Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. dr Patejdl,
dávám mu slovo.
Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Zápas
o pevná ochranná cla na výrobky zemědělské
a zejména forma tohoto zápasu jsou výsledkem
nejasnosti vládního programu z r. 1922 a jsou také
výsledkem nepohotovosti a liknavosti naší obchodní
politiky. Program vládního prohlášení
z r. 1922 zněl pro paritu ochrany výroby zemědělské
s výrobou průmyslovou. Dlouho domáhali se
zástupci strany republikánské této
parity snahou po snížení cel na průmyslové
výrobky. Kdyby v této snaze byli zůstali
důsledni, je jisto, že musili míti konec konců
úspěch. Ale současně vykládali
si zástupci této strany za tichého a opatrného
souhlasu strany lidové docílení této
parity také jiným způsobem, a sice zavedením
cel ochranných na výrobky zemědělské,
tedy zavedením cel agrárních.
Strany socialistické vykládaly si paritu ve směru
prvním, totiž postupným odbouráváním
cel průmyslových. Neurčitost vládního
programu dávala oběma táborům možnost
různého výkladu, který se udržoval
více než 3 léta a kterýž zakotvil
psychologicky v řadách účastníků
a příslušníků obou těchto
táborů. Důsledky této neurčitosti
sklízíme nyní. Projevily se v ostrém
střetnutí se stran, které po léta
byly spolu v koalici, a projevily se na konec tím, že
oba naše zákonodárné sbory rozestoupily
se ve dva zájmové tábory. Při tom
je zajímavé, že ti, kteří domáhají
se pevných zemědělských cel, a kteří
tedy iniciativně vedou, postupují, jsouce dohodnuti
o formách boje i o jeho cíli, a že na druhé
straně ti, kteří se brání,
postupují - s výjimkou stejného postupu obou
stran socialistických - naprosto bez dohody.
Stav zemědělský pociťuje nerovnost celní
ochrany zemědělství a průmyslu jako
křivdu. Jisto jest, že naše zemědělství
je v krisi. Ale jisto také je, že náš
průmysl je chráněn nepřiměřenou
celní ochranou, kdežto výrobky zemědělské,
zejména obilniny a mouka, až do pohyblivých
cel nepožívaly žádné celní
ochrany. Jenom že výtky pro tuto krisi třeba
adresovati na správnou adresu. Viníka sluší
hledati především v naší chybné
obchodní politice, v našem ministerstvu obchodu, které
mělo využíti správného momentu
pro odstranění této křiklavé
nerovnosti. Takovým momentem bylo zahájení
deflační politiky. Od zahájení deflace
klesly ceny potravin a poživatin u nás na 8,6násobek
cen předválečných, naproti tomu ceny
výrobků průmyslových byly 11,1krát
větší než před válkou. Tu
byla vhodná příležitost, aby se přikročilo
k přepracování celého dnes nepraktického
autonomního celního tarifu rakouského. Přepracování
to ovšem vyžadovalo a vyžaduje úmorné
práce řady odborníků v celní
politice, teoretiků i praktiků, vyžadovalo
odborného řízení této práce
odborným odpovědným ministrem. To se nestalo,
pracovalo se obyčejnými celními násobky,
pracovalo se povolovacím řízením a
různými zmocňovacími zákony.
Ministerstvo obchodu bylo vedeno jedinou snahou, udržeti
za každou cenu vysoká cla průmyslová,
chrániti náš průmysl před světovými
cenami a ponechati na druhé straně zemědělství
na pospas každému záchvěvu světového
trhu. Náš průmysl propásl vhodnou příležitost,
aby se vyzbrojil proti světové konkurenci, zejména
aby se vyzbrojil proti konkurenci mohutného průmyslu
německého. Je přece všeobecně
známo, že průmysl německé od
okupace Poruří a v důsledku po léta
trvající krise měnové byl ochromen.
Našim průmyslníkům i našemu ministerstvu
obchodu bylo známo, že průmysl německý
je technicky vyspělejší než průmysl
československý, a bylo a musilo jim býti
známo, že, chce-li náš průmysl
ve světové konkurenci obstáti s průmyslem
německým, musí nezbytně využíti
doby krise německého průmyslu a doby výhodné
celní ochrany k tomu, aby své zisky ukládal
do investicí, které by znamenaly technické
zdokonalení tohoto průmyslu a přizpůsobení
světové konkurenci. Toho průmysl náš
neučinil a finanční politika státu
také k tomu nepřispěla tím, čím
přispěti měla a mohla, totiž opatřením
levnějšího úvěru průmyslového.
Nyní náš průmysl už asi sotva dohoní
to, co propásl. Bude z konkurence stále vyřazován,
bude očekávati dobu své krise, která
ovšem dolehne stejně těžce a ještě
tíživěji na dělnictvo. Zkušenosti
učí, že žádná celní
hradba dlouho nevydržela a také naše celní
překážky se musí nárazy světové
konkurence shroutiti.
Strana československých socialistů neodpírala
a neodpírá našemu zemědělství
ochrany. Viděla ovšem tuto ochranu ve snížení
cel průmyslových, zejména cel na hospodářské
stroje a cel na všecky výrobky, jež slouží
výrobnímu kapitálu zemědělskému.
Strana snesla cla pohyblivá, není odpovědna
za nedokonalý návrh těchto pohyblivých
cel, která se ukázala, jak uznáváme,
naprosto bezcennými, když si mohl takový importér
vypočísti dobu bezcelnosti a vrhnouti sem své
zboží. Když se v senátě začalo
mluviti o věci, neodmítl náš klub jednati
o ochraně zemědělství, neodmítl
jednati o clech, jen žádal v souhlase s ústavou,
aby cla nebyla řešena vládním nařízením,
ale aby zákonem byl řešen celý autonomní
celní tarif. Strana není odpovědna za to,
že iniciativním návrhem československo-německo-maďarské
většiny byla postavena před hotovou událost.
Nebylo tomu jinak i v této sněmovně, jak
o tom svědčí výměna uveřejněné
korespondence mezi panem dr Hodžou a panem posl. Bechyněm
a jak o tom svědčí sdělení
zástupců našeho klubu.
Budiž mi nyní dovoleno, abych učinil několik
kritických poznámek k osnově zákona
se stanoviska ústavně-právního.
Podle §u 111 naší ústavy mohou býti
daně a veřejné dávky ukládány
jenom na základě zákona. To znamená,
že jakékoli zmocnění dané jinému
orgánu pro zavedení veřejných dávek
- a k nim patří také cla - jest v odporu
s ústavou. Je mně sice známo, že vykládá
se slovní obrat "na základě zákona"
také tak, že prý stačí, když
zákon prostě zmocní moc výkonnou k
opatřením toho druhu a že také prý
taková opatření vládní jsou
vydána "na základě zákona".
Ale takový výklad je právě mylný
a je se stanoviska naší ústavy neudržitelný.
Stejný obrat, totiž "na základě
zákona", najdeme v naší ústavě
v §u 109. Tam se praví: "Soukromé vlastnictví
lze omeziti jen zákonem. Vyvlastnění je možné
jen na základě zákona a za náhradu."
Každý, i neprávník, chápe, že
vyvlastnění je daleko větší zásah
do práva vlastnického než jeho omezení.
Vždyť vyvlastněním se právo vlastnické
ruší, vždyť se převádí
z dosavadního vlastníka, kterému se odnímá,
na jiného. Žádá-li tedy naše ústava
již k pouhému omezení vlastnického práva
zákona, je zřejmé, že tím spíše
ho musí žádati pro vyvlastnění.
Proto obrat "na základě zákona"
ve smyslu naší ústavy znamená totéž
jako "zákonem". Zákonodárce užitím
obratu "na základě zákona" prostě
prohlásil, že určitý konkrétní
vyvlastňovací akt musí se opírati
o určitý zákon. Tento výklad §u
109 nebyl také nikdy a nikým brán v odpor.
Ale má-li v §u 109 obrat "na základě
zákona" rovnocenný význam jako "zákonem",
pak nemůže býti také jiného výkladu
v §u 111. (Tak jest!) To podporuje ještě
druhá věta §u 111, kde se ustanovuje, že
rovněž jen na základě zákona
možno tresty hroziti a je ukládati. Sotva by se našel
asi znalec ústavního práva, který
by chtěl z ducha naší ústavy vykonstruovati,
že k trestní normě stačí vládní
nařízení. Proč to uvádím?
Uvádím to proto, že návrh zákona
v čl. IV. v posledním odstavci dává
vládě zmocnění, aby v případě
mimořádných změn hospodářských
poměrů zavedla k celním sazbám podle
čl. II přiměřený příplatek.
Jaký má býti ten přiměřený
příplatek, se vůbec nepraví.
Má zde tedy míti vláda volnou ruku, podle
svého uvážení takovéto příplatky
k základním sazbám normálním
zaváděti. Stejně zmocňuje vládu
návrh v čl. V, aby cla snižovala nebo rušila
cla zavedená.
V čl. VIII osnovy se zmocňuje vláda docela
k tomu, aby zaváděla nová cla. To tedy znamená,
že podle osnovy vládním nařízením
má býti zákon měněn nebo rušen.
K tak dalekosáhlému delegování moci
výkonné ústava naše však práva
nedává.
Podle §u 55 naší ústavy lze nařízení
vydávati jen k provedení určitého
zákona, a v jeho mezích. Nařízení,
jež by mělo zákon měniti nebo rušiti,
odporuje zřejmě zásadě §u 55
ústavy a je nařízením protiústavním.
Měl-li by navrhovaný zákon býti vydán
ústavně, pak by vyžadoval formy zákona
ústavního.
Takovýto postup zachovávalo zákonodárství
republiky Rakouské při vydání zákona
z 18. března letošního roku, jímž
byla vláda zmocněna, aby nařízením
měnila zákonný celní tarif. Předpis
článku 18 ústavy republiky Rakouské
o mezích moci výkonné je obdobný,
snad skoro shodný s předpisem §u 55 naší
ústavy. Ačkoli tedy omezuje více moc nařizovací
než náš § 55, nebylo u směrodatných
činitelů rakouských pochybnosti, že
není ve shodě s ústavou, aby nařízení
měnilo zákon a že tudíž jen zákon
ústavní je způsobilý ústavu
platně měniti, zejména takovou úchylku
ve prospěch nařizovací moci stanoviti. Proto
také byl zmocňovací zákon rakouský
navržen a přijat jako zákon ústavní.
Také známý nález ústavního
soudu našeho ze 7. listopadu 1922 prohlašuje za ústavně
nepřípustnou delegaci zákonodárné
moci na moc výkonnou.
Nyní bych chtěl k závěru se dotknouti
třetí stránky tohoto návrhu. Stinnou
stránkou celního návrhu je vykoupení
této osnovy předlohou kongruovou. Předloha
kongruová znamená nové zatížení
poplatnictva o dalších 150 milionů Kč.
Získá-li část zemědělců
na cenách svých výrobků, vrátí
tento zisk ve zvýšených daních. Zemědělství
utrpí také snížením životní
míry konsumentů, kterou způsobí cla
i nové spotřební daně. Zisk z tohoto
svého druhu jistě i u nás ojedinělého
obchodu odnese pouze a jedině Vatikán, k jehož
vítězství bez jakýchkoli sebemenších
koncesí z jeho strany přispějí i ty
politické strany, které mají ve svém
programu rozluku státu od církve a prohlašovaly
o sobě, že jsou stranami pokrokovými.
Vážené shromáždění!
Úvodní formule naší ústavy, přijatá
revolučním Národním shromážděním,
končí: "Chceme se přičleniti
do Společnosti národů jako člen mírumilovný,
demokratický a pokrokový." Ponecháváme
soudné veřejnosti naší i světové,
kam jsme celní a kongruovou většinou jako národ
a republika přičleňováni. (Potlesk
socialistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan poslanec Mikulíček.
Dávám mu slovo.
Posl. Mikulíček: Způsob, jakým
podán byl návrh posl. Mašaty, Staňka
a soudr. na změnu celního sazebníku, je v
dějinách tohoto parlamentu ojedinělý.
7 1/2 roku dokazovali všichni 100% vlastenci, všichni
socialisté vládní, že u nás nelze
jinak tvořiti zákony nežli za pomoci a souhlasu
stran, které až dosud tvořily všenárodní
koalici. Viděli jsme v jedné frontě příslušníky
politických stran, které svými programy se
diametrálně lišily. Viděli jsme v nepřirozeném
svazku pány, kteří mimo tuto síň
hlásali idee navzájem se potírající.
Byli jsme svědky, jak v této síni na protilidových
reakčních zákonech, okleštění
tiskového zákona, zákona o útisku
a zákona na ochranu republiky, semkli se v boji proti nám
ruku v ruce nejčernější reakcionářští
klerikálové se zástupci nevěreckých
spolků. Všichni, kdož měli v tomto státě
jenom trochu moci, spikli se pod pláštěm všenárodní
koalice proti pracujícím dělníkům
a rolníkům, aby tyto produktivní vrstvy,
bez jejichž práce by se společnost i stát
shroutily za pár dnů, oloupily o jejich hospodářské,
politické a kulturní vymoženosti, které
v době popřevratové si pracující
vrstvy na ustrašené a polekané buržoasii,
ať z řad magnátů průmyslových
nebo zemědělských, vydobyly. To vše
dělo se za spoluúčasti sociálpatriotických
stran. Předvídali jsme tento vývoj a také
jsme sociální patrioty před jejich počínáním,
kterým upevňovali posice buržoasie, nesčíslněkráte
varovali. Mluvili jsme však 6 let k politikům, kteří
neviděli a neslyšeli. Nechtěli věřit,
že by české buržoasní strany mohly
býti tak nevděčny ku svým včerejším
spolupracovníkům a spojencům. Až buržoasie
sama naše sociální patrioty z jejich bludu
vyléčila a učinila tak s brutálností
a bezohledností, která je kapitalistům všech
států a všech národů přímo
vrozena. (Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.)
Byl to pan posl. Johanis, který se co nejostřeji
postavil v zemědělském výboru proti
tomu, že předseda výboru agrární
poslanec statkář Prokůpek přichystal
na oposiční poslance v zemědělském
výboru ozbrojené policajty, kteří
až do 3 hodin ráno měli pohotovost. Připojili
jsme se k tomuto protestu, ač jsme ještě nezapomněli
na to, jak svého času jednalo se bezohledně
s námi komunisty. Když za použití nejhrubšího
policejního násilí vyvlečeni byli
z této síně poslanci komunističtí,
nenašel se jediný z 84 vládně-socialistických
poslanců, který by proti této policejní
surovosti protestoval. Dnes mají sociální
patrioté nejlepší naději, že zbraně,
kterých bylo používáno proti komunistům,
použije buržoasie tohoto státu také proti
nim. Stalo se tak ve státech jiných, nelze očekávati
ničeho lepšího od buržoasie v naší
republice, které stále přibývá
chuti napodobiti u nás systém bulharský a
italský a která čeká jen na vhodný
okamžik, aby mohla i u nás demokracii, třeba
je většinou jen na papíře, zaškrtiti.
Tomuto nebezpečí diktatury buržoasie lze zabrániti
toliko vybudováním mohutné jednotné
fronty dělníků a pracujících
malorolníků. Tato jednotná fronta nejen že
by odrazila útok buržoasie na vyhladovění
pracujícího lidu, ale sama ve vědomí
své ohromné, moci a síly musila by
přejíti k útoku za odstranění
kapitalistického vykořisťování.
Fronta tato za každou cenu vytvořena býti musí,
neboť jinak uvrhne buržoasie pracující
lid do otroctví ještě horšího,
než prožívali otroci středověku.
Česká vlastenecká buržoasie, kde se
jí jedná o vyrabování kapes pracujícího
lidu, tuto jednotnou frontu už vytvořila. 100%ní
vlastenci jak se strany pana dr Kramáře,
tak také pana Ant. Švehly a Šrámka
odložili všechny národnostní požadavky
a spojili se s nejzuřivějšími nacionalisty
německými a maďarskými a rovněž
tak pánové ze strany Šrámkovy
a Hlinkovy, kteří nalhávají
věřiti chudákům, že bojují
za náboženství a víru, uzavírají
svazek s nevěrci. Všechny národní a
náboženské idee zahodili pánové
pod stůl, jak káže zájem nejvyššího
boha, kterému všichni bohatí slouží,
zájem boha profitu a zisku, nebo lidově řečeno
zlatého telete. Kult tohoto boha je buržoasii nade
všechno a hlásání idee národnostní
a náboženské je pouze rafinovaným podvodem
k oklamání vykořisťovaných. A
proto i vykořisťovaný pracující
lid, na který nejen že všenárodní
koalice uvalila většinu břemen potřebných
k úhradě výloh spojených s udržováním
tohoto policejního státu, ale který přijetím
zákona o zvýšení cel má býti
připraven i o to, co příroda poskytuje každému
jinému živočichu zdarma, totiž o možnost
nasytiti žaludek nejprimitivnějším pokrmem,
v zájmu zachránění lidského
žíti pro sebe sama musí se zbaviti veškerých
národnostních a náboženských
předsudků a přes všechny překážky,
přes všechny skřeky nacionálních
a klerikálních augurů musí si podati
mozolné pravice a vybudovati ohromnou a nepřemožitelnou
jednotnou frontu jako jedinou zbraň, před kterou
musí buržoasie i její pomocníci bezmocně
kapitulovati.
A nyní přicházím ke kritice předlohy
o celním sazebníku i k důvodům, kterými
členové česko-slovensko-německo-maďarské
koalice celní a kongruové tuto předlohu odůvodňují.
Největšího podvodu dopouští se
tvrzením, že tuto celní předlohu bylo
nutno uzákoniti v zájmu drobných zemědělců.
Podle úřední statistiky je v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku 1,400.000 držitelů půdy.
Ale z těchto je plných 1,049.000 těch, kteří
nevlastní více než 2 ha půdy. Počítáme-li
průměrný počet rodiny u takového
venkovana 6 osob - zpravidla bývá více -
tu přijdeme k tomu, že takový drobný
zemědělec bude musiti na celní politiku velmi
mnoho dopláceti. Je to možno velmi lehko spočítati,
co může desetiměřicový rolník
nasíti a co může skliditi. Tak na př.
musí-li nasíti po 2 měřicích
pícnin a 2 měřicích bramborů
- a toto mu pro domácí potřebu stačí
velmi poskrovnu - nezbývá na pšenici i žito
a ječmen více než 6 měřic, čili
1 ha 20 arů. A z těchto měřic, posetých
obilninami, sklidí průměrně 17,5 q
po 1 ha, čili celkem ze 6 měřic osetých
- 21 q obilí. Z toho musí odpočítati
na zasetí 250 kg na vykrmení 1 vepře do 120
až 130 kg, kterého rovněž v domácnosti
spotřebuje, nejméně dalších 250
kg zrna, drží-li v domácnosti nejmenší
počet slepic 10, tyto jistě spotřebují
1/2 kg zrní denně, což je dohromady 650 kg
obilí na setí a krmení. (Posl. Krejčí:
To bude všecko v obvodu tvého policejního komisařství!)
- to je vedlejší, moje komisařství,
pane Krejčí, v zemědělské
výrobě nemá žádného vlivu
v celostátním měřítku. Mělo
by snad vliv větší, kdyby pan kol. Krejčí
přišel do Malenovic a choval se tak, jako v zemědělském
výboru. Snad bych použil svého vlivu, ale jinak
ne - zbývá na mletí 14 1/2 q. Z tohoto
množství 10,15 q mouky počítáme
výjimečně vymílání na
70%, tedy i s nejčernější moukou pšeničnou,
označenou čís. 4. S tímto množstvím
nevystačí pro výživu šestičlenné
rodiny, ani kdyby počítal se spotřebou pouze
1/2 kg mouky na den a osobu. A to jistě při způsobu
života na venkově nestačí. Vždyť
při největším hladu přidělovala
rakouská vláda 1/3 kg na osobu a den. Musí
tedy zemědělec, který nemá více
nežli 2 ha půdy, 1/3 mouky přikupovati. Oč
ji agrární cla zdraží, o tolik se drobní
malozemědělci více zadluží a
o tolik upadnou do větší bídy a zoufalství.
Podívejme se dále, v jaké situaci je majitel
2 ha půdy při výrobě mléka
a másla. Při semletí 1450 kg obilí
kromě 70% mouky dostane od mlynáře
25% otrub, což činí 362 kg votrub ročně,
čili připadá na 1 den asi 1 kg. Drží-li
takový zemědělec 2 kravičky, může
dáti každé 1/2 kg denně otrub. Každý
rozumný rolník musí uznati, že při
takové zásobě krmiv není třeba
velké místnosti, ani pro krajáče s
mlékem, ani pro máslo a sýr. Jediné,
co takový rolník prodá, je průměrně
ročně jedno telátko, za které při
zvýšené ceně dostane o 100, nejvýše
o 120 Kč výše. Nuže, pánové
z celní koalice, dokazovali jste, že i domkář,
který má 1 ha půdy, bude míti ze zdražení
mouky a masa zlepšenou hospodářskou situaci.
Zde je přesný výpočet, ne z poslaneckých
lavic, pánové, ale malorolníka, který
prakticky sám hospodaří, a nepodaří
se vám jej žádnými podvodnými
manipulacemi vyvrátiti. A situace malozemědělce,
který vlastní 3 ha orné půdy, není
o mnoho lepší, má-li četnější
rodinu. Drobní zemědělci nebudou míti
z drahoty v zemědělství žádného
užitku, poněvadž svoji úrodu s políček
spotřebují v domácnostech, ale ohromnou škodu
pocítí v tom, že nebudou míti úhrady
pro zvýšenou cenu nákupu svých domácích
potřeb, ať je to nákup cukru nebo šatstva,
prádla či obuvi. Drobní zemědělci
nemohou míti zájem na drahotě poživatin,
ale musí míti zájem na tom, aby byly placeny
slušné mzdy. Neboť mnohdy i šest měsíců
v roce musí pracovati za mzdu, aby mohli zaplatiti poměrně
velmi vysoké daně, lichvářské
úroky a nakoupiti ostatní potřeby pro rodinu,
které jim drobné hospodářství
neposkytuje. A těchto drobných držitelů
půdy je v naší republice plných 75%.
Vždyť jsme pamětníky doby, kdy na
konci světové války, a ještě
nějaký čas po ní, prodával
se pod rukou 1 kg masa za 30 Kč, sádla za 60 Kč
a mouky za 20 Kč. Jděte po vsi a zeptejte se, kolik
drobných zemědělců, kteří
nevlastní více než 3 ha půdy, z těchto
lichvářských cen hospodářsky
si pomohlo a kolik na druhé straně se při
tomto zdražení životních potřeb
zadlužilo!
Pánové z agrární a klerikální
strany, kteří dokazujete, že malý zemědělec,
vlastnící 1 ha půdy, většinou
té nejhorší a od jeho příbytku
nejvzdálenější, kromě kryté
svojí domácí spotřeby může
polních plodin ještě odprodati, dávám
vám tuto otázku: Jak vysvětlíte ten
fakt, že na druhé straně vaši političtí
příslušníci hospodaří
na ohromných lánech nejlepší půdy
státní tak, že tato půda vašimi
ministerstvy a příslušníky spravovaná
a obhospodařovaná vynesla podle rozpočtových
v cifer z r. 1924 celých 95 Kč čistého
zisku z 1 ha? A půda tato je v převážné
většině nejlepší bonity a hospodářským
budovám nejbližší. Hospodaří
se na ní pomocí nejdokonalejších technických
a vědeckých pomůcek, a přece v rozpočtových
položkách r. 1925 nemohli jste se vykázati
větším příjmem než 95 Kč
z 1 ha. A zde nás chcete podváděti, že
domkář, který za nejtěžších
podmínek hospodaří na 1 ha půdy, bude
míti kromě zajištěné výživy
ještě užitek ze zvýšené drahoty?
Uskutečněním tohoto zákona bude životní
úroveň 3/4 držitelů půdy velmi
citelně sražena. Zato velcí sedláci,
velkostatkáři a hlavně majitelé zbytkových
statků, kteří také, pokud jsou poslanci,
za zvýšení cel se nejzuřivě rvou,
budou míti zajištěný přepychový
blahobyt, zatím co na druhé strane miliony příslušníků
třídy dělnické a malorolnické
budou živořiti a předčasně umírati
tuberkulosou.
Zelení i černí jezovité ohánějí
se při prosazování tohoto zákona zájmem
o republiku. Již několikráte jsme poukazovali
s tohoto místa na to, že zbytkové statky jsou
předávány protekčním dětem
agrární strany za jednu čtvrtinu dnešní
skutečné trhové ceny. A sociálně
demokratický návrh na 50% ní příplatek
tvrzení naše potvrdil, že by bylo jistě
v spravedlivým, aby rozdíl mezi cenou nabývací
a skutečnou dnešní cenou trhovou byli zbytkaři
povinni vyplatiti do pokladny té, vámi tak milované
republiky. Je to pro vás smutným vysvědčením,
že ani po připomenutí těch velezrádných
bolševiků nechcete svou povinnost ke své vlasti
vyplniti. Takto vyzískaný obnos, který by
vynesl hezkých pár set milionů korun, mohl
by býti základním kamenem k založení
fondu pro levný úvěr domkářům
a malorolníkům. To ovšem předpokládá,
že vaše předstíraná láska
k vlasti a k drobným zemědělcům je
míněna upřímně. Avšak
jak vás známe a jak skutky vaše za 7 let existence
tohoto státu potvrzují, vaše láska k
drobným zemědělcům je vyloženým
farisejstvím, což potvrzuje také denní
zkušenost ze života na vsi. A když mluvíte
o lásce k vlasti, měli byste býti vždy
potrestáni pro zločin rouhání, neboť
správně to vystihl v této debatě jeden
soc.-demokratický poslanec, že pro vás, pánové
z celní koalice, je vlast pouze dojnou krávou, od
které jenom berete, ale máte-li jí ve formě
daní něco vrátiti, až do strhání
podáváte proti daňovým výměrům
rekursy.
Posl. Dubický tvrdil ve výboru zemědělském,
že v Německu i za spoluúčasti tamější
sociální demokracie byla zavedena cla daleko vyšší,
nežli se zavádí u nás tímto návrhem,
a že přes to jdou z Ameriky zprávy, že
Německo se znovu stává velmi silným
a nebezpečným státem. Ale tento poslanec
zapomněl vysvětliti, proč tato vysoká
zemědělská cla obyvatelstvo Německa
může hospodářsky snésti. V Německu
prováděli jinou obchodní politiku nežli
krátkozrací politikové u nás. Tam,
když viděli, že porážkou ve světové
válce byli vypuzeni ze svých kolonií, snažili
se získati pro svoje průmyslové výrobky
největší světový trh ruský.
A úsilí jejich se jim zdařilo. Ačkoli
všechny vlády Německa uvnitř státu
potíraly bolševiky, přece se SSSR takřka
první uzavřely normální hospodářské
a politické styky. V důsledku toho je německý
průmysl a obchod percentuelně největším
dodavatelem ruským, následkem toho kola v továrnách
a na nákladních železnicích nezůstávají
státi. Tak také pracující třída
německého státu, která má zaměstnání
a slušný výdělek, snese poměrné
zdražení potravin. Zabezpečte i u nás
třídě, která žije z poctivé
práce, slušný výdělek, a pak
i my, kteří hájíme zájmy dělníků
proletářů a poloproletářů,
domkářů a malorolníků, můžeme
zahájiti jinou taktiku. Avšak koalice, která
v tomto státě až do nedávné doby
vládla místo provádění rozumné
obchodně-státní politiky, místo získání
největšího světového trhu v Rusku,
prosadila v tomto parlamentě, tehdy přímo
obleženém ozbrojenou policií, dva zákony,
kterými životní úroveň státních
zaměstnanců, zvláště nižších
kategorií, sražena byla na úroveň čínských
kuli. A příkladu vládní koalice následovali
kapitalisté ve všech odvětvích výroby.
Přečtěte si stenografické protokoly
při projednávání prosincových
zákonů r. 1921 a 1922! Tam koaliční
poslanci a ministři svatosvatě přísahali,
že se přičiní, aby snížení
platů a mezd bezprostředně následovalo
také snížení cen životních
potřeb. Ceny tyto dosud podstatně sníženy
nebyly, ale místo toho přicházíte
s tímto celním sazebníkem, který každé
sousto pro 3/4 obyvatelstva zdraží tak, že v
budoucnosti nebude těmto vrstvám možno, aby
se podle potřeby nasytily. Na slušné ošacení
a bydlení nesmí pracující třída
vůbec ani pomýšleti. Vaší loupežnou
politikou uděláte z většiny obyvatelů
tohoto státu národ hladových a otrhaných
ubožáků. V dnešní době,
kdy dělník a zvláště ten váš
dělník zemědělský za svoji
těžkou a mozolnou práci dostane 8 až 15
Kč denní mzdy, kdy po stránce výše
mzdy jsme podle zprávy Mezinárodního úřadu
práce až na 14. místě, přicházíte
se zákonem, který všechny životní
potřeby ještě o 20% zdražuje. (Předsednictví
ujal se předseda Malypetr.)
A včerejší "Venkov", ústřední
orgán agrární strany, na úvodním
místě napíše ještě tu drzost,
že boj proti clům, tedy proti ožebračení
3/4 obyvatelstva, je bojem proti státu. Je viděti,
že na pány má vliv ta okolnost, že jdou
ruku v ruce s klerikálními augury. Tito také
křičí o ohroženém náboženství
a víře, jedná-li se o okleštění
výsad jejich latifundií, peněžních
měšců a sádelnatých těl,
ačkoli jejich zakladatel shromažďování
mamonu zatracoval a kázal hříšné
tělo postem krotiti. Tak zrovna naši zelení
fariseové nevidí stát, resp. národ,
v 80% pracujícího lidu, kterému tento zákon
ohromně škodí, nýbrž u nich je
národ representován Lichtensteiny, Schwarzenbergy,
Koburgy, Fürstenbergy, biskupskými latifundisty a
2000 majiteli zbytkových statků. Ohromná
masa drobných domkářů a malorolníků,
jíž zdražujete potřebná hnojiva
a zahraniční plodiny, které se u nás
vůbec nepěstují, ta je pro ně něčím
podřadným, něčím, co se pro
ně hodí jen tak nejvýš za volební
materiál. Zájem této třídy
drobných venkovanů mají stále v ústech,
ale kde mohou, tak tuto třídu odírají,
jako to činí nejčistokrevnější
židi. Dělají to agrární družstva
cukrovarnická, která, ač cena cukrovky, na
jejíž výrobě se drobný venkovan
lopotí od jara až do posledního podzimu, klesla
na 24 Kč, r. 1924 na 14 Kč, r. 1926 prodávají
tento cukr venkovanům za 5 Kč 1 kg, ačkoli
za hranice prodávají tentýž cukr za
160 až 170 Kč 1 q. U nás jenom na daních
musí náš producent řepy jako konsument
cukru zaplatiti Kč 1,84 z 1 kg cukru, jak návrh
předložený právě dokazuje, a
je naděje, že tato celní většina
ho také odhlasuje. A rolnické akciové pivovary
rovněž ani haléř neslevily na ceně
piva proti r. 1924, třebaže r. 1924 musily platiti
za ječmen 280 až 300 Kč za 1 q a r. 1925 platily
zemědělcům cenu sotva poloviční.
Rovněž tak bezohledně jednají s drobnými
zemědělci agrární škrobárny
a lihovary. Nedbají toho, že při této
taktice přiživuje se na nízkých cenách
zemědělských plodin spousta německých
a maďarských cukrovarníků, lihovarníků
a majitelů škrobáren a pivovarů.
Chudý venkovský zemědělec trpí
velmi těžce drahotou jak palivového, tak stavebního
dříví, které je proti době
předválečné zdraženo 18- až
20kráte a jehož cena znemožňuje malorolníkům,
nejen aby si opravili chatrný nebo požárem
zničený krov, ale mnohdy i aby se v kruté
zimě ohřáli. A co udělal státní
pozemkový úřad, jehož dlouholetý
předseda dr Viškovský s tohoto místa
ve středu obhajoval agrární cla s houževnatostí
lepší věci hodnou, aby lichvu s dřívím
z lesů, které byly v záboru, zamezil? Stačilo
škrtnutí perem, aby ohromné lesy z vlastnictví
různých válečných zločinců
jako Berchtolda, Fürstenberga, Andrassyho a jim podobných
přešly do vlastnictví státu, okresů
nebo obcí. Ostatní vše by bylo mohlo zůstati
při starém, lesmistr, lesník i hajní.
Proč jste mu to, páni z agrární strany,
neporučili? Nebo snad proto, abyste ještě dlouhou
řadu let v budoucnosti měli vhodný artikl
k výnosnému čachru?
Páni z agrární strany žalovali v zemědělském
výboru, že pasivita naší obchodní
bilance musí býti z části vyrovnána
ohromným množstvím vyvezeného užitkového
dříví. Prozradili, že ač byl
vývoz preliminován pouze na 3 miliony m3
dříví ročně, přece se
r. 1923 v vyvezlo 35 mil. m3
dříví a r. 1924 dokonce v 40 mil. m3
dříví. Pánové z agrární
strany, tento váš zločin musí historie
jednou bezohledně odsouditi. Dovolujete cizí šlechtě,
aby vyplundrovala a zničila lesy, a nevidíte, nebo
snad viděti nechcete, že zničení lesů
má za následek také zkázu hospodářství
zemědělského. A
při tomto všem plundrování našich
lesů jsou ceny dříví v drobném
trhu pro zemědělce přímo nedostupné.
Až budou lesy vyplundrovány a zničeny, pak
je asi převezmete do vlastnictví státu, okresů
nebo obcí a budete naříkati, že jsou
pasivní. Toto vaše jednání
musí každý nepředpojatý občan
nazvati vlastizradou, poněvadž poškozuje stát
a všecky jeho složky, a nikoli boj nynějších
oposičních stran proti drahotě, kterou tímto
zákonem na lid uvalujete.
Ve středu jako první řečník
"pro" vystoupil zde posl. dr Viškovský.
Oposiční strany jeho řeč obstruovaly.
Proč? Mluvilo zde přece více poslanců
pro návrh a oposice to snesla. Nemohla však klidně
snésti provokaci z agrární strany, která
k obhájení návrhu na okradení a vyhladovění
pracujícího lidu vyšle poslance, který
jako předseda Obilního ústavu i jako pozdější
předseda Státního pozemkového úřadu,
tedy jako státní úředník, nechce
vydati účty ze své činnosti. Pánové,
něco podobného nebylo by možné ani v
poslední Zlámané Lhotě, i tam by nadřízené
úřady starostu, byť i
byl spřízněn s celou obcí, k složení
účtu donutili. A zde příslušník
strany, která má za sebou pouze 1/7 voličů,
odpírá tuto samozřejmost prý nejvyšší
instituci v republice, parlamentu, a vy, kteří se
oháníte stále demokracií, při
tom se ani nezačervenáte. (Hlas:
To je materiál pro státního návládního!)
Tak se zdá, pánové, že by
vám nebylo zrovna do smíchu, kdybychom u nás
zavedli americký systém vyšetřování.
A sice: kolik jsi měl, než jsi se stal vlasteneckým
politikem? Kolik máš teď? (Tak
jest! Potlesk komunistických poslanců.) Podej
důkaz, jak jsi té diference poctivou cestou nabyl!
Pánové z vládní koalice, mnohé
z vás by ani nejmazanější advokáti
nezachránili.
Posl. dr Viškovský
litoval ve své řeči, že v zákoně
na ochranu republiky není přísné ustanovení
o ochraně republiky proti demagogii. Pochybuji silně,
kdyby to tam bylo, a naše spravedlnost nebyla na jedno ucho
hluchá, že by on i mnoho jeho kolegů z celní
koalice byli ještě dnes členy této sněmovny.
(Tak jest! Výkřiky.)
Posl. dr Viškovský
ostře protestoval proti tomu, jak soudr.
Bolen mluvil s tohoto místa do kasáren
k vojákům. Pánové, pokud do vojenského
stejnokroje budete oblékati naše syny a bratry i proti
jejich vlastní vůli a pokud tam s nimi zacházíte
tak, že každého roku podle statistiky donutíte
přes 100 mladých hochů k sebevraždě,
pak si musíte také navyknouti, že naší
povinností je, abychom se o tyto naše hochy starali
a abychom u nich vypěstovali tolik odvahy, že když
už jsou uštváni až k sebevraždě,
aby neodcházeli sami. (Tak jest!
Potlesk komunistiekých poslanců.)
Zpravodaj posl. dr Zadina odůvodňoval
nutnost zvýšení cel tím, že v zemědělských
položkách je naše obchodní bilance pasivní
o 3 1/2 miliardy Kč. Pánové, není
v tom žádná národohospodářská
moudrost, když tuto položku chcete vyrovnati vývozem
cukru, který vyvážíte za 1/3 ceny, jakou
musí platiti naši konsumenti u nás, a vývozem
dříví z vyplundrovaných lesů.
Bylo by jistě užitečnější,
kdybyste se snažili tuto pasivní položku vyrovnati
vývozem výrobků průmyslových.
Ale vy svojí bezhlavou politikou
celní docílíte toho, že ztratíme
ještě poslední zahraniční odbytiště
pro náš průmysl, jak zprávy posledních
dnů z Maďarska a Jugoslavie jasně dokazují.
Tedy uskutečnění vašeho návrhu
kromě zazobaných agrárníků,
zbytkařů, velkostatkářské šlechty
a církevních latifundistů bude pro všechny
ostatní složky obyvatelstva jenom novým a velmi
těžkým břemenem.
Domkářům a malorolníkům nemůže
býti pomoženo drahotou chleba a masa, ale opatřením
levného úvěru, aby i oni mohli býti
účastni moderní zemědělské
výroby při použití strojů, umělých
hnojiv a všech ostatních technických a chemických
pomůcek. Malým zemědělcům by
jistě velmi prospělo, kdybyste se vy páni
z mezinárodní celní koalice postarali o to,
aby byli zbaveni poměrně ohromných daňových
břemen. (Tak jest!) Již
několikráte jsem vám s tohoto místa
navrhoval, abyste i pro malorolníky zavedli daně
prosté existenční minimum. Žádný
z vás, ani z nynější, ani z minulé
koalice návrhu takového zákona nepodal.
Musili jsme tak učiniti my a v nejbližší
době budete míti jeho text v rukou. Vyzýváme
vás, kteří se stále oháníte
starostmi o osud domkářů a malozemědělců,
ke spoluúčasti, aby se tento náš návrh
stal v této republice zákonem. Neučiníte-li
tak, pak buďte ujištěni, že se postaráme
o to, aby jesovitská škraboška
byla vám s tváří stržena, neboť
svým protilidovým jednáním přesvědčíte
i drobné venkovany, že od vás nemají
nic dobrého k očekávání a že
jejich spása je jenom ve společném boji dělníků
a pracujících rolníků, v jednotné
frontě, která musí odstraniti
tento váš koaliční kapitalistický
systém, aby i pracující člověk
měl právo na kus chleba, na svobodu a na radost
z práce. A s těmi, kdož mu to odpírají,
musí býti podle zásluhy zúčtováno.
(Potlesk komunistických poslanců.)