vládou
jmenován a který se má skládati z
ministrů, avšak není do něho ani pojat
ministr sociální péče, který
vlastně má přece pozorovati a zkoumati sociální
a hospodářské poměry. Požadujeme
poradní sbor, který by byl složen z dělníků,
průmyslníků a ze zástupců spotřebitelů.
Zástupci dělníků a spotřebitelů
mají především moci kontrolovati, jak
vláda vykládá a používá
článku VIII.
Vyslovili jste tedy vládě důvěru,
dali jste jí dalekosáhlé zmocnění,
tím jste potvrdili nezodpovědnost ministrů,
svým jednáním pošlapali jste právo
Němců na sebeurčení. Vy, němečtí
křesťanští sociálové a agrárníci
- a to jest důležité - kuli jste budoucí
koalici zbraně proti oposici, proti svým německým
soukmenovcům. Neboť při každém
hnutí, při každé žalobě
oposice, při každém výkřiku menšiny
proti znásilnění vládou, nebo předsednictvem
sněmovny, budete uváděni jako příklad,
jako svědkové pro právo většiny
na takové znásilňování. Tím
jste uzavřeli ústa nejenom veškeré oposici,
nýbrž také Němcům.
To nutno s tohoto místa říci a přibíti
na pranýř, ať skončí boj o cla
jakkoliv. Jedno musí si přátelé cla
dáti říci: Že vám, především
kolegům na německých lavicích, nebude
zapomenuto zrady, které jste se tu dopustili na pracující
německé třídě. K socialistickým
stranám však chceme volati, aby využily zkušeností
tohoto boje o cla a nezapomněly, že nesmí především
nechati bez povšimnutí novou frontu, která
se objevila v boji o cla. Držte se také vy pevně
poznatků a zkušeností z celního boje,
držte se pevně přirozeně vzniklé
fronty, starejte se s námi o to, aby byla upevněna
jednotná fronta proletariátu v této sněmovně,
v tomto státě. Bude-li taková fronta, nebojíme
se boje proti všem protivníkům a proti veškeré
reakci, pak v tomto boji zvítězíme, i kdybychom
při dnešním hlasování podlehli.
(Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dále ke slovu je přihlášen p. posl.
Netolický. Uděluji mu slovo.
Posl. Netolický: Vážená sněmovno!
Projednávání tohoto zákona o změně
celního sazebníku a zavedení pevných
obilních cel provázeno je událostmi, které
nutno litovati. Vidíme-li, že projednávání
toto provázeno jest proléváním lidské
krve a že naše státní správa nemá
jiných prostředků k uklidnění
nespokojenosti, která zavedením těchto cel
propuknouti hrozí, nežli způsob násilný,
a nesnaží se vyjíti jinakým přijatelným
způsobem vstříc, lze toho jen litovati, ale
nutno také varovati před podobnými násilnostmi
snad v době budoucí, poněvadž kdyby
podobným způsobem proti nespokojenosti, která
ze zmíněných zákonných opatření
přirozeně vzrůstá, mělo býti
nadále pokračováno, mohly by vzniknouti konflikty,
které nejen v zájmu klidu a pořádku,
ale také v zájmu budoucího života u
nás by mohly náš stát vážně
ohroziti.
Tato osnova zákona je první, při které
vidíme, že k ní bylo potřebí
utvoření zvláštní koalice. Až
doposud vždy od převratu ke tvoření
zákonů povolána byla většina,
která složena byla ze zástupců československého
národa a která stačila v plné míře
k tomu, aby vedla záležitosti státní
a hospodářské, sice kolikráte v těžkém
kompromisu, ale přece jen ve smyslu většiny
československého národa a za jejího
souhlasu. Nyní vidíme, že k ukojení
justamentu některých zájmových složek
u nás bylo třeba vyvolati zjev, který, kdyby
provázen byl na druhé straně jinými
přijatelnými úkazy, bylo by možno jen
vítati, ale právě tyto úkazy tomuto
zjevu chybí a proto musí každý, kdo
má na zřeteli opravdový zájem republiky,
našeho státu a našeho národa, nad zjevem
tímto se zamysliti. Naše měšťácké
strany k projednání změny celního
sazebníku a zavedení pevných obilních
cel poprvé smluvily se s příslušníky
německého a maďarského národa,
s těmi, kteří až dosud naší
republiky a ústavy, na které je založena, neuznali
a nijakým činem ještě nedali na jevo,
že by byli ochotni také ústavu a státní
zřízení hájiti a jemu přinésti
určité oběti. Tito pánové spojili
se, ne aby prospěli státu a jeho lidu, ale aby pokud
možno určité, nepatrné části
obyvatelstva tohoto státu způsobem nekvalifikovaným
pomohli naplniti kapsy na účet velké většiny
pracujících malých a středních
vrstev.
Jediný zjev, který byl již konstatován
s tohoto místa, pokud se týče německých
a maďarských účastníků
této celní koalice, byl aspoň přijatelným,
že totiž tito pánové hlasovali podle jednacího
řádu a tím ovšem jednací řád
jako ustanovení našeho zákonodárného
sboru přijali.
Pánové z celní koalice zapoměli, myslím,
na to, že život netrvá jen 14 dnů, pokud
budou tato osnova zákona a k ní připojené
ostatní zákony projednávány a že,
až tyto zákonné osnovy budou projednány
a, bohužel, snad i přijaty, pak následuje další
život, další povinnosti nejen ke státu,
nýbrž i k jeho občanstvu, zapomínají,
že pro ten další život, pro další
činnost a oběti není zde takové jednolité
vládní většiny, která, když
ukojí justament a, myslím, příliš
veliké požadavky jedné složky našeho
hospodářského života, bude musiti pamatovati
na ostatní složky a na stát sám. Na
to pánové ve své krátkozrakosti a
justamentu zapomněli a vykopali a prohloubili tímto
návrhem propast, kterou způsobem, jakým je
návrh projednáván, ještě prohlubují.
Vytýká se nám, bývalým členům
t. zv. všenárodní koalice, že prý
vyčítali jsme občanským stranám
spojení s Němci a Maďary a že na druhé
straně spojujeme se taktéž. Na to je třeba
zvlášť odpověděti. Je podstatný
rozdíl mezi tím, jak utvořena je koaliční
celní většina, a jednolitou oposicí.
Koaliční většina je uzavřena
na určité dohodě. Viděli jsme to při
různých hlasováních, že byla
smluvena, kdežto na druhé straně my, kteří
tvoříme od nedávna část oposice,
byli jsme českými občanskými stranami
v pravém slova smyslu do této oposice vehnáni,
poněvadž, ačkoli ne teprve od včerejška,
ale již řadu měsíců a roků
výslovně jsme prohlašovali, že jsme ochotni
jednati o úpravě a podpoře zemědělské
práce, prostě s námi nebylo jednáno,
a poněvadž jsme byli postaveni před skutečnost,
že na daných návrzích nedá se
prostě nic měniti. Tedy vládní většina
je shodnutou, ujednanou věcí, kdežto oposice
je náhodným seskupením. V tom je podstatný
rozdíl! A není snad žádné pohoršení,
když my právem vytýkáme většině,
že ne se zřetelem na další život,
na vládní většinu, na potřeby
státu, se spojila jen z nízkého hlediska
prostých osobních zájmů.
Prý tuto osnovu zákona vyvolala potřeba státu.
Toto tvrzení slyšeli jsme s tohoto místa v
debatě několikráte, jakoby potřeba
státu mohla míti vliv jen na potřeby určité
části, té části, která
k ostatním složkám našeho hospodářského
a státního života stojí si poměrně
ještě nejlépe! My víme, že v zemědělském
stavu je krise, ale prosím, pohleďte do ostatních
složek a tříd našeho hospodářského
života. Nevidíte, že tam krise hospodářská,
nedostatečné odměňování
práce, nedostatek výdělku, nedostatek zaměstnání
je ještě daleko horší a provázen
ještě hlubšími a řekl bych, horšími
úkazy nežli ve stavu zemědělském?
A tam, kde ve stavu zemědělském jedná
se o skutečnou potřebu určité podpory
a povznesení právě těchto nejširších
vrstev zemědělských, těchto výhod,
které z tohoto zákona poplynou, se jim dostane právě
v nejmenší míře? Bylo již nesčíslněkráte
prokázáno, že výhody z těchto
cel a ohromný prospěch z nich nebudou míti
široké vrstvy malozemědělské,
nýbrž vrstvy bohaté, počínaje
nejméně 10 až 12 ha půdy. A při
tom menší zemědělci budou míti
prospěch jen z části, kdežto větší
budou míti prospěch úplný. Nedivte
se proto, že takový republikánský zeman,
který vlastní snad 400 ha půdy, když
jeho výnos zvětší se ročně
o nějakých 40-50 tisíc jen z tohoto titulu
celního, věnuje a obětuje celé své
vlastenecké národní přesvědčení
atd. jen proto, aby prostě tato cla stala se skutkem.
Tedy ne prospěch státu, ani ne snad prospěch
určité třídy hospodářské,
ale prospěch několika málo jednotlivců
v tomto státě vyvolává tyto osnovy
zákonné a tím i rozruch, který rozviřuje
hladinu politického života nejen v tomto domě,
ale také plným právem a jistě důvodně
s velkými obavami je sledován ve všech téměř
složkách našeho hospodářského
života.
O potřebě zemědělství se stanoviska
zemědělců a i dělnického a
státně zaměstnaneckého bylo s naší
strany již promluveno. Dovolte mi, abych ještě
s jednoho hlediska, které v této debatě oposičními
stranami téměř dotčeno nebylo, zmínil
se o významu, jaký celní sazebník
bude míti. Máme zde určitou politickou stranu,
která vznikla a byla živena demagogickou agitací:
daně a daně a vysoké daně prý
jsou ukládány. Mám na mysli živnostensko-obchodnickou
stranu středostavovskou. Tato strana ještě
před 15. listopadem neměla ve svých agitačních
řečech a schůzích nic jiného,
nežli výtku o otázce daňové.
A ejhle! Minul jen krátký čas a tato složka
našeho hospodářského života, chcete-li
říci, stav, který nemá pražádného
zájmu na clech, nemaje nikde příslušníků
zemědělských, svými zástupci
exponuje se daleko více nežli ostatní politické
strany.
Zajímavo bylo při projednávání
určité obchodní smlouvy slyšeti mluvčího
nár. demokratické strany ministra Dvořáčka,
kterak on ne bezvýhradně mluvil, že bude pro
celní otázku, nýbrž mluvil pro stanovisko
dorozumění. Byl to také zástupce lidové
strany dr Nosek, který při té příležitosti
také mluvil o dorozumění ostatních
stran v otázce celní, a byl to, bohužel, zástupce
obchodnicko-středostavovské strany kol. Pechman
a kol. Jirásek, kteří bezpodmínečně
dávali své hlasy straně republikánské
při projednávání otázky celní
a s nimi spojených osnov zákona, nabízejíce
se bezpodmínečně k podpoře.