Úterý 18. května 1926

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Trvalý hluk. - Různé výkřiky.)

Prosím o klid. (Hluk trvá. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Mohl bych uvésti ještě celou řadu dalších a křiklavých případů: Firmě Belada byla zadána stavba transformační sítě za 300.000 Kč. Později byly číslice v protokolu vyškrabány a vepsána suma 500.000, takže zadávka byla o 200.000 zvýšena. Nejvyšší účetní státní kontrolní úřad konstatoval, že celá řada těchto věcí, které hraničí na podvod, byla páchána panem inž. Vaňoučkem, který v sobě soustřeďoval dohromady tři funkce; předně funkci zástupce státu, za druhé funkci předsedy správní rady elektrárny a za třetí funkce jediného vedoucího a výkonného orgánu společnosti, který konal většinou úplně sám a bez kontroly veškeré funkce vedoucí a řídicí, a to od přijetí ranní pošty až do vypracování stavebních a ostatních závěrečných listů, vyjednávání s podnikateli, zadávání stavebních prací často bez závěrečných listů a bez schválení, uvědomění a povolení správní rady vůbec, který vyplácel dodavatelům milionové částky často bez náležitých dokladů a oprávnění a nebo beze schválení a povolení správní rady vůbec. Prosím, tento pan inženýr sedí dosud na svém místě, má svoje tři funkce, je obklopen celou řadou svých příbuzných, jen aby se na toto hospodářství nepřišlo a aby se kryli. Z neznámých příčin je zadržováno podání tohoto revisního nálezu ministerstvu veř. prací. Celé tři měsíce revisní nález je již vyhotoven, ale doposud nebyl předložen a doposud z tohoto revisního nálezu nebyly vyvozeny důsledky.

Tak to vypadá v hospodářství elektráren a je proto samozřejmé, že máme pochybnosti i vůči hospodářství ve Východočeské elektrárně, bylo by potřebí, aby byla provedena také zde revise a aby revisní nález byl parlamentu předložen, aby poslanci věděli, komu mají co povolovati a za jaké hospodářství mají před veřejností přejímati odpovědnost.

Nedůvěřujeme, že nám vláda říká v těchto věcech čistou pravdu, poněvadž víme, že právě v poslední době jedná se opět o ukrytí nového korupčního hospodářství. Je to Pivovarská banka, která vykazuje 75 milionů pasiv proti 17 milionů aktiv, a víme, že ministerstvo financí vyjednává s věřiteli banky o vyrovnání a sanaci, a že vláda nabízí na tuto sanaci 15,400.000 Kč a ještě dalších 20 milionů, tedy že banka jest nějakými 60 mil. Kč pasivní. V časopisech se o té věci nesmí psáti, časopisy se konfiskují, ministerstvo financí vydřené peníze z poplatníků strká po straně do krku těm, kteří nesvědomitým hospodářstvím tyto věci zavinili. (Výkřiky posl. Kreibicha.) Jest pochopitelno, že od podobného vládnoucího zřízení, jehož všechny složky jsou prožrány korupcí, která pracuje na základě těchto věcí, nemůže pracující třída ani zemědělského ani průmyslového lidu nic očekávati. Po ustavení republiky jest znáti ve vládních kruzích jedině honbu za ziskem. Jest zde heslo využíti poslední chvíle a trhnouti, co se dá, než se tyto poměry sřítí. Ohánění se zájmy státu a republiky jest v ústech vládnoucích kruhů nejpustější fráze. Zájmy vlastních kapes, zaopatřování vlastních příbuzných, opatřování sinekur třeba za cenu zbídačení tisíců, třeba na účet sirotčích i podobných peněz - to jest vedoucí heslo, kterému jsou podřízeny všecky veřejné i státní zájmy.

Dnešní společnost není schopna udělati pořádek, ať zasáhne do kteréhokoliv odvětví, vyrůstá jí na místo podniků všeobecně prospěšných, jakými by mohly a měly býti na př. podniky elektrárenské, jen hnilobné květy úpadku kapitalistické společnosti, korupce a zlodějna. Tato politika donutí však všecky pracující třídy měst i venkova, všechny lidi dobré vůle, vytvořiti jednotnou frontu, zúčtovati s celým prohnilým dnešním hospodářstvím a klásti základy nové a lepší společnosti. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan posl. Svoboda. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid.

Posl. Svoboda: Slavná poslanecká sněmovno! Projednávaná zpráva výborů dopravního, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů Východočeské 6% investiční půjčky elektrisační z r. 1925 v částce 27 mil. Kč jmenovité hodnoty se zemskou zárukou k ukládání nadačních, sirotčích a pod. kapitálů, vztahuje se na investiční elektrisační úvěr, jímž se má podporovati rozmach elektrisace východočeského kraje.

Investice téhož druhu v každé oblasti znamenají pokrok, zintensivnění podmínek k oživení výrobního a hospodářského ruchu. Proto budeme pro předlohu hlasovati... (Posl. Kreibich: Bez revisního nálezu! Na základě naděje!) Můžete býti bez starosti, že tam, kde byl jakýkoliv nepořádek, vždy svědomitě jsme se starali, aby vinníci byli zjištěni. Za nás mluví činy, korektní jednání, hájení pravdy a poctivosti. Vy jste od těchto zásad příliš vzdáleni a nemáte legitimace, abyste kohokoliv podezřívali. (Výkřiky posl. Kreibicha.)

Budeme tedy pro tento návrh hlasovati.

Jsem však povinen připomenouti, že vláda v naznačeném směru neprojevuje všude dosti pochopení, aby soustavnou elektrisaci podporovala a umožňovala.

Tak na př. zdržuje delší dobu povolení zemské záruky pro investiční úvěry moravských elektráren, ač nejde v podstatě o nic jiného, nežli o pouhou záruku země, bez finančního zatížení státu nebo země, aby moravské elektrárny mohly získat i lacinější úvěr. Bez záruky země získati ho nelze, zemský výbor na Moravě záruku přislíbil, státní správa však postavila se z nevysvětlitelných důvodů na záporné stanovisko a zdráhá se dáti k takovýmto zárukám zemského výboru schválení.

Moravský zemský výbor, jak vysvítá z jeho obsáhlého memoranda, zabývá se již od r. 1912 otázkou zásobování celé oblasti země Moravy elektrickou energií a založil k tomu účelu společně se státní správou 4 společnosti, kterým bylo svěřeno uskutečnění této akce. Jsou to: Západomoravské elektrárny s akciovým kapitálem 30 mil. Kč, s celkovými investicemi asi 205 mil. Kč. Středomoravské elektrárny s akciovým kapitálem 20 mil. Kč, s investicemi v obnosu 67,2 mil. Kč. Moravsko-slezské elektrárny s kapitálem 22,5 mil. Kč a s celkovými investicemi v obnosu 62,580.000 Kč., Severomoravské elektrárny s kapitálem 10 mil. Kč a investicemi 35,100.000 Kč.

Investice značných finančních rozměrů byly a jsou opatřovány výpůjčkami. Zemský výbor se zpravidla zaručuje za tyto vypůjčky, čímž se dosáhne mnohem příznivějších podmínek, a to zejména značně nižších úroků. Úrok obvyklý při úvěru pro průmyslové podniky je dnes asi 10%, kdežto úrok z výpůjček zaručených zemským výborem je pouze asi 7%. Tímto způsobem byly hlavně umožněny poměrně nízké ceny elektrické energie.

Touto akcí bylo skutečně dosaženo toho, že elektrická energie na Moravě je průměrně značně levnější než na př. v Čechách.

V poslední době byl však tento příznivý vývoj elektrisace na Moravě ohrožen tím, že vláda se zdráhá schváliti tyto záruky zemského výboru, a to proto, že se obává, že by těmito závazky mohlo býti finanční hospodaření zem. výboru ohroženo.

Z obsáhlých informací a odborných posudků, jež byly zaslány pánům ministrům i poslancům, je zjevno, že elektrárny moravské jsou vybudovány na úplně zdravých základech a že výsledky elektrisační akce jsou úplně uspokojivé a že tedy obavy uplatněné vládou nejsou nikterak odůvodněny. V odborném dobrém zdání profesora Lista na podkladě obsáhlých výpočtů je prokázáno, že moravské elektrárny patří k nejlepším hospodářským podnikům, a zabrzditi jejich vývoj nesprávnou úvěrovou politikou bylo by velkou hospodářskou chybou, kterou by si vláda neměla sama připisovati na konto své odpovědnosti.

Je to tím povážlivější, že se brzdí výrobní a hospodářský ruch v době velmi tíživé krise, kdy každá investice vedle své produktivní podstaty má charakter zmírňování nezaměstnanosti. V tomto směru měla by se vláda oprostiti od dosavadní úzkoprsosti a přispěti k uvolnění investičních a úvěrových potřeb jak v zájmu země Moravy, moravských obcí na elektrisaci interesovaných, tak zájmu nezaměstnaného dělnictva, kterýžto zájem neměl by zůstati pro odpovědnou a svých povinností dbalou vládu lhostejným.

Musím s parlamentární tribuny velmi ostře protestovati proti tomu, že se zemi Moravě odpírá souhlas, aby podporovala zařízení, kterými má býti země hospodářsky posílena a povznesena. Žádám proto po vládních činitelích, aby pochopili a nebrzdili význam a prospěch soustavné moravské elektrisace, stavbu přehrad a zvláště přehradu na Dyji u Vranova. Přehrada na Dyji má býti velkým dílem v soustavě elektrisační, na jehož vybudování hodlá země věnovati na 30 mil. K a jež má sloužiti nejen k výrobě elektrické energie, nýbrž má ve vysoké míře sloužiti i zájmům zemědělským, poněvadž znemožní na jedné straně veliké a škodlivé záplavy v dolním toku Dyje, působící téměř každoročně milionové škody, má však také umožniti i zavodňování rozsáhlých oblastí půdy pod Znojmem a zvýšiti jejich výnosnost.

Zdůrazňuji, že v těchto záležitostech, dotýkajících se životních a hospodářských zájmů Moravy a jejího obyvatelstva, nestrpíme žádného zabrzďování, ani pomalé tempo vyřizování, a to hlavně z příčiny, že u nás nezaměstnanost vystupuje v hrozivé tvářnosti a může jí býti čeleno novými investicemi a všestrannou podporou výrobního ruchu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

V souvislosti s tímto protestem vznáším také protest proti přiškrcení zemského rozpočtu moravského.

Je to v souhrnu velmi smutná kapitola vrchnostenského poručníkování ústředních úřadů nad zemským hospodářstvím moravským, které v tak mnohém směru mohlo by býti státnímu hospodářství dobrým vzorem. Napřed se zemi v pravém slova smyslu zkonfiskovaly všechny zdroje příjmů, a za to v náhradu se jí závazně slíbily zemské úděly. Po několika letech vláda však zemské úděly ruší a zemi odkazuje jen na přirážkový systém, ač jí ukládá mnoho povinností a výdajů, přináležejících nikoli na účet země, nýbrž na účet státu.

Odnětím zemského údělu, činícího v poslední době 43 mil. Kč ročně, octla se země Morava v těžké situaci, jež se r. 1925 podstatně ještě zhoršila tím, že všechny přebytky let minulých byly úplně vyčerpány a že bylo nutno přikročiti ke kontrahování kontokorentních dluhů, které dostoupily koncem minulého roku výše 50 mil. Kč. Země Morava opětovně proti odnětí údělu protestovala, poukazujíc k tomu, že jí přísluší na jeho poskytování právní nárok, a opětovně dovolávala se, aby státní správa převzala jisté úkoly, které do působnosti samosprávy zemské vlastně ani nepříslušejí. Zvláště bylo by možno poukázati, že země Morava vydržuje si část středního školství a že vláda republiky hned po převratu slibovala školství toto postupně převzíti do správy státní, že však od několika let již ani jediné střední školy na Moravě nepřevzala. Náklad na zem. střední školství zatěžuje zemský rozpočet přibližně 30 miliony Kč.

Vláda nepřejímá podle povinnosti mnohé jí příslušející agendy do své správy, ačkoliv v Čechách se tak již do jisté míry stalo - uvádím převzetí zemských drah do státní správy, čímž země ušetří ročně 25 mil. Kč. O převzetí středních škol na Moravě do státní správy máme jen sliby a resoluci - to jest ovšem příliš málo k uspokojení a dosti mnoho k nespokojenosti a k přednesení stížností, že se zemi Moravě se strany státní správy děje zjevné příkoří.

Země Morava trpí však neobyčejně i tím, že sídla velkých průmyslových a obchodních podniků byla nátlakem státní správy přenesena do Prahy, ačkoliv jejich provozovny nalézají se na Moravě. Tím se Čechám zvýšila a Moravě bezdůvodně snížila základna daňová a důsledky z tohoto vyplývající postihují moravské poplatnictvo zvýšenými přirážkami. Naše stížnosti jsou tedy plně opodstatněné a neměly by u vlády zapadati bez ohlasu.

Zemským výborem původně sestavený rozpočet na rok 1926 vykazoval schodek na 44 milionů, tedy přibližně stejnou sumu vládou odepřeného zemského přídělu. Vláda rozpočet neschválila a vnucuje zemskému výboru škrty a úspory v rozsahu asi 12 milionů, takže po všech navrhovaných opatřeních zůstane neuhrazený schodek 32 milionů Kč, který se má podle šalamounské rady také ještě ušetřiti anebo hraditi dalším velikým zvýšením přirážek a dalším těžkým poplatním zatížením moravského obyvatelstva. V souhrnu všechna opatření vlády v záležitosti úpravy zemského rozpočtu vyvolávají na Moravě přímo úžas. Do zemského moravského rozpočtu zasáhla státní správa s hrubou nešetrností neobratností. Namnoze tento zásah pociťuje se jako brutalita, zvláště když rdousivě zasahuje do oboru humanity, zdravotnictví a sociální péče o chudé. Všechny škrty a úsporná opatření vládou nařizovaná jsou v prvé řadě namířeny na výdajové položky humanitní, zdravotnické a sociální péče. Z nařízení vlády má se šetřiti na stravě nemocných v zemských nemocnicích, má se šetřiti na lécích i na prádle nemocných. V sirotčincích a vychovatelnách mají se úspory přenésti rovněž na stravu, šatstvo a prádlo. Co se v tomto směru vládou nařizuje, není již úsporná tendence, nýbrž nešetrná a hrubá tendence zhoršovací, znamenající zhoršení léčebných a ošetřovacích poměrů v nemocnicích, v sirotčincích, v ústavech pro choromyslné i v ústavech pro slepé. Mimo to nařizuje vláda restringovati personál v zemských ústavech a zvýšiti dosavadní ošetřovací poplatky. Nařízení vládní zasahuje dále proti léčení nemajetných osob v lázních. Chudákům nemá býti poskytnuta přiměřená podpora v případech ochrany a záchrany zdraví lázeňskou léčbou, jak se v tom směru prokázala dosti rozsáhlá potřeba a jak ji dosud zemský výbor financoval vyhražením míst pro chudé obyvatele Moravy ve všech význačnějších lázních.

Velmi trapně a bolestně se pociťuje, že nařízený úsporný systém znemožní téměř úplně vysílání chudých chorých dětí do mořských lázní, hlavně do Cirkvenice, kam byly děti nemajetných rodičů na radu lékařů a za finanční podpory zemského výboru hromadně vysílány pod ochranou pečlivě organisované dětské útulny ředitelky Stejskalové. Tisíci dětem bylo již touto léčbou vráceno a zachováno zdraví a zachráněn život. Nyní tato záchranná akce pro zdraví dětí má býti značně omezena. Takovým "úsporám" nechceme a nebudeme rozuměti. Ať se šetří tam, kde se šetřiti dá bez poškození a ohrožování vážných zájmů, z nichž humanita, zdravotnictví a sociální péče nesmějí býti objekty, v nichž se chtějí pustošivě prováděti úsporné experimenty.

Vláda ukládá zemskému výboru zvýšiti výdajovou položku na pensijní fond učitelů o 2 miliony Kč, ačkoliv by celá položka na školy i učitelský pensijní fond patřila na účet státu, nikoliv na účet země.

Všechny vládní připomínky k zemskému rozpočtu moravskému nasvědčují, že pánové v ministerstvech jsou se svými úspornými radami ve velikém rozporu se zájmy lidu, jehož jménem vznáším zde protest proti odsunování investičních prací, proti snižování zemských výdajů na humanitu, zdravotnictví a sociální péči.

Spořit na účet chudých je špatná politika - a špatná politika škodí nejen tomu, proti komu směřuje, nýbrž i tomu, kdo ji dělá. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Kříž. Uděluji mu slovo.

Posl. Kříž: Slavná sněmovno! Předloženou osnovou zákona o užití dílčích dlužních úpisů 6%ní Východočeské investiční půjčky elektrisační k ukládání nadačních, sirotčích a pod. kapitálů plní po mém názoru vláda kus své povinnosti k soustavné elektrisaci v tomto státě, jak byly jí položeny základy zákonem z 22. července 1919.

Pro většinu poslanecké sněmovny nebude jistě předloha tohoto zákona nijak sporná, poněvadž problém soustavné elektrisace státu pronikl již natolik, že chápe se význam tohoto podnikání v našem hospodářském život měst i venkova a hledají se cesty, aby dobrodiní elektrické energie mohl zhodnotiti každý občan a všecky obory lidské práce. Proto také jistě předloha, kterou projednáváme, není toho druhu poslední.

Považuji za nutné upozorniti při této příležitosti na to, že také na českém jihu otázka soustavné elektrisace jest ve stadiu praktického řešení a že v přítomné době již několik set obcí je spojeno primérním vedením vodních a parních výroben, které tvoří základnu, od níž právě očekáváme zvýšení hospodářského blahobytu více než 40 chudých jihočeských okresů.

Jako "Východočeská elektrárna", také "Jihočeské elektrárny" při provádění svého hospodářského podnikání počítají s pomocí země a státu. Také v případě Jihočeských elektráren převzala země Česká záruku za obligace jmenované společnosti, a to ve výši 20 mil. Kč. Záruka tato byla již vládou schválena a jest jen potřebí, aby vláda co nejdříve předložila v tomto případě příslušnou osnovu zákona, aby také dlužní úpisy Jihočeských elektráren požívaly sirotčí jistoty. Chci věřiti, že vláda v tomto směru otáleti nebude a potřebnou osnovu zákona co nejdříve předloží.

Dovolte mi, abych při této příležitosti poukázal co nejstručněji na některé další potřeby, jaké provádění soustavné elektrisace u nás má. Podotýkám, že k námětům zde předneseným a adresovaným příslušným činitelům dospěli jsme v provádění soustavné elektrisace po mnohých zkušenostech, a tlumočím je jistě po zralém uvážení nejpovolanějších korporací, anket elektrárenských svazů atd. Přes to, že náš daňový systém naprosto nepřihlíží k tomu, že soustavná elektrisace jest důležitým dílem všeužitečným a že by ji tedy měly býti po způsobu jiných států přiznávány také mimořádné úlevy daňové, dochází k dalším tíživým opatřením, která znemožňují hlavní poslání soustavné elektrisace a která konsumenta elektrické energie zbytečně zatěžují. Poukazuji na zahájenou praxi finančních úřadů se zákonem ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n. Ačkoliv zákon v článku I. výslovně mluví o tom, že dávka za úřední výkony ve věcech správních vybírá se tam, kde účin stal se v zájmu soukromém, vybírá se tato dávka i od všeužitečných společností, jako jsou elektrárenské svazy, a sice podle vládního nařízení ze dne 18. června 1925 v částkách od 100 až do 20.000 Kč. Je zde přímý rozpor mezi duchem citovaného zákona a prováděcím nařízením, rozpor, jehož finanční důsledky těžce doléhají na všeužitečné elektrárenské podniky; u ministerstva veřejných prací a na ministerstvu financí množí se memoranda a petice, volající po změně této neudržitelné praxe.

Před vyhlášením citovaného zákona činily komisionelní výlohy určitého případu poměrně malý obnos, rovnající se skutečným výlohám zástupce okresní politické správy při komisi u sítí sekundérních, anebo zástupce zemské politické správy při síti primérní. Nová praxe po vydání zákona jest taková, že k dřívějším výlohám přistupuje nyní ještě dávka za úřední výkony, která jest zpravidla abnormálně vysoká. V případě sítí sekundérních jest tato dávka zatěžována ještě tím, že zemská politická správa má v Čechách takovou praxi, že na každou sekundérní síť i v nejzapadlejší obci na Českomoravské vysočině nebo jinde vysílá své zástupce přímo z Prahy, ač by jistě úplně stačilo, kdyby prováděním komisionelního řízení byl pověřen úředník příslušné okresní politické správy, již proto, že zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., tuto možnost výslovně připouští. Volá-li se u nás stále po hesle "šetřiti", tož prosím, nechť šetří se také v tomto směru.

Na adresu pana ministra financí vznáším znovu vážnou prosbu, aby náležitou pozornost věnoval naléhavé žádosti Jihočeských elektráren ve věci poplatkových povinností z fuse českobudějovické elektrárny a pouliční dráhy s jmenovanou elektrárenskou společností. Podařilo se nám loňského roku převzetím tohoto podniku, že byly položeny soustavné jihočeské elektrisaci zdravé základy. Uznalo to také jak ministerstvo vnitra, tak i ministerstvo financí. Jen poplatkové oddělení ministerstva financí postavilo se na stanovisko, jako by formální spojení obou podniků provedené za součinnosti zemského správního výboru bylo aktem, jehož zájmem a interesem jest hmotné zkrácení finančního eráru. Není tomu tak. Jihočeské elektrárny ve zvláštním memorandu, které jsem sám s některými kolegy panu ministru financí předal a na které žel, není dosud odpověděno, nezdráhají se splniti svoji poplatkovou povinnost, žádají jen, aby v zájmu zdravého hospodářského sloučení obou podniků nelpělo příslušné oddělení ministerstva financí na mrtvé liteře předpisů, proti nimž mluví životní hospodářský zájem podniku, na jehož prosperitě visí zájem celé jedné třetiny Čech. Doufám, že pan ministr financí vykoná v tomto směru svoji povinnost.

Také na pana ministra železnic se obracím, a to ve věci připojování jednotlivých železničních stanic na sítě soustavné elektrisace v jižních Čechách. Musím konstatovati, že jednání vedené v tomto směru jihočeskými elektrárenskými svazy bylo až dosud bezvýsledné. Příslušným železničním ředitelstvím navrženy byly vzorce smlouvy platné v obvodu ředitelství jiného, nabízí se drahám proud o 25% levnější než dodáván jest jinému konsumentovi, ale marně. Byrokratický aparát ředitelství Praha-Jih a Plzeň znemožňuje dokončení jednání v tomto směru. Prostý lidský rozum nedovede ovšem pochopiti, proč v obcích, kde elektrická energie vnikla do poslední chaty, zůstává nádraží osvětleno petrolejovou lampou.

Ke konci chtěl bych zdůrazniti, že další rozvoj soustavné elektrisace jest do velké míry odvislý od toho, do jaké míry stát umožní zejména hospodářsky chudým a horským krajům, aby také ony mohly hodnotu soustavné elektrisace prakticky oceniti. R. 1924 vyšlo známé nařízení ministerstva zemědělství o podpoře soustavné elektrisace. Výsledky tohoto nařízení byly takové, že v Čechách činily příspěvky státu na stavbu sekundérních sítí a transformátorů 766.000 Kč, r. 1925 povoleno bylo celkem 6,349.000 Kč. K výplatě povolených částek obcím a družstvům však v plné míře nedošlo proto, že ministerstvo zemědělství činilo výplatu odvislou od ústavního schválení příslušného zákona o podpoře soustavné elektrisace. V tom směru podala také v minulém zasedání vláda návrh tisk 5258, jímž na podporu soustavné elektrisace povolena byla na pětiletí 1926 až 1930 roční částka 10 mil. Kč. Osnova předloženého vládního návrhu doznala tehdy v politickém jednání mezi stranami a v příslušných výborech určitého korektivu, takového, že dával jistoty splnění všeobecně prospěšného úkolu, jaký příspěvek státu zde sledoval. Sněmovně byla pak předložena vypracovaná zpráva zemědělského a rozpočtového výboru tisk 5277, k odhlasování a ústavnímu schválení zákona však dosud z různých příčin nedošlo a není pochyby, že tento stav do veliké míry provedení soustavné elektrisace v chudých horských krajích brzdí. Národohospodářsky jest pak věc komplikována tím, že výrobny elektrické energie postavily sta kilometrů dlouhá primérní vedení, jichž konsum sekundérních sítí je brzděn jen proto, že náklady na síť a transformátor v chudších obcích jsou takové, že prostě není dobře možno, aby primérních linek, často bezprostředně kol obce vedoucích, mohlo se náležitě využitkovati.

Bylo by proto nejvýše žádoucno, aby vláda i Národní shromáždění učinily potřebné kroky, aby citovaná osnova vládního návrhu, jak byla upravena v příslušných výborech sněmovny, doznala také ústavního schválení.

Několik připomínek k současným potřebám soustavné elektrisace, jak jsem je zde učinil, vyjadřuje jen nejnaléhavější potřeby, jež provádění tohoto problému u nás má. Očekávám, že na příslušných místech bude jim v zájmu posílení a dalšího rozvoje našeho hospodářského života rozuměno. Poněvadž pak předložená osnova zákona je součástkou těchto potřeb, jaké soustavná elektrisace má, budeme pro navrženou osnovu zákona hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Byl podán resoluční návrh. Žádám, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Resoluční návrh posl. Špatného, Kříže, Berana, Horáka, Roudnického, inž. Dvořáčka a soudr.:

Vláda se vybízí, aby věnovala péči elektrisaci jižních Čech obdobně s péčí o elektrisaci českého východu a předložila za tím účelem s urychlením osnovu zákona o podpoře soustavné elektrisace venkova a aby pracovala k urychlenému uskutečnění štěchovické přehrady.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP