Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo,
dámy a pánové! Již bylo promluveno s
tohoto místa mnoho velmi vážných a velmi
přesvědčivých řečí
proti návrhu zákona, jímž částečně
se mění celní sazebník pro československé
území jednostranně a jen ve prospěch
jednoho stavu, jimiž bylo prokázáno neomylně,
že přijetí tohoto zákona, nedozná-li
ještě v poslední chvíli změny,
způsobí poruchy ve vývoji hospodářských
a sociálních poměrů tohoto státu.
Slyšeli jsme již výrazy myšlenek proti nerozvážné
politice celní, které se rodí nejen v hlavách
politiků, zanícených zápalem politických
ideí, uplatňovaných v řešení
problému hospodářského, ale i v těch
chladných hlavách národních hospodářů,
sloužících vědecké pravdě
perem tak, jak se slouží slovem proti této
předloze - také v této sněmovně.
Prohlašuji-li již předem, že ujímám
se slova, abych v intencích našeho klubu rovněž
mluvil proti projednávané předloze, upozorňuji
pány a paní této sněmovny, že
by se dopustili velikého omylu, kdyby se domnívali,
že stůj co stůj chceme uplatňovati svoje
zásadní stanovisko k otázce cel vůbec
bez ohledu na hospodářské potřeby
stavu zemědělského a bez ohledu na podporu,
udržení a stoupání intensivního
hospodářství zemědělského.
Stojíme-li dnes na straně těch politických
klubů, které rozhodně odmítají
rozřešení celního sazebníku pro
československé celní území
částečnou a jednostrannou úpravou,
jak ji navrhuje nynější nahodilá, nepřirozená
a vratká majorita, máme pro toto svoje stanovisko
důvod ten, že známe také jiné
a lepší cesty k udržení intensivního
hospodářství zemědělského
a k odměně práce zemědělské,
než jsou ty, které nastupují političtí
representanti našich zemědělských magnátů
a oklamaní, důvěřiví zástupci
drobného zemědělského lidu, hledajícího
ochrany tam, kde jí nalézti nemohou pro neporozumění
těch, kteří tvrdou práci zemědělskou
nikdy nekonali.
Jako socialisté nemůžeme býti nikdy
proti jakékoli předloze zákona, která
řeší ochranu práce a hodnocení
jejích plodů, proto byli jsme vždy ochotni
ke spolupráci, kdykoliv šlo o ochranu důchodů
dobývaných z půdy prací. Dokázali
jsme toto své všestranné porozumění
nesčíslněkráte v této sněmovně
spoluprací s politickými stranami, které
dnes v neprobádaném rozporu v otázce zemědělské
dávají dirimující hlas stranám
německým a maďarským. Nejsem národnostně
zaujat, jestliže poukazuji na to, že to bude po prvé
v této sněmovně od koaliční
politiky československých stran.
Dotýkám-li se tohoto zjevu, činím
tak proto, abych upozornil tuto sněmovnu, že velmi
mnoho nepřirozeného provází vznik
a projednávání námi odmítaného
návrhu celního zákona. Víme a jsme
přesvědčeni, že jedenkráte dojde
také k upřímné spolupráci všech
národností v této sněmovně,
neboť je to přirozený důsledek demokracie,
a přáli bychom si také vřele, aby
k tomu pro prospěch tohoto státu v dohledné
době došlo. Ale dnes tato chvíle ještě
nenastala, poněvadž posud kluby stran jinonárodních
nedělaly politickou oposici protivládní,
nýbrž vždy protistátní. A je zajímavé
konstatovati, že součástka nynější
nahodilé majority "Bund der Landwirte", otevřeně
se také vyjádřil, že ničeho se
nezměnilo na jeho poměru k státu, přesto
že zúčastní se klidně kooperace
s československými stranami vládní
většiny. Kam se podělo zásadní
stanovisko politických nesocialistických stran bývalé
koalice? Pouhý okamžitý hmotný úspěch
finanční a hospodářský mocnější
části jednoho stavu stačil, aby se rozhodly
české strany národní pro nahodilou
a vratkou majoritu bez jednotné státní myšlenky.
Takové politické akrobacii my nerozumíme
a nehodláme ji nikdy následovati, poněvadž
neznáme kompromisu mezi sobeckým prospěchem
a myšlenkou státní, která proniká
naše posavadní zákony politického obsahu
a naši ústavu. (Výborně!) Proto
želíme toho, že se opírá o takovouto
vratkou a státně neujasněnou majoritu vláda
úřednická a stává se tak -
jistě proti své vůli, jsouc v zajetí
československé menšiny vládní
- trpělivým obětním beránkem,
jenž snímá hříchy spáchané
v této sněmovně projednávanou předlohou
na těch, kteří největší
oběti prokázali v boji za svobodu tohoto státu,
za jeho vznik a za jeho konsolidaci v nejširším
slova smyslu.
Naše ústava nezná rozdílu v právech
a povinnostech vlády úřednické a parlamentní,
a divím se proto, že vláda nepromluvila posud
ani z vlastní iniciativy k projednávanému
návrhu zákona celního, aby se pokusila osvětliti
dosah účinnosti navrhovaných celních
úprav na vývoj poměrů tohoto státu.
Mluviti k tomuto zákonu nebylo jenom právem úřednické
vlády, nýbrž přímo její
povinností, aby prokázala odvahu nésti odpovědnost
nejenom proti této sněmovně, ale také
proti onomu lidu našeho státu, který při
velkém sebezapírání přinášel
nejtěžší oběti myšlence státní.
Vláda úřednická má býti
vládou odbornou, a pakli jí je, pak je nejpovolanější,
aby vědeckým rozborem zákona bez stranickopolitických
tendencí rozptýlila nebo aspoň zjasnila temno,
které nám zahaluje nejbližší budoucnost
našeho státu.
Čeká vláda, až ji k řeči
přinutí lid mimo sněmovnu, či oddává
se s klidem přesvědčení, že ji
činí odpovědnost přijatelnou zmocnění
čl. V v posledním odstavci dané, že
v případě mimořádné
nouze je zmocněna dočasně, vždy však
nejdéle na dobu půl roku, zrušiti nebo přiměřeně
snížiti cla z obilí, mlýnských
výrobků, dobytka a tuků pro všechny
nebo jednotlivé druhy vyjmenovaného zboží
na celé hranici nebo některých jejích
částech, stanovíc podmínky dozorčí
o omezení bránící zneužití
tohoto opatření?
Na pranýř nutno přibíti, že majorita
zabránila dokonce i ve výborech zemědělském
a rozpočtovém slyšení odborníků
vědecky činných mimo politické pole
a upustila od tradičnosti, jež zabezpečovala
největší seriosnost, opravdovost a věcnost
parlamentního jednání, jíž musíme
dosáhnouti také demokracií. Oč ideově
stojí výše nynější oposice
bývalých vládních stran, stran socialistu,
která od vzniku projednávané předlohy
a toho, co ji doprovází, usilovala o postup, který
by dal zemědělství to, co mu náleží
ve svazku všech, jimž záleží na zachování
směrnic, sledujících harmonické vytváření
utěšenější budoucnosti státu.
Zpráva výborů zemědělského
a rozpočtového nepřesvědčila
nás o tom, že by navrhovaná úprava cel
nerozrušila to, co se tak namáhavě společnou
prací tvořilo při složitosti našeho
politického života. Jsme naopak přesvědčeni,
že přijetím tohoto celního zákona
nedosáhne spravedlivé odměny za svoji práci
zemědělec, nýbrž spekulant s rostlinnou
a živočišnou produkcí zemědělskou.
Nehodlám opakovati důkazy toho, neboť byly
předneseny v této sněmovně řadou
řečníků, odpůrců předlohy
v různé obměně a různě
energicky. Přicházím-li tak pozdě
ke slovu, míním se dotknouti jen některých
věcí, které zůstaly dosud nepovšimnuty.
Potřeba zemědělských cel odůvodňuje
se nutností udržeti intensivní hospodářství
se zřením na nezměnitelný přírodní
zákon o ubývajících výtěžcích
půdy. Maximální stupeň intensity odůvodňuje
se určitou velikostí kapitálových
investic tak, aby výnos produkce zemědělské
byl maximální jedině se zřetelem na
prospěch jednotlivcův. I tuto teorii národohospodářskou
bude nutno korigovati, protože podpory zemědělské
produkce účastní se značně
finančně také stát, jak nejlépe
ukazují vysoké rozpočtové položky
státního rozpočtu v kapitole: Ministerstvo
zemědělství.
Intensitu zemědělského podnikání
nutno tedy říditi také s hlediska celostátního,
aby výnos nebyl pro jednotlivce maximální,
nýbrž pro stát optimální. Tuto
tendenci nesleduje však projednávaná předloha,
neboť cly zdražují se produkty, jichž také
intensivní hospodářství nutně
potřebuje. Další důvod pro cla zemědělská
odůvodňuje se z poklesu národohospodářského
důchodu, vyplývajícího z produkce
zemědělské. Podle údajů zemědělského
ústavu účetně-spravovědného
odhaduje se úhrnná ztráta zemědělství
na nynější disparity cenové ročně
přes 3 miliardy československých korun při
úhrnné čisté hodnotě národohospodářského
důchodu okrouhle 20 miliard československých
korun. Nám však nestačí tyto výpočty
účetně-spravovědného ústavu,
neboť nepoznáváme z nich distribuce národohospodářského
důchodu na jednotlivé důchodce, kteří
se účastní činně produkce samé.
Jen tato distribuce mohla by nás vyvésti z temna,
ve kterém nás ponechávají nejen navrhovatelé
zákona celního, nýbrž také jejich
vědečtí pomahači. Připomínám
proto při této příležitosti,
že je litovati, že stát finančně
podporuje celou řadu zemědělských
institucí, jež jsou ovládány jedinou
politickou stranou, jež má také sobecký
zájem na tom, aby tendenčně bylo zneužíváno
statistického materiálu, který je ukryt před
těmi, kteří pátrají po pravdě
statistických čísel a jich zákonitých
vztahů.
Pro vymezený čas chci se dotknouti ještě
jen jedné věci, abych osvětlil důslednost
a upřímnost projevu politické strany, z níž
vyšla iniciativa k projednávané předloze.
Generální zpravodaj rozpočtový, který
přináleží straně zemědělského
a malorolnického lidu, na 371. schůzi poslanecké
sněmovny dne 6. června 1925 promluvil u příležitosti
rozpočtové debaty takto: "Rozpočtová
debata jest jedinou příležitostí, kde
může jménem sněmovny zpravodaj obrátiti
se také na adresu státního úřednictva.
Já si dovoluji veškerému státnímu
úřednictvu a zaměstnanectvu vzdáti
dík za veškeru práci, kterou pro stát
konalo a koná. Je to obtížné proti dobám
předválečným. Situace státních
zaměstnanců je v ohledu hmotném velice, velice
těžká. Hlavně střední
a vyšší třídy státních
zaměstnanců daleko nejsou odměňovány
tak, jak poklesla hodnota naší valuty a ještě
jiné momenty přispěly k tomu, že plným
právem velká řada státních
zaměstnanců je nespokojena s přítomným
a celkovým stavem věcí. Máme svatou
povinnost co nejdříve tyto poměry odstraniti,
aby poctivé státní úřednictvo
a zřízenectvo za svou práci bylo alespoň
tak honorováno, jak tomu bylo před válkou.
Jsme povinni zavázati se sami sobě, že se tak
musí státi co nejdříve a že co
nejdříve ti naši dobří pracovníci,
služebníci státu, budou vysvobozeni z toho
nepříjemného tísnivého stavu,
ve kterém se svými rodinami jsou. Ještě
jednou jim děkuji, že i v těchto těžkých
dobách poctivě státu sloužili."
Vážení pánové a dámy!
Jaký pak je vděk, jehož se dočkalo konečně
státní zaměstnanectvo od republikánské
strany zemědělského a malorolnického
lidu? "Verba movent, exempla trahunt." Slova hýbou,
příklady táhnou. Celní předlohou
znehodnocuje tato strana platové stupnice návrhu
zákona o platech státních zaměstnanců
a zdražuje jim živobytí. Při tom sobecky
klade projednání své předlohy celní
na první místo denního pořadu, aby
nebylo pochybnosti o tom, že příští
platy vyměřeny jsou již se zřetelem
na očekávané účinky zemědělských
cel. Ale k tomu nutno ještě připamatovati,
že urychlením projednání předlohy
celní a předčasným škodným
účinkem jejím na vývoj poměrů
mzdových a platových znemožnilo se parlamentní
projednání důležitějšího
a naléhavějšího problému hospodářství
bytového a tím všichni, kteří
jsou odkázáni na stálý důchod,
na stálý plat, ocitají se v další
nejistotě, která je nejškodlivější
pro klidný vývoj hospodářských
poměrů našeho státu.
Vážené shromáždění,
měl bych ještě připomenouti slova referenta,
kterými upozornil na to, že výchova jednoho
alumna stojí ve státním rozpočtu 30
tisíc Kč, a dnes tito pánové, kteří
vytýkali tuto drahou výchovu odchovance semináře,
přinášejí tento dar těm, kteří
nedostatečně budou zaměstnáváni.
Stručná rekapitulace myšlenek mého projevu
vede mne k závěru, že projednávaná
předloha nepřichází v pravý
čas se zřetelem na vývoj poměrů
našeho státu, že není rozřešením
odbytové krise zemědělské, jež
by dalo zemědělci odměnu za jeho práci
a vyloučilo nepřiměřené zisky
spekulačního meziobchodu, že nezjednala zejména
žádné prostředí, z něhož
by vzešlo vyjasnění stanoviska státní
myšlence německo-maďarské části
nynější vratké majority, že naopak
téměř na neurčitou dobu rozloučila
majoritu, založenou na myšlence státotvornosti
stran a že je vykoupena kompromisem, uskutečňujícím
zákon o zlepšení kongruy, jenž uráží
každého upřímného a nepokryteckého
republikána československého, nezapomínajícího
na deklaraci, zakládající náš
stát.
Odmítám proto s odporem tuto předlohu a hlasovati
budu proti. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Kaufmann.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno!
Několik dnů zuří v plenu této
sněmovny a již mnoho týdnů ve výborech
boj, jaký sotva kdy byl v této sněmovně
veden houževnatěji, prudčeji a vášnivěji.
Na jedné straně stojí ti, kteří
požadují jenom pro malou vrchní vrstvu své
třídy právo zjednávati si pomocí
státu a zákonodárství vysoké
zisky ze své práce a větší důchody
ze svého majetku, na druhé straně jsou ti,
kteří hájí právo široké
masy dělnictva na život člověka důstojný
anebo právo na život vůbec a v nejprudším
obranném boji s veškerou silou co nejvášnivěji
usilují, aby zabránili zhoršení živobytí
pracujících mas. Vede-li se tentokráte obranný
boj tak obzvláště vášnivě,
je to hlavně proto, poněvadž jsme zásadními
odpůrci cel a přesvědčeni, že
cla, ať se jmenují jakkoliv, vždy zdražují
živobytí především širokých
pracujících mas.
Zvláště nyní, kdy nalézáme
se v těžké hospodářské
katastrofě, kdy nezaměstnanost a omezování
práce se den ze dne rozmnožují a zostřují,
kdy snad již v týdnech nebo v málo měsících
bude nutno se tázati mnoha tisíc, ba desetitisíc
lidí, zdali ještě vůbec budou moci býti
konsumenty. Nyní ještě pomáhají
dobrovolné svazy dělnické přes dobu
nejtěžší. Zavázány jsouce
zákonem a svým zařízením musejí
pečovati 13 týdnů o nezaměstnané,
a právě tato skutečnost nám umožňuje
ostrou a přesnou kontrolu a zjišťování,
jak se hospodářská katastrofa přiostřuje,
jak se hospodářská krise stále zvětšuje.
Neboť skoro všechny svazy, jakož i organisace,
jejímž předsedou jsem, znamenají v posledních
týdnech, měsících zcela mimořádný
vzestup svých podpor nezaměstnaných. Chci
to uvésti, poněvadž právě tyto
číslice jsou jasným obrazem, ostrým
měřítkem zostřování
krise. Kdežto v lednu a únoru 1925 musela naše
organisace vyplatiti pro celé státní území
na podporách 150.000 Kč, museli jsme v březnu
t. r., tedy v jednom měsíci, poukázati k
výplatě 243.000 Kč a v dubnu 254.000 Kč.
A to je teprve jeden z mnoha dobrovolných svazů
a na tomto malém příkladě vidíte,
jak nesmírně se ve státě hospodářská
situace zhoršila. Právě v této periodě
jakoby se nic nestalo, naprosto se neohlížejíce,
jak tato hospodářská situace již dnes
musí působiti na spotřebitelské obyvatelstvo,
především na dělníky, přicházejí
nyní přátelé cla, celní koalice,
s agrárními cly, s vysokými ochrannými
cly pro zemědělství.
Své požadavky mohou odůvodňovati, jak
chtějí. I když malý zemědělec
a malý sedlák, který nevidí daleko
přes svůj podnik, věří argumentům
uváděným pro ochranná cla agrární,
vedoucí mužové zemědělství
musejí a mohou to věděti ze zkušeností,
které byly učiněny při clech průmyslových,
a museli by mluviti o celní otázce jinak, kdyby
se chtěli držeti pravdy. Musejí věděti,
že ochranné clo nezachránilo ani průmysl
před poklesem, jak přece ukazuje hospodářská
krise, v níž se nyní nacházíme.
Ani zemědělství nebude nic míti z
té ochrany a pomoci, na niž tu poukazují především
vedoucí mužové zemědělství.
Nebudou požívati výhod a dokonce tomu ani nevěří,
že jim celní uzávěrka hranic opatří
větší možnost odbytu pro jejich hospodářské
výrobky, pro jejich přebytky dobytka atd. Neboť
každé rdoušení dovozu - a také
to vědí vedoucí mužové - ať
jde o jakýkoliv předmět, má vždycky
za následek také rdoušení vývozu.
Při svém poměrně velkém průmyslu,
který jest štěstím pro naši zemi,
potřebujeme pramen bohatství pro svoji zemi, kterým
by měl býti náležitý vývoz.
Víme, že při svém velkém průmyslu
musíme vyvážeti do ciziny bezpodmínečně
značně velkou část, téměř
80% své normální výroby. Nepotřebujeme
ani čekati, až se stane zákonem celní
předloha, o níž se radíme a o níž
bude ve velmi krátké době, snad ve dvou nebo
ve třech hodinách, hlasováním rozhodnuto,
neboť první hlasy, které nám ukazují,
co se stane, máme již zde. Dnešním dnem
mohli jsme z budapešťských zpráv zjistiti,
že Maďarsko jest již rozhodnuto na uzavření
hranic pro agrární výrobky do Československa
odpověděti uzavřením hranic pro československé
výrobky průmyslové. Ba jde ještě
dále, tam kde je nutno povolovati dovoz, kde smluvní
podmínky znemožňují uzavříti
hranice příslušnému výrobku průmyslovému,
chce postupovati proti československému průmyslu
cly trestními. To jest první ohláška,
první prohlášení války, celní
válka se tím stala skutečností. Co
znamená pro vývoz našich průmyslových
výrobků zavření hranic, co to znamená
v dnešním okamžiku, netřeba říkati
tomu, kdo jen trochu národnímu hospodářství
rozumí, kdo trochu poznal důsledky celní
války. Jestliže nyní kromě toho musíme
konstatovati ještě, že nedostatkem práce,
snížením mzdy následkem zkrácení
práce a zavádění volných směn,
zkrácená mzda snižuje spotřební
schopnost obyvatelstva a především dělnictva
a že důsledkem takto snížení spotřební
schopnosti musí zase nastati snížení
odbytu našeho zboží, pak musíme říci,
že cla, od nichž jste tolik doufali, nepřinesou
vám očekávaného prospěchu.
Jestliže však tyto účinky ještě
zostřujeme cly, jestliže nastává nezaměstnanost,
nemožnost náležitého výdělku,
nemožnost spotřeby, pak to bude míti za následek
další snížení obratu zboží
a také zemědělských výrobků.
Vy však chcete svými cly ještě něco
jiného. Vy chcete nejen uzavříti hranice,
chcete nejen celní příplatek, aby se cizozemská
cena za obilí a zemědělské výrobky
zvýšila, vy chcete kromě toho ještě
omeziti obesílání trhu a tím ve svůj
prospěch přesunouti účinky zákona
o nabídce a poptávce. Chcete zvýšiti
ceny, míti větší výhody, větší
zisk. Tento účinek se rovněž nedostaví,
neboť i když uzavřete hranice, bude tím,
že poklesne spotřební schopnost dělnictva,
malá výhoda, které se dostane větším
statkářům, větším sedlákům
z cel, zase pohlcena, poněvadž bude menší
obrat. Není tomu dávno, jen několik dní,
když si mně kolega Böllmann z německých
agrárníků cestou z Prahy domů stěžoval,
jak jsou smutné poměry zemědělství,
že je nadbytek zemědělských výrobků,
především hovězího a vepřového
dobytka, že nelze dobytka prodati. Myslíte nyní,
když spotřební schopnost obyvatelstva cly ještě
více snížíte, že budete moci odbyt
přebytku svého dobytka lépe vytvářeti?
Není divu, že to možno není. Statisíce
lidí, také v Československu, kteří
dříve byli zvyklí míti na stole denně
kousek masa, museli již dávno s tímto přepychem
přestati, a nikoli již denně, v mnohých
dělnických rodinách sotva jednou za týden
přichází několik deka masa na stůl.
Poněvadž toto velké množství lidí
nemůže již masa konsumovati, proto den ze dne,
měsíc po měsíci roste váš
přebytek dobytka. Meziobchodník bude z toho míti
prospěch, nikoli vy, nikoliv sedlák. Že sedláci,
jejich vůdci a velkostatkáři zneužívají
pro své požadavky zvláště malých
lidí jako pomocníků, ohlašujíce,
že pro ně nastávají výhody, jest
velkým švindlem, je nepravdou a zkrucováním,
a to můžeme zjistiti, pozorujeme-li celní statistiku
starého Rakouska. Přes dalekosáhlou celní
ochranu byla spotřeba žita ve starém Rakousku
roku 1880 ještě 176,04 kg na osobu, roku 1890 klesla
spotřeba i při ochranném clu na 162,3 kg
a roku 1905 a v letech následujících na 144,6
kg. Neměli jste výhod z vysoké celní
ochrany, dosáhli jste ovšem něco vyšších
cen, avšak poklesem spotřeby byla výhoda, kterou
přinesla zvýšená cla, zase ztracena.
V době bez cel po válce, tedy v době nejhorší,
spotřeba zase stoupla, a to až do r. 1922, v době,
kdy se zase zvýšily mzdy a kupní síla
a vy jste měli zase větší obrat, než
byl možný při vysokých ochranných
clech. Avšak ani v posledních letech nebyli jste bez
ochrany od doby, kdy ministerským předsedou byl
jeden z vašich nejvýznačnějších
zástupců, pan Švehla. Pan Švehla
velmi dobře dovedl vám nenápadně opatřiti
bez zákonů značně rozsáhlou
a pro spotřebitele citlivou ochranu. Administrativní
cestou bylo zavedeno ohlašovací řízení.
Kdo chtěl dovážeti obilí, potraviny,
musel udati množství a druh. Z tohoto ohlašovacího
řízení učinil týž ministerský
předseda zase administrativní cestou řízení
povolovací, takže byrokracie tohoto státu příslušnému
úředníku, který měl rozhodovati
o žádostech za dovoz obilí a jiných
potravin, umožňovala, aby odkladem vyřízení,
založením žádosti na týdny anebo
měsíce dotyčnému obchodníku
anebo kupci vůbec znemožnil dovoz, zatím co
výhodná doba uplynula, nebo až se kupní
smlouva rozbila. Krátce a dobře, již tehdy
bylo možno velmi silně dovoz rdousiti. Potom jste
dostali pohyblivá cla zákonem. Nejenom, že
jste dosáhli a měli vyrovnání s cenou
světovou, ceny stouply ještě více, dostalo
se vám ochrany vyšší, neboť jste
měli vedle pohyblivých cel ještě řízení
povolovací. Tam, kde nestačila pohyblivá
cla, aby zajistila vyrovnání s cenou světovou,
po případě vámi požadovanou větší
výhodu, muselo zase účinkovati řízení
povolovací a muselo tak ještě přiostřiti
zákonná ustanovení o pohyblivých clech
a jejich účincích. Chci podati zcela malý
důkaz chronologickým rozčleněním
celé vaší akce, která začala
r. 1920 a 1921. R. 1920 a 1921 byli to pánové na
lavicích agrárnických, kteří
nejšpinavějším, nejostřejším
a nejpříkřejším způsobem
bouřili proti vázanému hospodářství,
kteří vázané hospodářství,
jež zůstalo ještě z dob válečných,
odsuzovali, vypočítávali všechny nedostatky
a škody, které z něho vznikly a vzniknouti
měly. Požadovali tehdy volný obchod, volné
hospodářství a ve spojení s tím
ovšem také volný dovoz. Vázané
hospodářství musí býti odstraněno,
bylo jejich denním heslem, požadovali při určování
cen vliv vlády a úřadů. Jejich přáním
se více méně zřejmě, přímo
nebo nepřímo vyhovovalo. Své požadavky
ponenáhlu prosadili, opírajíce se o ministerského
předsedu. Když měli volný obchod a volné
hospodářství, křičeli a požadovali
ceny světového trhu, ceny v tuzemsku upravované
nabídkou a poptávkou jim nevyhovovaly. Chtěli
míti ceny světové. Pohyblivá cla přinesla
ovšem ceny světové, vyrovnání
s těmito cenami, chtěli však míti ještě
více a více také dostali. Měli zaručenu
cenu světovou a požadovali nyní pevná
cla. Dnes můžeme konstatovati, že to, co mají
a chtějí dostati nyní předlohou, není
tím, co si obyčejně představujeme
pod zvýšením cel, co se normálně
pod ochranou celní rozumí, nýbrž tvrdíme,
že v 90 případech ze sta přijde k nynější
světové ceně ještě zvýšené
clo, že bude přivoděno značně
větší stoupnutí cen zboží,
než se nám mohlo nyní o něm zdáti.
Začínáte svoji akci v době, kdy byla
zavedena pohyblivá cla, tehdy dostávali jste za
1 q pšenice 140 Kč. Avšak tehdy jste také
prohlašovali, že tato cena jest přijatelna, že
s ní vystačíte, že jste s ní
spokojeni. Dnes dosáhli jste ceny 230 Kč a prohlašujete,
že s touto cenou nevystačíte, že nepostačuje,
že musíte míti ceny vyšší,
a k tomu musí nyní sloužiti a vésti
pevné clo. Vy tedy nechcete paritu s cenou světovou,
vy chcete více, vy chcete pevná cla, abyste ještě
dále mohli zvyšovati ceny, jak jste to provedli v
posledních letech, kdy zvýšení činilo
asi 90%. My však musíme se vás zemědělců
tázati: Přispěli jste sami něčím
k tomu, aby výnos vaší zemědělské
práce byl větší a úspěšnější?
Tu musíme zase, ohlédneme-li se do minulosti, prohlásiti:
Nikoliv! Naopak, vy jste přímo brzdili a rušili
sabotáží při osevu rozmnožení
produkce, zvýšení zemědělského
výnosu, a proto nemáte nyní již práva
žádati o pomoc stát a zákonodárství.
Vlastní silou, vlastní vůlí a prací
měli a mohli jste si opatřiti legální,
spravedlivou a oprávněnou cestou, oč žádáte.
Srovnáme-li jen osevní plochy v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, musíme konstatovati, že
na příklad osevní plocha pšenice roku
1879 činila ještě 374.086 ha, r. 1925 jen 341.977
ha, osevní plocha žita r. 1879 pak 867.397 ha, r.
1925 jen 673.200 ha. Vidíme tedy, že osevní
plocha byla velmi značně zmenšena, a to plocha
u nejdůležitějších druhů
obilí, které obyvatelstvo potřebuje. Domnívám
se, kdyby bylo možno, a kdybyste se nemuseli příliš
báti pobouření obyvatelstva, že byste
sáhli ještě k jiným metodám a
prostředkům. Před válkou mohli jsme
přece také u našich rakouských velkostatkářů
zjistiti požadavek a touhu následovati příkladu
maďarských kolegů, nebo příkladu
amerikánských velkostatkářů
a plantážníků, kteří v
letech dobrých žní nedodávali přebytků
zemědělské výroby na trh, aby nesnižovali
ceny zboží, nýbrž sáhali k tomu,
že přírodou poskytnutý produkt, nebo
přebytek jeho nad momentální spotřebu,
ba spotřebu násilně sníženou,
zcela prostě ničili, pálili, nebo, nešlo-li
to jinak, topili jím v kotlích lokomobil mláticích
souprav. Tehdy jste úmyslně stlačovali výrobu
a děláte totéž dnes jiným způsobem,
abyste vykonávali na nabídku a poptávku náležitý
vliv, zmenšovali nabídku a tím připravovali
možnost zvýšiti ceny.
Ze zemědělských kruhů slyšíme
stále nářky, že rolnictvo jest zadluženo.
Tento nářek byl snad před válkou oprávněnější,
rolnictvo bylo tehdy zadluženo ve zvýšené
míře. Také zde musíme konstatovati,
že právě v dobách celní ochrany
rostly hypoteční dluhy rolnictva rok od roku. Nikoliv
doby vysokého ochranného cla, nýbrž
doba válečná, doba největší
nouze veškerého obyvatelstva přinesla vám
rolníkům dobrou žeň. Bezohledně
využívali jste za války spotřebitelského
obyvatelstva. Vy jste konsumující obyvatelstvo drancovali
a nebylo ještě zapomenuto a nebude také zapomenuto,
jak ani poslední košile, náušnice, snubní
prsten nebyly chráněny a uchovány před
vaší žádostivostí. Neostýchali
jste se vzíti poslední věc za své
zemědělské výrobky. V této
době a takovými methodami zaplatili a zahladili
jste své zemědělské dluhy.