Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

My jsme řekli: Nejsme proti tomu, aby byl zemědělec chráněn, nejsme proti tomu, aby byla chráněna jeho práce. Ale to, co se doposud dělo ve prospěch zemědělce, neukazuje na tu vážnou práci právě s té strany, která dnes přichází s iniciativním návrhem. Já bych spíše řekl, že tento iniciativní návrh kol. posl. Mašaty a republikánské strany, i těch stran, které to spolupodepsaly, má býti ve skutečnosti jenom španělskou stěnou, za kterou by se schovalo ministerstvo zemědělství, že dosavad nedovedlo dělati v pravém slova smyslu politiku drobného zemědělce, ale omezovalo svoji politiku na pouhý okruh subvenční politiky pro určité třídy nebo skupiny, řekl bych, v pravém slova smyslu velkoproducenty a velkopodnikatele, ale v žádném případě ne pro drobného zemědělce. Snad tento návrh zákona má pomáhati z rozpaků ministerstvu zemědělství. že za celou dobu svého trvání nedovedlo přijíti s programem systematické pomoci zemědělství, nedovedlo přijíti s velkým programem rozvinutí zvýšené intensity zemědělské produkce a dnes najednou se přichází pouze s demagogickým gestem, o němž se tvrdí, že je universálním lékem zemědělství. Pánové, tvrdím, že kdyby byly provedeny dřívější předpoklady, za kterých by se mohlo mluviti o celní ochraně a celní politice, jistě by z nás byli bývali nejen ochotní spolupodporovatelé, ale i spolupracovníci tam, kde by šlo o pomoc drobnému zemědělci.

To se však nestalo a proto také tvrdím, že tento návrh zákona nebude znamenati hospodářskou konsolidaci v našem státě, ale také nebude znamenati žádnou konsolidaci politickou.

Jestliže snad kolega dr Viškovský ve své řeči řekl, že ty poměry hospodářské u nás byly silnější než snad sám lid, přál bych si, aby bylo skutečně dbáno toho, čeho ten lid by si přál a aby byl ten lid v pravém slova smyslu slyšán. Tvrdím, že ne poměry hospodářské hnaly pány do té politiky, ve které se dnes nalézají, nýbrž, řekl bych, nepromyšlenost určitého politického gesta zde snad zavinila, že se páni dostali trochu dále, než snad jim dnes jest již příjemno. (Výkřik: Někdy i osoby!) Ano. Tvrdím, že také není pravda, že si tyto poměry hospodářské vynutily ne snad jenom ono řešení, ale také, že si tyto poměry hospodářské vynutily nové seskupení osob, stran a názorů. Já bych spíše řekl, že to byly asi jiné pohnoutky, které zde seskupily pány, aby se postavili za tento návrh zákona. V čem se dnes zemědělství nalézá, to není krise, která by se mohla jmenovati krisí v důsledku nezavedení zemědělských cel, nýbrž tato krise je krisí odbytovou. Tato krise není snad jen důsledkem těchto poměrů výhradně jenom na poli zemědělské produkce, nýbrž je prostě důsledkem i té politiky, kterou sami páni navrhovatelé z valné části zaviňovali, je způsobena nedostatkem kupních prostředků konsumentů, jejich vážným zeslabením, a právě páni navrhovatelé připravovali tuto půdu pro cla tím způsobem, že celý rok již sabotovali uzákonění obchodních smluv, které mohly našemu průmyslu přinésti výrobu a dělnictvu výživu a zaměstnanost. Páni sabotovali a zdržovali uzákonění těchto smluv, a důsledek se musil projeviti v nedostatku zaměstnání, v poklesu odbytu. A tu je samozřejmé, že nepřipravovalo se řešení odbytové krise, do které jsme se tím způsobem dostali. Tuto krisi tedy nezavinil v žádném případě stát a jeho obchodní politika, jak se snaží pan kol. dr Zadina ve svém spisku o řešení zemědělské krise namlouvati. Já nevěřím, že by to byla, jak p. dr Zadina říká, politika přílišně sociálně vypjatá, která prý tuto situaci zavinila. Vždyť ještě v praxi nevstoupilo ono veliké dílo sociálního pojišťování v život a již se naň svádí tato krise odbytová a mluví se, že prý tím stouply výrobní náklady, že to bylo příčinou, proč do této krise jsme se dostali. Páni zapomínají, že výrobní náklady dávno a dávno podstatně snížili v té době, kdy restringovali mzdy, v prvé řadě zemědělským dělníkům, páni zapomínají dodati a doznati, že zemědělským dělníkům byly už o 25 až 30% sníženy platy a služné. Páni se ovšem vymlouvají na zvýšení výrobních nákladů. Ovšem toto zvýšení výrobních nákladů přijde, jestliže tento nerozumný návrh se uskuteční, poněvadž se musí zobraziti v okamžitém požadavku za zvýšení platů, služného a mzdy, a je konečně přirozeno, že se toto musí zobraziti i ve zvýšených cenách ostatních produktů. To není politika státní a obchodní, která tuto krisi zaviňuje, nýbrž spíše je to nepřipravenost pro řešení těchto velikých problémů hospodářského života.

Pánové, bylo zapomenuto také, že provedli jsme jednu z největších věcí, jaké snad se v životě států prováděly, totiž provedla se pozemková reforma. Pozemková reforma není dosud zcela hotova, ale již dnes dá se souditi, že tato pozemková reforma velmi podstatně změní způsob naší výroby zemědělské, že změní celý náš národohospodářský život. Při správném řešení tohoto problému mělo se vyčkati, jaké důsledky se z provádění pozemkové reformy objeví v našem životě národohospodářském.

Toho však se nevyčkává, a já tvrdím, že právě i tato krise v zemědělství dává nám nahlédnouti do toho, jak se podstatně změní struktura našeho národního hospodářství v důsledku provedené pozemkové reformy. Byla vytvořena celá řada drobných zemědělců a s tím v prvé řadě dlužno dnes při ochraně celní počítati. Vytvořila se celá řada drobných zemědělců, jejichž držba pozemnostní nebude větší než 3, 4, nejvýše do 5 ha. Pro tyto zemědělce nebude v žádném případě požehnáním tato celní ochrana, jmenovitě ne v této době, kdy jsou odkázáni více na nákup nežli na prodej, jmenovitě v této době, kdy budou museti podstatně zlepšovati dosavadní bonitu pozemků. V této době pánové uvalují snad právě proto cla na superfosfát a umělá hnojiva. Potom nevím, zdali se může mluviti o tom, že se má ochranou celní zvýšiti intensita zemědělské produkce.

Ovšem zdá se, že bylo přílišně snad podléháno tlaku, který zde vyvinul průmysl, že bylo příliš dbáno zájmů průmyslu, ale ne zájmů drobného zemědělce. Pan ministr financí dr Engliš, když mluvil v rozpočtovém výboru o dnešní situaci hospodářské, poukazoval, že by bylo třeba, aby byl řešen tento problém a poukazoval velmi vážně - a není to tak dávno, před 14 dny upozorňoval na to v rozpočtovém výboru - že velká a vypiatá celní politika musí vésti bezpodmínečně k omezení vývozu, musí vésti k ochromení našeho obchodu a tím také k ochuzení našeho státu, který je a vždy zůstane svým charakterem státem vývozním, exportním. Za těchto okolností nemůžeme přece jenom k takové politice sahati. Pan ministr financí poukázal, že to zvýšení dnešních výrobních nákladů není pouze ve velikosti nákladů výrobních a vysokých mzdách, nýbrž spíše ve špatné organisaci celého našeho života. Nesmíme zapomínati, že. mzdy a platy nedělají tak veliké procento, jako se objevují jiné složky v těchto výrobních nákladech, a pan ministr financí správně ukazoval, že je zde třeba zejména velké reformy našeho peněžnictví, poukazoval na veliký úrok a úrokovou míru, která v prvé řadě zatěžuje naše výrobce a tím podstatně zdražuje naše produkty.

Pánové a dámy! My jsme si udělali zákon na ochranu vkladatelů. Ovšem jakým způsobem je tento zákon na ochranu vkladatelů vykládán? Je to ve skutečnosti zákon, kterým mají býti chráněny banky, aby jim neušel ani jediný haléř drobných vkladatelů, jichž úspory jsou ukládány do záložen a spořitelen. Tyto nesmějí půjčovati a se rozvinovati, poněvadž musí svoje přebytky ukládati v bankách, kde se to zobrazí s lichvářskými úroky. Úroková míra u takových bank dosahuje 12, 13, s provisemi i 14%, ale ony samy přijímají od drobných vkladatelů vklady na 4, nejvýše na 4 1/2%. Zde by bylo třeba, aby naši zemědělci také tohoto si povšimli, jmenovitě po provedení pozemkové reformy, neboť vybírání vkladů u peněžních ústavů na venkově neznamená, že se do krise dostali velcí zemědělci, ale znamená, že drobný zemědělec nakoupil si pozemkovou reformou půdu, tím se vyčerpal a musil se zadlužiti. Nemohl si zaopatřiti levnější hypoteční úvěr, dlužil se na směnky a dnes máte celé vesnice zamořené směnečnými dluhy, které musí úročiti 9- až 10procentními úroky. Zde je jedna z příčin, proč stoupá náklad na výrobu a s tím je dlužno počítati. Ovšem my také víme velmi dobře, že také i jinde je ta tíseň a to v bezohledném, abych řekl, vymáhání všech dlouholetých nedoplatků daňových.

Pan ministr financí sice prohlásil velice pěkná slova, že chce míti do konce roku úplně čistý a prázdný stůl v daňové reformě. Věřím, ale tím okamžikem trestá všechny ty, kteří v dobách lepší konjuktury neměli daňových předpisů a nyní v té době horšího odbytu bezohledně se to na nich vymáhá. Zde je zase další věc, která měla býti předmětem vážných úvah, nežli jsme přišli k celnímu sazebníku. Ale nejen to, bylo naznačováno, že bude také, velice podstatná daňová reforma, která se bude dotýkati v prvé řadě daně pozemkové a daně výdělkové, které ve všech směrech silně dotýkají se našeho zemědělství. A tu, pánové, je třeba, abychom zase hned řekli: Až se projeví důsledek této daňové reformy, bude se znovu přicházeti s reformou cenového a celního sazebníku? Mám za to, že by to byla politika nepromyšlená a nedomyšlená, kdybychom v těchto důsledcích měli o ní vážně mluviti. Bylo třeba, abychom dříve tyto věci řádně uvážili a o nich mluvili, nežli se objeví důsledky této politiky v našem národním hospodářství. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Podal jsem v zemědělském i rozpočtovém výboru návrh, aby ministerstvo zemědělství přišlo s plánem a návrhem, jak chce řešiti tuto zemědělskou krisi, aby byla také svolána anketa všech zájemníků, kde by se hovořilo o tom, jakým způsobem dlužno v těchto choulostivých otázkách postupovati. Bylo mně tam pány referenty řečeno, že je to neproveditelné a že se to nemůže státi. Je viděti, že příslušní činitelé nechtějí slyšeti hlasů, jakým způsobem by se dalo pomoci. Pánům nezáleží pravděpodobně na pomoci zemědělství, jim záleží na tom, aby provedli určité politické gesto, které však v každém případě bude musiti zaplatiti každý náš člověk nejen z řad dělnických a úřednických, ale i z řad našich drobných zemědělců, zejména v chudých horských krajinách pokud jeho výměra nebude přesahovati 15 až 20 ha půdy. Když chtěli pánové vážně pomáhati drobnému zemědělci, měli bráti zřetel také na produkty, které se pěstují v těch chudých horských krajinách. Mne překvapuje, že právě pan kol. dr Zadina, se kterým pracuji v obvodu, na Českomoravské vysočině, nezařadil do celního sazebníku len. A on sám na jedné schůzi mluvil o tom, že jim bude pomáháno. (Posl. dr Zadina: Navrhuji jednu korunu na jeden cent!) Je třeba, abychom si o těchto věcech promluvili. Nevyřeší se to, pane kolego Zadino, líbivou resolucí, která byla navržena v zemědělském výboru, která byla vámi dána jen proto, aby umlčeni byli ti chudí lidé na Českomoravské vysočině. Ten zájem měl býti ukázán jiným způsobem, nežli se stalo. Jestliže bylo prohlášeno, aby pěstitelé lnu neprodávali, že stoupne cena, budu rád viděti jak si to spočítají ti lidé, kteří důvěřovali v tyto sliby. Nejde o pomoc chudému zemědělci na Pelhřimovsku, Vlašímsku atd., jde v prvé řadě o pomoc těm, kteří skoupili šílenou spekulací množství zásob a kteří majíce je dnes v pohotovosti čekají na zvýšení cen, aby mohli prodávati. Jestliže pánové říkají, že jsou přebité, přetlučené sýpky a špýchary, ano, ale jenom u velkoproducentů, u skladištních družstev našich zemědělců, kteří ze zištných důvodů zdržovali se na podzim prodeje a nyní stojí před otázkou prodávati se ztrátou. Proto pánové nechtěli slyšeti našich návrhů, aby se celní ochrana zavedla počínaje od žní, počínaje od sklizně až člověk bude míti co prodávati, až se bude moci clo projeviti. Návrhu tohoto nepřijali, patrně proto, že chtějí bezpochyby všemi prostředky spekulantům ulehčiti dříve, než bude moci drobný zemědělec poznati účinky tohoto zákona. Je potřebí, abychom také my si řekli, že není správné, jestliže pan kol. dr Viškovský říká, že prý nemáte k ruce kartely, syndikáty atd., že prý nemáte vlivu na utvoření se cen. Já naopak říkám: právě tím, že se vytvořily ty kartely a syndikáty ve velmi nezdravém ovzduší, zdržen byl návrh zákona, kterým by vážně byly kartely podrobeny revisi, umožnila se spekulace a dnes věříme, že je velmi těžká situace. Víme velmi dobře, že byl velmi podstatný pokles cen obilí. U žita to dělá 46%, u ječmene až 51%, u pšenice 33%, u dobytka 25 až 30%. Ale co z toho má, prosím, konsument? Kdyby se zde bylo pracovalo o to, aby se to mohlo v každém případě objeviti v prvé řadě u konsumenta, kdyby se dělala dříve politika tak, aby se v prvé řadě přiblížil producent ke konsumentu a vymítil se tak chamtivý meziobchod, který tímto způsobem nemírně se obohacuje a zdražuje všechno, co chudý člověk do svých úst dává, bylo by se vytvořilo lepší ovzduší, byli bychom mohli vážně přistoupiti na tento návrh na ochranu zemědělců. V tomto případě nemůžeme počítati, že by se to objevilo u konsumenta tak potěšitelně. Pravda je, že uděláte hezké gesto, když řeknete: prosím, ať meziobchod sleví ze svých zisků, pak se nemusí cla objeviti v drobném prodeji. Ale tak to, jak je to předpokládáno, není to ochranně clo, ale nepřímá daň, která se má znovu přiraziti k výrobku zemědělskému a znovu znamenati další článek v řetězu zdražování. Proti tomu stojíme, proti tomu se bráníme. Proto chtěli jsme, aby dříve o těchto otázkách bylo vážně jednáno na různých anketách, kde by dříve ty předpoklady mohly se vytvořiti, kde by mohlo býti mluveno o těchto problémech, které dnes činí ochranu zemědělců tak nesprávnou a tak neodpovídající skutečnosti. Je potřebí, abychom také si řekli, že při sdělávání tohoto celního návrhu není přihlíženo k jednotlivým odvětvím, kterých je potřebí chrániti a které ochrany nepotřebují. Sám bych stál na stanovisku, že v první řadě je dlužno chrániti drobného zemědělce. ale drobný zemědělec a jmenovitě chudší, vůbec nepěstuje pšenici. Jmenovitě v těch chudších horských krajinách je odkázán výhradně na nákup. Chudý zemědělec v prvé řadě produkuje živočišně produkty, je hlavně producentem v dobytkářství, mlékařství a snad i v tucích. Avšak zde již nevidím oné plánovitě ochrany, naopak řekl bych, že z toho, že se uvaluje clo nejen na výkrmnou kukuřici, ale i na ječmen, je viděti tendenci, že se zde pomáhati drobnějšímu zemědělci nechce.

Je ovšem také potřebí, abychom si řekli, zda skutečně cla budou znamenati aspoň ono dobro, jak se říká, že prý snadnějším způsobem budeme moci tvořiti své obchodní smlouvy a v důsledcích toho, že objeví se i v naší průmyslově zaměstnanosti. Tak ovšem, jak byl postaven návrh celních zákonů, bude znamenati další těžké ztížení nynější situace vyjednavačů, kteří jedenkráte budou chtíti smlouvy s ostatními státy dělati. (Posl. Remeš: Zahraniční listy východních států nám hrozí již celní válkou!) Ano. Já bych prostě řekl, že již tento návrh zákona tak, jak byl postaven a jak byla dána hraníce, pod kterou vyjednavači nesmí jíti, ve skutečnosti znamená vypovězení celní války těm státům, se kterými teprve máme uzavírati smlouvy. Když se dává hranice, o které nemůže býti mluveno, že je to jen hranice valorisace měny, kde vidíme, že se to bezmyšlenkovitě takovým způsobem dálo, pak nemůžeme v tom viděti záruku, že vyjednavač bude také skutečně hájiti zájmy našeho státu a že bude míti uvolněnou cestu, aby mohl obchodní smlouvy sjednati tak, jak bychom to potřebovali. Jestliže se dá hranice, pod kterou se nesmí jíti, ovšem zlatým násobkem, jak říká pan kol. dr Zadina, nevím, zda to bude ku prospěchu věci při sjednávání obchodních smluv. Tvrdím velmi upřímně, že o vývozu a dovozu nebude snad jen rozhodovati výše nebo níže celního sazebníku, ale v prvé řadě ceny a tyto ceny nemůžeme zaručovati v žádném odvětví dnes, kdy tou nepřímou daní celní budeme zvyšovati horentním způsobem živobytí každého jednotlivce. A pak se, jak se dříve dělo, budou odvolávati na to, že je potřeba naši produkci učiniti schopnou konkurence. jak se často odvolávají a budou se dovolávati vlasteneckého cítění a patriotismu obyvatelstva tohoto státu. Pánově, vlastenecké cítění můžeme tehdy zvýšiti, když umožníme, aby se cítil doma a zabezpečíme našemu člověku klid. aby nemusil býti každou chvíli rván úzkostí, jakým způsobem bude moci býti živ. (Hlas: Také zemědělce!) Ano. podtrhuji, ale právě tímto clem zemědělci zdražujete a nepomáháte mu v žádném případě.

Tvrdím, že účinky tohoto celního opatření budou se jeviti bezpodmínečně v naší valutární otázce, a tu pánově v žádném případě neměli přehlížeti cla na předměty nezbytně domácí potřeby, jakými jsou zemědělské produkty. Musíme říci, že cla tato budou znamenati zdražení všeho toho, co člověk denně potřebuje. Toto zdražení je tím nebezpečnější, že poplyne do kapes jedné třídy, nebo malé skupinky celého našeho veřejného hospodářského života a bude sloužiti k hospodářskému posílení jedné vrstvy obyvatelstva, ale všechno ostatní bude tím na své soutěživosti, jmenovitě náš průmysl, jak správně řekl pan kolega Srba, nesmírně trpěti. To se ovšem také objeví v naší finanční a hospodářské samostatnosti státu. Tedy i po té stránce je potřebí, abychom řekli, že tím způsobem jenom se do neklidu budou přiváděti naše mzdy a platy a tím také celý náš hospodářský život. Kdyby služně, platy a mzdy se řídily podle indexních čísel, pak bychom mohli o těchto věcech vážně disputovati. Ale na jedné straně dovolávati se indexních čísel, pokud jde o jednu třídu a skupinu, a na druhé straně potlačovati každé hnutí, které by chtělo vyrovnati valorisaci svého postavení nebo příjmů, to se mi zdá nepoctivostí a neupřímností.

Je potřebí, abychom si řekli, zdali cla budou působiti na zvýšení intensivnosti zemědělské produkce. Jsem přesvědčen, že tak, jako je to dáváno, ne. Kdyby nebyla bývala celní otázka vytrhnuta z toho velikého celního problému národohospodářského a kdyby se řešila v souvislosti se všemi prvky, které mají na tyto věci vliv, pak bychom tomu věřili, ale vytrhnouti 20 až 30 otázek z toho velkého národohospodářského problému, vyzvednouti je, pokud možno nejvýše, to znamená ubíti všechno ostatní, co stojí vedle. A nevíme, bude-li to znamenati zvýšeni intensity zemědělství. Spíše naopak. Ale způsobem, jak strojíte ochranu umělých hnojiv, které doposud celní ochrany neměly, zabráníte spíše, aby se tak mohlo státi. Z toho jest viděti, že zde nebylo dostatečné přípravy k tomu, aby byla sledována jiná tendence zemědělské produkce. Kdybychom dbali toho, aby byla skutečně zemědělská produkce přizpůsobována novým směrům, pak bychom mohli chápati tyto starosti. Ale já se domnívám, že jest dělána tato celní ochrana do budoucnosti a možná, že velmi brzy budeme státi před vážným problémem, až v Rusku nastane klid a systematická práce, až se zaťuká na naše hranice, zda budeme schopni, abychom přijímali nadprodukci jejich obilí, které tam budou míti. Budeme státi před otázkou, zdali sem máme pustiti levné obilí a tím levnější výživu pro našeho dělníka, úředníka a zaměstnance, nebo zda prostě dáme závory a šraňky a řekneme: mha přede mnou, mha za mnou - a nepustíme sem nic, poněvadž nechceme znehodnoceni zemědělské půdy. Jakmile postavíme otázku tímto způsobem a řekneme, že se budeme brániti znehodnocení zemědělské půdy, tím okamžikem budeme zdražovati všechno to, co každý do úst dá a znemožňovati jakoukoliv soutěživou sílu naší výroby. A před touto otázkou budeme velmi brzo státi. Byl bych rád viděl, kdyby bylo bývalo ministerstvo zemědělství a zemědělská rada se snažily dříve vysvětliti zemědělci tyto cesty na zvýšení produkce, kdyby ho byli vychovávali tímto způsobem, jak by skutečně zemědělskou produkci tímto způsobem organisovanou mohl zvýšiti, a ne mu prostě říci: zavedou se cla a tím okamžikem bude již zpomoženo. To jest velmi falešná modlitba, kterou snad chcete spasiti toho, kdo očekává od vás skutečné pomoci.

Chtěl bych tím naznačiti, že tento problém je příliš vážným problémem, než abychom se na něj dívali pod zorným úhlem té či oné politické skupiny, té či oné třídy.

Díváme-li se takto na věc, nemluví z nás žádná demagogie, nemluví z nás snad touha zalíbiti se voličům, nebo snad jen nějaká uražená ješitnost, že jsme byli vypuzeni z koalice, nýbrž vážný zájem právě o ochranu drobného zemědělce, zájem, aby nebyl ohrožen rozvoj výroby a také komplikování národohospodářských poměrů v tomto státě. Chcete za každou cenu provésti prostě diktát bez úvahy o jeho výsledcích, chcete dokazovati, že socialistický názor není tím pravým prostředkem k ozdravění poměrů. Budoucnost ukáže velmi brzy, že také to bude velké zklamání pro drobné zemědělce, že bude to zklamání pro malozemědělce a naše domkáře, kteří slibovali si něco jiného: Tento návrh na zemědělská cla jest vlastně velikým obžalovacím spisem našeho ministerstva zemědělství, jest vlastně také velkou obžalobou zemědělské rady, která tím dokázala naprostou neschopnost pomoci těm, kterým pomáhati měla a kterým také pomáhati mohla, kdyby byla správným způsobem plnila své povinnosti. To, co jste zanedbali, chcete nahražovati nyní tímto způsobem. Ale to bude velmi brzo prohlédnuto a také brzy odsuzováno tak, jako dnes již v mnoha místech odsuzováno jest. Neklamejte se, člověk na venkově, správně myslící, chápe, proč jsme do boje a zápasu šli. Nevedla nás třídní nenávist, nehnala nás demagogie, nevedla nás do toho zápasu snad touha po získání voličů, nýbrž vážná starost o tento stát, kterému jsme už hodně často obětovali své síly i svou popularitu a kterému jsme hodně často bez nastavení ruky dovedli přinésti všechno, co člověk, který má rád svůj stát, obětovati může. (Výkřiky.) Ovšem o té věci bude teprve hovořeno.

Měli jsme nejednou příležitost poukázati na to, že u nás již dlouhou dobu tato politika strany republikánské nalézá se na scestí. Také se domnívám, že i doba, ve které jste přišli, je velmi nešťastna, když přicházíte s celým velkým růžencem břemen a povinností na drobného člověka, se všemi nepřímými daněmi a se vším tím zdražením, tvrdíce, že je toho potřeba, když již ten člověk klesá pod tíhou hospodářských poměrů a když toto politické gesto současně podáváte se zatížením každého poplatníka ihned 15 Kč na jednu hlavu ve prospěch kongruy a ve prospěch platů duchovním. Venkovský člověk nebude rozuměti, že byste chtěli vážně pracovati k jeho povznesení. Je třeba, abychom tímto způsobem bez vášně se dívali na tyto problémy, jaké jsou. My jsme již řekli: Odpovědnost se sebe odmítáme. My jsme svou povinnost vykonali, my jsme vás varovali a žádali jsme, aby věc vážnějším způsobem byla projednávána, vy jste znemožňovali slyšení odborníků, aby vláda se mohla vysloviti, vy jste jí zakazovali přístup do výboru a následky toho si budete museti přičísti sami. Znevážnili jste tuto otázku v očích veřejnosti, ale také v očích těch, o jejichž zájem by se zde v prvé řadě mělo jednati. Proto je viděti, že ten zápas nenalézá onoho pravého ohlasu, jak by mělo býti, a že se přesunul s pole národohospodářského řešení na pole politického řešení, politického diktátu, a v tom případě škodíte nejen věci, ale také sobě a v první řadě státu a jeho rozkvětu. Nevím, jak daleko to chcete hnáti, zdali jste si vědomi důsledků, které se projeví, ale jsem přesvědčen, že tato politika vymstí se na vás a že není daleka doba, která ukáže, že naše stanovisko je správně, chrániti zemědělce skutečnou ochranou a ne pomáhati mu jen politickým gestem. Kdyby se jednalo o skutečnou pomoc zemědělci, budeme v první řadě spolupracovati a pomáhati, ale jde-li o pomoc lichvě, spekulaci a znevažňování velkého problému, pak není možno, abychom pro tento postup mohli dáti souhlas, abychom pro tuto předlohu mohli hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kurťak. Dávám mu slovo.