Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl.
Knejzlík. Uděluji mu slovo.
Posl. Knejzlík: Slavná
sněmovno! Způsob, jakým projednává
celní většina návrh zákona na
zavedení cel, je způsobem takovým, který
znevážňuje naši ústavu a naši
republiku. (Tak jest! Výborně!) Pánové
sice dovedli vytvořiti pevnou majoritu, která jim
odhlasuje celní zákon, která jim odhlasuje
kongruu, ale tito pánové, aby k tomuto cíli
dospěli, suspendovali ústavu! (Oho!) Už
vám řekl s tohoto místa dr Patejdl,
že navržený celní zákon jest svým
složením a obsahem protiústavní, a jestliže
již tento zákon je protiústavní, pak
chcete, pánové, přijetím zákona
kongruového dopustiti se zločinu na naší
ústavě proto, poněvadž způsob,
jakým chcete tento zákon projednávati anebo
včera jste projednávali ve výborech, znamená
porušení jednacího řádu takového
druhu, že se divím, jak je možno, abyste nabrali
tolik odvahy ke smělosti dopouštěti se tohoto
porušení.
Prosím, co říká na př. §
41 naší ústavní listiny? "Návrhy
zákonů mohou vycházeti buď od vlády
nebo od kterékoli sněmovny. Ke každému
návrhu zákona podanému členy některé
sněmovny budiž přiložen rozpočet
o finančním dosahu osnovy a návrh na úhradu
potřebného nákladu." A kde máte
vyhověno při kongruovém zákonu na
př. tomuto paragrafu naší ústavní
listiny? Vy jste ho suspendovali, poněvadž jste chtěli
podvésti veřejnost, aby se nedověděla,
jak hluboko sáhnete do kapes poplatnictva a zaplatíte
hlasování za cla.
Velectění pánové, všude - a už
tu bylo mnohými pány kolegy zdůrazněno
- kde jednalo se o cla, jednalo se o nich jako o problému
vysoké důležitosti. My jsme slyšeli, že
Anglie řešila otázku cel velikým volebním
politickým bojem. Německo vypracovalo celou literaturu.
U nás však stačí na to tvrdá
pěst apoštolské většiny, u nás
stačí na to několik probděných
nocí ve výborech, u nás stačí
na to omezení řečnické lhůty,
u nás stačí na to několik dní,
aby veřejnost nemohla chápati, jakého zločinu
dopouštíte se na státě, o němž
tak farisejsky mluvíte, že vám na něm
záleží. (Smích. - Různé
výkřiky.)
Pánové, vám je to k smíchu. Jedná
se na př. o nepatrný zákon proti zákonu
celnímu, o zákon o újezdních občanských
školách. Kolikráte tento zákon prošel
rukama odborníků a expertů a dosud toho zákona
nevidíme, poněvadž pan ministr školství
- dík mu za to - věnoval pozornost, péči
a píli tomuto zákonu. My jsme na př. projednávali
zákon o prodloužení pachtu tři měsíce,
aby byl dobrý. (Posl. Sladký: Byl to zákon
ve prospěch malozemědělců!) Ano.
Celní sazebník se má projednávati
za podmínek, které jsou příliš
podezřelé. Celní koalice dala vládě
na ústa zámek, aby nemohla říci svůj
názor, aby ministři ze své resortní
povinnosti nemohli říci, co bude znamenati zavedení
celního sazebníku podle diktátu celní
většiny. (Výkřiky posl. Sladkého.)
Že prý je velice nutno honem spěchati se
zavedením celního sazebníku, aby prý
byla chráněna domácí produkce. Tak
jsme to slyšeli od pánů kolegů z apoštolské
většiny v zemědělském výboru.
Ale ku podivu, orgán zemědělské rady
"Zemědělské zprávy" poučuje
mne o něčem naprosto jiném. Tam se totiž
píše, že zásoby našich mlýnů
nejsou prý už veliké, pšenice tuzemské
prý už mnoho nezbývá. Tedy kdy chcete,
když toto potvrzuje ústřední orgán
zemědělské rady, chrániti, či
jak chcete do těch žní chrániti tu produkci
toho zemědělství, když už nemá
co na prodej? (Posl. Sladký: Vždyť pan dr
Zadina je členem zemědělské rady!
Proto to musí věděti!) Pan dr Zadina
viděl jednou za 10 roků vycházeti slunce,
agrárník je vidí vycházeti každý
den. (Veselost.)
Pánové nám nevěří, když
tvrdíme, že cla, tak jak jsou tu navržena, neprospějí
malému lidu. Nebudu se dovolávati výpočtů.
Každý, kdo zná jen trochu život na venkově,
dovede si vypočísti, kolik ten drobný zemědělec,
i kdyby hospodařil na 15 ha, bude míti užitku
a škody z tohoto zákona. Ale já chci se dovolati
autority národohospodáře, jehož podceňovati
nebude nikdo, prof. dr Bráfa. Ten dal zjistiti, jakým
blahodárným účinkem působila
cla pro malozemědělce v Rakousku. Tehdy Pantz, který
byl pověřen tímto šetřením,
potvrdil, že cla prospěla v Rakousku jen 5% statkářů,
a národohospodář Filipovich toto potvrzení
doplnil tím, že 15.000 velkých statkářů
mělo prospěch ze zavedení cel. (Posl.
Slavíček: Proto je zavádíme!) Ano.
Naproti tomu malorolník utrpěl z cel škodu,
ježto vzestup nákladů na řemeslné
práce, vzestup cen životních potřeb,
zdražení průmyslových výrobků
převýší výhodu z vyšších
cen dosažitelných cly.
Pánové, zde se mnoho operovalo
statistikou. Já jsem tu poslouchal kol. Srbu,
který dokázal, na jak falešných základech
jsou ty vaše statistické výpočty o tom
malém zemědělství. V mé obci
na př. - a jedna obec je druhé jako vejce vejci
podobna - je 90% drobných zemědělců,
kteří neobhospodařují ani 2 ha půdy.
Máme u nás 3% chalupníků a 7% ne velkých,
ale středních rolníků. Pánové,
podívejte se, komu prospěje tento celní sazebník.
80% příslušníků
zemědělských, těch malých,
bude míti škodu z cel, o tom není nejmenšího
sporu. Vy také zneužíváte toho slova
"parita", špatně vykládáte
původní ujednání dřívější
koalice, kde bylo pamatováno na to, aby byla docílena
parita mezi průmyslem a zemědělstvím,
pokud se týká ochrany cel. Ale, vážení
pánové, jak mne může utvrzovati tento
návrh zákona o tom, že vy to s tou paritou
myslíte dobře? Vy poukazujete na to, že průmysl
je chráněn vysokými cly, ale sami dovršujete
zvýšení cen průmyslových výrobků
novým zavedením cel na ně, novým
zdražením, novým rozpětím té
disparity mezi zemědělstvím a průmyslem.
Vaše štěstí, pánové z celní
většiny, že jste alespoň nechali bez cel
ty rákosky. (Veselost.) Občané,
až se projeví účinky tohoto vašeho
činu, budou míti možnost laciněji si
je zakoupiti na vaše záda.
Slavná sněmovno! Dovolte mně, abych nejen
stavěl naše stanovisko proti tomuto zákonu
na vlastním názoru, chci se dovolávati také
výroků - a jistě že vážného
znalce těch hospodářských důsledků
zavedení cel - pana ministra dr Engliše, který
řekl, že cla mají za následek stoupnutí
cen, stlačení kupní síly a jsou překážkou
vývozu. Vám se nepodařilo ani jednomu, kdo
jste obhajovali tento zákon, dokázati, že se
dr Engliš ve svých názorech mýlí.
A pan dr Rašín, kterého se také
často dovolávají páni národní
demokraté, ve svém národním hospodářství
napsal, že cla zdraží a budou povelem k boji
za vyšší mzdy. U zemědělské
renty nastává stoupání zvýšením
ceny plodin. Stane-li se tak uměle - jako v tomto případě
- totiž clem obilním v zemi, která potřebuje
dovozu obilí z ciziny - a my ho potřebujeme okolo
30.000 vagonů - může to míti zlé
národohospodářské důsledky.
Tento týden konala se asi na přání
apoštolské celní koalice schůze průmyslníků
v Praze. Bylo na průmyslnících žádáno,
aby se vyslovili pro cla. Průmyslníci nejen že
odmítli tento požadavek, ale oni udělali něco,
co je výstražným mementem i pro ty, kteří
budou hlasovati pro cla, i pro ty, kteří budou pociťovati
jejich následky. Rozhodli, že se budou brániti
tomu, aby následky uzákonění celního
sazebníku, totiž požadavky dělnictva o
zvýšení mezd, nebyly přeneseny na průmysl.
Pánové, bude vás jistě zajímati,
když vám povím, že proti tomuto jednání
protestovali u českých průmyslníků
ti, kteří na clech mají největší
zájem, velkomlýny a velkostatkáři.
(Slyšte!)
Byl jsem v zemědělském výboru až
k slzám pohnut, když někteří
kolegové z celní většiny mluvili o utrpení
malých zemědělců. Tak mne potom napadlo,
když tak s láskou a starostí o osud drobných
lidí na venkově je opěvujete, proč
pak neřeknete jednou upřímně: Pojď,
Benjamínku našeho venkova - používám
nyní slov pánů kolegů z celní
koalice - který nosíš v putně hnůj,
který prodáš jen jednou za rok telátko
nebo prasátko, který jíš celý
rok k večeři nemaštěné brambory,
který dřeš se tím více, čím
méně máš polí, který nevytáhneš
po celý rok paty ze vsi, pojď, aby tvůj život
trochu tě těšil, podívej se, co s tebou
uděláme: dáme tě také do výborů
našich záložen, našich peněžních
ústavů, budeš delegátem do zemědělské
rady, abys také tam mohl obhajovat to své zemědělství.
(Výborně! - Potlesk poslanců čsl.
strany socialistické.) Dáme tě do výboru
hospodářských družstev, abys tam čerpal,
jak nesmírně důležité je pro
producenta býti družstevně organisován.
Ano, vidíš, ty malý zemědělče,
jakou budeš míti radost. Ale my ti uděláme
ještě víc. My víme, že kupuješ
pole, poněvadž jich nemáš, a že při
těchto kupech jsi olupován dávkou z přírůstku
hodnoty. My ti způsobíme tou naší většinou,
aby dávka z přírůstku hodnoty nebyla
od tebe vybírána, poněvadž těžce
zatěžuje tvůj rozpočet. Víme,
jak, chudáku, malý zemědělče,
rveš se na vsi o pachty, my již nikdy nebudeme na venkově
dražiti proti tobě, naopak, zákon o pachtech
ti uděláme, abys byl při pachtu chráněn,
abys nebyl olupován, abys mohl býti živ. Dokonce
ti uděláme ještě jednu radost ze samé
lásky k tobě, malý zemědělče:
vypracujeme a prosadíme v Národním shromáždění
takový zákon honební, aby už jednou
zvěř ti přestala spásati pole, poněvadž
ty nám říkáš: "Co je mi
platné clo, když mně srnci panští
a zajíci sežerou úrodu a já nemohu nic
prodati." No tak vidíš, ty malý člověče,
podívej se, co jsme pro tebe udělali. Před
válkou jsi nemohl býti starostou obce, to bylo pro
nás, ale dnes už jsme ti udělali takový
demokratický zákon, že můžeš
býti i starostou obce. (Veselost.) My dokonce bychom
chtěli, aby ses nezlobil na nás, když zařizujeme
milionáři p. Vacovi na Olomoucku z dotace zemské
a státní stáj, která je rozlohou větší
než naše restaurace sněmovny, stáj, která
má skleněné žlaby. To nám nezazlívej!
Tobě, ty malý zemědělče, je
dobrý malý dřevěný chlívek,
můžeš si ho obložiti pěkně
na zimu bramborovou natí, a když zloděj ti
z něho ukradne prase, buď rád, aspoň
ti nepojde na červenku.
Tak je potřebí o těchto věcech pravdivě
jednati. Pokud se týká těch našich malozemědělců,
těch nejubožejších, o které máte
největší starost v tom bramborářském
kraji, těm byste řekli: "Ty se moříš
a staráš, že ta tvoje práce nenese žádného
užitku, že cena bramborů je tak nepatrná,
že není žádnou odměnou, žádným
zrentováním toho všeho tvého namáhání.
My nemůžeme však nic pro tebe udělati,
poněvadž držíme lihovou ústřednu,
která musí vydělati za rok jen 125 mil. Kč,
ty musíš dávati brambory zadarmo, aby ona mohla
vydělávati peníze."
Šli byste dále, kdybyste ty malé zemědělce
měli opravdu rádi. Jeden z pánů poslanců,
nevím již který, v zemědělském
výboru povídal, jak prý ti malorolníci,
kteří sotva dočkají se žní,
honem utíkají na trh, aby prodali 1 až 2 q
obilí, a jak jsou tam vykořisťováni.
Máte-li je rádi, tak jim řekněte:
"Pojď, ty Bnjamínku, my tě zavedeme do
obchodní bursy, my tam znemožníme lupičství
spekulantů necitelných a nemilosrdných. kteří
diktují sami ceny a kteří mají ceny
nejlacinější tehdy, když ty malý
prodáváš!" Nic takového se, vážená
sněmovno, nestane, naprosto nic.
Tak vidíte, takovou lásku k němu máte,
o všecko byste se s ním rozdělili, jenom když
vás to nic nebude státi ani na penězích
ani na výsadách. Já býti vámi,
kdybych měl ty malozemědělce tak rád,
vzal bych je a šel bych k p. ministrovi zemědělství
s nimi a já bych se p. ministra zemědělství
zeptal, jak to mohl udělati, že způsobil. že
za 3 měsíce do republiky nechal dovézti více
dobytka, než za rok smlouva s Polskem dovoluje. Já
bych se zeptal pana ministra zemědělství,
jak to dělá, proč nás poškozuje,
když na př. ministerstvo zdravotnictví zakázalo
dovoz nezdravého sádla z Holandska, a ministerstvo
zemědělství honem tam posílá
experty, aby zjišťovali, zdali to sádlo je dobré
nebo ne, ale sádlo se vozí dále. Já
bych se pana ministra zeptal, jak mohl býti lhostejný
k tomu, když se k nám lacino dovážel polský
ječmen, jenž ve sladovnách se sladoval a jako
hanácký prodával do ciziny. Já bych
se ho zeptal, zdali neměl úmyslu, aby vytvořil
prostředí, které by mohlo býti vodítkem
k útoku na pracující vrstvy veškerého
našeho lidu proto, aby se vyvolala krise v zemědělství.
Konečně bych se zeptal na jednu věc: Co pak
jste, pane ministře zemědělství, dělal
celé čtyři roky, že jste z lásky
k tomu drobnému člověku na venkově
nepředložil Národnímu shromáždění
ani jediný zákon. (Potlesk. - Výkřik:
To je ministerstvo subvencí, nemůže dělati
zákony! - Posl. Zeminová: Pan dr Hodža
sliboval, že bude dělali zákon lesní,
honební, rybářský, ale nedělal
nic za celé tři roky!) On to začne od
shora clem, napřed těm velkým, potom těm
malým.
Povím vám, vážení pánové,
co nejvíce dráždí naše zemědělce
na venkově. Ne ten váš cynismus, kterým
štvete na venkově lid, ale ta skutečnost dráždí,
že pokles cen u producenta neprojevil se poklesem cen u konsumenta.
Zemědělce dráždí to vědomí,
že za polovici prodává ječmen a chmel,
ale rolnické pivovary ani o haléř nesníží
cenu piva. Zemědělce dráždí vědomí,
že on prodává nyní za pět, při
dobrém štěstí za šest korun 1 kg
živé váhy dobrého jatečného
dobytka, ale v drobném těch cen nevidíte.
Ještě nejsou cla a již se zdražilo maso
o 2, 3 Kč na 1 kg. A kde je ministerstvo zásobování,
které má tu konati svou povinnost? (Posl. Bergmann:
Je za dveřmi!) Ono je jen takovou filiálkou
ministerstva zemědělství, a my víme
co dělá. Pan ministr dříve studoval,
jak prý hospodařila Obilní ústředna.
Tyto studie byly jistě důležitější
než studovati, jakým způsobem zameziti vykořisťování
našeho lidu nezřízenou spekulací a honbou
po mamonu v řadách našich překupníků.
Naši překupníci! To je ten bolavý zjev.
My se tu pereme a ten třetí má z toho dobře.
Naši překupníci jsou nenasytní. Meziobchod
pominul své poslání starati se o hmotné
potřeby národa. Meziobchodníci jsou vlastně
vši pasoucí se na oslabeném těle společenském,
jest to kokotice na jetelišti lidstva.
Řekl jsem to již v zemědělském
výboru, odhaduje-li prof. dr Brdlík ztráty
zemědělství na 3 miliardy Kč, že
se musím tázati, kdo z těchto 3 miliard měl
prospěch. (Posl. Vávra: Národní
socialisté!) Povíme si to ještě,
pane Vávro! (Výkřiky mezi posl.
Zeminovou a poslanci čsl. živnostensko-obchodnické
strany středostavovské.) Vy, pánové,
máte na tomto díle velký interes! (Posl.
Vávra: Na veřejné schůzi na shledanou!)
Ano, tedy na veřejné schůzi na shledanou,
a řekněte tam vašim voličům,
co jste jim slibovali. Počkejte, pane kolego!
Předseda (zvoní): Prosím o
ticho.
Posl. Knejzlík (pokračuje): Tam řekněte
svým voličům, co jste jim slibovali o volbách:
Snížení daní, práci pro živnostnictvo
a potom jim ukažte bilanci, že jste odhlasovali resoluci,
kterou se bude zatěžovati státní rozpočet
přijetím Němců a Maďarů,
kteří nechtěli složiti slib na republiku,
do služeb státu nebo upravením jejich pensí,
potom řekněte živnostníkům, že
jste jim odhlasovali cla, aby měli dražší
živobytí, a potom řekněte živnostníkům,
že jste jim odhlasovali kongruu, aby bylo ještě
dráže, aby dovršení vašeho zla bylo
horší. (Výkřiky posl. Vávry.)
Předseda (zvoní). Prosím o
klid. (Posl. Vávra: Pro československé
kněžstvo, které vy pěstujete!)
Posl. Knejzlík (pokračuje): Pane kolego
Vávro, já bych nerad, aby to dopadlo s těmi
podpisy a s tím vašim křikem tak, jak to dopadlo
s tím vašim podpisem k návrhu luďáků
proti svátku Husovu. Tenkráte říkali,
že jste to z hlouposti udělal. Od té doby se
na vás tak dívám. (Výborně!
- Souhlas čsl. socialistických poslanců.)
Slavná sněmovno! Proč se bráníme
zákon, který právě projednáváme?
Proto, poněvadž nám nemůže býti
lhostejno, že v republice naší máme 87.000
nezaměstnaných dělníků, (Tak
jest!) poněvadž v republice máme miliony
nedostatečně zaměstnaných anebo špatně
placených! Já bych vám přál,
kteří máte odvahu zvedati ruku pro další
zdražování, abyste šli na př. na
severní Moravu, kde celá rodina při obšívání
knoflíků v zimě vydělá za den
3 Kč. tolik, o kolik jí zdražíte nyní
živobytí. My máme a musíme míti
interes na tom, aby naši lidé ve městech nehynuli
hladem, poněvadž jsou tam děti našich
malozemědělců. My je nemůžeme
nechati na vesnicích, my je do měst musíme
posílati, je to krev naší krve, ta láska
otce k dítěti nám velí, abychom se
starali o to, aby nebylo pro prospěch určitých
vrstev zatěžováno to, co jsme vychovávali
a co jsme nemohli doma uživiti.
Ale pánové, já jsem to již řekl
v zemědělském výboru. Vy se dopouštíte
jednoho velikého sebeklamu. Vy vidíte a pozorujete,
jak v poslední době vlna reakce se rozprostírá
po Evropě, vy jste byli posíleni výsledkem
veleb z 15. listopadu a vy jste příliš zpychli
příliš jste zhrdli a domníváte
se, že dnes přišla doba, kdy, jak někteří
jste volali, že už je dosti zákonodárství
a zákonů sociálních, abyste podnikli
útok na socialismus v klamné domněnce, že
se vám podaří socialismus i z venkova našeho
vymýtiti!
Kdybyste tak měli opravdově zájem na těchto
věcech, o kterých tu tak dlouho hovoříme,
vykonali byste to, co jsem řekl v úvodu své
řeči, a potom bychom s vámi rádi pracovali.
Pracovali bychom rádi, poněvadž i nám
záleží na tom, aby práce malého
člověka na venkově byla spravedlivě
odměňována, jako práce každého
jiného.
My budeme snad již zítra nebo na druhý týden
projednávati zákon o státních zaměstnancích.
Bude vás zajímati, jak o tomto zákonu smýšlí
kolega z té apoštolské koalice, kol. Šamalík.
(Hlasy. On zde není!) On zde není, ale napsal
to sem, prý odkudsi z dolní Dalmacie. "Místo
úpravy platů státních zaměstnanců
prý raději snížiti životní
potřeby." Tedy neupravovati platy státních
zaměstnanců, to je tenor myšlení p.
kol. Šamalíka a vy to doplňujete a místo
snížení životních potřeb
připravujete spoustu zákonů, abyste zvyšovali
ceny těchto životních potřeb.
A vláda, která nesměla mluviti k poslancům
v jednotlivých výborech, teprve mohla promluviti
k deputaci dělnictva, jež se k ní dostavilo.
Když je možno, aby ministr financí deputaci dělnické,
která mu tlumočí stesky a obavy z příštích
dnů řekl: "Dělníkovi nebude vaditi,
jestliže je dražší kořalka o 65 haléřů,"
pak je to hanba a dvojnásobná hanba, když ministr
obchodu vysměvavě řekne dělnické
deputaci, aby počkala s protesty proti drahotě,
až prý se ta drahota dostaví.
Vážená sněmovno! Otázka celní
má úzkou souvislost s pozemkovou reformou. Z pozemkové
reformy měli největší užitek velcí
statkáři, menší užitek ti šťastní
domovináři a škodu ti drobní zemědělci.
(Tak jest!) Rovněž tak to bude se cly. Velcí
statkáři a spekulanti s obilím budou míti...
(Posl. Jiráček [ukazuje noviny]: Přečtěte
si "Pražský Večerník", co
dostala socialistická družstva a jejich členové,
zadarmo zbytkové statky a stamiliony!) Vy jste cynikové,
zbytkové statky po zákonu dostalo dělnictvo.
(Hluk. Výkřiky. Předseda zroní.
- Výkřiky mezi posl. Vávrou, Jiráčkem
a poslanci čsl. socialistické strany.)
Budiž mně dovoleno, abych poukázal na souvislost
zákona celního se zákonem, který s
tak horečnou rychlostí má se projednávati
ve výborech, a to se zákonem kongruovým.
(Hluk. - Výkřiky mezi posl. dr Samkem
a posl. Prokešem.)
Chci prohlásiti s tohoto místa, když hovoříme
o tom, že lidová strana vykoupila si hlasování
pro cla zákonem o kongrue, že katoličtí
kněží nemají vlastního interesu
na tom, aby stát zákonem nebo jakýmkoli jiným
způsobem staral se o jejich zaopatření. Pánové
z klubu lidové strany, prosím, najděte si
resoluci, kterou vám dne 9. března 1921 poslalo
kněžstvo jičínského okresu, a
budete v této resoluci čísti tato slova:
"Není na světě spokojenosti, nemá-li
člověk vědomí zabezpečené
budoucnosti. Je to vlastně povinností biskupů,
aby se starali o výživu duchovenstva a důstojné
jeho zaopatření (Potlesk čsl. socialistických
poslanců.), ale zájmy nižšího
duchovenstva se v tomto ohledu, bohužel, často kříží
se zájmy duchovenstva vyššího. Páni
biskupové vědí, že by jim vláda
řekla: Dejte nám své latifundie a my všemu
kněžstvu vašemu upravíme platy třebas
i podle norem státních nebo docela i obecních
úředníků. Jsme otroky a žebráky
k tomu." Tak píše katolické kněžstvo
v resoluci zaslané klubu lidové strany a 20. července
1921 napsal kněžský list "Jednota":
"Ještě té bídy není dost,
ještě jejich milosti čekají, až
přijdou deficienti před portály chrámů
jako chrámoví žebráci, nebo až
za večera postaví se na roh ulice kdesi ve stínu,
aby jim nebylo viděti do tváře. Avšak
doba už nebude dlouhá. Teď je zdržuje jen
ostych, abyste se neurážely "milosti". Tak
volá kněžstvo ve svém časopise
k jejich milostem, které mají se starati o úpravu
jejich platů. (Posl. Zeminová: Arcibiskup olomoucký
vyváži miliony podvodně!) To bylo jen posledních
900 tisíc, co se chystal vyvézt, ty ostatní
se nezachytily. (Hlas: Dá vám je do Kotvy!) On
to ukládá do majetku, který rez a moli sežerou,
aby "vyplnil" učení Kristovo.
Ale chci jíti ještě dále. Československé
duchovenstvo sdružené v Jednotě katolického
duchovenstva československého obrátilo se
také na Apoštolskou Stolici do Říma
memorandem, v němž sděluje: "Statky církevní
v republice naší jsou z největší
části dotace biskupských kapitul a klášterů.
Národ náš netouží tak po tom, aby
statky ony byly zabrány, nýbrž aby byly spravedlivě
rozděleny. Toho žádáme i my, aby jmění
církevní spravedlivě bylo rozděleno
podle potřeby chrámů a těch, kdož
oltáři slouží, aby někteří
bohatstvím neoplývali a jiní přemnozí
nouzí netrpěli, nýbrž aby všichni
měli zaopatření stavu přiměřené,
tak aby se mohly odstraniti štolové poplatky, jež
lid často za jistou simonii považuje."
Tedy, pánové z celní koalice, kněžstvo
nechce od státu úpravu platů, poněvadž
ví, že je to povinnost zaměstnavatelů,
bratří jeho, kteří na tomto světě
uchvátili větší moc a větší
majetek, jsou však tvrdí k tomu, když jejich
spolubratři v chudých farách trpí
bídu. A jistě není jim lhostejno, jestliže
se na úkor zhoršení životních potřeb
pracujícího lidu bude rozhojňovat majetek
biskupů, klášterů, arcibiskupů
a zhoršovati životní míra veškerého
občanstva v republice. (Tak jest!)
Pánové, já jsem před chvílí
položil otázku, co dělalo ministerstvo zemědělství
za celou dobu 4 let? Ani jediný zákon nepředložilo
Národnímu shromáždění.
Ale já bych křivdil ministerstvu zemědělství,
že bylo nečinno. Já chci před slavnou
sněmovnou zde prohlásiti, že ministerstvo zemědělství
staralo se o prospěch a potřeby drobného
zemědělce... (Slyšte!) Toto moje sdělení
bude pravým opakem toho, co jsem minulého týdne
četl ve "Venkově", který píše,
že prý kolegové z Moravy vodí do pozemkového
úřadu deputace starostů - tuším,
že to byl kol. Molík aby se na jižní
Moravě parcelovalo. Ministerstvo už tam rozparcelovalo,
a to touto nájemní smlouvou, kterou, aby se nedostala
nikomu nepovolanému do rukou, vydalo jen v jednom originálu.
(Ukazuje smlouvu.) Pánové, touto smlouvou
ministerstvo zemědělství, jež je v rukou
republikánské strany, pronajalo republikánské
straně 9 dvorů s cukrovary na Hodonínsku,
pod firmou Akciová společnost průmyslu cukrovarnického
v Hodoníně. Tato smlouva byla vypracována
1. července. Na těchto 9 dvorech 1. července
se již začínaly žně. Smlouva zní
na 20 let. A ministerstvo zemědělství úrodu
i s dobytkem, který je v těchto 9 dvorech dalo zadarmo
těmto pronajimatelům. (Hluk. - Výkřiky.)
To je dar, který rovná se nejméně
sumě 5 mil. K.
Dovolte, abych vám poukázal na některé
zajímavosti této smlouvy. Syndikát převzal
také cukrovar židlochovický s celým
zařízením i s drahou 20 km dlouhou za roční
nájemné 320 tisíc K. (Slyšte!)
Syndikát dostal od ministerstva zemědělství
k této úrodě, inventáři živému
i mrtvému, veškerou slámu, všechen hnůj
a suchou píci, která ležela té doby
na sýpkách nebo ve stodolách tohoto dvoru.
Pánové, bude vás zajímati, jakou cenu
nájemného platí tito agrární
malozemědělci z hodonínského syndikátu
státu, jejž v tomto případě zastupovali
jejich kolegové z ministerstva zemědělství.
Cena nájemného v řepařském
tomto kraji je stanovena 301 kg cenou pšenice z 1 ha. U nás
toto nájemné platí se z jedné měřice.
Tak se postaralo ministerstvo zemědělství,
aby se prospělo malozemědělcům!
§ 8 této smlouvy je také zajímavý.
Ke konci období smluvního, za 20 let, je pachtýř
povinen obilí, hnůj, seno, dobytek vrátiti.
Ale stát nahradí náklad na hnojení
umělými hnojivy tomuto propachtovateli v tom posledním
roce. A aby také v této smlouvě bylo postaráno
o malozemědělce, dovolíte, abych vám
přečetl poslední větu §u 9: "Budou-li
se klučovati lesy, pak na dva roky se musí pronajmouti
tyto vyklučované plochy, zapýřené,
kořeny, pravda, porostlé, drobným zemědělcům,
aby to vyčistili, a po dvou letech to musí dostati
syndikát do svého pachtovního poměru."
Vy jste slyšeli často, jak ministr financí
si stěžuje na nehospodárnost, nebo jinak řečeno,
jak je třeba u nás dobře, úzkostlivě
hospodařiti. Tato pachtovní smlouva zavazuje stát,
aby stavěl na propachtovaných objektech budovy,
na kterých se tito dva kontrahenti dohodli na účet
státu, a ten nájemce bude tomu státu platiti
z těchto budov nájemné, rovnající
se 5% investovaného kapitálu. (Slyšte!)
Pan dr Engliš říká, že
my si vypůjčujeme venku na 11 až 12%, tedy
zde se bude hodně mnoho slevovati! (posl. Bergmann:
Je přihlášena k poplatkům ta smlouva?)
To asi bude.
Abych nebyl nespravedlivým, mohu říci, že
touto smlouvou zavazuje se pachtýř platiti daně
předpisované státem, obcemi, že zavazuje
se vrátiti po 20 letech to, co dostal nyní na 20
roků zadarmo k užívání.
Oh, pánové, to je zájem o malozemědělce.
Z těchto dvorů, totiž z obcí, jež
leží v okruhu těch dvorů, vodí
pak starosty a malozemědělce na pozemkový
úřad, aby intervenovali v jejich prospěch,
to je cynismus, který, vážení pánové,
přece jen by neměl býti tak tvrdým
a tak nespravedlivým.
Já jsem uvedl důvody, které nás vedly
k tomu, abychom se vzepřeli zákonu, který
nám měl býti vnucen. Prohlašuji zde
otevřeně: Vytýkáte-li nám,
že s námi hlasují Němci, pak vám
říkám otevřeně, že my
s Němci nejednali a nebudeme jednati do té doby
(Výborně! Potlesk.), dokud oni nezmění
svůj názor na republiku (Výborně!),
dokud dr Schollich bude zapalovati české
lesy raději, než by je nechal zestátniti, pokud
se budou paní kol. Weberové potiti ruce.
Dokud Němci neprohlásí se pro stát,
pro nás není jednání. (Výborně!)
Pokud se týče našeho poměru k ochraně
zemědělství, prohlašuji znovu: My jsme
chtěli a byli jsme ochotni jednati o celním sazebníku,
poněvadž víme, že tuto otázku je
nutno řešiti, zatím co vy jste to už v
důvodové zprávě zamlčeli
"z vyššího státního hlediska".
Ale vy jste toto jednání porušili tím,
že jste nám řekli: Toto je minimum (ukazuje
návrh na změnu celního sazebníku),
toto je nezměnitelné, buď toto přijmete,
nebo nepřijmete! Proto jsme se bránili a proto také
pro tuto předlohu nemůžeme hlasovati. (Výborně!
- Potlesk socialistických poslanců.)