Posl. Krebs (německy): Slavné Národní
shromáždění! Tento návrh zákona,
jímž se upravuje pohraniční styk s Polskem,
likviduje válečný stav, který vlastně
měli jsme míti již 7 let za sebou. Nyní
konečně sprovozuje se se světa samozřejmá
věc, to jest, zavádí se stav, který
měl by býti již dávno zaveden. Kdežto
válečný stav na polských hranicích
se odstraňuje, vidíme v území obydleném
sudetskými Němci nové válečné
území, které tam má býti zachováno
trvale. Zde je to jako v nepřátelské zemi.
Teprve před několika týdny četli jsme
v časopisech o manévru, který se konal u
Pardubic, s disposicí: "Němci ohrožují
Pardubice." S takovou mentalitou provozuje se u nás
vojenská politika. Němci ohrožují Pardubice
a vítězné československé vojsko
ovšem zvítězí.
Velectění! Nejen manévry u Pardubic jsou
příznačné pro duševní
stav českého národa. Pozemková reforma
takřka rozkouskovala naši vlast, loupež, jíž
podobná nebyla dosud ještě spáchána,
se zde provozuje stále a právě pan ministr
spravedlnosti, který dnes mluvil s tohoto místa,
jest hlavním člověkem, který jest
za to odpovědným a jest hlavním vinníkem
tohoto stavu, který v našem území obývaném
sudetskými Němci musíme nazvati přímo
stavem válečným. Provádí se
zde loupež a vyvlastňování, které
přímo hanobí sociální, zásadní
myšlenky pozemkové reformy. Vedle pozemkové
reformy máme propouštění úřednictva
a spoustu zákonů, které nás utlačují.
Jestliže dnes pan ministr spravedlnosti dr Viškovský
mluvil o právu, které má býti
zřízeno nebo upevněno na Podkarpatské
Rusi nebo někde jinde v republice, jestliže mluvil
o duchu odporu v území obývaném sudetskými
Němci, jestliže nám upíral právo
jíti na ulici, prohlašujeme, že ulice v německém
sudetském území patří nám,
jsou naším územím a my se v tomto území
nedáme oloupiti o právo projeviti svou vůli,
pojednati o svých záležitostech. Pan president
tohoto státu jednou prohlásil: "Demokracie
je diskuse." Demokracie není jen diskuse, nýbrž
demokracie má býti vládou lidu a ne diktaturou,
která se projevuje gumovými obušky. Co však
vidíme? Minulé neděle viděli jsme
téměř 70 projevů sudetského
německého národa, v nichž se protestovalo
proti utlačování, jež nám chce
naoktrojovati znovu jazykové nařízení.
Opět jsme viděli, jak se vynořil policejní
duch, opět jsme viděli, že na příklad
projev v Ústí nad Labem byl bez důvodu a
úplně potlačen, že byl učiněn
pokus bodly a nařízeními zakázati
projevy a potlačiti je, že v Teplicích, Karlových
Varech a v mnoha jiných obcích byly schůze
rozpuštěny, že v Karlových Varech a v
Teplicích vytáhla proti našim demonstrantům
policie, že v Litoměřicích, Broumově
a Trutnově byly schůze rozpuštěny, že
i schůze, na níž mluvil místopředseda
této sněmovny, pan prof. dr Spina, byla potlačena.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka, že
se jedná o smlouvě Československa s Polskem.
(Posl. Patzel [německy]: To je všechno pohraniční
styk!)
Volám pana posl. Patzela k pořádku.
Posl. Krebs (pokračuje): A to se stalo v
době, kdy dnes slavíme 4. března, kdy jej
máme před svýma očima, to se stalo
v době, kdy rozčilení obyvatelstva dosahuje
beztoho každoročně vždy vrcholu. Co se
stalo v Ústí nad Labem, není nic jiného,
než táž soustava, jíž se použilo
v Karlových Varech. Gumovými obušky postupovalo
se proti obyvatelstvu. 16letý mladík, který
šel s matkou do kostela, byl sražen k zemi a když
ležel na zemi a policie s gumovými obušky triumfovala,
byl vytažen za ruce z řady, a bezbranný velmi
surově ztýrán. Jest to táž methoda,
kterou ukázala ústecká státní
policie již při jiné příležitosti.
Ubohý válečný slepec, který
úplně ztratil zrak, byl loňského roku
v Ústí nad Labem sražen policií a vlečen
za nohy Hrnčířskou ulicí dlouhou 300
m, takže hlavou tloukl o dláždění
a způsobil si krvavé rány. To se děje
ve státě, kde demokracie jest diskuse.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby mluvil
k věci.
Posl. Krebs (pokračuje): Až do dnešního
dne nedošla na interpelace a dotazy podané v té
věci odpověď a do dnešního dne
nevíme, jakým způsobem byl pohnán
k odpovědnosti strážník, který
se tehdy toho skutku dopustil. (Posl. Patzel [německy]:
To je polské hospodářství, pane místopředsedo!).
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Volám pana posl. Patzela po druhé k pořádku.
(Posl. Simm [německy]: To je neslýchané,
za každý výkřik volání
k pořádku! - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.)
Volám pana posl. Simma k pořádku.
Posl. Krebs (pokračuje): Demokracie je diskuse.
Má nejen býti diskusí, nýbrž
demokracie má býti vládou lidu a nikoli diktaturou
gumových obušků, absolutním panstvím
jednoho národa nad druhým.
Nedivte se tedy, jestliže v sudetských německých
oblastech, které jste zabrali, strážníci,
které tam vysíláte, místo aby dělali
pořádek a zasívali mír, budí
pobouření a rozhořčení, a že
dosáhnete opaku toho, čeho jste zamýšleli,
totiž nepokojů a nesvárů v německých
pohraničních územích této země,
kde jest německé obyvatelstvo méně
spokojeno než kdy jindy. Smlouva, kterou dnes uzavíráte
s Polskem, byla by mnohem nutnější pro nás
a bylo by třeba, abyste rozumným postupem a rozumným
jednáním a nikoli potlačováním
jakéhokoli svobodného hnutí přivodili
u nás pokoj a mír. Z této setby utlačování
nevzejde vám dobrá žeň. Nevzejde vám
dobrá žeň, jestliže brzy neobrátíte
a nezačnete v jiném duchu, v duchu muže, jejž
dosud velebíte jen v mramoru jako modlu, jehož slov
a ducha však nikdy nedbáte. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Jos. Peter. Uděluji mu slovo.
Posl. Jos. Peter: Ctění páni a dámy!
Po prvé v této sněmovně ujímám
se slova v zájmu pracujícího lidu Těšínska,
s jehož osudem hrají si již obě kapitalistické
vlády, jak republiky Československé, tak
i Polské, celých 7 let, ač vím, že
moje slova nebudou brána v úvahu, neboť dnešní
složení vlády se socialistickými stranami
je takové, že nezaručuje pracující
třídě žádných práv,
kdežto vykořisťovatelům pracující
třídy, kapitalistům, dává veškerá
práva, ba i možnost veřejného okrádání
republiky Československé, o čemž poslancům
je znemožňováno mluviti, protože jsou
za tyto pravdivé výroky předsedou této
sněmovny voláni k pořádku a různě
jinak šikanováni.
Přes to přese všechno chci poukázati
na mnohé a mnohé nedostatky úmluvy mezi Československou
a Polskou republikou o usnadnění pohraničního
styku ze dne 30. května 1925. Jaký účel
má míti každá úmluva vůbec
a tato zvláště? Má zabezpečiti
hospodářská a politická, práva
každému jednotlivci bez ohledu na jeho příslušnost
národní, politickou a hospodářské
postavení. Než, žel, že tato úmluva
po nahlédnutí a podrobném zkoumání
jednotlivých bodů, přes to, že byla
zpracována i s pomocí socialistických zpravodajů,
je vlastně vyhraněným nástrojem pro
zabezpečení provozování živností
majitelů půdy, obchodníků, živnostníků
a bohaté inteligence, kdežto osud dělníků
bez rozdílu národnosti a politického přesvědčení
je touto úmluvou vydán na pospas byrokracii a místním
politickým bezpečnostním činitelům.
Sedlákům, živnostníkům a jiným
hospodářským skupinám pohraniční
čáry je vyhrazena téměř celá
úmluva pro nerušené hospodaření,
s čímž my úplně souhlasíme.
Zato dělnictvu pohraniční čáry,
které je nuceno denně dvakrát přecházeti
hranici a kterého počítáme na tisíce,
neposkytuje tato úmluva v žádném bodu
zvláštních výhod, po případě
práv zaručujících nerušené
provozování jejich živností. Vidíme
to především ve stanovení lhůt
pro případ přechodu hranic. Tyto lhůty
mají na zřeteli zájmy majitelů půdy
a zámožnějších vrstev a pro dělnictvo
jest jen několik málo nedostačujících
bodů v čl. 25 a 13. V čl. 1 bylo by žádoucí,
aby při vymezování 15 km pohraničního
pásma byly respektovány opravdové zájmy
patřičných obcí, a ne libovůle
byrokracie. Z čl. 4 nevyhovuje bod, ve kterém se
stanoví právo na pobyt majitele propustky výhradně
v úseku pásma hraničícího s
úsekem, ve kterém propustka byla vydána.
Taktéž nevyhovuje pohraničnímu obyvatelstvu
to, že pro případ nutné potřeby
pobytu v sousedících úsecích je potřebí
zase svolení nadřízených úřadů.
Čl. 11. Třídní charakter úmluvy
srší přímo z ustanovení o odmítnutí
vydání propustky z tak zv. důvodů
bezpečnostních a veřejného pořádku,
pod kteroužto záminkou mohou úřady na
obou stranách šikanovati a pronásledovati sebe
menší, byť i nevinné pokrokové
občany. V praksi máme již dosti důkazů,
proti komu a jak se takovýchto bodů stranicky využívá,
proti čemuž my s tohoto místa energicky protestujeme.
Čl. 12. Bez zvláštních důvodů
není možno dovolovati jiné místo přestupu
než to, které leží nejblíže
majitelova bydliště. Tento bod je nemožný,
neboť místo výhod stává se zdrojem
překážek zbytečného utrácení
času, peněz a zdraví. Bylo by užitečnější,
kdyby každému jednotlivci byla ponechána možnost
výběru místa přestupu podle nejvhodnějších
tamních dopravních a komunikačních
prostředků.
Čl. 13. Čas přestupu hranic mezi 6. a 21.
hodinou, resp. mezi 7. a 21. hodinou je pro dělnictvo velmi
nevhodný, neboť spousta dělníků
pracuje přes čas do 23. až 24. hodiny nebo
ještě déle, a pak jsou nuceni v místě
svého zaměstnání utráceti čas
a peníze ze svého skrovného výdělku.
Bylo by žádoucí, aby v této úmluvě
pro dělnictvo nebyl omezen čas nočního
přestupu vůbec. aby místní úřady
neměly možnosti v jednotlivých případech
zasahovati.
Lhůta šestidenního pobytu při výkonu
práce pro dělnictvo namnoze nevyhovuje, neboť
dělník zaměstnaný v závodech
s nepřetržitým chodem přijde večer
v sobotu na noční směnu a pracuje; po přepracovaných
6 směnách vrací se teprve 8. den do práce.
Z toho vysvítá, že stanovená lhůta
šestidenní je nedostačující.
Z celé úmluvy vysvítají mnohé
nedostatky:
Především úmluva je opožděná.
Teď, když již sami lidé z vlastní
iniciativy uspořádali své poměry,
při čemž mnozí z nich utrpěli
těžké ztráty na svém skromném
majetku následkem tohoto rozhraničení, teprve
sama vláda přichází s tímto
namnoze nedostatečným návrhem smlouvy. Je
to totéž, co již bylo s druhou smlouvou o urovnání
právních a finančních otázek
mezi Československou a Polskou republikou. Tato smlouva
chce po 5 letech bezuzdného hazardování s
osudem menšin v Československu a Polsku přijíti
s nabídkou míru a spolupráce. Nejdříve
vybičovali vlastenci z obou táborů národnostní,
kulturní a dokonce i náboženské rozpory
do nemožných rozměrů, hodili sta a sta
lidí na pospas šílenému štvaní
šovinistickému, uvrhli je na pokraj bídy a
zoufalství, a teď tytéž vlády přicházejí
s cynickou a perfidní nabídkou míru a spolupráce.
Ale tato úmluva, byť byla i místního"
omezeného charakteru, zdaleka nemůže pohraničnímu
obyvatelstvu republiky Československé ani Polské
vyhovovati, neboť vyřizování těchto
věcí o povolení pohraničního
styku a přechodu přes hranice je ponecháno
úplně na libovůli stranických byrokratů
a zvláště četníků, podle
jejichž vyšetření a podaných dobrozdání
rozhodují nadřízené úřady,
nevyjímaje ani ministerstvo. Máme již smutné
zkušenosti a velice dobře nabytou praksi, jak se prováděly
a vyřizovaly záležitosti občanů
Těšínského Slezska bydlících
v území plebiscitním, kteří
žádali o státní občanství
republiky Československé. Tito lidé vydali
sta a tisíce korun za vyřizování těchto
věcí, a z ohromné části byly
jejich žádosti na všech instancích zamítnuty,
četník vyšetřil a jeho dobrozdání
bylo pro úřady směrodatné, stačilo
slovo, že žadatel je politicky podezřelý,
a žádost byla zamítnuta. To znamená,
že četník byl rozhodující instancí
v těchto věcech. Keťasové, lichváři
a bohatí lidé měli státní občanství
vyřízeno ihned. Inu, peníze světem
vládly a vládnou. Proletariát nežebroní
o nic, nýbrž žádá, aby se s ním
zacházelo spravedlivě a lidsky. Ale my komunisté
víme, že kapitalistické vlády dosud
proletariátu po dobrém nic nedaly a nedají,
a proto také pracujeme a budeme nadále pracovati
k tomu, aby proletariát svou mocí svrhl kapitalistické
vlády a nastolil vlády dělníků,
rolníků a vojáků, které zruší
veškeré hranice a umožní bratrský
a soudružský styk veškerého pracujícího
lidu celého světa. (Souhlas komunistických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Śliwka.
Posl. Śliwka (polsky): Pánové!
Před námi leží vládní
návrh úmluvy česko-polské o styku
v pohraničním pásmu na hranicích obou
republik, Československé a polské, úmluvy
podepsané dne 30. května 1925.
Poněvadž můj kolega, který mluvil přede
mnou, již pojednal o jednotlivých bodech této
úmluvy, dovolte, že pojednám jen čistě
všeobecně o samé úmluvě.
Úkolem této úmluvy má býti
pokus zmírniti to, co se dělo na Těšínsku
po dlouhých 5 let. Jest to první a stydlivý
pokus smazati nepříjemné a kompromitující
stopy komedie brutálného a hanebného týrání
chudého lidu českého a polského
vládními pochopy a satrapy, pokus vymazati hanebnou
podlost a zločin spáchaný proti právu
sebeurčení národa.
Po té 5leté bezmezné cynické komedii
o právech národa na sebeurčení přichází
koalice před parlament, aby aspoň částečně
rehabilitovala a zatušovala, své katovské dílo
plebiscitu ve Slezsku.
Nejprve zorganisovala polská a česká buržoasie
spolu se socialpatrioty úřední a neúřední
loupežné tažení proti slezskému
národu, aby jej revolverem, klackem a obušky přesvědčila
o kultuře české a polské. A kde to
nešlo klackem, bodly, revolvery a bombami, tam pracovala
kořalka a líh, které tekly proudy do hrdel
luzy a obyčejných banditů, kteří
rozhodovali o vůli lidu. Za takových okolností
nestal se plebiscit ničím jiným, než
pouze hanebným pogromem, při němž stydne
krev v žilách, vládním banditismem a
loupežnictvím.
A skutečně takový plebiscit neliší
se ničím od obyčejné ostudy. Byl proveden
se souhlasem vlády, koalice, se souhlasem polské
šlechtické kamarily. Toť historické horrendum
posvěceného, vládou protežovaného
banditismu a loupežnictví, jehož ostří
se obrátilo proti nejnevinnějším obětem
buržoasní demagogie, proti dělnické
třídě jedné a druhé, polské
a české národnosti, třídě,
jež byla nelítostně, bestiálně,
bez milosrdenství mučena za své mezinárodní
smýšlení vládními satrapy koaličními,
českými a polskými.
Byla to nádherná příležitost
pro buržoasii, jak sociální patrioti pomáhali
kapitálu. Byla to příležitost, jak pro
české tak pro polské kapitalisty, aby pomocí
plebiscitu mohli rozbíti dělnickou solidaritu, zeslabiti
energii a sílu proletariátu, jeho válečnou
moc, aby z ofensivy přišel do defensivy. Mezinárodní
kapitalističtí žraloci, bursovní spekulanti,
jejichž vlastí jest pytel zlata a zlaté tele,
stali se hlavním spiritus movens národního
plebiscitu, vlasteneckých naháněk a nepořádku.
A celá vláda, celá moc, celá koalice
stály za touto ostudou a podporovaly ji. S jedné
strany viděli jsme zástupce polské buržoasie,
viděli jsme, jak za plebiscitu bojovali za polské
Slezsko potomkové hr. Badeniho, hr. Potockého, Lubomirského,
těch, kteří dříve v haličských
městech naplňovali ulice krví a mrtvolami
proletariátu - a tato polská šlechta šla
zároveň s Daszyńským, Rygierem, zároveň
s biskupy, duchovenstvem, kněžími, aby rozbila
právo dělnického Slezska svobodně
o sobě rozhodovati.
Takovému plebiscitu, takovému bezprávnému
řádu proletariát nemůže vysloviti
nic jiného než opovržení a hanbu.
A s druhé strany viděli jsme právě
tak zástupce české národnosti, kteří
ještě s větším povykem, drzosti
a cynismem šli na Slezsko prováděti plebiscit.
Viděli jsme, jak národní demokracie, Kramářovci,
organisovali krvavé bojovné tlupy proti bratřím
Slovanům, Polákům ve Slezsku. A s nimi v
jedné frontě kráčeli "hrdinně"
čeští sociální demokraté
a čeští socialisté, kteří
převyšovali všechny jiné strany při
dobývání Slezska pro český
kapitál. Krev, křivda a neštěstí
šly před nimi a za nimi jako symbol národní
solidarity sociálních patriotů s kapitálem.
A kdo nepodlehl tomuto teroru, ten to odpykal životem, nebo
bombami, granáty a revolvery byl poučen, pro koho
má hlasovati.
Nebo také, kdo odporoval teroru vlády české
a polské, ten byl vyhozen z vlastního domu za hranice,
na Moravu nebo do Haliče. Ještě teď máme
v Haliči v Osvětimě 2000 obětí,
které byly vyhnány bojovnými tlupami a které
jsou teď na svědomí vlády polské
a české.
Česká a polská koalice jsou v tomto případě
morálně a fakticky odpovědny za tyto činy,
které budou na věčnou paměť neobyčejné
lži, ohavnosti a odporu, za tyto činy, které
sama zavinila. Právě vy jste vrahy existence proletariátu
a pravými katy a okovy těchto obětí.
Buržoasie polská a česká dosáhla
svého. Lid dělnický a rolnický byl
rozbit a rozdělen na dvě národní oddělení.
A teď, když se již rozdělili, teď se
sešli, aby uzavřeli úmluvu. Jest to skutečně
klasický příklad toho, jak lze cynicky a
věrolomně vykládati vůli lidu. Rozdělili
Slezsko tak, že ani jedna ani druhá strana nebyly
spokojeny. Roztrhali najednou veškeré mravní,
hmotné a rodinné styky veškerého lidu,
uvádějíce jej na kraj zoufalství.
Čeho neprovedl plebiscit, to udělalo katastrofální
omezení hospodářského života
samého Slezska, které přineslo chaos a zmatek
a skončilo se úpadkem mnoha set a tisíců
rodin. Nikdo nesmí přejíti přes hranice
ani s jedné ani s druhé strany, žádný
chudák nepřejde přes ně. Boháči
si to mohou dovoliti, mohou si zaplatiti cestu a drahou propustku.
Když polská a česká vláda uvedla
slezský lid ke katastrofě, když všichni
vládní činitelé viděli, že
to tak dále jíti nemůže, přicházejí
s takovými úmluvami, s takovými pilulkami
a náplastmi na rány. Předkládají
nám úmluvu o pohraničním styku. Celá
tato úmluva jest úhrnem vzato zjevným výsměchem
potřeb tamějšího lidu.
Především jest opožděná
a dále jest rozhodně nedokonalá, neúplná.
Skoro v každém případě poskytuje
státním úřadům kterékoliv
stolice možnost zasahovati, takže člověk
nabývá dojmu, že nad úmluvou československo-polskou
jest ještě jedna mocnost, a tou jest četnický
bodák. Plnomocenství byrokracie panuje ještě
nad smlouvami tohoto druhu.
Známe tuto byrokracii, známe její poměr
k místnímu obyvatelstvu, a proto též
nedůvěřivě pohlížíme
na tuto úmluvu. Kdyby vlády měly chuť
dáti lidu dostiučinění za jeho několikaletou
křivdu, musily by přijíti se širším
a dokonalejším návrhem.
Víme, že ani česká vláda p. Švehly
ani vláda pana Wojciechowského a Skrzyňského
nemůže a nechce to učiniti. A při pomoci
pendreků nelze uzavříti dobrou úmluvu,
přihlíží-li se ke třídnímu
rázu buržoasní vlády polské a
české.
Proto nám, proletářům jak českým
tak polským, nestačí tyto pilulky a ubohé
náplasti nad slepenou úmluvou o pohraničním
styku.
My nechceme, aby mezi národy byly nějaké
hranice. Vidouce, že evropská byrokracie vede ke zkáze
proletariát a rolnictvo, voláme s této tribuny:
Pryč se hranicemi! Pryč s pohraničními
strážemi! My chceme takové hranice, které
by neomezovaly naši proletářskou volnost, naši
svobodu. My chceme jedním slovem místo zbalkanisované
Evropy jednotnou a mohutnou federaci národů celé
Evropy! (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen.
Rozprava je tudíž skončena.
Žádám o přečtení resolučního
návrhu.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Resoluční návrh posl. Śliwky,
Jos. Petera a soudr.:
Ministerstvu zahraničí se ukládá,
aby ihned zahájilo nové vyjednávání
s polskou vládou za účelem dalšího
usnadnění pohraničního styku zrušením
pasů a vis, alespoň však za účelem
docílení stejných výhod pro dělnictvo,
jako byly již docíleny pro majitele pozemků
v pohraniční čáře, a za účelem
takové úpravy vydávání propustek,
aby jich udělování bylo ponecháno
obecním úřadům.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Žádám zpravodaje výboru zahraničního,
pana posl. Prokeše, aby se ujal slova k doslovu.
Zpravodaj posl. Prokeš: Slavná sněmovno!
O předloze, kterou má se upraviti pohraniční
styk obyvatelstva těšínského jak s české,
tak s polské strany, tedy více formální
opatření, rozpředla se tu debata po výtce
politická. Pan kol. Krebs použil této
příležitosti, aby pohovořil o národnostní
otázce, která s projednávanou materií
nemá nic společného, a jeho vývody
vyvrcholily v charakteristice policajtských obušků,
o nichž zde velice široce hovořil. Já
a se mnou stejně smýšlející političtí
lidé odsuzují a zavrhují užívání
obušků v jakýchkoli formách a při
kterékoliv příležitosti. (Výborně!
- Výkřik posl. Mikulíčka.)
Bylo by žádoucno, kolego Mikulíčku,
aby v zemi svobody, k níž vy své zraky upíráte,
byly odpůrčí řeči utloukány
pouze obušky a ne stavěním ke zdi! (Výborně!)
Prohlašuji, že nejsem přítelem obušků,
ale se strany německého nacionalistického
politika vypadá tato řeč náramně
podivně. Dovolávají-li se pánové
slušného politického boje, prohlašují-li
jakékoli násilí za zavržení hodné,
chtěl bych jejich paměť poněkud povzbuditi
a obrátiti ji o několik let zpět. Bude tomu
brzy 30 roků, co jsme četli v německých
novinách apologii německých učenců
na nejsurovější barbarství, kde universitní
profesor Theodor Momsen doporučoval německému
národu rozbíjení českých hlav.
(Výkřiky německých poslanců.)
Tenkráte jistě se obraceli proti tomu všichni
kulturní lidé, jenomže jsme neslyšeli
se strany Němců zavržení této
barbarské zásady. Proto připadá mně
prapodivné, když při této příležitosti,
která nemá rázu politického ani národnostního,
němečtí mluvčí s podobnými
argumenty, jaké jsme od nich slyšeli, zde vystoupili.
(Hluk.)
A nyní k projevům pánů, kteří
mluvili k věci. (Posl. Krebs [německy]: Co byste
byl ve Vídni mluvil, pane kolego, kdyby bývaly byly
takové policejní přehmaty aranžovány?.
Vy s tím souhlasíte?) Já jsem ještě
nearanžoval žádné policejní výpravy
a tam, kde rozhoduji, také policie k takovým úkonům
vedena nebyla, poněvadž jsme si udělali pořádek
jiným způsobem. (Výkřiky na levici.)
Nezapomínejte, že, kdo seje vítr, sklízí
bouři. (Výkřiky posl. Kreibicha.) Není
tomu dlouho, co kol. Kreibich podobné šosáctví
ostřejším a militarističtějším
způsobem uplatňoval vůči svým
podřízeným. (Výborně! Potlesk.)
Kol. Peter mluvil zde o materii projednávané
a dovozoval, že tato je pro dělníky nevýhodná,
nespravedlivá, že dává daleko větší
ulehčení k překročení hranic
rolníkům, lidem majetnějším,
nikoli však dělníkům. Tomu tak není.
Kdyby si kol. Peter dal práci a přečetl
předlohu, jak ji má před sebou vytištěnou,
našel by tam černé na bílém,
že pro dělníky, jako pro ostatní možnost
překročení hranic je dána, ovšem
propustky potvrzené úředním záznamem
musí platiti pro dělníky jako pro každého
jiného.
Velectění pánové! Věc je poněkud
jiná. Vždyť dělníci tam daleko
více těch propustek potřebují nežli
rolníci a jiní lidé. Dělníci
na př. s polské strany přicházejí
ve větším počtu do závodů
na české straně. Dělníci mají
možnost od té doby, kdy tyto podmínky byly
stanoveny, překročovati denně hranice, ovšem
musí míti k tomu úřední potvrzení,
jako je to všude jinde. (Výkřiky komunistických
poslanců: To záleží na libovůli
četnictva!) A do Ruska je možno vejíti
bez propustky, bez pasových vis, svobodně a volně?
Vždyť vy nejlépe víte, jakým způsobem
policajtským upravujete tento styk a návštěvu
Ruska! (Výborně! Výkřiky komunistických
poslanců.) Divím se, že stoupenci svobodné
sovětové republiky Ruské, která má
daleko ostřejší a policajtštější
ustanovení a zákony, dovolávají se
u nás něčeho více, co je tu dáno
a po čem nemusí býti voláno.
Předloha, kterou projednáváme, pouze formálně
schvaluje to, co již vlastně de facto existuje delší
dobu. (Posl. Mikulíček: Panu dr Kramáři
to musíte říci!) Ale Zinověv na
druhé straně to také tak povídal!
Kol. Peter tu uvedl, že vláda rozeštvala
v plebiscitní době lid a přichází
nyní formálně tuto chybu odčiniti
hříchem. Chtěl bych při této
příležitosti také kol. Śliwkovi
odpověděti. Doby plebiscitu byly ovšem
doby náramně smutné (Hlas: Pohnuté!),
ano, pohnuté, poněvadž byly rozplameňovány
bratrovražedným zápasem mezi obyvatelstvem
českým a polským na Těšínsku,
který nabyl forem. které jsme perhoreskovali, které
jsme zamítali. Ale právě z tábora
komunistického se ob,jevili nejsurovější
a největší štváči. Kol.
Śliwka mohl by o těch atentátnících
promluviti, v táboře komunistů je můžeme
hledati. tam a nikde jinde nebyli. Konstatuji to před celou
sněmovnou. že pumy byly házeny jen z komunistického
tábora s polské strany do českých
lidí. Tak vypadá historická pravda a tak
je to konstatováno. (Výkřiky. Hluk. -
Místopředseda inž. Dostálek zvoní.)
Pánové. povím vám malinkou episodku:
Na Slezské Ostravě konala se schůze Poláků,
na níž referoval polský sociální
demokrat Tadeus Reeger. Na této schůzi zaranžoval
jeden pán, který je místostarostou ve Slezské
Ostravě -,je to pan učitel Štábla -
bojúvku. která toho Reegra zmlátila. Tak
jste to dělali na jednom a na druhém místě.
Ne sociální demokraté. nýbrž
komunisté byli revolverovými, pumovými a
klackovými hrdiny v boji plebiscitním a tudíž
jste nejméně oprávnění k tomu.
abyste se zde stavěli do úlohy kata. který
vykládá o politické morálce a který
odsuzuje to, co jste sami pěstovali. (Výborně!
Potlesk.)
Já doporučuji ku schválení předlohu
s resolucí, kterou navrhl výbor pro průmysl,
obchod a živnosti, nedoporučuji však resoluci
navrženou kol. Śliwkou. poněvadž
usnadnění vystavování -vis je žádáno
již v resoluci schválené oběma výbory.
(Výborně! Potlesk.)