Posl. dr Schollich (německy): Dámy
a pánové! Koalice považovala za vhodno učiniti
zde předmětem a podnětem debaty otázku
falšování francouzských bankovek maďarskými
vlastenci knížetem Windischgrätzem a soudruhy.
Použijeme rovněž této příležitosti,
ačkoliv se domníváme, že se naše
mínění ne bude shodovati s míněním
české koalice, zvláště když
tyto strany přistoupily k věci s jistou předpojatostí
českého šovinismu. Nebudu se však zabývati
tím, abych při této příležitosti
snad osvětloval zvláštní chování
tisku, který ku podivu neustále ozývá
se křikem o reakci, o režimu Horthyově a pod.;
je to vyslovená nenávist, která se tu projevuje,
a bylo by velmi zajímavo, srovnati s dneškem dobu,
kdy na příklad v Maďarsku vládl Bela
Kún, kterážto doba tehdy byla tiskem vlastně
velmi mírně posuzována. Není dnes
vhodné doby o všem tom mluviti a trvalo by to příliš
dlouho. Nechci se také zabývati vývody pana
kolegy. Kolega Dubický správně mluvil
o maďarské oligarchii, která se tam dole usídlila.
Nuže, velectění, zůstaňme zatím
doma. Prohlédněme si panství v této
zemi; zde nemůžeme dokonce mluviti o oligarchii, zde
jest samovláda pěti, nebo vyjádříte-li
to řecky, pentarchie, nyní vlastně hexarchie.
Je to přímo k popukání, když
dnes pánové tolik mluví o demokracii a o
všech těch věcech a kolem sebe jen házejí
takovými výrazy, neboť neměli by přece
házeti kamením, když sedí ve skleněném
domě. Myslím, že tu není příležitosti
pro pány Čechy, aby si tu hráli na lidi morálně
rozhořčené.
V této souvislosti chci však odmítnouti poznámku,
kterou bylo možno namnoze čísti v českém
tisku. Bylo tvrzeno, že do této maďarské
penězokazecké historie je zapleteno také
deset německých nacionálních poslanců.
Toto smělé tvrzení, které nebylo doloženo
naprosto žádným důkazem, musím
odmítnouti s nejostřejším rozhořčením
a musím již žádati, aby pro takové
těžké výčitky byl také
podán důkaz aspoň to mohlo by býti
očekáváno od slušné žurnalistiky.
Pan ministr zahraničí dr Beneš se ku
podivu při svém výkladu o Maďarsku nezabýval
vlastně hlavní příčinou těchto
poměrů, nešel na kořen věci.
Bylo by snad zajímavější - a to by měl
přece jako kritický vyšetřovatel poměrů
činiti - kdyby se byl vypořádal s pramenem
zla, s mírovými nebo řekněme lépe
s nemírovými smlouvami, neboť je velmi směšné
a jenom blázen může to tvrditi, že Evropa
nebo střední Evropa jest dnes již konsolidována
a že dnešní poměry, srovnány s
dřívějšími, jsou mnohem lepší,
a podobné nesmysly. Dnešní stav balkanisace
malých států, jaký byl ve středověku,
celní závory, obtíže dovozu a vývozu,
to vše možno ještě posuzovati mírně.
Největší zlo spatřuji v tom, že
ve střední Evropě vznikla řada trpasličích
států, které nebyly vybudovány na
právu sebeurčení. Jak chcete potom zabrániti,
aby jednotlivé části národů,
které byly tak roztrženy, netvořily veliký
počet středisek irredenty? Jak můžete
to zodpověděti, když 80 mil. Němců
žije ve střední Evropě a z toho jenom
61 milionů v zemi mateřské a 19 milionů
Němců je v cizině, z toho pak sídlí
15 mil. na hranicích a mělo by býti tudíž
prostě spojeno se zemí mateřskou? Jak chcete
zodpověděti, že v českém státě
od šesti a půl milionu Čechů jest zadržováno
tři a půl milionu Němců, kteří
by mohli právě tak dobře náležeti
německé zemi mateřské. aniž by
tu jinak bylo přirozených k tomu překážek?
Tím se však dnes nechci zabývati. Ale právě
tak jako zde, jednalo se s Maďary. Také proti tomuto
státu vyzuřili se t. zv. vítězové,
nebo jak jsme již často řekli, olupovači
mrtvol. Roztrhli, rozdrásali tento stát, části
jeho byly hozeny Jihoslovanům a Rumunům a také
Československo si přineslo tučné sousto
a má dnes na 800.000 Maďarů. Maďar je
sám proniknut a oduševněn láskou k vlasti,
nikoli jako punčocha Němec, který si nechá
mnoho líbiti, který je národnostně
bezpohlavní, důvěřivě nalítne
každému podvodu, který podepsal mírovou
smlouvu Versaillskou, který nyní, jak víte,
nechal si uložiti jho Dawesova plánu. který
podepsal Locarno, který se nyní ještě
tlačí do Svazu národů a stal se otrokem
celému světu. Maďar je zcela jiný člověk.
Snáší těžce utrpení své
vlasti, vidí dnes zemi roztrhánu, je proniknut horečkou,
poněvadž země je napnuta do Prokrustova lože
smlouvy trianonské, která neposkytuje možnost
k životu. Na hranicích sídlí sousedé,
kteří použijí každé příležitosti,
aby Maďarsko ponížili. Vezměte jenom celou
existenci Malé dohody. Každá schůzka
je vyplněna maďarskou otázkou. Podívejte
se jenom jedenkráte, jakého ponížení
od té doby způsobilo Maďarsku Československo.
Nechci ani mluviti o tom, že zde v zemi náleží
nenávist proti Maďarům přímo
k tradici. Nechci připomínati mobilisace, nechci
připomínati, jak se česká vláda
hned vmísila do vnitropolitických poměrů
Maďarska. Vy jste přece demokraty, tvrdíte
aspoň, že jimi jste. Co je však vlastně
demokracie? Demo-kratein, t. j. lid má vládnouti.
Když maďarský národ určí,
že chce míti vládce, nebo republiku, naprosto
nic do toho není Československu, a nemá se
mísiti do vnitropolitických poměrů,
právě tak jako byste si i vy zakázali zasahování
ciziny. Na druhé straně však ukazuje způsob,
jak se zde demokracie používá, že o tom
máte zcela jiný názor. Tak jsme zakázali
Maďarům, že na jejich trůn nesmí
přijíti žádný Habsburk. Prosím,
nejsem přítelem Habsburků, zdůrazňuji
nyní, aby mně to později nebylo vyčítáno
v tisku. (Posl. Horpynka [německy]: Také nikdy
nebyl!) Zajisté! Avšak zdůrazňuji,
že do toho panu Benešovi nic není, když
si Maďaři posadí na trůn bůhví
koho, nebo si zavedou republikánskou státní
formu. My se mísíme do všeho. Beneš
je neustále na cestách. Plným právem
jmenuje se ministrem zahraničí a připadá
mi již jako věčný žid, který
nikdy nemůže najíti klidu. My se vměšujeme
do poměrů německo-rakouských, zakazujeme
ovšem Rakousku, aby se připojilo k Německu
a pod. Co kde je, dělá pikle a inspiruje pan Beneš.
Vrátím se zase k tomu, kde jsem započal.
Maďaři se tedy trochu postavili na obranu proti smlouvě
trianonské. Vyskytla se myšlenka, také na druhé
straně trochu podminovati měnu. Myslíte,
že by to nebylo učinilo také Československo,
kdybychom byli tak chytří, kdybychom zde měli
takové lidi? Avšak my dostáváme své
bankovky z ciziny, my jich zde vůbec nemůžeme
dělati, poněvadž k tomu nemáme kreslířů
a strojů. Je to tak velký zločin, když
Maďaři z vlasteneckých důvodů
přikročili k tomu, aby se odškodnili proti
nepříteli, jako jest Francie, aby trochu rozrušili
její měnu, když na vlastním těle
museli pocítiti, jak po t. zv. mírových smlouvách
byla inflací jejich vlastní měna zničena,
kolik bídy a neštěstí to mělo
za následek? Nepochybuji, že maďarská
penězokazecká historie je věcí naprosto
politickou, nikoli soukromou věcí pánů
Windischgrätze a soudruhů, nýbrž záležitostí
čistě politickou. Proto mluví osoby a
veškeré okolnosti. Maďaři se totiž
nespokojili smlouvou trianonskou, válka pokračuje
dále. (Posl. Vávra: Takové profesory máme
v Československu, pan dr Schollich má mládež
ve svých rukou! - Výkřiky. Hluk.)
Musíte se mnou německy mluviti, mám-li
vám rozuměti. (Posl. Sedláček:
Od republiky berete peníze, a ještě k tomu
dvakrát!) Pánové tu ukazují zvláštní
názory. My jsme ovšem tu jenom proto, abychom platili
daně a plnili všechny občanské povinnosti.
(Výkřiky posl. Sedláčka, Vávry
a Horpynky.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Žádám pány poslance, aby zachovali
klid.
Posl. dr Schollich (pokračuje): Myslím,
že nemá účelu mluviti s pány,
kteří mají takové názory, kteří
se domnívají, že jsme tu ve státě
jenom k placení daní, že si musíme dáti
všechno líbiti a že nemáme míti
ani práva projeviti zde své mínění.
Jest směšno, když zvláště
česká strana živnostenská, která
teprve před krátkou dobou vstoupila do koalice,
vystupuje dnes jako advokát tohoto systému. (Výkřiky.
- Hluk. - Místopředseda Stivín
zvoní). Velectění pánové,
my si od vás nedáme předpisovati své
chování, zvláště od zástupců
české strany živnostenské, která
teprve nedávno do vlády vstoupila jenom pro to,
aby také seděla u žlabu, aby nepřišla
zkrátka při různých darech, jež
tu padají se stolu. (Výkřiky.-Hluk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Prosím o klid. Žádám pány
poslance Vávru a Kyncla, aby nerušili
jednání. Prosím pana řečníka,
aby pokračoval.
Posl. dr Schollich (pokračuje): Budeme zde
mluviti, jak se nám líbí, t. j. jak chceme.
A budeme to dělati právě tak, jako vy ve
starém Rakousku, kde přece také nynější
president Masaryk až do posledního dne bral
svůj plat jako profesor a přes to v cizině
proti státu pracoval. (Výkřiky posl. Ostrého).
Místopředseda Stivín (zvoní):
Žádám o klid.
Posl. dr Schollich (pokračuje): Řekl
jsem před chvílí, že mírovými
smlouvami válka ještě zdaleka neskončila,
nýbrž že jde přes to dále, přes
veškeru konsolidaci, o ní se tolik mluví.
Za války bylo vydáno heslo, že ve válce
jsou všechny prostředky dovoleny, aby byl nepřítel
v boji přinucen na kolena. Velectění, když
srovnáte prostředky, jichž dost bylo používáno,
s nevinným prostředkem porušení měny,
pak musíte přece uznati, že je to dětská
hračka. Nechci mluviti o tom, že již v dřívějších
dobách se něco takového stalo. Nechci poukazovati
na to, že svého času Angličané
v době francouzské revoluce, v době assignátů,
rozvrátili francouzskou měnu. Nechci poukazovati
na to, že Napoleon použil tohoto prostředku r.
1809, aby rozvrátil měnu v Rakousku. Nechci mluviti
o tom, že takové podvody s měnou vždy
po válkách se vyskytovaly. Táži se jenom:
Jak přijdou právě Češi k tomu,
aby byli mravně rozhořčeni? Jak přijdou
k tomu, kteří přece po celou dobu války
a po válce pěstovali falšování
a dovedli je až k dokonalosti, jíž podobné
vůbec není v dějinách světa?
Jak malé je toto falšování měny
Maďarů proti falšování pravdy za
války, které mělo svoje východisko
v Northcliffově tisku, který po 4 léta neustále
rozhlašoval, co jsou to Němci vlastně za barbary,
který rozhlásil pohádku o vině Němců
na válce a pod. Dnes ještě, velectění,
vyskytují se tyto pohádky dokonce v českých
čítánkách. Tam se mluví o tom,
jací nekulturní barbaři vlastně my
Němci jsme, ačkoliv jste přece převzali
celou svoji kulturu od nás, od Němců. (Výkřiky
na levici.) Dnes nechci mluviti o tom, jak za války
s největší nesvědomitostí a bezohledností
byly rozšiřovány všechny pohádky
o válečných ukrutnostech, jako pohádka
o dětském sádle, kterou nedávno v
Americe vypravoval jeden anglický generál, který
to dovedl a který se nestydí prohlašovati,
že takovými zbraněmi bojoval. Nechci vyprávěti
o různých jiných pohádkách,
o usekaných dětských rukách, o ukřižovaných
děvčatech, o loupení a prznění.
Mohl bych vám tu uvésti dosti příkladů.
Když jsme vtáhli do Ruska, dostal se nám do
ruky tento časopis (řečník ukazuje
noviny). Dole je psáno, že jeden Francouz vymaloval
tento obraz na plátně. Tu prý se ukazuje
kultura německá. "Němečtí
válečníci proti bezbranným ženám
a dětem". Velectění, takovými
zbraněmi bylo tehdy bojováno. Měl
to býti boj proti nekultuře, proti barbarství
a jak všechna tato krásná hesla se jmenují.
Postupovalo se při tom s největší nesvědomitostí
a nesrovnatelnou ukrutností, aby byl německý
národ poražen. Nechci ani mluviti o různých
ukrutnostech, o vraždění německých
zajatců, o postupu Angličanů na moři,
kde oni stříleli bezbranné německé
trosečníky, nechci mluviti o zabíjení
různých zajatců, o mučednictví
těch lidí, ačkoliv dnes máme dosti
příkladů tohoto druhu ze zpráv francouzských
a anglických.
Nechci mluviti o tom, jak lidé byli rozhořčeni
na válku podmořskými čluny, zatím
co na druhé straně nenašlo se ani slova proti
blokádě hladem, proti odříznutí
dovozu potravin pro bezbranné ženy a děti,
při čemž zahynulo tisíce a tisíce
lidí. Čtyři roky, velectění,
zuřil podvod, lest, nízkost a sprostota a slavily
triumfy, bez jakéhokoli obmezení a nikdo na celém
světě tohoto postupu neodsoudil, nikdo hlasu proti
tomu nepozdvihl. A nyní, pánové, najednou
přicházíte a jste mravně rozhořčeni
falšováním peněz v Maďarsku! Vám
nepřísluší právo k tomu, zvláště
když posuzujete dřívější
události a historii vlastního státu svého
a jeho založení. Nechci začínati s grandiosním
falšováním Královédvorského
rukopisu, řetězem lží a podvodu ve starém
Rakousku. O tom by bylo možno psáti knihy. Projevy
Masarykovými, Benešovými a Kramářovými
mnoho se dostalo na světlo. Občerstvily se vzpomínky,
jak jste tehdy byli loyální, jak jste se ve starém
Rakousku předháněli v loyalitě k císařskému
domu a ke státu, a na druhé straně přes
loyalitu jste stát ničili a k jeho zničení
pracovali. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Když již jsme zde v Praze a šovinismus zde slaví
zvláštní orgie, chci uvésti příklad
z Prahy samé. "Národní Politika"
přinesla 24. prosince 1914 zprávu o zasedání
městské rady. Tam se praví: "Sdělení
ranních listů, že v našem městě
byly rozšiřovány letáky velezrádného
obsahu, vyvolalo debatu, která měla za následek
toto usnesení: Městská rada jménem
celého obyvatelstva bez rozdílu národnosti
vyslovuje jednohlasně své hluboké politování,
že živly, které se vymykají jakékoliv
odpovědnosti, chtějí svojí podvratnou
činností postaviti naši Prahu do takového
světla, které naprosto nesouhlasí s vlasteneckým
smýšlením veškerého obyvatelstva,
jež naše město při každé příležitosti
slovy i činy dalo na jevo". (Výkřiky
posl. dr Hnídka.)
Dne 10. srpna 1915 píše "Národní
Politika" - list brání se proti podezření,
že Češi nejsou vlastenečtí: "...
zvláště český národ, který
hned v prvních dnech mobilisace nežil takřka
v ničem jiném než v myšlence, aby všemi
silami přispěl všestranně ke šťastnému
a vítěznému provedení války,
k vyléčení nezbytných ran, v naději
ve šťastnou budoucnost říše a jejích
národů. Ukazuje se radostná obětavost
národa přinésti oběti pro říši
a její dynastii. To všechno je vysvědčení
o bezmezné oddanosti k říši, k bojujícímu
vojsku a zvláště k panovnickému domu".
Takových projevů mohl bych vám uvésti
dost. Avšak tím vám nic nevyčítám.
Jsem poslední, který by vám dělal
výčitky, že jste to tak prováděli.
Vy jste onoho státu nechtěli a používali
jste proto všech prostředků, abyste státem
otřásli a jej podkopali. Ovšem tu máte
se svými názory zcela pravdu, avšak, pánové,
když tak sedíte ve skleněném domě,
pak nesmíte házeti kamením! Kdo má
máslo na hlavě, nesmí choditi na slunce.
A proto nesmíte si hráti na soudce mravnosti nad
jinými, nesmíte jiným takového práva
odpírati. (Souhlas na levici).
Nechci mluviti o tom, co se stalo po té době, jakými
prostředky jste pracovali, abyste si zřídili
svůj stát, nechci mluviti o mnohém falšování
pánů Kramáře, Beneše,
o Memoiru III a o falšování Hanuše Kufnera
atd., avšak chci připomenouti vaše vlastní
prohlášení nezávislosti. Tenkráte
18. října 1918 vydala prozatímní vláda,
uznaná dohodovými mocnostmi, sestávající
z prof. Masaryka, Štefánika a dr
Beneše, nynějšího ministra zahraničí,
prohlášení o nezávislosti a v úvodě
praví: "Činíme tak proto, poněvadž
věříme, že žádný
národ nemůže býti přinucen žíti
pod panstvím, kterého sám neuznal."
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) To jste tehdy pravili, avšak řekli
jste dále: "Přijímáme ideály
demokracie a budeme je zachovávati, neboť po století
byly ideály našeho národa. Přijímáme
zásady americké, jak byly vysloveny presidentem
Wilsonem, zásady osvobozeného lidstva, skutečné
rovnosti národů a vlád, které všechnu
svoji spravedlivou moc odvozují od souhlasu ovládaných".
Ve snaze po pokroku zaručí - totiž Československý
stát - úplnou svobodu svědomí, náboženství,
vědy, literatury a umění, svobodu tiskovou,
shromažďovací a petiční. Menšiny
budou chráněny zastoupením odpovídajícím
jejich poměrům. Menšinové národy
budou míti stejná práva. (Výkřiky
posl. Horpynky a posl. dr Hnídka.) Takovým falšováním
byli tak zvaní dělitelé světa při
mírové konferenci napalováni dr Benešem,
Kramářem a soudruhy. Ti hlupáci, kteří
tehdy seděli pohromadě a namlouvali si, že
rozdělují svět, neměli ani nejprimitivnějších
zeměpisných vědomostí, a tak chtěli
v potupné mírové smlouvě versailleské
na věčné časy vysloviti vinu Německa
a tak také pojali do smlouvy saint-germainské ustanovení,
lež, že národy tohoto státu připojily
se dobrovolně, bez nucení v tento stát. (Výkřiky).
Pánové, ukažte nám jediný
dokument, jehož můžete v tomto smyslu použíti,
jediný projev vůle německého nebo
maďarského národa, že jsme chtěli
dobrovolně do tohoto státu. Čeho jste se
po založení státu na nás dopustili,
jaké nepřetržité falšování
se zde provádělo od založení ústavy
až do dneška, to vypočítávati nemám
času. Pohádka o národním státě,
pohádka o československé řeči,
pohádka o československém národě,
pohádka o rovnoprávnosti občanů: Švindl,
nic než švindl, podvod, nic než podvod! (Posl.
dr Hnídek: Nemáte snad stejná práva?)
Mluvíte o rovnosti občanů: Ve stech a
tisíci případech by se musilo zjistiti, že
se v tomto státě měří dvojím
loktem, že tu není rovnoprávnosti, že
práva existují jenom pro Čechy, a pro nás
jenom povinnosti. O tom by vám mohli vyprávěti
tisíce německých úředníků,
kteří vesměs byli od vás vyhozeni.
Kteří byli vyhozeni jenom proto, poněvadž
jsou Němci, přes lepší kvalifikaci,
přes znalost státní řeči. Podívejte
se na naše ústřední úřady,
nikde německý úředník, žádný
ministr. Tisíce německých důstojníků,
kteří musili opustiti službu, kteří
byli vyhnáni bez pense jenom proto, poněvadž
jsou Němci, tisíce německých dělníků,
kteří nemilosrdně byli vyhozeni na dlažbu
ze státních podniků jenom proto, že
jsou Němci. (Výkřiky na levici.) Pochopíte,
že jsme úplně ztratili cit pro právo
a spravedlnost a že zde ještě možno mluviti
jenom o spravedlnosti české. Vezměte pozemkovou
reformu, zestátnění lesů, vyvlastnění
namnoze bez náhrady, anebo za nepatrnou částku,
vyložená loupež německé državy.
Naopak, naši lidé venku vidí, jak se tyto odňaté
statky, tato německá půda rozdělují
nové české šlechtě, namnoze
bez peněz, která na zaplacení teprve musí
vydobýti peníze ze statků. Tak daleko již
zde zmizely mravní pojmy, že v nejbližší
době přikročíte k vyvlastnění
lázní, k vyvlastnění továren.
"Vyvlastnění" - podivuhodné slovo!
Dříve se říkalo prostě krádež,
loupež a podvod. Nechci ani mluviti o loupeži na německých
školách, o loupeži německého národního
jmění t. zv. vyplacením náhrady za
válečné půjčky atd. Pan ministr
Beneš, bohužel, odešel, byl bych rád
vyprávěl o slibu, který dal, když zde
bylo "vyvlastněno" německé zemské
divadlo. Slíbil, že bude vráceno, poněvadž
tehdy bylo celé mravní vědomí světa
otřeseno tímto hanebným činem; do
dneška Němci nedostali tohoto divadla zpět,
Chci uvésti jenom několik případů,
jak v tomto státě nutno oddělovati slova
a činy. Chci poukázati ještě na falšování
dat při sčítání lidu. V senátě
tehdy mluvil ministerský předseda Černý
a mezi jiným řekl: "Vláda byla vedena
snahou provésti soupis lidu ve smyslu zákona, zjistiti
objektivní pravdu a zajistiti každému občanu
bez rozdílu národnosti svobodné a neobmezené
zodpovědění předložených
otázek, zvláště pokud jde o přiznání
jeho národnosti. Chtěla také všechny
strany chrániti před zneužíváním
osobami nepovolanými. Opakuji ještě jednou,
že státní správa učinila veškerá
opatření, aby bylo provedeno sčítání
veskrze objektivně a spravedlivě za tím účelem,
aby najevo vyšla objektivní pravda. Tohoto cíle
bylo dosaženo. Výsledek sčítání
lidu bude věrným obrazem skutečných
poměrů". Nuže, velectění,
srovnávejte: V Hlučínsku bylo sčítání
lidu také provedeno; bylo tam napočítáno
7.700 Němců. Nyní při volbách
bylo odevzdáno v Hlučínsku 14.500 německých
hlasů od těch, kteří jsou starší
21 let. Vezmete-li ještě právě tolik
těch, kteří jsou mladší než
21 let, tu přijdeme k číslu nejméně
26.000 až 29.000 Němců. Napočítáno
jich bylo jenom 7.700. (Výkřiky.) Domnívám
se, že vám to ukazuje, co si máte mysliti o
sčítání lidu. Tak to jde dále,
řetěz nepřetržitých podvodů,
počínaje listinou ústavní přes
četná porušení ochrany menšin až
na dnešní hru na parlament.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Volám pana řečníka za tento výrok
k pořádku.
Posl. dr Schollich (pokračuje): Když
si nyní představíte, v jakém rámci
se tu odehrává parlamentarismus, jak je tu oposice
vydána posměchu, oposice, která představuje
skoro většinu, pak zajisté nutno pochybovati
o tom, že Čechové vůbec vědí,
co parlamentarismus a demokracie jest. Již máme dosti
příkladů o zrušených slovech
ministerských. A před tím uvedl pan kolega
dr Czech čestné slovo, které dal pan
ministr Švehla svého času v jazykové
otázce. Mohl bych uvésti ještě
já slova, abych ukázal, že pánům,
ať již sedí na ministerských lavicích
nebo bůhvíkde, je každý prostředek
dobrý, aby nás Němce oklamali, obelhali,
a že jim ani čestné slovo není
svato. Nechci mluviti o jiných kapitolách, o neuvěřitelné
korupci a pod. Avšak poněvadž se pánové
rozčilují nad falšováním peněz
v Maďarsku: Co již se zde ve státě vykradlo
a zfalšovalo od všech možných a nemožných
směrodatných míst! Panu ministru Mičurovi
bylo vytýkáno, že kradl, avšak on až
do dnešního dne nevyvodil z toho důsledků;
a my vidíme naopak, že tu vyrůstá nová
šlechta, jak si ministři a čeští
členové parlamentu kupují statky, bohatnou,
kdežto dříve neměli ani druhý
pár kalhot. Co si chcete mysliti o státu, když
nyní je ministrem spravedlnosti Viškovský,
který tolik let klidně přijímal a
trpěl bezpráví, které bylo činěno
Němcům pozemkovou reformou? Domnívám
se, že česká justice musí se opatřiti
pevnější páskou, poněvadž
úplně oslepla od té doby, co Viškovský
stojí jí v čele. Nechci mluviti o korupci.
Nedávno se objevil v časopise výkaz, kde
se praví, že v 6 letech trvání Československa
bylo zatčeno 513 veřejných funkcionářů
pro trestný čin. Na stejném teritoriu bylo
v Rakousku potrestáno v 50 letech jenom 17 veřejných
funkcionářů.
To samo ukazuje naprostý úpadek morálky v
tomto státě. Tak byl systematicky ničen pojem
práva a spravedlnosti, pojem poctivosti a pravdy. A pánové
se chlubí ještě svými velkými
činy. Nedávno na př. bylo v "Národních
Listech" napsáno od jakéhosi českého
vlastence, že se chlubí tím ještě
dnes, že za války falšoval povolávací
lístky znějící na B a C. Přepsal
je na A, poněvadž se týkaly Němců
a Maďarů, kteří musili odejíti
na frontu. Ten člověk líčí
tento vyložený podvod veřejně a nemá
ani tolik mravního uvědomění, že
se tím sám odsuzuje. Tak, pánové,
vypadá právo v tomto státě! Můžeme
tedy mluviti o jakémsi právu československém;
neboť zde není právo ničím jiným,
než brutálním násilím, mocí,
loupeží a krádeží na všech
stranách. (Potlesk na levici.) Dnes se nám
káže o svatosti přísahy. Nevím,
kolikráte jsem již ve svém životě
přísahal v tomto státě ve všech
svých funkcích: jednou mezi jiným řekl
velikán z vás, vůdce, páter Zahradník
ještě, k tomu duchovní - ovšem český:
"Přijde-li ke mně český legionář
a bude se zpovídati, že porušil přísahu
rakouskému císaři, dám mu rozhřešení".
Takový názor měl ten člověk
o svatosti přísahy. A budu vypravovati ještě
druhý příklad, který vám snad
není znám. Bývalý major rakousko-uherské
monarchie žádal po převrate od českého
ministerstva, aby mu byla do pense započítána
4 léta, která ztrávil v zajetí. Ministerstvo
rozhodlo, že zákonná podmínka není
splněna. Neboť požaduje se v zákoně
dobrovolný vstup do legií před 28. říjnem
1918. Ten však k nim přišel teprve po převrate.
Stěžoval si proti tomu, stěžoval si, že
do legií vstoupiti vůbec nemohl, poněvadž
ještě byl vázán přísahou
rakouskému státu, a teprve v okamžiku, kdy
stát se zhroutil, byla také jeho přísaha
vyřízena, a potom že hned vstoupil do českého
vojska. Zástupce ministerstva Národní
obrany hájil názor, že tehdejší
přísaha nebyla pro Čecha závazná,
že bylo povinnosti stěžovatelovou, aby ještě
před převratem do ruských legií vstoupil.
(Posl. Horpynka [německy]: Tedy povinnost zrušiti
přísahu!) To je vyložená povinnost
zrušiti přísahu, jak správně
praví kolega Horpynka, t. j. jinými slovy:
Můžeme přísahati kolikráte chceme,
přísahy nás žádným způsobem
nezavazují.
Uvádím to jenom proto velmi obšírně,
abych ukázal, že dnes stojíme v tomto státě
před zříceninami morálky, (Souhlas
na levici.) že vy jste každý pojem práva
a spravedlnosti a mravnosti již od let systematicky šlapali.
Neboť to bude dělati přece škola. Co se
tu zde dnes odehrává, vštěpují
ve škole šovinističtí učitelé
do mladých srdcí a to roste. Není mým
úkolem, abych posuzoval, co přinese budoucnost;
jak se má udržeti stát, který je vybudován
na takových základech, jak se má udržeti
bez mravního základu a podkladu. Neboť pro
tento stát nelámu si hlavu. To ponechávám
vám, kteří jste stát vytvořili
a založili. Avšak my víme, že jednou také
přijde den kdy pošlapané právo, zprzněná
svoboda a znásilněná pravda přijde
zase ke cti a získá cenu ve světě.
Dnes ovšem je svět ovládán zločinectvím
ve velkém, které namnoze státy vládne,
které ve všech státech směřuje
k tomu, aby byly národy potlačovány
a zotročeny, národ německý právě
tak jako národy jiné. Také zde jsou neviditelné
ruce u díla, zrovna tak jako ve Francii a ve státech
jiných. A vy dnes mluvíte o demokracii a užíváte
jiných podvodných slov! Avšak my se s vámi
domníváme, že pravda zvítězí,
že toto slovo jest pravdivé. Neboť dějiny
řízeny jsou věčnými, železnými
zákony a události světových dějin
řadí se vedle sebe s neúprosnou a nevyhnutelnou
logikou. Tak víme a jsme skálopevně přesvědčeni,
že: také potupné mírové smlouvy
versailleská a st. germainská jednoho dne zmizí
před mocí práva a sebeurčení,
poněvadž dříve nebude v Evropě
klidu, ježto nikdy nedojde ku konsolidaci států
a národů. A toto právo na sebeurčení
budete nám musiti jednou dáti, i když se dnes
tomu ještě smějete. Dnes proti tomu bojujete
zákonem na ochranu republiky a pod. Avšak nemůžete
vytrhnouti z našich srdcí vědomí kulturního
a osudového společenství s německým
národem, i když hranice ještě více
zabedníte. Dnes, ve věku radia, jde německé
slovo, německé umění a německá
kultura do celého světa, a také my v tomto
žaláři máme zde příležitost
spolu to prožíti a prodělati. Přál
bych vám, abyste byli svědky slavnosti osvobození
Kolína nad Rýnem v Německu z 31. ledna na
1. února. Jak jsme to spolucítili v našem žaláři,
když tam zástupové německého
lidu mohli dáti výraz svým citům,
že jest prost pout, anglického jha, které ho
jistě tak krutě netížilo, jako nás
zde tlačí jho české. Přál
bych vám jen, abyste včas obrátili a v zájmu
svého státu přišli k rozumu, neboť
každá trpělivost má svůj konec,
a také trpělivost německého lidu.
My jsme si nechali velmi mnoho líbiti, avšak dočkáte
se, že také náš národ vstane jako
jeden muž, aby toto cizí panství setřásl.
Heil! (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Nahlédnutím do stenografického protokolu
zjistil jsem, že pan posl. dr Schollich pronesl neparlamentní
výroky, jimiž dopustil se zvláště
urážky členů vlády. Volám
ho proto dodatečně k pořádku. (Výkřiky
posl. Dubického.)
Slovo má dále p. posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno!
Kdyby se zde bylo chtělo mluviti o parlamentarismu "bylo
by se musilo očekávati, že předseda
vlády zde vystoupí a odůvodní nám,
proč byl parlament odsouzen k dvouměsíčnímu
mlčení. Předseda vlády byl by
zde musil mluviti o úředních zprávách
stran výsledků restrikce úředníků
a o pilných návrzích oposice. Předseda
vlády byl by zde musil zodpověděti a odůvodniti
způsob a opožděné vydání
prováděcího nařízení
k jazykovému zákonu. Předseda vlády
by zde byl musil odůvodniti zákon o úřednících
a ministr zahraničí by byl mohl něco říci
o Locarnu, byl by musil mluviti o výrocích svého
starého přítele Mussoliniho o Československé
republice, byl by musil vypravovati o nastávajících
reparačních platech a byl by se musil konečně
zmíniti o poměru ke všem státům,
ne toliko k Německu, Rusku a jiným. Místo
toho ráčil pan ministr zahraničí pouze
pomoci svým šovinistům z nesnází
a pomoci jim naplniti noviny, zabývaje se aférou
padělání franků. Jest na nás,
abychom s tohoto místa pojednali především
o otázce, jíž se nyní zabývá
celé sudetské Němectvo.