Místopředseda Slavíček (zvoní):
Podatelé navrhují, aby se rozprava zahájila
v nejbližší schůzi.
Upozorňuji, že na tuto naléhavou interpelaci
rozdána již byla odpověď tiskem 99.
Kdo souhlasí, aby se této za naléhavou označené
interpelaci přiznala rozprava, nechť zvedne ruku.
(Děje se. - Výkřiky komunistických
poslanců.)
To je menšina. Návrh je zamítnut. (Hluk.
Výkřiky komunistických poslanců.)
Prosím pány poslance o klid.
Podle usnesení předsednictva vzhledem k tomu, že
se bude konati v senátě schůze, navrhuji
přerušení schůze do 7 hod. večer.
Budeme pak pokračovati v přerušeném
projednávání pořadu.
Není námitek? (Námitek nebylo.) Námitek
není.
Přerušuji schůzi.
(Schůze přerušena ve 4 hod. 17 min. odpol.
- opět zahájena v 7 hod. 26 min. večer.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Zahajuji přerušenou schůzi. Budeme pokračovati
v programu přerušené schůze, a to v
jednání o jejím prvním odstavci, jímž
je:
1. Rozprava o prohlášení ministra zahraničních
věcí dr Beneše - pokračování.
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
jímž je p. posl. Muna.
Posl. Muna: Aféra maďarských penězokazů,
která jest předmětem jednání
této sněmovny, jest jen logickým důsledkem
vládní soustavy v Maďarsku, o jejíž
nastolení nemalé zásluhy má i pan
ministr dr Beneš. Jest známo, že to byla
vláda rudo-zelené koalice, která učinila
vše, co bylo v jejích silách, aby povalena
byla vláda rad v Uhrách. O vojenském konfliktu
s maďarskou vládou rad, který byl vyprovokován
bývalým ministrem národní obrany Klofáčem,
mohl by nám něco zajímavého říci
místopředseda této sněmovny, pan posl.
Stivín. Já však nebudu se zabývati
touto záležitostí, ale chci promluviti o fašistickém
režimu v Italii, proti jehož uznání neměl
pan ministr dr Beneš nejmenších námitek.
Naopak. Jsou známy přátelské vztahy
pana ministra dr Beneše k Mussolinimu, tomuto náčelníku
banditů a úkladných vrahů.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby se nedotýkal
zástupců cizích států. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. Muna (pokračuje): Nebudu mluviti o
bestiálním pronásledování a
vraždění komunistů v Italii, nebudu
se také zmiňovati o úkladné vraždě
Matteotiho, organisované vedením fašistického
generálního štábu... (Posl. Dubický:
Ale vlezu pod piano!) Můžete tam vlézti.
Vaše hrdinství znám z antimilitaristického
procesu národně-sociální mládeže,
pane poslanče Dubický! Vrazi Matteotiho náležejí
k nejbližšímu okolí Mussoliniho. Chci
promluviti o pronásledování družstevního
hnutí v Italii. Již družstevní sjezd Mezinárodního
družstevního svazu v r. 1921 v Basileji jednal o zběsilém
pronásledování družstevního hnutí
v Italii a jednomyslně přijal tuto resoluci:
"Zvěděv o surovostech a násilnostech,
které jsou v Italii za součinnosti policie páchány
bandami kapitalistických žoldnéřů
na družstevních podnicích, jejichž zřízenci
byli vyhnáni, zraněni a usmrceni, protestuje kongres
proti tomuto barbarskému zločinnému postupu
a vyslovuje naději, že opovržení a odsouzení
takových skutků všemi poctivými lidmi
dopomůže italským družstevníkům
zase k novému pokojnému vývinu."
Vláda Mussoliniho nedbala však na protesty a v pronásledování
družstevního hnutí pokračovala a pokračuje.
Tisíce dělnických družstev bylo zničeno
a tisíc jich bylo přinuceno k přestupu k
fašistům. "Milanino", zahradní město
na ploše 1,300.000 m2, bylo fašisty
donuceno k likvidaci a přešlo tak do rukou soukromé
společnosti.
V dubnu r. 1923 italští družstevníci dobrovolně
zrušili svoji Velkonákupní společnost,
již fašisté dohnali do katastrofy. A dne 15.
listopadu 1925 fašistická vláda rozpustila
ústředí italských dělnických
družstev "Liga Nationale". Toto ústředí
soustřeďovalo před nastolením fašistického
režimu 8000 družstev. Fašistické vládní
úřady slíbily Mezinárodnímu
družstevnímu svazu, že může vyslati
do Italie vyšetřující komisi, ale když
mělo k tomu dojíti, na dopisy Svazu neodpověděly
a vyslání komise znemožnily. Fašistickou
vládou pobito, zraněno a povražděno
bylo na sta dobrých družstevníků. Všechno
kolektivní jmění, společný
majetek dělnictva byl zničen a rozkraden. Hle, co
praví Vernagnini, hlavní tajemník Svazu družstev
ve své stížnosti k Mezinárodnímu
družstevnímu svazu již r. 1922:
"V Italii jedná se o politicko-morální
reakci velkého slohu, kterou spekulující
měšťáctvo podporuje od začátku
nesčetnými mi.liony lir. Agrárníci,
průmyslníci, velkoobchodníci figurují
na darovacích listinách, které pro ně
sestavili fašisté a musejí těmto odváděti
obrovské příspěvky za ničení
dělnických družstev. Nikdo nesmí se
tomuto zkázonosnému hnutí, které předstírá
snahy o získání slávy v Italií
a zničení bolševismu, protiviti, nechce-li
se státi obětí nejsurovější
mstivosti fašistické. Útoky fašistů
na komory práce, na socialistické komuny a dělnická
družstva připraveny jsou vždy po vojensku a provádějí
se v rámci velké vojenské parády.
Fašisté dovážení jsou po stech
a tisících k nešťastným podnikům
družstevním v nákladních automobilech.
Zásobování fašistů zbraněmi
děje se za pomoci důstojníků z vojenských
arsenálů. Tvrdí se, že příprava
a provedení pouze jediného útoku fašistů
na dělnické a družstevní organisace
v Janově stálo 1 mil. lir.
Mezinárodní družstevní svaz vyslal do
Italie svého zástupce, starého družstevníka
dr Suttera, a tento nekomunista ve své zprávě
jako vyslanec Mezinárodního družstevního
svazu praví: "Mohl jsem v Italii zůstati po
celé měsíce a každodenně prohlížeti
dělnické a družstevní podniky, jež
byly fašisty buď vyloupeny nebo spáleny a zničeny.
A přece, pokud vím, nebyl ani jediný z těchto
zločinců potrestán a ani jedinému
družstvu nedostalo se za zničený majetek nejmenší
náhrady. Zdá se to býti nemožným
a zcela nepochopitelným, jest však všechno, žel,
smutnou skutečností. Vláda, státní
a městské úřady proti fašistům
nechtějí prostě zakročiti." Při
tom podotýká dr Sutter: "Družstva nespravovali
komunisté. Všichni vůdci družstevního
hnutí jsou buď rochdalští družstevníci
nebo umírnění socialisté, stojící
na nejkrajnější pravici."
Dr Sutter praví dále, že když r. 1919
kovodělníci v Italii zabrali továrny, nezničili
v těchto továrnách ničeho. Naopak
všechny pokladny zabraných továren byly zaplombovány,
a když továrny byly majitelům opět předány,
nalezli tito stroje i pokladny úplně neporušené.
Jinak ovšem fašisté. Tak v noci 23. července
1922 přijelo do Magenty na 5 nákladních autech
několik set ozbrojených fašistů, kteří
přepadli družstvo "Dělnický dům",
kde jsou umístěny též pekárny,
kanceláře a skladiště konsumního
družstva. Zřízenci družstev byli skoro
k smrti utlučeni klacky, bylo jim ukradeno 5 tisíc
lir, zařízení družstev bylo zničeno
a budovy zapáleny. Stejně tak naložili fašisté
téže noci ještě se třemi filiálkami
družstev. Řediteli družstva pod trestem smrti
zakázali pobyt v Magentě.
Přepadávání a ničení
dělnických a družstevních podniků
dělo a děje se také na popud obchodníků,
kteří jsou fašisty.
Jiný případ: V dělnickém domě
v Binasko. byl umístěn dělnický spolek,
restaurace, kavárna, kanceláře, skladiště
konsumního družstva a stravovna s noclehárnou.
5. srpna 1922 přijeli fašisté ozbrojeni pumami
a konvemi petroleje. Všechen majetek družstev i obyvatelů
domů byl jimi rozkraden. Dům pak polili petrolejem
a zapálili. Na otázku dr Suttera, co činí
vláda proti fašistům, odpovídá
tento: "V Italii není žádné vlády."
V západní Evropě a také u nás
mnoho se mluvilo o násilnostech bolševiků v
Gruzínsku. Také tam vyslal Mezinárodní
družstevní svaz svého delegáta. Byl
to pan Servy z Belgie. Tento ve své zprávě
praví: "V Gruzii nebyl zničen ani jediný
podnik družstevní či dělnický.
Je pravda, sovětská státní moc po
vítězné revoluci zasáhla i do družstev.
Avšak žádný majetek nebyl zničen
ani poškozen a nyní se těší obrovské
hnutí družstevní nejen v Gruzii, ale
v celé Unii sovětských republik nejen úplné
svobodě a vážnosti, nýbrž dostává
se jim všestranné pomoci a podpory od státu
a státních institucí. Naproti tomu v zemích
a státech, s nimiž pan ministr dr Beneš
udržuje přátelské styky, t. j. v Italii,
Bulharsku, Rumunsku, je dělnické hnutí, a
to nejen komunistické, ale hnutí socialistické
vůbec a hnutí družstevní zvláště
ničeno a pronásledováno, družstevní
funkcionáři jsou zavíráni a vražděni.
Na obranu družstevního hnutí v Italii vystoupila
družstevní sekce Komunistické internacionály,
Rudá odborová internacionála, ruský
Centrosojuz a celé dělnické a rolnické
revoluční hnutí. Naproti tomu sociální
demokracie a celá druhá internacionála mlčí.
Sociálně-demokratická strana v Československu
nenalézá slova protestu, naopak, pan sen. dr Witt
srovná to se svým přesvědčením
zastávati funkci honorárního konsula vlády
italských hrdlořezů. (Hanba! Fuj!) Mezinárodní
svaz družstev nesvolal mezinárodní poradu družstev
a odborových organisací soustředěných
v Rudé a Amsterodámské internacionále,
aby společnou akcí zastaveno bylo řádění
fašismu.
Toto bezohledné řádění fašistů
podněcuje i československé fašisty,
představované u nás národními
demokraty a stranou politických živnostníků,
aby sesílili svoje útoky na družstevní
hnutí. Svaz průmyslníků dává
povel k budování závodních konsumů
a jeho konečným cílem má býti
úplné rozvrácení družstevního
hnutí právě v jeho největších
centrech, jako jsou Moravská Ostrava, Plzeň, Brno,
Praha atd. V této situaci je pochopitelno, že útok
na italské družstevní hnutí nemůže
býti považován pouze za italskou záležitost,
nýbrž za věc všeho mezinárodního
proletariátu a socialisté nemohou mezinárodní
protestní akce považovati za vměšování
se do záležitostí cizího měšťáckého
státu.
Tím méně můžeme pochopiti skutečnost,
že ministerstvo zahraničí a vnitra vydalo zákaz
protestních projevů proti italskému banditství
a v poslední době jej ještě sesílilo.
Tak na př. v Brně a v celé řadě
jiných míst bylo zakázáno mluviti
o Italii a útoku fašismu na dělnická
družstva. V Klatovech intervenující úředník
okresní politické správy dr Cvachovec rozpustil
schůzi, na níž jednáno bylo o pronásledování
družstevního hnutí v Italii. Také v
Praze vykonáván byl ministerstvem vnitra
a ministerstvem zahraničí nezřízený
nátlak na svolavatele protestní schůze, na
níž mělo býti jednáno o persekuci
italského dělnického družstevnictví.
Za to ovšem sovětské Rusko smí hanobiti
každý vagabund, žijící na útraty
republiky. (Souhlas komunistických poslanců.)
Fašistická diktatura a násilí páchané
na dělnících nesmí býti ve
státě Masarykovy humanity a demokracie kritisována.
Vláda vrahů italského proletariátu,
vláda Mussoliniho je uznána, dělnicko-rolnická
vláda sovětů uznána není. Mezi
vládou fašistických hrdlořezů
a panem ministrem dr Benešem panuje poměr srdečného
přátelství, mezi vládou SSSR daleko
ne korektní, a to vinou pana ministra dr Beneše.
Ještě srdečnější poměr
panuje mezi československou vládou a vládou
rumunskou, která je členem Malé Dohody. Pan
ministr měl před několika dny přátelskou
schůzku s rumunským ministrem zahraničí
v Temešváru. Celou evropskou veřejnost by nadmíru
zajímalo věděti, zda pan ministr dr Beneš
protestoval u svého rumunského kolegy proti zvěrstvům
páchaným rumunskou siguranzou a proti středověkému
řádění rumunské justice. Zvěrstva
rumunské siguranzy pobuřují celý civilisovaný
svět. Teprve nedávno měla evropská
veřejnost příležitost seznámiti
se blíže s krvavým režimem rumunským
u příležitosti procesu tatar-bunarského.
Řádění rumunských úřadů
a siguranzy vyvolává úžas v celém
světě. Podle sdělení rumunského
časopisu "Caranul" bylo v Besarabii od roku 1918
až 1925 vojskem a policií zavražděno 15.883
osob. To v jediné Besarabii. Převážnou
většinou byli to sedláci. Zde bylo by zejména
velice vděčné pole pro humanitářskou
působnost pana ministra dr Beneše a snad také
proto, že jde o hromadné vraždění
sedláků, pana dr Švehly a jeho strany.
Krvavý režim rumunský obrátil na sebe
pozornost Ligy pro lidská práva, jejímž
nákladem vyšla brožura jejího generálního
sekretáře, známého rumunského
právníka Kosta Fora. Kosta Fora není komunista,
ba ani socialista, a proto tím nestrannější
a věrohodnější svědek. Z jeho
brožury doložené řadou dokladů
dovídá se svět, že v Rumunsku zaveden
jest systém mučení politických vězňů.
Političtí vězňové jsou biti
gumovými obušky, jsou jim vytrhávány
nehty, jsou šleháni pruty, mučeni elektrickým
proudem. Policejní úřady v Rumunsku vybaveny
jsou mučírnami, v nichž vedle středověkých
mučících nástrojů jsou mučidla
nejmodernější. Zmrzačeným a ztýraným
politickým vězňům je odpírána
lékařská pomoc. Zde chtěl bych říci
několik slov na adresu vládních socialistů.
Pánové v lavicích vládně socialistických,
kteří podporují politiku pana ministra dr
Beneše a režim o vytvoření středoevropského
bílého teroru, nechť vzpomenou osudu rumunských
menševiků, kteří ze zášti
a nenávisti proti ruské revoluci propagovali myšlenku
připojení Besarabie k Rumunsku. Bílý
teror, jemuž oni svojí politikou pomáhali k
moci, nezastavil se ani před nimi. A dnes řada rumunských
menševiků je obětí tohoto režimu
a veliký počet menševických vůdců
byl surově rumunskou siguranzou povražděn.
Když před válkou maďarská vláda
inscenovala proces záhřebský, zasáhl
do toho prof. Masaryka jeho účast při
tomto procesu šířila pověst jeho jako
humanisty po celém světě. Co je záhřebský
proces proti těmto středověkým hrůzám
v Rumunsku, Italii a Jugoslavii? Zde opět bylo by veliké
a vděčné pole působnosti pro československé
hlasatele humanity. Ale prof. Masaryk mlčí,
mlčí i president Masaryk, mlčí
i ostatní epigoni československého humanitářství.
Stejně tak mlčí k persekuci a pronásledování
dělnického hnutí v Jugoslavii, kde v poslední
době vystaveny jsou odborové organisace zostřené
persekuci. Naše humanitáře a demokraty uvede
do rozčilení pouze falšování
peněz.
Projev pana ministra dr Beneše, adresovaný
do Budapešti, je všeobecně označován
jako projev velice mírný a zdrželivý.
Chápeme to. Neboť víme, že pan ministr
dr Beneš má blíže k maďarským
magnátům než k socialismu a on také
ví, že může přijíti chvíle,
kdy on a celá koaliční vláda budou
společně s maďarskými magnáty
a penězokazi postupovati proti revolučnímu
dělnickému hnutí v Uhrách i v Československu.
Proto ta umírněnost a zdrželivost. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
jímž jest p. posl. Světlík.
Posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Sotva který stát v Evropě má tolik
sousedů jako Československá republika. Anglie
je tak šťastna, že je říší
ostrovní, Italie, Španělsko, Francie, Německo
a četné jiné státy rovněž
mají značnou část hranic chráněnou
mořem, ale naše republika je státem plně
vnitrozemským. Hraničí ne méně
než s 5 republikami a královstvími. Kdo zná
lidi - a z jednotlivců skládají se národy
- uzná, že to není situace hodná závidění.
Zahraniční náš ministr má se
tedy co oháněti, aby vyšel se všemi po
dobrém. Ale sotva který soused vyžadoval si
dosud tolik naší ostražité pozornosti
co nové Maďarsko, které je naším
sousedem nejnepokojnějším, proti nám
stále nakvašeným, stále popuzujícím
a cosi osnujícím, sousedem, s nímž už
jsme jednou dostali se do konfliktu válečného,
zkrátka sousedem zlým. Kdežto o sousedu dobrém
se říká, že je nad zlato a stříbro,
o sousedovi zlém se praví, že je horší
než požár. Oheň poškodí jednou,
ale soused zlý hledí škoditi stále,
nejen veřejně, ale hlavně tajně. Oprávněnost
mínění o Maďarsku jako o sousedovi zlém
není ničím lépe doložena než
aférou penězokazeckou, kterou zabývala se
celá světová veřejnost a jíž
se dnes musí věnovati také náš
parlament. (Posl. Mikulíček: Katolický
biskup vzal v přísahu penězokaze, aby to
v tajemství udržel!) Já nevyjímám
žádného a mluvím o věci, méně
o osobách.
Ministr zahraničí vylíčil falšování
cizích bankovek a zvláště také
československých státovek v Maďarsku
podrobně a na základě zjištěných
dosud faktů. Konstatoval, že na skandální
této aféře má účast
šéf zemské policie. že padělky
byly vyráběny v úřední budově
zeměpisného ústavu a že i min. předseda
Bethlen byl zpraven o falšování peněz.
Právem proto lze Maďarsko samo činiti zde odpovědným
jak za národohospodářské škody,
které povstaly, tak za následky politické
a úhony mravní, které už vznikly a ještě
vzniknouti mohly. Fakta tato jsou tak bezpečná,
že se nestal ani pokus je vyvrátiti. Nezbylo, nežli
že účastníci na aféře
a jejich zahraniční přátelé
chtějí toto falšování peněz
omluviti pohnutkami šlechetnými a maďarským
vlastenectvím. Falšování peněz,
které ještě v 18. století se trestávalo
smrtí, zůstává v každém
případě zločinem, a to tím
větším, běží-li o tak těžké
poškození ciziny. Falšování peněz
nejen že poškozuje státní celek, nýbrž
i každého jednotlivce, který dostane falešnou
bankovku, jako těžce vydělanou mzdu. Mluví-li
prohlášení ministra zahraničí
"o neobvyklosti" a "odporu, který vzbudila
mravní stránka této věci" a označuje-li
případ tento za "kriminální"
vyjadřuje se opravdu ještě hodně diplomaticky.
Upřímněji charakterisuje věc dotaz
vládních stran, který prohlašuje toto
maďarské penězokazectví otevřeně
za "zločin".
V Maďarsku falšovaly se peníze nejrůznějších
států, zvláště také franky,
ale falšování peněz československých
má už svoji historii. Naše peníze nefalšovaly
se v Maďarsku jen r. 19225. nýbrž také
v letech 1919 až 1922. tedy také v době, kdy
podle ministerského prohlášení jsme
bojovali "úporně a s velkými obětmi"
o stabilisaci naší měny a zkonsolidování
naší koruny. Tehdy bylo zachyceno za 30 milionů
těchto padělků. My se proto musíme
dívati mnohem ostřeji na penězokazeckou aféru
maďarskou než na př. anglická strana konservativní,
jejíž tolik vynikajících členů
je spřízněno s vysokou šlechtou maďarskou,
musíme ji také mnohem přísněji
odsouditi a mnohem důrazněji žádati
příslušná opatření proti
podobným rozvratným pokusům, zvláště
když je jisto, což také výslovně
uvádí pilná interpelace, že totiž
"padělání peněz bylo součástí
akce, jejíž cíle směřovaly přímo
k rozvrácení dnešní politické
organisace evropské" a ke zločinnému
útoku na dílo míru versailleského
a trianonského.
Není pochybnosti, že zločinná akce maďarské
iredenty byla namířena především
proti Československé republice a zvláště
jí běželo o rozvrat na Slovensku. O této
věci sice se v projevu ministra zahraničí
nemluví, patrně z toho důvodu, že není
na to přímých důkazů, ale maďarská
"mentalita a politická psychologie z r. 1919 až
1921", o níž přece je tam řeč,
byla úplně prodchnuta úsilím o opětné
připojení Slovenska k Maďarsku. A tu by se
dalo čekati, že odpověď vládní
na interpelaci československých stran bude přímo
dštíti oheň a síru na Maďarsko
a že bude nejsilnějšími slovy žádati
satisfakci a ztrestání zločinu. Zatím
však je odpověď zladěna v pravý
opak. Přes všecko to, co se stalo, naše vláda
chce čekati, až všecko bude náležitě
vyšetřeno, nabízí už dnes, nečekajíc
ani na výsledek vyšetřování,
Maďarsku ruku ke smíru a spolupráci, k ujednání
téhož garančního paktu středostavovského,
jaký byl smluven s Německem! Přestože
Maďarsko dělá proti nám útočnou
politiku odvety a nepřátelství, vláda
československá přechází takořka
přes to k dennímu pořádku a neupouští
od své pevné linie, totiž konsolidace a upevnění
míru ve střední Evropě.
Stanovisko, které zaujala vláda k maďarské
penězokazecké aféře, a klidný
tón projevu zahraničního ministra nutno plně
schvalovati. Můžeme s uspokojením konstatovati,
že československá vláda se varuje Vilémovské
velkohubosti, která se také dnes ráda napodobuje
jinde, a že nedělá chvilkovou, náladovou,
citovou zahraniční politiku, nýbrž že
má svůj velký cíl, za nímž
klidně jde, nedávajíc se vyrušovati
z rovnováhy záchvaty zlého souseda, který
ve stálé borečce chce prorážeti
hlavou zeď. Tento zlý soused musí však
přece býti uklidněn, i když se z naší
strany zachovává klid, nesmí se opustiti
rozhodnost. A když nestačí mírové
smlouvy versailleská a trianonská, musí býti
zlý soused ještě jinak poukázán
do pravých mezí. Společnost Národů
jak se toho dovolává naléhavá interpelace
vládních stran - musí učiniti náležitá
opatření, aby příště v
žádném státě nebylo možno,
aby se státní orgány daly do služeb
zločinu falšování peněz, aby
stát vnitřně rozvrácený mohl
dělati pokusy o vnitřní rozvrat sousedního
státu konsolidovaného. Bude opravdu nutno se postarati
o to, aby podobné zločiny, jaký byl spáchán
v Maďarsku, mohly býti mezistátně soudně
stíhány a potírány. Doufejme, že
se našemu zahraničnímu úřadu
podaří vybudovati tuto novou záruku evropského
míru.
Boj proti Československé republice, který
byl z Pešti veden prostředky tak nečestnými,
přesto zdá se míti sympatie naší
maďarskoněmecké oposice; ačkoliv falšování
peněz poškozovalo také obyvatelstvo německé,
omlouvalo se zde několikráte právem sebeurčení
národů. Československému národu
se vytýkalo, že se dnes staví proti právu
sebeurčení, po němž za války
sám tolik volal. Právo sebeurčení,
problém národnostní a otázka národních
menšin byla hlavním thematem skoro všech oposičních
řečníků za této debaty. Není
pochybnosti, že princip sebeurčení národů
je velkolepý, ale také tato velká zásada
nedá a nesmí se hnáti až do krajnosti,
nemá-li vésti k absurdnostem. Zvláště
ve střední Evropě jsou národy tak
promíchány, že hranice státu přesně
ethnografické jsou nemožny s hlediska i zeměpisného
i národohospodářského. Z pravidla
sebeurčení národů je vedle jiných
středoevropských států také
Československá republika nutnou výjimkou.
To, co náš stát nedává na principu
sebeurčení, nahrazuje právem menšinovým.
Byla pronesena celá řada stížností
na domnělé národnostní útisky
v Československu. To však nikdo nepopře, že
u nás Němci mají docela jiné postavení
než měli Poláci v Prusku nebo Slováci
v bývalých Uhrách, nebo než mají
dnes Němci v Italii. V Československé republice,
i když nemají práva sebeurčení,
mají národnostní menšiny možnost
plného národnostního, kulturního a
sociálního rozvoje. (Odpor německých
poslanců.) Na této skutečnosti ani jazyková
nařízení ničeho nezměnila.
Maďarská iredenta favorisovaná kruhy úředními
vyvěrá z idee velkouherské. Maďarští
iredentisté oddáni jsou utopii obnovení historických
Uher. Zapomínají však, že staré
Uhry byly útvarem podmíněným
panstvím Islamu na Balkáně. Jakmile se Balkán
osvobodil z tureckého jařma a národy balkánské
se sjednotily v národních státech, stalo
se historické panství Maďarů na středním
Dunaj i zbytečným a neudržitelným. Rumuni,
Jihoslované a Čechoslováci vytvořili
si státy na Maďarech neodvislé. Národ
československý obnovil vlastně starou říši
velkomoravskou, kterou Maďaři ztroskotali. Maďaři
si musí uvědomiti důsledky nových
poměrů balkánských pro střední
Evropu, která už nepotřebuje valu proti půlměsíci.
Plány maďarské iredenty jsou tedy anachronistické
a zdržují pouze vytvoření nové
střední Evropy, v níž na místo
spojených Němců a Maďarů nastoupili
Čechoslováci a Poláci, jichž cílem
musí býti vzájemné dorozumění
a unie, aby odolali reakčním německo-maďarským
plánům. Za vedení Československa a
Polska musí dnes malé národy středoevropské
hájiti společně svoji politickou a hospodářskou
samostatnost jednak proti velkému Německu a jednak
proti velkému Rusku. Spojené státy evropské
zůstanou ještě dlouho hudbou budoucnosti.
Aby skandální penězokazecká aféra,
vyrostlá z mrtvé dnes imperialistické idee
velkouherské, byla nejen námi, ale i Společností
Národů co nejostřeji odmítnuta, je
v zájmu Maďarska samého, v zájmu jeho
vnitropolitické konsolidace, která vedle toho všeho
velmi trpí neuspořádaností otázky
ústavní a spory dynastickými. Maďarsko
je výstražným příkladem v této
věci. Československo si může opravdu
blahopřáti, že všeho toho zůstalo
od počátku ušetřeno a že u nás
ani státní forma není věcí
spornou, ani nemáme otázky dynastické. Penězokazecká
aféra, která v zahraničí opravila
dosavadní velké mínění o Maďarech,
doma iredentu a celé její zákulisí
těžce kompromitovala. Můžeme proto doufati,
že tyto nebezpečné živly, tyto proudy;
pro celou střední Evropu rázu podvratného,
dnes v Maďarsku jsou před zánikem a že
s nimi padají také všecky fantastické
plány a válečná dobrodružství,
která měla obnoviti historickou slávu bývalých
velkých Uher. (Výborně!) Ony směry
v Maďarsku, které porozuměly znamením
doby a které se chtějí smířiti
s danými poměry a hranicemi, mají dnes možnost
vstoupiti do popředí a pracovati s námi a
všemi státy Malé Dohody o konsolidaci středoevropských
poměrů, oné konsolidaci politické
i národohospodářské, které
těžce zkoušené národy střední
Evropy potřebují. Před spojenými státy
evropskými nechť se utvoří aspoň
spojené státy středoevropské.
Potřebu svorného sousedského spolužití
uznala dnes také Vídeň. Kancléř
dr Ramek vítá arbitrážní smlouvy
s Československem a zve do Vídně pana ministra
zahraničí dr Beneše, kterého
ještě nedávno chtěla ulice vídeňská
vypískati, kdyby se tam objevil. Poměry se patrně
změnily. Přestal rozhodovati cit a nastoupila vláda
rozumu. Nuže, dobrého příkladu Rakouska
nechť si dobře všimne také Maďarsko.
V Pešti budou konec konců také nuceni vůči
nám k téže politice, kterou dnes nastoupili
ve Vídni, a tak jako celá československá
veřejnost schválila arbitrážní
smlouvy s Německem a jako ji schválí s Rakouskem,
tak si také přeje dohodu s Maďarskem, aby i
ono z dosavadního souseda zlého stalo se naším
sousedem dobrým, i když nikdo nečeká,
že bude nám někdy dobrým sousedem v
té vrchovaté míře, jak o něm
praví přísloví: Dobrým sousedem
nad zlato a stříbro. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inženýr Dostálek
(zvoní): O slovo se přihlásil pan posl. Böhm.
Uděluji mu slovo.