Předseda (zvoní): Prosím pana
řečníka, aby skončil; řečnická
lhůta jest jen 15 minut.
Posl. Patzel (pokračuje): Prosím pěkně,
rozumím panu předsedovi, avšak 15 minut je
příliš krátká řečnická
lhůta. Jen ještě několik slov o obyvatelích
tak zvaných protežovaných krajin. § 17
dává vládě možnost, aby obyvatelům
jistých chudých krajin vzhledem k hospodářské
nouzi v těchto krajinách dávala podomní
knížku, i když nebudou splněny ostatní
podmínky, to jest tedy, nebude-li dosaženo 35 let,
nýbrž již, dovrší-li 21. rok věku
a pod. Čeho však postrádáme, jest, aby
již v zákoně byl ustanoven jasný předpis
o těchto protežovaných krajinách. Ve
starém patentu o podomním obchodu z roku 1852 byly
ony krajiny, pro něž byla vytýčena jistá
zvláštní práva, výslovně
vypočteny. Při pozdějším jednání
i ve starém Rakousku byli obyvatelé těchto
krajin výslovně jmenováni buď v textu
zákona nebo v příloze k němu. Nechápu,
proč by stát neměl míti takové
moci. Jsem přesvědčen a nepochybuji o tom,
že vláda pojme do seznamu krajiny, které dosud
jako mimořádně chudé krajiny měly
tuto možnost výdělku. Domnívám
se však, že nechápeme to, proč zákonodárce,
chce-li již splniti sociální úkoly pro
obyvatelstvo státu, nemá projeviti svou vůli
v zákoně sám, proč se to má
přenechati svévoli administrativy. Apeluji také
na pány ze Slovenska, aby těchto věcí
nebrali na lehkou váhu. Přenechává-li
se osud ubohých krajin pouze administrativě - máme
pro to dosti příkladů, kam to může
vésti a musí.
Předseda (zvoní): Prosím pana
řečníka, aby skončil.
Posl. Patzel (pokračuje): Prosím,
ihned jsem hotov. Neboť obyvatelé z oněch krajin
neprovozují podomní obchod z lenosti nebo z kočovného
pudu, nýbrž z nouze. V Rudohoří bylo
kdysi kvetoucí hornictví, avšak zaniklo. Nouze
pudí lidi do ciziny a jsou to lidé, kteří
nejvíce touží po vlasti, a víme, jak
to u nás v Rudohoří táhne lidi opět
domů, jak to také táhne slováckého
vystěhovalce, jakmile si ušetřil pár
haléřů, opět do chudé vlasti,
poněvadž právě lidé z hor mají
největší lásku a věrnost k vlasti.
Jestliže tedy zákonodárce cítí
se povinen postarati se o tyto lidi, nechť také tento
závazek splní zákonem, nechť vydá
zákon o nouzových krajích a nepřenechává
to vládě. Roku 1902 byl podán v rakouské
sněmovně návrh - chci na to upozorniti pány
s české strany - v němž se žádalo,
aby tyto krajiny byly vyjmenovány v zákoně.
Tento návrh byl podepsán Italem Tambosim, Němcem
Schückerem a Čechem poslancem Stojanem, zemřelým
arcibiskupem. Bylo to v době, kdy jste prý byli
utlačeni a neměli jste prý možnost spolu
pracovati. Nebuďte horší a krutější
než tehdejší český poslanec, který
cítil, že jest povinen, aby dobrodiní zákona
nebylo přenecháváno svévoli administrativy.
Říká se mi, že sama sebou bude již
vyhrazena možnost, aby obyvatelé protežovaných
krajin nabyli oprávnění k podomnímu
obchodu. Avšak i oni musí prokázati, že
byli očkováni, avšak i oni musí prokázati,
že jsou k tomu nuceni hospodářskými
poměry a pod. Při této příležitosti
nadhodil bych ještě jednu otázku. V přechodných
ustanoveních se výslovně ustanovuje, že
držitelé dosavadních obchodních knížek
podrží oprávnění k podomnímu
obchodu, i když nevyhovují předpisům
zákona o stáří. A co je s předpisy
o státním občanství? Máme u
nás ještě mnoho podomních obchodníků
z jiných krajin starého mocnářství,
kteří měli rakouské státní
občanství, československého však
nemají. Nemám na mysli pouze Krajince a Kočevjany,
německé a slovanské obchodníky z tamější
krajiny, mám na mysli především Bosňáky,
kteří se u nás stali přímo
soužením. Musíme žádati zpravodaje
a vládu o informaci, zda také pro tyto lidi budou
privilegia platiti i dále, neboť právě
na těchto bosenských podomních obchodnících
nám příliš nezáleží,
zvláště když právě Jugoslavie
lidem z našich území, kteří tam
hledají výdělek, dělá největší
potíže, dělníky a zaměstnance
československého původu vykazuje a podniky
nutí, aby dělníky a zaměstnance z
našeho státního území propouštěly
a dávaly jim výpověď.
Předseda (zvoní): Žádám
pana řečníka, aby skončil, sice bych
byl nucen odníti mu slovo.
Posl. Patzel (pokračuje): Opakuji: vidíme,
že se se zákonem, který má býti
sociálním dobrodiním, čachrovalo,
konstatuji, že byl učiněn pokus, aby osud ubohých
horských krajin stal se předmětem politického
čachru. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Tichi. Dávám
mu slovo.
Posl. Tichi (německy): Slavná sněmovno!
Podomní obchod nabyl s hospodářským
vývojem posledních desíti let - a také
již před světovou válkou - podstatně
jiného významu než v době, kdy byl vydán
tak zvaný "patent o podomním obchodu"
v roce 1852. Zákonodárství starého
Rakouska několikráte učinilo přípravy
pro vydání nového zákona o podomním
obchodu. bylo projednáno několik návrhů
zákona, než zákonem se nestal žádný.
Byly to politické důvody, zvláště
ohled na maďarskou polovici říše, které
znemožňovaly uskutečnění návrhu.
Také v tomto státě bylo k tomu potřebí
několika let, než se vláda odhodlala před.
stoupiti s tímto zákonem před sněmovnu.
Nesouhlasíme s tím, aby se tak hluboce zasahovalo
do našeho hospodářského života,
aby zákony, jako jest tento, které se především
dotýkají našeho živnostenského
a obchodního stavu, jsou jeho životní otázkou,
byly vyřizovány v lůně většinových
stran jen smlouváním, aby se tvořily kompromisy,
které nemohou uspokojiti ani té ani oné strany.
Byli bychom si přáli, aby se byla také našim
živnostenským organisacím, jejich svazům,
společenstvům a gremiím poskytla příležitost
zaujmouti stanovisko k tomuto návrhu zákona; ze
své bohaté zkušenosti byly by jistě
přišly s návrhy, které by byly bývaly
velmi cenné pro duševní původce návrhu.
Pouhým politickým čachrem většinových
stran mezi sebou nedá se takováto neobyčejně
těžká otázka vyříditi.
Na druhé straně musím upřímně
přiznati, že tento zákon není nejhorší
věcí, kterou dřívější
živnostenská "pětka" připravila
a nynější živnostenská "šestka"
zrodila. Že je to levoboček, který vedle dobrých
předpisů zavádí také poměry
neudržitelné, příčinu toho dlužno
hledati v tom, že u jeho zrození byli kmotry čeští
sociální demokraté a socialisté. Zásadně
jsme nepřáteli podomního obchodu a byli bychom
si přáli, aby se úprava jeho přenechala
zamýšlené změně živnostenského
řádu. Zásadními nepřáteli
jsme především proto, že hospodářským
vývojem posledních let bylo dosaženo toho,
že téměř v každé vsi má
konsumující obyvatelstvo příležitost
koupiti si všechny předměty potřeby,
jichž potřebuje. Jsme však zásadními
nepřáteli podomního obchodu také proto,
poněvadž se ho, zvláště po světové
válce, zmocnilo sta pochybných existencí,
které se staly pro obyvatelstvo na venkově soužením.
Tyto živly hodily na krk obyvatelstvu špatné
zboží a brak, za něž zaplatilo těžce
vydělané peníze. Jistě souhlasíme
s tím, aby se obyvatelstvu v českých, severomoravských,
slezských a slovenských chudých krajích
ponechala tak zvaná možnost i nadále vydělávati
si svůj trpce zasloužený chléb kočovným
a podomním obchodem, jak si jej vydělávalo
od nepamětných časů; jsme jen nepřáteli
nesolidního podomního obchodu. Zákonodárce
i pro tato území vydává zvláštní
předpisy, pod něž jsou zařazeni také
naši váleční poškozenci a invalidé.
Že se poskytuje výhoda válečným
poškozencům, proti tomu nemůže žádný
sociálně cítící člověk
nic namítati, jest jen dosti smutné pro tyto ubohé
oběti války, že si tímto způsobem
musí udržovati beztoho nikoliv závidění
hodný život. O ně by se měl stát
postarati lépe, než povolením k podomnímu
obchodu.
Zabývám-li se se zákonem samým, opakuji,
že zásadně souhlasím s jeho snahou,
aby podomní obchod byl omezen, budou-li naše požadavky
byť i jen částečně splněny.
V §u 2, odst. 2, lit. f) žádá se spolehlivost
uchazeče. Slovo "spolehlivý" jest velmi
pružné a mohly by ho úřady užívati
k šikanování. Mohlo by se státi, že
se čestnému, snaživému člověku
odepře povolení, jestliže ho jeho nepřítel
denuncuje u okresní politické správy. Proto
by měl tento odstavec býti vynechán.
V §u 3, odst. 2 musilo by se pamatovati na ony drobné
živnostníky horských krajin, jejichž živnost
nestačí k výživě jejich rodin
a jimž jsou poskytovány v §u 17 úlevy.
Tak na příklad v politickém okresu přísečnickém
jest množství živnostníků, příštipkářů,
drobných krejčí, hostinských, kramářů
atd., jejichž výtěžek ze živnosti
uhrazuje sotva třetinu toho, čeho nutně potřebují
k živobytí. Jejich ženy a děti žijící
s nimi ve společné domácnosti musí
podomním obchodem vydělati potřebný
příspěvek k výdělku svých
mužů, aby vůbec mohli rodinu uživiti.
Kdyby nyní těmto příslušníkům
rodin tím, že by se svrchu uvedený paragraf
stal zákonem, byla odňata podomní knížka,
mnoho těchto mužů bylo by nuceno vzdáti
se příliš málo vynášející
živnosti a musili by provozovati podomní obchod sami.
Tím bylo by nejen mnoho skromných náběhů
k trvalé domácnosti rozvrácen o, nýbrž
dosáhlo by se právě opaku toho, oč
zákon usiluje. Proto musí býti § 3,
odst. 2 změněn, aby vyhovoval těmto poměrům.
Žádáme, aby podomní obchod s hotovou
obuví a šaty dovolen nebyl. A to proto, že naše
domácí výroba obuvi a šatstva jest úplně.
zničena průmyslovou výrobou obuvi a konfekční
výrobou. Má-li již podomní obchod zůstati,
nelze těmto živnostem neposkytnouti ochrany novými
předpisy.
K §u 15, odst. 2: Kdyby zůstal v platnosti tento předpis,
znamenalo by to úplně zničení živobytí
rudohorských obchodníků s krajkami. Poněvadž
většinou česky neumějí, musí
si hledati výdělek v německých územích,
z nichž velmi velká část leží
na pomezí. (Místopředseda Slavíček
převzal předsednictví.) Kdyby toto území,
kde se prodá hodně zboží, poněvadž
jest hustě obydleno obyvatelstvem provozujícím
průmysl, bylo Rudohoří ztraceno, byla by
podkopána jejich další způsobilost k
životu, poněvadž by tím ono odbytiště,
omezené již ztrátou rakouských zemí
a Maďarska a neznalostí státního jazyka,
bylo omezeno na příliš malý okruh.
Kdyby tento paragraf byl zachován v nynější
formě, mělo by to nenahraditelné následky
nejen pro podomní obchodníky v Rudohoří,
nýbrž i pro tisíce domácích dělníků
a příslušné průmyslové
závody a množství jejich dělníků
a vůbec pro celý hospodářský
život Rudohoří.
Důvod pro toto opatření, vysvítající
z důvodové zprávy, nemůže rozhodně
platiti pro obchodníky s krajkami v Rudohoří.
Žádný stav není tak závislý
na blahovůli obyvatelstva a přízni úřadů
a žádný není pod tak stálou dohlídkou,
jako tento. A při tom při sebemenším
přestupku zákona jde vždy o obchodníkovu
živnost a tím o existenci jeho rodiny. Pro neustálé
obchodní starosti a namáhavé vláčení
těžké skřínky, v níž
často horal nese s sebou celý svůj majetek,
má jiné starosti než starati se o politiku
nebo dokonce o činy státu nepřátelské.
Mnohý cestoval po desítiletí v pohraničních
zemích starého Rakouska a Maďarska nebo Německa
a všude jsou obyvatelé Rudohoří i u
úřadů i u obyvatelstva po mnoho generací
známi pro svou osvědčenou řádnost
a jsou pokušením k nepřátelským
činům již proto nepřístupni,
poněvadž na této osvědčené
řádnosti jest vybudován celý život
krušnohorských obchodníků s krajkami
a s touto jejich vlastností žije a umírá.
Z těchto důvodů musí býti obchodníci
s krajkami z Rudohoří vyňati z ustanovení
§u 15, nechcete-li tím odníti živitelům
z tohoto chudého kraje po staletí poskytovanou úlevu,
jíž nikdy nezneužili, a nemají-li tím
býti vydáni na pospas nejtrpčí bídě
tisíce domácích a továrních
dělníků. Kdyby zůstal zachován
tento paragraf, pozbyly by ceny i ostatní úlevy
poskytované zákonem této ubohé krajině,
což jistě nemůže býti úmyslem
zákonodárcovým. Bylo by tedy třeba,
aby ona ustanovení §u 15, odst. 2 a příslušné
vývody §u 5, odst. 2 a §u 17 byly vypuštěny.
K §u 17 bych ještě poznamenal, že by bylo
jistě prospěšné, kdyby již v zákoně
samotném byly vyjmenovány krajiny, pro něž
tyto úlevy platí, a budu pozměňovací
návrhy, podané v této věci, podporovati.
Ke konci prohlašuji, že od nového zákona
o podomním obchodě očekávám
v tomto oboru podstatné zlepšení nynějších
neudržitelných poměrů a prohlašuji,
že budeme pro tento zákon hlasovati a že trváme
na pozměňovacích návrzích,které
jsme podali. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
dále má slovo pan posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! § 17 projednávané
osnovy ustanovuje, že nařízením budou
respektovány chudé kraje, kde je domácká
výroba s tradičním podomním obchodem.
Upozorňuji, že takovýchto chudých obvodů
v celé republice je velmi četně a že
velké tisíce chudého lidu obživují
se domáckou prací, výrobou domácích
výrobků, ktré jako producenti odprodávají
buď podomním obchodem nebo na trzích. Zvláště
zdůrazňuji, že takovýto obvod bohatý
na domáckou výrobu a podomní obchodníky
jest v oblasti pošumavské. Jsou to zejména
Stachy, Štrchleby, celé Stachovské a velká
část obcí v Pošumaví, kde je
tradiční domácká výroba a kde
obyvatelstvo, nemajíc žádných jiných
prostředků a příležitosti k výživě,
získává výdělek touto domáckou
výrobou.
Také na Vitorazsku je velmi rozvětvena domácká
výroba odtud prýští pomní obchod
po našich zemích. I na Krkonošsku jest velmi
četně rozvinuta domácká výroba
sklářská, jejíž výrobcové
dojíždějí jednak na trhy velkoměstské
a jednak podomním obchodem odprodávají své
výrobky. Poznamenávám, že v Pošumaví
běží hlavně o výrobu a prodej
hraček, košíků, pleteného zboží,
slaměných výrobků a podobně.
Kromě toho jest známo, že také na Slovensku
je velmi rozvětvená domácká výroba
a podomní obchod a že i na tomto poli obživuje
se velký počet výrobců domácích,
kteří nenalezli žádné obživy,
poněvadž od uzavření hranic a zejména
v době stagnace stavebního ruchu nemohou nalézti
jiného zaměstnání. Poznamenávám
zvláště, že Stachovsko, horský
kraj o průměrné nadmořské výši
1000 m, je pro tamní obyvatele nehostinnou půdou
bez jakéhokoli průmyslu a možnosti k obživě,
poněvadž také zemědělství
jest zde velmi primitivní. Obyvatelstvo obce Stach roztroušené
po stráni, počtem 2800 lidí, hledá
proto obživy po celé republice jednak jako stavební
dělnictvo a hudebníci, jednak jako podomní
obchodníci. Podomní obchodníci stašští
prodávají hlavně zboží galanterní
a střižní v okresech sušickém,
strakonickém, klatovském, prachatickém a
budějovickém, v menší části
v celých západních a středních
Čechách. Podomní obchod na Stachovsku datuje
se již od r. 1850. Zprvu hausírovalo se sklem a hrnčeným
nádobím, ve kteréž době i některé
rodiny byly nadány zvláštním privilegiem
hausírovati se zlatým zbožím dukátovým.
Po zániku sklárny od r. 1890 obchodovali zbožím
porculánovým a plechovým nádobím
hlavně v Korutanech, Chorvatsku, jižním Maďarsku,
ve Slavonii, ba i v Italii. Větší část
podomního obchodnictva prodává však
textilní zboží firem vídeňských
a lineckých v Rakousku, Štýrsku a Tyrolsku.
Po převratu omezují všichni tito lidé
podomní obchod na obvod Čech.
Podomní obchodnictvo stachovské počítá
se k inteligentní části obchodníků,
ač zboží prodávají za pomoci
nosiče v rancích. Velkoobchodníci si podomních
obchodníků stašských velmi váží
a několikráte za rok do Stachu dojíždějí
se vzorky za účelem nabídky zboží.
Rovněž tak je tomu s domáckou výrobou
lýkového zboží košíkářského
v obci Škrchlebech v okresu horšovotýnském.
Také zde živí se od nepamětných
dob obyvatelstvo celé obce výrobou tohoto zboží,
které po celá desetiletí bez obtíží
samo prodávalo. Prakse úřadů v posledních
letech znemožňovala však udělování
t. zv. hausírpasů těmto lidem,takže
až na několik výjimek byla valná část
jich odkázána na obchodníky, kteří
od nich za pakatel výrobky kupovali a dále na trh
uváděli. Tímto systémem prodeje stali
se tito chudí lidé předmětem bezpříkladného
vykořisťování, následkem čehož
jest jim pracovati s celými rodinami při dlouhé
pracovní době a bez náležitého
nároku na odměnu. Je proto nevyhnutelně nutno,
aby se těmto lidem poskytla možnost udělením
oprávnění k podomnímu obchodu, aby
napříště mohli si výrobky doma
vyrobené cestou podomního obchodu prodati. Mám
dojem, že ustanovení § 17 je nedostatečné,
a bude proto na ministerstvu obchodu, aby při sdělávání
seznamu krajů a míst vytčených v prvém
odstavci byl vzat na takovéto obvody potřebný
zřetel, aby život těchto lidí byl usnadněn.
Rovněž v obci Stašově, v okresu přeštickém,
živí se značný počet chudého
lidu výrobou a prodejem hraček.
K věci samé chci ještě poznamenati,
že bude nutno, aby prováděcí nařízení,
které je vyhrazeno § 17, neznemožňovalo
podomní obchod takovýchto malovýrobců
a také aby zejména pokud se týká trhovců
nebyla znemožněna jejich existence, ježto i tento
stav stal se nutností a zvyklostí. Trhovectvím
obživuje se veliký počet chudého lidu,
který nemá jiného výdělku.
Zvláště zdůrazňuji, že nyní
za stagnace ve stavebním ruchu je třeba, aby podporovány
byly ony části v naší republice, které
nejvíce jsou postiženy. Celé Pošumaví
trpí nyní velikou nezaměstnaností.
Stavební dělnictvo, které dojíždělo
do ciziny, má uzavřené hranice a doma na
trhu práce obživit se nemůže. Proto při
této příležitosti chci zdůrazniti
také, až nastanou účinky tohoto zákona,
aby jinými způsoby byla umožněna zaměstnanost
těch, kteří budou vyloučeni z podomního
obchodu.
Pokládám za povinnost, abych při této
příležitosti vyslovil mínění,
stesky a přání československé
autonomie, pokud se týká průtahu se zákonem
o podpoře stavebního ruchu.
Svaz českých měst svolal před 14 dny
poradu zástupců velikých měst k jednání
o průtazích se zákonem o stavebním
ruchu. Obec pražská, plzeňská a též
jiná města zaslala vládě zvláštní
memoranda a urgence, aby zákon o podpoře stavebního
ruchu byl urychleně aktivován a tím aby bylo
umožněno řešení těžké
krise bytové a současně s tím řešena
i otázka nezaměstnanosti živností a
dělnictva odborů stavebních. Těžce
se dotýká československé samosprávy,
že její volání zůstává
bez ohlasu a že vláda nespěchá s řešením
tak důležité otázky, jež je otázkou
celostátní a jež také s hlediska zájmu
všeobecného má býti posuzována.
Samospráva na poli bytové nouze a krise vykonala
velmi mnoho. Převzala na sebe povinnost řešení
jednoho z nejtěžších problémů
poválečných a, seč síly její
stačily, v zájmu lidu i státu podnikala četné
stavby obytných domů a jiných ubytovacích
zařízení. Tento výkon československé
samosprávy vedle velmi záslužné činnosti
stavebních a bytových družstev byl umožněn
jen za spolupomoci státu a za výhod, které
poskytoval dřívější zákon,
jehož účinnost, žel, ustala dnem 31. prosince
1924. Při drahotě stavebních nákladů
a při úvěrových potížích
není možno ani samosprávě ani družstvům
ani soukromníkům podnikati stavby. Bezzákonný
stav od 1. ledna 1925 měl velmi těžké
důsledky, které vyvrcholí ještě
více koncem roku a v roce příštím.
Zastavením stavebního ruchu vznikly ve velikých
městech a průmyslových obvodech těžké
komplikace, neboť počet nebydlících,
soudně vystěhovaných nebo velmi špatně
bydlících se povážlivě množí
a bezprostředně doléhá nepříznivě
na naši samosprávu. Také nezaměstnanost
dělnictva stavebních odborů povážlivě
stoupá a bude letos ještě kritičtější
než roku loňského, ježto letos odpadají
dostavby, které loni ještě trvaly.
Upozorňuji důrazně na tuto těžkou
situaci ve velkých městech, abych zároveň
varoval před důsledky, které mohou ji následovati.
Naše samospráva těžce žaluje, že
všechny její urgence a projevy ve věci stavebního
ruchu jsou vládou briskovány. Žádám
proto, aby hlas obcí byl respektován, aby respektovány
byly jejich návrhy o úpravě zákona
a zvláště aby zákon o stavebním
ruchu byl co nejrychleji k ústavnímu projednání
předložen. Již nyní je dosti pozdě,
neboť řízení o žádostech
stavebníků ať obcí, družstev, či
soukromníků vyžádá si dlouhé
doby. Polovice letošní sezony stavební jest
již dnešními průtahy zničena. I
kdyby již za měsíc zahájeny byly novostavby,
jest jisto, že většina z nich přezimuje
a že naděje desetitisíců rodin bezdětných
a špatně bydlících budou velmi otřeseny.
Pakli dosavadní průtahy způsobily velmi těžkou
krisi a znemožnily zahájení staveb podle připravených
projektů, pak cítíme povinnost za naši
samosprávu říci, že varujeme před
dalšími průtahy a před lehkomyslným
odporem proti žádanému a nejvýše
nutnému zákonu o podpoře stavebního
ruchu.
Nouze nebydlících a bída nezaměstnaných
jsou dostatečnou výstrahou a musí býti
podnětem k tomu, aby rozum i srdce pomohly odstraniti tyto
zjevy a léčiti veliké bolesti sociální
bídy a utrpení lidu. Kdyby měly býti
další průtahy se zákonem o podpoře
stavebního ruchu, pak naše samospráva samozřejmě
odpovědnost za všecky důsledky ponechává
vládě a stranám znemožňujícím
provedení zákona, kterého je třeba
jako předpokladu pro řešení bytové
nouze a nezaměstnanosti stavebních odborů.
(Potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále slovo má pan posl. Roscher.
Posl. Roscher (německy): Dámy a pánové!
Tato osnova neznamená krok ku předu, nýbrž
krok zpět. Celý obsah její jest vlastně
proniknut zpátečnicky omezeným duchem cechovnictví.
Stane-li se návrh zákonem, znamená odpravení
všech těch malých lidí, kteří
dnes s námahou našli svůj výdělek,
ba jest provazem pro podomní obchod, který ponenáhlu
má úplně zaškrtiti i podomní
obchodníky. Ukazuje nám však také ducha,
který nyní převládá u části
vládní většiny, ukazuje nám,
že se koalice po nových volbách nezměnila
ke svému prospěchu, nýbrž ke svému
neprospěchu. V době, kdy industrialisace tak daleko
pokročila, dělají se pokusy takovými
malichernými prostředky zachrániti živnost.
Osnovou hozen vývoj zpět o více než
60 let. Podomní obchod opíral se do dneška
o císařský patent z ku 1852, a když
tento patent stal se zákonem, skutečně nemohlo
se říci o starém Rakousku, že je státem
svobodomyslným. Ve starém Rakousku nebyla by si
žádná vláda dovolila předložiti
takovou osnovu, jako je tato. Stane-li se tento návrh zákonem,
pak, řeknu to zde otevřeně, bude to hanba
pro moderní stát, že v takové době
vydává takové zákony. Páni
zachránci živnostnictva se domnívají,
když těmto ubohým podomním obchodníkům
ustřihnou nit života, že se jim proto povede
značně lépe. Ve své slepotě
a krátkozrakosti nevidí, že není jejich
nepřítelem podomní obchodník, nýbrž
že nepřítelem živnostnictva je velkokapitál
a že je to velkokapitalismus, který živnosti
ničí. Kdybyste sledovali technický vývoj
průmyslového kapitalismu v posledních 60
nebo 70 letech, musili byste věděti, že je
to vývoj kapitalistický a kapitalismus, které
způsobují zánik živnostenského
stavu, které jej drtí, proletarisují a tisíce
a tisíce živnostenských existencí ničí
a vyssávají. Průmyslový závod.
nezná vysvědčení způsobilosti.
V průmyslovém podniku jest kapitalista oprávněn
i bez průkazu způsobilosti vyráběti
to, co se mu líbí. Páni záchranci
živností nevidí, že továrny na
obuv svou strojovou výrobou dělají ze řemeslníků,
z obuvnických mistrů příštipkáře,
nevidí, jak ze sedláře dělá
se továrnami, kde se vyrábí sedlářské
zboží, pomocný dělník, a nevidí,
jak je krejčovský mistr konfekčními
továrnami vytlačován ze svého povolání,
jak se zámečničtí a klempířští
mistři stávají pomocnými dělníky
průmyslového závodu, z hodináře
dělá továrna na hodiny dělníka
pro opravy, a jak všichni ztrácejí půdu
staré samostatnosti. Proti tomu všemu, jak se zdá,
jsou pánové slepí a proti tomu nesměřuje
jejich boj, nýbrž proti malému podomnímu
obchodníku, ten to má býti, který
ničí živnosti a musí býti potírán.
Pánové, jak se zdá, nevědí,
že jednou před 50 a více lety bylo v libereckém
kraji více než 2000 malých soukenických
mistrů, kteří byli kapitalismem pohlceni,
neboť dnes nelze nalézti ani jednoho. Jak se zdá,
nevědí, že jednou bylo v Čechách
mnoho set samostatných cvočkářů,
že bylo mnoho samostatných puškařů,
kteří zmizeli, kteří byli pohlceni
velkokapitalistickými podniky. Mnoho mistrů hledí
se dnes ještě zachrániti tím, že
zaměstnávají jenom učně, aby
měli laciné pracovní síly a nepřijímají
tovaryšů. Je to tak, že mnozí se vyučí
u malých mistrů a později u těchže
mistrů nenajdou místa jako pomocníci, nejsou
přijímáni a stanou se dělníky
továrními, nebo se snaží po případě
opatřiti si výdělek podomním obchodem.
Takovými malichernými prostředky nezabráníte
zkáze živností. Na druhé straně
vidíme velmi často, že se páni živnostníci
vůči těm lidem, kde by měli míti
odvahu veřejně říci, kdo jest jejich
nepřítelem, velmi často poklonkují
a se hrbí, aby dostali trochu pomocné práce
od kapitalistů. Tu nemáte odvahy říci
přímo své mínění, avšak
máte odvahu postupovati proti ubohým podomním
obchodníkům, proti těmto chudákům.
Musíte také věděti, že mnohý
z těch mistrů, řemeslníků,
kteří byli ze své dráhy vyhozeni,
dodatečně se pokusili začíti s podomním
obchodem, aby nemusili jíti do továrny.