Čtvrtek 6. května 1926

Předseda: Přikazuji:

Výborům zahraničnímu, rozpočtovému a ústavně-právnímu:

224. Vládní návrh, kterým se předkládají Národnímu shromáždění Československé republiky 1. Úmluva mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná v Římě, dne 6. dubna 1922, 2. Dodatečná dohoda k úmluvě podepsané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni, podepsaná v Římě, dne 23. února 1925.

Výborům soc.-politickému a ústavně-právnímu:

235. Vládní návrh zákona o úpravě některých lhůt při smlouvách nájemních. Výborům rozpočtovému a zahraničnímu:

236. Vládní návrh zákona, kterým se provádí článek 1. úmluvy právně-finanční mezi republikou Československou a královstvím Italským, č. 132/1924 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a italskými.

Navrhuji, aby k podání zprávy o těchto vládních návrzích byly jmenovaným výborům uloženy lhůty 8denní.

Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, prosím, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, a to nejprve k odst. 1, jímž jest:

1. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s úpravou obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, sjednanou v Sofii dne 16. října 1925 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. listopadu 1925, č. 226 Sb. z. a n. (tisk 122).

Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl. dr Hnídek, zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti p. posl. Geršl.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Nikoli.

Zpravodaj posl. Geršl: Nikoli.

Předseda: Nejsou. Kdo v druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se souhlasí s obchodní smlouvou mezi republikou Československou a Hospodářskou Unii belgo-lucemburskou podepsanou v Praze dne 28. prosince 1925 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. prosince 1925, číslo 262 Sbírky zákonů a nařízení (tisk 151).

Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl. Myslivec, zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností za p. posl. Kleina, který není přítomen, předseda výboru toho p. posl. Pechman.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Myslivec: Nikoli.

Zpravodaj posl. Pechman: Nikoli.

Předseda: Nejsou. Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, kterým jest:

3. Zpráva výborů zahraničního a živnostenského o vládním návrhu (tisk 223), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní smlouva sjednaná mezi republikou Československou a Japonskem v Praze dne 30. října 1925 (tisk 245).

Zpravodajem výboru zahraničního je pan posl. dr Uhlíř, výboru živnostenskému pan posl. Kyncl.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, panu posl. dr Uhlířovi.

Zpravodaj posl. dr Uhlíř: Slavná sněmovno! V soustavě našich obchodně politických smluv, jimiž si náš stát zabezpečuje hospodářsky korektní a právně jisté vztahy se státy ostatními, naše obchodní smlouva s Japonskem je článkem zcela normálním a pravidelným. Je pravda, že při stále rostoucí hospodářské koncentraci světové i smlouva se státem geograficky tak nás vzdáleným má svůj positivní význam. Ostatně naše styky s Japonskem nedatují se teprve od světové války a tím tedy tato smlouva 30. října 1925 sjednaná jest i historicky zdůvodněna. Japonský textil vyráběl koncem války i bezprostředně po ní sukna pro naši armádu sibiřskou a co Japonsko jako dohodová velmoc znamenalo v boji o naši politickou samostatnost, nemusí býti znova a zvlášť vyličováno.

Daná obchodní smlouva s Japonskem materiálně se týká našeho vývozu i dovozu dosti značně, lze konstatovati, že na př. v období 1922 až 1924 náš celkový export do Japonska dosáhl průměrné výše 130 milionů Kč. Československý chmel a slad, pak různé textilie, příze, tkaniny, pletené rukavice a pod., výrobky sklářské, železářské, drát, hřebíky, roury atd., papír, klobouky, knoflíky, pak různé chemikálie jsou předměty našeho vývozu do Japonska. Naopak importujeme z Japonska všeliké zboží koloniální, rýži, konopné semeno, rostlinný vosk, bambus, kafr, eterické oleje, brom a jod, hedvábí a jiné typicky japonské exportní předměty.

Po stránce formální nevymyká se tato smlouva z rámce obchodních smluv s výhodnostní klausulí. Obě smluvní strany si zaručují, že jejich poddaní nebo občané budou moci zcela volně vstupovati a prodlévati na území druhé strany a ovšem podrobovati se příslušným zákonům, že budou ve všem, co se týče cestování nebo pobytu, postaveni v každém ohledu na roveň s poddanými nebo občany státu požívajícího nejvyšších výhod. Mohou tam stejnoprávně provozovati obchod i výrobu (v mezích místních zákonů) a to ať osobně, ať zástupci, jednotlivě anebo společensky. Mohou vykonávati svoje povolání jako každý jiný příslušník státu požívajícího nejvyšší výhody. Mohou míti ve vlastnictví, v nájmu (nebo i v pronájmu) domy, továrny, krámy, pozemky a vůbec jakýkoli majetek movitý i nemovitý, pokud to nevybočuje z mezí zákonných. Stejně budou požívati stálé a úplné ochrany a bezpečnosti pro svou osobu a majetek a budou nuceni platiti daně, poplatky, dávky nebo platy jen takové, které platí příslušníci domácí nebo příslušníci státu s nejvyšší výhodou.

Obě smluvní strany se dále zavazují, že jejich příslušníci nebudou podléhati povinné vojenské službě v druhém státě ani vojenské taxe. Domácí prohlídky a jiná pátrání mohou se díti jen ve shodě se zákony domácími.

Dále si obě smluvní strany zaručují vzájemnou svobodu obchodu a plavby a nejnižší celní sazby, s výjimkou předmětů státem monopolisovaných nebo hygienicky a jinak závadných.

Krátce, všecky výhody platné v obchodně politickém poměru mezi Japonskem a státem jiným uplatniti se mají i v poměru Japonska k Československu a obráceně. Výjimky platí jen při tarifních úlevách, které ta či ona smluvní strana poskytuje svému sousednímu státu pro usnadnění pohraničních styků, jak je to samozřejmé z důvodů zeměpisně-hospodářských.

V závěrečném protokole Japonsko prohlašuje, že se nebude dovolávati výhod, které by budoucně byly poskytnuty republikou Československou republice Rakouské v důsledku čl. 222 mírové smlouvy saint-germainské, ani výhod poskytnutých Maďarsku podle čl. 205 mírové smlouvy trianonské. A ještě si obě strany zaručují, že nebudou bránit zavedení nebo zachovávání povolovacího řízení pro dovoz nebo vývoz, bylo-li by třeba uspokojiti naléhavé hospodářské potřeby země.

Dva průvodní listy vyměněné mezi plnomocníky obou stran posléze precisují výklad některých odstavců článku I. a X.

Výbor zahraniční pojednav o této smlouvě doporučuje poslanecké sněmovně, aby tuto obchodní smlouvu schválila touto formulí:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje obchodní smlouvu mezi republikou Československou a Japonskem, sjednanou v Praze dne 30. října 1925. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji panu posl. Kynclovi.

Zpravodaj posl. Kyncl: Slavné Národní shromáždění! Živnostenský výbor zabýval se ve schůzi, konané dne 23. dubna 1926, vládním návrhem tisk 223 o obchodní smlouvě s Japonskem a po provedené debatě zaujal shodné stanovisko s usnesením výboru zahraničního, a dovoluje si uvedenou předlohu zákona doporučiti Národnímu shromáždění ku schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K tomuto odstavci pořadu jsou podány řečnické přihlášky. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla 30minutová. (Námitek nebylo.) Námitek není, lhůta je tedy stanovena 30 minutami.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni: "proti" pp. posl. Schäfer, Windirsch, Jos. Peter, Burian, dr Hanreich, "pro" pp. posl. Brožík, Mašata.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", panu posl. Schäferovi.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Veřejnost, zvláště pak dělnická třída celého světa žije několik dní pod dojmem velkého boje, který se vede v Anglii. Naše prvé slovo v dnešní schůzi týká se tedy našich bojujících třídních soudruhů v Anglii.

V Anglii bojuje se nejmocnější odborový boj, jaký dějiny znají. Anglický proletariát prožívá generální stávku. Jest to daleko více, oč zde jde, než mzdový boj, neboť i když jde právě jen o odražení útoku na mzdy a pracovní dobu horníků, přece hlubší příčina sporu tkví v nemožnosti, aby anglické hornictví bylo dále vedeno na soukromokapitalistickém podkladě. Angličtí dělníci zápasí tedy o vítězství socialistické zásady nad kapitalistickým hospodářstvím. Proto také my, právě tak jako proletáři a proletářské strany všech zemí, se zatajeným dechem sledujeme gigantický boj anglické dělnické třídy, s palčivým zájmem prožíváme všechna jeho jednotlivá období a udatným bojovníkům přejeme z celého srdce rychlého a pronikavého vítězství. Cítíme, že v tomto přání jsme za jedno s veškerým mezinárodním proletariátem, který v boji anglického dělnictva spatřuje boj za svou vlastní věc, za věc socialismu.

S podivem pozorujeme velkolepý nástup dělnictva a jsme přesvědčeni, že třída, která dovede takto bojovati, nemůže podlehnouti. Víme však také, že velmi brzy může připadnouti nám úkol, abychom bratrskou solidaritu, kterou zde projevujeme, dokázali také činem. Jsme připraveni a vyzbrojeni, takže zavolají-li nás angličtí dělníci, vyzve-li nás naše internacionála, ochotně a ze všech svých sil uposlechneme a budeme pyšni, že svým dílem můžeme přispěti k úspěchům našich anglických bratří. Naše srdce jsou však u nich a s palčivou touhou očekávají vítězství! (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Brožík. Dávám mu slovo.

Posl. Brožík: Slavná sněmovno! Pokládáme za svou povinnost u příležitosti této prvé schůze poslanecké sněmovny učiniti projev sympatií anglickému dělnictvu, které počátkem tohoto týdne bylo donuceno chopiti se nejkrajnějšího prostředku, všeobecné stávky. Tento největší zápas dělnické třídy, v němž přímo zúčastněno je na 5 milionů lidí, budí pozornost celého světa. Dělnictvo všech států a také dělnictvo naší republiky jest si vědomo, že v tomto zápasu nejde jen o zájmy dělnictva v Anglii, nýbrž o zájmy dělnické třídy jako celku. Ohromný tento zápas je klasickým dokladem nedostatečnosti dnešních výrobních řádů a dokumentuje neschopnost soukromo-kapitalistického režimu. Snaha tohoto režimu, poválečné obtíže, z největší části jím samým zaviněné, řešiti bezohlednými útoky na zhoršení mzdových a pracovních poměrů dělnictva, musí naraziti na krajní odpor. Dělnictvo anglické plným právem brání se zhoršení své existence a v tomto hrdinném a imposantním zápasu stojí s ním za jedno dělnictvo všech ostatních států. Tento zápas dělnictva musí nalézti sympatie také u všech kruhů, jimž vážně jde o to, aby hospodářské a výrobní poměry za dnešních chaotických poměrů byly stabilisovány. Zbídačení dělnické třídy, snížení její konsumní síly jako největšího konsumenta je cesta ke zvýšení rozvratu a chaosu.

Z těchto důvodů prohlašujeme se solidárními s bojujícím anglickým dělnictvem a prohlašujeme, že na podporu jeho velkého zápasu, který uznáváme za svůj, jsme ochotni přispěti ze všech svých sil. (Výborně!) Organisované hornictvo naší republiky v souhlasu s odborovými ústřednami oznámilo uhelným podnikatelům a ministerstvu veřejných prací, že nepřipustí zvýšení vývozu našeho uhlí, jímž by všeobecná stávka horníků v Anglii měla býti poškozena. (Výborně!) Upozorňujeme vládu na konsekvence, které by v opačném případě musily se dostaviti, a žádáme, aby použila svého vlivu k tomu, aby podnikatelé a obchodní koncerny nevrhali pochodeň požáru do uhelných revírů republiky, v nichž horníci stojí jednomyslně za anglickými bojujícími kamarády. Všeobecné stávce anglického dělnictva přejeme plného zdaru. (Výborně! Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Windirsch. Dávám mu slovo.

Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Nynější rozčilení pro požadavek zemědělských ochranných cel jest následkem chorobného, nervosního stavu, v němž se ocitl veřejný život v tomto státě. Třídění duchů, jež zahájilo voličstvo při posledních volbách do sněmovny a jež dalo převahu stranám pravice, nepokračovalo ještě v samém parlamentě, jest to cíl, jehož ovšem dlužno ještě dosáhnouti. Ostatně ani počátek není příliš slibný, neboť důkazem toho jest oslava 1. května na elektrické městské dráze, ačkoliv ministerstvo železnic zakázalo zastaviti dopravu na drahách. Hluk, jenž nyní povstal, když se žádalo pro zemědělství stanovení pevných ochranných cel, jest neoprávněný. Tento požadavek není lehkovážný, nýbrž jest to přirozená nutnost v zájmu udržení zemědělství. Moje strana se proto postavila již v senátě za návrh, jejž podala česká agrární strana a činí totéž také v poslanecké sněmovně. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Tento samozřejmý postup mé strany podrobily ostré kritice nikoliv pouze veškeré socialistické strany, nýbrž také německé občanské strany a německé časopisy stojící v jiných táborech, a to také na pravo. S mnoha stran bylo projeveno mínění, že se podporou návrhu na zavedení zemědělských ochranných cel podporuje úřednická vláda a nové ustavení koalice. Takové výčitky však úmyslně přehlížejí, že jde o iniciativní návrh, jenž nežádá ničeho jiného než to, co také již naše strana v nově zvolené sněmovně žádala návrhem Mayerovým. Také tento návrh volá, aby byla co nejdříve zavedena zemědělská ochranná cla. Podpora návrhu na zavedení zemědělských ochranných cel nemá však vůbec nic společného s národně politickými úvahami. (Posl. Schweichhart [německy]: Jen s měšcem!) Také vy se zastáváte svého měšce. Zastáváme se... (Posl. Pik: Kde jde o kapsu, tam se sejdou všichni! Vlastenectví necháte vzadu!) Také vás, pane kolego Piku, lze tam nalézti, (Posl. Pik: Proti dělnictvu je všechno dobré!) Vás sem nepřivádí jedině váš idealismus, abyste se zastával zájmů dělnictva, nýbrž také vaše potřeba, abyste z toho něco měl pro svou kapsu. Zastáváme se toho, co jsme slíbili příslušníkům naší strany, německým sedlákům, a to posledně na podzim, když se připravovaly sněmovní volby v listopadu 1925, když se poznalo, že vládní nařízení č. 111 Sb. z. a n. z loňského roku a stanovená v něm pohyblivá cla neprospívají zemědělství, nýbrž měla účinek jen ve prospěch několika velkodovozníků obilí. Zmiňuji-li se o tom, rád bych v souvislosti s tím podal přehled o výši celních sazeb a to od prosince loňského roku, když počala účinkovati zavedená pohyblivá zemědělská cla. V prosinci 1925 nebylo na pšenici a pšeničnou mouku žádné clo, naopak na žito bylo clo 11.60 Kč na 100 kg žita a 16 Kč na 100 kg žitné mouky. Pivovarský ječmen mohl býti dovážen beze cla, pro ječmen ke krmení bylo clo 5,60 Kč na 100 kg a na 100 kg ovsa clo 9,60 Kč. V lednu začalo poprvé platiti ochranné clo pro pšenici a pšeničnou mouku. Na první plodinu bylo clo 12.60 Kč, na druhou 22 Kč na 100 kg. Mimo to se také po prvé objevilo clo na pivovarský ječmen, jež rovněž bylo stanoveno 5.60 Kč na 100 kg pivovarského ječmene. Pro oves zůstalo clo stále stejné a to až do května tohoto roku. V únoru se pšenice a pšeničná mouka znovu dovážely beze cla, v březnu a dubnu byla celní sazba stejně vysoká jako v lednu, tedy 12,60 Kč na 100 kg pšenice a 22 Kč na 100 kg pšeničné mouky. V květnu nacházíme, že znovu vešlo v platnost osvobození od cla. Zdůrazňujeme-li to, děje se to zvláště proto, poněvadž pšenice a pšeničná mouka jest plodinou, jíž se užívá v nejširších vrstvách spotřebitelů a bylo by zvláště zajímavo zjistiti, zdali spotřebitelé zpozorovali, že se cena mouky nebo pečiva poněkud změnila, nebo zdali snad v těch měsících, kdy se neplatilo clo, spotřebitelé dostávali lacinější mouku, nebo zda snad v těchto měsících bylo pečivo za stejnou cenu větší. Okolnost, že tomu tak nebylo, ukazuje, že tato pohyblivá cla vůbec nesplnila svého účelu a také nemohla zabrániti, aby cena obilí neklesla hluboko pod výrobní náklady. Stran žita byla celní sazba od března až do května nepatrně zvýšena a to z 11.60 Kč na 17,40 Kč. Celní sazba na žitnou mouku byla ve stejné době zvýšena ze 16 Kč na 24 Kč. (Posl. Wünsch [německy]: To nazýváte nepatrným?) Což sníte v jednom měsící chleba z jednoho metrického centu žita? Nevím, zdali máte tak velký žaludek. Z toho může přece býti dobře živa celá rodina s velkým počtem členů po celý měsíc. Jen nepřehánějte!

Jest tedy naprosto nevěcné, když se postup mé strany ve věci zavedení zemědělských ochranných cel demagogicky podezřívá. Dávají-li se nám dnes s nezemědělské strany rady ve věci zemědělských ochranných cel, musíme takové nežádoucí vměšování zdvořile odmítnouti. (Posl. Wünsch [německy]: Čtěte jen "Reichenberger Zeitung"!) K tomu se ještě vrátíme, pane Wünschi, o tom ještě budeme mluviti.

Pokud jde o pojetí této věci, jsme dosti staří, abychom poznali dosah svého požadavku a máme také dosti zkušeností, abychom věděli, co máme v tomto případě činiti. My jsme se přece také kdysi nemíchali do úmyslu jiných stran, jak mají hlasovati, když se v prvním zvoleném parlamentě za času koaliční vlády hlasovalo o výlučně vládních návrzích, jež byly schváleny nejen hlasy vládních stran, nýbrž také hlasy několika německých stran. Připomínám zde hlasování o podpoře v nezaměstnanosti, o podpoře stavebního ruchu, o zákonu na ochranu nájemníků, o zákonu stran dovolených učňů, a konečně na poslední zákon, jenž stojí dosti peněz, na hlasování o zákonu o sociálním pojištění. (Posl. Wünsch [německy]: Tomu neříkáte demagogie?) Právě zmínka tohoto posledního zákona připomíná mi výrok pana senátora Niessnera ve včerejší schůzi předsednictva senátu. V této schůzi jednalo se o Donátově návrhu, jenž má býti v krátké lhůtě projednán a vyřízen v rozpočtovém výboru senátu. Pan senátor Niessner varoval při tom, aby se tato věc neprojednala unáhleně, a pravil: "Nepromyšlených pokusů naše hospodářství právě dnes nesnese". Jsou to slova, která tučně tištěná jsou zdůrazněna ve dnešním vydání časopisu "Socialdemokrat". Nyní se však táži: Srovnáme-li účinek zákona o sociálním pojištění s účinkem zavedení stálých zemědělských ochranných cel, můžeme přece říci, že působnost zákona o sociálním pojištění jest v našich poměrech něco úplně nového a neznámého a právě v dnešních poměrech, kdy prožíváme hospodářskou krisi, dlužno provádění zákona o sociálním pojištění označiti za velice nebezpečný pokus. (Posl. Grünzner [německy]: Proto také chcete to protahovati! Vměšovali jste se do sociálního pojištění!) Vměšovali se ti, kdož mají na to dáti peníze. (Hluk na levici.) A sice vměšovali se ti, kdož jsou zde povoláni pro to, aby zastupovali také zájmy jiných stavů. (Hluk na levici. - Posl. Taub [německy]: Při sociálním pojištění jde přece o 21/2 milionů lidí, ale u zemědělských cel pouze o zlomek tohoto počtu!) Ostatně vám na to odpovědí ještě vaši vlastní lidé. Označuje-li se řešení otázky zemědělských ochranných cel za pokus, pak to není správné.

Jest jisto, že zavedení stálých ochranných cel udrží zemědělství, jež jest v národě a ve státě nejdůležitějším základem. Při tom chci poukázati na poznámky bývalého říšského ministra financí von Schliebena v německé říšské sněmovně při prvním čtení návrhu zákona o celních změnách ve schůzi německého říšského sněmu dne 24. června t. r. Rozpravu o tom zahájil říšský ministr financí von Schlieben, jenž tehdy pravil: Jest nutno dosáhnouti jasných poměrů, neboť jinak se jednání o obchodní smlouvy zastaví. Dlužno se zbaviti zbytků válečných opatření, jimiž v dobách vnuceného hospodářství byla přechodně zrušena cla na mnoho výrobků. Obilí, maso, tuky, zelenina, výrobky mléčné mohou se ještě dovážeti beze cla a to jest veliká mezera v ochraně německého hospodářství. Jest povinností říšské vlády, aby znovu zavedla zemědělská cla a tím vyhověla dvěma důležitým účelům: Za prvé, aby vytvořila potřebnou zbraň ve formě cel pro vyjednávání, již potřebujeme, abychom mohli uzavírati tarifní smlouvy s jinými zeměmi, zvláště se zeměmi se značnější zemědělskou výrobou, smlouvy, jež by podporovaly náš vývoz, za druhé pak aby se zemědělství jako tak významnému činiteli národní práce zajistila ta ochrana, jež mu musí býti z důvodů parity poskytnuta proti průmyslovým clům. (Posl. Wünsch [německy]: Následkem německých cel stoupla pak drahota!) To nám přece nevyprávějte. (Posl. Grünzner [německy]: Drobní zemědělci to již ucítí!) O těch budeme ještě mluviti. I já sám budu ještě míti příležitost splniti toto přání a říci vám, jak drobní zemědělci sami smýšlejí o této věci. Srovnáme-li to, co se v německém říšském sněmu již před rokem mluvilo o nutnosti zavésti zemědělská cla, s našimi poměry, musím říci, že to trvalo dlouho, než se vážně začali zabývati řešením této otázky v československém státě. Prvním, jenž poukázal na nutnost stanoviti zemědělská ochranná cla, byl dr Brdlík, bývalý ministr zemědělství, jenž ve svém ústavu pro účetnictví číselně z uzávěrek účtů provedl důkaz, že jest nutno naši domácí zemědělskou výrobu chrániti zavedením zemědělských ochranných cel. Druhým, jenž pak hlasitě a zřetelné prohlásil, že rozhodně musejí býti zavedena ochranná cla, byl bývalý ministr zemědělství pan dr Hodža, jenž rovněž ze svých zkušeností prokázal, že nutno zavésti zemědělská ochranná cla. Sice již mnohem dříve také celní výbor stálé delegace zemských zemědělských rad žádal totéž, ale poněvadž tento pramen měl příliš zemědělský, příliš agrární nátěr, nebylo vůbec dbáno jeho požadavku a čekalo se ještě delší dobu, až konečně veškeré zemědělství v tomto státě bez rozdílu národní příslušnosti žádalo, aby byla zavedena zemědělská ochranná cla. Mluví-li se o nutnosti zavést zemědělská ochranná cla, slyšíme, zvláště se socialistické strany, často jako opačný důkaz vývody a obsah rozličných novinářských článků, které na podzim 1924 a v zimě 1925 pod nadpisem "Řešení a oprávnění zemědělských cel" uveřejnil tajný rada dr Äreboe z Berlína. Dr Äreboe kdysi stran zemědělské výroby... (Posl. Wünsch [německy]: Tyto důvody jsou z Berlína, členové Svazu z Prahy nepíší?) Znáte asi jen velké vůdce vašeho politického směru, ty znáte dobře, jiné učence neznáte. Znáte snad pana Krasina a jiné, kteří se zabývají takovými věcmi, ale jména Äreboe ještě neznáte, nevíte, že jest profesorem na vysoké škole zemědělské v Berlíně a že právě on to byl, který se zastával osvobození zemědělských výrobků od cla. (Posl. Schweichhart [německy]: Kdysi, nyní již nikoliv!) Ano, ale došel k jinému názoru. Myslím, že také pan posl. Schweichhart jednou citoval dra Äreboe. On proto nabyl jiného mínění, poněvadž úplně scházejí předpoklady pro osvobození zemědělských výrobků od cla, neboť pravil, že osvobození zemědělských výrobků od cla předpokládá opět osvobození od cla sílícího krmiva, hnojiva, strojů, krátce všeho, co zase sám zemědělec potřebuje. (Potlesk poslanců strany republikánské a klubu "Bund der Landwirte".)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP