Nejhezčí je důvod, že v důsledku
cel, zvláště obilních, nenastane žádné
zdražení. Prosím vás, pánové,
všechno je možno říkati, jenom ne to,
že v důsledku cel nenastane žádné
zdražení. Stát má vybrati asi 500 milionů,
celá veliká vrstva držitelů velké
půdy má dostati také pár set milionů
a nemá nastati zdražení? Kdo to vlastně
zaplatí? (Hlas: Meziobchodníci sleví!)
Pane kolego, pan dr Brdlík ve své brožuře
vytkl obchodu, že prý obchod ztopil asi 3 miliardy,
které slevilo zemědělství a které
konsum měl dostati. Pan kol. Najman řekl
mu formou méně zdvořilou, ale více
rozhodnou, že tomu nerozumí, - on, předseda
ústavu zpravovědného a hlavní světlo
naší zemědělské vědy!
To sice nebude vaditi oběma pánům - ani tomu,
který tomu rozumí, ani tomu, který tomu nerozumí,
aby hlasovali pro stejnou předlohu, ale o této stránce
věci nebylo řeči.
Skutečně nemůže býti jinak, než
že tato věc bude míti jediný důsledek:
dopadne na konsumenta. Jedná se o to pouze, jakou měrou,
zdali zplna a hned, zdali po částkách a ponenáhlu,
co z toho si nechá obchod, co případné
pustí a co za to zaplatí konsument, ale rozhodně
nebude to suma, která by zde padala na váhu. Pan
kol. Najman se bude starati jistě o to, aby páni
živnostníci a obchodníci neslevili nic. To
je konečně jeho životní povolání.
(Hluk. - Posl. Najman: To dělá spíš
váš Lustig!) Velectění pánové,
kdo takto mluví, je povinen přinésti doklady.
Račte si vzíti ceny, za které prodávají
naše konsumy, a shledáte, že konsum prodává
dnes v detailu za ceny velkoobchodu. Vy to neděláte,
následkem toho nemáte práva do této
věci něco mluviti, pořád ještě
zůstaly naše konsumy jedinou ochranou konsumujícího
obyvatelstva. (Posl. Macek: Váš už je za roben!)
Pane kolego, o tom, za koho stát už platil, když
zkrachoval, mohli bychom mluviti poněkud více, naše
konsumy své dluhy v Obilním ústavě
si zaplatily do posledního haléře, ale
kdybychom se podívali na položky jiných pánů
a skupin, našli bychom tam položky neobyčejně
interesantní. (Výkřiky.)
Pánové, mluví se o tom, že se nebude
zdražovati. (Hlas: Vy jste bojoval proti zemědělcům
v ministerstvu zásobováni!) Velectěný
pane kolego, doufám, že se mi podařilo chrániti
konsumenta a neškoditi zemědělci. Kdybyste
v této politice pokračovali, byla by na tom republika
lépe. Mluví se, že cla nebudou zdražovati.
Cla zdražují už teď. Račte se podívati,
od pouhého předložení předlohy,
jak stoupají ceny na burse! (Výkřiky.)
Velkonákupní družstvo potravní nemá
v této době zásob na více než
8 dní a musil to býti ministr zásobování,
který je požádal, aby si opatřilo nějaké
zásoby. (Hlas: To je zvláštní věc,
že pan ministr zásobování upozorňuje
najednou velkonákupny, to je zvláštní!)
Jsou různé názory o povinnostech úřadu,
ale je zase druhý ministr, který považuje za
svou povinnost, povolení k dovozu nedávati.
Tedy, pánové, ono se prý nezdražuje!
Z mlýnů se prodávala mouka žitná
v měsíci březnu za 170 až 180 Kč
za 100 kg, dnes je prodávána za 190 Kč. Při
tom však mlýny neprodaly více mouky, než
měly zakoupeno žita, ježto se očekává
další stoupání obilí. V měsíci
květnu v druhé polovině, poněvadž
se považují cla již za odhlasovaná, stoupla
žitná mouka na 205 až 215 Kč, takže
vzestup se jev v měsíci květnu až o
30 Kč. To je důsledek cel, ač ještě
nejsou odhlasována. Tu je anticipováno to, že
budou odhlasována. Dnes na začátku června
se už žádá až 220 Kč. To je
vzestup o 25%. Pšeničná mouka hrubá
v měsíci únoru a březnu stála
335 až 340 Kč, v měsíci dubnu již
360 Kč, v měsíci květnu 370 a dnes
žádají mlýny 380 Kč. Dnes se
prodávají žitné otruby za 103 až
105 Kč. Až budou za 120, jak budou drobní zemědělci
nadšeni tímto důsledkem cel, dovedete si představiti...
(Výkřiky.)... následkem toho, že
budou cla na obilí, rozhodně asi tyto otruby klesnou,
že ano?
Ještě větší je vzestup u zadních
druhů pšeničné mouky, které
stouply z 240 na 270 Kč, a dnes mlýny žádají
310 Kč, takže během dvou měsíců
stoupla tato pšeničná chlebová mouka
o 20%. (Výkřiky.) V tomtéž poměru
pohybovaly se ceny obilí. (Výkřiky.) Nemluvme
tedy, že by toto clo nepřevalilo se do cen, že
by toto clo někdo zachytil, že by to byl ten polštář
obchodní, nebo některý jiný, nebo
třebas cizí dovozci. Toto clo se projeví
v plné míře a projevuje se ihned u zboží
importovaného, u pšenice. Pouze u věcí,
které v přebytku produkujeme doma, snad by se clo
nemusilo v plném rozsahu hned projeviti. (Posl.
Najman: Starobní a invalidní pojišťování
nám také zdražuje!)
Pánové, velice mne těší, že
pan kol. Najman ráčil přijíti
s nápadem, že zde neobyčejně zdražuje
starobní a invalidní pojištění.
Já vám o tom něco řeknu. Vždy
se mluví o tom, že byla učiněna nějaká
milost obyvatelstvu tím, že byla provedena ochrana
nájemníků, že se zavedly nějaké
chlebenky nebo moučenky, nebo že se provedlo pojišťování.
To není naprosto podpora zaměstnanců, nýbrž
zaměstnavatelů. Porovnejme mzdy v zemích,
kde tohoto pojištění není, se mzdami,
které platíte vy zde, kteří jste lidu
sice toto pojištění ještě nedali,
ale pořád o něm mluvíte. (Tak jest!)
Jak to vypadá, prosím? Nedávno přednášel
váš přívrženec, přívrženec
cel, pan dr Hotowetz v Praze, a co tam uváděl?
Pravil: "Týdenní mzda zedníka v Praze
činila v únoru r. 1926 235 Kč, ale v Londýně
705 Kč, a ve Filadelfii v Americe 2460 Kč. Týdenní
mzda tesaře u nás činila 252 Kč, ale
v Anglii, kde mají plné pojištění,
705 Kč a v Americe 1890 Kč. U montérů
činila mzda, dosti vysoko počítáno,
265 Kč, v Anglii 516 Kč a v Americe 1640 Kč.
U knihařů u nás 223 Kč, v Anglii 664
Kč a v Americe 1470 Kč." - Ale, pánové,
vezměme si zemědělské dělnictvo.
Pan dr Hotowetz, přímluvčí
agrárních cel, konstatuje, že u zemědělského
dělnictva byly mzdy ve Spojených Státech
asi 10kráte vyšší než v Československu
a v Anglii 2kráte až 3kráte vyšší.
Vy, pánové, neustále mluvíte o světových
cenách výrobků. Vy máte u nás
ceny obilí amerického plus doprava do Evropy. Když
máme světové ceny, kde máme světové
mzdy? Americký dělník nevyučený,
řekli jsme vám to několikráte, může
si nakoupiti za svoji denní mzdu 1 q pšenice. Americký
dělník vyučený může si
nakoupiti 1 q mouky. U nás si může koupiti
toto množství tak za 7 až 14denní mzdu.
Toto je ohromné rozpětí mezi vašimi
světovými cenami a mzdami, které platíte
dělníkům. A když mluvíte, že
dáváte něco tím sociálním
pojištěním průmyslu i zemědělství,
tedy ten krejcar, který dáváte dělníku
a který mu vyčítáte, vzali jste si
několikráte nízkou mzdou a nízkou
životní úrovní dělnictva. A je
hanba, desetkrát hanba, že se může najíti
čestný člověk, který tomu nešťastníkovi,
kterému nedá najísti, vytýká
kousek toho sociálního pojištění.
Styďte se, pánové! (Potlesk čsl.
soc. demokratických poslanců.)
Je tu skutečná brutalita názorů, která
může v takové situaci takto mluviti. Vezměte
si brožurku redaktora Marka a tam se dočtete, že
ve Švédsku deputátník má 6300
Kč hotově a 6300 Kč deputátu. Ve Švýcarech
ženatý 700 Kč měsíčně,
světlo, otop, byt, brambory a ovoce. Nádeníci
ke stravě mají 27-39 Kč denně. Porovnejte
platy u nás a vezměte Anglii, kde je plné
sociální pojištění, a pak mluvte
o tom, zdali něco berete nebo dáváte.
Pánové, u nás se mluví z jedné
strany jménem všeho zemědělského
obyvatelstva. Když čtu ty brožury a odůvodnění,
tak tam nacházím vždycky: Mluvíme jménem
40% zemědělského obyvatelstva tohoto státu.
- Pánové. pojem zemědělského
obyvatelstva je neobyčejně pružný podle
toho, oč se právě jedná. Když
se jedná o cla, mluví se jménem 40% obyvatelstva,
to jsou všichni dělníci, domkáři,
jednokozáci, dvoukozáci, ty všecky stejně
objímá vaše agrární láska.
Když se dělají kolektivní smlouvy, nemluví
se jménem všeho zemědělského
obyvatelstva. Mluví se proti části toho zemědělského
obyvatelstva, které je zemědělské
dělnictvo, a to mluvení jménem zemědělského
dělnictva ponechává se našim odborovým
organisacím.
Když se jedná o Zemědělskou radu a jedná
se o to, aby se vymezili ti, kteří jsou zemědělci,
v návrhu, který připravil dr Viškovský
před dávnými lety, se dokazuje, že zemědělec,
který nemá nejméně hektar půdy,
není žádným zemědělcem.
Když se vezme brožura p. prof. dr Brdlíka, druhého
mluvčího naší agrární
strany, stojí tam: "Poněvadž ve skupině
pod 2 ha zemědělské půdy zaujímají
velkou část také zahrádky při
domovním majetku a jsou tu malé parcely, které
představují jen jakýsi naturální
doplněk pro domácnost osoby, jichž hlavní
zaměstnání je jiné (řemeslníci,
obchodníci a pod.), lze mluviti o zemědělském
podnikání průměrně od velikosti
obhospodařované půdy závodů
okolo 2 ha."
Tedy ty domkáře, malorolníky do 2 ha vůbec
za žádné zemědělce nepovažujete
tam, kde jim máte poskytnouti právo v některých
zemědělských organisacích. A také,
pánové, když se podíváte do spisů
odborných národohospodářů,
konstatuje se tam, že teprve od 20 ha začíná
silnější zájem na výrobě
obilní a teprve ještě výše začíná
skutečná převaha. Vezmu-li si brožuru
p. Marka, zase najdu tam, že v zemích, o nichž
píše jako o zemích vzorného zemědělství,
drobný zemědělec vyhrává situaci
pouze produkcí masnou při volném dovozu krmiv
a bez celní ochrany na obilí.
Včera tady byl president zemědělské
rady slezské p. Zíka, kterého jsem prosil
za odpuštění, když budu citovati z jeho
vlastní brožury proti jeho straně. Pan president
Zika ostatně je zde nahoře v loži a může
dosvědčiti, že jsem ho slušně požádal
o prominutí, když budu citovati proti agrární
straně jeho vlastní brožuru, kde p. Zika pojednává
o zemědělství ve Švédsku a Dánsku
z r. 1923 a tam na straně 4. a 5. konstatuje, že je
tam převaha drobných zemědělců
do 40 ha, tedy, prosím, konstatuje - za drobné počítá
do 40 ha - že na příklad v Dánsku, v
tomto státě úplné bezcelnosti, má
i ten nejmenší chalupník své obydlí
zařízeno s úplným pohodlím,
pohovky, koberce, knihovnu, psací stůl a pod., "u
větších rolníků jsme viděli
nádherně zařízené přijímací
pokoje, salony, jídelnu, pracovnu a jiné. Všude
pořádek, čisto a spousta květin."
A praví dále výslovně: "Přímo
zamrazí u porovnání s našimi poměry,
když navštívíme malého domkáře
v Hammersgardu, který vlastní 2 ha půdy,
chová 2 dojnice, 1 tele, 1 kance, 5 prasnic a 50 slepic
a nikoli na cizí útraty, nýbrž většinu
krmiva poctivě kupuje. Absolvoval zemědělský
kurs, odebírá 2 politické a 3 odborné
časopisy, ukazuje nám odborné knihy ze své
knihovny, mezi nimi nauku o krmení domácích
zvířat." To je situace zemědělce
v zemi, která volně dováží krmiva
a nezná cel na obilí. Pan Zika uvádí
dále příklad, že rolník se 60
ha tam ještě přikupuje velmi mnoho krmiva a
praví, že se tam dováží hlavně
americká kukuřice a rumunský ječmen
a "tedy z ječmene, který jde kolem nás,
produkuje dánský rolník máslo i maso,
kterým zaplavuje naše trhy a při tom žije
v blahobytu, ač jeho výrobek na našich trzích
je zatížen dvojím dovozným oproti naší
tuzemské výrobě"
Aby se to u nás nestalo, proto jsme na ten ječmen
a kukuřici udělali cla. (Posl. dr Juriga: Však
kukuricu nebudete jesť!) Pane kolego, v této věci
souhlasím úplně s některými
pány z agrární strany, že brambory jsou
pro prasata a prasata pro lidi.
Tam ovšem nezachraňují zemědělce
obilními cly a také ne průmyslovými,
takže každý větší rolník
má své osobní auto. Při tom je daňové
zatížení dánského zemědělství
podle Ziky více než dvojnásobné u porovnání
s naším zemědělstvím. Podle téhož
agrárního autora převažuje produkce
rostlinná teprve při usedlostech přes 100
ha.
Když mluvíme o Dánsku, Holandsku a Švýcarsku,
můžeme také slyšeti pravdu i s vaší
strany, která má zde mínění
jiná. V debatě ve výboru zemědělském
kol. Chalupa, kterému pánové nebudou
upírati zemědělské znalosti, poněvadž
myslím, že mnohý se s ním setkal jako
s ekonomem v minulých letech, přednesl řadu
výpočtů, mezi nimi výpočty
dvou domkářů na Českobrodsku, tedy
v krajině jistě úrodné. Prvý
z nich, který má 4 ha polí a luk, osil řepou
2 1/2 korce, žitem 3 1/2, pšenicí 2 1/2,
ječmenem 2 1/2, bramborami 1 1/4, jetelem 1/2,
luk bylo 1 1/4 korce. Má tři kusy hovězího
dobytka, jednoho vepře, 12 slepic, 3 husy. Všimněte
si toho ohromného nepoměru ve srovnání
s bezcelným Dánskem. Má tři dospělé
členy rodiny a 4 děti. Z obilí neprodal nic,
přikoupil 2 q pšeničných otrub a 3 q
kukuřice, mimo to žito nechal vymílati na 50%,
peněžní příjem měl pouze
za řepu. Druhý malorolník, který měl
7 ha polí, osil řepou 2 ha, žitem 1 ha, pšenicí
1 ha, ječmenem 1 1/2, bramborami 1/2, jetelem 1. Má
5 kusů dobytka hovězího, 4 vepře mimo
selata, 20 slepic, 10 husí. Rodina čítá
6 členů, z nich jedno dítě. Prodal
5 pšenice, 7 q ječmene, koupil 9 q otrub, 2 q krmné
mouky. Lze si představiti, kolik tento může
vydělati na zdražení obilí v době,
kdy otruby žitné čítají se již
za 103 Kč a po uzákonění cel stoupnou
na 110 nebo 115 Kč? Mohl bych uvésti takových
výpočtů více z praxe, žádné
výpočty theoretické, neboť máme
příležitost, abychom spravovali své
statky. Naše západočeské družstvo
má také vlastní statek. Konstatuji, že
skutečný interes na obilní výrobě...
(Posl. Mašata: Vy máte také statky a zájem
na clech!) Pane kolego, kdybychom měli logiku, že
budeme považovati za pravdu to, co nám nese do vlastní
kapsy, mohli bychom mluviti také jinak. Pravdou je to,
co skutečně pravdou jest a ne to, co si kdo přeje.
(Posl. Mašata: Kolik prodal cukrovky?) Řekl
jsem, kolik osil cukrovky. Konstatuji, že peněžní
příjem byl z cukrovky. Pokud se týče
cukrovky, to je historie svého druhu. Jak se to dělalo?
Vždycky jeden rok, když je cukr drahý a řepa
laciná, přijdou zemědělci a řeknou:
Prodejte akcie, budeme porolničovati, to nejde, abyste
snad vydělávali na cukru a my na řepě
prodělávali. Prodají se akcie a následujícího
roku je řepa drahá a cukr laciný a na to
se řekne: my, kteří jsme koupili akcie a
vydělali na cukrovce, máme dopláceti na zatracený
cukr? Zase to panu Mandelíkovi prodáme. Ovšem
dnes už to není pan Mandelík, který
má akcie cukrovarů, a řepa klesá.
Ne všichni zemědělci, kteří dodávají
řepu, jsou mezi akcionáři, kteří
mají podíly cukrovarů. (Výkřiky
posl. dr Jurigy.)
Když se snažíme roztříditi těch
40% zemědělského obyvatelstva, jehož
jménem mluvíte a jež chce prý zavésti
cla, shledáme podle statistiky z r. 1910, o niž se
opírá také pan dr Voženílek z
pozemkového úřadu ve svém díle
o Pozemkové reformě - jak vidíte, já
se s oblibou opírám jen o vaše autority - a
která je pro Čechy, Moravu a Slezsko dosti podrobná
a jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus nikoli, že u nás
je z celkového počtu zemědělců
2,142.601, tedy 39% všeho obyvatelstva, samostatných
podnikatelů pouze 632.863. Pachtýřů
je 29.715 a pomocných členů rodiny
693.570, čili 1,356.148, počítáme-li
všechny pomáhající členy rodiny
k samostatným podnikatelům. Úředníků
a zřízenců bylo 10.017, dělníků
559.287, nádeníků 217.149. Můžete
mluviti jménem všech těch 40%, jménem
všech těch dělníků a deputátníků?
To nemůžete, poněvadž zdražení
živobytí postihne také zemědělské
dělnictvo a vy mu budete musiti přidati, aby mělo
to, co dosud. Doufám a přeji si, abyste mu přidali,
aby měl to, co dosud. Deputátníkovi zůstane
jedno, jestli brambor stojí korunu nebo dva haléře,
když ji musí sníst, ale má-li hotové
výdaje, musíte mu přidati, aby měl
to, co dosud.
V tom však ještě nevězí celé
jádro věci, to vězí v rozdělení
pozemkové držby. Podle názoru pana dr Viškovského
a pana prof. Brdlíka je těch nezemědělců,
kteří, nemajíce více než dva
hektary, nejsou zemědělci, 1,049.457. Z toho je
do jedné poloviny hektaru 667.526 případů,
od jedné poloviny hektaru do jednoho hektaru 201.389, od
jednoho do dvou hektarů 180.542. Tito držitelé
půdy v celkovém počtu 1,049.457 se za zemědělce
výdělečné vůbec nemohou počítati.
To bylo před pozemkovou reformou. Ta přidělila
průměrně 1,18 ha na jednu osobu, ale těch
1,18 ha neudělalo z těchto lidí žádné
zemědělce. Také to nepřidala jen těm,
kteří mají jeden hektar, nýbrž
celé řadě lidí, kteří
měli více. To neznamená žádné
značné rozmnožení skutečně
velkých zemědělců, až snad na
případy zbytkových statků. To jsou
všechno dělníci s kouskem půdy, kteří
tím doplňují svoje živobytí.
Nemůžete také tvrditi, že ti, kteří
mají 2 až 5 ha, kterých je 176.826 anebo ti,
kteří mají 5 až 10 ha, kterých
je 103.497, celkem 280.323, by měli na obilí větší
zájem. Ti mají zájem leda na produkci masné.
O tom nemůže býti řeči. Teprve
od 20 hektarů se může mluviti o tom, že
majitel může dostati za zdražené obilí
ty ztráty, které bude míti v důsledku
zdražení produkce vůbec. Máme asi 10.000
lidí, kteří budou míti skvělý
zisk. To jsou všichni ti, kteří dostali zbytkové
statky. Těch je asi 2000, kteří mají
kolem 100 hektarů, a dále je 500.000 hektarů
těch, které vyvlastňujeme a které
dáváme těm starým šlechticům,
proti kterým vedeme zápas nacionální,
politický a hospodářský, je zde jmění
mrtvé ruky, to všechno jsou ti, kteří
budou míti ve zvýšených clech skutečně
veliký a značný výtěžek.
A ptám se, zdali smyslem této věci má
býti, abychom pomáhali těm, kdož mají
dosti, a brali těm, kteří mají málo,
nebo zdali tyto vrstvy jsou v takové krisi, že jsme
povinni jim pomáhati? Kdyby ti pánové vyráběli
obilí za náklady, které jsou pod výrobními
náklady obilí, musili bychom hledati cesty, abychom
jim pomohli, poněvadž se nejedná jen o ně,
jedná se o národní hospodářství.
Ale když stojí pšenice na 230 a vy se nechcete
spokojiti s klouzavými cly, která měla zakročiti,
kdyby ceny klesly, můžete zde mluviti o politice spravedlivé
a záchraně drobného zemědělce?
Vrstva, která zde skutečně bude míti
veliký zisk, je vrstva velkostatkářů
od 100 ha výše. Já jsem pozoroval vaši
statistiku, která je dělána s neobyčejným
důvtipem. Řekne se: Zemědělci mají
tolik a tolik půdy, z toho drobných zemědělců
je tolik a tolik, oni mají 1/3 nebo 1/2 ha půdy
a zásobují tedy konsum polovinou či třetinou
produkce. Zapomíná se říci, že
zásobují sebe a ne obilní trh a že ještě
přikupují. Nechte si dáti od kol. Remeše
zprávy a já vám také mohu přinésti
nákupní statistiku na Pardubicku a Plzeňsku
našich zásobovacích konsumů. Od měsíce
března stoupá rapidně odbyt chleba a mouky
v našich venkovských místech, poněvadž
drobní zemědělci jsou se svými zásobami
u konce a začínají kupovati u nás.
(Výborně!) Tedy, pánové, kdybych
chtěl koncedovati ten interes všem těm, kteří
jsou zde s 10 až 20 ha, nepřijdete než na nějakých
10% zemědělského obyvatelstva, při
čemž jeden dostane z té politiky 100 korun,
druhý dostane 1000 korun a třetí statisíce.
Řekl jsem, že by bylo lépe, jako v celé
řadě jiných věcí, dáti
těm zemědělcům, kteří
toho potřebují, přímo peníze
do kapsy, než je zachraňovati tímto způsobem.
Co je špiritusové hospodářství?
Špiritusové hospodářství je založeno
morálně na tom, aby se pomohlo zemědělcům,
pěstujícím brambory, které by jinak
nemohli prodati, a to se pomáhá tím, že
zemědělec dostane šesták a špiritusník
10 Kč. To by bylo lepší dáti zemědělci
2 šestáky hotově hned a tomu špiritusníkovi
nedati nic.
Pánové, kteří sdělávali
tento celní sazebník, jsou si vědomi, že
touto věcí potrefí a musí potrefiti
drobné zemědělce. Proto dali do tohoto celního
sazebníku také ochranná opatření,
t. zv. cla na produkci živočišnou, vědouce
ovšem velmi dobře, že také zde přijdou
sami na svůj vlastní účet. Ale, pánové,
živočišné produkci se u nás pomáhá
tím, že zavádíme cla na krmiva. Původní
cla, se kterými jste přišli, byla až 22
Kč na kukuřici. Po zápasech, které
jsme vedli a které vedl pan kol. Tománek,
který si vzpomněl, že je ze Slovenska, proti
svým pánům kolegům celní koalice,
na konec se podařilo sraziti ta cla na ječmen a
kukuřici, takže se řeklo, na ječmen
krmný bude 8 korun a že aspoň na krmnou
kukuřici nebudou činiti, tuším, více
než 6 Kč. Proč se má vůbec zdražovati
nějakým způsobem plodina, které, říkáte
sami, že máme dost, že ji ještě vyvážíme,
jako ječmen, a když máte tu logiku, proč
se má zdražovati plodina, které nemáme
dost a kterou dovážíme, jako kukuřice?
Kde je vnitřní logika této celní politiky?
Někdo může chrániti domácí
produkci nadbytečnou, aby neklesla pod světovou
úroveň, a říká, že to
dělá cly. Někdo může chrániti
živočišnou produkci, ale nemůže říci,
že ji chrání dovozem krmiv. To je jen snaha
nějakým způsobem tuto výrobu zdražiti.
Jaký bude efekt, když bude 1 kg ječmene o 8
hal. dražší? K výrobě 1 kg masa
se počítá 5 kg ječmene. 5 X 8 je 40,
na mrtvé váze se to projeví ještě
výše. Vezmete-li kukuřici, vidíte stejně,
že 4 kg stačí. 4 X 6 je 24, a objeví
se to as 40 hal. Pomůžete drobným zemědělcům
tím, že jim zvýšíte výrobní
náklady a abyste je odškodnili, uděláte
cla na dobytek? Od importu si nepomůžete, poněvadž
dočasné poklesy valuty jsou větší
než jakákoli cla, která by mohla chrániti,
nehledě k tomu, že věc zůstává
stejná, když je zde krise odbytová, poněvadž
konsumenti od drobných zemědělců nemohou
kupovati, poněvadž nemají na to peněz.
Zvýšiti kupní sílu konsumenta nebo snížiti
náklady anebo odstraniti všechny zbytečné
zprostředkující síly mezi producentem
a konsumentem, odstraniti všecky nemorální
zisky obchodu, tuto politiku dělati nemůžete
a mluvíte-li o konsumech, račte si vzpomenouti na
svoji Zemku, která kupovala polský dobytek a která
kupovala od vás váš vlastní dobytek,
nedávala vám za to více nežli kdokoliv
jiný a prodávala tak draho jako každý
jiný. (Tak jest!)
Pánové, já jsem řekl, že je velký
rozdíl pro živnostníka, dostane-li tisíc
lidí drobných o 500 Kč více, nebo
dostane-li Schwarzenberg těch 500 tisíc Kč,
které z toho resultují. To je neobyčejně
nebezpečná politika. Pánové, to, co
děláte, bude míti podle mého přesvědčení
pro drobné zemědělce důsledky katastrofální.
Nemůžete jim zaručiti odbyt, dokud úroveň
průmyslového obyvatelstva je tak neobyčejně
snížena jako dosud, a když nemůžete
zaručiti odbyt, tedy zejména zvýšení
cen nemůže míti u nich platnosti. (Posl.
dr Zadina: Cizí dobytek má odbyt.) Cizina má
nepatrný odbyt proti dřívější
době. Škrtněte těch 200 tisíc
kusů z Polska a situace se nezmění ani o
haléř, poněvadž ta spotřeba,
která je doma, je daleko větší než
ty věci. Vy to uvidíte, pánové, vždyť
máme zkušenosti z nedávné doby. Kdo
si pomohl ve válce? Ti domkáři nebo malorolníci?
Pomohli si jen velkostatkáři a sedláci. Chodím
mezi malorolníky od obce k. obci a vidím, že
jsou stále tam, kde byli, poněvadž to, co vyrobili,
snědli a spotřebovali a celou řadu věcí
musili přikupovati. Ten, kdo prodává ze svého
nadbytku, může míti zisk ze zvýšených
cen, ale ten, kdo musí přikupovati, nemůže
míti žádného zisku, nýbrž
ztrátu. A těch 2- a 5hektarových majitelů
je více než těch, kteří mohou
míti zisk. Tedy jednáte proti ohromné většině
zemědělského obyvatelstva politikou, která
může míti výhodu a zisk jen pro velké
producenty, kteří mají nadbytek ať produktů
nebo vlastních výrobků k prodeji. (Posl.
dr Zadina: To je rabulistika, pane kolego!) Pane kolego, rabulistika
se ciframi neděje. (Posl. Machník: To je věc
názoru!) To je věc názoru, to je věc
cifer a skutečnosti. Jen si jděte do těch
zemí vzorného zemědělství a
budete mluviti, jako mluví vaši vlastní páni,
kteří tam odtud přijeli. Kdyby měli
doma možnost mluviti tak, jak je to jejich přesvědčení,
mluvili by jinak, ale tato politika, která je v zájmu
jiných interesentů než zemědělství,
ta ovšem tato fakta nemůže přiznati. (Posl.
dr Zadina: Ty země mají moře a na blízku
Anglii! Dejte nám sem také moře a Anglii!)
Pane kolego, Švýcary také nemají
moře a přečtěte si ve vlastních
brožurách, co se tam praví o zemědělství,
a je to stát stejně vnitrozemský jako my.
Jádro vězí v názoru, na kterou část
obyvatelstva, na kterou produkci se položí váha,
a my jsme povinni bráti zřetel na produkci živočišnou
jako produkci racionelní a tato produkce znamená
pro drobného zemědělce bezcelný dovoz
toho, co potřebuje.
Pánové, vy nemůžete dáti drobnému
zemědělci žádné další
pozemky vyjma to, kdybyste provedli ještě jednou pozemkovou
reformu a kdybyste rozdělili také statky nad 100
ha, pak budete moci dáti ještě drobnému
zemědělci půdu, ale nechcete-li tuto novou
pozemkovou reformu dělati a nechcete-li připustiti
nové rozdělení půdy po venkově,
pak můžete dáti drobnému zemědělci
jen možnost, aby rozšířil svou živočišnou
produkci pro sebe i pro konsumenty, a to jen tehdy, když
svou politikou na jedné straně umožníte
lacinou výrobu, bezcelný dovoz krmiv a na druhé
pomůžete druhé polovici obyvatelstva, aby bylo
schopno zaplatiti a spotřebovati, co vyrobí drahý
zemědělec.
Slyšel jsem a vím, jak některé daleko
vidoucí hlavy v našich agrárních kruzích
soudí o výsledku celé této věci.
Soudí takto: zvýší se pozemková
renta, vzrostou obtíže pro drobného zemědělce,
a během nějakých 10, 20 let, co jsme dali
drobným zemědělcům na přídělech
půdy, zase ti velcí, kteří hospodaří
za docela jiných podmínek, skoupí a pozemková
reforma octne se teprve tam, kde si ji páni přejí
míti. Vy znesnadňujete hospodaření
těm drobným, kteří z toho budou musiti
utíkati a budou prodávati půdu těm,
kteří na ni budou míti. U drobných
jen první nabyvatelé půdy budou míti
z této politiky nějaký zisk, ale druzí
budou musiti každý kousek půdy draho platiti.
Drobný zemědělec, který potřebuje
půdy, jí nedostane, nebude s to ji koupiti a skoupí
ji ten, kdo má prostředky. To je hlubší
smysl celé reformy.
Už jsem viděl ty národohospodářské
zásady, které takto pomáhají drobnému
zemědělci při jiných příležitostech
v drobném. Sdělil jsem jednomu národohospodáři,
aby uvedl, že praktická hlava drobného člověka
přijde snadno na velkou národohospodářskou
poučku, která se uplatňuje v našem národním
hospodářství.
Mezi Smíchovem a Císařskou loukou je malé
říční rameno a v zimě, když
řeka zamrzla, chodili lidé ze Smíchova na
Císařskou louku bez nesnází. Jednoho
dne jsem shledal, že bylo přes led, který byl
vysekán, položeno prkno a u toho stál muž,
který vybíral krejcar. Řekl jsem: to je nová
národohospodářská praxe, která
udělá nejdříve řeku, pak postaví
most a potom vybírá krejcar. Ten zemědělec
bez vašich cel mohl choditi volně, vy mu však
zdražíte výrobní náklady - vysekáte
tu řeku pak mu dáváte celní ochranu
- to prkénko a vaši páni vybírají
ten krejcar.