Předseda (ujímaje se předsednictví
zvoní): Prosím o klid.
Posl. Bolen (pokračuje): Již když
se dělnictvo z druhého břehu Vltavy ubíralo
do Prahy na projev, bylo mu zabraňováno jíti
přes mosty, ačkoliv policie dobře věděla,
že tábor je řádně ohlášen
a povolen. Ještě dříve, nežli projev
byl skončen, několik švarmů policie
pěší i jízdní uzavřelo
všechny východy z Havlíčkova náměstí
mimo úzkou ulici, vedoucí k Wilsonovu nádraží,
a i tam očekávala lid spousta jízdních
policistů, kteří jej hnali nazpátek.
Jízdní policie srážela demonstranty
s chodníků přímo pod kopyta koní
a tímto způsobem byla celá řada lidí
zraněna, někteří velmi vážně.
(Výkřiky komunistických poslanců:
Fuj!) V sadech u Wilsonova nádraží soustředěná
policie vystřelila a byl zraněn člověk,
který se vůbec projevů nesúčastnil.
Je také zjištěno, že jednomu oddílu
policie pomáhala tlouci dělnictvo banda 14 fašistických
kluků, které pravděpodobně policie
si vzala na pomoc. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Bylo tím znovu dokumentováno,
že dělník je považován v tomto
státě za něco méně cenného,
bylo tu znovu dokumentováno, že u vládnoucí
buržoasie je život a zdraví dělníkovo
naprosto bezcenné. (Tak jest! Hanba!) Buržoasie
za pomoci vlády schované chytře vzadu přepadla
zde klidně demonstrující dělníky
jako bandita jenom proto, že proklamovali svoje dobré
právo o kus chleba. (Tak jest! Potlesk poslanců
komunistických.)
To, co se dnes stalo, je novým zločinem toho člověka,
na jehož rukou dosud neoschla krev dělníků
z r. 1920. (Tak jest!) Ale neodpovídá jenom
sám, odpovídá celá úřednická
vláda. (Tak jest!) Ona společně s
tímto člověkem dopustila se tohoto zločinu.
Tím, co se dnes stalo, vláda, která neměla
celou dobu ani v zemědělském, ani v rozpočtovém
výboru, ani v této sněmovně k předlohám,
znamenajícím strašlivé zatížení
pracujících lidí, co říci,
prokázala a tímto svým činem přiznala
před širokou veřejností, že ona
za těmito atentáty spojené česko-německo-maďarské
buržoasie plně stojí. (Tak jest! Hluk. -
Výkřiky komunistických poslanců:
Fuj! - Předseda zvoní.)
Kolikrát za toho policejního, toho militaristického
Rakouska dělníci přišli do ulic, aby
demonstrovali, ale nikdy si nepočínala policie tak
brutálně, jako v tomto státě, který
o sobě tvrdí, že je státem demokratickým,
že je státem ovládaným ideami humanistickými.
Přátelé, jestliže my s tohoto místa
mluvíme o těchto věcech, pak ne abychom naříkali,
ne abychom žalovali. Je na pánech, aby si dobře
tyto věci rozmyslili, neboť čím brutálněji
budou proti proletariátu a pracující třídě
postupovati, tím tížeji jednou ruka proletariátu
na nich spočine. (Potlesk komunistických poslanců.)
Dělník, který přijde na ulici, aby
protestoval proti atentátu na sebe, na svoji rodinu, na
svoje děti, který přijde, aby proklamoval
právo na dobře zasloužený kus chleba,
je honěn jako pes, jak jsme viděli v pondělí,
kdy přes to, že jsme s tribuny - a já sám
osobně - dali příkaz demonstrantům,
aby se klidně rozešli, v tentýž okamžik
policie vyrukovala a nenechala demonstranty vůbec se rozejíti.
Bylo zřejmo, že tu byl úmysl dělnictvo
vyprovokovati, a přiznal mi to jeden policejní úředník
slovy: "Buďte opatrni, něco na vás chystají!"
Když byl policejní úředník jedním
poslancem upozorněn, že ti lidé, když
se mají rozejíti, nemají kudy, odpověděl:
"Já to vidím, ale nemohu nic dělat."
Při tom byla opětně, jako již několikráte,
hrubým, přímo pacholským způsobem
porušena imunita poslance, který byl ztýrán.
Je to již po několikráte a posud vždycky
zůstala sněmovna k těmto případům
němá. Jsme žádostivi, zdali tentokráte
se najde mezi pokrokovými lidmi dostatek smyslu a porozuměni,
aby učinili kroky znamenající svržení
dnešní neschopné byrokratické vlády,
která nemá jiných prostředků,
než zkrvavěti poctivě pracující
a klidně demonstrující dělnictvo.
Pryč s tímto vražedným režimem.
Ať žije vláda pracujících dělníků
a rolníků.(Výborně! Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Geršl.
Dávám mu slovo. (Hluk.) Prosím o klid.
Posl. Geršl: Slavná sněmovno! Jsem zmocněn
prohlásiti jménem klubu sociálně demokratických
poslanců, že zprávy, pokud došly o demonstracích
a pokud zakládají se na pravdě, že policie
užila brutálního násilí, budou
klubem sociálních demokratů odsouzeny a vláda
pohnána k odpovědnosti.
Dovolte, abych k projednávané předloze řekl
ještě několik slov se stanoviska strany, již
kladu si za čest v této sněmovně zastupovati.
Minulý týden při zahájení sokolského
sletu navštívili p. presidenta republiky středoškoláci-sokolové,
jimž p. president v odpověď na jejich pozdrav
mezi jiným pravil: "Chci, aby se ve škole nelhalo.
Ve škole se má mluvit pravda. Lhát - to znamená
starý režim."
Při poslouchání výkladů o čtení
řečí se stran celní koalice vzpomněl
jsem si těchto výroků p. presidenta. Že
se nemá lhát v politice, to řekl - vlastně
napsal - pan president Masaryk již dříve
ve své knize "Světová revoluce",
kde v kapitole 125. odsuzuje politiku "Umění
napálit a obloudit". A nyní se podívejme
na důvodovou zprávu celní předlohy
většiny výboru zemědělského,
na její výpočty, na snesené argumenty
pro tento celní zákon. Celá tato důvodová
zpráva, všechna ta snesená celní věda
řídí se jedinou zásadou: "napálit
a obloudit" veřejnost, že cel jest potřeba
na záchranu zemědělství.
Dnes v cenové komisi plodinové bursy v Praze, přes
nezměněné ceny plodin, pšenice i žita,
pokusili se zástupci agrárníků, mlynářů
a obchodníků vyhlásiti nižší
ceny, nežli ve skutečnosti byly placeny. Tento pokus
vyhlásiti nižší ceny, nežli na burse
obilní byly placeny, byl způsoben z toho důvodu,
aby tisk celní majority mohl zítra operovati proti
socialistickým stranám tvrzením, že
přes jednání o zvýšení
celního tarifu ceny obilí klesají. Tomuto
podvodu musil zástupce spotřebitelů v cenové
komisi zabrániti a odepřel podepsati protokol.
Řekl jsem tedy, že k obhájení předlohy
o clech zvolena byla metoda v politice naším presidentem
a autorem knihy "Světová revoluce" tolik
potíraná. Autor knihy "Světová
revoluce", president Masaryk, praví, že
poroučeti není vésti a - pánové
- podívejme se na skutečnost. V našich výborech
i v této sněmovně vystupuje nová většina,
složená z českých, německých
a maďarských stran. Táži se, chce tato
většina vésti tento stát? Nikoli! Tato
většina chce v tomto státě jenom poroučeti,
ona nechce vésti ani vládnouti, ona nechce převzíti
odpovědnost za další vývoj ve státě.
Ona chce prosaditi jen zákon o clech, chce poroučeti
a diktovati cenu chleba, masa, tuků atd. A tato užitá
metoda, při celním zákoně celní
většinou oblouditi veřejnost a chtíti
poroučeti, nikoliv vésti, jest zavržení
hodnou. Tato politická metoda autorem citované knihy
tolik odsouzená a právě v této sněmovně
také prováděná, je tím odpornější,
čím je více schovávána. Kdyby
se páni dr Kramář, Feierfeil,
Hodža, dr Spina a Szent-Ivány
přiznali svým národům a stranám,
že se již našli a že povedou tento stát,
bylo by to poctivé a mužné jednání
politiků. Ale co si má slušný Čech,
Němec a Maďar pomysliti, když se zde radí
páni, jak svým národům zdražiti
chléb, a při tom "Národní Listy"
píší o němčině v kabinetní
kanceláři pana presidenta. Prý ve všech
státech - praví "Národní Listy"
- jsou státní příslušníci
zváni k representantu státu jen státním
jazykem. Ohražujeme se znovu praví "Národní
Listy" - proti praksi českoněmeckých
pozvánek. Jsme jistě jediný stát na
světě, kde kancelář hlavy státu
zve státní občany jazykem jiným nežli
státním. U nás však zavádí
se prakse jazyka jiného než státního
i pro občany československé a to nelze srovnati
s tím, jak má respektovati státní
jazyk kancelář presidenta republiky. Budiž
nám dovoleno vysloviti upřímně svůj
názor, že je to fakt nedůstojný a ponižující.
A nyní se táži pánů národních
demokratů, stojících za "Národními
Listy": Zdali doporučí "Národní
Listy" presidentu Masarykovi, aby tento zákon,
Němci, Maďary a největšími nacionály
usnesený, nepodepsal. Tak daleko jejich vlastenectví
nejde, poněvadž zákon tento týká
se jejich kapes, zvýšení příjmů,
a tu jistě budou na presidentovi republiky chtíti,
aby konal svou povinnost.
Pochybuji, že se domluvil také pan dr Kramář
s panem poslancem Szent-Iványm, Hanreichem
a německými křesťanskými sociály,
že budou také s nimi hlasovati pro rozpočet,
a zejména pro zvýšený rozpočet
armády, který si vyžádá zavedení
cel. Podle skromných propočtů vyžádá
si vyšší náklad na výživu
armády po stoupnutí cen masa, chleba, tuků,
ovsa a krmiv, nejméně 150.000 Kč denně.
Zde je tedy jasný důkaz, když se tvrdí,
že tato většina nechce stát vésti,
nýbrž že ona chce jen v tomto státě
poroučeti. A budeme se tázati při projednávání
rozpočtu, zdali také němečtí
agrárníci, němečtí křesťanští
sociálové, národní demokraté,
agrárníci a živnostníci odhlasují
tyto zvýšené položky, které tímto
zákonem armádě vzniknou. Zde by měl
býti dříve také slyšen ministr
nár. obrany, aby propočítal a řekl,
co bude státi nový náklad po zavedení
cel naši armádu. Toho jsme neslyšeli. A když
naše strana podala návrhy, aby se dostavili ministři
do sněmovny, bylo to terčem posměchu v lavicích
celně-kongruové většiny. Cla, která
nezbytně přinesou zdražení tuku, chleba
a masa, projeví se i na cenách udržování
nemocnic, chudobinců a všech sociálních
ústavů. Kdo tu ponese tyto náklady? Bude
o to ošetřování horší, budou
zde zase znovu zatíženy obce i poplatníci?
Bude to znamenati nové vydání na vojsko,
nemocnice a na všechny sociální ústavy.
Cla tedy poškodí nejen lid, nýbrž i stát.
Jsou novou těžkou daní.
My, sociální demokraté, nemůžeme
pochopiti úlohu strany živnostensko-středostavovské,
kterou hraje v této celně-kongruové většině.
Strana živnostensko-středostavovská založila
celou svou existenci na agitaci proti tíživým
daním, na základě kteréžto agitace
strana tato zesílila a rostla. V posledních volbách
15. listopadu strana tato získala jenom tímto způsobem
důvěru malých živnostníků
v městech a na venkově. A sotva uplynulo 6 měsíců
od voleb, vidíme tuto stranu pracovati pro nejtíživější
daň v tomto státě, jaká byla kdy zavedena
v některém státě. Táži
se pánů poslanců živnostenské
strany středostavovské, jaký zájem
mají malí živnostníci v městech
a na venkově, jako jsou holiči, klempíři,
natěrači, zámečníci, obuvníci,
krejčí a pod. malí živnostníci,
na clech a tím na zdražení chleba, masa a všech
jiných produktů? Prospějí cla těmto
drobným řemeslníkům, kteří
mají na stravě učedníky a dělníky?
Cla je postihnou stejně těžce jako dělníky.
Poslanci strany středostavovsko-živnostenské
na schůzi mluví velmi proti daním, ale zde
v senátě a v poslanecké sněmovně
mluví a hlasují pro novou těžkou celní
daň. To jest politika, kterou si jistě drobní
živnostníci zapamatují.
Bylo v debatě již poukazováno na mzdy dělníků.
Já chci upozorniti ještě na jednu kategorii
obyvatelů tohoto státu, kategorii těch nejbídnějších
- domácích dělníků. Pánové,
kdo viděl, jak bídně žije tato kategorie
domácích dělníků, která
bydlí ponejvíce v horách, musí jistě
ustrnouti nad tím, jak bude žíti v budoucnu.
60 až 80 Kč týdně výdělku
není žádnou zvláštností,
naopak je v této kategorii pravidlem. Tito dělníci
si nemohou koupiti pořádný omastek a horští
malí dělníci lesní nebo zemědělští
jedou prodati do okresních měst fůrku dřeva,
aby si mohli koupiti kousek loje nebo umělého tuku.
I tento umělý tuk má jim býti budoucně
celními tarify zdražen.
V našich dělnických stranách je mnoho
poslanců, a zejména u nás sociálních
demokratů, kteří jsme vyrostli v rodinách
zemědělských. Známe onu tvrdou, těžkou
a namáhavou práci a mnohý možná
ji zakusil v mladých letech na vlastním těle.
Proto také máme porozumění pro zemědělský
stav, ale lék, který doporučuje celně-kongruová
většina, není lékem, který by
pomohl malým zemědělcům. Účinek
celního zákona bude, že v obcích a zejména
v horských obcích, pomůže se pěti
až deseti rodinám na úkor všech rodin
ostatních. Sedlák ztratil zavedením všeobecného
práva hlasovacího své výsady v obci.
Vypadá to tak, jakoby tato celně-kongruová
většina chtěla si nahraditi ztracená
práva na poli politickém a hospodářském
a chtěla zdeptati ty chudáky za to, že jim
byl kus výsad politických ubrán.
Zákon celní je nedemokratický a nespravedlivý
a ve své podstatě je také nekřesťanský.
V české delegaci nenašla se proň ani
většina, musili býti najati Němci na
pomoc, a katolický volič bude trestán za
to, že uvěřil 15. listopadu ve volbách
těm, kteří se vydávají v tomto
státě za zástupce Kristova učení
a ochránce jeho víry. Není to a nemůže
to býti křesťanské, bráti chudým
a dávati zámožným. My sociální
demokraté nevěříme a nikdy neuvěříme,
že lidovou stranu vedou do boje za celní zákon
pohnutky křesťanské, aby pomohla zemědělskému
lidu. Právě proto, že vidíme bít
se za tento celní zákon všechny kněze
bez rozdílu národnosti, musíme míti
dojem, že zde byl udělán dobrý politický
obchod, že zvýšené kněžské
platy byly prodány za vyšší ceny dobytka
a chleba. Proto budeme hlasovati proti předloze. (Potlesk
čsl. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Hodina.
Dávám mu slovo. (Hluk. Výkřiky.)
Prosím o klid. Slovo má pan posl.
Hodina.
Posl. Hodina (německy): Slavná sněmovno!
Byli to páni zástupci stran clu nepřátelských,
kteří ve svých řečech jevili
zvláštní starost o rozkvět zemědělství.
Těšíme se, že nás tyto kruhy podporují,
protože nám bylo již několikráte
určitě přislíbeno, že tito pánové
přijdou na vesnici, zajisté jenom k tomu účelu,
aby poznali naši poctivou práci. Poznajíce,
že my na svých vesnicích nejsme s to, abychom
zmohli práci, jež na nás čeká,
nečetnými pracovními silami, jež máme
k disposici, doufám, že tito starostliví pánové
přivedou s sebou také nezaměstnané
pracovní síly. S jejich pomocí budeme pak
zajisté moci strhnouti řádny kus práce.
Tím teprve by bylo zajištěno zintensivování
naší výroby a mohli bychom pak věřiti
v poznenáhlé znovuzbudování zemědělství,
jež teď spěje k úplnému zadlužení.
Ochrana naší výroby všeho druhu jest životní
otázkou zemědělství. Tak zvané
obohacení a vyvazení z dluhů německého
zemědělství za války a po válce
bylo jen přeludem. Inventární prodeje přinášely
sice prostředky, jichž bylo, bohudíky, použito
k vyrovnání dluhů, ale vyplacení válečné
půjčky a dávka z majetku s daňovými
předpisy stoupajícími do ohromné výše,
jichž se dostalo v míře co nejostřejší
zvláště střednímu a malému
majetku, jenž se dá snadno zachytiti, brzo měly
za následek, že to t. zv. "obohacení"
v nejkratší době opět zmizelo. Tak rychle,
že zemědělství do dnešního
dne je již zase zadluženo nad pět miliard.
Naše volání po ochraně zemědělské
práce vyznělo nevyslyšeno. Skrovné úspory
se ztratily a nevýnosnost hospodářství
přivodila nové zadlužení. Těmito
poměry trpí nejen zemědělství,
značně zmenšenou kupní sílu pociťuje
i živnostnictvo, dělník a průmysl. Číslice,
týkající se zemědělství,
jsme již slyšeli tisíckrát. Vyberu z nich
jen dvě skupiny. Ještě před několika
lety měly venkovské spořitelny u různých
ústředních svazů na 80% podílů
na vkladech. Dnes přidružené spořitelny
mají asi 90% a více půjček. U ústředního
svazu německých zemědělských
společenstev pro Moravu bylo za letošní rok
přibližně o 18 milionů korun více
vybráno a zápůjček poskytnuto než
přijato vkladů. U ústředního
svazu německých zemědělských
společenstev pro Čechy v Praze za posledních
měsíců nebylo skoro dne, kde by výplaty
nebyly bývaly o mnoho set tisíc větší
než vklady. Mezi dnešními vkladateli nacházíme
většinou již jen své zemědělské
pomocníky a malé rolníky, kteří
pouze pro svou zlevněnou režii a ještě
z nouze a za nejkrajnějšího napětí
sil svých a svých dětí mohou něco
málo uspořiti.
Kdo chce tyto úkazy poctivě vyložiti, musí
přiznati, že odolnost venkova začíná
ochabovati.
Proto chraňme tuto poctivou práci, nemá-li
se celé národní hospodářství
shroutiti! A jak to vypadá s touto ochranou v tomto státě?
Vinařství na ochranu již zhynulo, pěstování
zeleniny v mnohých krajinách již není
možno leda na zelené hnojení. Pěstování
řepy jest tak chráněno, že cena konsumního
cukru přes pokles suroviny, cukrovky, s 28 na 14 korun,
musí stoupnouti. Obilí je chráněno
tím, že byly ustanoveny ceny, jež nehradí
ani výrobních nákladů. Největší
ochrany požívá chov dobytka. Aby nebyl poškozen,
nekupuje se vůbec dobytek u domácího rolníka
a dováží se pilně z ciziny, aby zde
zůstávaly chlévy hezky plné. (Posl.
Wünsch [německy]: Tak silně přeháněti
přece nesmíte!) Jen jděte ven a podívejte
se na to! Na každý způsob se pak může
odpomoci tomu přebytku dovezenými nákazami
následkem bezvadného provádění
zvěrolékařských policejních
předpisů. Lnářství nepotřebuje
ochrany: Lnáři jsou, jak se zdá, ve šťastné
situaci, že mají půdu tak výborné
jakosti, že mohou pěstovati každou jinou plodinu
zemědělskou se zaručeným úspěchem...
Toto nejslabší výrobní odvětví,
tito lidé, vydělávající za
nejtěžších podmínek, tito nejskromnější
lidé mezi námi rolníky a zemědělskými
dělníky, musí býti existenčně
obětováni, aby se chránil domácí
průmysl. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Přes 290.000 vřeten z 300.000
ve starém Rakousku je v tomto státě. Tento
průmysl, který prý s naším lnem
nemůže pracovati, musí býti chráněn.
Pěstitel lnu a dělník odkázaný
na pěstění lnu se obětuje. Len nedostane
ochranného cla. Osevní plocha v době míru
dosahovala nejvýše 59.000 ha. Toto vzkvétající
lnářství rok od roku upadalo. Osevná
plocha klesla až na 14.000 ha r. 1917. R. 1925 bylo dosaženo
osevné plochy 25.000 ha, kteráž však klesla
letos zase na přibližně 20.000 ha. Další
trvalá nevýnosnost pěstění
lnu zmenší tuto osevní plochu ještě
více. Přechod k pěstění obilí
ve lnářských oblastech nevýnosnému,
jejž lze již teď pozorovati, s výnosy 8,
10 a nejvýše 12 q za 1 ha, vede nevyhnutelně
k ochuzení a zbídačení těchto
krajů. Tito statní průkopníci práce
na nejchudší půdě mají přec
také nárok na ochranu své práce, jíž
se jim musí dostati od státu i od veřejnosti
v plné míře. (Hluk.) Stát sám
je povinen býti prvním a nejlepším spotřebitelem
výrobků z domácího lnu. Ať lnářský
průmysl, chráněný na úkor nechráněného
pěstování lnu, upustí od bojkotu domácího
výrobku dosud provozovaného a stará se spolu
o možnosti odbytu přebývajícího
třeného lnu v cizině. Podporu a zvelebení
našeho lnářství a zpracování
lnu ať poskytují příslušné
úřady státní povolením prostředků
zemským radám zemědělským z
výnosů cel v míře co možná
největší. Družstevnímu zpeněžení
a zpracování ať se dostává pokud
možno velké podpory opatřeními tarifními
jakož i daňovými úlevami. Nikoliv na
posledním místě nechť pomáhá
také veřejnost používáním
lněného zboží, které je zdánlivě
sice drahé, avšak pro trvanlivost levnější.
Teprve až budou splněny tyto požadavky kladené
organisacemi lnářskými již několik
let, bude i tento výrobek, dnes nechráněný,
aspoň částečně chráněn,
takže se zabrání, aby obyvatelé oblastí
lnářských nepropadávali dále
bídě.
Mnoho se dnes také mluvilo o vlně drahoty, ač
k tomu není příčiny, protože
není potřebí, aby ceny poživatin zavedením
cel stouply. Toto stoupnutí cen nechť nese nereelní
velké překupnictví a odevzdá něco
ze svých ohromných zisků, jež mohlo
nahromaditi za poklesu cen našich výrobků bez
práce a bez námahy. Proti těmto ziskům
mezinárodního překupnictví musí
se vystoupiti utvořením arijského velkokapitálu,
který by mohl s úspěchem podstoupiti boj
s mezinárodním kapitálem. (Předsednictví
převzal místopředseda Slavíček.)
My, zástupci německého lidu venkovského,
organisovaného ve svazu zemědělců,
stojíme při vyřizování otázky
zemědělských cel s německými
živnostníky a křesťanskými sociály,
jakož i se svými maďarskými přáteli
na straně českých stran občanských,
abychom na tuto otázku existence zemědělství
měli příznivý vliv a zajistili konečně
také zemědělství ochranu jeho práce,
jíž dlouho postrádá. Nám, kteří
jsme již dávno byli vyhlášeni za zrádce
na svém národě, dnes jisté vrstvy
národa, vlastně jejich vůdci, bez jakékoli
rozumné a poctivé rozvahy, připočítávají
naše chování v otázce celní jakožto
nový zločin. A přece je naše stanovisko
v této otázce jasně předepsáno.
Národ, který se klidně na to dívá,
jak jeho zemědělství krok za krokem je zatlačováno
k propasti a pomáhá při zajišťování
své nejjistější opory, bude stržen
zároveň se zánikem svého zemědělství
do propasti.
Doba našich zkoušek ještě neminula. Stále
ještě nevyprchalo opojení z vítězství
z myslí širokých vrstev odpovědných
a neodpovědných držitelů moci, již
vidí spásu svého státu jenom v ujařmení
a znásilnění ostatních národů.
Hrozící shroucení celého národního
hospodářství je probudí, jak doufám,
ne příliš pozdě z jejich smyslového
opojení. Stále ještě se najdou rytíři
hesel, aby zhanobili poctivou práci. Přes to přese
všecko budeme neochvějně i nadále sledovati
nastoupenou cestu poctivé práce pro svůj
národ. (Potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Další slovo má pan posl. inž. Záhorský.