Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Trvalý hluk. - Různé výkřiky.)
Prosím o klid. (Hluk trvá. - Předseda
zvoní.)
Prosím o klid.
Posl. Zápotocký (pokračuje): Mohl
bych uvésti ještě celou řadu dalších
a křiklavých případů: Firmě
Belada byla zadána stavba transformační sítě
za 300.000 Kč. Později byly číslice
v protokolu vyškrabány a vepsána suma 500.000,
takže zadávka byla o 200.000 zvýšena.
Nejvyšší účetní státní
kontrolní úřad konstatoval, že celá
řada těchto věcí, které hraničí
na podvod, byla páchána panem inž. Vaňoučkem,
který v sobě soustřeďoval dohromady
tři funkce; předně funkci zástupce
státu, za druhé funkci předsedy správní
rady elektrárny a za třetí funkce jediného
vedoucího a výkonného orgánu společnosti,
který konal většinou úplně sám
a bez kontroly veškeré funkce vedoucí a řídicí,
a to od přijetí ranní pošty až
do vypracování stavebních a ostatních
závěrečných listů, vyjednávání
s podnikateli, zadávání stavebních
prací často bez závěrečných
listů a bez schválení, uvědomění
a povolení správní rady vůbec, který
vyplácel dodavatelům milionové částky
často bez náležitých dokladů
a oprávnění a nebo beze schválení
a povolení správní rady vůbec. Prosím,
tento pan inženýr sedí dosud na svém
místě, má svoje tři funkce, je obklopen
celou řadou svých příbuzných,
jen aby se na toto hospodářství nepřišlo
a aby se kryli. Z neznámých příčin
je zadržováno podání tohoto revisního
nálezu ministerstvu veř. prací. Celé
tři měsíce revisní nález je
již vyhotoven, ale doposud nebyl předložen a
doposud z tohoto revisního nálezu nebyly vyvozeny
důsledky.
Tak to vypadá v hospodářství elektráren
a je proto samozřejmé, že máme pochybnosti
i vůči hospodářství ve Východočeské
elektrárně, bylo by potřebí, aby byla
provedena také zde revise a aby revisní nález
byl parlamentu předložen, aby poslanci věděli,
komu mají co povolovati a za jaké hospodářství
mají před veřejností přejímati
odpovědnost.
Nedůvěřujeme, že nám vláda
říká v těchto věcech čistou
pravdu, poněvadž víme, že právě
v poslední době jedná se opět o ukrytí
nového korupčního hospodářství.
Je to Pivovarská banka, která vykazuje 75 milionů
pasiv proti 17 milionů aktiv, a víme, že ministerstvo
financí vyjednává s věřiteli
banky o vyrovnání a sanaci, a že vláda
nabízí na tuto sanaci 15,400.000 Kč a ještě
dalších 20 milionů, tedy že banka jest
nějakými 60 mil. Kč pasivní. V časopisech
se o té věci nesmí psáti, časopisy
se konfiskují, ministerstvo financí vydřené
peníze z poplatníků strká po straně
do krku těm, kteří nesvědomitým
hospodářstvím tyto věci zavinili.
(Výkřiky posl. Kreibicha.) Jest pochopitelno,
že od podobného vládnoucího zřízení,
jehož všechny složky jsou prožrány
korupcí, která pracuje na základě
těchto věcí, nemůže pracující
třída ani zemědělského ani
průmyslového lidu nic očekávati. Po
ustavení republiky jest znáti ve vládních
kruzích jedině honbu za ziskem. Jest zde heslo využíti
poslední chvíle a trhnouti, co se dá, než
se tyto poměry sřítí. Ohánění
se zájmy státu a republiky jest v ústech
vládnoucích kruhů nejpustější
fráze. Zájmy vlastních kapes, zaopatřování
vlastních příbuzných, opatřování
sinekur třeba za cenu zbídačení tisíců,
třeba na účet sirotčích i podobných
peněz - to jest vedoucí heslo, kterému jsou
podřízeny všecky veřejné i státní
zájmy.
Dnešní společnost není schopna udělati
pořádek, ať zasáhne do kteréhokoliv
odvětví, vyrůstá jí na místo
podniků všeobecně prospěšných,
jakými by mohly a měly býti na př.
podniky elektrárenské, jen hnilobné květy
úpadku kapitalistické společnosti, korupce
a zlodějna. Tato politika donutí však všecky
pracující třídy měst i venkova,
všechny lidi dobré vůle, vytvořiti jednotnou
frontu, zúčtovati s celým prohnilým
dnešním hospodářstvím a klásti
základy nové a lepší společnosti.
(Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Další
slovo má pan posl. Svoboda. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Prosím o klid.
Posl. Svoboda: Slavná poslanecká sněmovno!
Projednávaná zpráva výborů
dopravního, ústavně-právního
a rozpočtového o vládním návrhu,
kterým se povoluje užíti dílčích
dlužních úpisů Východočeské
6% investiční půjčky elektrisační
z r. 1925 v částce 27 mil. Kč jmenovité
hodnoty se zemskou zárukou k ukládání
nadačních, sirotčích a pod. kapitálů,
vztahuje se na investiční elektrisační
úvěr, jímž se má podporovati
rozmach elektrisace východočeského kraje.
Investice téhož druhu v každé oblasti
znamenají pokrok, zintensivnění podmínek
k oživení výrobního a hospodářského
ruchu. Proto budeme pro předlohu hlasovati... (Posl.
Kreibich: Bez revisního nálezu! Na základě
naděje!) Můžete býti bez starosti,
že tam, kde byl jakýkoliv nepořádek,
vždy svědomitě jsme se starali, aby vinníci
byli zjištěni. Za nás mluví činy,
korektní jednání, hájení pravdy
a poctivosti. Vy jste od těchto zásad příliš
vzdáleni a nemáte legitimace, abyste kohokoliv podezřívali.
(Výkřiky posl. Kreibicha.)
Budeme tedy pro tento návrh hlasovati.
Jsem však povinen připomenouti, že vláda
v naznačeném směru neprojevuje všude
dosti pochopení, aby soustavnou elektrisaci podporovala
a umožňovala.
Tak na př. zdržuje delší dobu povolení
zemské záruky pro investiční úvěry
moravských elektráren, ač nejde v podstatě
o nic jiného, nežli o pouhou záruku země,
bez finančního zatížení státu
nebo země, aby moravské elektrárny mohly
získat i lacinější úvěr.
Bez záruky země získati ho nelze, zemský
výbor na Moravě záruku přislíbil,
státní správa však postavila se z nevysvětlitelných
důvodů na záporné stanovisko a zdráhá
se dáti k takovýmto zárukám zemského
výboru schválení.
Moravský zemský výbor, jak vysvítá
z jeho obsáhlého memoranda, zabývá
se již od r. 1912 otázkou zásobování
celé oblasti země Moravy elektrickou energií
a založil k tomu účelu společně
se státní správou 4 společnosti, kterým
bylo svěřeno uskutečnění této
akce. Jsou to: Západomoravské elektrárny
s akciovým kapitálem 30 mil. Kč, s celkovými
investicemi asi 205 mil. Kč. Středomoravské
elektrárny s akciovým kapitálem 20 mil. Kč,
s investicemi v obnosu 67,2 mil. Kč. Moravsko-slezské
elektrárny s kapitálem 22,5 mil. Kč a s celkovými
investicemi v obnosu 62,580.000 Kč., Severomoravské
elektrárny s kapitálem 10 mil. Kč a investicemi
35,100.000 Kč.
Investice značných finančních rozměrů
byly a jsou opatřovány výpůjčkami.
Zemský výbor se zpravidla zaručuje za tyto
vypůjčky, čímž se dosáhne
mnohem příznivějších podmínek,
a to zejména značně nižších
úroků. Úrok obvyklý při úvěru
pro průmyslové podniky je dnes asi 10%, kdežto
úrok z výpůjček zaručených
zemským výborem je pouze asi 7%. Tímto způsobem
byly hlavně umožněny poměrně
nízké ceny elektrické energie.
Touto akcí bylo skutečně dosaženo toho,
že elektrická energie na Moravě je průměrně
značně levnější než na př.
v Čechách.
V poslední době byl však tento příznivý
vývoj elektrisace na Moravě ohrožen tím,
že vláda se zdráhá schváliti
tyto záruky zemského výboru, a to proto,
že se obává, že by těmito závazky
mohlo býti finanční hospodaření
zem. výboru ohroženo.
Z obsáhlých informací a odborných
posudků, jež byly zaslány pánům
ministrům i poslancům, je zjevno, že elektrárny
moravské jsou vybudovány na úplně
zdravých základech a že výsledky elektrisační
akce jsou úplně uspokojivé a že tedy
obavy uplatněné vládou nejsou nikterak odůvodněny.
V odborném dobrém zdání profesora
Lista na podkladě obsáhlých výpočtů
je prokázáno, že moravské elektrárny
patří k nejlepším hospodářským
podnikům, a zabrzditi jejich vývoj nesprávnou
úvěrovou politikou bylo by velkou hospodářskou
chybou, kterou by si vláda neměla sama připisovati
na konto své odpovědnosti.
Je to tím povážlivější,
že se brzdí výrobní a hospodářský
ruch v době velmi tíživé krise, kdy
každá investice vedle své produktivní
podstaty má charakter zmírňování
nezaměstnanosti. V tomto směru měla by se
vláda oprostiti od dosavadní úzkoprsosti
a přispěti k uvolnění investičních
a úvěrových potřeb jak v zájmu
země Moravy, moravských obcí na elektrisaci
interesovaných, tak zájmu nezaměstnaného
dělnictva, kterýžto zájem neměl
by zůstati pro odpovědnou a svých povinností
dbalou vládu lhostejným.
Musím s parlamentární tribuny velmi ostře
protestovati proti tomu, že se zemi Moravě odpírá
souhlas, aby podporovala zařízení, kterými
má býti země hospodářsky posílena
a povznesena. Žádám proto po vládních
činitelích, aby pochopili a nebrzdili význam
a prospěch soustavné moravské elektrisace,
stavbu přehrad a zvláště přehradu
na Dyji u Vranova. Přehrada na Dyji má býti
velkým dílem v soustavě elektrisační,
na jehož vybudování hodlá země
věnovati na 30 mil. K a jež má sloužiti
nejen k výrobě elektrické energie, nýbrž
má ve vysoké míře sloužiti i
zájmům zemědělským, poněvadž
znemožní na jedné straně veliké
a škodlivé záplavy v dolním toku Dyje,
působící téměř každoročně
milionové škody, má však také umožniti
i zavodňování rozsáhlých oblastí
půdy pod Znojmem a zvýšiti jejich výnosnost.
Zdůrazňuji, že v těchto záležitostech,
dotýkajících se životních a hospodářských
zájmů Moravy a jejího obyvatelstva, nestrpíme
žádného zabrzďování, ani
pomalé tempo vyřizování, a to hlavně
z příčiny, že u nás nezaměstnanost
vystupuje v hrozivé tvářnosti a může
jí býti čeleno novými investicemi
a všestrannou podporou výrobního ruchu. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
V souvislosti s tímto protestem vznáším
také protest proti přiškrcení zemského
rozpočtu moravského.
Je to v souhrnu velmi smutná kapitola vrchnostenského
poručníkování ústředních
úřadů nad zemským hospodářstvím
moravským, které v tak mnohém směru
mohlo by býti státnímu hospodářství
dobrým vzorem. Napřed se zemi v pravém slova
smyslu zkonfiskovaly všechny zdroje příjmů,
a za to v náhradu se jí závazně slíbily
zemské úděly. Po několika letech vláda
však zemské úděly ruší a
zemi odkazuje jen na přirážkový systém,
ač jí ukládá mnoho povinností
a výdajů, přináležejících
nikoli na účet země, nýbrž na
účet státu.
Odnětím zemského údělu, činícího
v poslední době 43 mil. Kč ročně,
octla se země Morava v těžké situaci,
jež se r. 1925 podstatně ještě zhoršila
tím, že všechny přebytky let minulých
byly úplně vyčerpány a že bylo
nutno přikročiti ke kontrahování kontokorentních
dluhů, které dostoupily koncem minulého roku
výše 50 mil. Kč. Země Morava opětovně
proti odnětí údělu protestovala, poukazujíc
k tomu, že jí přísluší na
jeho poskytování právní nárok,
a opětovně dovolávala se, aby státní
správa převzala jisté úkoly, které
do působnosti samosprávy zemské vlastně
ani nepříslušejí. Zvláště
bylo by možno poukázati, že země Morava
vydržuje si část středního školství
a že vláda republiky hned po převratu slibovala
školství toto postupně převzíti
do správy státní, že však od několika
let již ani jediné střední školy
na Moravě nepřevzala. Náklad na zem. střední
školství zatěžuje zemský rozpočet
přibližně 30 miliony Kč.
Vláda nepřejímá podle povinnosti mnohé
jí příslušející agendy
do své správy, ačkoliv v Čechách
se tak již do jisté míry stalo - uvádím
převzetí zemských drah do státní
správy, čímž země ušetří
ročně 25 mil. Kč. O převzetí
středních škol na Moravě do státní
správy máme jen sliby a resoluci - to jest ovšem
příliš málo k uspokojení a dosti
mnoho k nespokojenosti a k přednesení stížností,
že se zemi Moravě se strany státní správy
děje zjevné příkoří.
Země Morava trpí však neobyčejně
i tím, že sídla velkých průmyslových
a obchodních podniků byla nátlakem státní
správy přenesena do Prahy, ačkoliv jejich
provozovny nalézají se na Moravě. Tím
se Čechám zvýšila a Moravě bezdůvodně
snížila základna daňová a důsledky
z tohoto vyplývající postihují moravské
poplatnictvo zvýšenými přirážkami.
Naše stížnosti jsou tedy plně opodstatněné
a neměly by u vlády zapadati bez ohlasu.
Zemským výborem původně sestavený
rozpočet na rok 1926 vykazoval schodek na 44 milionů,
tedy přibližně stejnou sumu vládou odepřeného
zemského přídělu. Vláda rozpočet
neschválila a vnucuje zemskému výboru škrty
a úspory v rozsahu asi 12 milionů, takže po
všech navrhovaných opatřeních zůstane
neuhrazený schodek 32 milionů Kč, který
se má podle šalamounské rady také ještě
ušetřiti anebo hraditi dalším velikým
zvýšením přirážek a dalším
těžkým poplatním zatížením
moravského obyvatelstva. V souhrnu všechna opatření
vlády v záležitosti úpravy zemského
rozpočtu vyvolávají na Moravě přímo
úžas. Do zemského moravského rozpočtu
zasáhla státní správa s hrubou nešetrností
neobratností. Namnoze tento zásah pociťuje
se jako brutalita, zvláště když rdousivě
zasahuje do oboru humanity, zdravotnictví a sociální
péče o chudé. Všechny škrty a úsporná
opatření vládou nařizovaná
jsou v prvé řadě namířeny na
výdajové položky humanitní, zdravotnické
a sociální péče. Z nařízení
vlády má se šetřiti na stravě
nemocných v zemských nemocnicích, má
se šetřiti na lécích i na prádle
nemocných. V sirotčincích a vychovatelnách
mají se úspory přenésti rovněž
na stravu, šatstvo a prádlo. Co se v tomto směru
vládou nařizuje, není již úsporná
tendence, nýbrž nešetrná a hrubá
tendence zhoršovací, znamenající zhoršení
léčebných a ošetřovacích
poměrů v nemocnicích, v sirotčincích,
v ústavech pro choromyslné i v ústavech pro
slepé. Mimo to nařizuje vláda restringovati
personál v zemských ústavech a zvýšiti
dosavadní ošetřovací poplatky. Nařízení
vládní zasahuje dále proti léčení
nemajetných osob v lázních. Chudákům
nemá býti poskytnuta přiměřená
podpora v případech ochrany a záchrany zdraví
lázeňskou léčbou, jak se v tom směru
prokázala dosti rozsáhlá potřeba a
jak ji dosud zemský výbor financoval vyhražením
míst pro chudé obyvatele Moravy ve všech význačnějších
lázních.
Velmi trapně a bolestně se pociťuje, že
nařízený úsporný systém
znemožní téměř úplně
vysílání chudých chorých dětí
do mořských lázní, hlavně do
Cirkvenice, kam byly děti nemajetných rodičů
na radu lékařů a za finanční
podpory zemského výboru hromadně vysílány
pod ochranou pečlivě organisované dětské
útulny ředitelky Stejskalové. Tisíci
dětem bylo již touto léčbou vráceno
a zachováno zdraví a zachráněn život.
Nyní tato záchranná akce pro zdraví
dětí má býti značně
omezena. Takovým "úsporám" nechceme
a nebudeme rozuměti. Ať se šetří
tam, kde se šetřiti dá bez poškození
a ohrožování vážných zájmů,
z nichž humanita, zdravotnictví a sociální
péče nesmějí býti objekty,
v nichž se chtějí pustošivě prováděti
úsporné experimenty.
Vláda ukládá zemskému výboru
zvýšiti výdajovou položku na pensijní
fond učitelů o 2 miliony Kč, ačkoliv
by celá položka na školy i učitelský
pensijní fond patřila na účet státu,
nikoliv na účet země.
Všechny vládní připomínky k zemskému
rozpočtu moravskému nasvědčují,
že pánové v ministerstvech jsou se svými
úspornými radami ve velikém rozporu se zájmy
lidu, jehož jménem vznáším zde
protest proti odsunování investičních
prací, proti snižování zemských
výdajů na humanitu, zdravotnictví a sociální
péči.
Spořit na účet chudých je špatná
politika - a špatná politika škodí nejen
tomu, proti komu směřuje, nýbrž i tomu,
kdo ji dělá. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Ke slovu je dále přihlášen pan posl.
Kříž. Uděluji mu slovo.
Posl. Kříž: Slavná sněmovno!
Předloženou osnovou zákona o užití
dílčích dlužních úpisů
6%ní Východočeské investiční
půjčky elektrisační k ukládání
nadačních, sirotčích a pod. kapitálů
plní po mém názoru vláda kus své
povinnosti k soustavné elektrisaci v tomto státě,
jak byly jí položeny základy zákonem
z 22. července 1919.
Pro většinu poslanecké sněmovny nebude
jistě předloha tohoto zákona nijak sporná,
poněvadž problém soustavné elektrisace
státu pronikl již natolik, že chápe se
význam tohoto podnikání v našem hospodářském
život měst i venkova a hledají se cesty, aby
dobrodiní elektrické energie mohl zhodnotiti každý
občan a všecky obory lidské práce. Proto
také jistě předloha, kterou projednáváme,
není toho druhu poslední.
Považuji za nutné upozorniti při této
příležitosti na to, že také na
českém jihu otázka soustavné elektrisace
jest ve stadiu praktického řešení a
že v přítomné době již několik
set obcí je spojeno primérním vedením
vodních a parních výroben, které tvoří
základnu, od níž právě očekáváme
zvýšení hospodářského
blahobytu více než 40 chudých jihočeských
okresů.
Jako "Východočeská elektrárna",
také "Jihočeské elektrárny"
při provádění svého hospodářského
podnikání počítají s pomocí
země a státu. Také v případě
Jihočeských elektráren převzala země
Česká záruku za obligace jmenované
společnosti, a to ve výši 20 mil. Kč.
Záruka tato byla již vládou schválena
a jest jen potřebí, aby vláda co nejdříve
předložila v tomto případě příslušnou
osnovu zákona, aby také dlužní úpisy
Jihočeských elektráren požívaly
sirotčí jistoty. Chci věřiti, že
vláda v tomto směru otáleti nebude a potřebnou
osnovu zákona co nejdříve předloží.
Dovolte mi, abych při této příležitosti
poukázal co nejstručněji na některé
další potřeby, jaké provádění
soustavné elektrisace u nás má. Podotýkám,
že k námětům zde předneseným
a adresovaným příslušným činitelům
dospěli jsme v provádění soustavné
elektrisace po mnohých zkušenostech, a tlumočím
je jistě po zralém uvážení nejpovolanějších
korporací, anket elektrárenských svazů
atd. Přes to, že náš daňový
systém naprosto nepřihlíží k
tomu, že soustavná elektrisace jest důležitým
dílem všeužitečným a že by
ji tedy měly býti po způsobu jiných
států přiznávány také
mimořádné úlevy daňové,
dochází k dalším tíživým
opatřením, která znemožňují
hlavní poslání soustavné elektrisace
a která konsumenta elektrické energie zbytečně
zatěžují. Poukazuji na zahájenou praxi
finančních úřadů se zákonem
ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n. Ačkoliv
zákon v článku I. výslovně
mluví o tom, že dávka za úřední
výkony ve věcech správních vybírá
se tam, kde účin stal se v zájmu soukromém,
vybírá se tato dávka i od všeužitečných
společností, jako jsou elektrárenské
svazy, a sice podle vládního nařízení
ze dne 18. června 1925 v částkách
od 100 až do 20.000 Kč. Je zde přímý
rozpor mezi duchem citovaného zákona a prováděcím
nařízením, rozpor, jehož finanční
důsledky těžce doléhají na všeužitečné
elektrárenské podniky; u ministerstva veřejných
prací a na ministerstvu financí množí
se memoranda a petice, volající po změně
této neudržitelné praxe.
Před vyhlášením citovaného zákona
činily komisionelní výlohy určitého
případu poměrně malý obnos,
rovnající se skutečným výlohám
zástupce okresní politické správy
při komisi u sítí sekundérních,
anebo zástupce zemské politické správy
při síti primérní. Nová praxe
po vydání zákona jest taková, že
k dřívějším výlohám
přistupuje nyní ještě dávka za
úřední výkony, která jest zpravidla
abnormálně vysoká. V případě
sítí sekundérních jest tato dávka
zatěžována ještě tím, že
zemská politická správa má v Čechách
takovou praxi, že na každou sekundérní
síť i v nejzapadlejší obci na Českomoravské
vysočině nebo jinde vysílá své
zástupce přímo z Prahy, ač by jistě
úplně stačilo, kdyby prováděním
komisionelního řízení byl pověřen
úředník příslušné
okresní politické správy, již proto,
že zákon ze dne 22. července 1919, č.
438 Sb. z. a n., tuto možnost výslovně připouští.
Volá-li se u nás stále po hesle "šetřiti",
tož prosím, nechť šetří se
také v tomto směru.
Na adresu pana ministra financí vznáším
znovu vážnou prosbu, aby náležitou pozornost
věnoval naléhavé žádosti Jihočeských
elektráren ve věci poplatkových povinností
z fuse českobudějovické elektrárny
a pouliční dráhy s jmenovanou elektrárenskou
společností. Podařilo se nám loňského
roku převzetím tohoto podniku, že byly položeny
soustavné jihočeské elektrisaci zdravé
základy. Uznalo to také jak ministerstvo vnitra,
tak i ministerstvo financí. Jen poplatkové oddělení
ministerstva financí postavilo se na stanovisko, jako by
formální spojení obou podniků provedené
za součinnosti zemského správního
výboru bylo aktem, jehož zájmem a interesem
jest hmotné zkrácení finančního
eráru. Není tomu tak. Jihočeské elektrárny
ve zvláštním memorandu, které jsem sám
s některými kolegy panu ministru financí
předal a na které žel, není dosud odpověděno,
nezdráhají se splniti svoji poplatkovou povinnost,
žádají jen, aby v zájmu zdravého
hospodářského sloučení obou
podniků nelpělo příslušné
oddělení ministerstva financí na mrtvé
liteře předpisů, proti nimž mluví
životní hospodářský zájem
podniku, na jehož prosperitě visí zájem
celé jedné třetiny Čech. Doufám,
že pan ministr financí vykoná v tomto směru
svoji povinnost.
Také na pana ministra železnic se obracím,
a to ve věci připojování jednotlivých
železničních stanic na sítě soustavné
elektrisace v jižních Čechách. Musím
konstatovati, že jednání vedené v tomto
směru jihočeskými elektrárenskými
svazy bylo až dosud bezvýsledné. Příslušným
železničním ředitelstvím navrženy
byly vzorce smlouvy platné v obvodu ředitelství
jiného, nabízí se drahám proud o 25%
levnější než dodáván jest
jinému konsumentovi, ale marně. Byrokratický
aparát ředitelství Praha-Jih a Plzeň
znemožňuje dokončení jednání
v tomto směru. Prostý lidský rozum nedovede
ovšem pochopiti, proč v obcích, kde elektrická
energie vnikla do poslední chaty, zůstává
nádraží osvětleno petrolejovou lampou.
Ke konci chtěl bych zdůrazniti, že další
rozvoj soustavné elektrisace jest do velké míry
odvislý od toho, do jaké míry stát
umožní zejména hospodářsky chudým
a horským krajům, aby také ony mohly hodnotu
soustavné elektrisace prakticky oceniti. R. 1924 vyšlo
známé nařízení ministerstva
zemědělství o podpoře soustavné
elektrisace. Výsledky tohoto nařízení
byly takové, že v Čechách činily
příspěvky státu na stavbu sekundérních
sítí a transformátorů 766.000 Kč,
r. 1925 povoleno bylo celkem 6,349.000 Kč. K výplatě
povolených částek obcím a družstvům
však v plné míře nedošlo proto,
že ministerstvo zemědělství činilo
výplatu odvislou od ústavního schválení
příslušného zákona o podpoře
soustavné elektrisace. V tom směru podala také
v minulém zasedání vláda návrh
tisk 5258, jímž na podporu soustavné elektrisace
povolena byla na pětiletí 1926 až 1930 roční
částka 10 mil. Kč. Osnova předloženého
vládního návrhu doznala tehdy v politickém
jednání mezi stranami a v příslušných
výborech určitého korektivu, takového,
že dával jistoty splnění všeobecně
prospěšného úkolu, jaký příspěvek
státu zde sledoval. Sněmovně byla pak předložena
vypracovaná zpráva zemědělského
a rozpočtového výboru tisk 5277, k odhlasování
a ústavnímu schválení zákona
však dosud z různých příčin
nedošlo a není pochyby, že tento stav do veliké
míry provedení soustavné elektrisace v chudých
horských krajích brzdí. Národohospodářsky
jest pak věc komplikována tím, že výrobny
elektrické energie postavily sta kilometrů dlouhá
primérní vedení, jichž konsum sekundérních
sítí je brzděn jen proto, že náklady
na síť a transformátor v chudších
obcích jsou takové, že prostě není
dobře možno, aby primérních linek, často
bezprostředně kol obce vedoucích, mohlo se
náležitě využitkovati.
Bylo by proto nejvýše žádoucno, aby vláda
i Národní shromáždění
učinily potřebné kroky, aby citovaná
osnova vládního návrhu, jak byla upravena
v příslušných výborech sněmovny,
doznala také ústavního schválení.
Několik připomínek k současným
potřebám soustavné elektrisace, jak jsem
je zde učinil, vyjadřuje jen nejnaléhavější
potřeby, jež provádění tohoto
problému u nás má. Očekávám,
že na příslušných místech
bude jim v zájmu posílení a dalšího
rozvoje našeho hospodářského života
rozuměno. Poněvadž pak předložená
osnova zákona je součástkou těchto
potřeb, jaké soustavná elektrisace má,
budeme pro navrženou osnovu zákona hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen.
Rozprava je skončena.
Byl podán resoluční návrh. Žádám,
aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Resoluční návrh posl. Špatného,
Kříže, Berana, Horáka, Roudnického,
inž. Dvořáčka a soudr.:
Vláda se vybízí, aby věnovala péči
elektrisaci jižních Čech obdobně s péčí
o elektrisaci českého východu a předložila
za tím účelem s urychlením osnovu
zákona o podpoře soustavné elektrisace venkova
a aby pracovala k urychlenému uskutečnění
štěchovické přehrady.