A promluvme si, velectění pánové,
několik slov o podpoře drobného zemědělce
jako konsumenta. Slyšeli jsme zde, co máte vy z velkého
rozpětí cen mezi producentem a konsumentem. Tu je
díra, o tom není pochyby, ale zdaž to není
právě tato buržoasní německo-československá
koalice, žádající vysoká pevná
cla, která nechce dělati v tomto státě
konsumentskou politiku, aby neohrozila veliké zisky výrobců,
obchodníků a různých spekulantů?
Promluvte jen o této věci společně
s pány z politické strany živnostenské,
s nimiž jste v nejužším politickém
kontaktu. Řekněte nám, zdali chcete s námi
zakročiti proti neodůvodněným ziskům
překupníků, zdali chcete kontrolu výroby
a kontrolu cen? (Výborně!) Velectění
pánové, ne na naší, nýbrž
na vaší straně je vina těchto velikých,
lichvářských zisků meziobchodu. A
chcete-li malému zemědělci pomoci, my jsme
tu ochotni k spolupráci, neboť stejně tak,
jako na tomto poli trpí malý zemědělec,
trpí i dělník, živnostník, malý
úředník a každý jiný konsument.
(Výkřiky.)
Velectění pánové, v Lysé asi
před 14 dny konala se manifestace agrární
strany, na níž mluvil bývalý pan ministr
zemědělství, dále pan kolega Dubický,
pan sen. Hybš a jiní, na níž ujal
se slova také pan kolega dr Samek, generální
tajemník obchodní a živnostenské komory
v Praze jako zástupce této ústředny
průmyslu a obchodu. A jeho vývody? To bylo vyslovení
vřelého souhlasu s vaším požadavkem.
Pan kol. dr Samek objevil novou národohospodářskou
teorii, že cla zemědělská jsou na prospěch
průmyslu a obchodu. (Výkřiky.) Mám
za to, že příčinu tohoto záhadného
a neobyčejného národohospodářského
objevu lze hledati v tom, že se páni podnikatelé
z obou velikých výrobních oblastí,
průmyslové a zemědělské, dohodli,
a to o kůži těch ostatních. (Tak
jest!) Vzpomínám si, že klub agrárních
poslanců učinil asi r. 1922 usnesení, že
nežádá cel zemědělských
(Hlas: Paritu jsme žádali!), ale žádá
zrušení cel průmyslových. (Výkřiky.
- Místopředseda Stivín zvoní.)
Pánové, kde je váš návrh
v tom směru, kde je vaše usnesení z tehdejší
doby? (Výkřiky.) Dohodli jste se, vy ponecháte
průmyslu jeho vysokou ochranu a průmysl bude tolerovat
vysokou celní ochranu vám, to je to tajemství.
A my máme býti těmi třetími,
na jejichž zádech se to bude odehrávati a jejichž
účet to bude platiti. (Výkřiky.)
Já se tomu nedivím. (Posl. inž. Novák:
Obchodní smlouvy!) Uzavírali jsme velmi mnoho
obchodních smluv, pane kolego inženýre Nováku,
a neměli jsme cel, a najednou to bez nich nejde? Najednou
bychom smlouvy neuzavřeli? Odpusťte, to se může
napovídati někomu, ale ve sněmovně
to nejde. (Výkřiky. - Posl. Johanis: Zeptej
se, jestli páni zvýší také mzdy!)
Prosím. (Výkřiky.)
Velectění pánové, kdo předstírají,
že je propast mezi výrobou průmyslovou a zemědělskou,
nemají pravdu. Agrární kapitál pracuje
dnes v průmyslu větší měrou,
než kdykoliv jindy a i kapitál průmyslový
pracuje v zemědělství více, než
kdy jindy.
Z "Československého Kompasu", sborníku
peněžnictví našeho, vytáhl jsem
si interes České banky agrární, a
to je velmi zajímavé. Vy naříkáte
na drahotu, zejména hospodářských
strojů, mlátiček, odstředivek, bran,
pluhů atd., a víte, kdo má tuto výrobu,
tento obchod v rukou? Je v rukou vašich! Prosím, abyste
laskavě poslechli. Jsou to údaje z Agrární
banky samé: Oddělení strojní dodává
stroje.... (Různé výkřiky.) Jen
malé strpení, velectění pánově,
nerozčilujte se! Oddělení strojní
dodává stroje a hospodářské
nářadí ze své vlastní továrny.
"Strojírny agrární banky v Praze VII.",
utvořené z Gottwaldovy továrny, kterou Agrární
banka r. 1918 pro své oddělení zakoupila,
vyrábějí železný a mosazný
nábytek a hospodářské stroje. (Různě
výkřiky.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Prosím, pánové, o klid.
Posl. Koudelka (pokračuje): Agrární
banka je finančně zúčastněna
na strojírnách a slévárnách
dříve firma Antonín Dobrý, akciová
společnost v Mladé Boleslavi....(Posl. Dubický:
Která musila odepsati celý základní
kapitál, poněvadž prodělávala!)
Já nevím, je-li to zásluhou toho, že
jste tam vy, ale celní ochrana toho odvětví
průmyslového vinna není. Mimo to svěřily
Agrární bance zastoupení zejména tyto
domácí i cizí firmy: F. R. Melichar, akc.
továrna na stroje, Brandýs n. L., J. Kaub, továrna
na stroje, Domažlice, Rudolf Bächer, továrna
na orné nářadí, Roudnice n. L., Hofherr-Schrantz-Clayton-Shuttle-worth,
Praha, Svenska Centrifung Aktie Bolaget-Stokholm (švédské
odstředivky "Dalia"), International Harvester
Company, Amerika, Karel Vacek, továrna na orné nářadí,
Lysá n. L., K. a R. Ježek, továrna na stroje,
Blansko, Černovský a spol., továrna na stroje,
Čes. Brod, V. Ot. Dejl, továrna na stroje, Vinoř
u Prahy, Josef Suchý, továrna na stroje, Pečky
na dráze, Battista a Schultz, nyní Josef Schultz,
továrna na stroje, Pečky na dráze, Václava
Schmidta syn a spol., továrna na stroje, Hořovice.
Velectění pánové! Není tu tedy
jenom výroba, tu je také obchod. Výroba hospodářských
strojů je v rukou Agrární banky a obchod
také. (Hluk a výkřiky poslanců
strany republikánské.) Já jsem si to
nevymyslil, tu to máte, jak si to Agrární
banka napsala.
Naříkáte-li na vysokou celní ochranu
na hospodářské stroje a nářadí,
prosím, tu nalehněte na tyto interesenty výroby
a obchodu hospodářských strojů a nářadí,
ať se o to zasadí, a my oběma rukama budeme
pro jejich návrh hlasovati. Dosud nevím, že
by bylo z této strany co podobného přišlo.
Vy hubujete na drahotu uhlí a vaše agrární
banka má doly, zaměstnává se všemožnou
výrobou a obchodem v průmyslových odvětvích,
má stroje, líh, má škrob, má
cukr, má pivo, prosím, má vše možné,
a to budete mluviti o rozporech mezi průmyslovou a zemědělskou
výrobou? Velectění, odpusťte, byly doby,
za pánů Kubra, Práška atd., že
tehdejší agrární strana rostla pod hesly
boje proti kartelům. A dnes? Teď strana vaše
kartely tvoří, a nechť se, prosím, ohlédněte
do kteréhokoliv výrobního podnikání
v našem hospodářské, životě,
všude narazíte na agrární kapitál,
poněvadž jsou ty tam doby, kdy sedlák ze svých
zisků ukládal do punčochy nebo do truhlice.
(Hluk. Výkřiky. - Místopředseda
Stivín zvoní.)
A podíváte-li se do plodinových burs a přehlédnete-li
členy bursovních rad, vidíte, že tu
jsou opět lidé z agrárních vrstev.
Nehrajme si se slovy, neříkejte "zemědělství
a průmysl", když je to všechno hluboce prostoupeno
a když je tu jen zájem podnikatelů na jedné
straně, průmyslových i zemědělských,
a zájem pracovních lidí, kteří
jsou živi ze své vlastní práce na straně
druhé. Tyto zájmy navzájem se nekryjí.
To není naší vinou ani vaší zásluhou,
to je pak podle železných zákonů hospodářského
vývoje, které nezbytně vedou tam, kam ukazují
naše postuláty a naše idee.
Kde je jaká vaše konsumentská politika? Vy
ukazujete na vysoké rozpětí cen masa. Jest
v "Zemce" na Václavském náměstí
maso lacinější než u Chmela nebo u Beránka?
(Výkřiky.)
Když budete chtíti dělati rozumnou konsumentskou
politiku, sejdete se s námi, poněvadž to bude
nejen ku prospěchu dělnictva, nýbrž
i malého zemědělce, který, čím
je kulturnější, čím více
se vzdaluje naturálního hospodaření,
tím více je konsumentem a méně
výrobcem.
Bez této politiky, zdravé politiky výrobní
a konsumentské, politiky demokratické a socialistické,
neváhám to říci, nebude zemědělství
pomoženo. Máte-li většinu, zaveďte
si cla podle své libosti. Za půl roku, za rok setkáme
se zde anebo venku a pak se vás zeptáme před
tváří veřejnosti a malých zemědělců,
zdali je už jejich postavení lepší, zdali
jste jim pomohli. (Hluk.) Pak se ukáže, že
máme pravdu my, kteří chceme nové
hodnoty, zdravou organisaci zemědělské výroby,
a nikoliv umělou drahotu, která učiní
bídu malých zemědělců ještě
větší než je dnes. Chcete-li tuto demokratickou
politiku zemědělskou s námi dělati,
jsme k ní ochotni, ale nebudeme dělati politiku,
která velké většině obyvatelstva
(Výkřiky.) tohoto státu bere, velké
části zemědělského obyvatelstva
nic nedává a prospívá jen velkým
zemědělským producentům. Takovou politiku
dělati nebudeme.
Zemědělství, opakuji, pomůže
jen demokratická a socialistická politika, jak ji
hájí sociální demokracie. Vy máte,
vážení pánové, možnost -
opakuji - prosaditi si svou, ale pravím, u Filippi se sejdeme.
Za půl roku budete zde skládati účet
z toho, jak jste pomohli našemu zemědělství.
Jestliže jej nepoložíte na zdravý hospodářský
základ, pak bude každá umělá
ochrana cel málo platna, pak bude stav našeho zemědělství
ještě horší, nežli je dnes. A protože
k této politice pracovati nechceme, proto také budeme
hlasovati proti vašemu návrhu, který zde stejně
jako v senátě jste předložili. (Potlesk
čsl. soc.-demokratických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Schweichhart.
Posl. Schweichhart (německy): Dámy
a pánové! Zraky celého světa jsou
dnes obráceny k událostem v Anglii. Anglie nám
ukazuje rychle se zaostřující krisi kapitalistické
výroby. Potvrzuje se výrok Karla Marxe, že
moderní měšťácká společnost,
jež vyčarovala násilné prostředky
výroby a obchodu, podobá se čaroději,
který již nemůže ovládnouti podzemní
síly, které vyvolal. Strašlivé následky
krise kapitalistického nepořádku postihují
plnou vahou proletariát v podobě nesnesitelných
břemen daňových, snížení
životní úrovně, dlouho trvající
nezaměstnanosti, neslýchané nouze. Se vzdornou
zlobou brání se proletariát proti společenskému
řádu, v němž devět desetin soukromého
vlastnictví výrobních prostředků
je ve skutečnosti zrušeno. Samozřejmě
trpí i československý proletariát
vládnoucí anarchií boje všech proti
všem, avšak také nedostatkem rozumné,
velkorysé hospodářské politiky vládní.
Vybudování silného vnitřního
trhu bylo promeškáno, protože vedoucí
kapitalistické kruhy oproti vládnoucímu názoru
ve Spojených Státech Severoamerických viděly
spásu výroby v nízkých mzdách.
Průmysl československé republiky utrpěl
v posledních letech na světovém trhu těžké
škody. Odbytiště v nástupnických
státech starého Rakouska byla z části
ztracena a i v západní Evropě utrpěli
jsme citelné ztráty.
Kdo dívá se na nynější stav průmyslu,
shledá, že vedle výroby uhlí řada
jiných odvětví výrobních trpí
těžce krisí odbytovou, že desetitisíce
pilných dělníků musí zaháleti
a statisíce lidí upadá v bídu a nouzi.
V okresu děčínském, jenž patří
k hospodářsky nejvyvinutějším
v republice, zahálí nyní již 1600 dělníků
úplně a 1800 občas. Jsou-li odbytiště
ztracena trvale, znamená to pro desetitisíce proletářů
zničení existence, a poněvadž nesmějí
se vystěhovati, mohou doma zahynouti hladem!
Proti vládě vznášíme obžalobu,
že zanedbává svou povinnost vůči
dělníkům. Na podporu nezaměstnaných
je letos zařazeno jen 28,000.000 Kč, jen na opatření
vojenských koní 26,000.0000 Kč! Pro militarismus,
tuto neblahou překážku kulturního a
hospodářského vývoje států,
jsou i u nás stále otevřeně ruce.
K neblahým hospodářským poměrům
přispívá ještě, že vítězi
z 15. listopadu 1925 chtějí míti nyní
svůj účet zaplacen. Páni duchovní,
kteří od státu dostávají ve
formě kongruy ročně 70,000.000 Kč
přidáno, jsou prohlašováni za chudáky,
stejně jako páni důstojníci. Nejhorší
nebezpečí pro národní hospodářství
ve státě a pro proletariát hrozí však
se strany agrární.
Agrárníci všech jazyků v tomto státě,
zelená internacionála, je na cestě k tomu,
aby vzrůst moci proměnila ve zvonivou minci. Před
několika hodinami slyšeli jsme jednoho bojovníka
velkoagrárníků za ceny v osobě p.
kol. Windirsche. Možno ovšem říci,
že on a jeho strana patří k oněm, kteří
otázku agrárních cel popoháněli,
kteří české strany a zvláště
stranu agrární nutili k tomu, aby jednaly tak jak
oni, aby se otevřeně prohlásily pro zavedení
pevných a vysokých agrárních cel.
Mohlo by se poukázati na to, že nehledě k návrhu
Mayerovu dlouho před nynější
dobou, již 8. prosince 1925 pan kol. Windirsch v "Landpostu"
žádal, aby na místo pohyblivých cel,
jež nazval nešťastným socialistickým
experimentem, zavedena byla pevná vysoká cla obilní
a jiná, a členové Svazu zemědělců
stále a stále agitovali, aby konečně
otázka agrárních cel stala se aktuelní.
Nyní stojíme před touto důležitou
otázkou. Pro zdrcující většinu
obyvatelstva v republice má býti koš s chlebem
pověšen výše. Při celkové
roční spotřebě přes 7,000.000
q pšeničně mouky, z čehož 2,000.000
pochází z ciziny, činilo by při cle
na pšenici 90 Kč za 1 q vyšší zatížení
639,000.000 Kč. U žita činilo by vyšší
zatížení 548,000.000 Kč. Celkové
zatížení jde nezbytně do miliard. Není
jistě přehnáno, počítá-li
se, že toto vyšší zatížení
činí na osobu a rok nejméně 100 Kč.
Již pouze z tohoto titulu stoupá vyšší
zatížení obyvatelstva, jež za osobu a
rok průměrně platí na státních
daních alespoň 700 Kč, okrouhle o 15%. K
tomu přistupují ještě zamýšlená
zvýšení daní z jiných titulů.
Vzpomínám, že podle posledních zpráv
mají býti osobní tarify na železnicích
zvýšeny neméně než o 33%.
Který normálně myslící člověk
vážně myslí, že v nynější
době zlého hospodářského útisku
dělnické třídy v tomto státě
může národní hospodářství
vůbec vzíti na sebe tak nesmyslné zatížení?
Chcete, aby československý pracující
lid vehnán byl do podobných bojů, jako je
tomu v Anglii? Je zajímavo zkoumati, co tomu říkají
zástupci průmyslu, tak zv. kapitáni průmyslu.
3. května zasedala v Praze konference obchodně politického
výboru Ústředny obchodních komor.
Tam bylo důrazně poukázáno na to,
že celý stav obchodu a hospodářství
má býti důkladně se všech stran
projednán, jak se to při této otázce
nezbytně sluší, a že všechny otázky
musejí býti řešeny s věcných
hledisek, při čemž průmyslníci
ovšem by si mohli zajistiti také svou kořist
na clech.
Jasně a zřetelně vyslovil se bývalý
ministr obchodu inž. Dvořáček 2.
května na zemském sjezdu národně-demokratické
strany v Praze. Dosti zřetelně pozdvihl tam varující
hlas proti agrárním clům. Pravil: "Pokud
přichází v úvahu věcná
stránka agrárních cel. znamenal by známý
návrh Donátův šestinásobně
zhodnocení předválečných cel.
Provedení tohoto návrhu bylo by se zřetelem
na celkovou hospodářskou situaci nesnesitelným.
Cena mouky stoupla by na př. o celou čtvrtinu."
Míní pak, že celá otázka musila
by se důkladně uvážiti, že ta věc
musila by býti odpolitisována. Poslední události
v senátě na př. ukazují, že spěch,
se kterým chtějí agrárníci
odnésti svou kořisť jako zloděj v noci,
nebude přece schvalován všemi měšťáckými
stranami, zvláště pokud jde o výši
celních sazeb, a že vyskytují se v kruzích
průmyslových a také v živnostenských
určitě obavy. Konečně však přece
byla dnes přiznána návrhu Donátovu
naléhavost 74 hlasy proti 57 hlasům a mezi německými
stranami, jež hlasovaly s agrárníky, byli také
křesťanští sociálové. To
je zvláštní! V klerikálním "Volkspostu"
v Teplicích píše hlavní redaktor dr
Keiner proti clům a právem velmi zdůrazňuje,
že jen větší majitelé pozemků
mají z toho prospěch. V senátě naproti
tomu hlasují páni dr Ledebur a Stolberg,
velkostatkáři, s několika věrnými
pro cla. A poslanci německého svazu venkova tleskali
jinak tak nenáviděnému českému
klerikálovi Kroiherovi, jenž nemá pro
Němce dosti úsměšků. Zelenočerná
internacionála se nalezla. Silnější
než všechny národnostní boje a obavy jsou
hospodářské zájmy, jsou zájmy
kapitálu! Otázka cel je namnoze považována
za rozhodný obrat v politice této země. Svaz
zemědělců a křesťanští
sociálové myslí pravděpodobně,
že jsou již u vládního koryta, ať
hledí, aby se nedožili ostudného zklamání.
Nezdá se, že česká veřejnost
by již dnes klidně snesla českoněmeckou
vládu. Národnostní zášť
je v jistých kruzích vybičována na
nejhorší stupeň. Nadává-li se
Němcům a židům ve fašistickém
listě dobytků, píše-li se tam, že
každému se má dáti 10 facek přes
hubu, pak je to jistě pro pana Windirsche velmi
nepříjemná hudba. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
My němečtí sociální demokraté
vítáme tento vývoj, který činí
hospodářské zájmy středem politiky.
Ovšem páni křesťanští sociálové
a páni ze Svazu zemědělců, kteří
dnes táhnou spolu za vládní provaz, mohou
si asi sotva dovoliti mluviti na venkově o právu
sebeurčení a podobných věcech. Pan
Windirsch prohlásil spolupráci německých
a českých agrárníků za samozřejmou.
Nemáme opravdu proti tomu žádných námitek.
Podporu v nezaměstnanosti, sociální pojištění
atd. srovnával se cly. To se hodí jako pěst
na oko. Při agrárních clech jde o to, aby
česká vláda byla vyvedena z velkých
nesnází. Hospodářsky znamenají
cla zvláštní zisk pro malou menšinu všeho
obyvatelstva. Při sociální reformě
je to přece zcela obráceně. Zde platí
zájemníci několik milionů, při
sociálním pojištění pro dělníky
21/2 mil., při samostatných
5/4 mil. Tu je snad možno také
říci: Sedláci, to je opět něco
zcela jiného!
Věcná hlediska žádá bývalý
ministr obchodu Dvořáček a jiní
činitelé jako zmíněný obchodně-politický
výbor Ústředny obchodních komor. Dobře!
Jedině správné tvrzení agrárníků,
pokud jde o celní politiku, jest, že mezi agrárními
a průmyslovými cly je veliké rozpětí.
To otázka ochranných cel vůbec řeší.
Žádný národní hospodář
nebude se vyhýbati nutnosti, aby připustil za zcela
zvláštních okolností výjimečně
tak zv. cla výchovná. Co však my sociální
demokraté příkře odmítáme,
odmítati musíme, jsou cla vysoké ochrany,
jež zřejmě mají prospívati některé
skupině výrobní, které, je lhostejno.
Tvrzení agrárníků, že jsme jednostranně
zaujati pro průmysl, jako řekl také pan senátor
Luksch, jest úplně nesprávné.
Vzpomínám na sjezd strany rakouské sociální
demokracie, konaný od 30. září do
4. října 1907 ve Vídni, jenž vzhledem
k rostoucí drahotě - mouka stoupla v jednom roce
z 24 na 34 K - odmítl nejen agrární cla,
nýbrž i žádal zrušení cel
na železo a zestátnění uhelných
dolů. V oné době Pražská železářská
společnost vyplácela 42,5% dividendy. Dnes to pravděpodobně
není o mnoho méně. Poukázal bych ještě
na knihu Karla Kautského: "Obchodní politika
a sociální demokracie". Na str. 70 píše:
"Kdo volá: "Pryč s obilními cly"
- nesmí se hroziti volání: "Pryč
se cly na železo"! Omezení boje za jediný
kus systému ochranného je prakticky stejně
tak nedostatečné, jako theoreticky neodůvodněné.
Naše chování je tedy úplně korektní.
Jako odmítáme, aby provozovací prostředky
zemědělcovy byly zdražovány uměle
cly na železo atd., odmítáme také umělé
zdražování potravin ve prospěch skutečně
jen malého počtu kapitalistických zájemníků.
V Zemědělské jednotě činí
inž. Knespel československému průmyslu
předhůzku, že by chtěl levně
vyráběti na útraty zemědělců,
místo aby myslil na lepší organisaci výroby
a zvýšení výkonnosti dělníků.
Naproti tomu musí se přece říci, že
průmysl v Československu je hlavní oporou
národního hospodářství, že
veliká většina obyvatelstva je činnou
v průmyslu, v obchodu a živnosti, jakož i ve
svobodných povoláních a že sotva třetina
obyvatelstva patří zemědělství
a lesnímu hospodářství. Počet
osob činných v polním a lesním hospodářství
stále klesá. Průmysl a zemědělství
musí se vzájemně doplňovati. To je
samozřejmé. Avšak také pro zemědělství
je nutně potřebí levné výroby
a zvýšení organisace provozu, ovšem nikoliv
na útraty dělníků zemědělských
a lesních. Problém však se nevyřeší
zvýšením příjmů více
než pochybnými, při tom pomíjejícími
prostředky, nýbrž snížením
nákladů výrobních. I dřívější
ministr zemědělství dr Hodža poukázal
jednou na to, že možno zastávati se svobodného
obchodu v tom smyslu, že i průmyslová cla,
jež zatěžují zemědělství,
padnou, a že v důsledku menšího tlaku
na zemědělství byla by možnou levnější
výroba. To je druhá cesta, kterou se však bohužel
nejde. Falešná politika agrárníků
zvyšovala uměle cenu pozemků, zvyšovala
následkem toho břemena a úroky, ztěžovala
tím výrobu. K tomu přistupují tíživé
daně a dávky. Kdo chce pozvednouti zemědělství,
musí v prvě řadě bojovati proti militarismu,
kartelům, půjčkám a meziobchodu. To
všechno čeští zemědělci
a jejich druzi nedělají. Na škodlivý
význam meziobchodu poukázal již dostatečně
pan kolega Patzel. Podle zkušeností neprospěla
agrární celní politika zemědělství
nic. V době od r. 1878 do r. 1899 zvýšilo se
v Čechách nové zatížení
exekutivními vklady o 192,000.000 K, ač v této
době cla vzrostla pětinásobně. Od
r. 1900 do r. 1910 poklesl počet dobytka v Rakousku o 3,74%,
což prof. dr Rauchberg právem označuje za úpadek
zemědělství. Přes ochranná
cla bylo v Rakousku r. 1911 neměně než 77.000
zamořených dvorů.
V úplném souhlasu s nezaujatými zástupci
vědy, kteří se stejně jako my vyslovili
pro mezinárodní snížení cel -
vzpomínám tu Sehringa a jiných - avšak
také v souhlase s muži praxe můžeme říci,
že ochranná cla nejsou a nemohou býti lékem
zemědělství. V Anglii trval boj o cla na
obilí desetiletí. Teprve r. 1842 zmizela víra
v samospasitelná cla obilní. Když r. 1846 byla
odstraněna obilní cla, nebylo ve Velké Britanii
téměř žádných rolníků.
Dokonce připustíme-li, že nynější
majitel pozemku získá agrárními cly,
tu nástupce, který musí převzíti
prodražený pozemek, stojí právě
tam, kde jeho předchůdce stál před
vybudováním cel vyhánějících
ceny do výše. (Odpor.) Statek má snad
vyšší hodnotu, obilí má vyšší
cenu, avšak břemeno úrokově je také
vyšší a prospěch má věřitel.
To praví, abych jmenoval původce tohoto tvrzení,
kol. Wollschack, který v jednom spise před
více než 20 lety pod jménem "Teifen"
to dokázal.
Říšsko-německý národohospodář
Areboe napsal, že uměle agrárními cly
vyvolaný blahobyt zemědělství, nebo
částí jeho, působí jako omámení
opiem nebo silnými nápoji, povzbudivě pro
okamžik, avšak oslabením pro život, a právem
se poukazuje na to, že vždy musí vystoupiti nové
požadavky na zvýšení cel, jestliže
to tak půjde dále. Je to tedy šroub bez konce.
Proti čemu se musíme postaviti se vší
vášnivostí, to jest zcela nestoudně
zneužívání malozemědělců
a domkářů agrárníky. Žádáme
podrobně prozkoumání celé otázky
celní, jak to žádá bývalý
ministr obchodu Dvořáček. Nemůžeme
se spokojiti s paušálními tvrzeními,
jak je přednesl také posl. Windirsch, s nimiž
operují agrárníci. Nikdy nepřijdou
ti pánové s jasnými a nezávadnými
čísly, řeknou pouze: Sedláku se daří
špatně! Kterému sedláku, velkému,
střednímu, nebo malému sedláku, chmelaři,
bramboráři, nebo vinaři? (Německé
výkřiky: Všem sedlákům!) Jak
to je s okruhem celních zájmů? Zde dává
nám statistika určitou oporu. Máme v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku podle starší statistiky,
myslím z roku 1920, 1,483.000 majitelů statků
a půdy. Jen nesmíme si mysliti, že jsou to
samí sedláci. Většina z nich, totiž
1,226.000, jsou malorolníci, kteří v průměru
mají něco přes 1 ha vlastního pozemku,
a jestliže se praví, že hranice zájmu
o agrární cla počíná teprve
při 5 ha, pak musí se připustiti, že
největší část, zdrcující
část zemědělců, skutečných
majitelů půdy, nemůže míti naprosto
žádného zájmu na agrárních
clech. O chmelařích, pěstitelích cukrovky
a brambor nechci vůbec mluviti. Část zemědělců
ovšem počítá s vývozem. Vzpomínám
zájmů chmelařů, kteří
jistě nejsou příliš potěšeni,
jestliže v Anglii nebo v Německu nebo někde
jinde by měla býti zavedena dovozní cla na
český chmel. Možno ovšem říci,
že nejvýše 17% všech majitelů půdy
má zájem na agrárních clech, musí
s však také opět zkoumati, jakou měrou.
Náš přítel se strany, dr Rener, později
kancléř Rakouska, dokázal, že ve skutečnosti
má velký užitek z agrárních cel
jen 5% všech majitelů, zvláště
z cen obilních. 20% má menší, pochybný
prospěch a 75% malých zemědělců
a domkářů mají skutečnou škodu.
Tak asi se zde mají tyto věci. Před zdrcujícím
počtem obyvatelstva republiky vůbec umlká
zdvořilost agrárního pěvce. Zda je
to 80 nebo 90% spotřebitelů, kteří
trpí agrárními cly, o tom se nemluví.
Zcela zřejmě provádějí agrárníci
v otázce cel vyloženou dvojí hru, při
čemž malí zemědělci trpí
pro prospěch velkých zemědělců.
Těžké postavení v otázce cel
připouštějí i lidé, které
bych cenil výše než jisté kolegy, kteří
se tak důrazně zasazují o agrární
cla. Poukázal bych na dílo vrchního rady
Ondřeje Meissnera z německého odboru české
zemědělské rady "Agrární
celní politika", kde musí otevřeně
přiznati, že zvýšením cel na zemědělství
trpí drobní zemědělci. Na str. 85
píše: "Okolnost, že ochranná cla
obilní mají za následek jistě zdražení
obilí a z něho získaných výrobků
(mouky, tluče, otrub atd.) v tuzemsku, a že tedy i
tuzemští pěstitelé dobytka musí
zaplatiti množství obilí, mouky, tluče,
otrub atd., jež musí býti zakoupeny dráže,
než kdyby nebylo obilních cel, nemůže
a nemá býti popíráno. Rovněž
je správno, že cla na dobytek mají za následek
pro ony tuzemské zemědělce, kteří
musí dobytek nebo dobytčí produkty (maso,
máslo a pod.) pro dům a hospodářství
kupovati, určitě zdražení těchto
potřeb, jež však opět zpravidla značně
zůstane za výší cel. Zástupci
zájmů zemědělců", praví
Meissner, "ocitají se téměř ve
všech agrárních clech v těžkém
postavení, poněvadž ve svém dobrozdání
o této věci musí míti na zřeteli
nejen zájmy oněch zemědělců,
kteří příslušný výrobek
vyrábějí a proto potřebují
ochranného cla, nýbrž i zájmy oněch
zemědělců, kteří tento výrobek
musí kupovati a proto jsou tímto ochranným
clem postiženi."
Kol. Windirsch však žádal nejen šestinásobné
zvýšení cel, nýbrž líčil,
že je třeba osminásobného. Tu bych uvedl
jeden výrok Meissnerův. Praví.... (Posl.
dr Hanreich [německy]: "Čtěte vše,
čtěte tendenci této knihy!") Poslouchejte
všechno, dojdu již také v řeči
na tendenci. Meissner praví: "Agrární
cla nesmějí tedy již s ohledem na různě
vlivy, které mají v okruhu i jen zájmově
oblasti zemědělců, podle toho, zda zemědělci
přicházejí v úvahu jako výrobci
či jako spotřebitelé v nejširším
slova smyslu, nikdy býti určena nadmíru vysoko."
To by si měl pan kol. Windirsch pamatovati. Pak
bych ještě rád poukázal na to, že
Meissner, obrácen přímo k nám, praví,
a to na str. 89-90: "Odpůrci agrárních
cel, k nimž namnoze patří i političtí
vůdcové domkářů, poukazují
na to, že domkáři nemohou provozovati ani chov
dobytka, ani pěstění obilí takovou
měrou, že by mohli prodávati značnější
množství." Dále praví, že
pro domkáře to není naprosto žádnou
výhodou, jestliže kráva, kterou má v
chlévě, představuje vysokou hodnotu peněžitou,
že vyšší hodnota nemůže jím
býti realisována, že však zvyšuje
velikost ztráty v případě nucené
porážky nebo zcepenění krávy.
Pro domkáře je prý hlavní věcí,
že kráva dává hodně mléka.
Na vysoké ceně mléka nemá také
zájmu, poněvadž potřebuje přece
mléko získané ve své stáji
pro domácí potřebu a případně
pro svou vícečlennou rodinu musí ještě
mléko přikupovati. Rovněž prý
domkář může si jen přáti,
aby ceny obilí byly pokud možno nízké,
poněvadž mu z jeho vlastní sklizně obilí
nejen ničeho nezbude na prodej, nýbrž musí
kupovati obilí na krmení, otruby, a většinou
dokonce i chleboviny, nebo chléb a mouku. Ze všech
těchto okolností se dovozuje, že domkáři
nemají ani na clech z dobytka, ani na clech obilních
aktivního zájmu, nýbrž že by musili
taková cla odmítnouti jako sobě škodlivá.
Meissner praví dále: "Ačkoliv toto vylíčené
hospodářské postavení domkářů
je nesporně správně, je přesto závěr
na tom vybudovaný jen klamným závěrem."
Co má říci mám, domkářům,
kteří jsme proti ochranným clům? Praví
jim: "Bez agrárního cla není chovného
dobytka, bez cel není státního statku, hospodářství
upadne". - To je ovšem směšná výmluva.
Citoval bych jiný hlas, jenž jest jistě pánům
ze Svazu zemědělců znám. Hlavní
pokladník Svazu zemědělců, pan Ikert
z Kozel u České Lípy, prohlásil v
únoru 1922 při sjezdu celně- a obchodně-politickém
v Teplicích doslova: "Veliká část
drobných zemědělců a domkářů
má jen málo zájmu na vysokých cenách
obilí, poněvadž sama ještě musí
obilí kupovati. V zásadě stojíme my
drobní zemědělci na stanovisku volného
obchodu."