Když jsem přihlédl k celkovému rázu
předloženého zákona, shledal jsem, že
je to naprosto nesoustavná složka různých
položek, o kterých se páni spolu dohodli podle
zásady: jak ty mně, tak já tobě. Velká
cla na potřeby zemědělství tam zůstávají,
nesnižují se, na druhé straně se zavádějí
položky, které jsou skutečně neobyčejně
důležité pro naše národní
hospodářství. Je svrchovaně důležité,
když se zavádějí na příklad
cla na letadla a stroje letadlové, poněvadž
u nás se patrně kupuje soukromými producenty,
zvláště zemědělci, neobyčejné
množství letadel. Letadla a stroje kupuje u nás
pouze stát - vyrábějí je tři
v fabriky - a zavádějí se na ně zvýšená
ochranná cla, aby stát sám sobě tímto
ochranným clem zvýšil ceny výrobků,
které doma kupuje. To je hospodářská
logika přímo skvělá. Tato položka
je tak důležitá, že musí přijíti
do celního sazebníku, stejně jako položka
na automobily a jiné věci podobné.
Ale musí se říci, že agrárníci
mají také někdy smysl pro své kolegy.
My jsme dosud měli dusičnatá hnojiva a Thomasovu
strusku úplně bezcelně. Aby tomuto zlořádu,
který poškozuje zemědělství,
byl učiněn konec, tedy v předloženém
návrhu se zavádí clo na dusičnatá
hnojiva a na Thomasovu strusku.... (Posl. dr Zadina: Vy jste
hlasoval ve vládě pro to!) My jsme činili
návrh na bezcelnost, vy jste to zamítli.
Pánové, já vám něco řeknu:
Shledávají se důvody, proč páni
kolegové z německé strany zrovna jako lvi
se bijí a drží i tam, kde naši národní
demokraté pouštějí. Pánové,
někde na Falknovsku je nějaká fabrika na
dusíkatá hnojiva, někde je zase fabrika na
Thomasovu strusku a najednou se ocitá clo protizemědělské,
zhoršující výrobu, práci proti
zvýšení produkce, o které se mluví
v tomto celním sazebníku. Jsou zde patrny různé
způsoby, kterými je možno zaplatiti za politickou
pomoc. Byl jsem od počátku přesvědčen,
že němečtí páni kolegové
agrárníci ani ostatní německé.
strany nespokojí se "objemovou pící"
nějakých jazykových nařízení,
nýbrž že trvají na nějakém
jadrnějším vyjádření hospodářských
výhod. (Posl. dr Zadina: To je dědictví
koaliční vlády!) Dědictví
koaliční vlády je, že byla tato hnojiva
bezcelná, a dědictvím vaší vlády
bude, že na tato hnojiva budou cla.
A stejně máme neobyčejný interes na
tom, aby jedna loupárna rýže, která
zastavila práci, Schicht, dostala clo na rýži.
To jsou věci, které někomu voní a
někomu zapáchají, jak se to vezme. (Výkřiky
posl. dr Zadiny.) Nikde na světě nenašel
se ještě stát, který by člověku
chudému zdražil sůl a brambory. Vy jste podali
návrh, aby bylo chráněno pěstování
slanečků v Československu clem, a musili
jsme zápasiti v zemědělském výboru,
aby pánové laskavě uznali, že naši
drobní zemědělci slanečků v
žádném množství nepěstují
a že není tedy třeba ochranným clem
je chrániti. Ale v návrhu zůstalo 5 Kč
cla na brambory. Vy nedopřejete člověku,
kterému berete tuky, možnost maštění,
ani bramborů, zdražujete-li je. V žádném
státě nebylo stanoviska tak bezohledného,
jako je toto. Pánové, velikou surovostí všech
cel na potraviny je, že mají progresi dolů.
Je něco zcela jiného, když zdaním nějaký
předmět přímou daní progresivně
nahoru. Já mohu člověku, který má
větší příjmy, zvýšiti
daň, ale jedná-li se o clo na brambory, na chléb,
na tuky, postihuji progresivně toho největšího
chudáka, člověka, jehož příjem
je 20 a také 9 Kč denně. Ten bude tím
clem postižen daleko hůře než člověk,
jehož příjem je 50 až 100 Kč. Tedy
to je progrese směrem dolů, která ukládá
tím větší břemeno, čím
je větší chudák. A to je politika,
kterou vy zde zastupujete. (Posl. Nejezchleb-Marcha: Nemyslíte,
že máme nadprodukci bramborů? - Jiný
hlas: Tak proč je chcete brániti clem?)
Zde vidíte tu logiku: My se chráníme cly
před produkty, kterých máme dost, a my se
chráníme cly před produkty, kterých
máme málo. Tož si vezměte jednu nebo
druhou logiku a budeme o ní mluviti. Ale chcete-li dělati
obojí najednou ze stejných důvodů,
nemůžete žádati, abychom o tom mluvili
vážně.
Vezměte si také tu rychlou změnu hospodářských
názorů od podání Donátova
návrhu. V Donátově návrhu
se žádalo šestinásobné clo proti
clu rakouskému. Sotva však se o tom začalo
jednati s pány průmyslníky, máme zde
najednou návrh, aby u ječmene a sladu byl 8,5násobek,
u krav sedminásobek, u telat osminásobek a u koní
dokonce 12tinásobek. Patrně se jedná zde
o nějaké drobné zemědělce,
kteří pěstují koně. Pánům
průmyslníkům se podařilo přesvědčiti
během 14 dnů pány zemědělce,
že tomu nerozumějí a že ta celní
ochrana musí býti větší, než
chtěli.
My děláme zákony, které mají
vázati vládu a všechny orgány úřední.
A do toho zákona si dáme čl. IV, kterým
se dává vládě plné právo,
aby tyto sazby z důvodů zcela všeobecných
zcela libovolně zvýšila. Máme zde zákon,
obsah je celní sazebník a sazby v něm ustanovené.
Ale pak si do toho zákona dáme ustanovení,
že vláda má plné právo, aby všechny
sazby přizpůsobila mimořádným
změnám hospodářských poměrů
a aby zavedla k těm sazbám přiměřený
příplatek. Myslím, pánové,
že lépe charakterisovati vážnost tohoto
zákona nelze než tím, že takový
článek mohl se tam objeviti.
Je tam sice položka o dumpingu v čl. VIII, že
je možno zvláštní clo nebo přirážka
ke clu nebo omezení dovozu v případě
dumpingu se strany jiných států. To působí
humoristicky u nás, kteří děláme
politiku dumpingu celým svým hospodářstvím.
Co je to, když prodáváme cukr doma za 4 Kč
20 hal. a do ciziny dovezeme za 2 Kč 40 hal.? To pak není
žádný dumping?
O tom charakteru, o tom duchu, kterým je ten zákon
naplněn, svědčí ustanovení
závěrečné čl. VIII, kde se
ustanovuje pro sledování dumpingového zjevu
zvláštní poradní sbor. A do tohoto poradního
sboru jmenuje po dvou zástupcích ministr financí,
ministr obchodu a ministr zemědělství. Pan
ministr zemědělství bude dávati pozor,
zdali se jinde neděje sociální dumping, a
jeho zástupci, řekněme pan dr Zadina a
někdo jiný, budou dávati pozor, aby se mohla
zvýšiti zemědělská ze cla z důvodů
sociálního dumpingu. Takový je až ten
názor pánů: Když se jedná o cenu
nějakého produktu, má do toho co mluviti
výrobce, obchodník, ale naprosto už ne konsument,
který svou prací musí zaplatiti práci
těch dvou předcházejících a
k tomu ještě jejich zisky. Ten musí jednoduše
držet hubu! (Posl. dr Zadina: Konsumenti tam budou také
seděti!) Pane kolego, v zákoně to není
náš návrh, který se toho týkal,
byl zamítnut.
Já jsem ukázal, komu návrh celního
zákona bude dávati, že je to totiž statkář.
A teď se podívejte, komu ten návrh celého
zákona bude bráti, nemluvě o domkářích.
Pan prof. Brdlík ve svých kuriosních
statistikách počítal spotřebu a výdělek
5tičlenné rodiny průmyslového dělníka
na 19.650 K, čili 378 K týdně. Státní
statistický úřad, který není
podřízen zemědělské radě,
vypočetl s ministerstvem soc. péče roční
průměr týdenní mzdy u horníků
na K 224,37, u sklářů K 167.50, u kovodělníků
195 K, u textilníků na K 132,52, u stavebníků
K 216 25. Ale to platí pouze pro plnou zaměstnanost
celého roku! My jsme však pustili v hornictví
loni 15.000 lidí. U textilníků se pohybuje
průměrná mzda okolo 20 Kč a já
sám jsem při svých pochůzkách
po obcích na Orlicku našel mzdy pro dospělého
dělníka - 9 K denně! Nevím, jak si
dovedete rozpočítati životní náklad
textilního dělníka, který je u nás
z oborů nejčetnějších a který
vydělává 20 Kč denně a ještě
část roku trpí nezaměstnaností.
A i kdyby netrpěl nezaměstnaností, račte
si vzíti tužku a spočítati, co si z
těch 20 Kč denně koupí a řekněte
potom, jestli někdo, zákonodárce či
kdokoliv, má právo tomu člověkovi
z těch 20 Kč denně vzíti jen
jediný haléř pro někoho, komu
se vede daleko lépe. (Výkřiky posl. Hakena.)
Pánové, je zajisté neurčito, do jaké
míry uplatní se a jak se číselně
vyjádří toto zdražení. Já
beru cifry, říkám to výslovně,
které byly připraveny pro pány, kteří
zde měli mluviti, ale kteří mluviti nesměli.
(Tak jest!) Jsou to cifry úplně spolehlivé,
jsou to cifry přesné, jak mohou býti, a já
pravím, na podkladě těchto cifer bude se
týdenní zatížení pětičlenné
rodiny vaším návrhem pohybovati kolem 12 Kč.
To jsou cifry vždycky jen přibližné. Uplatní
se buďto zcela nebo ještě více, nebo případně
méně, protože páni, kterým bude
vedle našeho konsumenta zdraženo, to ze svého
nezaplatí. Jako daně jsou převalovány
až k tomu, který je dále převalovati
nemůže, tak také toto zdražení
bude převalováno a zaokrouhlováno až
k tomu, který je dále převaliti nemůže,
na dělníka, který nebude moci zvýšiti
svoji mzdu v důsledku špatné konjunktury. Nakonec
celá lavina od toho výrobce se zřítí
na toho obchodníka a z toho obchodníka se převalí
na toho dělníka, a nezvýšší-li
se mzdy, bude on jediný, který toto zdražení
bude musiti platiti. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
To znamená, že rodina, která měla na
potraviny 42 % svého příjmu na výživu,
bude musiti dáti 64,9%, spotřeba na šatstvo
a na byt bude musiti býti stísněna, zmenšena,
aby mohla býti zvýšena spotřeba na živobytí.
Jestliže člověk, který dostává
20 K denně, bude musiti týdně pracovati více
než půl dne pouze na toto zdražení, myslím,
že jste nemohli najíti něco horšího
a že žádným způsobem toto zatížení
jste nemohli udělati tíživější.
To nejsou žádné maličkosti. Člověk
se setkává s výpočty: "Vždyť
to nic není." Pánové, kdo jste žil
- mezi vámi je málo takových, ale jsou snad
také někteří - jako člen 8členné
rodiny kovářského dělníka 17
let v jednom pokoji 4patrového činžáku,
když se vydělávalo 6 zlatých týdně,
kde se zamykal chléb před dětmi, které
hladověly, které plakaly hlady, když nezaměstnanost
znamenala zoufalství a myšlenku na sebevraždu,
kdy lidé v dostávali souchotiny, kdy každý
krejcar byl jměním, pánové, kdo prožil
něco takového, tak si dovede představiti,
co znamená tento návrh pro tyto vrstvy, žijící
na hranici mezi hladověním a najeděním
a mezi souchotinami a zdravím, jak žijí statisíce
obyvatel tohoto státu, (Potlesk sociálně
demokratických poslanců.) a vy nejste si vědomi
dosahu celé. této své politiky. (Výkřiky
posl. Zeminové.)
Pánové, tento způsob zachraňování
zemědělství to je to nejstrašnější,
co jste si mohli vymysliti, to je ta nejhorší cesta,
kterou jste mohli jíti, to je dračí
setba, kterou zaséváte do myslí a duší
obyvatelstva tohoto státu. (Výkřiky. -
Dlouhotrvající hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Srba (pokračuje): Úkolem strany,
o která stojí za státem a za Československou
republikou, jako je sociálně-demokratická
strana dělnická, musí býti, aby v
obyvatelstvu tohoto státu udržela a podporovala státní
smýšlení a oddanost a příchylnost
k republice.
Já vám řeknu, je to těžká
práce choditi dnes po městech a vsích na
schůze zemědělského i průmyslového
dělnictva a tam vykládati o tom, že přes
všechno to, co se proti nim děje, jsou povinni za
touto republikou státi, jsou povinni tuto republiku chrániti,
že je to jejich republika, jejich dědictví,
že musí bojovati o to, aby nabyli v ní spravedlivého
vlivu. Ti lidé sedějí v takovém Nasavrcku
v horách klidně na schůzi a říkají:
ano, my jsme pro republiku, jsme pro československý
stát, my milujeme svůj stát, svoji republiku,
ale jak je to možné, že v tom státě
se nám tak bídně vede, jak je to možné,
že zde není žádné cesty k nápravě,
že k starým nadělují se nám břemena
nová? Je lehko býti nositelem státní
myšlenky pro toho, jehož existence je zajištěna,
kdo není vydán nebezpečí nezaměstnanosti,
kdo se nají a zápasí snad o jiné věci,
ale pro toho, kdo žije den ze dne, kdo je vydán bídě,
kdo vidí utrpení svých dětí,
kdo je bez zaměstnání, pro toho je republika
dnes jednou řadou velkých obětí, pro
toho je republika řadou skutečných utrpení
a je potřebí velké mravní síly,
aby lidé, jimž se takto vede, za tou republikou stáli
a byli ochotni přinášeti oběti, kterých
ti druzí přinášeti nechtějí.
My zde jednáme o takových věcech a náš
milý průmysl, který se má starati
o to, abychom byli schopni konkurence na mezinárodním
trhu, sedí za ohradou ochranných cel, platí
za ně nějaké výpalné a nestará
se pranic o to, aby, až ohrada padne - a ta padnouti musí
a padne - byl schopen zápasu a konkurence na světovém
trhu. Náš průmysl v této věci
úplně selhává, existují dávno
určité úmluvy mezi těmi, kdo chtějí
cla pro obilí a kdo chtějí cla pro výrobky
průmyslové, a proto náš milý
průmysl a Svaz průmyslníků, který
je vždy na místě, když se jedná
o snížení dělnických mezd, v
tomto případě selhává. Neslyšíme
pana dr Hodače, neslyšíme nic o skvěle
zařízené kanceláři Svazu průmyslníků,
nýbrž o Svazu průmyslníků slyšíme
pouze tehdy, když se jedná o to dokázati, že
průmysl není schopen svým zaměstnancům
zaplatiti.
Pánové, náš průmysl je zkorumpován,
žije z ochrany vysokých cel, v hnilobě našeho
průmyslu žijí jednotlivé závody
a firmy, které berou ohromné zisky a vydírají
české konsumenty. Je hanbou národní
demokracie, která neustále křičí
o tom, že se jedná o národní průmysl,
že jsou to v prvé řadě němečtí
průmyslníci, kterým cla v prvé řadě
pomáhají, že jsou to němečtí
průmyslníci, kteří v prvé řadě
provozují celou tuto politiku, ať již se jedná
o zákon o dusíkatých hnojivech, neb o vše
ostatní. V našem průmyslu hornickém
v severních Čechách jsou zaměstnáni
říšskoněmečtí důstojníci,
které v kancelářích oslovují:
Herr Leutnant, Herr Obrst - a do těchto kanceláří
nemůžeme dostati jediného českého
inženýra, ti páni nepřipustí
tam českého člověka k ničemu,
co by bylo choulostivější, a kdyby přišla
válka, stačí jen, aby odešli z míst,
která zastávají, a celý tento průmysl
bude ochromen. A toto všechno neznamená nic, když
se jedná o cla, která těmto pánům
pomáhají a prospívají.
Bylo zde řečeno, že tato krise je krisí
odbytovou, a přece v celé debatě, která
byla vedena od pánů z druhých stran, nikoho
nenapadlo, že by bylo třeba organisovati sběr
zemědělských výrobků a jejich
odbyt, jako je to v jiných státech s pokročilým
zemědělstvím. Nepoukazuje se na ohromné
vydírání vysokou úrokovou mírou.
Vklady, které plynou z Raifeisenek, plynou do bank, které
je ukládají do průmyslových podniků
a na vysoký úrok. Zemědělec zůstává
bez kapitálu aneb je odkázán na vysokou úrokovou
míru. To je ta politika, o které jsem řekl:
Budete, pánové, určitě největší
stranou naší buržoasie, vy budete držeti
v rukou velkou výrobu zemědělskou, budete
míti rozhodující slovo ve výrobě
průmyslové, pohltíte národní
demokracii, vy ji již pohlcujete, vy chápete pomocí
svých prostředků peněžních,
sbíraných na venkově, pevnou posici v průmyslu,
zabíráte jeden průmysl za druhým,
stáváte se účastníky těchto
závodů. Já vám k tomu procesu gratuluji.
Touto politikou pracujete proti drobným zemědělcům
a proti těm, kteří měli býti
základem naší zemědělské
demokracie.
Pánové, k závěru: Po tom, co bylo
řečeno ve výborech a co bude řečeno
jinými řečníky naší strany,
není žádné pochybnosti o tom, že
předloha zákona o celním sazebníku
jakožto dílo zákonodárné neluští
otázku celní ve smyslu národohospodářsky
státu příznivém, nýbrž
že ji zaplétá a zhoršuje. Navrhovaná
ochrana celní jistě může prospěti
jen nepatrné části majetného zemědělského
obyvatelstva a je jisto, že nemůže pomoci, ale
že poškodí ohromnou převahu drobných
zemědělců a hospodářské
zájmy ostatního obyvatelstva. Její průmyslová
část je čistě protekční,
jednak také neúplná. To není žádné
dílo národohospodářské, to
je pouhá dělba to kořist, to není
žádná parita mezi zemědělstvím
a průmyslem, nýbrž ta disparita se tímto
návrhem ještě zhoršuje. Aby toto l zkázonosné
dílo mohlo býti prosazeno, byla rozbita jednota
stran, které dosud tento stát politicky udržovaly,
a ostří předlohy je namířeno
proti těm, (Hluk. - Předseda zvoní)
kteří ve válce i po válce přinesli
republice největší oběti. Bohatým
má býti přidáno, chudým ubráno.
Největší zisk z této ochrany celní,
obilní, odnese naše stará šlechta, českému
dělnictvu nepřátelská, která
ještě dnes je držitelem největší
části velkostatků a které také
zůstane velká část pozemkového
majetku a proti které jsme bojovali politicky a v pozemkovou
reformou. To bude hlavní podílník na kořisti
těchto cel. Že mohlo to dojíti tak daleko,
to svědčí o tom hlubokém přerodu,
který se děje uvnitř naší agrární
strany. To je přerod k mocenské straně kapitálové.
Já jsem přesvědčen, že ho nikdo
nezadrž, že bude vítězný, ale přerod
ten také přinese přesvědčení,
že na straně drobného zemědělského
lidu stojí ti, kdož hájí všude
práci a také práci drobného, zemědělského
obyvatelstva. O vlasti a vlastenectví jsou dva názory
v tomto státě. Jedněm je vlast nebeskou bohyní,
kterou uctívají a které jsou schopni přinésti
všechny oběti a přinesli je, a druhým
jest pouhou dojnicí, která je opatřuje máslem,
a když ta dojnice je vydojena anebo již máslem
je opatřovati nemůže, prodají tu dojnici
prvnímu řezníkovi, který jim za ni
nabídne vyšší cenu.
Pamatujte si, že duch Bílé Hory obchází
v tomto návrhu, poněvadž zase jde o to, aby
srdce a duše drobného lidu byly odcizeny tomuto státu.
Ti, kteří by ho měli držeti, nebudou
míti síly ani chuti. Šlechta, která
byla dosud držitelem hospodářské moci
v zemědělství a které chcete pomáhati,
stát držeti nebude.
Nemůžeme hlasovati pro celní opatření,
které má posíliti jen tyto kapitalistické
vrstvy a oslabiti všechny vrstvy ostatní. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Scharnagl. Dávám
mu slovo.
Posl. Scharnagl (německy): Slavná
sněmovno! Návrh o úpravě cel, který
nám byl předložen k parlamentnímu projednání,
jest prvý návrh, který má na zřeteli
také naše tak nesmírně zanedbávané
zemědělství. Hladová válečná
léta byla rychle zapomenuta, tím také zemědělství.
Avšak právě toto důležité
odvětví veškerého národního
hospodářství bylo přivedeno finančními
a měnovými zákony, dávkou z majetku,
válečnými půjčkami a daněmi
na pokraj hospodářské zkázy.
Jestliže se v poválečných létech
dosáhlo zdánlivého vyvazení selských
statků z dluhů, příliš brzy se
ukázalo, že toto zdání bylo klamné.
Neprováděly se žádné investice
na budovách a inventářích, stav dobytka
byl zdecimován, jeho jakost poklesla, telata byla porážena
v příliš velkém rozsahu na škodu
nejen domácího usedlého zemědělství,
nýbrž zvláště na škodu domácích
spotřebitelů. Tomu však vláda pozornosti
nevěnovala, nýbrž hleděla si jen dovozu
z ciziny. A tak se řítilo a řítí
domácí zemědělství rychlíkovým
tempem do zadlužení, zadlužení půdy
v létech předválečných bylo
již nyní překonáno. Podle v statistického
materiálu, jejž nyní máme po ruce, činí
nové zadlužení československého
rolnického stavu již 5 miliard, úroky z této
obrovské částky, počítáme-li
jen 7%, činí ročně 350 milionů
korun.
Táži se tedy: Jest za takovýchto okolností
v dnes ještě možno hlasovati nebo mluviti proti
zavedení ochranných cel? (Posl. Dietl [německy]:
Před válkou bylo zadlužení větší
než nyní! O tom nemluvíte, mluvte jen pravdu!)
My říkáme jistě pravdu. Součinitel
na pšenici činí podle návrhu 4, naproti
tomu dnešní daňový součinitel
činí proti létům předválečným
12. Projevuje se tímto nepoměrem jednostranný
postup, nebo jest výrazem spravedlnosti? Projednávajíce
tento návrh, musíme si dáti několik
otázek: 1. Potřebuje zemědělství
ochranných cel? 2. Zasluhuje domácí zemědělství
ochrany? Na obě otázky nepředpojatý
- člověk může odpověděti
jen kladně. Podle soupisu lidu z roku 1921 zabývá
se zemědělstvím a lesnictvím celkem
5,385.790 osob, to jest, z celkového počtu obyvatelstva
13,613.172 osob kolem 40%, tímto povoláním
živí se tedy velká část obyvatelstva
tohoto státu.
Výtka, kterou uvádějí nepřátelé
cel, že ochranná cla podporují lenost zemědělců,
není správná. Není závodu,
kde by se tak dlouho a tak intensivně pracovalo jako právě
v zemědělství, kde od časného
rána až do pozdní noci drobný a střední
rolník se svou ženou a dětmi v čele
svých pomocníků koná nejtěžší
práci, konati ji musí, má-li splniti požadavky
svého povolání. Požadavky, které
se však dnes kladou na rolnický stav v tomto státě,
vyžadují, aby se půda využitkovala co
nejintensivněji. Břemena, která dnes byla
vložena na bedra zemědělství, a to ještě
bez sociálního pojištění, jsou
několikráte větší než daňová
břemena před válkou. Rolník, dokonce
nešetře zdraví a nedbaje ostatních lidských
přání, pracuje rád, aby splnil své
povinnosti ke v - státu a společnosti, což
při nejhorší stravě a ošacení
nedělá po něm žádný jiný
stav. Zaleží-li nyní všem politickým
stranám na tom, aby na rovinách udržely samostatný
rolnický stav jako podklad veškerého národního
hospodářství, nezbývá nic jiného
než hlasovati pro zavedení ochranných cel.
(Posl. Schweichhart [německy]: Proč mluvíte
pořád o rovinách, mluvte přece také
o horských zemědělcích!) Pane
kolego Schweichharte, náhodou jsem také horský
zemědělec ze Šumavy a v tomto oboru mám
jistě tolik zkušeností jako vy.
Ochrannými cly rozumíme cla, jejichž účelem
jest chrániti domácí výrobu proti
soutěži ciziny a podporovati výrobu domácí,
a tak zachovati nejdůležitější
odvětví národního hospodářství.
Máme-li na jedné straně a zavádějí-li
se ještě průmyslová cla, která
dosahují desítinásobné a čtyřicetinásobné
mírové ceny, pak zemědělství
nesmí a nemůže na žádný
způsob zůstati bez cel a bez ochrany. Takovéto
poměry jsou nesnesitelné a neudržitelné.
Na náležité odměně za svou práci
nemá zájem jedině zemědělec,
nýbrž veškeré národní hospodářství
státu. Pohyblivá cla, zavedená vládním
nařízením ze dne 4. června 1925, se
neosvědčila. Podporovala jen dovoz, nedbala však
ochrany domácí práce. Zemědělství
není však jediným postiženým touto
krátkozrakou celní a obchodní politikou.
K ostatním postiženým náleží
především sami spotřebitelé.
Udržováním nízkých cen zemědělských
výrobků byla přímo ubita daňová
síla zemědělství. Sta milionů
korun za zemědělské výrobky přestěhovalo
se na škodu státu, průmyslu a jeho dělnictva
do ciziny, které jen při poněkud přátelské
celní a obchodní politice, mohly býti vyzískány
doma. Že jsme my, němečtí křesťanští
sociálové, podepsali návrh na zavedení
cel na obilí a dobytek společně se Svazem
zemědělců, německou živnostenskou
stranou a českými a slovenskými občanskými
stranami, nemusí vás rozčilovati, neznamená
to, že se vzdáváme svého oposičního
stanoviska v této sněmovně, znamená
však tím méně národní
zradu na našem národě, vydání
na pospas našich národních práv. Jako
lidová strana musíme se snažiti přivoditi
vyrovnání všech poctivě pracujících
stavů, což se již také podařilo
našim bratrským stranám v cizině. V
našem starém a vyzkoušeném programu strany
praví se v bodu 2, odst. 6: V zemědělství
dlužno podporovati zdravý, samostatný rolnický
stav. Musíme mu tedy poskytnouti také ochrany. Jsouce
obklopeni zeměmi pracujícími v oboru zemědělství
většinou extensivně, nemůžeme v
zemi, jako jest Československo, při intensivním
hospodářství doma vydati se bez ochrany na
pospas levnější výrobě a bezcelnému,
nepromyšlenému a nesoustavnému dovozu z ciziny.
Oddíl hospodářských dějin,
který prodělalo naše zemědělství
v posledním roce, jest chmurný, ba, uvážíme-li
význam, jaký má domácí zemědělství
v celkovém hospodářství po stránce
hospodářské, beznadějný. Ceny
výrobků od roku 1924 velmi silně poklesly.
Cena pšenice, která do počátku 1925
činila 290 Kč, klesla až na 180 Kč,
žito z 245 Kč na 115 Kč, ječmen z 300
Kč na 135 Kč. Pozorujeme-li proti tomuto vývoji
cen ceny chleba a mouky, můžeme jen konstatovati,
že se tyto ceny nepřizpůsobily. Chléb
jest nepatrně levnější, mouka dokonce
dražší. Kdežto v létech 1920 až
1924 bylo dovezeno průměrně 912.190 q pšenice,
činil dovoz v r. 1925 1,670.692 q, u žita 1,701.381
q proti 719.894, vedle toho ještě 322.342 q žitné
mouky proti 79.834 q. Dovoz stoupl v roce 1925 asi dvojnásobně
proti průměru v posledních 5 letech. Zahraniční
obchod Československa jest tedy v roce 1925 pasivní
u pšenice o 1, 669.050 q, u žita o 1,696.437 q, u pšeničné
mouky o 2,345.821, u žitné mouky o 309.332, u obilí,
sladu, luštěnin, moučných a mlynářských
výrobků a rýže dohromady o 9,437.420
q, což vyjádřeno v procentech, činí
stoupnutí o 113% proti pětiletému průměru
od roku 1920 do 1924. V žádném poměru
k těmto číslicím nejsou však
požadavky, jež klade stát a průmysl na
zemědělství. Příčinu
tohoto zjevu ohrožujícího zemědělství
a tím veškeré národní hospodářství
v jeho základech nelze hledati v přechodných
okolnostech, jejichž účinek jest omezený.
Stojíme před společným účinkem
nejrůznějších pochybených opatření
v oboru hospodářském, jejichž výsledkem
jest katastrofální pokles výrobní
kapacity. Poslední důvod těchto zjevů
dlužno hledati ve výslednici působení
pozemkové reformy, daňové a celní
politiky. Co zde bylo zničeno v několika málo
letech, nebude lze opět vybudovati ani desítiletou
prací.