Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Budig.
Posl. Budig (německy): Vážení
pánové! Roku 1921 byl vládním nařízením
vydán nový všeobecný celní sazebník
pro československé celní území,
jímž byla zvýšena dosavadní finanční
a průmyslová cla 10- až 44kráte, kdežto
zemědělská cla, která platila až
do roku 1914 a za války byla zrušena, zůstala
zrušena, takže do roku 1925 bylo lze mouku a obilí
dovážeti beze cla. Jen cla na dobytek byla zvýšena
třikráte. Bez sněmovny a bez slyšení
zemědělských odborných organisací
byl v meziministerské schůzi ustanoven prozatímní
celní sazebník a tím byla zasazena zemědělství
zdrcující rána, aniž se při tom
dbalo požadavku zemědělských cel. Jest
to nesmírně smutné, jestliže se ve státě,
který se vedle toho ještě nazývá
státem demokratickým, nedbá tak důležitého
zemědělství. Tehdy rozhodující
vládní kruhy učinily tato opatření
prý vzhledem ke konsumujícímu obyvatelstvu.
Musíme se tedy jen diviti, že se na druhé straně,
kde jde o průmyslová cla, nepřihlíží
ke konsumujícímu obyvatelstvu a průmyslová
cla byla tak přemrštěně zvýšena,
místo aby také tyto předměty spotřeby
byly drženy v mírné výši pro široké
vrstvy obyvatelstva. Kdyby se byla při ustanovení
celního sazebníku průmyslová a finanční
cla snížila o jednu třetinu, bylo by bývalo
možno poskytnouti domácímu zemědělství
žádaná cla, která ostatně zůstala
daleko za povolenými cly průmyslovými, aniž
by tím byl konsum zdražen.
Tehdy rozhodující vrstvy řídily se
jen zásadou soustavně ničiti zemědělství.
Dřívější vláda se domnívala,
že vyhoví neustálému volání
po zemědělských ochranných clech tím,
že dne 4. června 1925 vládním nařízením
zavede pohyblivá cla. Ceny většiny druhů
obilí již přes rok poklesly o 30 až 80%.
Na celém světovém obilním trhu jest
sice pozorovati pokles cen, avšak v jiných státech
s nižšími výrobními náklady
se to daleko tak nepozoruje, jako u nás pro velké
zatížení daněmi, dávkami a vysokými
cenami, které musíme vydávati na udržování
zemědělských podniků, čímž
výrobní náklady u nás jsou mnohem
vyšší než ve státech, které
k nám dodávají. V důsledku valutních
poměrů může na př. Polsko nabízeti
obilí pro vysoký stav naší valuty dokonce
pod cenou na světovém trhu.
Pohyblivá cla ukázala se úplně neprospěšnými
a nepraktickými. V projednávaném návrhu
žádají se tedy pevná cla, která
mají pro příště svou výší
znemožniti, aby se na domácím trhu nenabízelo
zboží pod výrobními náklady z
vlastní produkce. Naše dobytkářství
bylo dosud nedostatečnou celní ochranou a přílišným
dovozem z ciziny rovněž těžce poškozeno.
Z Polska, Rumunska, Jugoslavie a Maďarska dováží
se velké množství hovězího dobytka,
vepřů, sádla a masa a tyto výrobky
pro valutní poměry mohou k nám býti
ze zahraničí dodávány mnohem levněji,
než to může učiniti náš zemědělec.
Přímo katastrofálně projevuje se nedostatek
ochrany domácí výroby v tak zvaných
smíšených rolnických hospodářstvích,
při nichž náležité zhodnocení
dobytka spolurozhoduje o jeho výnosnosti. Zde neprospěje
ani zkrmení, nyní v poměru k ostatnímu
krmivu, levnějšího obilí, poněvadž
domácí dobytek nelze pro přílišnou
nabídku z ciziny vůbec prodati, přes to,
že se žádá průměrně
5 Kč za kilogram jatečního dobytka, kdežto
cena masa poklesla sotva znatelně.
Požadavek přiměřené celní
ochrany potírají jisté strany s tím
odůvodněním, že se tím zdraží
živobytí a tím že by mohla nastati všeobecná
drahota. Toto odůvodnění není však
správné, uvážíme-li, že
přes neobyčejný pokles cen obilí od
posledních žní a přes pokles cen dobytka
nenastalo citelné snížení cen předmětů
spotřeby. Tvrdí-li se, že se celní ochrana
jistě projeví ve stoupnutí cen, není
to naprosto správné. Účinek celní
ochrany závisí na různých poměrech.
Nemohou-li spotřebitelé přijmouti velké
zásoby obilí, bude nabídka tak velká,
že dodavatel dokonce sám bude hraditi celé
clo a obilí bude nabízeti domácím
spotřebitelům za cenu na světovém
trhu nebo dokonce pod cenu na světovém trhu, jen
aby se ho zbavil. Jestliže úřady splní
svou povinnost a budou náležitě dozírati
na vytváření cen tím, že učiní
vhodná opatření proti nereelní části
překupníků a spekulantů a budou se
snažiti, aby se pracovalo jen s obyčejnými
obchodními zisky, není třeba, aby se zdražilo
živobytí spotřebitelstva přes zavedení
cel. Čtyřčlenná dělnická
rodina spotřebuje týdně asi 8 kg mouky, z
čehož 2 kg připadají na lepší
mouku, na moučníky a jemné pečivo,
6 kg na chléb a pro kuchyni. Zavedením projednávané
celní ochrany na obilí a mouku zdražil by se
kilogram mouky nejvýše o 20 h, u chlebové mouky
nečinilo by stoupnutí ceny ani tolik, poněvadž
spotřeba chlebové mouky jest většinou
hrazena vlastní výrobou. Jest jisto, že se
u nás výživnou, dobrou chlebovou moukou opovrhuje
a že u nás většina spotřebitelů
používá nevýživné jemné
mouky. Kdežto v jiných státech jemné
druhy mouky vyvážejí a spotřebují
převážně výživnou chlebovou
mouku, u nás se spotřebuje poměrně
mnohem více luxusní mouky. Jestliže usilujeme
o zemědělská ochranná cla, nečiníme
to z důvodů politických, nýbrž
řídíme se jen pudem sebezachování,
abychom čelili zničení, jež hrozí
zemědělství za nynějších
poměrů. Nepotřebujeme své chování
jinak odůvodňovati. Ve svém stanovisku jsme
však posilováni upřímným přesvědčením,
že zachování způsobilosti domácí
zemědělské výroby není jen
v jednostranném zájmu zemědělského
obyvatelstva, nýbrž i v zájmu celku, i v zájmu
těch, kdo jsou přímými nebo skrytými
nepřáteli agrárních cel. Kdyby zůstalo
při nynějším stavu, mělo by to
přirozeně za následek, že by zchudnutí
zemědělství způsobilo značnější
pokles domácí produkce. Následkem silného
poklesu domácí výroby musila by se velká
část toho, co se nyní vyrábí,
k zásobování obyvatelstva a hospodářství
v tuzemsku, dovážeti z ciziny, což by značně
poškodilo naši obchodní bilanci. Zemědělští
dělníci, kteří by nenašli zaměstnání
na venkově, stěhovali by se do měst a průmyslových
oblastí a dělali by tam konkurenci průmyslovým
dělníkům. Průmysl, řemeslníci
a živnostníci ztratili by ochuzením zemědělského
obyvatelstva své nejlepší a nejbezpečnější
odběratele. Z tohoto důvodu musil by náš
průmysl žádati dokonce zavedení agrárních
cel. Musíme míti konečně odvahu dojíti
k ustanovení autonomního celního sazebníku,
což jest nejen v zájmu zemědělství,
nýbrž i vývozního průmyslu.
Při uzavírání obchodních smluv
s agrárními státy, které znamenají
odbytiště pro náš průmysl, bude
lze dostati úlevy v dovozu československých
průmyslových výrobků jen tehdy, lze-li
činiti stran vývozu jejich zemědělských
výrobků vzájemné koncese. Jaké
vzájemné koncese mohlo by dělati Československo
těmto agrárním státům v zájmu
našeho průmyslu, když v našem autonomním
celním sazebníku nebyla dosud vůbec žádná
anebo jen zcela nepatrná agrární cla? Proti
zavedení agrárních cel vyvolávají
jisté strany velmi silně náladu s odůvodněním,
že se, nebudou-li zavedena ochranná cla, zlevní
živobytí. Tito přátelé lidu spotřebitelům
velmi rozumně zamlčují, že jest to jen
okamžitý úspěch a že naopak nejhorší
politika pro spotřebitele jest ta, která vede ke
zničení domácí výroby a tím
v zásobování lidu k závislosti na
cizině.
Nežádáme jen zavedení pevných
agrárních cel, nýbrž i snížení
mnoha přemrštěně vysokých průmyslových
cel, aby spotřebitelé přes obnovení
přiměřených agrárních
cel nebyli zatěžováni více, než
jest tomu dnes. Jestliže nebudou splněny požadavky
zemědělství, nepřijdou-li stát,
průmysl a spotřebitelé k poznání,
že se v jejich vlastním zájmu i domácímu
zemědělství musí poskytnouti přiměřená
celní ochrana, nesmí se ani zemědělství
míti za zlé, jestliže usiluje o úplně
svobodný obchod, tedy také o odstranění
všech průmyslových cel. Nebyl by to zajisté
požadavek, který jest v zájmu veškerého
národního hospodářství, nýbrž
byl by to prostředek v zoufalství, abychom zachránili
zemědělství před úplnou zkázou.
Jestliže při řešení celní
otázky najdou se společníci, kteří
jinak politicky nemají nic společného, vedou
nás jen ony pohnutky, abychom hroudu zděděnou
po svých otcích udrželi i pro své děti
jako svobodnou vlast. Kdyby tato společná cesta,
jíž se nyní ubírají Němci
a Češi v otázce hospodářské,
uvolnila dráhu k politickému a národnímu
dorozumění, mohlo by to býti jen v zájmu
obou národů. Vždyť to byli přece
Češi sami, kteří uzavírajíce
mírové smlouvy, poukázali na to, že
tento stát nemůže bez Němců žíti.
Pánové s české strany měli
by konečně jednou přijíti k rozumu,
že se tento stát nedá ovládati šovinistickou
českou národní politikou trvale. (Potlesk
poslanců něm. křesťansko-sociální
strany lidové.)
Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo
má dále p. posl. Dietl.
Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno!
Zabýváme se novelisováním celního
sazebníku. Řada celních položek se mění
a slyšíme od mnoha řečníků
celní většiny dojemné stesky na to,
že celní sazebník obsahuje spoustu celních
položek, které celní většinu zatěžují.
Stěžují si do výšky průmyslových
cel a měli by dnes, když mají většinu,
pohodlnou příležitost, změniti i tyto
celní položky. Nečiní to, nýbrž
spokojují se tím, že zlepšují celní
položky pro sebe, a výrobky, které hlavně
vyrábějí, zatěžují ochrannými
cly. Dámy a pánové, i my máme stížnosti
do celního sazebníku a byli bychom také pro
to, aby byl celní sazebník upraven. Nacházíme
u jednotlivých celních položek tak těžké
nespravedlivosti, že potřeba jejich změny jest
již dávno uznávána, že se již
při různých příležitostech
hospodářské instituce vyslovily pro to, aby
řada celních položek byla změněna.
Nestalo se to však dosud a ani v přítomné
chvíli se na to nepomýšlí, aby byla
snížena těžká zatížení
finančními cly a ještě řadou
jiných cel. Chtěl bych jen poukázati na kávu
a čaj, u nichž se musí platiti stejné
clo za všechny druhy, ať jde o pravou jemnou kávu
aneb o nejšpatnější kávu. Celní
sazba jest stejná. Chtěl bych Vám ukázati
příkrý rozdíl a upozorniti na to,
že u hodinek, opatřených slabým zlatým
okrajem, činí clo právě tak 60 Kč
jako u těžkých hodinek zlatých, posázených
brillianty. Jsou v celním sazebníku těžké
vady a proto bychom byli bývali s tím velmi srozuměni,
když už jste přikročili k novelování
celního sazebníku, abyste jej podrobili úplné
opravě.
Programově jsme samozřejmě přívrženci
volného obchodu. Jak můj přítel a
klubovní kolega Pohl již ve své řeči
zdůraznil, stojíme svým programem na stanovisku
celní svobody a tohoto stanoviska také neopustíme.
Nové celní položky jsou rozděleny na
dvě skupiny, na minimální cla, jež není
dovoleno snížiti, a na cla, jichž má býti
užito při obchodních smlouvách jako
kompensačních objektů. Nejprve, když
se objevila otázka obilních cel na denním
pořadu, bylo nám řečeno, že se
vše děje jen proto, aby byly získány
kompensační objekty pro uzavírání
obchodních smluv, aby mohly býti uzavírány
snáze obchodní smlouvy s agrárními
státy. Dnes to slyšíme jinak. Dnes slyšíme
dojemný stesk zemědělců, kteří
prohlašují, že jedinou spásou jsou cla
a neobdrží-li cel, znamená prý to zničení
zemědělství.
Podívejme se jednou trochu na ta čísla, zda
to odpovídá pravdě. Podívejme se na
stav vkladů v peněžních ústavech.
R. 1919 měli jsme celkem v našich peněžních
ústavech 12 miliard úsporných vkladů,
r. 1925 stouply na 35 miliard, ztrojnásobnily se tedy.
Zjišťujete-li, kde tyto úsporné vklady
leží, najdete banky, spořitelny, reiffeisenky,
okresní hospodářské záložny
a slovenské peněžní ústavy. Přepočítejme
tato čísla na zlato, abychom přišli
k jasnému obrazu. Ve spořitelnách bylo 1914
ve zlatě 2819 milionů korun, 1925 však 1722
miliony korun, přepočítány na zlato,
zmenšily se tedy vklady ve spořitelnách o 38%.
U okresních hospodářských záložen
měli jsme v roce 1914 245 milionů ve zlatě,
r. 1925 341 milionů, tedy více o 35%. Tak se mají
věci u reiffeisenek, tak se tomu má u zemědělských
záložen, tak jest to u všech ostatních
ústavů.
Pokusme se vybrati si některé spořitelny
v zemědělských krajinách. V Lounech
zvýšily se úsporné vklady o 18 milionů,
v Kolíně stouply z 57 na 85 milionů, v Rakovníku
z 54 na 75 milionů a v Písku ze 70 na 97 milionů.
Zajdeme-li do německé oblasti, vidíme totéž.
V Postoloprtech, v Úštěku, Žluticích,
Broumově, Plané, Stříbře, Podbořanech,
v zemědělských okresích, všude
zvýšil se stav vkladů zcela podstatně
a dojemný stesk pronášený zde o strašných
bědách zemědělství, zdá
se, že přec jen neodpovídá pravdě.
Zatím, co my zde rozprávíme o tom, jaké
účinky budou cla míti, jaký prospěch
přinesou, valorisuje již bursovní spekulace
ceny. Bursa v Chicagu znamenala 4. května cenu pšenice
167,57, cena klesá, a dosáhla 9. června 164,70.
U nás byla 1. května cena 212 Kč a 8. června
226 Kč. U nás cena pšenice stoupla, na burse
v Chicagu klesla. U žita jest tomu právě tak:
v Novém Yorku 4. května 98, 9. června 94
Kč, u nás však 1. května 128 a 8. června
138,50 Kč. Bursa valorisuje tedy již zvýšenou
cenu a zemědělci nebudou míti z toho prospěchu.
Zemědělci nejsou dnes těmi, kteří
vystupují jako prodavači. Zemědělci
prodali své výrobky již dávno. Valorisace
ceny jde tedy k dobru jen velkým statkářům,
velkým výrobcům a spekulantům. Hledíme-li
na účinek cel z roku 1905, vidíme, že
se cla úplně uplatnila při tvoření
cen. Praví-li dnes řada obhájců cel
pro útěchu spotřebitelů: "Nemusíte
se báti, ceny nestoupnou", pak vidíme z účinků
celního sazebníku z roku 1905, že se ceny v
krátké době úplně vytvářily.
Od roku 1900 až 1912 stouplo číslo indexu se
100 na 135, tedy zdražení o 35%. Podívejme
se jednou na dnešní životní míru
dělnictva. Podle statistiky vedené statistickým
úřadem o několika dělnických
domácnostech seznáváme tento průměr:
r. 1924 připadlo na hlavu 17 kg 52 dkg hovězího
masa, r. 1925 kleslo toto množství na 13 kg 29 dkg.
Chleba bylo na hlavu podle této statistiky spotřebováno
r. 1924 77 kg 73 dkg, r. 1925 52 kg 22 dkg. Spotřeba bramborů
vykazuje však tato čísla: r. 1924 58,65 kg,
r. 1925 86,85 kg. Vidíte tedy: spotřeba masa klesla
ne proto, že by se rodiny chtěly vzdáti požívání
masa, nýbrž proto, že nouze v domácnosti
nutila k úsporám a obrátiti se k jiné
poživatině, bramborům, které méně
stojí a dají větší objem. Tu
vidíme jasně cestu vývoje, kterou jdeme,
to dokazuje více než ty řeči. Nezapomínejte,
že stoupá počet nezaměstnaných,
v dubnu měli jsme jich 64 tisíce, v květnu
66 tisíc, kteří dostávali podporu
podle gentského systému. Počet nezaměstnaných
stoupl, ačkoli vstupujeme do příznivějšího
období, ačkoli počátek stavební
sezony a zemědělství potřebuje sil.
Ochranná cla znamenají nepřátelské
uzavírání všech zemí proti sobě,
podporují tvoření kartelů a trustů
v každé zemi a způsobují zvýšenou
drahotou vyhladovění lidových mas. Cítíme,
že den ode dne se zostřující krise opět
nás všechny těžce postihuje. Podrobíme-li
svou obchodní statistiku podrobné zkoušce,
mělo by nám býti úzko, jak tato bilance
klesá. Kdežto jsme dříve byli zvyklí
na vysoké vývozní přebytky, snižuje
se toto množství od měsíce k měsíci
a byli jsme s tíží s to vypočítati
v prvních 4 měsících v obchodní
bilanci přebytek 180 milionů Kč. Jak dlouho
to asi ještě potrvá? Nevíme, kdy se
tato čísla změní v opak. Máme
již dnes měsíce, kdy peněžitá
hodnota dovozu jest větší hodnoty vývozu.
Máme již dnes pasivní měsíce,
které by našim přátelům cel měly
býti varovnými příklady. Neboť,
věříte, že to, co zde činíme,
uzavírání a nemožnost dovozu z agrárních
zemí, že to vše zůstane bez odpovědi?
Dostaví se odezva, jak my uzavíráme cestu
k nám, tak uzavrou opět oni cestu k nám.
Naše průmyslové výrobky najdou nesnadněji
ve světě odbyt, zejména v zemích,
které tvoří naše přirozené
odbytiště. Nebudeme moci odbýti ta množství,
krise ve vnitrozemí se zostří, dolehne vždy
ostřeji a tížeji na nás a konec konců
nepostačí malé částky, vybrané
z cel, k udržení našeho zemědělství,
budeme hleděti vstříc i nebezpečím
hospodářství finančního.
Co vlastně říkají vědátoři
k otázce cel? Lugo Brentano, jeden z nejznámějších
národních hospodářů, praví:
"Jaký jest účel cla na obilí?
Má zvýšiti cenu obilí. V té míře,
v jaké se tohoto účelu dosahuje, stoupá
peněžitá renta pozemková. Nejnižší
cena půdy rovná se peněžité rentě,
kterou poskytuje, kapitalisované platnou sazbou úrokovou.
V poměru ku zvýšené rentě peněžité
stoupá tedy cena půdy. Zemědělec,
který pak svou půdu prodá - a čím
více byl zadlužen, tím větší
jest proň pokušení prodati - má, upustí-li
od dalšího zemědělského provozu,
z obilního cla ovšem velký zisk majetkový.
Ale obilní clo nemá přec pomoci těm,
kteří ze zemědělství ustupují,
nýbrž těm, kteří při něm
vytrvají." Tu jest tedy přímo klasickým
způsobem vyložena bezúčelnost ochranných
cel pro zemědělskou výrobu. Největší
zisk mají ze zvýšené pozemkové
renty ti, kteří ze zemědělství
odcházejí. Lugo Brentano přichází
k závěru, že z obilních cel mají
prospěch jen ti, již mají úmysl vzdáti
se zemědělství a půdu svou prodati.
Profesor Sering řekl v německé agrární
anketě: "Zemědělství nelze pomoci,
zhoršuje-li se spotřebujícímu obyvatelstvu
střední Evropy úroveň životní
ještě dále zvýšením ceny
chlebovin a vyššími cly." Není prý
úkolem napomáhati zemědělství
zvýšenými cly, nýbrž snížením
jeho výrobních nákladů.
Německý říšský ministr
pro výživu a zemědělství hrabě
Kanitz praví, že zemědělství
nemá žádného zájmu na vysokých
clech na obilí, nýbrž na tom, aby ceny jeho
výrobků byly v pravých poměrech k
cenám prostředků výrobních.
To praví národní hospodáři.
Naši zemědělci měli by vlastně
své síly soustřediti na to, aby na této
cestě přivedli opět zemědělství
k rozkvětu a většímu výnosu.
Byla dnes již řeč o Holandsku. Holandské
zemědělství prodělávalo již
těžkou krisi, a kdyby se nebylo včas přizpůsobilo,
bylo by zahynulo. Ale holandští zemědělci
měli dostatečnou pohyblivost, pochopili, oč
šlo, a dovedli zříditi si organisaci a změniti
výrobu tak, že dnes tamní zemědělství
patří mezi nejvíce vyvinutá, tak jako
vůbec zemědělství severských
států jest nejvýše vyvinuté.
Jestliže se však naši zemědělci nepokusí
o to, jíti stejnou cestou, jestliže naši zemědělci
neporozumějí také době a nepokusí
se o to, dosíci vyšších příjmů
nikoliv cly, nýbrž snížením výrobních
nákladů, zlepšením své půdy,
nelze jim pomoci, nebudou zcela prostě s to, aby byli živi
ze svých výnosů. Kde máme ministerstvo
zemědělství? Proč nezasahuje a nepokouší
se podpůrně působiti? Ve všech státech,
kde panuje nezaměstnanost, kde jest problém výživy
v popředí, kde není vyráběno
tolik, co se spotřebuje, ve všech těchto státech
zaměstnávají se myšlenkou, jak by bylo
lze zvýšiti produkci. Naše ministerstvo zemědělství,
zdá se, že neslyšelo ničeho o otázce
zahradnického způsobu pěstování
obilí. Proč není také u nás
činěn aspoň pokus zahradnického pěstování
obilí, jak dalece se to osvědčuje a jakých
výsledků při tom lze dosíci? Zastánci
této myšlenky prohlašují za možné,
dosíci tímto způsobem z jednoho hektaru výnosu
40 až 50 q. Prohlašují dále, že by
dvěma ha jedna rodina byla plně zaměstnána
a že by při tom také našla obživu.
Mohl by tím z části býti rozřešen
problém nezaměstnanosti, mohla by tím býti
zvýšena také výroba a mohli bychom tím
konečně také dosíci úspory
na dovozu. Jak ohromná množství musíme
dovážeti! Dovezli jsme v r. 1925 16.000 vagonů
pšenice, 17.000 vagonů žita, 24.000 vagonů
pšeničné mouky a 33000 vagonů žitné
mouky, tedy neslýchaná množství, jichž
bylo třeba, abychom svou spotřebu hradili. Naše
zemědělství zabírá 42% půdy.
Byli bychom zajisté s to hraditi sami svou spotřebu,
mohli bychom vyrobiti tolik neb aspoň největší
část toho, co v tuzemsku sami spotřebujeme.
Ale čím menší jest důchod, tím
větší jest podíl výdajů
na nutné poživatiny. To jest starý poznatek,
a chci opět vrátiti se k statistice státního
úřadu a říci, že se spotřebuje
až 80% ze mzdy na potraviny a že zbude nanejvýše
20 až 25% v dělnických rodinách na jiné
potřeby.
Že pak dělník se snaží pomoci si
také hospodářskou organisací a dostati
se snáze k opatření nutných poživatin,
jest samozřejmé. Ale co jest zemědělcům
velmi vhod a vítáno, to u dělníků
odsuzují a zavrhují. Slyšeli jsme dnes a v
rozpravě opětně zlá slova proti našim
organisacím spotřebitelů. Jest nám
zazlíváno, že se pokoušíme touto
cestou zlepšiti také své hospodářství.
Místo abyste se pokusili, aby se výrobky prodávaly
od výrobce spotřebiteli, na místo pokusu
o vyřazení příživníků
a odstranění překupnictví, na místo
pokusu, aby zemědělci hledali spojení s námi
a touto cestou dostali se k plné ceně svých
výrobků, činíte opak. Páni
tajemníci svazu zemědělců chodí
venku po vesnicích a praví příslušníkům
strany, že musí vystoupiti z konsumního spolku,
jinak že budou vyloučeni. Vidíme to v zemědělských
listech, které vyzývají rolníky, aby
vypovídali konsumním spolkům místnosti,
znemožňovali jim zřizování prodejen.
Vidíme u těchto lidí pronásledovací
vášeň, aby nepatrné počátky
našich hospodářských organisací
zničili. Ano, velevážení, touto cestou
rolníci náš vývoj nezdrží,
sobě samým tím však také nepomohou.
Bylo by jen slušné a spravedlivé, kdyby i na
této straně rozum šel jednou tak daleko, že
by bral zřetel na nezbytnosti, které se vyskytují
přirozeným vývinem. Stěžujete
si na to, že ceny dobytka jsou příliš
nízké, že dostáváte za živý
dobytek tak nízkou cenu a že musíte maso tak
draho platiti. Žehráte na to, že překupnictví
vás vyssává, že ono jest vlastně
tím, kdo má velký zisk, a sami se spojujete
s překupníky. Vy podporujete a chráníte
toto překupnictví, místo abyste hledali cestu,
která by byla přímá mezi výrobcem
a spotřebitelem. Je těžko chápati politiku
našich zemědělců. Na jedné straně
naříkají a stěžují si
na nouzi a na druhé straně zatarasují každou
cestu, která by jim mohla poskytnouti plného výnosu
jejich výrobků. Zemědělský
provoz vyhovující všem požadavkům
zemědělské vědy stal se snad dnes
jedním z nejobtížnějších
provozů, který klade na vědecké vyškolení
svého vedení největší nároky.
Lze snad říci, že zemědělství
jest dnes nejsložitější částí
chemického průmyslu. V žádné
kapitalistické zemi nejsou skutečně splňovány
nároky, které by bylo činiti na zemědělský
provoz. Všude zůstává produkce pozadu
za tím, co lze žádati na schopnosti výroby
opravdu racionelně zařízeného provozu.
Zvýšení ceny půdy a ceny užitkového
dobytka ztěžuje zemědělskému
dělníku a malorolníku nabytí zemědělské
půdy a rozšíření jejich majetků,
usnadňuje soustředění půdy
v rukou velkorolníků a velkostatkářů.
Vidíme zde tedy, že také v zemědělství
jest námezdním dělníkům cesta
k samostatnosti vždy uzavírána, cesta k získání
půdy jest jim uzavírána politikou, kterou
zemědělci dnes provozují. Vidíme,
že účinek, jejž cla budou míti,
projeví se hrozným způsobem v každé
dělnické domácnosti. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Jak dnes bylo opětně řečeno: Jestliže
svůj úmysl provedete, jestliže na tom setrváte,
aby se cla stala zákonem, budou nezbytně následovati
nové sociální zápasy. Dělníci
a námezdníci nebudou s to, aby svým důchodem
kryli zvýšené náklady, budou vehnáni
na přirozenou cestu pokusu o dosažení vyšších
mezd, aby také mohli vyhověti zvýšeným
požadavkům, kladeným na ně, co do cen.
Vyvoláte sociální boje těžkého
rázu, otřesy, ale vše jen pro malý prospěch,
který vlastně pro vás prospěchem nebude.
Nevěřte, pánové, byly-li zde pronášeny
stížnosti ohledně Slovenska, bylo-li řečeno,
že tam není možno výrobky zpeněžiti,
že cla budou k tomu prostředkem, aby vám umožnila
tyto výrobky zpeněžiti. Musili byste jíti
jinými cestami, musili byste se pokusiti o to, abyste sazebními
úlevami dostali své zboží do průmyslových
oblastí, kde jest tohoto zboží potřebí,
musili byste se pokusiti o to, dopraviti své zboží
jinou cestou tam, kde může také býti
zpeněženo. Nedojdete záchrany tím, že
se snažíte cly dosáhnouti vyšších
příjmů. Pokusy zvrátí se v
opak. Část zemědělství zlenoší
a nebude míti cel ani potřebí, aby se snažila
dosíci intensivnějšího hospodaření
na půdě, část zemědělství,
a to velké podniky, které prodávají,
budou samy míti prospěch z cel, ale malé,
jak již to vyložili moji přátelé
Pohl a Schweichhart, nebudou míti z cel žádného
užitku, ponesou je tak těžko, jako dělníci
a námezdníci, nebudou s to, aby svými skromnými
výtěžky uhradili celou potřebu pro svou
domácnost, budou nuceni vystupovati co kupci, co spotřebitelé,
a budou nuceni celní ceny zaplatiti na výrobcích,
jež kupují. (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní:
Dalším řečníkem je pan posl.
Bolen. Uděluji mu slovo.
Posl. Bolen: Pracující lid... (Výkřiky
komunistických poslanců.)... Velké Prahy
použil svého práva a šel projeviti klidnou
demonstrací svůj odpor proti celnímu návrhu
a kongruové předloze, kterýžto návrh
znamená v pravém slova smyslu (Výkřiky
komunistických poslanců.) atentát na
beztak ubohou životní úroveň pracujícího
lidu měst i venkova. A tu zrovna tak jako minulé
pondělí právě ve chvíli, kdy
byl dán s tribun řečnických povel
k rozchodu, vyrukovala z nařízení svých
představených policie pěší i
jízdní (Výkřiky komunistických
poslanců.) a vyprovokovala srážku s klidně
se rozcházející masou. (Výkřiky
komunistických poslanců: Fuj! Skandál!) Srážka
vyžádala si více obětí. (Posl.
Muna: Ničemná vláda, ničemná
policie!) Jsou těžce zraněn, dva dělníci
a 1 žena, z nichž jeden dělník byl policejním
komisařem střelen.(Výkřiky poslanců
komunistických: Fuj!) Jak brutálně a
jak asiatsky si policie počínala, o tom svědčí
zranění ženy-dělnice, která byla
tak silně udeřena obuškem do očí,
že její zrak je nyní ohrožen. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Podle dosavadních zjištění... (Posl.
Muna: Ničemná vláda, ničemná
policie, ničemná justice!)... stalo se toto: