Ale upozorňuji ještě na jednu důležitou
věc. V německé říši, všímajíce
si těchto různých otázek, odhlasovali
si svůj "Reichsgesetz gegen die
Ausnützung der wirtschaftlichen Machtstellung",
tedy zákon proti využívání hospodářského
mocenského postavení, čili, jak mu krátce
říkají, "Kartellgesetz", zákon
kartelový. A tu je zajímavo, že valná
většina případů, kterými
se jejich "Kartellgericht", kartelový soud, zabýval,
netýkala se nějakých rozporů nebo
porušování norem tohoto kartelového
zákona, kterého by se byli dopustili činitelé
mimo kartel stojící, nýbrž že to
byli většinou činitelé právě
uvnitř kartelu samého. Zde máme neklamný
důkaz, že sebe lepší zákonná
úprava a sebe vyspělejší hospodářské
formy samy o sobě ještě nemohou býti
dostatečnou zárukou, že by zde již opravdu
všechny tyto intence také musily býti zajištěny,
není-li dostatečných ohledů mravních.
Po této stránce je nutno docela otevřeně
vysloviti, že se společnosti evropské ve všech
jejích složkách z valné části
zmocnil úžasný mamonismus, který potom
má za následek bezohledné vykořisťování
druhého, jistá nespokojenost s tím, čeho
se mně samému dostává - a že
se to potom děje bez ohledu na spoluobčana, to je
věc všeobecně známá.
Již tyto kartely samé ve svém dalším
vývoji chovají v sobě takové určité
nebezpečí, přes všechnu svou možnost
sociálních tendencí. Je to na snadě
a jaksi to leží v povaze věci samé,
že když právě zmíněný
zde mamonismus začíná účinkovati,
že kartelu, tedy útvaru, který spojil stejné
stupně výroby, se zdá, že potřebuje,
aby přičlenil k sobě ještě předchozí
stupně výroby, a dochází potom k útvaru
dalšímu, koncernu, který byl jedním
sociálním pracovníkem v Německu označen
známým okřídleným slovem, že
je to struktura, která má shromážditi,
zkoncentrovati v sobě veškerou výrobu "von
der Kohle bis zur Glühlampe" - od suroviny, od uhlí
až ke konečnému továrnímu výrobku,
žárové lampě. Je pochopitelno, a praxe
nám ukázala, že takový koncern železářský,
ocelářský snaží se, aby měl
své vlastní doly, aby měl ve svých
rukou dopravní prostředky, atd. Četl jsem
dokonce kdesi takový frapantní příklad,
že jedna velká dopravní společnost,
která již měla železnice, doly, železárny,
ocelárny, a která se také zmocnila dopravních
prostředků zámořských, cestovních
lodí, šla tak daleko ve svých snahách
koncentračních, že, pozorujíc, že
pasažéři jejich loďstva konsumují
čokoládu, snažila se také o to, aby
i čokoládovny dostala do své majetkové,
mocenské sféry.
Určitá nenasytnost těchto hospodářských
útvarů musí býti jasně a určitě
konstatována a musí to býti učiněno
s tím větším důrazem, poněvadž
některé výstřelky těchto forem
moderního nadkapitalismu začínají
býti sociálně velmi závadnými.
Jest zde zejména podstatný rozdíl proti dobám
dřívějším, kdy zámečník
Krupp nebo zámečník Škoda zakládali
své podniky, ve kterých osobní svou zdatností,
a vydělávajíce a získávajíce,
rozmnožovali investice. Z toho, co vydělali - ovšem
také za účasti dělnictva v podnicích
zaměstnaného, ale přece jen z vlastní
produkce - rozmnožovali a investovali. V dobách moderního
podnikání velkokapitalistické vedení
a zmíněný již v mamonismus nestarají
se, aby z vlastní produkce zvýšily hospodářskou
kapacitu a hospodářskou základnu, nýbrž
jim záleží na tom, aby získáním
většiny hlasů na valné hromadě
akciových společností, získali si
možnost dalšího hospodářského
rozšiřování, a vidíme, že
zrovna tak jako v akciových společnostech, tak také
v různých hospodářských podnicích
na úkor ostatních drobných kapitalistů
v těchto podnicích snaží se skoupiti
za ceny stlačené také ostatní podíly
a tím způsobem na ty veliké ohromné
hromady kapitálu hromaditi ještě další,
aby tímto naprosto antisociálním způsobem
celá řada lidí byla zproletarisována,
aby způsobem, který musí býti se stanoviska
sociálního označen za naprosto závadný,
hromadilo se národní jmění v rukou
několika podnikatelů, kteří potom
svou potencí prostředků výrobních
a mezinárodní finanční organisací
ovládají veškerou výrobu.
Po této stránce nutno upozorniti ještě
na další zhoubné zjevy, které z těchto
vývojových tendencí se jeví. Je pochopitelno,
že začínají se potom tyto převalující
hospodářské moci přenášeti
i na pole politické. Při poskytování
úvěru, při velkých státních
dodávkách stává se stát odvislým
na dobré vůli nebo odmítavém stanovisku
těch, kdož jsou držiteli těchto hospodářských
prostředků a ovládají mezinárodní
finanční trh, poněvadž oni také
každou státní zápůjčku,
každý finanční počin činí
závislým na svém prospěchu. Tím
dostává se moderní evropská společnost
do nebezpečných poměrů plutokratisace
státu, tedy něčeho, co na trvalou dobu ve
spořádaných zdravých poměrech
nemůže býti trpěno.
Po této stránce považoval jsem za svou povinnost
velice zřetelně a důtklivě i na tento
moment upozorniti, aby se všech hledisek ta velká,
dalekosáhlá, ve svých důsledcích
dnes ještě nedocenitelná otázka celkové
zemědělské produkce byla osvětlena.
Abych stručně rekapituloval a shrnul: Důsledně
od počátku, a proto i dnes, zastáváme
stanovisko, že je nejen nutným příkazem
sociální spravedlnosti, nýbrž i naprostým
příkazem hospodářské spravedlnosti
a spravedlivé sociální politiky, zejména
i vůči průmyslovému dělnictvu,
poskytnouti úměrnou ochranu také zemědělství,
neboť za těchto okolností je potom možno
očekávati, že národní hospodářství
jako celek bude prospívati, že nebude žádné
vrstvy, která by o sobě důvodně a
právem mohla tvrditi, že stát vůči
ní počíná si nespravedlivě
a že jakmile by nebylo možno něco takového
spravedlivě tvrditi, také po té stránce
bude pro státní konsolidaci a bezpečnost
dána nejlepší základna. Ku prospěchu
všech složek národa a se stanoviska sociálně
spravedlivé a demokratické republiky je možno
vždycky vyžadovati, aby všechny tyto složky
národní v cílevědomém snažení
se vždycky sešly, jsouce si vědomy, že vždycky
prospěch celku projevuje se náležitým
úspěchem všech složek a že je nemožna
jakákoli politika, která by trvale chtěla
protežovati jen stav jeden, poněvadž by v sobě
chovala zárodek smrti, neboť zvratné účinky
ať dříve nebo později se ukáží.
S tohoto hlediska spravedlnosti hospodářské
a sociální opakuji po třetí: Jak od
počátku, tak i dnes stavíme se jednomyslně
za celní zemědělskou ochranu, jsouce vždy
ochotni o každém námětu, který
v této věci bude přednesen, jen věcně
se raditi, v přesvědčení, že
výsledek nemůže býti jiný, než
konečné správné a na všechny
strany vyhovující vyřešení tohoto
těžkého problému. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke v slovu přihlásil se pan posl. de Witte.
Dávám mu slovo.
Posl. de Witte (německy): Slavná sněmovno!
Vláda se zde dnes opět prohlásila za "vykonavatele
programu pana Švehly", a jako svůj první
úkol slíbila upraviti platy státních
úředníků a prohlásila, že
chce zaplatiti směnku, kterou kdysi tak zřetelně
podepsal pan Švehla. Místo toho však vidíme,
že vláda provádí hanebný čachr.
Již v roce 1922 bylo prohlášeno státním
zaměstnancům, že s restrikcí ihned se
zlepší platy státních zaměstnanců,
nedojde-li k předpověděnému zlevnění
živobytí. Nuže, o nějakém zlevnění
nelze skutečně mluviti. Naopak: v oněch 4
letech, která od té doby uplynula, živobytí
se zdražilo a výsledek toho všeho, co dnes vidíme
jako facit smlouvání, jest, že byl podán
nezpůsobilý vládní návrh, návrh,
podle něhož sice mají býti zvýšeny
platy vysokých úředníků, že
však pro střední a drobné zaměstnance
jest úplně bez ceny. Vláda zde provádí
nebezpečnou hru. Přece sama měla by vlastně
považovati úřednictvo za základ státní
budovy. Avšak způsob, jak se nakládá
se státními zaměstnanci, svědčí
jen o tom, že se vláda snaží otřásti
svým vlastním základem.
Vláda tedy prohlásila, jak jsem již řekl,
že bude "vykonavatelem programu Švehlova",
avšak tento program nemohla vyříditi bez přispění
nečeské strany, neboť pytel peněz všenárodní
koalice není stále ještě dosti silným,
aby prorazil. Vláda se musí ohlížeti
po jiné pomoci. Prohlašuje, že jest pro agrární
cla, a míní, že "cla nic nezdraží".
Pokládá nás tedy za tak mimořádně
naivní lidi, kteří se netáží:
Nuže, jestliže zemědělská cla nepřivodí
zdražení, proč tedy chtějí agrárníci
tato cla? Vláda prohlašuje, že si přeje
veřejnou diskusi o této otázce. V době
všenárodní koalice nebyla naprosto nakloněna
veřejné diskusi. Dnes jest ovšem třeba
veřejné diskuse, ale jejím účelem
je pouze starati se o to, jak sehnati většinu a jak
nejlépe odstraniti odpor oposice. Prohlašuje se nám,
že budou dosazeny komise, které budou vystupovati
proti lichvě, bude přísně dbáno,
aby potraviny nebyly padělány. Tuto písničku
známe již dávno. Jest to vždy opět
totéž: Účelem toho všeho jest opět
jen veliký a surový manévr k oklamání
a nic jiného.
Pan kol. inž. Dvořáček dnes prohlásil,
že jest pro přiměřená cla, a
odůvodnil to do jisté míry také tím,
že na příklad daň z obratu zdražuje
potraviny mnohem více než cla. Avšak on sám
byl kdysi pro daň z obratu. Kdybychom se chtěli
zabývati tím, co prohlásil, prosím,
navrhli bychom, abyste vy, kteří máte většinu,
zrušili nejprve daň z obratu a pak budeme jednati
o otázce cel!
Vláda učinila dnes velmi nejasný projev.
Byli bychom si skutečně přáli aby
byl býval učiněn poněkud s větší
zřetelností. Co si představujete pod tím,
pane předsedo vlády, když prohlašuje,
že ještě během rozpravy učiníte
konkretní prohlášení o clech? Rozprava,
při níž jest lhůta vyměřena
- to jest také příznačné při
tak nesmírně důležité otázce,
zasahující tak hluboko do života veškerého
obyvatelstva, že se jednotlivým řečníkům
vyměří jen 30minutová řečnická
doba - rozprav a jest téměř již skončena
a vláda nemůže říci, že
neví, oč vlastně jde. Návrh podala
interesovaná strana, strana, která chce způsobiti
zdražení. Vláda to ví velmi dobře
a byla by lépe udělala, kdyby se nebyla této
věci vyhýbala.
Jediný důvod byl uveden ve prospěch cel:
vždy se nám zdůrazňovalo, že jest
jich třeba k ochraně hospodářsky ohroženého
zemědělství. Při tom jsme však
z rozpravy zjistili tolik - jest to stará pravda, která
se vždy potvrzuje - že celní ochrana jest jen
ochranou velkovýrobců, avšak těžkou
škodou pro drobné rolníky. K tomu, co zde již
kolega Schweichhart v této věci uvedl, chtěl
bych jen jako doplněk připojiti, že máme
velké množství drobných rolníků,
kteří musí své syny odevzdati průmyslu,
jejichž synové musí si vydělávati
svou výživu jako stavební dělníci,
jako dělníci tovární, jako dělníci
maloživnostenští, jejichž synové
jsou zařazováni do velké armády průmyslového
proletariátu a že tito jejich synové budou
zavedením cel a zdražením životních
potřeb vydáni na pospas hladu. Drobní rolníci,
kteří se dají chytiti na cla, aby podporovali
stranu, která žádá zavedení cel,
slepě vydávají na pospas bídě
a nouzi své vlastní lidi, své vlastní
děti.
Pan kol. Hanreich prohlásil zde dnes, řekl
bych, spodním tónem výsměchu, k sociálním
demokratům: "U drobných rolníků
nemáte nic anebo jen velmi málo co hledati."
Otázal bych se však, proč tedy, když jest
pan Hanreich tak jistý, že mu mezi drobnými
rolníky nezačíná kolísati půda
pod nohami a sociální demokracie nemůže
zde vůbec nic poříditi proti svazu zemědělců,
proč tedy tento zuřivý boj, který
vede svaz zemědělců proti mé straně,
sociálně-demokratické, proč tedy tento
křik, aby nás rolníci, až o volbách
přijdeme na venkov, přivítali vlčími
jámami a pastmi? Drobné zemědělské
obyvatelstvo pozoruje přece jen, když je poučíme
o skutečných poměrech, na čem je,
takže svaz zemědělců nebude již
brzy u těchto drobných rolníků míti
co hledati. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Včera zde mnoho mluvili o zisku překupníků,
a to jak kol. Patzel, tak také několik pánů
ze Svazu zemědělců. Nestačí
však, jestliže se člověk vzchopí
a nadává na překupníky, nýbrž
dlužno také učiniti něco praktického,
aby se vyloučilo překupnictví a členové
Svazu, kteří bouří proti konsumním
družstvům, kteří nemohou nalézti
dosti nadávek na spotřební družstva,
cestu k tomu jistě neukáží. Domnívám
se, že kdyby se začala studovati otázka, zda
by nebylo možno spojiti družstva výrobců
a spotřebitelů, že by se zde skutečně
dalo učiniti něco účinného
pro zemědělství, aniž by tím
bylo obyvatelstvo jako celek zatíženo. V popředí
všech věcí stojí však nejen pro
nás, nýbrž domnívám se i pro
celek, otázka, totiž: snesou-li dělníci,
zaměstnanci, živnostníci zdražení
potravin, které se musí nezbytně dostaviti
se zavedením cel? Dnes jest již situace taková,
že dělníci tam, kde jsou plně zaměstnáni,
vydělávají nejvýše tři
čtvrtiny mírových mezd. Vedle toho máme
ještě částečně nezaměstnané
dělníky v širokých oblastech. Pocházím
ze západních Čech. Tam žije tisíce
a tisíce horníků, kteří jsou
po léta bez práce a jichž se nikdo, ani vláda,
nezeptá, z čeho vlastně žijí
se ženou a dětmi. Stokráte volali jsme ze západních
Čech do Prahy o pomoc, žádali jsme, aby se
našim revírům vyšlo vstříc,
aby se změnou nákladních sazeb a snížením
uhelné daně umožnilo, aby tento revír
dostal opět práci. Odpověď na to jsme
však nedostali. Rodiny mohou zajíti, nikdo se o to
nestará, je-li tisíce rodin vydáno na pospas
hladu. Nedávno jsme slyšeli výkřik o
pomoc z horního Rudohoří. V okrese Horní
Blatná a v hořejší části
okresu nejdeckého jest taková nouze, že nezaměstnaní
z této krajiny chtěli požádati vládu,
aby prostřednictvím zahraničního úřadu
vymohla pro tyto lidi povolení, aby mohli choditi žebrati
do Saska, poněvadž v našem vlastní, západočeském
území nelze již žebráním
vůbec nic vydělati, ježto jest již žebráky
přeplněno. Následkem hospodářské
krise v Sasku naši obyvatelé docházející
do Saska na práci, upadli v hroznou nouzi. Našim lidem
hrozí doslovně smrt hladem. Zde toto slovo není
přeháněním, zde je slovo "hlad"
hroznou skutečností. Tito lidé zmírají
hlady. Jeden výkřik nouze za druhým zaniká
neslyšen. Nedávno vylíčil jsem stav
těchto lidí a chtěl jsem při tom zesíliti
volání o pomoc města Horní Blatné,
ale v ministerstvu soc. péče, kde jsem zakročil,
pokrčili prostě rameny, že "není
úvěru", aby se těmto lidem pomohlo,
ať tedy klidně zajdou, to nemá žádného
významu.
Před nedávnem slyšeli jsme zprávy ze
Šumavy, kde týdenní výdělek činí
40 Kč, a při tom ti lidé půl roku
jsou vůbec bez práce. Táži se vás,
páni: Což mají naši dělníci
bez odporu zmírati hlady? Domníváte se, že
se nepostavíme na odpor všemi parlamentními
a mimoparlamentními prostředky, kdybyste se snad
pokusili naše obyvatelstvo skutečně vháněti
ve smrt hladem!
Nechci mluviti jen o dělnících za mzdu, nýbrž
chtěl bych se zmíniti také o živnostnících.
Slyšel jsem, že živnostenská strana hlasovala
již v senátě pro cla. Příslušníci
živnostenské strany jsou tedy ochotni za několik
mandátů, které dostali, vydati živnostníky
prostě na pospas lichvaření se cly. A při
tom musí drahota životních potřeb právě
drobné živnostníky určitě zničiti.
Dělníci, učitelé, zaměstnanci
již dávno nejsou s to, aby se řádně
oblékali. Již dávno si nemohou koupiti nové
kalhoty. Celá spousta živností, jako na příklad
živnost lakýrníků, čalouníků
atd. jsou prohlašovány za luxusní živnosti.
Nejsou nikterak s to provésti, co se jim tak často
doporučuje, totiž přesunouti vyšší
mzdové a hmotné náklady a náklady
na živobytí na své zákazníky,
poněvadž tito zákazníci jich pak jednoduše
nevyhledávají.
Vidíme, že nejširší vrstvy obyvatelstva
to prostě nevydrží, aby se uskutečnily
všechny záměry, které dnes probíhají
hlavou vládě a agrárním stranám.
Co musíme především od vlády
žádati, jest, aby "studium", které
slíbila, prováděla před veškerou
veřejností, pod veřejnou kontrolou. Musíme
žádati, aby byl opatřen řádný
statistický materiál o zemědělské
produkci odděleně podle držebnostního
poměru, musíme žádati, aby pracovní
výdělek ve všech povoláních a
okresech státu byl pevně zjištěn. Musíme
žádati, aby byla předložena přesná
data o stupni zaměstnanosti dělníků
ve všech okresech, aby byly ve všech okresech svolány
porady, aby byly pozvány všechny stavovské
vrstvy a aby byly opatřeny lékařské
posudky - řekněme jen úředních
a obvodních lékařů - o stavu výživy
obyvatelstva a především dětí.
Až to všechno budete míti, budeme mluviti i dále.
Tak si představujeme studium, o němž se zde
mluví. Povinností státu není jen hájiti
zájmu jedné malé vrstvy, i když tato
malá vrstva dovede dělati sebe větší
křik a v dané chvíli má sebe větší
vliv. Jeho povinností jest hájiti zájmu celého
národa. Avšak vláda, kterou dnes máme
dnes se to zase ukázalo na prohlášení
pana předsedy vlády - nemá zájmu,
nemá pochopení a jest přímo nepřátelská
ke všem životním otázkám dělnictva.
Co jest - tážeme se v této chvíli -
se zaopatřením osob 60 let starých, co jest
s otázkou péče o nezaměstnané?
Příklad, který jsem zde uvedl o Horní
Blatné, jest v tom směru výmluvný.
Co jest se zprostředkováním práce,
s otázkou zákonné úpravy kolektivních
smluv? Nic! Vláda se vyhýbá otázce
uznání sovětského Ruska, vláda
nechce přejíti k tomu, aby svou smluvní politiku
utvořila tak, abychom sjednali obchodní smlouvy,
které by mohly dáti obyvatelstvu zaměstnání.
Jedním slovem: Velké vrstvy obyvatelstva, všichni
pracující lidé, nemohou očekávati
od této vlády nijaké účasti.
Jestliže se za toho strašlivého postavení,
v němž se pracující lid octl, přichází
mu s touto provokací cel na potraviny, znamená to
ovšem podrobovati trpělivost tohoto lidu těžké
a kruté zkoušce.
Pan předseda vlády, pan místodržitel
všenárodní koalice, vychloubá se dnešními
mocenskými poměry, vypíná se tím,
že již má většinu pro tato cla téměř
jistou a dnes dopoledne jsme slyšeli řeč, řeč
kol. dr Hanreicha, která byla již jaksi naladěna
zodpověděti otázku: "Jak vyložím
svému dítěti, že zde jdu společně
s vládou Černého? Dílo německého
zemědělského svazu, na které zde pomýšlí,
začal provázeti a maskovati výtkami českým
agrárníkům. Pokusil se dnes zastříti,
co svaz zemědělců chce učiniti v nejbližší
době. Řekneme to veřejně: Nechť
obyvatelstvo venku povolá pány řádně
k odpovědnosti. Situace jest dnes taková, že
německé strany jsou ochotny hlasovati dnes pro vládu,
která se nyní připravuje vyhoditi na dlažbu
poslední německé zaměstnance. Situace
jest dnes taková, že němečtí
členové svazu jsou ochotni hlasovati pro vládu,
která jako pokračování vlády
"pozemkové reformy" počešťuje
německou zemi a německé zemědělské
dělníky hromadně připravuje o chleba.
Němečtí křesťanští
sociálové připravují se učiniti
totéž, ti křesťanští sociálové,
kteří zapomínají, že dosud vždy
se důrazně hlásili k "německému
lidu", kteří zapomínají i na
Otčenáš: "chléb náš
vezdejší dejž nám dnes". Zde máme
německou jednotnou frontu, jak v říjnu minulého
roku byla hlavním heslem právě našich
členů svazu zemědělců. Dnes
slaví své triumfy. Právo sebeurčení,
samospráva, "křesťanská národní
myšlenka", všechno a všechno se bezmyšlenkovitě
obětuje zájmům kapsy. Cesta k národnímu
vyrovnání, jíž by se bylo musilo jíti,
kdyby byli křesťanští sociálové
a členové svazu zemědělců nebyli
přistoupili na plány Švehlovy, jest
rozkopána. Hlasovati pro cla znamená, že Černý
bude moci převézti Švehlovu káru
přes kopec, že spravedlivému řešení
národní otázky má se znovu na dlouhou
dobu zabrániti, že německé pracovní
místo zůstane dále bez ochrany, že bída
a nouze lidu má se stupňovati ještě
více až do nesnesitelné míry. Avšak
hlasování pro cla bude míti také za
následek, že bouře rozhořčení
zavane celým národem a přispěje k
tomu, že nové statisíce lidu pocítí
moc měšce jako nesnesitelnou. Pak však nezapomeňte
na jednu věc: Každým rozmnožením
bídy národa revolucionujete tento národ!
Dnes může Černý zvítěziti
proti národu, zítra může pan Švehla
vítězství tohoto systému zapsati do
knih, pozítří, které vyjde z tohoto
vítězství, může vypadati podle
toho, že jednou pro vždy se udělá konec
se všemi Černými a Švehly!
Pan předseda vlády také něco naznačil
o stavebním ruchu. Mám dotaz k panu předsedovi
vlády a nepřál bych si, aby se tomuto dotazu
vyhnul. Jest pravda, co slyšíme v poslední
době, že vláda zamýšlí zavésti
zároveň zvýšení činže
a stavební dávku? Je-li to pravda, řekl bych
hned panu předsedovi vlády, že se může
na to připraviti, že ozve se výkřik
celé země. Chcete-li drobné nájemníky,
dělníky a zaměstnance, kteří
dnes beztoho prožívají hroznou situaci, ještě
tímto způsobem vydati na pospas domovnímu
kapitálu, chcete-li jim znemožniti, aby si opatřili
ještě přístřeší,
pak nelze to odbýti několika řečnickými
obraty. Boj proti zvýšení činží
jest sám o sobě úplně podmíněn
dnešním životním stavem obyvatelstva a
dožijete se bouře, o jaké se vám snad
dodnes ještě nezdálo, přijdete-li s
těmito ideami.
Ostatně pan předseda vlády si věc
velmi zjednodušil. Přešel přes ni jako
přes vedlejší věc. Zástupce "kulturního
státu", který zapomíná, že
veškerá kultura začíná přístřeším!
A jak vypadá tato "kultura" v Československu?
Chci uvésti jediný případ, avšak
mluví za celé svazky. Chebská okresní
správa ustanovila sestru pro sociální péči.
Ta si řádně prohlédla bytové
poměry na Chebsku a přišla domů se zprávou,
že člověku vstávají vlasy na
hlavě. "Krysy ohlodávají děti!"
takové jsou bytové poměry na Chebsku. (Různé
výkřiky.) Úřední lékař
pro chebský okres prohlásil: "Vyrůstá
nové lidské pokolení, pokolení chudokrevných,
slabých, nedostatečně vyživených,
zakrnělých lidí, a to pro strašlivé
bytové poměry, jaké zde máme."
To jest obraz "kulturního státu" a přál
bych si, aby pan ministr pro věci zahraniční
nezapomněl, až nechá psáti v cizině,
posloužiti také takovýmito obrazy, aby cizina
poznala ten "ostrov blažených" také
s této stránky!
Přesunul-li se pan předseda vlády tak rychle
přes tuto věc, nelze smazati se světa, co
pan ministr dr Engliš před několika
týdny - dne 25. února - prohlásil ve schůzi
soc.-politického výboru, kde řekl: "Máme
drahotu nejen v číslech, nýbrž i v blahobytu,
jsme chudší a žijeme hůře a jsme
více utlačováni než v míru, vyděláváme
méně a tlak veřejných břemen
jest větší." Přes to však
týž ministr pan dr Engliš snaží
se hůře žijícímu lidu uložiti
nová nepřímá břemena a mimo
to prohlašuje v téže schůzi ještě,
že "veškerý hospodářský
komplex bytové otázky musí býti vrácen
opět volné soutěži". A při
této bytové nouzi, nedostatku náležité
podpory bytových staveb, nedostatku jakéhokoliv
stavebního ruchu - volná soutěž na bytovém
trhu! Máme býti ještě chudší,
ještě více utlačeni. (Výkřiky.)
Neboť volná soutěž není přece
nic jiného, než vydání na pospas lichvě
s byty.
Jestliže vládní list "Prager Presse"
správně otiskl, co vyšlo z ministerstva sociální
péče stran nového zákona o stavebním
ruchu, pak prohlašujeme: Musíme očekávati
zákon o stavebním ruchu, který ani z polovice
neplní to, co bychom mohli slušně žádati.
Tu se prohlašuje: vyvlastňovací lhůta
pro nabytí stavebních míst do 31. prosince
1926. Sto milionů korun z losové půjčky
na stavbu domů pro státní zaměstnance
- nazývejme věci pravým jménem - na
vyloženou počešťovací akci, státní
podpora na stavbu malých bytů v té či
oné formě atd.
Jak vypadala dosavadní podpora stavebního ruchu?
Dosud, do července 1925, bylo vystavěno se státní
podporou 54.404 bytů. Počítáme-li
s tím, že se ročně uzavře 100.000
sňatků, že jest tedy přírůstek
100.000 nových domácností, jistě připustíte,
že v 5 letech 50.000 bytů není o mnoho více
než nic. Celkový náklad na to uvádí
se 4029 milionů korun, z toho 3,3 miliardy státně
zaručené půjčky a 700 milionů
z vlastních prostředků stavebníků.
Skutečné výdaje na stavební ruch činily
do konce července 1925 467,378.622 Kč 84 h. Tedy
ani ještě půl miliardy. Naproti tomu v téže
době bylo vydáno na militarismus asi 18 miliard.
Tedy na vražednou kulturu 36krát tolik, jako na bytovou
péči! 54.000 bytů a ještě nejsou
rozděleny podle skutečné potřeby!
Stačí, půjdete-li jen do našeho německého
území - pardon, zněmčeného
území - a hned vám napadne tento nedostatek
nových bytů proti stavebnímu ruchu v českém
území. A tato almužna není ještě
ani podle poměru potřeby řádně
rozdělena! Jestliže podle zkušeností vypočítáme
potřebný k tomu náklad a srovnáme
s tím, co nás stojí militarismus, můžeme
říci, že moloch militarismu v 7 letech nepohltil
méně než asi 2 miliony bytů!
Se vzrůstem kapitalistického vlivu ve vládě
každoročně se dostavilo zhoršení
zákona na ochranu nájemníků. Od ledna
1925 nemáme již žádného zákona
o stavebním ruchu. Teď se opět slibuje pro
pozdější dobu. Byly ztraceny dvě stavební
sezony, a při tom návrh nového zákona
o stavebním ruchu od počátku až do konce
jest přímo nekulturní. Neboť především
prohlašuje za oprávněné k podpoře
malá obydlí od 20 do 40 m2. Takové
obydlí 20 m2 jest obytná kuchyně
5 metrů dlouhá a 4 metry široká. V tom
mají bydleti a spáti lidé, ženy a děti,
dohromady velké i malé děti a rodiče.
To jest nebezpečné nejen pro bytovou kulturu, nýbrž
i pro veřejnou mravnost. Při tom ještě
- to jest na celé věci nejzajímavější
- musí stavebníci opatřiti z vlastních
peněz 30% a zaručiti splacení podpory, což
se projeví ovšem také ihned na nájemném
v těchto bytových dírách, které
jsou paškvilem všech mravů a nejprimitivnější
bytové kultury.
Taková jest tedy celková situace. Lid hladoví.
Lid nese strašlivé břemeno špatné
hospodářské politiky v tomto státě.
Davy lidu jsou bez práce a bez ochrany. Davy lidu nemají
vlastního přístřeší. Vláda
nemá pro pracující a hladovějící
lid nic než drahotu. Z nezaměstnaných tropí
si žerty almužnou gentského systému. Zamýšlí
předstoupiti před lid s několikanásobným
nájemným. Nelze ji získati pro velkolepou
podporu stavebního ruchu. Vláda jest vládou
měšce, jest to vláda proti lidu.
Naším heslem musí tedy býti nyní
zde ve sněmovně a zítra, bude-li toho třeba,
na ulici: Boj proti této vládě, boj proti
všenárodní koalici, boj proti dnešní
zastřené koalici, boj proti všem stranám,
které tuto soustavu nějakým způsobem
podporují. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)