Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Útoky vedené již delší dobu proti straně národně-demokratické, že pro zemědělská cla jest v jedné linii s německými agrárními a německými křesťanskými sociály, a včerejší několikeré apostrofování dr Kramáře posl. Prokešem jest schovávání se před pravdou a strkání psí hlavy na toho druhého pro záchranu vlastní. (Tak jest!)

Žádná strana československá nestála vždy tak pevně na zásadě státu národního, koalice všenárodní jako strana národně-demokratická a její vůdce dr Kramář. (Souhlas.) Pro to máme důkazy: jednání o jazykový zákon r. 1920 a šestileté domáhání se prováděcích nařízení k tomuto zákonu. Žádná strana nepřinesla tolik obětí této zásadě a republice jako strana národně-demokratická. (Tak jest!) Kdo u nás to byl a která strana zvala kolikrát k pevnému politickému souručenství německou sociální demokracii? Která strana vzpírala se kombinaci o posílení koalice ľudovou stranou a která to byla strana, jež otevřeně doporučovala řešiti dříve problém slovenský před problémem německým, který vlastně u nás byl již rozřešen mírovými smlouvami o Československé republice jako státu národním?

V prvním případě byla to strana soc.-demokratická, jež odmítala ľuďáky, v druhém pak případě to byl dr Kramář, jenž obrátil politickou pozornost k řešení problému slovenského, přivodiv umírněnější politiku poslaneckého klubu strany lidové. A která strana hned po předčasných jí vyvolaných volbách se soužila, že nemůže dokázati, že většině pravičácké nepatří totéž, co většině socialistické musilo dříve patřiti?

Zápas o zemědělská cla prodělával nebo prodělává každý vyspělý stát. Nejedná se tu jenom o zemědělce a jejich existenci, nýbrž stejně se jedná o zaměstnanost v živnostech, obchodu a průmyslu. A zvláště u nás je nutno akcentovati tento důležitý moment. Jsme obklopeni všude cly a to o hodně vyššími jak zemědělskými, tak průmyslovými. Proti nim je nutno obdobně se vyzbrojiti, abychom umožňovali obchodními smlouvami snadnější a účelnou cestu naší vývozní politice. Jaká je vývozní politika, taková je obchodní bilance každého státu a taková se jeví v jeho průmyslu zaměstnanost.

Zavedení pevných zemědělských cel má také za účel ochranu našeho mlynářského průmyslu. Cla na mlýnské výrobky byla suspendována za války stejně se cly obilními. Od té doby až do minulého roku zůstaly mlýnské výrobky beze cla a mlynářský průmysl bez jakékoliv ochrany proti cizí soutěži. Ani klouzavá cla zavedená vládním nařízením ze dne 4. června 1925, č. 111 Sb. z. a n., nepřinesla nápravy.

Důsledky tohoto stavu projevily se přirozeně v zahraničním obchodu. Podle výkazu státního úřadu statistického sklidilo se za poslední leta v Československé republice pšenice, žita a ječmene:

Podle výkazu státního úřadu statistického bylo k nám dovezeno:

Z této vývozní statistiky je zřejmo, že v prvé řadě jde o dovoz pšeničné mouky, jenž takřka stále stoupal a podstatně zatížil naši obchodní bilanci. V pšenici jsme nesoběstační průměrem asi 50.000 vagony ročně, jsme tudíž odkázáni na dovoz z ciziny. Srovnáváme-li dovoz pšenice a pšeničné mouky, vidíme, že místo obilí převahou dovážíme mouku, jak vidno z tohoto srovnání podle sklizňových let. Převaha dovozu mouky vysvětluje se jednak tím, že za války většina vývozních, obilních států vybudovala si svůj mlynářský průmysl a přirozeně snaží se v prvé řadě vyvážeti hotový mlýnský výrobek místo obilí, jednak tím, že my s naší strany jsme bezcelností obilí i mouky podporovali naopak dovoz hotového výrobku místo suroviny, ač naše mlýny svou kapacitou jsou s to zpracovati nejen celou naši sklizeň i nutný dovoz ke krytí celé spotřeby, nýbrž musily by vedle toho ještě k využití své výkonnosti pracovati pro vývoz. Zde je potřeba celní ochrany nesporná.

Co bylo řečeno o pšeničné mouce, platí také o pšeničné krupici a krupičce. V ostatních druzích mlýnských výrobků je situace jiná. Ostatní mlýnské výrobky hrají teď v našem zahraničním obchodě vedle pšeničných výrobků celkem menší úlohu. Otázku celní ochrany mlynářského průmyslu nutno tudíž posuzovati v prvé řadě s hlediska výroby pšeničné mouky.

Mouka pšeničná dováží se k nám hlavně z Maďarska, z Německa, Rakouska, Rumunska, Spojených Států, Francie, Nizozemí, Italie, Jugoslavie a Polska.

Proti dřívější převaze mouky americké a ze západních států nabývá v poslední době převahy mouka z východních států, v prvé řadě ovšem z Maďarska, zajímavým zjevem je rostoucí soutěž Německa vlivem dovozních listů zavedených v Německu od 1. října 1925. Převaha cizí soutěže proti naší výrobě spočívá v tom, že velkoprůmysl zejména americký a maďarský, vysloveně exportní a daleko příznivěji zeměpisně položený, má podstatně nižší výrobní náklady než náš průmysl. Cizí průmysl má levnější nákup obilí z velké části přímo od producentů, levnější dopravu suroviny do mlýna i expedici hotových výrobků ze mlýna, cizí mlýny jsou lépe technicky zařízeny v souvislosti s velikostí podniků, zejména americké mlýny mají vzhledem k jednoduššímu konsumu i jednodušší zařízení, levnější provozovací kapitál a úvěr, nehledě ani k vedlejším výhodám výrobním, jako je zařízení na barvení mouky. Cizí soutěž zpracovává lepší surovinu, dociluje lepšího odbytu i cen za hladké a zadní mouky - kdežto u nás se konsumuje převahou chléb žitný - a tím většího využití kapacity. Cizí mlýny mají značné tarifní výhody při vývozu mouky. Konečně lze uvésti i vyšší ceny potřeb mlýnských, vysoké mzdy, sociálně-politická břemena a daňové zatížení našeho průmyslu, nehledě ani na nevýhody v prodejní organisaci, kde naše mlýny prodávají z velké části v detailu s přirozeně větší režií a větším risikem. My máme u nás celkem 11.601 mlýnů v činnosti, z nichž 5400 mlýnů zaměstnává dnes úhrnný počet 14.867 zaměstnanců.

Pokud se týče výrobní činnosti našich mlýnů, i po této stránce řešení krise v mlynářství bude zavedením těchto pevných cel jaksi podporováno a zajisté také bude udržována pevnější zaměstnanost v průmyslu mlynářském.

Vedle pevných cel z obilí a mouky jsou v sazebníku vytčena cla z dobytka, masa a tuků. Bylo zde dokázáno včera p. kol. posl. inž. Dvořáčkem, že i tato cla jsou přiměřeně stanovena a nižší cel, než jsou v cizích státech.

Když psalo se a jednalo o tato cla, tu velmi často, ne-li zpravidla, bylo mluveno o řeznících a uzenářích, že jsou to právě tito živnostníci, kteří udržují vysoké ceny za maso, tuky a uzenářské zboží. Je to paušální odsuzování, které si dovolují buď ti, kteří nemají ani ponětí o zmíněných řemeslech, anebo tak činí úmyslně nepřátelsky.

Konstatuji toto: Živnost řeznická i uzenářská je ochotna prokázati svojí detailní režií, že ceny, které dnes a kdykoliv budoucně požadují řezníci a uzenáři, jsou přiměřené. Mohou to prokázati postupnou zkouškou, počínající porážkou dobytčete na jatkách, jeho zpracováním k výseku masa aneb na uzenářské zboží jakéhokoliv druhu. Ceny masa regulují se podle nákupu dobytka. Kolik je kusů dobytka, tolik je také obchodních podmínek. U nás zpravidla poukazuje konsum na nejvyšší ceny masa, na př., že stojí maso hovězí 16 nebo 18 Kč za 1 kg. Že tato cena je za maso prima z krmného kusu a že lze dostati maso hovězí 1 kg také za 8, 10, 12 a 14 Kč, to ovšem se zamlčuje. Nejlépe by bylo u nás před veřejností i úřady demonstrovati porážku dobytčete, jeho výsek a zpracování. Jistě podobná zkouška by rázem očistila pomlouvané a takto poškozované živnostníky.

Tato zkouška byla před časem provedena proto, že v lokálních listech různých politických směrů byly soustavně vedeny útoky na živnost řeznickou a uzenářskou. Když tato zkouška byla provedena detailně a byly provedeny všechny odpisy za přítomnosti zástupců všech zájemných kruhů, dokázalo se, že všechno obviňování živnosti řeznické a uzenářské bylo pouhým tendenčním útokem. Ale nejlepší při tom bylo to, že když strany, jichž zástupci a tisk takovýmto paušálním obviňováním útočili na živnost řeznickou a uzenářskou, měli potom ve svém tisku uvésti celý tento zkušební proces počínaje porážkou až ke zpracování v uzenářské dílně, odmítli toho a nechtěli přijmouti ani "Zasláno" odborné organisace řeznické, aby se tato očistila před veřejností, před kterou takovýmto způsobem byla poškozena.

Nejlepší důkaz mohou podati výrobní a obchodní řeznická a uzenářská družstva dělnická. Takovéto družstvo v Čes. Budějovicích, ač dostalo 100 tisíc Kč státní subvence, přece prodělalo k tomu ještě 280 tisíc Kč. Družstevní podnikání dělnické by mohlo přece podati důkazy, že jednotliví podnikatelé jsou dražší, že jsou těmi zdražovateli, kteří jenom hromadí na úkor konsumu.

Tak je tomu i v živnosti pekařské, která je předmětem tendenčních útoků ve veřejnosti.

Byl jsem několikráte přítomen různým poradám o výrobních a prodejních poměrech zmíněných živností. Byli také přítomni zástupci dělnických uzenářských závodů, dělnických pekáren i jednotliveckých továrních podniků a zástupci širokých konsumentských vrstev. A tu vždy při tomto společném jednání nikdy nebylo konstatováno, nikdy nebylo dokázáno, že by řezníci, uzenáři nebo pekaři byli dražšími a požadovali za své výrobky a svoji práci vyšší ceny než dělnická nebo tovární podnikatelství, jež - nikdo neupře a upříti ani nemůže - jsou konkurence po stránce cenové schopnější, dík svému většímu rozsahu technickému a kapitálovému. (Předsednictví přezval místopředseda Stivín.)

A tu by mohla býti předložena otázka, proč se tolik útočí v otázce cenové ve veřejném tisku i dokonce na schůzích proti živnostenskému a obchodnickému stavu, kdyby nebylo k takovémuto vystupování dosti podstatných důvodů? Děje se tak po většině proto, že se to líbí, že se tím vsugerovává masám čtenářstva z největší části třídně zpolitisovaným veliká starost o jeho hospodářskou ochranu a že se tím široce hoví egoistické zaujatosti proti těm, kteří mají nejméně viny na cenové politice, jež reguluje poměry výrobního a obchodního procesu. Nikdo upřímně našemu konsumu neřekne a nenapíše, proč u nás ještě drahota životních potřeb ve velké části trvá. Není té otevřenosti a pravdymilovnosti, jež by musila stále psáti a mluviti, že draho vyrábíme pro vysokou režii výrobní a obchodní.

Tato vysoká režie obchodní a výrobní netkví ani tolik ve mzdách a služebních platech, nýbrž koření v nemožné výši daňové, nesnesitelném přirážkovém systému a četných dávkách.

Jenom několik cifer uvedu o režii a daňovém a dávkovém zatížení živnosti řeznické, kde se platí z jednoho hovězího kusu dobytka 400 Kč, z jednoho vepře 200 Kč, z jednoho telete 150 až 180 Kč na těchto berních.

Jsou dokonce případy, že 1 kg živé váhy dobytčete je zatížen daněmi a dávkami 3 Kč. A kde je možno se dočísti o tomto režijním zatížení živnostenského a obchodního podnikání? Jenom v odborném živnostenském a obchodním tisku, který neproniká do tisku denního, poněvadž je přezírán a podceňován.

Máme již osmý rok svůj vlastní stát, který těžko se buduje a ještě tížeji se udržuje proto, že v něm jsou nestejně rozdělena práva a povinnosti. Na menší část, výrobní a obchodní, uvalovali jsme dodnes jenom finanční břemena a oběti, větší části dali jsme plná práva demokratického občana, který má příležitost mluviti a rozhodovati o hospodářství obecním, okresním, zemském i státním, který určuje často vydání a příjmy těchto institucí, aniž by se ohlížel, kdo to bude hraditi, platiti a zdali je to možno vůbec zaplatit.

Aby živnosti, obchod a průmysl mohl platit, musí míti také právo na existenci, právo volného pohybu a žádoucího hospodářského rozpětí. A to lze také v průmyslu dosáhnouti celní ochranou, která v projednávaném částečném sazebníku je jenom málo podepřena.

I na ochranu živností, zejména fotografické, je v tomto sazebníku pamatováno. Výroba zvětšenin fotografických portrétů je zatížena clem na suroviny, pomocné látky a zařízení, jichž se používá, na př. fotografický papír a desky, chemikálie, přístroje a pod. a na rámy.

Jest dále v nevýhodě proti cizozemské soutěži, která, těžíc z nižších výrobních nákladů, z bezcelnosti a osvobození od 2% daně obratové při dovozu a v neposlední řadě z tradičního přednostního posuzování výrobků zahraničního původu, vysílá ve velkém počtu své zástupce do Československa, kteří sbírají u zákazníků fotografické snímky a v cizině pak zhotovují podle nich zvětšeniny, jež možno podle dosavadního stavu celního sazebníku bezcelně dovážeti. Právě tato pevná cla, pokud se týče zvětšenin podobizen, chrání i živnosti fotografické, pro kterou včera v živnostenském výboru byl odhlasován průkaz způsobilosti, kde jistě dojde nejen fotografická živnost ochrany, tedy zaměstnavatelé, ale i četní zaměstnanci v živnostech fotografických pracující.

Při posuzování a kritice předložené osnovy zákona o pevných clech je jediná chyba, že se o nich píše a mluví jenom s hlediska ponejvíce čistě politicky-třídního. Právě tento postup a jenom úzkostlivé ohledy na třídnictví a třídnické voličstvo zatemňuje každému pozorovateli a četným našim politickým stranám pravý, nepředpojatý výhled do budoucnosti našeho hospodářského života, ke kterému jsou přírodním zákonem přikovány všechny třídy, všechno občanstvo. Je potřebí nestrannosti a dobré vůle na všech stranách, aby byly překonány obtíže v projednávání této hospodářské otázky. Když v Rakousku se zemědělci špatně vedlo, měli jsme pro něj jenom politování. Když v našem státě má býti zemědělec hospodářsky udržen, jako o totéž se starají ostatní vrstvy, tu se naň vrhají se všech stran. Když průmysl, obchod a živnosti staví se vedle ostatních tříd jako hlavní z hlavních hospodářských a finančních pilířů mladé republiky, tu nemáme nic jiného na starosti, než jim vyhrožovati novými kontrolními komisemi, novými vládními výnosy pod heslem: "Boj proti lichvě". Jenom trochu upřímnosti a poctivosti pro ty, kterým jsme dosaváde nedali nic, nežli starost o státní, zemské, okresní a obecní finance. Šetřme všude a na všech stranách. Snižujme spíše břemena daňová a režii nežli zvyšujme.

Proveďme reformu přímých daní, vysvobozující poplatnictvo z nynějšího již nesnesitelného stavu nejistoty a předaňování, nedoplatky a nedoměrky za leta předchozí buďte stručným, liberálním řízením co nejrychleji vyřízeny, současně s reformou daní přímých budiž připravena reforma daně nápojové, daně páskové z vína, daně z uhlí a vodní síly, daň z obratu pak budiž všeobecně paušalována. Zejména nebudiž odkládáno paušalování obratové daně z textilií. Žádáme zrušení a restrikci ministerských křesel, zejména zrušení ministerstva zásobování. (Tak jest!) Žádáme nejrozhodnější postup proti udílení subvencí a jakýchkoli podpor konsumům, družstvům atd., konsumy a družstva buďtež v oboru daní a poplatků postavena na roveň samostatným živnostníkům a obchodníkům.

Snažme se odstraniti t. zv. drahotní příplatky k placeným prémiím na pensijní pojištění zaměstnanců. Snižujme poplatky (příspěvky) k nemocenským pokladnám dělníků a k úrazové pojišťovně, při čemž budiž uvažováno, nebylo-li by možno postaviti Úrazovou pojišťovnu na jiný finanční základ, takže by se nehromadily veliké reservní fondy pro každý úraz zvláště.

Žádáme také rozřešení otázky podpory stavebního ruchu, a to způsobem pro státní finance snesitelným a se zřetelem na možnost soukromého stavebního podnikání. Žádáme, aby bez váhání také byl v parlamentě projednán vypracovaný vládou již zákon o nekalé soutěži.

Žádáme, aby byly urychleny přípravy důkladné reformy živnostenského řádu na základě dobrozdání odborných živnostenských organisací a aby neprodleně uskutečněny byly dílčí důležité opravy některých článků živnostenského řádu, především těch, jež v předešlém období byly již připravovány a projednávány, zejména: průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou, zeřemeslnění celé živnosti fotografické a průkaz způsobilosti pro výrobu cementového zboží a pro živnost knihkupeckou. Dále žádáme, aby ministerstvo obchodu řešilo pronikavě otázku maloživnostenského úvěru.

Z uvedených důvodů hospodářských, kryjících se nejenom s potřebami a nutnostmi zaměstnavatelskými, ale i zaměstnaneckými, z důvodů další možné práce postavila se strana národně-demokratická za tato pevná cla a budeme pro ně v plenu sněmovny hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo dále má pan posl. Leibl.

Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Při všech národohospodářských opatřeních dlužno v prvé řadě uvážiti, zda jsou na prospěch celku anebo jen jednotlivým lidovým vrstvám. My, němečtí sociální demokrati, nikdy jsme od této zásady neustoupili a půjdeme po této cestě i při tomto celním návrhu bez zřetele, zda jako strana na popularitě získáme či ztratíme. Předložený návrh na stanovení nového autonomního celního sazebníku má dalekosáhlý význam. Přívrženci celní ochrany uvádějí k jeho odůvodnění hospodářskou tíseň v zemědělství. Po mnoho let sledoval jsem úvahy o celních otázkách v nejrůznějších zemích, avšak nikde jsem se nesetkal s tak ubohým odůvodněním, jaké zde přednášejí naši páni agrárníci a jejich celní přátelé. Kdo sledoval jednání v zemědělském a také v rozpočtovém výboru, mohl vždy zřetelněji a zřetelněji seznati, že rozhodovaly pouze velkoagrárnické zájmy o zisk, viděli jsme, že chamtivost po vyšších ziscích byla jediným cílem, a s odporem sledovali jsme tato jednání, kdo viděl tu licoměrnost, neupřímnost a zkrucování skutečností, s jakým pathosem pánové líčili agrárnickou tíseň, pocítil odpor, a vždy nastaveni byli ti malí, v jejichž jméně předstírají, že chtějí cla zavésti. Přišlo se s nejmenšími maličkostmi. Tak prohlásil na příklad posl. Windirsch, že i ten, kdo má jen kozu, má již zájem na agrárním clu. Pan posl. Hodina šel již poněkud dále a pravil, že kdo má krávu, měl by již zájem na clech. Na takovémto podkladě jest těžko pouštěti se do rozpravy. Zvláště a především klade se důraz na všeobecnou tíseň drobných rolníků, domkářů a drobných pachtýřů. Že drobní rolníci jsou v tísni, souhlasí. Že se však nyní pojednou objevuje taková dobrosrdečnost pro drobné rolníky, jest přece zvláštní. Zdá se, že všechny třídní rozpory pominuly, a patrně mají býti cla zavedena z čisté lásky pro malé rolníky.

My, sociální demokrati, nejsme dogmatiky a tak celní otázka není pro nás žádným ztrnulým dogmatem. Posuzujeme celní otázku se stanoviska účelnosti. Dokažte nám, že zavedením cel na obilí, dobytek a jiné zemědělské produkty pozvedne se všeobecný hospodářský stav a budeme bez dalšího pro cla hlasovati. Ano, stačí, dokážete-li jen, že převážná část obyvatelstva má prospěch z tohoto opatření, pak zrevidujeme svůj názor. Stačí dokonce jen, když nám dokážete, že se celními opatřeními pozvedne zemědělská produkce, a jsme ochotni jednati o clech. A dokažte konečně, že se pomůže aspoň malému rolníku, kterého jsme dosud výhradně zastupovali, a že ostatní pracující obyvatelstvo neutrpí škody, a jsme ochotni hlasovati pro cla. Avšak ani jednoho ze všech těchto předpokladů tu není. Pravdou jest a pravdou zůstane, že v nynější době obilní cla nejsou účelná a že jejich zavedení bude výhodou jen pro velké agrárníky a že ani prostřední sedláci nebudou míti z toho užitku. Nepronášíme k celním otázkám - výslovně chci poznamenati, že jsme pro volný obchod žádné ztrnulé nikoliv, avšak účelnost musí býti prokázána. Připouštíme bez dalšího, že se zemědělství ocitlo v krisi. Krise budou asi, bohužel, v tomto státě normálním stavem. Avšak cly se krise neodstraní.

Poměry u průmyslového obyvatelstva jsou však daleko smutnější nežli v zemědělství. Jsem sám rolníkem a bez dalšího to připouštím. Avšak i v zemědělství dlužno v tomto směru rozlišovati, neboť zde budou podstatně postiženi malí rolníci. Velkoagrárníci mají vždy více druhů zboží na prodej. Mohou s prodejem vyčkávati, až dostanou za to vhodnou cenu, jednou mají na prodej dobytek nebo prasata, jindy obilí, většina jich má lesní majetek a mohou prodávati lesní produkty. Jsou také většinou majetníky průmyslových podniků, mnozí mají cihelny, lomy, pískovny atd., zkrátka velkoagrárníci pocítili dosud krisi nepatrně anebo ji nepocítili vůbec, chtějí spíše dosíci zavedením cel vyšších zisků. Jako důkaz tísně konstatují, že se zemědělství počíná zadlužovati. Ano, to se také shoduje. Avšak i zde jsou to opět z největší části docela malí rolníci, kteří ze své malé usedlosti nemohou žíti a jako dělníci v průmyslu zaměstnání nenajdou, poněvadž právě mnoho jich má malou usedlost a podnikatelé je propouštějí. Obytná jejich stavení nebyla opravována od počátku války a nyní jsou nuceni uzavírati hypoteční zápůjčky, aby jednak uživili rodinu a jednak aby své příbytky, jež potřebují oprav, do pořádku uvedli, jakož i dlužné daně zapravili. Je-li tudíž zemědělský majetek zadlužen, týče se to pouze malého rolníka. Důkazem toho jsou nám pozemkové knihy. Dal jsem si práci a v několika vesnicích konal jsem šetření a shledal, že ani jediný velký sedlák nebyl zadlužen, nýbrž výlučně malí rolníci. Velcí sedláci a velkoagrárníci nemají dosud žádné příčiny, aby se zadlužili, leč by výminečně byli těžkým neštěstím postiženi.

Namane se nyní otázka: odpomohou obilní cla zadluženosti drobných rolníků? Kdyby tomu tak bylo, byli bychom ihned ochotni pomoci jim celními opatřeními. Zjišťujeme však výslovně, že cly nelze malým rolníkům pomoci, poněvadž oni to, co vyrobí, sami spotřebují, nemají tudíž zájmu na zvýšení obilních cen, ba naopak mají z toho jen škodu. Polovina rolníků nevyrábí ani tolik, co potřebuje pro svou domácnost, a jsou tudíž nuceni ještě přikupovati. Kdyby se na př. provedlo hlasování malorolnictva, zda jest pro cla nebo proti clům, byla by cla určitě zamítnuta velkou vět- šinou. Máme v Čechách podle příručky státního statistického úřadu 1,483.042 případy držebností, z toho jsou 1,226.283 případy držebností až do 5 ha a jen 256.000 majitelů půdy přes 5 ha. Jest tedy v Čechách pouze 17% rolníků, kteří se sami zásobují. Podobné poměry jako v Čechách, jsou na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Avšak i rolníci, kteří mají přes 5 ha půdy a mohou část svých produktů prodati, nemají prospěchu z vyšších obilních cen, poněvadž se vysokými cenami potravin zdražují všechny ostatní potřeby pro domácnost, a to tak, že zdražení nákladů s vedením domácnosti spojených jest daleko vyšší než větší výtěžek při prodeji výrobků. Že lnáři, vinaři a chmelaři nemají zájmu na obilních clech, jest samozřejmé. Z celkového obyvatelstva ve státě má tudíž nejvýše 8 až 9% efektivní prospěch z cel.