Posl. Karpíšková (pokračuje):
V době, kdy každý mzdový zápas
po těžkých obětech a solidárně
vedený nepřináší takřka
podstatného zlepšení, chystají se měšťácké
strany k útoku na holý život dělnické
rodiny. Za těch necelých 8 roků, jež
uplynuly od světové války, stěží
se nám podařilo zmírniti následky
podvýživy, tuberkulosu a chudokrevnost, a již
přicházejí ti, kdož jsou obtíženi
nejstrašlivější vinou zbídačení
našeho lidu ve válce, bezcitní, lakotní
sedláci, aby ve spojení se stranou křesťanského
prý lidu v době nejnižších mezd
z touhy po vlastních ziscích zdražili krajíc
chleba chudému konsumentu, znemožnili mu i ten nepatrný
odběr masa a tuků, jejž si až dosud mohl
dovoliti a vrhají jej tak i s dětmi, o nichž
pokrytecky stále deklamují, že jsou budoucností
národa, do nového živoření a
nemocí. Vím, že jakýkoli sebevážnější
apel není s to zadržeti zločin, jenž má
tu býti s otrlostí přímo neuvěřitelnou
spáchán na chudém lidu, chci však ještě
v poslední chvíli upozorniti na poměry, v
nichž rodiny naše dnes žijí, aby tak samočinně
vyniklo, jak klesne jejich životní míra po
účinku chystaných cel.
O mzdách a platech dělnických a zřízeneckých
rodin a jejich skutečné ceně nabudeme jasné
představy, srovnáme-li, co je možno za ně
koupiti dnes a co bylo možno koupiti před válkou.
Za denní mzdu 25 Kč může dnes dělnická
žena koupiti 1 kg sádla a 1/2 kg bochníku chleba.
Před válkou za tyto potraviny za stejné množství
zaplatila: 1 kg sádla 1,60 K, 1 1/2 bochníku
chleba 90 h, tedy 2,50 K. Nebo za tutéž mzdu denní
nakoupí dnes dělnická hospodyně 1
kg hovězího masa za 16 Kč, 2 litry mléka
za 4.40 Kč, 18 housek za 4.50 Kč,
dohromady 24.90 Kč. Před válkou
za tyto potraviny zaplatila: 1 kg hovězího masa
1.60 K, 2 litry mléka 48 h, 18 housek pouze
36 h, celkem 2.44 K. Nebo ještě jiný
případ: Za denní mzdu 25 Kč nakoupí
dnes dělnická žena 1/2 kg másla za 15
Kč, 2 kg mouky za 8.60 Kč, dnes už
ovšem 9 Kč, 20 dkg tvarohu za 1.40 Kč.
Před válkou zaplatila za tyto potraviny: 1.20
K za 1/2 kg másla, 84 h za 2 kg mouky, 16 h za 20 dkg tvarohu,
dohromady 2,20 K.
Nikdo zajisté nebude tvrditi, že dnes se chce méně
jísti než před válkou a že hlavní
součástky výživy, jež jsem zde
uvedla, zemědělské a moučné
výrobky, mohou někde z rozpočtu býti
škrtnuty. A to ještě nevypočítávám
cenu vajec, jež stála touto dobou před válkou
5 h, dnes 70 až 75 h kus, a pomíjím zeleninu
a ovoce, jež podražily 12- až 15kráte. Mohli
byste, pánové a dámo z celní koalice,
na tyto výpočty odpověděti, že
šatstvo, obuv a prádlo platila venkovská hospodyně
před válkou také mnohem levněji než
dnes. To však není argumentem, poněvadž
dělnická a gážistická hospodyně
platí totéž zdražení průmyslových
výrobků a nad to má neobyčejně
zvýšeno nájemné, což ženu
selskou vůbec nepostihlo a čehož zůstala
ušetřena.
Odhadujme tedy a měřme, kdo může býti
ještě dnes více zatížen, kdo může
utahovati řemen a přinášeti nové
nekonečné oběti. Dělnické vrstvy
to nejsou - o tom svědčí cifry, jež
jsem uvedla. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že
výpočet statistického úřadu,
jako by dělnická rodina vynakládala 64% mzdy
na živobytí, není správný, poněvadž
jsou doby v dělnické rodině, kdy nedospělé,
školou a učením povinné děti
vyžadují nákladu, aniž by mohly samy přivydělávati,
a proto se vše obrací na výživu a na ostatní
se buď musí sehnati vedlejším výdělkem
ženy nebo se musí prostě na všechno resignovati.
Nemůžeme dnes sice vypočítati přesně,
jaké bude zdražení nejdůležitějších
živin po účincích cel, ale tolik můžeme
tvrditi s jistotou, že při známém talentu
meziobchodu k zaokrouhlení směrem nahoru, bude to
při tolika předmětech, jež cly zdražujeme,
částka značně vysoká, tím
vyšší, čím více dětí,
těchto nevinných obětí naší
internacionální selské lakoty, bude v rodině
a čím nižší budou výdělky
a zaměstnanost dělnictva.
Nejzhoubnější následky cla se ovšem
dostaví v době neúrody, tedy v době,
kdy se projeví clo v plné ceně. To přiznal
sám pan dr Hotowetz, který je jinak neobyčejným
příznivcem agrárních cel. Rovná-li
se tedy dnešní obvyklá mzda dělníka
ani ne pouhé desetině hodnoty mzdy předválečné,
je jistě každé další zdražení,
jež způsobí cla, brutálním útokem
na životní míru dělnických rodin.
Vy nám stále sice vykládáte, že
dosud není možno dostati se na předválečnou
úroveň ve výživě, poněvadž
prý produkce není ještě na té
výši, jak bývala, ale nám nejde a nemůže
jíti nyní o to, abychom stáli na té
bývalé úrovni. Vždyť veliké
události revoluční ve světě
a vlastní přerod našeho státu k demokracii
daly nám zvýšená práva politická,
hlavně velikému celku žen, a my si naprosto
nepředstavujeme, že bychom měli tuto svou politickou
moc proplýtvati jenom formální účastí
na parlamentárním životě. My jsme povinni
obdobně, jako tomu bylo u buržoasie, když nastupovala
vítězně po feudalismu, využíti
své politické moci k zvýšení
životní, hospodářské i kulturní
úrovně vrstev pracujícího lidu. Vrháte-li
nás vy svým třídním sobectvím
nyní zpět za stav předválečný,
lámete v nás víru v demokracii a v ty sociální
snahy po spravedlnosti, jež jste projevovali pouze v době
popřevratové ze strachu, aby zmučený
lid nepověsil - jistě právem - bohaté
selské keťasy a rakušácké stvůry
kněžské pro výstrahu a na věčnou
paměť příštím generacím.
Nyní se ukazujete ve skutečné podobě.
A je to zejména strana lidová a ľudová,
která nenechává nikoho na pochybách
o protilidové a protisociální tendenci svého
postupu. To, co lze ještě odůvodňovati
snad stavovským zájmem u strany agrární,
nemá u našich stran lidových naprosto žádného
odůvodnění, je to jen pokorné službičkování
měšťáckým stranám za to,
že odhlasují tučné platy kněžím,
aby tito měli zaplacenu politickou agitaci v kostelích
a aby větší část toho nebe, jež
slibují svým ovečkám, stala se jim
samým údělem již zde na této
zemi. (Tak jest!) Mimo to sleduje jistě velmi chytrý
politik monsignor Šrámek snahu, aby ke státnímu
žlabu a proto také ke státní, světské
morálce připoutal mladou církev československou,
v níž právem byly kladeny naděje, že
provede očistu a prohloubení našeho církevnictví
a přinese i obrodu náboženskou.
Za nových 150 mil. Kč na kongruu zradily naše
lidové strany ty chudé sedřené ženy,
jež je volily v chudých, hlavně horských
krajích v dobré víře, že hlasují
pro křesťanskou lásku k bližnímu,
pro toho Krista, který údajně volal: nechte
maličkých přijíti ke mně, ale
jimž lidové strany berou chléb od úst,
aby si zabezpečily dobrými platy svůj kněžský
dorost, poněvadž málo kulturní řemeslo
katolických kněží nemá již
dnes příliv adeptů.
Skutečně, vážení pánové
a dámy, papež měl pravdu, když omezoval
politiku katolických kněží, neboť
tato politika kněžská bere víru i těm
nejoddanějším věřícím
chudákům svojí ohavnou praxí. Česká
lidová strana v důsledku své protilidové
politiky nebude se moci více honositi ve volbách
plakátem o čistých rukách, neboť
na těchto rukách dnes - už za několik
hodin vlastně - lpí jidášský
žold za zradu na chudém konsumenstvu, jež tvoří
většinu obyvatel v tomto státě. (Výborně!
Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
A poněvadž jsou to ponejvíce ženy, jež
posilují tyto strany ve volbách a nyní na
vlastní kůži zakusí dobrodiní
farářské politiky, dojde jistě k velikému
zúčtování v příštích
volbách a ony zbytky dělnictva, jež lidovým
stranám naším zůstaly, budou se museti
- stačí-li jim k tomu ovšem rozum a soudnost
- postaviti proti těmto stranám, jež zamítly
náš návrh, aby k dobrozdání a
vyjádření se o clech byly povolány
dělnické organisace, když se bude rozhodovati
o otázce cel.
Slavná sněmovno! Každý nepříznivý
přesun v příjmech a každá hospodářská
kalamita v nižších vrstvách pracujícího
lidu nejtíživěji postihne ženu. Muž
v těchto vrstvách musí mnoho a těžce
pracovati a proto musí dostati své kvantum stravy,
nemá-li klesnouti jeho kapacita pracovní. Děti
jsou stále ještě v těchto vrstvách
nejpočetnější, a oddanost matek k dětem
právě v těchto vrstvách je bezmezná.
Proto nesou tyto matky a ženy samy raději břímě
nedostatku, často i hladu, jen aby udržely svou rodinu.
Jménem těchto žen, jichž idealismu a pracovitosti
děkuje republika za udržování rodu,
protestuji co nejrozhodněji (Výborně!
Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
proti kombinovanému útoku naší internacionální
buržoasie na skrovnou skývu chleba, jež je jim
a jich dětem dosud údělem. Odsuzuji nemravný
tento komplot na zbídačení našich rodin
jenom za tím účelem, aby se pomohlo bohatým
sedlákům, kteří mají aspoň
20 ha výměru půdy.
Slavná sněmovno! Je příznačno,
že pouze jediná žena z 10 poslankyň v
této sněmovně zvedne ruku pro to, aby byl
dokonán ortel nad těmi, kdož nemohou platiti
vysoké ceny, poněvadž jim společnost
platí bídné mzdy. Byly bychom rády
slyšely, kdyby nám tu paní posl. Chlebounová,
jež je rozšafnou matkou a ženou nábožensky
založenou, vyložila poměry a bolesti našich
chudých žen venkovských, jimž cla nepomohou
ani k větším mzdám ani ke zlevnění,
naopak ke zdražení všech průmyslových
výrobků, jež ony zkonsumují.
Jedním dechem se zvyšováním zisků
pevnými cly odmítly strany celní koalice
naše návrhy na úrazové pojištění
zemědělského dělnictva a vyznávají
se ústy pana kol. Mašaty ze své nelásky
ke starobnímu a invalidnímu pojištění
zemědělských dělníků.
Zemědělská dělnice a žena malorolníka,
domkáře atd. nemá na vsi sociální
a hospodářské opory. Její děti
jsou vystaveny nebezpečí bez dozoru, bez ochrany
v potřebných dětských útulcích,
které se na venkově nebudují, poněvadž
děti nemají té ceny, jako to boží
zvířátko, zatím co žena dře
na polích a dvorech cizích.
Naskytl se nám nedávno v Táboře případ,
kde stará zemědělská sedřená
dělnice byla dokonce bita sedlákem, a v jiném
případě nekonečné soudy musely
přinutiti tvrdého a zpupného sedláka,
aby zaplatil odškodné mladé dělnici,
když jeho vlastním šlendriánem byl zaviněn
její těžký úraz.
Chtěli-li jste pomáhati chudé zemědělské
ženě, s níž cítíme a jejíž
bídu a dřinu známe, zde jste měli
nasaditi páky a měli jste spolu s námi působiti
k soustavnému snižování cel průmyslových,
aby si tato žena mohla koupiti levné výrobky
průmyslové, jak to skutečně potřebuje
a jak na to svou těžkou prací důležitou
pro lidskou společnost má nárok. Místo
toho jste se však dohodli, že rukou společnou
s průmyslníky budete dříti chudého
konsumenta měst i venkova bez nože. Spolu s námi
jste měli zkoumati příčiny odbytové
krise v zemědělství a žádati
přísné zjištění toho,
kolik neoprávněného zisku shrabuje meziobchod.
Ministerský rada Zeman sám naznačil a statistikou
dokázal, že počet řeznických
živností od doby předválečné
stoupl na některých místech až o 80%,
zatím co naprosto nikterak nestouplo kvantum odběru.
Již z toho plyne, že i bez předražování
u řezníků musí tu vypadnouti značný
díl na meziobchod, poněvadž při stejném
odběru je tu více těch, kteří
musejí docilovati určitých zisků.
Vy jste si však svolali řezníky - byl to pan
ministr Dolanský, který si je zavolal - a
ti vám řekli, že toto všechno je zaviněno
8hodinovou dobou pracovní. Vy jste se s tím spokojili
a začali jste útočiti na 8hodinovou dobu
pracovní.
Vážení pánové a dámy z
celní koalice, vlastně dámo, poněvadž
jest jenom jedna dáma pro cla, jste posedlí ideou
soběstačnosti, avšak ne v zájmu státu
a všech národností, jež v něm obývají,
nýbrž především v zájmu
svém, v zájmu svých kapes. Vysoká
cla na mouku a obilí, která vám už před
dávnou dobou diktovali velkomlynáři, a zvýšené
ceny zahraniční mouky mají býti pro
nás donucením, abychom jedli na 70 až 75% vymílanou
mouku. Podle vašeho názoru byla by to jedině
schůdná cesta k soběstačnosti v obilní
produkci, poněvadž dobře víte, že
zavedenými cly agrárními nemůže
se rozšířiti osevní plocha pšenice.
Ale touto cestou černé otrubové mouky by
nešli sedláci a boháči, ti by si i přes
zákon, jejž jste nám chtěli vnutiti,
ale jejž jsme vám hodili pod nohy, dali semlíti
nebo zakoupili by si druhy vybrané a lid by byl zákonem
donucen jísti otruby.
Strana mne vyslala do ankety komise pro technické hospodářství
průmyslové a tam místo vědeckých
statistik a zjišťování, na kolik nás
poškozuje dovoz cizí mouky a obilí, zakrytě
se nadávalo ústně i v došlých
dopisech na minulou vládu, že nezavedla zákonem
vysoké procento vymílání pšenice.
Více šarlatán než odborník, pan
inž. Holub, chtěl mně dokazovati, že k
výrobě buchet na 1 kg hrubě mleté,
na 35% vytažené mouky, je potřebí také
1 kg tuku. Tímto horentním nesmyslem chtěl
dokázati, že na 75% vymletá mouka je lepší,
že je plnotučná a že k zádělku
těsta z 1 kg mouky jednomleté je potřebí
jenom několik dekagramů tuku. Tedy představte
si, mně, ženě, která rozumí hospodářství,
vykládá tento "odborník", že
na 1 kg mouky hrubé je potřebí 1 kg másla
nebo sádla, abychom z ní udělali dobré
buchty. (Veselost.) Kilo na kilo. Ten pán viděl
ve mně poslance, ale zapomněl, že jsem současně
i žena, která přes 20 let vaří
a peče doma. Pan "odborník" byl ovšem
rázně odbyt, ale, vážená sněmovno,
představme si, jsou-li jeho statistiky s touže svědomitostí
připravovány, hlavně aby sloužily jako
důkaz, že nesmíme kupovati cizí lacinou
mouku prvotřídní, pak je ta vědecká
práce této komise, na niž stát platí
a jíž předsedá pan docent dr Bramberg,
opravdu málo spolehlivá a slouží v tomto
případě pouze zájmům ministerstva
zemědělství a velkomlynářům.
Pánové nám chtěli dokazovati nedostatek
vlastenectví, když jsme nechtěli připustiti
zákonem zhoršení výživy lidu. Připomínali
nám Francouze, kteří jsou takovými
znamenitými vlastenci, že neváhali a odhlasovali
si zákon na vymílání pšenice
na 70%. Měsíc pobytu ve Francii by je však
přesvědčil, že francouzská kuchyně
se svými zeleninami, masem, brambory, sýrem a nejvýše
jakousi sušenkou se vůbec bez nejlepšího
druhu mouky obejde, poněvadž francouzská kuchyň
z mouky nevaří jako my knedlíky. Cla nyní
zdraží mouku prvotřídní jakosti
a tak stoupne naděje na tu slavnou soběstačnost
z jednomleté mouky, což je ovšem v základě
pochybená spekulace. Náš konsum mouky musí
sestávati většinou z krupičnaté,
méně vytažené mouky, jen pro jisté
druhy pečiva, lité vdolky a zápražky,
může býti konsumována mouka na vysoké
procento vymílaná, ale nákup její
nemůže nás přiblížiti k
nějaké soběstačnosti po této
stránce. Tato mouka se může v prodeji osvědčiti
jen tehdy, když bude volně nabízena, když
její kvalita bude lepší, když se nám
ženám, které z ní pracujeme, vyplatí.
Toho až dosud nebylo, proto jsou tyto pokusy marné.
Nejlepším jistě doporučením u
takto nově zavedených výrobků nemůže
býti vlastenectví, nýbrž jejich skutečná
kvalita, rozhodující je však v otázce
soběstačnost, abychom my, jak řekl prof.
Macek, myslím velmi správně, nedávali
více práce své za méně práce
cizí. To je rozhodujícím pro posouzení
soběstačnosti po stránce obilní produkce
u nás.
Vážení pánové a dámy!
Jako se nevyplácí dnes zemědělské
ženě, aby vyráběla sirky, mýdlo,
různé látky, kteréžto zboží
k nám jde také z části z ciziny, švédské
mýdlo, různé látky anglické
atd., jako se nevyplácí výroba doma, tak
se nemůže vypláceti našemu státu,
nemůže se vypláceti našemu zemědělství,
aby zanechalo výrobu cukru, zanechalo pěstování
ječmene dobře placeného na vývoz a
aby se nutilo za každou cenu k soběstačnosti,
když nám cizina může dodati nezdraženou,
dobrou kvalitu mouky levněji.
Jak jsem již s počátku podotkla, slavná
sněmovno, vím, že moje vývody i vývody
kohokoli jiného nejsou s to změniti ničeho
a zadržeti celní koalici v jejím protisociálním
díle, avšak, pánové a dámo, kéž
by vás zadržel při této hrozné
akci alespoň ohled na statisíce chudých dětí,
jichž výživa bude zdražením tolika
živin ohrožena, kéž byste se zastavili alespoň
zde, kde vás k tomu nutí cit člověka.
Pánové a dámo! Vaše děti neměly
za války hladu, ale děti průmyslového
proletariátu trpěly hladem, ony prošly touto
hroznou cestou a procházejí jí dosud tam,
kde se jedná o rodinu nezaměstnaného nebo
polozaměstnaného dělníka, tam, kde
jde o málo placené textilní dělníky,
a tam, kde jde o početné rodiny. (Posl. A. Chalupa:
A co váleční invalidé budou tomu říkati!)
Ano, vy jste, vážení pánové
a dámo, nezažili toho hrozného stavu, kdy matka
je nucena odpírati kousek toho chleba a kousek toho másla
a tuku, dítěti tolik potřebného. Úmrtnost
těchto dětí je zarážející,
tuberkulosa má mezi nimi velmi bohatou žeň,
jejich mládí je zatrpklé, zatížené
vadami ducha i těla a vy jim zdražujete chléb,
ačkoli dobře víte, že zvýšení
mezd si dnes dělník tak rychle nemůže
vybojovati, aby rodina měla v něm náhradu
za zvýšené ceny životních potřeb.
Pánové a dámo! Je to věc vašeho
svědomí a vkusu. Vy se často rozčilujete
pokrytecky nad stoupajícím počtem umělých
potratů, ač ve vašich kruzích je jich
také dosti z pohodlnosti žen atd. Vy rádi deklamujete
při této příležitosti o mravnosti,
ale vy tu mravnost bijete ve tvář. Vy doháníte
chudé matky k novému omezování počtu
dětí, poněvadž ony nemají více
svědomí, aby vychovávaly děti k bídě
a v nezaměstnanosti. Vy pracujete přímo k
potratářství, nad nímž se na
venek rozhořčujete, a ke zvýšené
morbiditě lidí. To bude přímým
důsledkem vašeho smutného vítězství
a těch 300 mil. Kč, které státní
pokladně zbudou jako zisk z krvavé daně hladu,
i v tom případě, že by byly použity
k účelům sociální péče
a zdravotnictví, pokud se nezkonsumují na platy
farářů a slevu přímých
daní, sotva stačí, aby napravily na zdraví
dětí, žen a nemocných v ústavech
a chorobincích všechno to, co bude drahotou a bídou
zaviněno. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.)
Sehnali jste si k tomuto katovskému dílu většinu
ad hoc, bezprogramovou a bezzásadní, zklíženou
selsko-klerikálním cynismem. Vy si cla odhlasujete
a vy utrpíte vítězství. Vaše
vítězství bude vítězství
Pyrrhovo. Budete-li se tedy diviti, že lid pozbývá
lásky a důvěry k tomuto státu, jejž
s takovými obětmi budoval, pro nějž
sedláci a faráři nejen nekrváceli,
ale těžce jej poškozovali, připočtěte
si jen na svůj vrub. Neříkejte, že je
to úbytek idealismu a vlastenectví, ale nazvete
to pravým jménem. Bude to důsledek zbídačení
způsobeného vaší chamtivostí,
která v kritické chvíli zatlačuje
ohledy a vnitřní svazky. Nechceme však býti
pesimisty. Víme, že v nás socialistech je síla,
která opět po době rozkolu najde svého
vyjádření ve zvýšené moci
pracující třídy, jež bude míti
dosti síly, aby odčinila porážku vašeho
pochybného dnešního vítězství.
(Výborně! Potlesk socialistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu se přihlásil pan kol. Nitsch.
Uděluji mu je.
Posl. Nitsch (německy): Slavná sněmovno!
Již několik neděl zuří boj o
celní otázku, nejlepší hlavy na obou
stranách snesly různý statistický
materiál a porovnávaly, jak cla té třídě
budou škoditi a oné budou k prospěchu. Nuže,
na tuto věc mohu jako zástupce německého
zemědělstva na východním Slovensku
krátce odpověděti, že já a my,
agrárníci, nepotřebujeme žádných
cel, zrušíte-li cla průmyslová, vrátíte-li
nám zničený průmysl, zavedete-li znovu
cizinecký ruch, jaký byl, zlevníte-li a snížíte-li
nákladní sazby a odstraníte-li velké
daňové zatížení, které
nás tíží. (Posl. de Witte [německy]:
Co mají činiti dělníci?) Nebojte
se, k tomu se vrátím. Ve východním
Slovensku neplatí volební heslo: Chléb se
zdraží o 5 haléřů, tam nás
tíží otázka: Dejte nám chléb.
(Německé výkřiky komunistických
poslanců: Dostane někdo od vás chléb
zdarma?) Také. Jak jest tomu na východním
Slovensku? Měli jsme tam místní spotřebu.
Kvetoucí průmysl odebíral našemu zemědělství,
co produkovalo. Dnes tam průmysl již více není,
proto nám chybí možnost zpeněžení.
Pánové, jedete-li železnicí z Prahy
do Košic, vidíte smutný příklad
naší hospodářské politiky, velký
průmyslový podnik v ssutinách, který
kdysi vzkvétal, a tuto ssutinu... (Hluk komunistických
poslanců. - Výkřiky posl. Kreibicha.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Nitsch (pokračuje): To byli konsumenti
zemědělské výroby, chudé slovenské
vesnice, sedláci z okolí, z hor, zaopatřovali
velký průmyslový podnik máslem, mlékem
a vejci, ale dnes všichni tito lidé nemají
více odběratelů pro své výrobky.
(Německé výkřiky: A cla mají
pomoci?) K tomu přijdu, nemusíte se báti.
Krompachy byly zničeny, železárny zbourány,
takže nikdy více nemohou býti dány do
provozu. Zbouráním tohoto podniku byla zničena
celá krajina, údolí, které tam sousedí.
Celý malý železářský průmysl
v gelnickém údolí, který si z Krompachů
opatřoval suroviny, stal se neschopným soutěže,
protože nesnese vysokých dopravních sazeb z
Vítkovic. Tisíce a tisíce dělníků
žilo z průmyslu, poživatiny pro tyto dělníky
dodávali slovenští rolníci. Uvedu vám
příklad, nejsmutnější z východního
Slovenska. Krompachy vyrobily r. 1913 12.000 vagonů železa
a potřebovaly k tomu 26.400 vagonů rudy, 14.000
vagonů koksu, 35.000 vagonů uhlí, 10.000
vagonů vápna. Pracovalo tam 3000 dělníků
a 105 úředníků, celkem bylo živo
od těchto závodů 20.000 lidí. Konsumenti
zemědělců a tím i sami zemědělci
byli zničeni. (Hluk komunistických poslanců.)
Právě tak se vedlo i jiným podnikům.
Veliké stavební zámečnictví,
které r. 1922 vyrobilo 401.846 kg materiálu, vyrobilo
r. 1925 pouze 182.271 kg, tedy třetinu. Továrna
na kolejnicové hřebíky ve Vondrišeli
vyrobila roku 1913 s 57 dělníky 41 vagon zboží,
roku 1926 s 36 dělníky 22 vagony. Je to jediná
továrna na kolejnicové hřebíky na
Slovensku, a přes to nemůže dostati jediné
dodávky pro státní dráhy a pracuje
následkem toho jen 3 dny. (Různé výkřiky
posl. Kreibicha.) Do toho vám nic není, nechte
mne domluviti. (Výkřiky posl. Kreibicha.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Kreibicha, aby zachoval klid.
Posl. Nitsch (pokračuje): Ještě
horší jsou poměry v textilním průmyslu.
Textilní továrna v Kežmarku zaměstnávala
r. 1913 650 dělníků a 500 domáckých
dělníků, dnes zaměstnává
180 dělníků. Přádelna se 150
dělníky byla zrušena. Doly, které r.
1913 těžily 6,248.803 q rudy se 3862 dělníky,
těží teď právě třetinu.
Tak to jde dále. Ačkoli spišská železná
ruda je nejlepší, ježto obsahuje 38% ferrum a
před válkou hradila 70% domácí potřeby,
hradí dnes pouze 35%. Hledejme příčinu
velkého poklesu tohoto průmyslu a najdeme, že
byl především odříznut od přirozeného
odbytiště a že dnes nemá trhu, nemá
odbytiště následkem vysokých daní,
sociálních břemen a především
proto, že Slovensko z 1300 milionů vydání,
zařazených do rozpočtu na r. 1924 pro investiční
objednávky, obdrželo jen 49,649.000, tedy 4%. R.
1925 dostalo z 953 milionů jenom 51 milion, tedy 5,5%.
Uvedl jsem tyto věci jen proto, abych vám dokázal
(Výkřiky komunistických poslanců.)
- nemusíte se rozčilovati - že pro tento
pokles průmyslu chybí také zemědělství
jakákoli možnost odbytu. (Posl. dr. Gáti
[německy]: To je pravda, ale pomohou cla? - Posl.
Kreibich [německy]: Zvýši se odbyt?) Když
se krajina dostala do tohoto stavu, musíme se tedy starati
o to, aby zemědělství našlo jiná
odbytiště, aby nezhynulo. Před válkou
byla odbytištěm východního Slovenska
pro ječmen, maso a zemáky moravsko-slezská
uhelná pánev. Ječmen ze Spišska - jen
ten přichází pro vývoz v úvahu
- prodával se většinou do sladoven na Hané
v Přerově a Olomouci. Vysokými dopravními
sazbami bylo nám však znemožněno, abychom
čelili konkurenci polského ječmene, a jsme
dnes tak daleko, že náš ječmen dnes leží
doma a nemůže se prodati, mezitím co sem přichází
ječmen z Polska a proslulý slad z Hané, který
byl chloubou Hané, se dnes vyrábí z méně
cenného polského zboží. (Hluk. -
Výkřiky.)
Totéž platí o chovu dobytka. Náš
dobytek, jak tučný, tak i jalovice, se zpeněžoval
v historických zemích. Pro vysoké sazby to
dnes není více možno, neboť cizina nás
zaplavuje docela. Roku 1920 dovoz dosáhl počtu 24.550
kusů, roku 1922 33.660 kusů a roku 1925 bylo dovezeno
597.252 kusů. (Hluk komunistických poslanců.)
Pánové se tomu nemusí smáti. To
jsou velmi smutná a zajímavá data. Bylo by
možno se domnívati, že se cizí dobytek
pouští sem beze všeho. Hlavní věcí
však není to, co zákonnou cestou k nám
dojde, ale to, co se sem přiveze cestou nezákonnou,
podloudně, neboť činí to velké
obtíže, střežiti tak dlouhou hranici.
(Posl. Kreibich [německy]: Následkem cel se bude
ještě více podloudně dovážeti!)
Hranice musí právě býti lépe
střeženy a nesmí se restringovati pohraniční
stráž. Větší než dovoz dobytka
byl dovoz masa. Páni z ruské krajiny se budou pamatovati,
že se na hranicích vystavěly velké jatky,
kde se porážel rumunský dobytek a maso bylo
zde prodáváno. (Výkřiky posl. dr
Gátiho.) Náklady za jednoho vola živé
váhy, který byl dopraven přes hranice, činily
1500 Kč. Porazí-li se však za hranicemi a dodá-li
se sem maso, stojí to celkem jen 700 Kč. Šikovní
obchodníci toho využili a nedováželi sem
více dobytek, nýbrž maso, ba zřídili,
jak již bylo řečeno, na hranicích jatky.
Nuže, pane doktore, myslíte snad, že jste proto
maso v Užhorodě měli levnější?
My nejsme toho názoru, neboť rumunské maso
stálo na hranici 7 1/2 až 8 1/2 Kč
z kterékoli stanice, a vy jste je platili 14 až 15
korunami. Je tedy zemědělství tím
vinno, že je maso drahé? My jsme neprodávali
voly dráže než cizina, a to nás právě
docela zničilo, že nám zůstane dobytek
přes stejné ceny na krku. Je snadno smáti
se něčemu a dělati vtipy, ale třeba
se přesvědčiti na místě, jak
věci se mají. Třeba uvážiti,
že zemědělství na východním
Slovensku je ohromným dovozem a vysokými dopravními
sazbami úplně stísněno. Dopravné
za 100 kg obilí z Terstu do Prahy činí 15,71
korun a totéž za 100 kg z Košic do Prahy 29,10
Kč, za dobytek činí dopravné za vagon,
je-li naloženo 8 kusů, 524,71 Kč, za každý
další kus 18 Kč, za dovoz z Košic do Prahy
se platí dovozného za 100 kg 51,60 Kč, to
činí za kus 258 Kč. Vidíme tedy, že
naše celní politika byla taková, aby se kupovalo
cizí zboží, naši sedláci mohli
pak i se svým dobytkem zemříti hladem. Předtím,
když dr Dérer mluvil s tohoto místa,
jsme slyšeli, že je mnohem důležitější
dělati správnou dopravní politiku než
naléhati na cla. Táži se tedy dr Dérera
- vždyť byl ministrem za Slovensko roku 1920 - zdali
tyto poměry tehdy znal a proč dr Dérer
tehdy již nic nepodnikl, a proč jeho lidé,
kteří přece vždycky byli při
vládě a ve vládě, v této otázce
vůbec nepomohli? Viděli jsme, že 7 let prošlo
a na tomto poli se nestalo nic. (Hluk.) Nejdůležitější
otázky, jež se týkají Slovenska, byly
zanedbávány a zanedbávání těchto
důležitých národohospodářských
otázek je příčinou, že dnes na
Slovensku panuje všeobecná národohospodářská
krise. Jelikož roku 1925 v korunních zemích
připadalo na 10 km drah státních 3,94 km
drah soukromých, připadalo na Slovensku na 10 km
drah státních 8,09 km drah soukromých, které
se svými vysokými sazbami obstaraly 60,07% dopravy.
Proč se v této věci ještě nic
nestalo? Vím docela dobře, že dobrý
národohospodářský politik, Stodola,
již často svolal ankety do Bratislavy, jichž
se zajisté zúčastnil dr Dérer,
a kde Stodola chtěl uskutečniti, aby Slovensko se
svým rozsáhlým územím bylo
přiblíženo střediskům průmyslu
a spotřeby. Vidíme právě, že
se vůbec nic neudělalo a že my, kdož bydlíme
na dalekém východě republiky, musíme
snášeti velká břemena, jež nám
ukládají soukromé dráhy svými
vysokými sazbami. Vybudování příční
dráhy Margeťany-Červená Skála
nachází se ještě ve stadiu návrhu.
Otázka elektrisace Slovenska jest také jedna z nejdůležitějších
otázek. Uvážíme-li, kolik peněz
se vydává za uhlí a za dopravu uhlí,
vidíme, že by se těch ohromných peněz
mohlo daleko lépe užíti k využití
a k vybudování ohromných vodních sil,
jež se na Slovensku odhadují na 350.000 kilowattových
hodin. Sedm let uplynulo a nic se neudělalo na tomto poli.
To jsou pravé důvody této hospodářské
krise, že pro výše uvedené vysoké
sazby nemůžeme choditi na své staré
trhy a musíme se svými výrobky zůstati
doma. Jsme vklíněni do trojúhelníku
tří zemí, kde nás zbožím
zaplavují cestou zákonnou i nezákonnou bohaté
státy zemědělské, které mají
mnoho plodin. Na východním Slovensku má se
věc dnes tak, že své zboží nemůžeme
odbýti a že sedlák, jenž vede vola na
trh, vede jej zase domů. V tom je právě bludný
kruh života: vede-li se rolníkovi špatně,
vede se všem špatně, a viděl jsem sám,
jak kupci a řemeslníci kladou ruce do klína,
neprodá-li sedlák svých volů a nemůže-li
si za to koupiti své potřeby. (Potlesk.)
Nadhodil-li jsem zde tuto těžkou otázku, jak
by bylo lze vésti zdravou národohospodářskou
politiku, chtěl bych jednou s tohoto místa vám
říci vážné napomenutí:
Odsuňte všechny eventuality stranou a zkusme to, všichni
zástupci Slovenska, kteří zde sedíme,
sednouti si k zelenému stolu a tam se raditi, jak by se
daly tyto otázky řešiti a jak by bylo lze se
dostati k výsledku. (Výkřiky.) Zastaňme
se věci této společně a energicky.
Nemohou-li to udělati páni ministři, můžeme
to udělati my sami a budeme žádati, aby se
tyto hospodářské otázky dostaly jednou
důkladně na přetřes a byly vyřízeny,
aby hospodářství Slovenska nespělo
k bídě, neboť kdyby Amerika otevřela
své hranice, měli bychom brzy málo lidí
doma. (Posl. dr Gáti [německy]: A otázka
Podkarpatské Rusi?) Tu přenechám vám,
vy jste jejím zástupcem.
Vyslovuji-li se zde dnes pro agrární cla a stavím-li
se za ně jménem své strany a hlasuji-li pro
ně, činím tak z přesvědčení,
že tím neodpomáhám jenom zbídačení
národa německého, nýbrž i Slovenského.
Touto otázkou není však vyřízeno
všechno. Agrární cla jsou jen kapkou do moře.
Agrární cla sama nás neučiní
šťastnými. (Hluk. - Výkřiky.)
Nebojte se, neztloustneme, neztučníme a nezbohatneme,
i když se zemědělství dá všechno,
co slouží ke zvýšení jeho výroby
a co povede k tomu, aby se na Slovensku hospodařilo intensivněji.
K tomu je zemědělství zapotřebí
v první řadě - a to je nejdůležitější
kapitola vedle toho, co jsem již uvedl - úpravy úvěru.
Podívejte se dnes do pozemkových knih a uvidíte,
že zemědělci jsou již zase zadluženi.
Uvidíte však také, že věci nemohou
dále jíti tak jako dosud a že nezdravý
stav musí přestati, aby rolník, potřebuje-li
půjčku na svůj majetek, musil koupiti zástavní
listy a platiti 14% za vypůjčené peníze.
To rolník ve svém hospodářství
nevydrží. Nepomůže-li se zemědělství,
nemůžeme nic vyráběti, a my chceme vyráběti,
aby se nám nevytýkalo s protivné strany,
že jsme příliš líní a hloupí
a že se chceme spoléhati jenom na ochranná
cla. Chceme pracovati, a sedlák ještě vždycky
pracoval, ale musí se mu pomoci. Musí se vážně
přemýšleti, aby se sedlákovi jako v
západních státech půjčovalo
na movitosti, jako na jeho obilí, jeho voly, jeho krávy,
aby ten úvěr i zde dostal snadno a levně,
neboť úvěr, který dostane rolník,
je nejjistěji a nejlépe uložený kapitál.
Končím svou řeč a mohu vysloviti s
tohoto místa jen ještě jednou: Podporuji cla,
a to proto, protože se tím pomůže lidu
na Slovensku bez rozdílu národnosti z jeho bídy.
(Potlesk.)