Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Při projednávání celního návrhu zvláště podivuhodná jest velká péče různých řečníků stran a ještě větší pochybnosti, do jaké míry budou celním návrhem poškozeni jednotliví drobní rolníci. Jak se uvádí, z veškerého zemědělství jest při nejmenším 70% drobných rolníků, kteří nemají více než 10 až 15 ha pozemků. Tato kategorie zemědělců musí prý více přikupovati, než může sama svých výrobků prodati. Zní to velmi podezřele, ba dvojsmyslně. Před několika lety byli to ještě páni ministři zásobování ze socialistických stran, kteří dnes tak starostlivě mluví pro tyto drobné rolníky a s nimi cítí, kteří tenkráte byli jiného mínění, totiž že se nezabírá jen úroda velkostatkáře a velkých rolníků, nýbrž i úroda domkářova. Tenkráte musili právě tito lidé poměrně nejvíce dodávati a při dodávce dobytka také daleko překonali všechny ostatní držitele. Dodávací předpisy z těchto let lze přece ještě ve většině obcí a okresních politických správ dostati a každý, koho to zajímá, může se přesvědčiti, že teprve nyní otvíráte srdce pro tyto drobné domkáře, ačkoliv jste jich sami před několika lety při rekvisicích a předpisech nedbali. (Souhlas a výkřiky na levici.) Tenkráte byli lidé, kteří se zavázali, že opatří kontingenty. Honosili se tenkráte velikou obratností, že znají skrýše ve všech těchto hospodářstvích a dali si za to vypláceti premie za vypátrání. Jestliže se nyní podle projednávaného návrhu zavádí také pevná celní sazba na dovoz živého dobytka, nutnost právě této celní ochrany lze odůvodniti v neustálém stoupání dovozu dobytka ze sousedních států, neboť největší procento dobytka přicházejícího na trh jest cizího původu. Při tom jsou stáje našich rolníků, zabývajících se chovem dobytka napěchovány, kdežto do konsumu přichází téměř výhradně cizozemské zboží, přes to, že toto zboží z Polska, Jugoslavie a Rumunska jest většinou méněcenný materiál. Naproti tomu naše domácí zemědělství i při nižších cenách nemůže přebývající dobytek odbýti.

Vedle toho v těchto zemích, které k nám dovážejí, téměř po celý rok řádí nákazy dobytka, pročež i při vstupních stánicích do státu jest domácí chov dobytka neustále ohrožen zavlečením nákaz, musí tedy býti nezbytně zaveden a prováděn státní dozor veterinářských poměrů v přejímacích stanicích, aby chov dobytka a spotřebitelé byli chráněni před nebezpečím nákaz. Domácí chovatelé dobytka vynaložili na povznesení chovu dobytka nesmírné částky, což by však bylo nemožné, kdyby se produkci uzavřel odbyt na domácím trhu a kdyby spotřebitelé byli zásobování zmrzlým masem argentinským.

Právě německý horský rolník jest výhradně odkázán na chov dobytka a pěstování krmiva, poněvadž pěstování obilí na Šumavě, v Rudohoří a Krkonoších, v Pradědském pohoří při 8 až 1 0 q výtěžku z hektaru se naprosto nevyplácí. My, němečtí horští rolníci postrádáme v návrhu obzvláště ochranu domácího lnářství, družstev tříčů a úpravy odbytu těchto družstev na domácím trhu. Zde musí býti rozhodně zjednána náprava. Ministerstvo národní obrany, které spotřebuje velké množství oděvního a ložního prádla a letních stejnokrojů, mělo již dávno cítiti, že jest povinnost hraditi svou spotřebu u domácích družstev a také vláda byla by musila věnovati největší pozornost dovozu původního osiva, aby tak povznesla domácí produkci a tím se stal dovoz zbytečným. Cenu upravuje nabídka a poptávka, nikoliv cla. Čím výkonnější bude domácí produkce. tím nižší budou ceny. Jest třeba, aby přílišné překupnictví bylo pokud možno vyřazeno přímým stykem v výrobců se spotřebiteli. Z kvetoucího zemědělství má zisk nejen stát, nýbrž především také spotřebitelé. Staré přísloví praví: Kdo se může vysmívati rolníkovi, jest špatný hrdina. (Souhlas a potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Pohl.

Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno! Pracující lid bude ještě dlouho vzpomínati jednacího pořadu dnešní sněmovní schůze, v němž vypočtena jest celá řada lidových potřeb: cla, zvýšení dávky z cukru, dávky z lihu. Musím říci, tyto předlohy v době, ve které se podávají, působí jako výsměch lidu. Avšak nejen denní pořad této schůze podrží lid dlouho v bolestné vzpomínce, i hlasování o těchto předlohách bude černým dnem prvého řádu pro pracující lid v tomto státě, pro všechny, kdož dostávají mzdu a plat, pro největší část živnostnictva a pro mnoho desetitisíců malých zemědělců. (Souhlas na levici.) Rychle, to dlužno říci, předkládají celní strany voličům svůj účet ze dne 15. listopadu 1925, a ještě rychleji než účet ten předkládají, přistupují - nasvědčuje tomu spěch, nasvědčuje tomu používání jednacího řádu, nasvědčuje tomu přímý diktát při tom, jak se s těmito ohromně důležitými a národohospodářsky významnými předlohami nakládá k vybrání tohoto účtu a vybírají jej používajíce onoho jednacího řádu, na jehož podkladě dosud všechny zákony v tomto státě byly vytvořeny a o kterém náš vůdce Seliger vstupuje do této sněmovny prohlásil, že je to provaz na krk každému přímému člověku, jenž sem vkročí.

Myslím, že tato okolnost dodává boji o cla politického významu ve dvojím směru: jest to poprvé, že strany sněmovní pocítí tento jednací řád na sobě samých, pocítí, že se ustanovení jednacího řádu obracejí také proti těm, kteří. se na nich usnesli a 7 let jich proti nám až do poslední možnosti používali. Par!amentní život - vzpomeňme jen posledních sedm let - byl téměř nemožný, každý, kdo jinak myslí, kdo jiné stanovisko zaujímá, to pocítil. Když jsme proti jednacímu řádu zahájili boj, nedošli jsme porozumění n těchto stran, proti niž se nyní jednací řád obrací, a byli jsme pro tento svůj boj odsuzováni. Dlužno při této příležitosti připomenouti, že do konce i náš poukaz na jednací řád byl pranýřován jako útok na základy státu. Nejenom strany, které dnes poprvé pociťují účinek jednacího řádu na sobě samých, zneuznávají význam politického boje, nýbrž i ostatní oposiční strany, strany německé i maďarské, které pomocí jednacího řádu a jeho bezmezným využitím snaží se s touto předlohou proniknouti a k jejímu uzákonění dopomoci, jsou nositeli a podporovateli tohoto jednacího řádu, ač byl vytvořen proti nim a sedm let proti nim používán. (Souhlas a výkřiky na levici.)

My, němečtí sociální demokraté, nelitujeme nijak tohoto vývoje. Konečně nadešla poněkud jasnější politická situace ve zdejších politických poměrech. V tomto státě, kde dosud dovedly občanské strany své třídní stanovisko tak podivuhodně a skvěle zakrývati, kde dovedly je státními a lidovými zájmy zastírati, kde šovinistický nacionalism setřel a rozptýlil třídní rozpory, vychází nyní najevo, že třídní boj vždy tu byl. Nyní ukazuje se, co pro převážnou většinu lidí v tomto státě znamená třídní stanovisko občanských stran a jaký účinek má v zápětí poznatek třídního stanoviska kapitalisticko-občanských stran.

Tím méně litujeme tohoto vývoje, poněvadž přece můžeme míti za to a doufati, že dosavadní vládní systém "pětky" jest těžce poškozen a že boj o cla napomáhá vývoji, dostupujícímu linie přirozeného rozvoje zájmového zastoupení různých tříd. Nelitujeme tohoto vývoje však také proto, poněvadž nyní jednou pro vždy jest zjištěno, že německým celním stranám okamžitý materielní. prospěch jde nade všecko (Souhlas na levici.), při čemž ještě zvláště podtrhuji, že my o tomto okamžitém materielním prospěchu vůbec pochybujeme. Vzpomenul bych zde toho, že jest to z německých celních stran ten nejvýznamnější, Svaz zemědělců, který ještě při poslední volbě vydal k lidu heslo jednotné fronty všech Němců, sahající až k jednotné kandidátní listině, heslo jednotné fronty proti násilnému systému československého státu a jeho vlády. (Německé výkřiky: To byla přece komedie!) Ovšem, byla to komedie. Němečtí sociální demokraté také si to ujasnili a s tehdejším pozváním podle toho naložili. Avšak přece se nám zdá, že k těmto přípovědím, k této vůdčí úloze při soustředění všech Němců, k útoku proti československému státu až k onomu okamžiku, kdy tyto německé strany hlasováním svým zamítly resoluci čelící proti českému fašismu, jest čas do jisté míry krátký. Bylo-li lze předvídati jistý vývoj, do konce rychlíkovým tempem postupující, přece nebyl by nikdo považoval možným, že vývoj ten tak v rychle bude dovršen. Věděli jsme to již dříve, a máme nyní prokázáno, že shora zmíněná výzva těchto německých celních stran ničím jiným nebyla, nežli politickým manévrem, prostředkem k účelu, prostředkem nachytati voliče. Také to není pro nás žádným překvapením. Že však německé strany vládě československého státu dají ono zmocnění, jež spočívá v článcích 2 a 3, a zejména 4 a 8 zákona, aniž by věděly, zda ve vládě budou zasedati, aniž by věděly, kdo bude zasedati ve vládě, jež zákon provádí, že s takovouto lehkovážností přes zájmy velikých, širokých vrstev lidových přejdou, nemohl přece nikdo tušiti. Německé strany celní většiny vytvořily velmi nebezpečný prejudic. Sankcionovaly do jisté míry ustanovení jednacího řádu, jež jsou závadou a překážkou každého demokratického parlamentního života v tomto státě. Sankcionovaly je bez ohledu na účinek, jehož si přece politická strana vědoma býti musí. Jak se pak mohou věci vyvinouti? Jest dvojí možnost: Z okamžité celní většiny může vzejíti vládní většina. Obě strany, oba přívrženci cel zde i tam to popírají a odmítají. Možná, že celní většina, až vyřídí cla, dostane kopanec jako mouřenín, který vykonal svou povinnost. V prvém případě pocítily by naše české socialistické strany závady a překážky, kteréž nám přivodily nedemokratické metody vládní a státní správy a parlamentní poměry v posledních letech, ještě tíživěji, než nyní při clech; v druhém případě přívrženci cel z dneška bez pádného důvodu všechny držitele moci od zítřka v tomto státě, ať se tito držitelé moci obracejí proti dělníkům jako třídě nebo proti některé menšině, již předem přijali na v milost a nejdůležitější obranný prostředek vydali na pospas a těžce jej kompromitovali. Pravil jsem bez pádného důvodu. Myslím, že cla sama o sobě nejsou pádným důvodem k takovému ústupu od zásad, tím spíše, poněvadž hájíme stanovisko, že cla nemají býti vůbec stanovena, že dosavadní cla mají býti odstraňována. Národohospodářsky jsou cla zavržitelná, ať se posuzují s kteréhokoli hlediska. Všichni znalci a učitelé národohospodářští jsou povětšině zásadními odpůrci cel. Jsme před otázkou méně snad teoretickou, než praktickou, ze které se v tomto okamžiku a v tomto státě odůvodňuje nezbytnost cel. Jeden z nejdůležitějších důvodů - víme již, že není správným, avšak jeden z důvodů - který i přívrženci cel svoje cla odůvodňují, jest ten, že zemědělství nemůže bez nich již existovati, že bez nich nemůže již prováděti investice, že nemůže povznésti výnosnost hospodářství. Kdyby tomu skutečně tak bylo, musili bychom otázku cel na hospodářské plodiny velmi vážně zkoumati, poněvadž po našem názoru základem zdravého národního hospodářství. jest zemědělství schopné uživiti obyvatelstvo vlastní země. Kdo z tohoto přirozeného, zdravého stanoviska vychází, nemůže tudíž ponechati zcela stranou důvod, že cla slouží k povznesení výroby, nýbrž musí se jím zabývati. Je to však správné, je to pravda? To jest rozhodná otázka. Cla na hospodářské zboží máme od roku 1853. Vývoj, k němuž se dospělo zvýšením výnosnosti za celní éry, není naprosto potěšitelný, neodpovídá naprosto argumentacím oněch agrárních kruhů. V roce 1888 měli jsme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku u pšenice výnos téměř 14 metrických centů na hektar, na jednoho obyvatele připadalo více než 60 kg. V roce 1925 měli jsme hektarový výnos 16,6, na jednoho obyvatele připadlo 56 kg. Při pšenici to ještě ujde, avšak při žitu jest nepoměr ještě patrnější. V roce 1888 činil výnos z 1 ha 11 metrických centů, na jednoho obyvatele přišlo 114 kg, v roce 1925 byl výnos 13,7 metrických centů a na jednoho obyvatele připadlo 98,7 kg. Podobně jako u chlebovin, jest tomu u ostatních předmětů chráněných clem. V roce 1888 připadalo na sto obyvatel 11,50 dobytčat, v roce 1910 pouze 1,8 a máme období v roce 1905, kdy se celní sazebník, který dovoz dobytka podstatně zvýšil, stal jedním z důvodů a příčin, které spolurozhodovaly pro vypuknutí války. Vidíme z této statistiky, která se vztahuje na 7 desítiletí, že celní politika ve starém Rakousku - a také celní politika v Českém státě nepůjde jinou cestou absolutně nedosáhla svého účelu, povznesení produkce. Pravý opak se dostavil. Výnosy hledíc k počtu obyvatelstva přes celní ochranu značně poklesly. Opak nastoupil v jiných směrech. Zadlužení, které dnes při vývodech stoupenců celní ochrany má tak veliký význam, nebylo zadrženo celní ochranou. Co se arciť s každou celní ochranou dostavilo a co také způsobí tato celní ochrana, jest zvýšení v pozemkové renty. Tu se táži: Jest zvýšení pozemkové renty agrární problém, jest to problém pro strany lidové, jest to národohospodářský problém? Ne! Zvýšení pozemkové renty jest vedlejší a bezcenné pro všechny ony držitele pozemků, kteří nemají úmyslu nebo možnosti s půdou čachrovati, kupovati nebo ji prodávati. Poněvadž cla mají jen tento jediný účinek - a jest pozoruhodno, že k tomuto poznatku dochází se v celém světě jest nezbytný závěr, že cla prospěla jen spekulantům s půdou, a že se tím zvyšuje jen důchod na práci nezaložený.

Prohlásil jsem, že moje strana jest zásadní odpůrkyní cel. Vývody celních stran, že průmyslová cla přivodí nutně agrární cla, nejsou správné a nemohou býti vážně míněny, jinak - musily by celní strany hledati jinou cestu, totiž cestu odstraňovati cla průmyslová. Snad - byly by našly pomocníky na druhé straně sněmovny. Zvolily však jinou cestu, spolčení s průmyslníky, a povolují si navzájem cla. Milí agrárníci povolují cla průmyslníkům... (Posl. de Witte: [německy]: Německá živnostenská strana výslovně ujistila na své liberecké schůzi strany. Jsme pro agrární a pro průmyslová cla!) Tyto strany povolují si tudíž navzájem svá cla a dostavuje se pokračování oněch poměrů v otázce cel, které za éry říšského rytíře z Hohenblumů tak dlouho Rakousko ovládly a na rakouské národní hospodářství v nejvyšší míře vykonávaly nepříznivý vliv.

Tolik o všeobecných národohospodářských účincích cel. Hlavním mým úmyslem jest pojednati o účincích cel s onoho hlediska, jež pro nás v tomto okamžiku jest zajisté asi rozhodné, o účincích, které se dotýkají spotřebitelů. Slyšeli jsme opětovně v průběhu debaty, že cla žádným způsobem nemusí přivoditi zvýšení cen. Druhá strana jest již opatrná a praví, že není bezpodmínečně nutno, aby cla měla v zápětí zvýšení cen. Zemědělský i rozpočtový výbor předkládají nám dvě resoluce, resoluce 4 a 5, kterými se vláda vyzývá, aby učinila vše, aby se následkem cel ceny potravin nezvýšily. Upozornil bych s tohoto místa na ty četné tucty slibů československých vlád při rozličných debatách o drahotě, kde vláda podávala přímo proklamace, co všecko podnikne, termínovaně vypočtené, aby potírala drahotu. Připomínám výsledek všech těchto slibů: výsledek rovnal se vždy nule. Vláda ukázala se buď bezmocnou nebo neschopnou, aby podnikla něco proti drahotě, nedostávalo se jí moci, spíše však jí scházel úmysl, a s týmž účinkem jako všechna vládní prohlášení musí se potkati i obě re-. soluce, které celní strany navrhují. Nemůžeme tudíž těmto resolucím té nejmenší víry přiložiti, víme předem, že resolucemi těmi zamýšlejí celní strany vytříti zrak ostatním stranám, že jest to věc, které ony samy nevěří. (Výkřiky na levici.)

Jak řečeno, v poslední době odpůrci již uhýbají a prohlašují, že cla nemusí míti nezbytně v zápětí zvýšení cen, avšak mělo-li by k tomu dojíti - tak usuzují tyto strany nikoli my agrárníci, nikoli cla, nýbrž překupnictví jest tím vinno. Pozoruhodno jest pouze, že cejchovaní zástupci překupnictví táhnou za jeden provaz, podpisují tytéž návrhy a vypůjčují si navzájem tytéž důvody. Jest možno, že se výše cel neprojeví okamžitě plným způsobem v cenách. Lze si to dobře představiti. Avšak při posuzování této otázky jest zcela vedlejší věcí, zda se cla projeví úplně v cenách okamžitě či v pozdějším období. Jisto jest, že se projeví. A kdybyste neměli tohoto úmyslu, proč jste podali ty návrhy, proč jste dali vládě podle článku 4 zmocnění, vybírati k těmto clům ještě zvláštní přirážky, vyžadují-li toho okolnosti? Tento článek 4 jest přímo tlakoměrem, který dáváte do rukou vládě, aby cla mohla býti úplně přirážena k cenám. Víme ze zkušenosti, jak bude používáno ostatních ustanovení celního zákona. Vedle tohoto velmi značného zmocnění, kterého se vládě dostává, zůstává ještě v platnosti dřívější zmocnění, že dovoz jest vázán na dovozní povolení a při vydávání dovozních povolení má vláda opět velkou možnost dovoz upraviti tak, že stanovená cla musí se v každé době plně v ceně projeviti. A to jest určitě také účelem. Předložíme-li si tuto otázku, nelze ji zodpověděti jinak než tak, že zavedením navrhovaných pevných cel tato cla v poměrně zcela krátké době nutně plně se projeví v cenách zboží.

Poté podává se velká otázka, kdo má zaplatiti toto zvýšení cen. Musím říci, že se divím celním stranám, že si vybraly ke svým plánům okamžik, ve kterém si stát národohospodářsky tak špatně stojí, okamžik, kdy snižováním mezd, hromadným propouštěním a zkracováním práce životní úroveň statisíců lidí jest hluboko stlačena pod předválečnou míru, právě tou stranou, která nám dnes cla předpisuje, oněmi stranami, které tehdy, před dvěma roky, vydaly heslo: "Cena pšenice stoupla sedminásobně, uhlí, cena železa musí rovněž dosáhnouti sedminásobné ceny, a aby tyto ceny na sedminásobnou výši mohly býti uvedeny, dlužno mzdy sedminásobně stlačiti." Známe, jak vznikla tato věc, jež v lavicích českých agrárníků má svůj původ, známe tuto ominesní sedmičku, avšak chceme pány na to upozorniti, že dnešní cena pšenice 230 korun stojí 11 1/2krát více než v míru, že však setrváváme při mzdách, které znamenají sotva šestinásobek mírové výše. Žijeme tudíž bez cel v situaci, kde statisíce lidí se šestinásobným výnosem mzdovým mají platiti 11 1/2násobné ceny pšenice. Zvu pány přívržence cel, aby moje číslice přezkoumali a vyvrátili. V době, kdy se hromadí tolik nouze a bídy, kdy se hospodářská krise den ke dni a od hodiny k hodině zostřuje, kdy tisíce dělnictva jest propouštěno, kdy v republice není téměř žádného průmyslového dělníka, který pracuje šest dní v týdnu, v době, kdy se po léta trvající uhelná krise zostřuje, máme 35 tisíc propuštěných horníků, kdy stav textilního průmyslu opětně doznal kolosálního zostření jevícího se v tom, že jeden týden jedna část dělnictva, druhý týden pak druhá část pracuje, že tisíce a tisíce dělnictva se propouští, v době, kdy vidíme účinky krise nejtěžšího druhu v průmyslu železářském, v době - a tu absolutně nijak nepřeháním - kdy otcové rodin přicházejí domů s pracovní mzdou týdenní 30, 40, 50, 60 Kč, v této době přicházíte vy a žádáte, aby dělník, který jest otcem rodiny, platil nejméně o 10, 12 nebo 14 korun více pro vaše výdělečné zájmy. Jest myslitelno, aby v této době strany, které se nazývají státotvornými a po sedm roků nám předhazovaly, že jsme nepřáteli státu a ony živlem v státotvorným, lze si pomysliti aby strana, která si na svůj prapor napsala označení "Republikánská strana", v takovémto okamžiku s takovou předlohou přišla, nebrala žádného zřetele na stát a jeho obyvatele, jíž jest vše vedlejším, jen když jediná věc dojde uspokojení: její zisk a její hrabivost?

Mohu vám číselně předvésti z posledního týdne, jak se žije v domácnosti hornické. Průměrný týdenní příjem následkem snižování mezd a částečné nezaměstnanosti činí 162 Kč. Příjem ten začíná při 40 Kč a přestává při 240 Kč. Poměr mezi výší mzdy a cenami odpovídá životní úrovni 60% doby předválečné. O 40% hůře musí tudíž horník žíti, než žil v době předválečné, o 40% méně může své rodině dáti najíst. A popatřte na zprávy družstevních organisací, shledáte zcela pozoruhodným, jak křivka odbytu chleba klesá s postupem krise a jak na jejím místě stoupá křivka odbytu brambor. Máme dnes mnoho, mnoho lidí, kteří si již nemohou koupiti chleba v dostatečném množství. (Výkřiky na levici.)

S tohoto místa obrátil jsem se dne 12. února 1925 při rozpravě o drahotě na sněmovnu a na vládu s otázkou, aby bylo mi vysvětleno, jak člověk se sedmi a půl násobnou mzdou může platiti 13násobnou cenu za pšenici. Nedostalo se žádné odpovědi. Ze 7 1/2násobných mezd staly se mezitím mzdy sotva 6 1/2násobné a z 13násobných cen pšenice staly se v tomto okamžiku ceny 11 1/2násobné. Avšak ve dvou měsících budeme opět míti 13- a 14násobné ceny pšenice, neboť od té doby, co se mluví o clech, stoupají ceny plodin na burse nepřetržitě. A jestliže to vláda myslí se svými úmysly vážně, otázal bych se jí co podniká slavná vláda, aby zabránila nynějšímu neodůvodněnému stoupání cen? Zahaluje se v mlčení o nejdůležitějším problému státním. Není zde vlády, vláda nepotřebuje zaujmouti žádné stanovisko, vláda, ve kteréž zasedají přece národohospodáři na slovo vzatí a německé strany, Svaz zemědělců, Německá strana živnostenská a německá křesťansko-sociální lidová strana hlasují opětovně pro to, že vláda nemá povinnosti dostaviti se sem a zaujati stanovisko k otázce cel. Jest ovšem pravda: vláda Černého jest vládou, která podle svého programu má pouze udržovati místo pro vládu příští. Avšak, slavná sněmovno, není to hlubokým diskreditováním vážnosti parlamentu, že také tato pouze místo udržující vláda ani neshledává, že by jí to stálo za to, býti přítomnu při těchto význačně národohospodářských otázkách, pronésti své mínění a precisovati své stanovisko? Všechny pokusy odpůrců cel, vládu k tomu pohnouti, ztroskotaly na odporu celních stran. Poměry oproti roku 1925 značně se zhoršily, jak jsem prokázal. Není žádnou zvláštností a žádným přeháněním, že mezitím, co horníci sjíždějí do dolů a dávají svůj život v šanc, vycházejí jejich děti na žebrotu, aby nezemřely hladem. (Výkřiky na levici.) A tu dlužno zřetelně s tohoto místa promluviti: Vše to, co se dělnictvu předkládá jako přijatelné, zejména ve věci cel, není již snesitelno. Táži se: Jakou možnost má dělnictvo, aby se proti těmto účinkům postavilo? Neboť jedna věc zdá se býti jistou: Celní strany jsou tak pevně zakotveny, tak pevně spojeny ve většinu, že všemi prostředky ještě v tomto týdnu usnesou se na celním zákonu, dopomohou mu ku přijetí. Jaký by mohl býti účinek těch cel? Že dělnictvo klidně a trpělivě kromě dosavadního osudu vezme na se nové břímě. To jest nemyslitelno a strany i vládu, která se zde neukáže a stanovisko nezaujme, dlužno na to jako na logický důsledek upozorniti: že nadchází doba nejroztrpčenějších zápasů mzdových, které nezbytno provésti až k zoufalství. A naši průmyslníci, kteří tak lehkovážně jsou pro agrární cla? Víme již, z jakých důvodů náš průmysl pro ně jest. Vzmohl se totiž sám na pařeništi celní ochrany. Tento průmysl musí se zaříditi na požadavky mzdové a zvýšení mezd. Naši průmyslníci jsou vždy za jedno se všemi zpátečnickými živly, jde-li o snižování mezd. Chopili se ihned hesla o sedminásobné mzdě a využívajíce roztříštěnosti dělnického hnutí v tomto státě, mohli to bezmála a celkem lehce uskutečniti. Náš průmysl stojí na opačném stanovisku: Sedlákům cla a sedláci dají mu za to průmyslová cla. Vidíme, že při omezeném způsobu práce zisky podnikatelské neklesají, že částečně dokonce stoupají, důkaz to, že náš průmysl krisi překonal, na ni se zařídil, a že dělník jest jediným nositelem břemene, jediným činitelem, který všechny účinky krise vydržeti musí. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Ještě ke clům slovo všeobecného národohospodářského významu. V jiných zemích jsou o takových opatřeních, která se těžce dotýkají životní míry širokých vrstev lidu, jiného názoru a nepřechází se naprosto tak lehkovážně a povrchně k dennímu pořadu ani tehdy, když by lidé ti nemusili chrániti stavovské nebo třídní zájmy dělnictva nebo zaměstnanectva. Otázka ta zkoumá se také s jiného hlediska, asi s toho: Zlepší se v tom kterém státě nebo zemi všeobecný národohospodářský stav, jestliže se kupní síla širokých vrstev lidu sníží anebo jestliže se zvýší? Při této otázce dlužno konstatovati, že všechny hospodářsky zpátečnické živly od zástupce nejmenšího mistra krejčovského a obuvnického až nahoru k velkému sedláku a průmyslovému magnátu táhnou za jeden provaz, jde-li o to, kupní sílu a životní míru dělnictva stlačiti. Sociální pokrok jest prý příliš veliký, pracovní čas dělnictva příliš krátký, mzda jeho jest především příliš vysoká. To jest počátek a konec národohospodářských zásadních pojmů našeho průmyslu, našich povolaných činitelů a jak se zdá, také naší vlády, neboť jinak musila by zde býti a nás o opaku přesvědčiti. Není to absurdním, že zde široké vrstvy pracujícího lidu jsou zastupovány osobami a stranami, které jako obhájci celní ochrany povstávají a neúnavně k tomu spolupůsobí, aby předměty životních potřeb v ceně stoupaly, aby košík s chlebem, který beztoho tak vysoko visí, ještě výše visel, aby v nejchudších rodinách nemocné, proletářské děti toho čtvrt litru mléka, který dnes mají a který stačí, aby je uchránil před smrtí, také již dostati nemohly? Ano, jest to možné, jest to myslitelno, a vy právě při kontroversi jste zvěděli, že naše křesťansko-sociální strana jest ochotna s dělnictvem o tomto problému se dohovořiti. Milí pánové! Mohu na tuto otázku pouze říci: My jsme v každé době k takovému dohovoru ochotni a budeme takový rozhovor vyhledávati, abychom lidem ukázali, že tato prý křesťanská a sociální strana svůj křesťanský socialism uplatňuje asi podle této linie: Pro bohatého, pro sytého a majetného cla a kongrua pro duchovní, a pro ostatní lid věčná blaženost, lepší život na onom světě! (Výkřiky na levici.) Hledíme tomuto rozhodnutí s klidem vstříc. Příslušníci strany živnostenské hlasují pro cla a slyšeli jsme, čím to odůvodňují. "Naše domácí zemědělství dlužno chrániti cly, právě tak jako naše výrobky musí požívati celní ochrany." Neznám mnoho předmětů, které se řemeslně vyrábějí a potřebují zvláštní celní ochrany. Na jedno musím při tom upozorniti: Živnostníci to byli, kteří v létech 1919, 1920 a 1921 nemohli si nechati ujíti příležitosti, aby do vysokých mezd dělnictva nešťourali a přece to byla nejlepší léta pro živnostníky, všichni dnes po nich touží. Sedlák, který své produkty chce prodati, sedlák, který svou výrobu chce povznésti, aby mohl více na trh dovážeti, malý živnostník, který hledá odběratele pro své zboží, jež vyrábí, může tohoto odběratele nalézti jen v širokých vrstvách lidových. Kdo tudíž kupní sílu širokých vrstev snižuje, poškozuje také zájmy těchto vrstev, nehledě zcela k tomu, že cla, jako na dobytek, maso a sádlo a zejména cla na chleboviny, širokým vrstvám našeho agrárního hospodářství absolutně nijak neprospívají, některé vrstvy ponechávají lhostejnými, některé přímo poškozují. Touto kapitolou zvláště se zabývati bude věcí příštích řečníků mého klubu, avšak nesporno jest, že všichni, kdož dostávají mzdy a platy, mají zaplatiti útraty této politiky. Docházíme k poznatku, že naše zemědělství již dávno bylo by mělo možnost zvýšiti svou produkci. Naše zemědělství má zeměpisně příznivou polohu, může produkci zvýšiti a musilo by ji zvýšiti aspoň na tu míru, jako vykazuje cizina, na příklad Prusko anebo jiné evropské země. Jako sociálně demokratická strana podporovali bychom všechny požadavky, které mají za účel přivoditi v zemědělství větší produktivnost a výnosnost. Příslušníci mé strany podali již dříve, před poradou o tomto zákonu, řadu takových námětů ve formě praktických návrhů. Těchto návrhů přívrženci cel nedbali. Tím jest pro nás proveden důkaz, že pánům nejde při clech o povznesení zemědělství, nýbrž že chtějí míti zisky na útraty obyvatelstva napolo v bídě scházejícího. S tohoto hlediska jsou cla frivolním úkladem na životní míru, na existenci všech pracujících lidí. Že tento úklad může nyní přijíti, naplňuje nás rozhorlením a roztrpčením. Jako se nám zamlouvá politická změna situace, tak zase hluboce rozryto jest naše nitro smělostí a neslýchaností úkladu, který se zde na široké masy podniká. O tom nepadlo poslední slovo, o tom promluvíme také s našimi občanskými stranami, nikoli zde, nýbrž před jejich voliči, neboť proti tomuto organisovanému loupežnému tahu na kapsy pracujícího lidu postavíme se k obraně se všemi prostředky, které máme po ruce. Možno a pravděpodobno jest, že prostředky, které máme podle jednacího řádu, nedosáhneme cíle svého boje a že odpůrci lidu jsou tak silni, že zde uskuteční své plány nepřátelské lidu. V tomto případě pro naši stranu boj proti clům neskončil. Bude a musí býti dále veden, až jej skončíme vítězně. Povedeme boj předem s oněmi stranami, které při volbách voličům, zejména voličům z vrstev dělnických, slibovaly, že jim přinesou chléb i práci a nyní jim přinesly cla, kteráž maří práci a způsobují, že chléb mizí se stolu. Můžeme doufati, že v tomto boji zůstaneme vítězi pod korouhví socialismu. Proti clům lidu nepřátelským, lid poškozujícím a zájmy pracujícího lidu ohrožujícím zaujmeme stanovisko nejostřejším způsobem. (Potlesk na levici.)