Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Matzner. Uděluji mu slovo.

Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Bylo to před 40 lety 9. června 1886, když ve starém Rakousku ve vídeňské sněmovně byla vedena generální debata o celním tarifu. Tenkráte Všeněmci pod vedením Schönererovým zastávali se vydatné ochrany výrobků zemědělských stanovením cla zákonem, vycházejíce z přesvědčení, že zemědělci musí býti jakožto část všeho obyvatelstva rovněž chráněni jako ostatní stavy. Posl. Karel Türk zakončil řeč svou pronesenou ve sněmovně v této věci touto výzvou ke sněmovně: "Pánové! Je pravda, že lid jakožto celek má zájem na nízkých cenách chleba a obilí. Musí však býti dána nějaká hranice pro tuto nízkost obilních cen. Kleslo-li obilí na takovou cenu, že je nemožno vyráběti obilí na venkově za tuto cenu, pak je to snad věcí, již dokonce nejhorlivější Manchestriáni mají uvážiti a uznati, a myslím proto, že pokud jde o obilní cla, nejen my a pravice, nýbrž i mnozí pánové z levice budou hlasovati, a to v zájmu pracujících a zemědělských tříd obyvatelstva. Stejně jako všeněmecká strana, právě proto, že byla stranou lidovou a uznávala důležitost stavu rolnického pro veškeré obyvatelstvo, zastávala se německá strana národní toho, aby zemědělství bylo udrženo při životní schopnosti. Přísloví, jež již tenkráte bylo známým a bylo ho používáno, platí ještě dnes: "Má-li sedlák peníze, má je celý svět!" (Posl. Schweichhart [německy]: Ano, bylo tomu jednou tak, dnes již dlouho to není pravda!) Je tomu ještě dnes tak. Podle tohoto přísloví točila se celá hospodářská politika Schönererova, jemuž jistě opravdu není možno činiti předhůzku, že jednostranně jednomu stavu obyvatelstva chtěl dávati přednost před druhým, nýbrž který jak stanovisko všeněmecké strany k sociálním otázkám zřejmě projevilo, i pro sociální požadavky dělnictva měl dobré porozumění a srdce.

Od oněch 40 let řádily po staré Evropě ohromné převraty. Císařství, království se shroutila, státy byly roztříštěny, na druhdy mocné trůny usadili se trpaslíci a skřítkové, právo sebeurčení došlo platnosti jen pro trpasličí národy, jež si právě takové státy vytvořily, obrovskému Všeněmecku utrhli kus z celkové jednoty a zvětšili státní hranici trpasličích národů. Tímto roztržením velikých hospodářských oblastí byly těžce postiženy nejen průmysl, nýbrž jistě také zemědělství, již z toho důvodu, poněvadž vznikem tak mnohých nových malých a nejmenších států výdaje na jejich správu a bezpečnost vzrostly obrovskou měrou a následkem toho značně vzrostlo břemeno daní, pod nímž dnes zemědělství musí úpěti. Toto utlačování zemědělského lidu znamená netoliko pro tento, nýbrž pro všechny stavy zhoršení životního postavení, neboť i dnes platí jako před 40 lety přísloví: "Má-li rolník peníze, pak je má celý svět!" (Posl. Schweichhart [německy]: To je stará písnička!) To platí ještě dnes. Vedle tohoto nepříznivého postavení zemědělství, vytvořeného roztrháním velikých hospodářských oblastí, postupovalo se ještě za války a po válce způsobem velmi svévolným. Došlo k nucenému hospodářství. Jako hyeny, vrhaly se komise na výrobky zemědělské, tisíce tun obilí bylo zmařeno nesmyslným hospodářstvím komisionářů. Sucha, krupobití a jiné nehody utrpěli rolníci, přece však žádná živelní událost nemohla tak ochromiti tvůrčí sílu rolníků, jako z lidských mozků pocházející plány berní a předpisy daní. Při tom rolnický stav jest oproti ostatním třídám povolání mezi obyvatelstvem ve velmi nepříznivém postavení, když celý majetek pozemkový před celým světem i před berními úřady leží na dlani, když upadne v platební nesnáze, nemůže se vyrovnati na 35% nebo jíti do konkursu, poněvadž pro něj zbývá jen exekutivní prodej domu a dvora jako následek jeho platební neschopnosti. Tato nemožnost skrýti nějak své jmění a zatajovati je, měla za následek, že při předpisování a vymáhání dávky ze jmění a obzvláště tvrdé a nespravedlivé dávky z přírůstku hodnoty na majetku zemědělský držitel byl velmi těžce zdaněn. K tomu přistupuje ještě, že berní úřady v tomto státě dovedou zvláště silně utahovati berní šroub, jde-li o německého poplatníka. V těchto dnech bylo mi oznámeno, že rolník na Hané, který sedí na tučné půdě a sklízí bohaté žně, platí o mnoho tisíc korun na daních méně, než sedlák se stejnou výměrou plochy v německých obcích, je-li Němcem. My němečtí rolníci, kteří máme 80% majetku, malé a střední majetky, v hornatých vysokých polohách, dovedeme zpívati písničku z tvrdé školy života, zvláště pokud jde o zatížení daněmi a nespravedlivý daňový útisk. Pan ministr financí mluvil před několika dny o dani z obratu. Nemůže jí postrádati, poněvadž, jak praví, mnoho vynáší. To mu rád věřím. Daň z obratu jest jako lupus, rozežírající lišej na německém rolnickém kmenu, poněvadž právě na rolnickém stavu tato daň nejvíce tíží, je to daň z potřeb. Jakožto poslední kupec je rolník nositelem břemene této lichvářské daně, kdežto na své vlastní výrobky nemůže vybírati žádné daně, poněvadž přece nikdy nepíše faktur o prodaných vejcích, másle, mase a dobytku. Musí býti rád, jestliže mu někdo jeho výrobky odkoupí, poněvadž světová konkurence je příliš veliká. Tyto a ještě mnohé jiné okolnosti a opatření vlády nesou vinu toho, že zemědělci, kteří přece již vždy, pokud nejde o velkostatkáře, nýbrž o střední a menší rolnické hospodářství, musili těžce bojovati o své bytí, že v posledních letech dostali se do postavení, že nemohou již soutěžiti s množstvím dováženého cizího obilí a dobytka, nebo masa. Potrvá-li tento stav ještě déle a rolník, který peněz potřebuje, aby mohl žíti a na svém majetku hospodařiti, bude nucen následkem toho své výrobky prodati za všech okolností, ať se mu cena hodí, či nikoli, a za své výrobky dostane tolik, že ani jeho vlastní výlohy výrobní nejsou uhrazeny, nastane stále pokračující chudnutí a ožebračování rolnického stavu. Požadavek zemědělských kruhů po vydatné celní ochraně je tedy plně oprávněn a musí býti splněn. Tato celní ochrana musí se však stejnoměrně a podle potřeby jednotlivých druhů zboží vztahovati na veškeré zemědělské výrobky. Pro nás německé rolníky je třeba vedle cla na obilí zvláště cla na dobytek, maso a len.

Německý rolník má jen nepatrný podíl na pěstování obilí v tomto státě. Přes 80% vypěstěné pšenice leží v českých rukou. Při chovu dobytka je tento poměr právě obrácený. Němečtí rolníci jsou pěstiteli dobytka, proto musí také jíti ochranné clo na dobytek ruku v ruce se cly obilními. Velmi důležitou součástí německého zemědělství je pěstění lnu. Právě ti nejchudší z chudých mohou ještě ve značně vysoké poloze, kde se již vůbec nedaří pšenice, žito, ječmen a oves jen velmi skrovně, kde brambory jsou vystaveny nebezpečí zmrznutí, pěstovati jen ještě len, protože lnářství potřebuje jen velmi krátké doby vývojové, aby toto předivo bylo ještě s dostatečným úspěchem pěstováno.

Z 5,907.312 ha polní půdy v celém státě bylo podle statistiky z roku 1924 oseto lnem 21.924 ha, jež v témže roce daly výtěžek 138.572 q, t. j. průměrně 6,3 q na 1 ha lněných vláken a 106.834 q, t. j. 4,9 q na 1 ha lněného semene. Při tom vyžaduje právě pěstění lnu velmi mnoho lidské práce a velikou obeznalost ve věci a závisí výtěžek velmi mnoho na vlivech povětrnosti. Musíme se diviti rolníkům, kteří s tak velikou pílí a vytrvalostí vynutí ze studené sporé půdy ještě výtěžky, jichž jest příliš málo k životu a příliš mnoho k umření. Stát, který pamatuje na blaho svých občanů, musí, totiž musil by nejprve pečovati o ty lidi, kteří v tvrdém boji života s větrem a povětrnosti, s deštěm a sněhem, s chladem a ledem, s bouří a krupobitím dali se do boje, aby se jim dostalo pokud možno největší ochrany. Právě pěstitelé lnu potřebují ochrany vydatnými cly snad nejvíce, poněvadž s ohledem na hodnotu jejich půdy nemohou přejíti k jinému druhu pěstění, jestliže následkem dovozu levného lnu z ciziny, zvláště z Ruska, cena přediva jimi vyrobeného za nesmírných obtíží klesne tak, že výtěžek neuhradí již práci a vložených peněz.

Okrouhle 40% všeho obyvatelstva v tomto státě žije ze zemědělství a lesního hospodářství. Tomuto vysokému procentu obyvatelstva přísluší také přiměřená ochrana. Kdyby celní ochranou výtěžky v zemědělství se zlepšily, měla by všechna ostatní povoláni a všechny vrstvy z toho užitek. Drobný blahobyt skupiny majitelů půdy vždy již přinesl požehnání všem druhým stavům. Táži se odpůrců cel na dobytek, jak se může rolnický majetek dostati kupředu, vládnou-li takové poměry, jež nyní uvedu za příklad. Malé a střední usedlosti rolnické, jež mají ve stájích 10 až 20 kusů, 100 až 130 q živé váhy dobytka, na počátku podzimku 1925 dostaly zaplaceno za 1 q živé váhy jatečného dobytka 8, 7 1/2 až 7 Kč, od té doby ceny stále klesají, takže dnes možno docíliti jen ještě 4 1/2, 5 až 5 1/2, nejvíce 6 Kč, a to již velmi těžko, za nejlepšího krmného vola a býka, poněvadž od poklesu zlotého v Polsku možno na našich trzích pozorovati ohromné záplavy dobytka. Podle zpráv, které jsem dostal, možno prý v Polsku nakoupiti 1 kg živé váhy dobytka za 1 1/2 Kč, který přiveden na domácí trhy, namnoze podloudně dopraven, musí působiti na snížení cen. Jak má tuzemský pěstitel dobytka obstáti a žíti, když na každém kilogramu živé váhy musí ztráceti až 2 1/2 Kč v době osmi až devíti měsíců, při tom zkrmil svými zvířaty všechnu zimní píci vedle přídavků drahých sílivých krmiv, nemluvě o hlídání a péči? Tyto ztráty činí podle velikosti majetku mnoho tisíc. Při tom spotřebující obyvatelstvo nemá téměř ničeho z poklesu cen, kdežto překupníci nahromadili miliony. Táži se odpůrců cel na dobytek, zda za takových poměrů může pěstění dobytka prospívati nebo poskytovati byť jen malé výtěžky? Kdyby ruku v ruce s poklesem ceny výrobků zemědělských nastoupilo i snížení berních dávek, dali bychom si přece leccos líbiti. Místo toho však stoupají daně, dávky a břemena stále rostou, nelítostné vymáhání daní je na denním pořádku, anglická daňová nemoc strašně se šíří mezi německými rolníky na horách. Před lety podal jsem návrh, aby se při vyměřování daní bral zřetel na vysoké polohy a obtíže pěstováni, nic se nestalo. Šablonovitě vyměřují se daně vždy vyšší. Čím pilnější, šetrnější je horal zemědělec, tím více strádá, tím více musí platiti pokuty ve formě daní, aby kolonie Francie, jež nazývá se Československem, mohla si hezky hráti na vojáky. Jestliže Češi chtějí si vší mocí hráti na velmoc, ať to dělají sami bez nás Němců. Zadlužení zemědělců béře na sebe stále hroznější formy, rok od roku množí se knihovní zatížení, ochuzování postihuje velice těžce německé rolnictvo. Je bezpříkladnou nespravedlivostí, jestliže se zařazují pohorské obce mezi kraje obilní, jako se to provádělo v okrese krnovském, jen aby se dosáhlo hodně vysoké dávky ze jmění. Rolnické usedlosti, jež *oce mohou prodati nejvýše 10 q obilí, při velikosti majetku až do 40 a 50 jiter půdy, zařazují se mezi půdu obilní, tu nepomáhá žádná stížnost, tu nutno pak jen platit. Každý člověk, který zná hospodářské poměry našich německých rolníků, zvláště rolníků na horách, musí připustiti, že se jim daří velmi špatně, a že jestliže se po celý rok musí dříti a vedou-li od východu slunce do západu nejtěžší boj s půdou a nepohodou, mají z toho tolik jako nic. Připouštíme přirozeně, že je ve všeobecném zájmu, aby potraviny byly laciné, aby se také chudší vrstvy obyvatelstva mohly dostatečně obživiti, avšak nenahlížíme, proč právě sedláci, kteří tyto potraviny pro celek svou prací dobývají, přes všechno sociální smýšlení mají býti vyloučeni z každého zlepšení. Ceny za zemědělské výrobky nepoklesly, jak index ukazuje, přesto že rolníku jako vyrabiteli jsou odebírány vždy levněji, poněvadž právě zahraniční soutěž, volný dovoz potravin, nebo dovoz s nedostatečnou celní ochranou tyto ceny snižuje. Index pro potraviny pohybuje se mezi 800-900 při srovnání k roku 1914, index za ostatní potřeby, to jest výrobky průmyslové, mezi 1200--1300, takže dospějeme k celkovému výsledku, že rolníku se odebírají jeho výrobky za okrouhle osminásobnou cenu mírovou nebo ještě pod ní, on však musí vše to, čeho potřebuje k životu a sám nepěstuje, ošacení, boty, zemědělské potřeby platiti dvanácti až čtrnáctinásobnou mírovou cenou. Vysloví-li pak zemědělec požadavek, aby i on jako jeden z nejdůležitějších součástí všeho obyvatelstva byl chráněn jako ostatní výrobní stavy, aby se mohl probíti světovou soutěží, pak všichni křičí, že je lichvářem, a že chce chléb a maso, tyto nejdůležitější potraviny, zdražovati. My rolníci rádi bychom se zřekli všeho cla, a přáli bychom lidu, aby dostal chléb a maso lacino. Nemůžeme však připustiti, abychom při tom byli vydáni úplně zkáze. Nemůžeme to připustiti již v zájmu veškerého lidu jako takového, poněvadž stav rolnický, jenž jde vstříc ochuzení, strhne s sebou do chudoby všechen lid. Jsme přesvědčeni, že jsou ještě jiné methody, aby stav rolnický byl chráněn, aniž by tím byly potraviny lidu zdražovány. Nahlížíme, že pouze celní ochranou nemůže býti trvale zvýšen blahobyt všeho obyvatelstva, a že ani rolnický stav nebude míti z toho plného užitku, poněvadž vždy jsou určité kruhy, jež dovedou svésti část užitku do svých kapes. Jen potom, jest-li se podaří snížiti náklady výrobní a na druhé straně zvýšiti schopnost výnosu zemědělství, můžeme se vzdáti ochranných cel a tím bylo by možno zároveň zvýšiti jmění národní jako celku. Zvláště by mnoho k tomu přispělo vyloučení překupnictví a spekulace se zemědělskými výrobky, hry na burse, aby potraviny přes cla udržely se pro spotřebitele na téže výši cen, na niž jsou dnes. Kdybychom žili v ideálním státě, kdyby celý národ došel k poznání, že každý stav je odkázán na druhý a že jen z druhého žije, kdyby třídní štvaní konečně jednou přestalo a každý přál štěstí a blahobyt nejen sobě a svému stavu, nýbrž i milému bližnímu a ostatním stavům, pak mohla by se tato otázka řešiti způsobem, že by všichni byli s tímto řešením spokojeni. Představuji si, že by všechny výrobky zemědělské byly spravovány zemědělci ve velikých zemědělských organisacích, ve skladištních a špýcharových družstvech, že by část potřeby nekrytá výrobou v tuzemsku byla dovážena rovněž těmito družstvy z ciziny a že ceny potravin byly by stanoveny dohodou mezi výrobci a spotřebiteli, při čemž jako základ musily by býti brány výdaje, odměna za použitou práci a přiměřený zisk a při čemž samozřejmě musí býti vzájemná důvěra ve správnost údajů. Taková organisace a tvoření cen, jež vylučuje překupnictví a stanovila by pokud možno levné ceny, aby obě strany, jak zemědělci a výrobci, tak i ostatní obyvatelstvo jako spotřebitelé s tím mohli býti spokojeni, je však samozřejmě možna jen v ideálním státě, zvláště jen ve státě národním, je možna jen tenkráte, jestliže, jak řečeno, jednotlivé stavy již předem nestaví se proti sobě s nedůvěrou a nepřátelstvím, nýbrž, jestliže jednou přestane štváni a na jeho místo nastoupí vzájemné porozumění a vůle podporovati se v boji o bytí a nejlepší životní podmínky jako příslušníci jednoho národa. Tento budoucí ideální stav měl by býti připravován tím, že by bylo provedeno vybudování našich německých družstevních sýpek, skladišť, úschoven, mlékařských a sýrařských družstev, jakož i zakládání zemědělských nákupních a prodejních družstev, a tím že by byla vybudována hospodářská organisace, zahrnující celou zemědělskou výrobu, největší životni schopnosti a hospodářské síly, jež by pak ve styku se spotřebními družstvy, vytvořenými kruhy spotřebitelů, mohla pokud možno omeziti překupnictví a vyloučením četných článků, jež dnes od výrobce až ke spotřebiteli a od každého jednotlivce pro sebe vyžadují nějaký zisk a výdělek, stlačiti ceny, aniž by tím spolu trpěla prvovýroba. Poněvadž dosud nemůže zemědělství vhodným opatřením, to je bez ochranného cla na výrobky dovážené z ciziny, vstoupiti v soutěž, musí býti chráněno jen vhodným clem. Jestliže tedy plně a zcela zastáváme se požadavku zemědělců po vhodném ochranném cle a jestliže tento požadavek pokládáme nejen za oprávněný, nýbrž i za nezbytně nutný, nechceme tím říci, že můžeme považovati řešení této otázky, jak je přináší návrh zákona nám předložený, za šťastné. Sazby celní vyznačené v prvém článku návrhu zákona nejsou výsledkem nestranné úvahy o skutečných potřebách zemědělství, nýbrž jsou výsledkem politického kupčení, jež bylo uzavřeno mezi českými celními stranami, při čemž, jak se to již v tomto státě stalo zvykem, každá jednotlivá strana musí dostati za to, že hlasuje pro požadavek jiné strany, nějakou odměnu. Hlavni otázkou, okolo které se to točí, byla, jak známo, ochrana zemědělství a tato otázka vyvolala veliké pobouření a politické otřesy poslední doby. Nyní se nám předkládá návrh zákona, v němž sice výrobky zemědělské, a to velká část jich, třeba ne všechny, více nebo méně silně jsou podrobeny clům, ale v němž. jsou zároveň zaváděna cla na zboží, jež ani v nejmenším nemají - přísahám Bůh - ničeho společného se zemědělstvím. Hedvábí a bavlna nejsou - to musí as každý přiznati zbožím, jež zemědělec zvláště silně kupuje. A my nemůžeme pochopiti, co tyto a ostatní průmyslové předměty mají co pohledávati v tomto návrhu zákona, který podle celého svého vzniku a svého obsahu měl se vlastně zabývati jen zemědělskými výrobky. Při způsobu, jak se zde dělají zákony, byl by málokdo uveden v údiv, kdyby snad v témže návrhu zákona a snad ještě v témže článku byla také vyřízena i otázka kongruy nebo dáno ustanovení, že různé české strany budou míti zajištěno, že dostanou za to, že hlasovaly pro cla, k rukou ústředního volebního vedení svých stran podporu několika milionů československých korun z výtěžku zemědělských cel. Již tento způsob, jak tento zákon povstal, ne snad na základě jednáni s odborovými organisacemi, nýbrž jednání s politickými stranami, jež si daly své hlasy odkoupiti, že poslanci hlasuji pro ustanoveni tohoto zákona, ne z rozumného zájmu o zemědělství, nýbrž z prospěchu své vlastní strany, poněvadž na př. výroba umělého hedvábí Živnostenskou bankou bude chráněna zavedením vyššího cla, má za následek, že při stanovení zemědělských cel se postupuje velmi lehkomyslně a že při tom vůdčí myšlenkou jest nikoliv zájem jen zemědělství jako takového a zvláště nikoliv zájmy německého zemědělství, jež v tomto státě se zřetelem na poměry již dříve zdůrazněné zaujímá zcela zvláštní postavení. Hlavním bodem tohoto zákonodárství, založeného nikoliv na věcných hlediscích, nýbrž na politickém čachru, jest však zavedení ochranného cla na umělé hnojivo. Zemědělství má býti ochráněno a učiněno schopným soutěže tím, že se jeden z nedůležitějších předmětů potřeby, umělé hnojivo, zdraží. Zájem Živnostenské banky, jež jak známo, jest doménou strany národnědemokratické, o výrobu umělého hnojiva, je vyšší než ohledy na potřeby zemědělství. Tak bylo by možno, kdyby se chtělo, vzíti každé jednotlivé ustanovení článku I, II, III, a dokazovati, jak nevěcně byl tento zákon dělán. Nechci se však tím zabývati, nýbrž poukázati, že tento zákon, jak ovšem ode dávna je zvykem, jednou rukou něco dává a druhou to opět béře. Náš celý veřejný život a správa v tomto státě jsou vybudovány na zmocnění různých vlád. Zákony samy se svým nevinným textem ukazují obličej, jako by zde v tomto státě nebylo vládnoucí národnosti a utlačených národností, jako by s každým, kdo má to ohromné štěstí, že jest občanem tohoto státu, zákon stejně nakládal, avšak to jest jen na oko. Hlavní a nejdůležitější ustanovení, zvláště našich zákonů, spočívá v tom, že vláda se zmocňuje, aby obsahu zákona užívala podle svého dobrého zdání, po případě aby od něho také úplně upustila. Tím je veškeré obyvatelstvo vydáno na pospas libovůli vlády, jež, poněvadž řízení o odpovědnosti ministrů nebylo vůbec ještě zákonem upraveno, je tím nebezpečnější, jestliže vláda zcela nedemokratickým způsobem je složena z úředníků, kteří nejsou nikomu odpovědni. A tak vidíme to také opět v tomto zákoně. Vláda se zmocňuje, aby k těmto clům přidala zcela podle své blbosti přirážky, také se zmocňuje, aby myslí-li, že je toho třeba, od cel opět na dobu půl roku v celku nebo pro jednotlivé oddíly upustila. Přirozeně zůstává to ponecháno uvážení věhlasně moudré vlády, jak a v jakém směru bude pak těmito jí udělenými zmocněními operovati. Může jich použíti, aby vyvolala celní válku s cizinou a myslím, že se zřetelem na své zkušenosti a vzhledem ke zkušenostem poslední doby, nechybíme domněnkou, že těchto ustanovení bude použito, aby omezena byla nepohodlná soutěž ze sousední Německé říše. Ustanovení tohoto návrhu zákona, kterými se vládě udělují tak dalekosáhlá zmocnění, jsou pro nás za všech okolností nepřijatelná. My sami jako německá strana národní nemůžeme a nikdy neudělíme české vládě plné moci, aby této vládě dány byly zbraně, kterými by nás opět potírala. Neboť nehledě k účinkům zahraniční politiky, celního boje vyvolaného se sousední Německou říší nebo Rakouskem, jenž by se nás hlouběji nedotýkal, poněvadž by jím malé Československo mnohem více trpělo, než veliká hospodářsky významná Německá říše. Nehledě na to, může vláda užíti těchto zmocnění, jež jí dává zákon, k tomu, aby dělala s politickými stranami čachry, může jich užívati k tomu, aby zakoupila opětný vstup českých socialistických stran do všenárodní české koalice. Na tento obchod nemůže národní strana přistoupiti. Nemůže se tak zneuctíti a nezneuctí se, aby po všem tom, co my Němci v tomto státě na základě zmocnění, daných v jednotlivých zákonech, musili jsme od české vlády vytrpěti za bezpráví a nehorázné zacházení, podala k tomu sama ruku, a odevzdala svůj hlas, aby v tak důležité otázce byla dána do ruky vládě nevyplněná plná moc, aby měla právo řáditi v našem německém hospodářství jako slon v obchodě porculánem, může-li si tím jen koupiti nějakou českou stranu. My vidíme, jak jsme se již dostatečně při různých příležitostech vyjádřili, podle našeho mínění v otázce cla rovněž jako v otázce kongruy politickou věc největšího významu. Nemůžeme se připojiti k dokazování jiných stran, že jde o otázku ryze hospodářskou. Je snad správné, že cla na hospodářské výrobky mají vliv na hospodaření a že jsou požadována v zájmu zemědělství. Jestliže však hospodářská otázka přináší s sebou tak silné politické důsledky, jako to učinila otázka hospodářských ochranných cel, jestliže pro takový požadavek stará všečeská koalice, jež tak dlouho a tak pevně držela pohromadě, se rozpadla, jestliže pro tuto otázku vypukla nejen vládní krise, nýbrž téměř již státní krise, jestliže pro tuto otázku mnohé české strany koketovaly s myšlenkou českého fašismu, jestliže z této otázky vyplývá nejlepší důkaz toho, že české strany samy nemohou trvale udržeti a spravovati tento jimi založený a jako předmět vykořisťování sloužící stát, nýbrž že se vyskytuji možnosti, jež jimi všemi nemohou býti řešeny, že tedy stát nemůže býti trvale udržen pod bláznivým stranickým hospodařením bez spolupráce nečeských národností, pak stává se právě taková otázka, o sobě hospodářská, otázkou politickou. A k politické otázce musí politická strana zaujmouti stanovisko se zřetelem na politické poměry. Hledíme na tyto poměry tak - a již nejbližší doba dá nám snad za pravdu - že vláda Černého má jen ten účel, aby odklidila překážky s cesty k opětnému spojení českých stran ve starou koalici. (Posl. inž. Kallina [německy]: Šestka už se vedle radí!) Ano. Česká koalice a její činnost v minulé době jest ještě v příliš dobré paměti, než abychom se mohli propůjčiti k tomu, aby tak rychle jak možno opět vstoupila v život a aby v tomto státě opětně vykonávala diktaturu směřující k tomu, aby nečeské národnosti byly zbaveny práv. Nemůžeme a nechceme proto hráti roli čeledína, který vyklízí hnůj z koaliční stáje, aby po vykonané práci dostal dobře míněný kopanec. Já jako rolník, který po celý život pracoval na zděděné roli a který poznal na vlastním těle nouzi, jakou my němečtí sedláci trpíme následkem smutného postavení zemědělství, vím, jak nutně potřebujeme vydatné ochrany svých zemědělských výrobků. Přes to však nahlížím, že v této chvíli a v těchto poměrech nemůžeme se jako Němci v tomto státě propůjčovati k tomu, abychom připravovali cestu nějaké znovuzrozené, všečeské koalici. Německá strana národní bude proto hlasovati plně uznávajíc oprávněné požadavky zemědělství po vydatné ochraně, proti předloženému zákonu. Jsem přesvědčen, že již nejbližší budoucnost ukáže, že my svým chováním byli jsme spravedlivými k německému národu v tomto státě a tím také k německému rolníku. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Prášek. Uděluji mu slovo.

Posl. Prášek: Slavná sněmovno! Otázka cel, která poslední dobou rozvířila hladinu našeho života politického i hospodářského, je posuzována z přílišně úzkého hlediska. Zdá se mi, že dostala se na špatné zcestí, řeší-li se jako problém jedné třídy, jedné vrstvy anebo snad dokonce některé politické skupiny.

Otázka cel není otázkou jedné třídy nebo jedné politické skupiny, ale otázka řádného vyřešení problému celního v tak mladém státě jako je naše Československá republika je jistě problémem daleko hlubším, než aby mohlo býti na něj bráno měřítko politicko-stranické. Řekl bych stručně, je to otázka celostátní, je to otázka celého života a celého našeho národního hospodářství. A také s tohoto hlediska mělo býti posuzováno řešení tohoto vážného i hlubokého problému.

To však se v této otázce neděje. Díváme-li se na ten, přímo bych řekl, horečný shon a na ty methody uskutečňování diktátu některé skupiny, zdá se nám, že nejde o řešení vážného národohospodářského problému, nýbrž o uskutečnění prostého důsledku z voleb 15. listopadu 1925, dáti cítiti stranám, které hájí opačné stanovisko proti stranám měšťanským, že tam, kde mluví zájem určité třídy a skupiny, musí ustupovati všechno. A já bych podtrhnul: všechno musí ustupovati zpátky, ne snad jen dosavadní tradice, ale i všechny dosavadní problémy národohospodářské.

Bylo zde několikráte nadhozeno, že nebyla splněna nebo honorována směnka dřívější koalice. Bylo nadhozeno, že prý bylo odhlasováno starobní a invalidní pojištění, ale že teď skupiny socialistické zdráhají se odhlasovati ochranu zemědělskou. Pánové zde zřejmě fikslují s pojmenováním. My v žádném případě neodmítali a odmítati nebudeme ochranu zemědělství. V žádném případě nebudeme se zříkati, abychom chránili toho, kdo skutečně ochrany zemědělství potřebuje. Říkám velmi jasně: jsme pro to, aby byl zemědělec chráněn, ale v pravém slova smyslu, a ne aby byla chráněna spekulace s prací zemědělce, jak to, bohužel, předložený návrh zákona ve skutečnosti provádí.

Ochrany zemědělec jistě potřebuje. My nikterak nezavíráme očí před tím, že zemědělství nalézá se, nebo správněji bych měl říci, jde do určité krise. My si toho nezapíráme, ale také nezapíráme, že ve stejně těžké hospodářské krisi nalézá se dělník, že ve stejně těžké krisi hospodářské nalézá se státní zaměstnanec, ve stejně těžké hospodářské krisi nalézá se průmysl. A tu bych pokládal za více než škodlivé, z celého toho velikého problému národohospodářských otázek, ve kterých se dnes nalézáme, vytrhnouti, vyjmouti jenom jednu určitou otázku a chtíti ji řešiti pod zorným úhlem politiky jedné strany a všechny otázky ostatní ponechávati stranou. To bych pokládal za přímo vražedný útok proti nám, ale i proti konsolidaci hospodářských a politický poměrů v tomto státě.