Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím p. posl. Mondoka o klid.

Posl. Szent-Ivány (pokračuje): Aj k vám budem mať slovo, len počkajte! Zajímavá je tá dejepisná pravda, že v tomto, v pomere k jeho obyvateľstvu malom štáte, je vzdialenosť medzi Chebom, ležiacim na hraniciach západných, a Rahovom, ležiacim na hraniciach východných, práve taká, ako medzi Chebom a Londýnom.

Ak stavíme sa za agrárné clá, vieme veľmi dobre, že clá tieto neznamenajú stále a trvalé zlepšenie v zaistení budúcnosti zemedelstva. Neznamenajú to preto, lebo sú len jednou potrebou zemedelstva a sú len momentálnou pomocou, opatrením prechodného rázu za tým účelom, aby dotiaľ, kým nastane alebo môže nastať úplná sanácia poľnohospodárstva, umožnily vydržovanie zemedelských podnikov a miernenie biedy zemedelského obyvateľstva. Zmienil som sa už o tom, že maďarské obyvateľstvo má najbližší záujem na tom, aby colný návrh stal sa zákonom, je tedy prirodzené, že znamená to hodnotu i s hľadiska národného, lebo na udržovanie národnej idei, na vývoj národného sebavedomia a na zveľaďovanie národnej osvety nič nepôsobí tak tiesnive, ako hospodárska bieda. Veľké massy zbedačeného maďarského obyvateľstva zemedelského stanú sa korisťou socializmu čiže komunizmu, a kým sme ich videli dosiaľ v každej akcii, smerujúcej k deštrukcii národnej idei, dotiaľ česká sociálne-demokratická strana už od sedem rokov bola vlečkonosom najkrajnejšej národnej politiky. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Agrárné clá majú veľa nepriateľov: niekoľko robotnícko-socialistických strán a mimo toho priemyselné záujmemstvá. Budem sa s nimi zabývať oddelene. Strany komunistické a socialistické sú odporcami akéhokoľvek vlastnícka a súkromnej výroby. Vieme, že bez rozmyslu sú ochotné odhlasovať každý taký finančný zákon a podporovať každú akciu - už či je to daň, mzda, sociálné poistenie - ktoré zaťažujú výrobu a znamená ranu do súkromnej výroby a súkromného vlastníctva. Bolo by omylom domnievať sa, že pôsobenie týchto strán slúži záujmom robotníckym. To je len kepienok, dobrý agitačný prostriedok k uskutočneniu socialistickej teorie, je to len kepienok na ceste, ktorá vedie k utlumeniu náboženskomorálneho a národného cítenia a ku zvrhnutiu spoločenského riadu. Veľmi mnoho položiek rozpočtu československého štátu spočíva na utracovanom programe socialistov, a nie preto, že je toho treba, ale preto, lebo treba utratiť majetok poplatníkov. (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda inž. Dostálek zvoní.)

Museli by sme byť veľmi naivní, aby sme nevideli do karát socialistov. Dnes kortešujú proti colnému návrhu tým, že spôsobí všeobecné zdraženie, hovoria, že zákon ten je zákonom hladovým, vo všeobecnosti však sa naň tešia, lebo budú mať hojnej príležitosti vybiť svoju politickú činnosť vo stávkach a podobných demonštráciach pod zámienkou zdraženia. Bol by som rád, keby som mohol podrobnejšie prebrať účinok colného návrhu na robotníctvo, príležitosť k tomu naskytne sa mi pozdejšie, teraz len krátko odôvodním svoje nazeranie, že agrárné clá budú pôsobiť priaznive na zlepšenie pomerov robotníctva. (Posl. dr Štefan: Tak je!)

Zemedelské robotníctvo bere svoj plat takmer výlučne in natura, v zemedelských produktoch, poťažne svoje pôžitky na krmive použije ku krmeniu svojich zvierat a tak ich lepšie zhodnotí, žije výlučne len z tohoto. Veľký statok môže svoje ako-tak zpeňažiť, lebo vyhľadať môže i trhoviská vzdialenejšie, naproti tomu zemedelský robotník a čeľaď odkázaní sú na miestné tržište, čím docieli podstatne horšieho zpeňaženia. Faktom je, že rozdiel, ktorý je medzi cenami docielenými veľkostatkom a zemedelským robotníkom, v konečnom výsledku neznamená, že veľkostatkár pochodí lepšie, o to postarajú sa berné úrady a všeobecne vysoké výrobné náklady, je však bez pochyby, že za dnešných pomerov znamenajú zemedelské clá ochranu v prvom rade pre malé zemedelské existencie. (Posl. dr Štefan: Tak je! - Výkřiky komunistických poslanců.)

Položenie priemyselného robotníctva je špatné. Veľká jeho časť je následkom rozsiahleho odbúrania priemyslu alebo obmedzenia závodného provozu nútená sa vysťahovať alebo hľadať iné zamestnanie, a poneváč takého nenajde, ocitá sa v tej najväčšej biede. Ťažké položenie nezamestnanej časti robotníctva priemyselného úzko súvisí s položením priemyslu a robotníci, ktorí najdú zamestnanie v továrňach ešte činných, sú závislí od toho, ako prekoná priemysel krízu, ktorá sa pozvoľna ustáľuje. Viem, že strany, ktoré sú v službách socializmu, odpovedia pod zámienkou ochrany robotníctva, že zemedelské clá natoľko zaťažia položenie priemyslu, že budú z toho nasledovať ďalšie obmedzenia a zastavenia provozu. (Výkřiky.)

Tu spojuje sa chod mojich myšlienok s mojou reflexiou, týkajúcou sa zaujatia stanoviska priemyselných záujemstiev a konštatujem, že dosavádna priemyselná politika a priemyselné clá Československej republiky neboly v stave odvrátiť od československého priemyslu účinky kríze, ktorá riadi po celej Europe, a to obzvlášte preto nie, lebo bolo učinené veľa takých opatrení, ktorými sa výroba znesnadnila, zdražila, a poneváč sa prevádzala zahraničná politika protiviaca sa záujmom hospodárskym. Je tedy bezo sporu, že dôsledky tejto politiky prejavily sa v tom, že majitelia priemyslových podnikov preložili svoje závody do zemí, kde výrobné pomery boly priaznivejšie čím donútili svoju novú vlasť k ochrane nového priemyslu. Fakt je, že dôsledkom tejto zahraničnej politiky je, že výrobky československého, bezpodmienečne expanzívneho priemyslu boly vytlačené zo svojích prirodzených tržíšť, a vec sa má tak, že cudzina nekupovala výrobky priemyslu výrobnými pomery zdraženého, lebo boly drahé. Následok toho je, že export bude stále menší a mimo toho aj absorbčná spôsobilosť tuzemských tržíšť sa zredukovala na minimum.

Ak uvážime všetko to, môžeme konštatovať, že vláda dosavádnou svojou hospodárskou a zahraničnou politikou neslúžila pravým záujmom priemyslu, lebo veď zvýšenie výrobných nákladov a všetko ostatné bolo dobré len k tomu, aby socializmus dostal sa blíž ku svojim cieľom a aby váha českého národného štátu bola čím väčšia v europskom koncerne. Preveľa príkladov je, že priemyselné štáty, aby zažehnaly priemyselnú krízu, zaviedly zemedelské clá a tým umožnily zhodnotenie určitej časti priemyselných výrobkov v tuzemsku. Priemyselná politika Československa učinila vývoz veľmi pochybným, pri tom však nemala starosť o to, aby stupňovala v prvom rade kúpnu schopnosť zemedelského obyvateľstva a tedy aby zlepšila odbytovú schopnosť tuzemského tržišťa.

Predložený colný návrh je v záujme priemyslu a aj keď neznamená riešenie priemyslovej kríze, predsa len vnáša do pomerov úľavu. (Výkřiky posl. Mondoka.)

Politická významnosť colného návrhu je i s hľadiska verejnoprávneho položenia maďarstva veľká. Účelom našej politiky je pozmeniť ústavu štátu tak, aby každá národnosť vystrojená bola samosprávou čo najširšou, a účelu toho dosiahneme vtedy a priblížime sa k nemu najmä tak, jestliže využijeme protív hospodárskych a ideologických, ktoré sú medzi stranami československými, v prospech našej politiky. Situácia je zrejmá. Otázka v zemedelských ciel rozpoltila československu národnú koalíciu v skupinu občiansku a socialistickú. Je to prvý prípad, že strany, ktoré sa svorne dohodly po dobu sedem rokov pri vládnej lavici, dostaly sa do protivenstva. Podporovanie strán, ktoré sú s nami s hľadiska svetového nazerania totožné, nevylučuje síce pre vždy spolučinnosť starej československej koalície, ba čo viac momentánne snáď pre nesie ju prez ťažkú otázku, ač ťažko je veriť, že by československá socialistická skupina mohla brať účasť vo vláde zaťaženej týmto colným zákonom, a to o to menej, lebo u strán v socialistických a strany komunistickej zaiste bude postarané o náležitú agitáciu. (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda inž. Dostálek zvoní.)

Naša účasť vo vynesení colného zákona zaisťuje občianskym stranám národnostných menšín výhodu, že podporovanie konštruktívneho občianskeho zákona poskytne naším stranám náležitú politickú váhu. My vidíme do politických pomerov a naším názorom je, že parlament tento v dnešnej jeho forme nehodí sa k úkolu, ktorý mu vytýčily československé strany. Zákonodarstvo a vykonávanie vládnej moci nie je s týmto parlamentom bez nás možné, obzvlášte nie vtedy, keď protivy medzi dvoma frakciami starej československej koalície sa zväčšujú. Mnoho príkladov máme zo života parlamentov najnovšej doby, že občianska a socialistická koalícia môže vo shode pracovať len dotiaľ, dokiaľ sa uplatňuje na celej čiare prevaha socialistického smeru. V okamihu, v ktorom táto prevaha zanikne, stane sa spolupráca nemožnou. Vieme, že prívrženci myšlienky československého národného štátu zabývajú sa všetkým možným, len nie riešením, ktoré je samozrejmé. Tie najfantastickejšie plány diktatúry z prava i z ľava vychádzajú na svetlo božie v tlači, na táboroch ľudu, a pre nás je zrejmé, že na občanoch štátu bude vyzkúšané všetko, kým sám ľud a medzinárodná verejná mienka nedonútia ich, aby sa dohodli so všetkými národnosťmi štátu. (Výkřiky posl. Mondoka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Szent-Ivány (pokračuje): Naším úkolom je učiniť do tých čias v tomto smere všetko, obzvlášte vtedy, jestliže v službe tohoto politického úkolu môžeme zároveň zveľaďovať hospodárske sily nášho ľudu.

Nás Maďarov zaujíma otázka táto ešte aj z inej stránky. Colný návrh silne sa dotýka veci československo-maďarských obchodných smlúv. Je záujmom republiky zjednať s Maďarskom obchodnú smluvu, lebo najlepším odbytišťom priemyslových produktov republiky mohlo by byť Maďarsko. A záujmom Maďarska je táto smluva s toho hľadiska, aby nadobudlo blízkeho odbytišťa pre svoje zemedelské produkty. Colným návrhom znesnadňuje sa zjednanie obchodnej smluvy, znesnadňuje sa obzvlášte preto, lebo nemožno si domyslieť, že by mohlo dôjsť k dohode na základe 30korunového pšeničného cla, dovodzovať možno na to z novinárskej zprávy, dľa ktorej vyslovila maďarská vláda protest proti V. úseku colného zákona, ktorým sa stanovia minimálné colné sadzby. Tento bod colného návrhu je fakticky pochybený, a obzvlášte pochybený je s hľadiska československej národnej politiky, lebo ruší jednou ranou konštruktívnu povahu tohoto zákona tým, že vystavuje štátnu domácnosť a verejné hospodárstvo štátu nebezpečiu colnej války. (Výkřiky posl. Harusa.)

Je tu bez pochyby určitá protiva medzi záujmy tunajšieho a záujmy zahraničného maďarského hospodára a ač o tejto otázke mohli by sme hovoriť i tak, že ktorý brat sa má obetovať za druhého, predsa tak neučiníme. Na odbytové možnosti zahraničného maďarského gazdu nebude mať tento colný návrh značnejšieho vlivu, a to preto nie, lebo utváranie cien prevažnej časti zemedelských plodín riadi sa svetovými trhovými cenami a poneváč sme ešte moc ďaleko za mierovými roky čo sa týče množstva chlebovín, natoľko, že zpeňaženie pšenice nezpôsobí žiadnej starosti. Dočasne môže síce návrh tento vyvolať určité zjavy paniky v kruhu hospodárov v Maďarsku, avšak v konečnom výsledku stane sa len to, že kým hospodár v Maďarsku zpeňaží svoju pšenicu na základe svetovej parity a tedy tak ako dosiaľ, dotiaľ maďarskí hospodári v Československu predajú ju snáď o niečo vyššie.

Pre nás Maďarov v Československu znamená práve pojednávaný colný návrh zveľadenie našej politickej a národnej sily, vzrast našej politickej váhy a značné zlepšenie naších ťažkých hospodárskych pomerov, a preto ho v mene poslancov maďarskej národnej strany podporujem a budem preň hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Ke slovu se přihlásil p. posl. Chlouba. Uděluji mu slovo.

Posl. Chlouba: Stanley Machin, předseda sdružení britských obchodních komor, prohlásil, že východiskem z nezaměstnanosti je emigrace. Laskavá vlast praví k milionu a více pracovníků, což s rodinami je několik milionů občanů: "Nalezte do podpalubí a sypte se někam za moře." Úplný bankrot kapitalistického režimu se tu přiznává beze všech okolků. Také Československo má své Machiny, kteří radí k tomu, aby laskavá vlast zrozená po 300 letech za kmotrovství francouzských generálů a amerických bankéřů, vyvezla aspoň 3 miliony duší někam za moře, neboť ventil nespokojenosti roste. Prof. dr Brdlík, místoguvernér Národní banky, byl stoupenci celní politiky pozván na valnou hromadu zemědělců Velké Prahy, aby tam promluvil o hospodářské politice státní se zřetelem na celní politiku, řekl mezi jiným: "...když přes tyto všechny oběti a ani při nynějším poklesu cen zemědělských výrobků nemohl průmysl po 7leté zkoušce rozvinouti svoji kapacitu v soutěži na světovém trhu, nebrániti odprůmyslovění našeho státu. Jen malá část, a pokud bude ochotna přizpůsobiti se ovzduší zemědělské práce, najde ještě obživy v zemědělství."

Tedy, jen malá část a pokud bude ochotna přizpůsobiti se, a nebude-li ochotna, co potom? Místoguvernér Národní banky na tuto otázku odpovídá: "Neboť nezbylo by než vystavovati vystěhovalecké pasy jako trpký důsledek zákonů hospodářských."

Také býv. ministr Novák deputaci průmyslníků své doby naznačil, že třeba odbourati 1/3 průmyslu. Odbourati jednu třetinu průmyslu v případě československém znamená napěchovati podle rady československých Machinů 3 miliony obyvatel do podpalubí a vyvézti je za hranice. Kam ale Agrární banka může zprostředkovati jízdní lístek a 3 miliony v republice nepotřebných lidí si může na Masarykově nádraží zazpívati sborově: "Jak jsi krásná vlasti má, ty už nejsi naše otčina."

Agrární buržoasie pospíchá do celní politiky. Tento spěch má velké příčiny politické. A nic nemůže lépe osvětliti situaci třídní politiky velké agrární a průmyslové buržoasie, než ta skutečnost, že tato celní buržoasie po prvním mluvčím z celní oposice soudr. Bolenovi posílá do debaty advokáta dr Viškovského, téhož Viškovského tak smutně proslaveného z Obilního ústavu blahé paměti, téhož Viškovského stejně smutně proslaveného ze Státního pozemkového úřadu, za jehož éry vytvořila se přímá líheň velkých zbytkových statků, téhož Viškovského, který na interpelaci naší poslanecké frakce o přidělování zbytkových statků informuje vládu úplně falešně, že zbytkový statek Strádovice přidělen byl bývalému hospodářskému úředníku na panství Vraném Janákovi a zbytkový statek na Zlonicku Nový Dvůr šafáři Civínovi, zaměstnanému na tomtéž dvoře, ačkoli pan dr Viškovský musí dobře věděti, že právě tito lidé byli nastrčenými figurami, kteří sice písemně dostali přiděleny ony dva v naší interpelaci citované zbytkové statky, ale museli se upsati, že tyto takto obdržené zbytkové statky přepustí určitým osobám, které jsou v blízkém příbuzenském svazku s předsedou této sněmovny. (Výkřiky.) Pan dr Viškovský jako president Státního pozemkového úřadu má ještě tolik odvahy, aby před tváří celé československé veřejnosti takto informoval vládu, aby ona takto falešně odpovídala na interpelaci komunistické frakce. Konstatuji tu před celou veřejností, že to, co tvrdí interpelace komunistické frakce, je úplná skutečnost.

Ale nejen to. Pan dr Viškovský také bude velmi dobře věděti, že právě na základě toho a na základě těchto věcí byl vražen roubík do úst dvěma přídělovým komisařům ve Slaném a v Lounech. Proč? Poněvadž patrně tito lidé příliš mnoho vědí, a poněvadž, kdyby tito lidé měli mluviti, několik lidí z této sněmovny by musilo okamžitě odejíti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tentýž dr Viškovský, kterého celní většina posílá prvního do debaty, aby lámal kopí za celní tarif pro tyto věci, i s určitými úředníky, potrefenými právě v těchto aférách, je dlužen ještě žalobu na "Rudé Právo", kterou hrozil a kde donucoval určitou skupinu centrálního úřadu S. P. Ú., aby na "Rudé Právo" podala žalobu. Ta žaloba není podána do dnes. Dnes tedy agrární buržoasie posílá do debaty o clech svého politického advokáta Viškovského, aby tu také mezi jiným řekl větu "... že ve státě musí býti politická bezpečnost a důvěra lidu ve vedoucí politické kruhy." Aby tuto klasickou větu řekl s parlamentní tribuny, přichází president Pozemkového úřadu, za jehož éry provádělo se obrovské veliké svinstvo v Pozemkovém úřadě, které, až jednou se provalí, zavalí celou Velkou Prahu...

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím p. řečníka, aby nepoužíval neparlamentárních výrazů.

Posl. Chlouba (pokračuje): Já tu totiž používám takového výrazu, jakého v lounském a slánském případě užil sám president Státního pozemkového úřadu dr Viškovský k deputaci lounských dne 12. prosince 1924.

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Upozorňuji p. poslance, že zde nejsme v župě lounské, ale v československém parlamentě Československé republiky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prosím o klid.

Posl. Chlouba (pokračuje): Vliv Viškovského posiluje dále celní koalici slovy: "... že v §u 1 zákona na ochranu republiky mělo by býti ustanovení o ochraně republiky proti demagogii." Tento dr Viškovským navrhovaný paragraf o demagogii hodil by se ovšem právě na tu 100%ní agrární společnost. Dnes chce tento smutně proslavený p. dr Viškovský znovu buditi pokleslou důvěru v lidu pro sebe a své přátele celní politikou. Proč jste jim nedali více půdy? Proč jste vyvlastňovali panskou půdu s náhradou? Proč na místo levného úvěru zvýšili jste úvěr o 2 až 3%? Vždyť v původní osnově o pozemkové reformě byl návrh na 8- až 12hektarové nedíly, po případě, že se budou drobné usedlosti na takové nedíly doplňovati. Proč jste to neučinili. Co vám stálo v cestě? Proč jste nedodrželi vaše popřevratové sliby? Vždyť v pracovním programu agrárního klubu poslanců a senátorů pro Národní shromáždění ohlásili jste nejen konfiskaci císařských statků, ale i konfiskaci statků Fürstenberga, Berchtolda, Czernina a všech maďarských šlechticů.

Slibovali jste zvláštní rekonfiskační úřad pro rekonfiskaci statků, které po bělohorské bitvě přešly v majetek cizích šlechticů. Proč jste to neprovedli?

Jak odčiňujete Bílou Horu? Jak smýváte krev českých pánů se Staroměstského náměstí? Odčiňujete Bílou Horu zbraněmi Jesuitů! Krev českých pánů se Staroměstského náměstí smýváte tím, že v předvečer Husova svátku dáváte z kapes občanstva 200 mil. Kč Jesuitům, kteří za tento tučný dar odhlasují vám váš celní návrh.

Poslyšte dále strašlivou obžalobu vaší třídní politiky. Dr Jan Voženílek v knize! Pozemková reforma v ČSR." uvádí na str. 188:

"Převádí-li stát půdu do rukou lidu, musí také pečovati, aby výnos půdy stačil k obživě nových vlastníků. To může se státi toliko zajištěním rentability veškerého zemědělství. Poněvadž veliká většina nabyvatelů půdy jsou malozemědělci do 6 ha výměry, musí stát již v zájmu statisíců těchto přídělců prováděti soustavnou politiku malozemědělskou.

Kdyby tento vážný úkol byl zanedbán, pak neodvratně dostavila by se těžká pohroma našeho zemědělství, která by znemožnila všechny blahodárné výsledky pozemkové reformy. Nastaly by ony nepříznivé změny, které byly pozorovány u nás i v cizích státech v dobách těžkých krisí hospodářských, kdy dostavilo se úplné ochuzení zemědělského lidu, provázené nesnesitelným zadlužením zemědělských majetků, sezonním i trvalým vystěhovalectvím, útěkem od půdy a vylidňováním venkova, znehodnocením půdy a soustředěním téže opětně v rukou velkostatků a latifundií."

Ale tentýž autor v téže knize také napsal, že o 456 zbytkových statků (r. 1923) ucházelo se 400 uchazečů, tedy průměrně 9 na jeden statek, a nescházelo, že o jeden zbyťák se ucházelo až 30 uchazečů.

Proč jste se nedali při provádění pozemkové reformy tou první cestou, konfiskací, rekonfiskací, proč nejdete onou cestou, dr Voženílkem naznačenou, ale úplně v pozemkové reformě opuštěnou, cestou soustavné politiky malozemědělské?

Agrární politika pod vedením republikánské strany dala se cestou schůdnou pro agrární buržoasii, nikoli pro malozemědělce. Úkol, o němž píše dr Voženílek, byl zanedbán. Proto se dostavuje krise, ochuzuje se lid vysokými daněmi, dluhy ujídají z jedné mísky malorolníkovy a půda bude se soustředovati opětně do rukou velkostatků.

K čemu a kam povede celní politika? K celní válce. Povede ovšem také k vzestupu pěstování militarismu a k vzestupu nového vydání na účely militaristické.

Nepřímo to přiznal v debatě posl. inž. Dvořáček, když v polemice s "Českým Slovem" pro citát z "Pester Lloydu", že Maďarsko nemůže svou mlýnskou industrii, zařízenou pro konsum 50 milionů obyvatel, hoditi do starého železa, řekl: Obchodní politika nezná sentimentality. Nedostali jsme nikde nic zadarmo. "Českým Slovem" citovaný "Pester Lloyd" přináší totiž také úřední zprávu o tom, že maďarské vyslanectví protestovalo u československé vlády, že, jestliže zůstanou navrhované celní sazebníky v platnosti, je zbytečno jednati o obchodně-politických smlouvách.

Nuže, zde je již první ohlašovaný signál pro celní válku. Posl. Dvořáček sám označil, že Maďarsko dalo republice utržiti loňského roku za jednu miliardu Kč průmyslových výrobků. No, což je situace československého průmyslu taková, že si může dovoliti luxus zavříti část svých továren? Je situace dělnictva toho druhu, že bez újmy na zdraví a životech může stát dělati tuhou celní politiku? Což není dosti již nezaměstnanosti a s ní bídy? Má býti ještě stupňována?

Co bude dělati Maďarsko, když stát bude operovati celním sazebníkem proti němu? Bude se také podle toho zařizovati, bude se orientovati směrem k Polsku a Italii, s nimiž ovšem také bude uzavírati smlouvy ve věci průmyslových tovarů a jednak se bude zařizovati i na průmysl pro sebe. Celní politika je namířena proti východu, to je proti těm státům, které ještě dnes odebírají průmyslové výrobky. To bude znamenati do budoucna přiostření situace při uzavírání hospodářsko-obchodních smluv. (Předsednictví ujal se předseda Malypetr.) Bude to pak znamenati zmenšení odběru našich průmyslových výrobků, zvýšení nezaměstnanosti a s tím krise atd.

Mluvčí celní politiky tvrdí, že prý výrobnost stoupne. Ukázal jsem již na počátku své řeči, že sám pan dr Brdlík je toho názoru, že nastane éra v odbourávání průmyslu. Ostatně jak celní sazebník bude působiti na průmysl cukrovarský, o tom pravil tajemník Ústředního spolku československého průmyslu Gustav Heidler v nedávno konané valné hromadě cukerního průmyslu, na níž jako tajemník spolku podával zprávu jednatelskou a ukazoval na to, že Československo v celkové světové výrobě cukru je v prvé řadě. Konstatoval, že v r. 1913/1914 vyrobili jsme 1,270.000 q rukru, r. 1918/1919 620.000 q a r. 1925/1926 1,400.000 q cukru. Z toho vzniká dnešní těžká situace a tak nízké ceny světové, že žádná země nemůže za ni cukr vyráběti. Poměrně snadnější je situace států evropských, které nejsou odkázány na export. Zůstane-li průmysl odkázán na své vlastní síly, bude nucen redukovati svoji výrobu tak, aby stačil pouze pro domácí konsum. To by bylo ovšem katastrofou nejen pro průmysl samotný, nýbrž i pro zemědělskou výrobu vůbec, neboť intensivní zemědělství je bez řepařství nemyslitelné. Pánové, ani "Venkov", ani "Národní Listy" nezaznamenaly projev svého tajemníka, ačkoliv je to kapitola pro obě politické strany nanejvýš důležitá. Kapitalistické zřízení společnosti stává se nemožným. Nemůže už dáti ani práci, ani chléb svým otrokům. Časté politické nemoci vůdců buržoasie a jich pomahačů jsou jen příznakem průvodního řízení pokračující krise hospodářské.

Vládnouti je také umění a hra na vládnoucí, skrývá v sobě také mnohé nebezpečí. To nebezpečí tu dnes je, proto se koalice rozprchla a nastrčila za sebe jiné figury.

Až do nedávné doby to šlo. Dokud bylo možno parlamentní houpačkou uspávati důvěřivé lidi a při tom si parcelovati republiku, bylo dobře. Kramář, Beneš, Švehla přednášeli vládní prohlášení a koaliční redaktoři psali oslavné články. Zkonfiskovala se půda a poskytoval se na ni levný úvěr - ovšem na papíře při tom rostly dluhy jako houby po dešti, třebaže dělníci v zájmu konsolidace nechali si snížiti mzdy a malorolníci se spokojili s nepatrným přídělem.

Tehdy jste ještě měli prostředky k manevrování: volební právo, prodej panské půdy, sociální pojištění. Dnes už jich nemáte, dnes žádáte: daně, daně a zase daně. K tomu snižování mezd a platů. Nejhorší pro vás ovšem jest, že reservní vaše armáda začíná kolísati. Rozpory podemílající sociální organismus se zostřují. Vaše celní politika a daňový režim ty protivy přiostří. Pokračujte tedy. Doba okázalých slavností, pořádaných na oklamání lidu je ta tam. Básník Machar už také nejede v historickém kočáře Franze Josefa jako v prosinci 1918 a na místo fanfár z Libuše troubí nyní fanfáry ministr financí, při nichž se ovšem utahují řemeny a zatínají pěstě. Pro ředitele tohoto státu není vyhnutí, není také vyhnutí pro agrární a průmyslovou buržoasii, než dělati tvrdou třídní politiku.

Co říkáte článku VI celního sazebníku? Právě tento odstavec ukazuje na to, pro koho se celní politika a celní sazebník připravuje, komu bude sloužiti. Zde se totiž povídá, že každému, kdo vyveze za hranice nejméně 50 q, se vydá na jeho návrh dovozní list, který jeho majitele opravňuje i beze cla během určité lhůty přivézti stejné množství obilí, po případě vyvezeného kontingentu. Zde se otevírá volné pole tomu, čeho jsme byli svědky za války. Kdo se bude účastniti, kdo se bude podíleti na tomto vývozu? Právě majitelé zbytkových statků, velkostatkáři, obchodníci a firmy vývozní.

Pánové, tato celní politika ukazuje, jak se třídní protivy v Československu přiostřují, a že je marné dovolávati se zde z lavic nějakého soucitu, že je marno naříkati, nýbrž že jediným východiskem a jedinou odpovědí na tuto třídní politiku je jednotná fronta dělníků a pracujících rolníků. Na tuto dnešní mezinárodní jednotnou frontu celní, která se v této sněmovně a mimo ni vytvořila, je jediná možnost odpovědi: Jednotná fronta dělníků a pracujících rolníků. (Potlesk komunistických poslanců.) Žádné nářky, prosby a dovolávání se, nýbrž boj za jednotnou frontu a boj z jednotné fronty proti této mezinárodní společnosti, která se tu dnes sešla na okrádání pracujícího lidu. (Potlesk komunistických poslanců.)