Také to je lež, že jsem v Mukačevě
vzal s sebou peníze ze státní pokladny a
že jako guvernér nebo jako lidový komisař
dal jsem někoho odsouditi k smrti nebo oběsiti.
Toto je pravdivá historie v krátkých bodech
mé politické činnosti a odpověď
na pomluvy pana posl. Gátiho.
Ostatně, až budu míti na to čas, napíši
historické paměti od převratu až do
času svého návratu a pak celá otázka
bude zřejma celému světu.
A pokud jde o Polsko, já pouze s nejhlubšími
díky mohu si vždy připomínati Polsko,
neboť tam jsem doplnil své vědomosti politické,
hospodářské a kulturní, tam jsem poznal
slovanského ducha, jehož jsem dříve
neměl. S těmito vědomostmi a s tímto
duchem vrátil jsem se domů a to vše chci odevzdati
svému národu a své vlasti. Tam jsem měl
štěstí, že jsem se seznámil s poslanci
selské strany "Piast", s panem Witosem, Tetmajerem
a s jinými politiky. Tam jsem poznal důkladně
život rolníků. Rok 1923 mezi mými polskými
přáteli přesně ukázal, že
dohoda a dobré styky mezi Polskem a Československem
jsou nezbytně potřebné jak v zájmu
obou států, tak v zájmu klidného života
ruského národa. Když jsem viděl, že
celá věc již vede k těsnému politickému
svazku, tehdy připojení Podkarpatské Rusi
stalo se skutečně definitivním, neboť
tento silný svazek skutečně zajišťuje
trvání a mír Podkarpatské Rusi.
Ve skutečnosti se tehdy jen ukázalo, že připojení
Podkarpatské Rusi k Československé republice
je ve prospěch ruského národa, a proto zřejmě
jsem již dříve prohlásil, že přerušuji
styky s maďarskými kruhy, a zabýval jsem se
výlučně studiemi, s čí pomocí
bylo by lze stav ruského lidu změniti v jeho prospěch.
A neměl jsem tehdy jiné volby, když jsem chtěl
sloužiti ruskému lidu, než vrátiti se
domů a zde všemi svými silami pomáhati
budovati lepší budoucnost ruského národa.
(Výkřiky na levici.)
Strpím kritiku, ale všem nepřátelům
ještě jednou povím, že to, co jsem dělal,
dělal jsem proto, protože jsem věrně
sloužil ruskému lidu a miloval jej a budu věrně
sloužiti dále jak jemu, tak i republice. Buďte
přesvědčeni, že kdyby přišlo
k rozporu mezi ruským lidem a republikou, loyálně,
ale veřejně budu vždy ukazovati na překážky
a budu hleděti je odstraniti tak, jak to dělám
již nyní. (Výkřiky na levici.)
Jeden z pánů komunistů pravil zde ve sněmovně,
že na Podkarpatské Rusi nejsou rolníci. To
je mylné ponětí. Rolníkem je ten výtečný
člověk, který nikoli 8 hodin denně,
nýbrž od noci do noci úžasně těžko
pracuje, oře. seje, žne, zabývá se chovem
dobytka, jedním slovem hospodaří a má-li
málo země jako Vrchovinec, odchází
do cizí práce, aby měl výdělek,
aby mohl svou drahou rolnickou rodinu vydržovati.
Ruský rolník od počátku svého
rodu po tisíciletí zde žije a bude žíti
na témž místě, dokud země bude
zemí a dokud bude na ní žíti lidský
rod. On nesebere svoje zavazadla a nepůjde tam, "ubi
bene, ibi patria". A když i půjde, jeho srdce
vždy bude tlouci pro otcovskou zem, pro rodný kraj.
Pohleďme, jak žije řádný ruský
zemědělec. Chudý Rusín se ožení
s chudým děvčetem. Prvním jejich přáním
jest, aby si koupili kousek země na chalupu. Ubožák
ymuž jde do práce a ona doma přede, a když
vydělali už tolik peněz, že si mohou koupiti
půdu, kupují.
Těžce pracují dále, neboť je potřebí
na chalupu, a když si vydělali, kupují i chalupu.
A když vydělali dále, kupuji krávu a
znovu půdu a krávu a hospodaří, zabývají
se rolnictvím.
Když rolníka postihne nějaké neštěstí,
že musí prodati svůj majetek, odejde do ciziny,
do Ameriky, tam vydělává peníze, a
když se vrátí domů, koupí znovu
půdu, chalupu a krávu.
Ale ruský zemědělec nikdy nekoupí
akcie, továrnu, krám, druhou chalupu na pronájem
atd. a neobchoduje.
Co to znamená, co to je? To je zemědělský
duch. Rusín, ať se mu vede dobře nebo zle,
lne k půdě, on a půda se spojili, neboť
on má zemědělského ducha.
A jak žije řádný tovární
dělník?
Vzmůže se, a když ušetří něco
z osmihodinné práce, kupuje lepší nábytek,
lepší oděv pro ženu a děti, chodí
do biografu, do divadla, do kavárny, žije ve městě,
slovem zlepšuje si svůj marný život. A
když se vzdá těchto zábav a má
to štěstí, že dobře vydělává,
koupí si dům, a když i dále se mu vede
dobře, koupí si druhý dům a pronajme
jej. Ale málo kdy kupuje půdu.
To je rozdíl mezi duchem zemědělce a továrního
dělníka.
Rolník sám si pořídí nábytek,
žena sama přede vlnu, a tká sukno na oděv,
nechodí do biografu, do divadla, do kavárny, žije
na vsi a má velice prosté zábavy.
Ruský rolník je základem Padkarpatské
Rusi a ruského národa a spolu s jinými rolníky
základem republiky. Bez zemědělce není
života. On nám dává chléb. Zemědělský
duch udržuje dosud svět. V monarchiích dynastie
se opíraly o velkostatkáře, o feudální
pány a žily celá století, neboť
dobře rozuměly, že čí je půda,
toho je také moc. Držitelé půdy byli
vždy základem států a národů.
A nyní v republikách, kde se provádějí
pozemkové reformy a kde půda přechází
z rukou velkostatkářů do rukou drobných
zemědělců, tito drobní zemědělci
budou základem a mocí národů a republikánské
demokracie.
A až se zemědělci celého světa
vzbudí z hlubokého snu a uvědomí si
vlastní důstojnost a spojí se, to bude moc,
to bude světová slavnost a tenkráte dosáhne
lidský rod míru, konsolidace, pořádku
a klidného blahobytu.
A nyní pohlédněme na to, co chcete vy, bolševici.
Vy chcete světovou válku. (Výkřiky
na levici.) A zemědělec chce mír. Vy
chcete nouzi pro lidský rod a zemědělec chce
duševní a hmotnou dokonalost..Vy chcete světovou
revoluci. A zemědělec chce konsolidaci. Vy chcete
panování semitského plemene. A ruští
zemědělci chtějí, aby se všichni
Slované spojili. Vy chcete anarchii v Evropě. A
všichni zemědělci chtějí Panevropu.
Čím dále tím více budou se
otvírati oči ruských zemědělců
a všech dělníků a za nedlouho přijde
čas, kdy zmizíte, jak ruský lid na Podkarpatské
Rusi říká: "jako čert před
kadidlem".
Tenkráte začnou se nové dějiny a zlatý
věk lidského rodu a s novými lidmi budou
se roditi nové idee.
Ale pak již vás nebude. (Potlesk. Výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Pro neparlamentní výraz volám dodatečně
k pořádku pana posl. Hirschla.
Dále má slovo pan posl. Haken.
Posl. Haken: Jestliže klub poslanců strany
komunistické připojil se k akci všech oposičních
stran této sněmovny na obžalobu vlády,
nikterak to neznamená vytvoření nějakého
oposičního, jednotného, programově
založeného celku, jakým je na př. vládní
koalice. Oposiční stanovisko komunistické
strany vyplývá z docela jiné základny
než oposice ostatních stran. Naše oposice ke
každému vládnímu měšťáckému
režimu plyne z třídně revolučního
postavení dělnické třídy v
buržoasním státě. To je hranice dělící
nás od každé jiné oposiční
strany, ať již její oposice prýští
z nacionálních důvodů, či z
důvodů prosté politické konstelace.
Oposice naše nemá pouze negativních cílů,
je positivní, poněvadž znamená nejen
negování měšťáckých
zřízení, ale i positivní boj za zřízení
socialistické společnosti, boj za povalení
vlády buržoasie a dobytí moci pracující
třídou.
Netvoříme s ostatními oposičními
stranami naprosto žádné koalice a ukáží-li
se společné akce oposice, jako tato, vyplývají
jen z nutnosti diktované jednacím řádem
sněmovny. Není nás tajno, že mnohé
strany, jež dnes jsou v oposici, mohou zítra býti
velmi snadno ve vládě, poněvadž tato
vláda je vlastně i vládou jejich. Živnostenská
strana byla ještě před několika měsíci
v oposici. Dnes je ve vládě. Slovenská strana
ľudová je na skoku z oposice do vlády, při
nejmenším do vládní většiny;
i některé německé strany hlásí
se k aktivismu a není daleka doba, kdy některá
z nich zúčastní se přímo vlády
s českými měšťáky. To nebudí
v nás kyselost, naopak vidíme v tomto postupu vyjasnění
situace.
Pamatujeme se dobře, že i česká buržoasie,
jež s počátku byla k vládám vídeňským
v nesmiřitelné oposici, dovedla se dobře
vyrovnati s jinonárodními (Výkřiky.)
buržoasními skupinami, a i předák
vlastenecké české buržoasie dr Kramář
stal se positivním politikem rakouské monarchie
a mluvil dokonce velmi nadšeně a hlasoval pro rakouský
militarismus. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
A bylo to zcela přirozené. Třídní
příslušnost je nejsilnějším
motivem politických činů. Tak jako přešla
česká buržoasie z negace a pasivismu k positivní
politice, jako ona dovedla se vyrovnati s vládnoucí
skupinou buržoasie německé, tak také
nepochybujeme, že i buržoasie německá
smluví a vyrovná se s národní, t.
j. buržoasní vládou československou
a že se s ní smluví i maloburžoasní
strana slovenských ľudáků.
Z vývoje politického myšlení německých
měšťáckých stran vidíme,
že původní jejich odpor k československému
státu mizí, že vítězí
positivismus. Tento vývoj je zcela přirozený
a kryje se plně s vývojem politického smýšlení
české buržoasie v rakouské monarchii.
Vždyť německá buržoasie dobře
cítí, že vláda české buržoasie
jde i jí k duhu, že je to vláda vlastní
třídy, a ony malé boje o tabulky a nápisy
jsou velmi efemérní, než aby mohly zastříti
jednotnou třídní příslušnost.
Z různých projevů víme, že německý
agrárník Schubert je na příklad
pro zavedení agrárních cel právě
tak, jako český agrárník Švehla.
Jedná se - abych znázornil nějak rozdíl
- snad jen o to, bude-li míti pytel mouky české
razítko či českoněmecké. Konsument
však nebude se o to starati, nebude hleděti na nápis,
nýbrž na cenu. Vykořisťování,
jež je nutnou součástí kapitalistického
režimu, je pro pracující třídu
stejně bolestné, ať již má tabulku
v jakékoliv řeči. Národnostní
spory jsou součástí buržoasního
režimu a buržoasie otázku národnostní
nikdy nerozřeší. To zejména musí
býti jasno příslušníkům
proletářské třídy. Proletariát
nesmí se dáti svésti k boji o tabulky, nápisy
atd., nesmí se dáti odvésti malicherností
buržoasních sporů od velikého boje,
jenž je společný proletariátu všech
národností, od boje za třídní
osvobození, nesmí se dáti odvésti
ani od bojů za své hospodářské
požadavky.
Buržoasní režim znamená kromě útisku
třídního i útisk národnostní.
Je spojen vždy s bojem o vykořisťovatelský
primát. Měla-li v rakouské monarchii vykořisťovatelskou
licenci v rukou buržoasie německá, má
ji v Československu buržoasie česká.
Italský Mussolini chce přenésti prapor vykořisťovatelské
licence nacionálního imperialismu až přes
Brenner. Síla buržoasního nacionálního
imperialismu neřídí se humanitou, ani demokracií,
ani spravedlností, nýbrž jest jedině
otázkou moci a možností ji uplatňovati.
I česká buržoasie ve snaze uhájiti vykořisťovatelský
primát národnostně utlačuje, a to
přiměreně ke své síle a možnosti.
Možnosti její jsou omezeny poměrnou silou a
početností národnostních menšin,
ale hlavně silným mezinárodním hnutím
proletariátu v Československu, jež se k nacionálním
štvanicím nedá zmámiti. Český
Mussolini nemá z uvedených důvodů
oněch možností jako Mussolini italský;
to ovšem neznamená, že by neměl týchž
chutí. V nedělní příloze "Českého
Slova" viděl jsem obrázek Mussoliniho škrtícího
Němce a českého Mussoliniho objímajícího
Němce. Pod obrázkem byl text vyjadřující
posudek, že čeští nacionalisté
jsou na Němce příliš mírní.
Nacionální štváč Českého
Slova je zaslepencem, jenž se nepodíval ani na statistiku
národnostního složení Československa.
České buržoasii jakožto vedoucí
buržoasní skupině jde o upevnění
buržoasní základny, o její rozšíření.
Toto úsilí souvisí s kapitalistickou konsolidací
hospodářskou a vlastně z ní vyplývá.
České buržoasní skupině jde o
rozšíření bojovné základny
proti rostoucímu odporu třídně uvědomělého
proletariátu.
Obě hlavní buržoasní skupiny, česká
i německá, snaží se o vyrovnání
všech podružných otázek, aby na hlavním
poli, na poli stabilisace kapitalismu, mohly společně
pracovati k vykořisťování pracující
třídy všech národností s poměrným
rozdělením moci.
Toť základní rys kapitalistické politiky
v měřítku mezinárodním i v
rámci tohoto státu.
Vládnoucí česká buržoasie upevnila
svou hegemonii, ale připouští na některé
úseky buržoasie ostatních národností.
Sjednocení buržoasní fronty je na postupu a
jde paralelně se sjednocovacími akcemi proletariátu.
Se stupňováním třídních
rozporů nastává i scelování
a šikování front. Celý spor jazykový
je podružnějšího rázu. Je inscenován
pro nacionálně vypjaté smýšlení
maloburžoasie a určité části
dělnictva maloměšťácké ideologie
všech národnostních skupin.
Stabilisace buržoasní fronty, rozšiřování
její základny, její soustřeďování
na hlavní linii třídního vykořisťování
vytváří ovšem ve druhém táboře,
v táboře pracující třídy,
odezvu ve snahách po sjednocování. I toto
hnutí nabývá čím dále
tím většího porozumění,
neboť vyplývá nutně z konsolidačního
úsilí buržoa ssie ia poli hospodářském
i politickém.
Oporou těchto snah je existence sovětského
svazu, jehož se kapitalistům nepodařilo zničiti
a jenž je trvalou překážkou konsolidace
kapitalismu v mezinárodním měřítku.
V proletářské frontě zesiluje hnutí
po užším spojení všeho proletariátu
na třídní bojovné základně.
Sociální demokracie dostává se do
těžké situace. O ni je boj. Buržoasie,
opírajíc se o její maloměšťácké
elementy, udržuje s ní spojenectví, zatím
co dělnická její část bude
nutně usilovati o přeskupení k bojovné
frontě proletariátu. Odtud čím dále
tím větší zmatek v taktice sociálně
demokratických stran, o čemž svědčí
i nynější oposiční záchvěvy
české sociální demokracie.
K historii měšťáckého hnutí
mám v ruce důležitý dokument. Jest z
doby revolučního protifeudálního hnutí
z r. 1848. Je to německo-české provolání
komitétu pražských měšťanů.
Text je nejprve německý a vedle český.
Oslovení má: "Deutsch-Böhmen! Čechoněmci!
Se hlubokým žalem doslechli jsme, že obíhá
w německých okrescích našeho králowstwí
obáwání, jakoby česká část
našeho národa zamýšlela mladé swobody
nadužíwati ku potlačowání Wašeho
jazyka a Wašeho wzdělání. Bratři!
My jsme w bouřliwé době wyslowili smýšlení
naše, prwní článek naší
petice pronáší, aby w ouplnou rownost postaweny
byly obě národnosti, byl by Wás stranu oučelu
tohoto hnutí docela mohl upokojiti, kdyby tato nedůwěřiwost
ze starší doby již pocházejíc,
nebyla znowu rozněcowána byla. Bylo by neštěstí
nebezjménné pro nás wšechny, kdyby obwiňování
takowéto pěknou, welkolepou swornost we wlasti rušiti
a muže swětla i pokroku, jako jste Wy, do zpátečních
proudů hnáti měla. Oswědčuj
eme se Wám tedy slawně, že snaha naše
powždy byla i bude swobodu a stejné opráwnění
obou národností zachowáwati a že nikdy
ke zkrácení jedné nebo druhé hlasu
swého nedáme. Wždyť welká část
našeho středu wyrostla sama ze kmene Wašeho a
na opak. Wždyť jest nás wšechněch
štít a heslo: práwo, swoboda a mír.
Setrwejte tedy po boku našem a očekáwejte jako
my jenom sworného ducha budoucí blaho wlasti. W
Praze dne 31. března 1848. Das Komitét der Prager
Bürgerschaft. Albert Graf Deym, Peter Fastr, Prawoslaw Alois
Trojan, J. B. Riedel, Uffo Horn."
Buržoasie v době svého mládí
- a o tom svědčí tento dokument - v době
boje o moc potřebovala jednoty všech skupin. V té
době přenesla se přes nacionální
rozpory, vytvořivši jednotnou frontu.
Podobným dokumentem jest v novější době
washingtonská deklarace i ostatní projevy z doby
tvoření československého buržoasního
státu. Všechny dokumenty hrají na stejné
struně nacionální rovnoprávnosti a
spravedlnosti. Vždyť se jednalo o dobývání
moci. Dnešní buržoasie kapitalistického
imperialismu dovede se shodnouti. Není-liž významným
toho dokladem shoda amerických miliardářů
s buržoasií německou na vykořisťování
německého proletariátu?
Nacionální štvaní potřebuje buržoasie
všech národností pro maloměšťácké
nacionalisty. Toť opium pro maloměšťáky,
toť stálá zbrojnice maloměšťáckých
politiků. Z tohoto důvodu buržoasie nerozřeší
nikdy nacionálních sporů.
Jazykový zákon i nařízení jsou
diktátem vládnoucí národnosti. Z české
strany nebyl ani učiněn pokus o dorozumění
s národnostními menšinami, jen aby prestiž
české buržoasie byla zachována. To odporuje
zásadně všem provoláním, v nichž
česká buržoasie a maloburžoasie zdůrazňovala
rovnoprávnost, dorozumění a sebeurčení
v době, kdy stála na nižším stupínku
své moci. Již samotné stanovení "státního
jazyka" odporuje sebeurčení a rovnoprávnosti.
Jazyková nařízení jsou však porušením
ústavy, znásilněním mírových
smluv, zejména pokud se týče Podkarpatské
Rusi, ale i znásilněním jazykového
zákona. Upravuje-li jazykový zákon styk s
úřady, nařízení zasahují
do práv samosprávy a do soukromého života.
Nařízení jdou nad zákon a jdou proti
zákonu. Vláda, jež je vydala, patří
právem na lavici obžalovaných pro porušení
ústavy a zákona.
Nařízení dotknou se v praksi nejvíce
dělnictva a chudého obyvatelstva vůbec. Zámožné
vrstvy mají dosti prostředků, aby jim mohly
vyhověti. Chudý zůstane bez pomoci i bez
práva. To platí i o českých dělnících
v minoritních místech. (Posl. dr Kramář:
To je něco úžasného!) Ano, pane
dr Kramáři. Komunistická strana, jež
bojuje za naprosté sebeurčení národů,
bojuje i proti jakémukoliv národnostnímu
znásilňování. V utiskovaných
národnostech má revoluční proletariát
své spojence. To je směrnice naší revoluční
strategie. Proto národnostní otázka má
pro revoluční proletariát nemalý význam.
Boj za právo sebeurčení, za národnostní
svobodu a rovnoprávnost je součástí
revolučního boje proletariátu. Jazykový
zákon i nařízení jsou diktátem
vládnoucí národnosti, který odporuje
zásadně všem provoláním, jak
jsem ukázal, ve kterých česká maloburžoasie
zdůrazňovala rovnoprávnost, dorozumění
a sebeurčení v době, kdy stála na
nejzazším stupni své moci. Již samo ustanovení
státního jazyka odporuje sebeurčení
a rovnoprávnosti. Jazyková nařízení
jsou však porušením ústavy, znásilněním
mírových smluv. Upravuje-li jazykový zákon
styk s úřady, nařízení znásilňuje
zákon, nařízení znásilňuje
i ústavu, nařízení zejména
dotýká se práv Podkarpatské Rusi,
která jsou zaručena týmiž smlouvami,
jichž se dovoláváte a jichž jste se dovolávali
při budování tohoto státu. Nám
je, pánové, jasným vzorem rozřešení
národnostní i jazykové otázky Svaz
Sovětských Socialistických Republik, kde
není národnostního útisku, kde není
znásilňování jazyka národnostních
menšin. Každá republika sovětského
svazu spravuje se samosprávně a ruský jazyk
je pouze jazykem zprostředkovacím. I nám
je řeč jen dorozumívacím prostředkem.
Otázku národnostní a jazykovou můžeme
viděti vyřešenu jen touto cestou, kterou šel
proletariát ruský. (Veselost.) Dokud tato
cesta nebude nastoupena i v ostatních kapitalistických
státech, do té doby není možno mluviti
o nějakém řešení otázek
národnostních a jazykových, do té
doby musí býti mluveno jedině o útisku
národnostních menšin.
My, bojujíce za sociální osvobození
pracující třídy, bojujíce proti
nadvládě buržoasní třídy,
bojujeme zároveň pro nacionální osvobození
všech potlačených národností.
(Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)