Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím pány poslance o klid.
Návrh vyhovuje 1. odstavci §u 55 jedn. řádu,
jest podepsán dvěma pětinami všech poslanců.
K odůvodnění pilnosti osnovy promluví
v tomto případě pouze jeden z navrhovatelů
zkráceného jednání, stanovený
dohodou navrhovatelů.
Jako takový přihlásil se ke slovu pan posl.
Grünzner.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
stanovena byla 20 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Lhůta jest tedy stanovena
20 minutami.
Páni navrhovatelé mně právě
oznámili, že se dodatečně dohodli, že
na místě pana posl. Grünznera promluví
k odůvodnění pilnosti pan posl. Schweichhart.
Uděluji tedy slovo panu posl. Schweichhartovi. (Posl.
Prokeš: To není v pořádku!) Je,
pane kolego, poněvadž pan posl. Schweichhart je
také navrhovatelem.
Posl. Schweiehhart (německy): Slavná
sněmovno! Naše strana podala pilný návrh,
podle něhož má býti zrušen restrikční
zákon. Restrikční zákon způsobil
velké zpustošení mezi německými
dělníky. Restrikční zákon byl
stinadlem, jež dopadlo zvláště na
německé dělníky venku v pohraničních
územích. Restrikční zákon byl
v rukou českých šovinistů
prostředkem, jímž by mohli odstraniti nemilé
německé dělníky. Tohoto zákona
se velice zneužívalo, ježto všude, kde to
jen bylo možno, ze šovinistických důvodů
byli nejlepší a nejzdatnější dělníci
propuštěni ze státních podniků,
ze železničních dílen, z ústavů
poštovních a telegrafních, z berních
úřadů atd., a na jejich místo byli
povoláni cizinci. Mohu po této stránce uvésti
několik případů. Jaké strašné
účinky má restrikční zákon,
zřetelně jsme pocítili venku v německém
území ve všech městech a místech,
a roztrpčení obyvatelstva jest všeobecné.
Víme, co se stalo na př. v dílnách
státních drah v Podmoklech. Tam bylo zaměstnáno
několik set německých dělníků,
jejichž počet byl snížen na minimum. Avšak
restrikce se vlastně neprováděla tak, jak
se na to snad původně pomýšlelo, totiž
aby se snížil počet zaměstnanců,
ve skutečnosti to byla pouze výměna provedená
tak, že se na místa německých dělníků,
na místa usedlého dělnictva povolali cizí
dělníci z českého jazykového
uzemí. Tak byli na př. do Podmokel soustavně
povoláváni lidé z Táborska, v obcích
táborského okresu se přijímali prostřednictvím
obecních starostů, oběžníky atd.
lidé přímo s pole, prostí dělníci
a posílali se do dílen státních drah
v Podmoklech, kdežto němečtí dělníci
se prostě vyhodili na ulici. Všude, kam dnes přijdeme,
vidíme zpustošení a zkázu, kterou způsobil
restrikční zákon. Lze to pozorovati u všech
poštovních ústavů, u všech telegrafních
úřadů, když chce někdo odeslati
telegram nebo dopis. Každý obchodník a každý
veřejný sbor si dnes stěžuje plným
právem, že se dnešní poměry staly
neudržitelnými. Nechci mluviti o učitelstvu,
jež bylo také redukováno a propuštěno,
chci poukázati jen na ohromné pobouření
a na velkou křivdu, jež byla spáchána
tím, že zcela stranicky byli Němci vyhozeni
a zároveň nahrazeni Čechy. Obce a veřejné
sbory uspořádaly protestní projevy, konaly
protestní schůze, na nichž se zabývaly
těmito otázkami. Jest jen příkazem
spravedlnosti a povinnosti, upozorňujeme-li zde na tyto
zcela neudržitelné poměry a žádáme-li,
aby restrikční zákon byl co nejrychleji zrušen.
Praví-li na př. § 128 ústavní
listiny, že před zákonem jsou si všichni
státní občané úplně
rovni, že všichni státní občané
mají právo na přístup do státní
služby atd., musíme zjistiti, že tento paragraf
byl restrikčním zákonem a praxí podle
tohoto restrikčního zákona pošlapán.
Na všech stranách vidíme a cítíme
ohromnou křivdu, jež byla zde spáchána,
a jest jen jedna pomoc: Zlo dlužno vykořeniti. Zákon
musí býti zrušen a musí býti
dána možnost, aby v německém jazykovém
území byli zaměstnáni němečtí
úředníci a němečtí dělníci,
a aby stejné právo, jež nám zákon
zaručuje, bylo skutečně obnoveno, nikoliv
jen na papíře. V tomto duchu dlužno chápati
akci, kterou jsme zde podnikli, a proto vás prosím,
abyste hlasovali pro pilnost tohoto návrhu. (Potlesk
na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ve smyslu zmíněného již paragrafu našeho
jednacího řádu jest nám o návrhu
na zkrácené jednání rozhodnouti bez
další rozpravy.
Žádám paní a pány poslance o
zaujetí míst. (Děje se.)
Prosím, kdo souhlasí s tím, aby návrh
posl. Grünznera, Tauba a druhů projednáván
byl řízením zkráceným podle
§u 55 jedn. řádu, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je menšina. Návrh na pilné projednávání
jest zamítnut.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
7. Návrh posl. Čermáka a soudr., aby návrh
téhož poslance na zrušení tak zvaného
restrikčního zákona (tisk 47) projednán
byl řízením zkráceným podle
§u 55 jedn. řádu posl. sněmovny.
Návrh vyhovuje 1. odstavci §u 55 jedn. řádu,
jest podepsán dvěma pětinami všech poslanců.
Ježto jest otištěn v tisku 47, netřeba
jej čísti.
K odůvodnění pilnosti osnovy promluví
v tomto případě pouze jeden z navrhovatelů
zkráceného jednání, stanovený
dohodou navrhovatelů.
Jako takový přihlásil se ke slovu pan posl.
Čermák.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitek
nebylo.)
Námitek není. Lhůta jest tedy stanovena 20
minutami.
Prosím pana posl. Čermáka, aby se
ujal slova.
Posl. Čermák: Slavná sněmovno!
Podali jsme návrh na zrušení restrikčního
zákona č. 286.
Nedělám sobě naději, že by buržoasní
vláda resp. koalice, kde jsou zastoupeni také vládní
socialisté, hlasovala pro návrh, který by
prospěl státním zaměstnancům
a hlavně zaměstnancům nižších
kategorií. Koalice zná státní zaměstnance
jenom, když je potřebuje jako volební materiál.
Dnes máte, pánové, možnost křivdy,
které byly napáchány vaším zákonem
na státních zaměstnancích a hlavně
nejširších kategoriích státních
zaměstnanců odčiniti.
Zákon tento byl vydán prý z "úsporných
důvodů", ale de facto měl ten účel,
zbaviti se nepohodlných živlů. Jest to zákon
persekuční, namířený proti
státním zaměstnancům národnostních
menšin a pak proti třídně vědomé
části zaměstnanců státních
a příslušníků komunistické
strany najmě. Zákonem tímto nebylo dosaženo
žádných úspor, nýbrž po
této stránce bylo dosaženo pravého opaku.
Tisíce státních zaměstnanců
a jejich rodin bylo uvrženo do nesmírné bídy
a zoufalství. Byly vyhozeny ze zaměstnání
nejlepší, nejsvědomitější
zaměstnanci jako na př. v Lounech, v Českých
Budějovicích a jinde. (Smích koaličních
poslanců.) Pánové, nesmějte se!
Státní zaměstnanci nemají za svou
práci ani vily ani reitpferdy ani nezanechali miliony.
Byli restringováni, protože byli nepohodlní
naší byrokracii a určitým politickým
stranám. Nebyli propuštěni neschopní
a nepoctiví lajdáci, ani zlodějové
státního majetku, jako je Žižkovský
v Čes. Velenicích a notoričtí alkoholici,
kteří se skrývali za tu či onu politickou
stranu, nýbrž, jak jsem již pravil, nejlepší
odborníci a z nich mnozí s prvotřídní
kvalifikací. Jsou restringováni po většině
nejchudší zaměstnanci, kdežto majetní
lidé a byrokracie jest protežována. Z provádění
tohoto zákona jest viděti třídní
zaujatost a nenávisti plný postup buržoasie
a byrokracie proti státním zaměstnancům
vůbec, za věrného přisluhování
socialistických stran na úkor jejich vlastního
členstva a státních zaměstnanců
vůbec.
My považujeme za svou svatou povinnost jako povinnost strany
dělnické, která byla pověřena
důvěrou celého milionů voličů,
aby hájila jejich zájmy a nikoli zájmy kapitalistů
a měšťáků, a vždy, při
každé příležitosti tuto povinnost
konáme.
Žádáme: zrušte restrikční
reakční zákon 286!
Veřejnost státně-zaměstnanecká
je zvědava, jak se zachováte vy, socialisté,
kteří před volbami jste slibovali státním
zaměstnancům, že budete hájiti jich
zájmy. Tisíce nešťastných a zoufalých
rodin zaměstnanců, kteří byli restringováni,
čeká, zdali odčiníte křivdy,
které vaším přičiněním
byly na nich spáchány. Jest to vaší
povinností! Dokažte, že jste zastánci
drobného a chudého zaměstnanectva, že
opravdu chcete vážně hájiti zájmy
státních zaměstnanců a tím
zájmy pracující třídy vůbec.
Nyní se ukáže, co je vám vyšší
a bližší, zda zájem třídy,
která vás na svých bedrech vynesla nahoru,
anebo zájem kapitalistického státu.
Toto jsem pokládal za nutné říci k
odůvodnění pilnosti návrhu komunistického
klubu na zrušení restrikce. Vám, vládním
stranám, pravím přímo: kdyby tu byly
ony desetitisíce státních zaměstnanců
a příslušníků jejich rodin, které
toto opatření vaší třídní
politiky postihlo přímo na kořeni jejich
existence, že by sotva jediný z nich chápal,
proč je třeba zvláště odůvodňovati
pilnost návrhu, který má toto vaše třídní
opatření zrušiti. Opakuji, že si nedělám
nijakých ilusí o tom, že snad příslušníci
vládních měšťáckých
stran a přisluhovatelé jejich ze stran vládních
socialistů dali by se pohnouti poukazem na bídu
restrikcí postižených státních
zaměstnanců a jich rodin. Pro vás nebyli
státní zaměstnanci nikdy ničím
jiným, než vhodným volebním materiálem,
který jste podváděli a klamali, kdykoli toho
vaše politika potřebovala. Ale věčně
tuto hru prováděti nebudete. Váš postup
proti státním zaměstnancům probouzí
den ode dne nové jejich řady k třídnímu
uvědomění a činí z nich spojence
dělnictva, jež jednoho dne konečně zúčtuje
s vaším hospodářským a politickým
režimem tak, jak se sluší na revoluční
třídu. A tento den bude také dnem osvobození
zaměstnanců vašeho mocenského třídního
aparátu! (Výborně! Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Slavíček: Ve
smyslu zmíněného již paragrafu našeho
jednacího řádu jest nám o návrhu
na zkrácené jednání rozhodnouti bez
další rozpravy.
Žádám o zaujetí míst. (Děje
se.)
Prosím, kdo souhlasí s tím, aby návrh
posl. Čermáka a soudr. projednáván
byl řízením zkráceným podle
§u 55 jedn. řádu, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je menšina. Návrh na pilné projednávání
jest zamítnut. (Hluk. - Výkřiky
komunistických poslanců. - Místopředseda
Slavíček zvoní.)
Prosím pány poslance o klid.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce denního pořadu, jímž
jest:
8. Návrh posl. Patzela, dr Spiny, dr Luschky, dr Keibla,
inž. Junga a druhů, aby návrh týchž
poslanců na zrušení zákona ze dne 22.
prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných
opatřeních ve veřejné správě
(tisk 67) projednán byl řízením zkráceným
podle § 55 jedn. řádu posl. sněmovny.
(Výkřiky komunistických poslanců.
- Místopředseda Slavíček zvoní.)
Prosím pány poslance o klid.
Návrh vyhovuje 1. odstavci § 55 jedn. řádu,
jest podepsán dvěma pětinami všech poslanců.
Ježto jest otištěn v tisku 67 při návrhu
meritorním - netřeba jej čísti. (Výkřiky
komunistických poslanců. - Místopředseda
Slavíček zvoní.)
Prosím pány poslance o klid.
K odůvodnění pilnosti osnovy promluví
v tomto případě pouze jeden z navrhovatelů
zkráceného jednání, stanovený
dohodou navrhovatelů.
Jako takový přihlásil se ke slovu pan posl.
Patzel.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitek
nebylo.)
Námitek není. Lhůta jest tedy stanovena 20
minutami.
Prosím pana posl. Patzela, aby se ujal slova.
Posl. Patzel (německy): Dámy a pánové!
Mám odůvodniti naléhavost návrhu poslanců
Josefa Patzela, dr Františka Spiny, dr Felixe
Luschky, dr Josefa Keibla, inž. Junga
a druhů o zrušení zákona č. 286
z r. 1924 o úsporných opatřeních ve
veřejné správě. Musím si dovoliti
podati s tohoto místa nejprve dotaz předsednictvu,
co bylo učiněno s projednáváním
návrhu, podaného téhož dne opatřeného
podpisy 140 poslanců, totiž poslanců Ondřeje
Hlinky, Josefa Patzela atd., v němž
jsme navrhovali, aby pánové dr Antonín Švehla
a dr Emil Franke byli obžalováni pro porušení
tohoto zákona. Nemají-li pánové z
většiny důvodu báti se rozpravy před
celým světem, pak musí míti také
odvahu dáti tento návrh na denní pořad
této sněmovny. Je více než nemístné,
přichází-li se s míněním,
že se nemůže jednati o žalobě proti
ministrovi, poněvadž se propáslo šest
let, a dotčený prováděcí zákon
k ústavě nebyl projednán. A používá-li
se tohoto odůvodnění, pak můžeme
vzpomenouti toho, že poslanecké sněmovně
bylo již předloženo usnesení senátu
o vládní předloze v této věci,
když senát téměř po čtyři
léta tento zákon projednával a důkladně
prozkoumal, takže je tedy dána možnost, aby během
tří dnů byla tato předloha v ústavněprávním
výboru vyřízena a aby tak byl zjednán
i formální podklad pro žalobu na ministra.
Nečiní-li tak pánové, pak ukazují,
že oba páni ministři mají tedy máslo
na hlavě a že mají plný důvod
střežiti se diskuse před světem o provádění
zákona restrikčního. My se však nebojíme.
Chceme podle své žádosti před forem
této sněmovny podati důkaz, že zákon
ten byl osobami k jeho provádění povolanými
šlapán, že slavnostní sliby vlády
nebyly dodrženy. Chceme také podati důkaz,
že tento zákon byl pouhý podvod, prostředek
k politickým účelům, aby nepohodlní
němečtí zaměstnanci, avšak -
jsem tak poctivý, že to řeknu - aby také
úředníci patřící k oposičním
českým stranám byli ze státní
služby vytlačeni. Prázdný podvod, který
byl proveden před cizinou, poskytující úvěr,
aby se vzbudilo tam klamné zdání o nějaké
reformě ve správě. (Výkřiky
posl. Horpynky.)
Naléhavost návrhu oposičních stran,
jež by vámi nikterak nemohla býti odmítnuta,
vychází již z toho, že již od několika
týdnů i česká veřejnost připouští,
že tento zákon setkal se s naprostým nezdarem,
že toho, čeho se chtělo dosíci, totiž
úspor, dosaženo nebylo, nýbrž že
naopak z toho povstalo větší zatížení
státu o více než 500 milionů ročně.
Kdyby se páni z vládních stran a páni
resortní ministři toho nebáli, muselo by
se o této věci jednati, aby se i před českou
veřejností prokázalo, co je pravdou; zda
byl učiněn poctivý pokus zavésti reformu
ve správě - neboť o provádění
není přece vůbec ještě řeči
- nebo zda byla pouze sehrána ohromná podvodná
komedie, jakých již v tomto státě bylo
ztropeno dosti.
Ještě něco jiného. V prosinci 1924 jsme
již s tohoto místa předpovídali toto
fiasko. Řekli jsme, že bez řádného
plánu reformy ve správě je takový
zákon, i kdyby zde byl úmysl loyálního
provádění, nesmyslem a musí zůstati
klamem. Tenkráte pan ministerský předseda,
jeden z těch, který několikráte dal
ministerské sliby a nedodržel jich, odmítl
daleko od sebe při jedné návštěvě
zástupců německých, maďarských
a slovenských oposičních stran domněnku
nějakého národnostního znásilňování.
Odmítl však také nějak v zákoně
nějakým ustanovením vyloučiti možnost
takového národnostního znásilňování.
Dnes jsme se tedy toho dožili, že nejen spolky s cíli
počešťovacími, tedy soukromá sdružení
nýbrž i jeden ministr se veřejně chlubil,
že dostal ven neoblíbené německé
zaměstnance.
K čemu vedl tento zákon? Tisíce dobrých
německých zaměstnanců, oposičních
zaměstnanců vůbec, bylo vyhozeno. Na poště
panuje zmatek. A tak se stává, že lidé
přímo šílí, poněvadž
nestačí na uložené jim úkoly,
a házejí poštu do odpadových rour, jako
v Mariánských Lázních a. v Liberci.
Je nesčetně míst, velikých měst,
kde denně byla pošta doručována čtyřikráte,
kde tedy vládly poměry evropské, a kde nyní
nastaly poměry jako v Asii, když pošta se doručuje
jen jednou denně nebo dvakráte za tři dny.
To ospravedlňuje náš návrh, aby jednak
ministr, který nechal podřízené sobě
úředníky tak lehkomyslně hospodařiti,
byl obžalován, jednak aby tento zákon byl zrušen.
Na drahách vládnou neuvěřitelné
poměry. Jsou železniční průvodčí,
kteří nevědí, do kterého vlaku
mají nastoupiti. Stalo se, že jeden průvodčí
vstoupil do nesprávného vlaku a musil se dáti
poučiti teprve obecenstvem, že je v nesprávném
vlaku. Každého týdne se stává,
že průvodčí přejedou svou stanici.
Smutné však jest, že i mravnost zaměstnanců
silně poklesla. V deseti letech starého Rakouska
jsme nezažili, aby se nepravidelnosti se strany personálu
tak často projevovaly, jako nyní zde. Protekčním
systémem byl český personál ovšem
mravně tak zkažen, že není divu, přistupuje-li
k tomu korupce osobní. Ptám se pana dr Frankeho,
který zde je, zda může ospravedlniti i takové
věci. (Hluk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím pány poslance o klid.
Posl. Patzel (pokračuje): Přednesu
slavné sněmovně jeden případ,
jenž je velmi charakteristickým. V poštovních
úřadech západních Čech, jež
podléhají veleslavnému poštovnímu
ředitelství pražskému, nalézá
se nápis, který přednesu ve své mateřské
řeči a který zní: "Nařízení.
Při poslední prohlídce úřadů
panem komisařem Vejborným" - to je pověstný
pán mezi našimi německými pošťáky
- "bylo zjištěno, že zaměstnanci
zdejšího úřadu" - v jiném
městě zde stojí "obou zdejších
úřadů" - "nedodržují
oněch příkazů a nařízení,
jež několikráte byly zostřeny, že
mají vespolek mluviti výhradně česky
a že mají této řeči pokud možno
všude používati. Jako úředníci,
mluví i zaměstnanci vespolek stále jen německy.
Upozorňuji vás na zdejší nařízení
č. 10 ze dne 5. listopadu 1925 a znovu upozorňuji,
že nedodržování tohoto nařízení
bude trestáno." V Československé republice
se tedy může státi, že poštovní
komisař, který má dozírati, aby v
poštovních úřadech byl pořádek,
smí hroziti německým poštovním
úředníkům tresty, jestliže v
soukromém vzájemném styku užívají
německé řeči, a tento chlap, tento
lump není okamžitě zbaven úřadu
a vsazen do vězení. To je neslýchané,
že v úřadě smí býti vyvěšena
vyhláška, že němečtí úředníci
nesmí spolu mluviti německy. (Výkřiky
na levici.) Avšak pohleďte, vaši čeští
úředníci, kteří dnes jsou ministry
a sekčními šéfy, mluvili ve starém
Rakousku hůře německy, než nyní
naši úředníci česky, když
při jazykové zkoušce propadnou. Nevím,
zda nějaký opravdu čestný Čech
může jen trochu takové počínání
schvalovati. Když jsme žádali, aby při
zákonu restrikčním byl zaručen alespoň
národnostní klíč, aby poměr
zaměstnanců a úředníků
naší národnosti nebyl zhoršen, bylo nám
to odmítnuto. Avšak tam, kde je to Čechům
příjemné, přijde národnostní
klíč. Tak na př. tabáková režie,
jež podléhá panu ministru financí, nařídila
ústy pana ústředního ředitele
dr Pospíšila, aby mezi zaměstnanci, dělníky
a dělnicemi byl v celém státním území
zaveden národnostní klíč. To znamená:
Poněvadž tabákové továrny byly
druhdy zřízeny z velké části
v německých krajích pohraničních,
chudých na zemědělství a průmysl,
musí se tam zavésti číselný
klíč celého státu. Ptáme-li
se však, zda ten klíč má také
platiti mezi zaměstnanci u pošty, železnic a
státních dolech i v německém v kraji,
pak je to českými ministry beze všeho odmítnuto.
Naléhavost našeho návrhu jeví se odůvodněna
tím, že vláda nedosáhla úspor,
nýbrž, jak veřejnost a také veřejnost
česká zjistila, že provedení zákona
restrikčního způsobilo jen další
zdražení správy o nejméně půl
miliardy za rok. Je zjištěno, a to zjištěno
doznáním oněch provinilců - i ministři
se v tom směru provinili - že tohoto zákona
bylo zneužíváno k národnostnímu
znásilňování, aby němečtí
zaměstnanci byli odstraněni ze státní
služby. Jen okamžité zastavení restrikce
a odčinění ohromného bezpráví
spáchaného na našich německých
zaměstnancích, bezpráví na národním
hospodářství, bezpráví, jež
bylo spácháno na tisících německých
rodin, může zjednati nápravu, může
zabrániti, aby se nestalo další neštěstí.
Myslíte, že řídíte dobře
ty věci, jestliže z domnělého strachu
o trvání své republiky zmenšujete početný
podíl našich německých zaměstnanců,
jmenovitě tam, kde jde o podniky dopravní. Známe
tento úmysl. Na jedné straně je úmysl
dostati do státní služby mnoho tisíc
čekatelů; na druhé straně jsou mnozí
vedeni úmyslem, aby byla shlazena se světa nepohodlná
německá kontrola, která pánům
dívá se na ruce, těm pánům,
pro které první muž v tomto státě
druhdy vydal heslo: "Pracovat a nekrást!" Zdá
se, že se má zabrániti tomu, aby v úřadech
neseděli i němečtí úředníci,
jejichž přítomnost může již
zabrániti mnohému nešvaru. To musíme
přenechati těm pánům. Vzpomenete si
jednou na to, že pro vaši správu bylo neštěstím,
že jste vyhnali dobré, zasloužilé, poctivé,
pilné německé zaměstnance ze služby.
Pak však bude to již pro vaši vzácnou republiku
příliš pozdě! (Potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Pro výroky, které učinil pan posl. Patzel
o ministrech, volám ho k pořádku.
Ve smyslu zmíněného již paragrafu našeho
jednacího řádu jest nám o návrhu
na zkrácené jednání rozhodnouti bez
další rozpravy.
Žádám o zaujetí míst. (Děje
se.)
Prosím, kdo souhlasí s tím, aby návrh
posl. Patzela, dr Spiny, dr Luschky, dr Keibla, inž.
Junga a druhů projednáván byl řízením
zkráceným podle §u 55 jedn. řádu,
nechť pov zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh na pilné projednávání
je zamítnut. (Hluk. Výkřiky poslanců
něm. strany nár. sociální a bušení
do stolků.)
Žádám pány poslance o klid. (Hluk
trvá.)
Žádám znovu o klid.
Ježto sněmovna nepřijala návrhů
na zkrácené řízení podle §u
55 jedn. řádu, přikazuji tyto návrhy
iniciativnímu výboru k projednání
podle §u 23 jedn. řádu. (Výkřiky
na levici.)
Tím projednali jsme podle rozhodnutí sněmovny
odst. 6, 7 a 8 pořadu.
Přerušuji další projednávání
pořadu schůze. Jest nám ještě
rozhodnouti o návrhu posl. dr Czecha a soudr. podle
§u 46, odst. 2 jedn. řádu, aby se sněmovna
usnesla podle §u 40 úst. listiny požádati
min. předsedu, by se osobně dostavil do dnešní
schůze posl. sněmovny a po dal vysvětlení
ve věci jazykových nařízení.
Návrh tento má předepsaný počet
podpisů, v vyhovuje jednacímu řádu
a podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu rozhodne
se o něm bez rozpravy prostým hlasováním.
Kdo tedy souhlasí s návrhem p. posl. dr Czecha
a soudr., aby předseda vlády dostavil se do dnešní
schůze, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Prve než přikročím k přerušení
schůze, rozhodneme hlasováním podle §u
69 jedn. řádu, zda a kdy jest zahájiti rozpravu
o interpelaci označené za naléhavou, která
rozdána byla v 7. schůzi posl. sněmovny.
Je to naléhavá interpelace posl. dr Šmerala,
Neuratha a druhů o amnestii a abolici politických
deliktů (tisk 21).
Žádám za přečtení záhlaví
a petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
21. Naléhavá interpelace posl. dr
Šmerala, Neuratha a soudr. vládě
o amnestii a abolici politických deliktů.
Tážeme se vlády:
Jest vláda ochotna doporučiti presidentu republiky,
aby použil ústavou mu daného práva a
vyhlásil amnestii všem odsouzeným pro delikty
politické v nejširším slova smyslu, zejména
pak pro politické delikty na základě zákona
na ochranu republiky, zákona o teroru, novely tiskového
zákona a pro delikty, k nimž došlo v souvislosti
s projevy politickými a při vykonávání
shromažďovacího a spolčovacího
práva a aby prohlásil abolici, pokud se týče
všech právě jmenovaných deliktů?