Nerozumíme prostě, že se domníváte,
že tak malichernými prostředky zachráníte
živnostnictvo, když připravíte o existenci
několik tisíc lidí, kteří uboze
a chudě v republice hájí svůj život.
Posl. Tichi řekl, že je proto nutno omeziti
podomní obchod, poněvadž se do něho
po válce vetřelo mnoho pochybných existencí.
Těchto pochybných existencí jest však
v podomním obchodě méně zastoupeno,
než ve stavu obchodnickém a živnostnickém.
(Souhlas na levici.) Každý stav má pochybné
existence, avšak aby se z toho odvozovalo, že nutno
podomnímu obchodu vzíti oprávnění
k životu, to budeme vždycky potírati.
A nyní několik slov k osnově samé.
V zákoně se praví, že jenom ten je oprávněn
dostati knížku o podomním obchodě, kdo
je stár 35 let. Ve starém Rakousku bylo v patentu
z roku 1852 stanoveno stáří 30 let. Nenahlížíme,
proč teprve s 35 lety má býti někdo
oprávněn vykonávati podomní obchod,
když již v 21 letech může nositi břízu.
Nenahlížíme, když někdo jest svéprávným
v 21 letech, že by neměl právo vykonávati
také podomní obchod, když mu přece přísluší
i právo provozovati živnost. Praví se pak dále,
že ti, kdo se ucházejí o podomní obchod,
musejí býti spolehlivými. To jest pružný
pojem, který dokořán otevírá
dveře libovůli úřadu. Jak musí
býti spolehlivý národnostně, stranickopoliticky,
pro vládu ? To všechno se požaduje od člověka,
aby mohl dostati knížku k podomnímu obchodu.
V osnově jest uveden celý řetěz trestů,
zločinů, přečinů, přestupků,
které znemožňují dosíci průkazu
k podomnímu obchodu. Kdyby se takových ustanovení
používalo ve státě na všechna povolání,
musil by pak mnohý odevzdati živnostenský list.
Úřad může odepříti vidování,
může určiti čas, v kolika dnech v týdnu
může ten člověk po domech obchodovati,
kdy smí zase přijíti, může ho
trápiti a šikanovati, kdykoliv chce. V osnově
nalézáme zase poukaz, co se má díti,
jsou-li odůvodněné pochybnosti, pokud jde
o osobu obchodníkovu. To přece značí,
že s tímto ustanovením, které se tak
často opakuje, možno si všechno dovoliti proti
ubohému podomnímu obchodníku, cokoliv úřady
chtějí. Každý strážník,
každý četník může ho zadržeti.
Politickému úřadu, obci, policii, četnictvu
musí býti ukázána knížka
a zboží. S podomním obchodníkem, který
se poctivě snaží vydělati si na živobytí,
nakládá se jako se zločincem, jako s tulákem.
Podívejte se na ustanovení osnovy! Když se
začíná stmívati, nesmí již
vcházeti do domu, pak má v obchodování
přestati, bez povolení přednosty domácnosti
nebo svéprávného člena rodiny nesmí
vstoupiti do cizího bytu, když jsou obchody v místě
zavřeny, nesmí choditi po domech. Kdy však
má takový obchodník něco vydělati,
když se mu dělají takové obtíže
a brání se mu v jeho namáhavé práci
? Víte, komu podomní obchodník zboží
dodává ? Jsou to částečně
tovární dělníci, domkáři,
malorolníci a lidé služební. Ty může
vyhledati jen, když mají čas, nikoliv však
při práci. Všechna tato obmezení odmítáme.
Výbor místo aby zákon zlepšil, ještě
jej zhoršil. Tam, kde se mluvilo o městech s 15.000
obyvateli, ustanovil číslici 10.000. V osnově
se prohlašuje za nepřípustno, aby si obchodník
dal nésti svůj ranec anebo svůj uzel pomocníkem.
Nesmí používati ručního vozíku,
a úlevy j sou dovoleny j enom ve výjimečných
případech. Jenom u válečných
poškozenců dělá se výjimka, kde
se ukazuje trochu více ochoty. V zákoně není
vysloveno, která jsou to nouzová území.
Ve starém Rakousku byla vypočtena. Nouzová
území byla uvedena jménem, nová mohla
býti zařazena, pro ně pak platily rovněž
výhody pro podomní obchod. Máme celé
velké Krušné hory s mnoha sty podomních
obchodníků.
Celý průmysl musil by tam zajíti, kdyby nebylo
možno, aby ti lidé vycházeli do kraje a prodávali
zboží, a mnoho set domácích dělníků
nemohlo by již žíti, poněvadž jsou
na to poukázáni, aby jejich zboží bylo
prodáváno podomními obchodníky.
A pak se podívejte na trestní rejstřík!
Hromadné tresty pro přestupek při nejnepatrnějším
opominutí, odnětí knížky vedle
ručení zbožím za uložený
trest. Největší hanebnost v této osnově
jest však obsažena v § 24. Úřady
jsou povinny, dopustí-li se podomní obchodník
někdy něčeho, zapsati trest do knížky.
Obchodník musí s tímto zatykačem cestovati
z místa na místo, kde již beztoho pohlíží
na něho velmi často policie, četnictvo a
obecní orgány jako na obtížného
vetřelce. Myslím, že proti tomuto ustanovení
není dosti ostrého výrazu. Ustanovení
to jest vyslovenou hanebností, spáchanou na třídě
lidí, kteří namáhavě si vydělávají
svůj chléb.
Dále se ustanovuje - pan Tichi se o tom již
zmínil - že obleky a jejich části, prádlo,
ozdoby atd. jsou z podomního obchodu vyloučeny.
Dnes se často stává, že obchodník
mnohdy může prodati pár punčoch, nebo
blůzu atd., poněvadž lidé na vesnicích
nechtějí běhati hodiny cesty a ztráceti
čas. Malí podomní obchodníci mají
jenom malý zisk a neprodávají dráže
než veřejné obchody. Také to nutno konstatovati.
Rozhodně protestujeme a ohrazujeme se proti tomuto znění
osnovy, poněvadž se stane hrobem tisíců
a tisíců malých, těžkých
existencí, poněvadž osnova strhuje vývoj
o 60 let zpět, poněvadž tato osnova jest poklonou
a darem obmezenému cechovnictví. Podle našich
pojmů jest nemožno, aby se taková osnova mohla
státi zákonem v moderním státě.
Všichni, kdož pozorovali takového podomního
obchodníka, jak po dlouhé hodiny pod svým
břemenem těžce dýchá na bídných
silnicích a cestách, ti všichni vědí,
že musí svoji práci konati za deště
a bouře, ve sněhu a mrazu, ti všichni vědí,
že dává odpočinouti svému unavenému
tělu na špatném noclehu, a všichni lidé,
kteří mají lidský cit, musí
v tomto znění osnovu odmítnouti. Osnova musí
býti změněna, aby se stala potřebným
zákonem pro chudáky, kteří denně,
po týdny a po měsíce se snaží,
aby si poctivě na své živobytí vydělali.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Kunz.
Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno!
Po prvé od doby, kdy toto Národní shromáždění
trvá, dostala se k projednávání zákonná
předloha, která zajímá stav, který
byl, jak se zdálo, v tomto státě dosud zapomínán,
totiž stav živnostenský. I když tento zákon
nepředstavuje práce právnické, i když
jsou v něm také vady, které živnostníků
neuspokojují, přece musíme všeobecně
konstatovati, že jsou některá zlepšení
v tomto zákoně o podomním obchodě
ve prospěch domácího živnostnictva.
V roce 1919 přímo po vzniku republiky činilo
to dojem, že snad i stát chce se rozpomenouti na stav
živnostenský. Dříve se říkalo,
že živnostenský stav, po případě
střední stav je základem státu. Dnes
pravíme, že je základem hospodářského
pořádku vůbec.
V roce 1919 přišel zákon, podle něhož
měly býti poskytovány úvěry
maloživnostníkům poškozeným válkou,
při čemž stát chtěl převzíti
80% záruky. Avšak jak ta věc vypadala? Jdu-li
dnes k nějaké záložně a žádám-li
o zápůjčku a přivedu způsobilého
ručitele, beze všeho dostanu požadované
peníze. Zde převzal stát pro maloživnostníky
80% záruky za zúročení a amortisaci,
avšak nenalezla se skoro žádná záložna
a banka, která by třeba jenom haléře
poskytla válkou poškozeným maloživnostníkům
na základě státní záruky. Pak
přišla nařízení, kterými
se opět děly pokusy jiným způsobem
zdánlivě pomoci maloživnostníkům
tím, že se ustanovily výhody při zadávání
veřejných dodávek a při lidové
akci ošacovací. Také tyto výhody jsou
částečně jenom na papíře,
poněvadž se ve skutečnosti kladou takové
požadavky, že jim může býti vyhověno
jenom technickou výrobou, že dodávku může
provésti jenom velkoprůmyslník. A pokud jde
o ošacovací akce, které měly přijíti
k dobru maloživnostnictvu, staly se případy,
že proti předpisům ministerstva veřejných
prací, podle nichž měly býti platy za
dodávky dlužné přes 8 měsíců
zúrokovány, byly maloživnostníkům
odpírány úroky ještě po půldruhém
roce úroky, které si měli živnostníci
počítati, poněvadž stát byl s
placením v prodlení. Maloživnostníci
tedy musili pro stát půl roku zadarmo pracovati.
Nejhorší závadou, která stíhá
malé živnostníky, jest jednak nadprodukce,
jednak neobyčejně vysoký daňový
tlak. Co se nadprodukce týče, požadujeme, aby
stát v živnostenském řádě
učinil opatření, aby konečně
také tento zlořád byl odstraněn: na
jedné straně rozumnými poradami o povolání,
které nenáležejí jenom do péče
o mládež, nýbrž i do živnostenského
řádu; na druhé straně tím,
aby bylo znemožněno, aby průmysl nemohl k smrti
ukonkurovati kteréhokoliv maloživnostníka,
aby to, co u jednoho znamená rozum, nebylo u jiného
vyrovnáváno penězi.
O živnostenském řádě pracuje
se ve sněmovně již dva roky a má býti
zlepšen ve prospěch živnostenského stavu.
Tento živnostenský řád pochází
z r. 1859 a byl zlepšen v r. 1907, tedy nehodí se
již na dnešní poměry. Očekáváme
s určitostí, že aspoň v tomto roce bude
živnostenský řád upraven v zájmu
maloživností a přiměřeně
k nynější době.
Dnes máme před sebou předlohu zákona
o podomním obchodu. Znamená-li nadprodukce zánik
maloživností, pak je to z části také
podomní obchod, který rozprodává zboží
velkého průmyslu. Dříve stala se zmínka,
že živnostníci jsou pochybné existence.
Proti tomu bych rozhodně protestoval. Neboť i živnostníci,
zvláště však maloživnostníci,
jsou právě tak tísněni a snad ještě
často více, než mnohý, který
provozuje podomní obchod. Mnohá odvětví
průmyslová rozprodávají své
výrobky z největší části
podomním obchodem. Pozorujeme-li stinné stránky
tohoto zákona o omezení podomního obchodu,
jímž má býti venkovské obyvatelstvo
poškozeno, musíme poukázati k tomu, že
i v nejmenších místech jest možno koupiti
u domácího živnostníka zboží
právě tak lacino nebo aspoň právě
tak dobře a lépe, než u podomního obchodníka,
který své špatné zboží nabízí
venkovskému obyvatelstvu ke koupi.
V zákoně samém jest mnoho nedostatků.
Zvláštní nedostatek nutno spatřovati
v tom, že se praví, že povolení k podomnímu
obchodu může býti uděleno jen těm
lidem, kteří jsou důvěry hodní.
Již pan řečník přede mnou náležitě
ocenil tuto důvěryhodnost. Nemáme důvěry
k tomuto státu, ani důvěry k úřadům
a k politickým okresním správám, abychom
mohli předpokládati, že tyto úřady
nebudou důvěryhodnost uchazečů zkoumati
způsobem, který se jenom jim hodí, a že
my zkrátka budeme musiti ve svých německých
krajinách vítati jenom české podomní
obchodníky. Při obmezování tohoto
obchodu nutno zvláště přihlížeti
k tomu, aby t. zv. bosňáci, kteří
jsou cizozemci, nezaplavovali denně našeho trhu svým
šmejdem, který možno v každé kramářské
boudě levně dostati. Živnostenský stav
má přece také právo na existenci.
Obmezením podomního obchodu podporuje se do jisté
míry existence živnostenského stavu. My jsme
však vzdáleni toho, abychom dali souhlas této
osnově v jejím nynějším znění,
neboť v této předloze nijak se neposkytuje
ochrany maloživnostníkům, která se očekávala.
Podali jsme pozměňovací návrh, podle
něhož mají býti obuv a šatstvo
vyloučeny z podomního obchodu. Odůvodňujeme
to tím, že v oděvnictví prodělávají
dnes maloživnosti největší tíseň.
Naší povinností není snad poradnami
o povolání zprostředkovati učně,
aby jimi věčně zůstali, nýbrž
naší povinností jako poctivých mistrů
jest také dbáti toho, aby se tito učňové
stali sami jednou mistry. Zaplavováním předměty
ošacovacími ve venkovských obcích se
však zamezuje, aby se na venkově maloživnostníci
stali samostatnými, a právě tím, že
dnes od domu k domu jest zboží z velkoprůmyslu
nabízeno ke koupi ve venkovských obcích,
při čemž není lacinější
než u domácích živnostníků,
právě tím se podkopává existence
domácího maloživnostníka a učňům
a tovaryšům, ačkoliv musili ve svém
povolání zůstati 6, 8 nebo 10 let, béře
se možnost, aby se zařídili jako mistři,
jako domácí živnostníci.
Omezením podomního obchodu nechceme snad zasahovati
nouzová území. Zákon také u
stanovuje, že pro nouzová území, pro
domácký průmysl mohou býti poskytnuty
výhody, a my s tím musíme souhlasiti. Nechceme
ztěžovati obyvatelům Krušných hor
jejich domácí průmysl. Nechceme poškozovati
průmysl lnářský a domácí
tkalcovství. Naprosto nechceme válečným
invalidům bráti možnost existence. Tyto výjimky
ať zůstanou i dále! Avšak, velectění,
dnes máme mnoho podomních obchodníků,
kteří by si velmi snadno mohli opatřiti jiné
zaměstnání a existenci. Je to takřka
v rodině dědičné, že členové
si nevolí živnostenského povolání,
nýbrž raději provozují podomní
obchod, poněvadž se domnívají, že
v tom najdou lehčí existenci, než v živnosti
na stálém místě.
My němečtí křesťanští
sociálové hájíme tohoto stanoviska:
Jsme pro každou ochranu usedlého živnostnictva,
jsme však proti tomu, aby této ochrany bylo snad poskytováno
na útraty jiných poctivě pracujících
stavů. Předloha má mnoho nedostatků.
Budeme hlasovati tak, jak toho vyžaduje ochrana usedlého
živnostnictva. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Petrovický.
Posl. Petrovický: Vážená sněmovno!
Úpravy podomního obchodu vyžaduje přítomná
doba. Již ve starém Rakousku tato otázka byla
předmětem jednání zejména mezi
kruhy obchodnickými, které dožadovaly se nápravy
v podomním obchodu. I tenkráte byly stížnosti
na provozování podomního obchodu, a to nejen
se strany usedlého obchodnictva, ale také se strany
konsumentů.
Do podomního obchodu v poslední době, zejména
po válce, vloudila se nesolidnost a touto nesolidností
byly ovšem poškozováni ti, kdo nakupovali od
podomních obchodníků. Ovšem nelze odsuzovati
všechny podomní obchodníky, protože i
ti trpěli těmi, kteří nesolidně,
nereelně při podomním obchodování
jednali. (Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.)
Naše obchodnické organisace a specielně obchodní
gremia a jejich organisace vyššího řádu
mohly by předložiti řadu konkretních
stížností na nereelnost podomního obchodu.
Proto již v minulé parlamentní éře
dožadovaly se obchodnické organisace, aby vláda
postarala se o reformu podomního obchodu, a také
již v minulé parlamentní éře
tato osnova, která nyní předkládá
se vážené sněmovně k projednání
a k odhlasování, byla připravována
a také příslušné korporace, zejména
korporace obchodnické, obchodní a živnostenské
komory a konečně ústředny, byly požádány
o příslušná dobrozdání.
Materiálu k projednání této osnovy
bylo mnoho, a obchodní a živnostenské komory
podrobily jej nestrannému po souzení a na základě
toho tehdy již ústředna obchodních a
živnostenských komor ve své schůzi r.
1924 podala své dobrozdání.
Samostatný zákon o podomním obchodě
jest nyní řešen mimo rámec živnostenského
řádu. Byly také hlasy, které snažily
se odsunouti, odložiti projednání osnovy o
podomním obchodě do té doby, až u nás
bude přikročeno k reformě živnostenského
řádu. To ovšem byla by příliš
dlouhá doba a bylo by příliš ubližováno
našemu usedlému obchodnictvu, kdyby nenastala změna,
pokud se týče provozu podomního obchodu.
Základní tendencí této nové
osnovy o podomním obchodě jest ochrana usedlého
obchodnictva. Tuto tendenci v zásadě lze vítati.
Povšechně nová osnova, je pravda, zostřuje
předpisy o podomním obchodu a znesnadňuje
přístup k němu. Osnova stanoví přísnější
podmínky pro udělení povolení k podomnímu
obchodu, zvyšuje minimální hranici věkovou,
připojuje nové podmínky, jichž v dosavadním
zákoně nebylo před udělováním
povolení, a předpisuje slyšení příslušných
korporací a specielně slyšení obchodních
a živnostenských komor.
Dále rozšiřuje osnova vylučující
důvody, pro které povolení k podomnímu
obchodu nemůže býti uděleno. Rovněž
rozsah předmětů, jež z podomního
obchodu jsou vyloučeny, jest podstatně rozšířen.
Výslovně se ustanovuje, že jest nepřípustno,
aby podomní obchod provozován byl současně
se živností trhoveckou nebo se živností
usedlou. Toto usnesení platí nejen pro samotnou
osobu podomního obchodníka, nýbrž i
pro nejbližší jeho příbuzné.
Udělení povolení k podomnímu obchodu
jest omezeno v ohledu místním i časovém.
Trestní předpisy pro přestoupení ustanovení
nového zákona jsou proti dosavadnímu stavu
velice zostřeny.
Ovšem naproti tomu osnova má v sobě také
některé podstatné úlevy, a to, jak
již bylo předešlými řečníky
řečeno, pro obyvatele chudých krajin, zejména
pro výrobky domáckého průmyslu těchto
krajů, dále pro válečné invalidy,
válečné poškozence, obyvatele obcí,
kde podomní obchod jest zakázán a jimž
jest dovoleno v této obci prodávati zboží
na ulicích a ve veřejných místnostech.
V zásadě, vážená sněmovno,
možno tudíž opravdu novou vládní
osnovu nejen vítati, nýbrž i projeviti s ní
souhlas, ježto v celku upravuje tyto poměry způsobem
vyhovujícím přáním obyvatelstva.
(Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Hvozdzík.
Posl. Hvozdzík: Slávna snemovňa! Predostretý
návrh bol prejednávaný vo výbore živností
a obchodu a tam pán minister obchodu prehlásil,
že ten návrh je kompromis. Je to samozrejmé,
že, keď sme dnes v takých ťažkých
hospodárskych a sociálnych okolnostiach, keď
máme v tom ohľade také ťažké
položenie, dnes musíme kompromisy robiť. Tento
návrh vedie zásada ochrany obchodníkov dane
platiacich a zásada sociálna. Pravda tedy, že
tu iného východiska nebolo, a keď chceme byť
spravodliví a keď chceme mať na zreteli i národohospodárske
a štátofinančné záujmy, nemôžeme
iného urobiť ako kompromis, ale ten môže
byť buď spravodlivý či ne spravodlivý,
alebo krivdiaci či nekrivdiaci.
§ 2 tohoto návrhu na príklad ukladá
za podmienku zaplatenie daní. Na Slovensku sú také
strašné pomery v tom ohľade, že by som považoval
ohľadom niektorých práve zo sociálneho
ohľadu na ten zákon odkázaných osôb
a v záujme týchto válečných
poškodencov a iných malých existencií
za veľmi ťažkú podmienku, že by sa
takémuto človekovi nemohlo vydať povolenie
obchodu iba v tom páde, aby si zaplatil všetky jemu
už predpísané dane a prirážky.
Môže sa totižto stať, že taký
dnes na toto povolenie utisnutý človek mohol vo
dvadsiatom až dvadsiatom štvrtom roku mať iné,
lepšie hmotné pomery a bol na základe toho
natoľko odanený, že dnes nie je v stave to zaplatiť,
a keď sa prísne pridržíme predpisu §u
2, odst. 2, lit. d), bude veľmi mnohým uškodené.
Preto by som myslel, že stačilo by, aby patričná
obec dala nejakú garanciu hospodárskej spoľahlivosti
o takom žiadateľovi.
§ 3, odst. 2 predpisuje to, že povolenie k takémuto
obchodu môže dostať iba osoba, ktorej príbuzenstvo
až do druhého pokolenia nezaoberá sa ani stálym
obchodom, ani nejakou inou živnosťou. Prosím
pekne, ja teraz idem hovoriť o slovenských pomeroch.
Ten zákon totižto vyslovuje v odôvodnení,
že v jednotlivých paragrafoch a ustanoveniach sa všade
ukazuje zásada sociálnej pomoci. Na Slovensku je
veľa obcí, ktoré výlučne sa s
takým podomným obchodom zaoberajú. Nie jednotlivci
z obcí, ale ráčte dobre rozumieť, celé
obce sú odkázané na podomný obchod,
ako na pr. župa Trenčianska, Spišská a
niektoré kraje v župe Nitrianskej a Zvolenskej. Keď
ja až do druhého pokolenia nemôžem dať
patričným, ba v pôvodnej osnove ešte
i švagrom - lebo švagri sú zahrnutí -
povolenie k takému obchodu, vylučujem celú
obec z tohoto obchodu, lebo, ako ráčite znať,
sú na Slovensku obce zkmotrené a zošvagrené,
je to všetko jedna rodina. To je veľmi krivdivé
práve pre slovenské pomery.
§ 10, odst. 5 predpisuje, že aké predmety sú
vylúčené z týchto obchodov. Odst.
5 vzpomína aj mlieko a mliečné výrobky.
Boli by tým postižení naší bryndziari
na Slovensku, ktorí svojmi výrobky obchodujú;
ba nielen oni sami, ale predávajú to takým
podomným obchodníkom, ktorí týmito
robia podomný obchod. Tým by bolo teda krivdené
aj našim obchudujúcim existenciám. Preto by
son žiadal, aby mlieko a mliečné výrobky
z tohoto paragrafu odst. 5 boly škrtnuté.
§ 16. Tu sa musím trochu rozprestrieť na odôvodnenie
môjho stanoviska. Ten paragraf predpisuje totižto,
že aké úľavy môžu dostať
v jednotlivých pádoch váleční
poškodenci, či na to utisknuté biedné
živly atď. A tu vidím podmienku, ktorá
práve týmto válečným poškodencom,
v prospech ktorých je tento paragraf stanovený,
bude krivdiť, totižto predpisuje, že na také
úľavy a na také výhody nárok
má iba válečný poškodenec, ktorý
má nárok na dôchod. A ktorý válečný
poškodenec má však nárok na dôchod?
Ten, ktorý sa podľa zákona č. 142 Sb.
z. a n. z r. 1920 a č. 163 Sb. z. a n. z r. 1923 do 31.
decembra 1923 prihlásil o uplatnenie svojho nároku.
Takýto válečný poškodenec má
nárok na dôchod. Keď podržím túto
podmienku, tak som vylúčil z tejto výhody,
z tejto úľavy veľa válečných
poškodencov na Slovensku práve preto, že sa neohlásili
do tej istej predpísanej lehoty. Ináč o tej
veci už niekoľkorát som podal návrh vo
výbore sociálnepolitickom a výbore pre priemysel,
obchod a živnosti. Práve takéto osoby budú
ukrivdené, lebo na Slovensku a Podkarpatskej Rusi ešte
dnes máme tisíce takých kvalifikovaných
válečných poškodencov, ktorí
nedostávajú ani haliera preto, že premeškali
tú lehotu sa prihlásiť. Prečo? Azda
zo zlej vôle alebo nedbanlivosti alebo z iného zlého
úmyslu? Nie. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi ľud
práve vtedy, v tej dobe nebol ešte organizovaný
- dnes niekto už je - alebo nebol uvedomený, že
na takéto podpory má nárok. Nevedel žiadné
predpisy a pre tú neznalosť veci sa neprihlásil
a zákon prísne odmieta všetky tie nároky.
Takým spôsobom, kto nemá nárok na dôchod,
nemá nárok ani na úľavy, ktoré
sú tu poskytované takýmto nárokovateľom
a žiadateľom. Preto by som žiadal, aby sa zrobila
rezolúcia k tomuto návrhu a zmocnily sa ministerstvá
a vláda v takých pádoch, kde ten nárok
je odôvodnený, len nie je uplatňovaný,
aby tiež tieto úľavy boly poskytované
i tým žiadateľom. (Tak je! - Výborně!)
Práve z týchto ohľadov je preto krivdiací
i § 18. Tam sa vzpomína, akých nosičov
alebo aké pomôcky môže dostávať
pri provodzovaní svojho obchodu. Váleční
poškodenci a nemocní tu majú veľké
výhody, totiž, že používaj ú
nosičov. V tomto paragrafe ale v 2. odstavci bysom navrhoval,
aby sa tu vyj adrilo výslovne, že nielen nosiča
ako osobu, ale i pomôcky a prostriedky v §e 14 vzpomínané
- totiž používanie somárov, ručných
vozíkov alebo vozov so zvieracím poťahom, lodí
alebo iných plavidiel ako aj vozidiel motorických
môže používať. Teraz by som podotknul,
ako sa má udeľovať povolenie. Zase zdôrazňujem,
že teraz mám pred očima zase pomery výlučne
slovenské. Zákon dáva moc povoľovať
obchody politickým orgánom prvej stupnice. U nás,
bohužiaľ, všade je trochu zpolitizované
ba moc zpolitizované úradníctvo. Politické
úradníctvo vlastne má byť zpolitizované,
ale nemá byť stranícky zpolitizované.
U nás na Slovensku je práve toto úradníctvo
prvej stupnice, bohužiaľ, zpolitizované stranícky.
Preto mám obavy, že táto moc by azda nemohla
byť prevodzovaná všade a všetkými
spravodlive. Žiadal bysom tedy a prosil vládu, aby
sa pri prevodzovacom nariadení postarala o to, žeby
sa také dajaké prehmaty nemohly uplatňovať
pri udeľovaní týchto podomných povolení.
Zákon, vzhľadom k vzpomenutým nedostatkom,
menom ľudovej strany neprijímam. (Potlesk slovenských
ľudových poslanců.)