Dějiny chování se tohoto státu k německému
národu jsou nepřetržitým řetězem
nedodržených slov. Mluvilo se o novém svobodném
Švýcarsku. V jednom státním pamětním
spise, jenž jest znám pod názvem Mémoire
III, ministr zahraničí dal slavnostní slib
- později se ovšem chtělo bagatelisovati tento
státní pamětní spis, ale byl to slavnostní
státní pamětní spis - že se Němcům
nebude sahati na školy, že se Němcům ponechají
úředníci a soudci a že německý
jazyk bude plnoprávným druhým jazykem zemským.
Roku 1920 nynější min. předseda dr Švehla,
přislíbil nejslavnějším způsobem
německým zástupcům národa spolupůsobení,
až bude vydáno jazykové nařízení.
Tomu slovu nedostál. U nás ministerské slovo
nemá více kursovní ceny. Smím upamatovati
pány z národa českého, jak posuzují
nedodržená slova? Když slib královské
korunovace v Praze, daný roku 1870 známým
císařským reskriptem, nebyl splněn
následkem změny ve vídeňské
vládě, český národ dal
tento císařský reskript, vytištěný
na měkkém papíře, rozdávati
v statisících výtiscích v celé
zemi. Můžete teď rozuměti, jak si vážíme
českých slov ministerských a českých
papírů, jež se vůči nám
nedodržují. (Potlesk na levici.) Slavnostně
musím protestovati na tomto místě proti bezpráví,
spáchanému na našem národu donucovacím
jazykovým nařízením. Bojovali jsme
proti jazykovému zákonu, který byl usnesen
v revolučním shromáždění,
aniž byli dotázáni zástupci sudetsko-německého
obyvatelstva, ačkoli se v jiných státech,
i v Estonsku, při úpravě jazykové
otázky přibírají zástupci dotčených
národů ke spolupráci, mají-li se utvořiti
právní normy jazykové. Vy však jste
prohlásili nad námi jako v Honolulu nebo v Botokudsku
jazykové normy jako trest. Protestovali jsme proti tomu,
protože tento tak zvaný jazykový zákon
dělá rozdíly, protože mluví o
našem jazyku jako o jazyku menšinovém v krajinách,
kde tvoříme 80, 90 a 100% obyvatelstva, a kde bydlíme
přes 2000 let, v zemi, v obcích, kde sudetské
němectví bez ustání žije a kde
jeho dějiny nikdy nedoznaly přerušení.
I ten stav, proti kterému jsme bojovali, ale s kterým
jsme se již musili smířiti jako s danou skutečností,
i tento stav se ještě zostřuje. A protože
je několik málo českých soudců,
kteří napravili nesmysl a opravili bezpráví,
protože Nejvyšší správní soud
ve svém rozhodnutí o jazykové stížnosti
156 německých hostinských prohlásil,
že podřízené úřady a ministerstvo
obchodu jednaly proti právu a činily bezpráví,
proto jste k jazykovému nařízení přilepili
ustanovení, takořka zvenčí přilepili,
v němž dáváte každému okresnímu
pašovi možnost, aby vydával libovolně
jazykové normy pro náš německý
život. V Praze, kde každá starší
stavba mluví o německé kultuře - i
tato budova, ve které mluvíme, byla podle českého
způsobu vyvlastněna německému kulturnímu
životu - v tomto městě, kde i český
král Václav II. pěl německé
písně milostné, nedává se našemu
jazyku domova. Pražský Němec, jenž přijde
do úřadu a prosí, aby byl vyslýchán
německy, může býti potrestán,
uzdá-li se českému šovinistovi, aby
mu oktrojoval znalost českého jazyka. "Ale",
řekne se, "dáváme vám jistý
počet okresů, kde se úřaduje vlastně
jen německy"; ale v každém okresu má
každý politický úředník
a každý písař u soudu možnost,
podle libovůle zúžiti právo německého
jazyka. Až do nejposlednější vesnice chcete
míti pro svůj jazyk právo pána. Chcete
zacházeti s naším jazykem jako s trpěným
dorozumívacím prostředkem. Toto nařízení
si najednou osobuje proti právu a zákonu prohlásiti
na ráz civilní geometry, civilní inženýry,
civilní horní inženýry za veřejné
orgány, pro jejichž úřadování
mají platiti jazyková nařízení
a jazykový zákon. Místo abyste byli dodrželi
pětiletou lhůtu, označenou sice slovem "může",
ale přesto stanovenou jakožto normu morálně
závaznou, abyste utvořili přechodná
ustanovení, aby se nové jazykové normy mohly
vžíti, použili jste této přechodné
doby libovolně, abyste utvořili ordonancemi různých
podřízených orgánů stav jazykového
bezpráví a zmatek, jemuž není rovno.
A teď přicházíte a teprve teď předpisujete
jazykové zkoušky pro nečeské úředníky,
bez norem pro tyto jazykové zkoušky, čistě
proto, abyste úředníky nečeské
národnosti vystavovali libovůli zkoušejících
orgánů. Máme případy, nad nimiž
vstávají vlasy na hlavě. Sám jsem
upozornil pana ministra spravedlnosti na to, že jednomu německému
soudci byla dána nedostatečná kvalifikace
proto, že nějaký česko-židovský
rada vrchního zemského soudu chtěl dáti
průchod své zášti a vydal mu proto vysvědčení,
že neovládá státního jazyka.
Já sám jsem panu ministrovi předvedl onoho
německého úředníka, jenž
ovládal dokonale český jazyk, ale onen člověk,
jenž provedl tento podskočný čin, nedostal
důtky a sedí ještě dosud ve státní
službě. Dožili jsme se případu,
na př. v Teplicích-Šanově, že při
jazykové zkoušce byl dán úkol poštovním
úředníkům o státoprávním
významu vkročení Němců na belgickou
půdu roku 1914. Jsem přesvědčen, že
kdyby se většině pánů na ministerské
lavici dal úkol, aby vypracovali takovou úlohu,
že by před mezinárodním zkušebním
forem propadli s "nedostatečnou". Dožili
jsme se případů, pánové, že
byl dán restrikční certifikát německým
úředníkům pro nedostatečnou
kvalifikaci, protože neovládají státní
jazyk, ačkoli již několik měsíců
měli v ruce vysvědčení o jazykové
zkoušce. Jest to tedy šílená libovůle
a bezprávný stav, jemuž není rovno.
Pánové, kteří mluví o právu
a zákonu a ve starém Rakousku tak na plná
ústa mluvili o autonomii, myslí, že nás
Němce mohou oloupiti jazykovými nařízeními
o poslední zbytek samosprávy a zoškliviti nám
radost z obecního života. Nechci o tom mluviti, že
každý držitel moci v okresu může
požadovati, aby se v nejodlehlejší obci v horách
úřadovalo česky; nesmysl tohoto nařízení,
jemuž by se i Čech musil smáti, vyplývá
z toho, že toto nařízení dává
okresnímu hejtmanu právo, aby vyžadoval
obecní vyhlášky i v malých obcích
též v českém jazyce a že se to
vztahuje i na vybubnování. Pravděpodobně
invalidní, sedmdesátiletý obecní sluha
- jenž obstarává vybubnování
nebo roznáší vyhlášky starostovy
s kladivem v ruce od domu k domu bude musiti také ještě
skládati jazykovou zkoušku. Proti tomu voláme
své obyvatelstvo v boj, a ten boj povedeme. Myslím,
že si náš lid dal mnoho líbiti. Jde-li
však o jazyk, pak asi přejde i dobrosrdečného
sudetského Němce jeho dobrosrdečnost, a pány,
již se tomu dnes smějí a vysmívají
se ve svých novinách rozhořčení
Němců, přejde ještě výsměch
a posmívání. Myslí-li Češi,
že svým jazykovým nesmyslem zničí
veřejnou správu a obecní hospodářství,
nebo že z nich mohou udělati blázinec, mohou
to činiti. My však nepřestaneme organisovati
svůj národ k boji proti tomu, a uvidíme,
bude-li jim milejší úplný blázinec,
čímž toto jazykové nařízení
bude přivedeno ad absurdum, než spravedlivý
ohled na naše právo. My, strany, jež náležejí
k německému svazu, přijaly jsme tento boja
povedeme jej spolu se všemi Němci, již jsou dobré
společné vůle. Přežili jsme hraběte
Badeniho s jeho jazykovým nařízením,
přežijeme také pana Švehlu s jeho
jazykovým nařízením. (Potlesk na
levici.)
Smím říci jen ještě jiné
slovo: Sami v nouzi a sami bojujíce o svá jazyková
práva, my sudetští Němci nezapomínáme
také takových národních sourozenců,
již snad musí ještě tíže bojovati
za svou národnost, za svůj jazyk, a právě
protože pan Mussolini svá nařízení
takořka odůvodňuje postupem Československa,
právě proto s tohoto místa posíláme
přes všechny hranice pozdravy svým bratřím,
svým bratřím v jižním Tyrolsku.
(Potlesk na levici.) A tak jako v severozápadních
Čechách v starém městě Duchcově,
jež pořád ještě má německou
většinu, stojí pomník našeho Waltera
z Vogelweide, jako v Bolzanu - ne snad, že bychom chtěli
roznítiti spor sedmi měst, ale pouze abychom ukázali,
že společná německá kultura a
takový německý básník patří
nám všem - věci se neúprosně
vyvinou a přijde čas, kdy pomník Waltera
z Vogelweide v jižním Tyrolsku uzří
svobodnější pokolení, a přijde
také čas, kdy pomník Waltera z Vogelweide
v Duchcově pozdraví svobodné Němce.
(Potlesk na levici.)
Dověděli jsme se z novin, že pan dr Beneš
pro výrok pana bavorského ministerského předsedy
dr Helda dal svým zástupcem panem dr Kroftou zakročiti
v Berlíně. Pan dr Held není stoupencem naší
strany, ale říkám: Sudetské Němectvo
děkuje každému německému státníkovi,
jakož i každému, jenž za hranicemi
v kterékoli zemi má porozumění pro
postavení sudetských Němců. (Potlesk
na levici.) A osobuje-li si pan dr Beneš
právo, zakročiti ve Vídni ve prospěch
vídeňských německo-rakouských
státních občanů československé
národnosti, pak zajisté bude také státník
v Německé říši míti právo,
aby pronesl slovo ve prospěch nás sudetských
Němců. (Souhlas a potlesk na levici.)
Rádi bychom od pana dra Beneše slyšeli,
co asi řekne na ony výroky svého milého
spojence Benita Mussoliniho, podle nichž tento odůvodňuje
svůj postup proti jihotyrolským Němcům
příkladem Československé republiky.
Snad pan ministr zahraničí, jenž jinak v maličkostech
je tak hovorný, bude tak laskav, aby ve svém závěru
o této záležitosti, jež bezpochyby budí
zájem veřejnosti, dal odpověď. Musilo
by se míti vlastně zato, že by vyžadovala
čest jeho milované republiky, aby řekl
slovo k tomu, jsou-li tyto výroky podle jeho názoru
na místě a vhodné, nebo musí-li býti
odmítnuty jako neodůvodněné. (Výkřiky
na levici.)
Dovolte mi teď několik slov k výrokům
pana dr Beneše o aféře padělání
franků. Není otázkou, že odmítáme
takové methody boje. Je jenom otázka, má-li
právě dr Beneš mravní legitimaci,
aby mluvil v té formě, jak to zde učinil.
Jest bezpochyby právem odpovědného státníka,
aby zakročil, kde snad takovými zločinnými
opatřeními je ohrožen majetkový stav
státu a jeho státních občanů.
Když tedy pan dr Beneš jakožto vedoucí
ministr se o to postará, a též se chce postarati
přátelským zakročením u jiných
států, by tento stát a jeho občané
nesprávnými manipulacemi zoufalých lidí
nepřišli ke škodě, každý to
schválí. Jinak tomu však jest, vede-li proti
jinému státu řeč, která se
jinde ve světě vykládá jako nepatřičné
vměšování. (Výkřiky
posl. dr Jabloniczkého.) Aféra padělatelů
franků je podle našeho názoru záležitost,
která se týče nejvýše poměru
Francie k Maďarsku. Způsob, jak bylo provedeno vyšetřování,
jest přece vnitřní záležitostí
maďarskou. My jsme úplně neutrálními
a objektivními vůči mocenským poměrům
v Maďarsku, ale zde jest skutečnost, že se se
strany anglické a i nepředpojaté francouzské
zjistilo korektní chování maďarské
vlády v této záležitosti. To musí
cizímu neutrálnímu pozorovateli stačiti.
Pánové! Když r. 1914 po zavraždění
Františka Ferdinanda rakouská vláda způsobem
trochu daleko sahajícím žádala účast
na provedení vyšetřování v Bělehradě,
trvání na tomto požadavku a opačný
názor Ruska konec konců roznítilo světový
požár, protože se to tenkrát považovalo
za vměšování do vnitřních
záležitostí jiného státu, za
brutalisování malého státu. Zde se
však myslí, že se může stále
beztrestně kopati do nešťastné země.
Morální stránka věci, říká
pan dr Beneš, vyvolala hluboký odpor. (Výkřiky
na levici.) Je charakteristické, že zde pan dr
Beneš mluvil patrně, aby svou vážnost
tu a tam také již trochu popraskanou, znovu natřel;
avšak v anglickém a francouzském tisku bylo
poněkud osobivé vystupování jistých
českých listů velmi ostře odmítnuto.
Mluví-li se však o morální stránce,
jež vzbudila odpor - bylo zde již jednáno o vystupování
Francie ve válce, o oné propagandě, jež
se teď označuje Angličany a Američany
samými jako ohromná lež. Ale jak to vlastně
je s odebráním ruského zlatého pokladu
československým vojskem po ukončení
světové války? Jaká to je aféra?
A nejsou-li listiny, jež byly zaslány jako pamětní
spis k vyjednávání o míru do Versaillesů
a do St. Germainu daleko horšími padělky, protože
rozhodly o osudu milionů lidí? (Potlesk na levici.)
Dnešní aféra, říká
dr Beneš, vyplývá z téže
mentality a politické psychologie jako padělání
české koruny a jihoslovanského dinaru
v letech 1919 a 1921. Ale co v Maďarsku vytvořilo
onu mentalitu, která vedla k herostratovským nešťastným
činům Windischgrätze a jeho druhů?
Národ byl zkomolen na hlavě i údech, krvavý,
života neschopný trup byl týrán a kusy
vyrvány z jeho těla. A nedovoluje se mu volba jeho
útvaru vlády. Člověk nemusí
býti přítelem Habsburků, ale stát,
v jehož ústavě stojí, že národ
je jediným zdrojem moci, nemá morální
oprávnění, aby jinému národu,
nešťastnému národu, mohl předpisovati,
pod jakým útvarem vlády se má cítiti
šťastným. (Souhlas a potlesk na levici.) Právě
tak, jak se myslí, že se může zabrániti
námitkami na věky věkův připojení
Německo-Rakouska k Německu. Pánové
myslí, že když jiným házejí
klacky pod nohy, mohou tím zastaviti světové
dějiny. To jest velmi dětinské počínání.
Ještě něco jiného, pánové,
jelikož je řeč o padělcích.
Dožili jsme se přece toho, že v tomto státě
při psychologickém rozpoložení doby
poválečné se děly také takové
věci, jenom v menších rozměrech než
v Maďarsku. Dožili jsme se přece toho, že
stát takořka vysílal úředníky
ministerstva financí jakožto agenty provokatéry,
aby chudáky přiměli k tomu, aby falešně
okolkované peníze přijali a dali do oběhu.
Připomínám případ Gabriela
Chládka, jenž jako úředník ministerstva
financí, opatřen všemi plnými mocemi
a legitimacemi, cestoval po zemi. A tu se při této
státní morálce nejpověstnějšího
rázu opováží někdo mluviti o
morální stránce záležitosti
jiného národa? Takové morálně-kyselé
rozhořčení má nejmenší
mravní oprávnění. Události
v Maďarsku se jeví panu dr Benešovi jako
koncentrace politických proudů s vnitropolitickými
cíli, jako proudy monarchistické a antisemitské,
nepřátelství proti sousedním státům
a proti Francii. A pak přicházejí jisté
tiskové orgány a přinášejí
také podezřelé zprávy o účasti
osob v Bavorsku atd. Zdroje těchto zpráv jsou však
tytéž hlasy tisku, které byly ve stokách
časopisů "Stunde" a "Abend"
právě tyto dny znázorněny ve vší
své slávě. (Výkřiky na levici.)
A poukazuje-li pan dr Beneš na antisemitské
proudy, myslím, že ten problém nepochopil v
jeho hloubi. Nejsme straníky těchto národních
maďarských vrstev, ale zajisté vědí,
proč jsou takto orientováni, zajisté vědí,
co tak zvaní padesátikrejcaroví Maďaři
učinili jejich ubohé zemi, vidí asi, jak
jejich ubohá země, zrovna tak jako Německá
říše a Rakousko, je teď dána na
pospas americkému mezinárodnímu židovskému
kapitalismu. Také Československo, až přijdou
platy reparační, bude se se svými občany
na ten problém dívati s jiné strany, než
jak dnes ráčí pan dr Beneš líčiti
svým projevem, patrně vedeným menším
porozuměním.
Pan dr Beneš na konci svých vývodů
mluvil také něco o středoevropském
Locarně. Máli toto středoevropské
Locarno takto vypadati (Německý výkřik:
Nejnovější pupek světa!), má-li
býti vedeno z nejnovějšího pupku světa
v Praze, pak tomu mohu věřiti, že právě
tak jako tak zvané velké Locarno ještě
dávno nepřinese světu skutečné
uspokojení. Vidí se již teď, že se
chce i Německo při vstupu do Svazu národů
dodatečně ošiditi, i za součinnosti
pana dr Beneše, řidiče zahraniční
politiky státu československého. Češi
mají patrně starost, že, až bude Německo
ve Svazu národů, ať již budou jeho rádci
kdokoli, bude také tak trochu zastáncem utlačovaných
Němců a jiných menšin. Mají-li
však Češi před tím strach, pak
mají jediný prostředek: uspokojiti nás
a nedávati nám příčiny, abychom
si mohli právem stěžovati doma nebo v cizině.
Nebojíme se tedy českých donucovacích
prostředků, českých jazykových
donucovacích nařízení a nebojíme
se také výhrůžek českým
Mussolinim. Sudetské Němectvo překonalo páni
Čechové jsou národem dějin znalým
byť i s velkými ztrátami, bouře doby
husitské a jako po krupobití zotavila se německá
města po době husitské. Obraz dneška
jsme již zažili. Viděli jsme, jak čeští
páni - tehdy to byla bývalá česká
šlechta - na př. roku 1615 zákonem zemského
sněmu chtěli stanoviti takové předpisy
jako dnes, že totiž občan země, jenž
česky umí, ale nechce česky mluviti, bude
vypovězen do 6 měsíců. Tyto námahy
tehdy bídně ztroskotaly, tak jako ztroskotají
dnes námahy, jazykovými donucovacími nařízeními
dáti našemu pohraničí červeno-bílo-modrý
nátěr a trvalé zbarvení.
Tázali se nás, proč jsme předevčírem,
když přece prohlašujeme, že držíme
tolik na parlamentní formy, vyrušovali pana dr Beneše
a nenechali ho mluviti hlasitě a jasně před
celým světem? Proč jsme ho vyrušovali?
Protože je otcem onoho Memoiru III, protože je otcem
oné lži, na níž bezpráví
nám učiněné v tomto státě
bylo založeno jako právo; protože je otcem onoho
pamětního spisu, který nám zajišťoval
rovnoprávnost německého jazyka, jelikož
se teď jeví snahy stlačiti jej nařízeními
na úkol trpěného dorozumívacího
prostředku méněcenných, méně
vzdělaných lidí, protože je otcem oné
státní listiny, jíž nám byla
slíbena správa našich škol, o jehož
upřímnosti svědčí tisíce
zavřených německých školních
tříd; protože je otcem onoho pamětního
spisu, jímž nám bylo slíbeno, že
se ponechají naši němečtí úředníci
a soudcové, jelikož jsme právě viděli,
jak se podvodným restrikčním zákonem
nejen provádí podvod na celé veřejnosti,
ale že se ho také zneužívá k tomu,
aby se tisíce německých státních
úředníků a dělníků
vyhodilo na dlažbu. Proti tomu může pan Beneš,
chce-li, vyhazovati miliony peněz na propagandu v cizině,
úsudek světa o státu a jeho řidiči
jest dávno jasný.
Pánům Čechům však říkáme
- a tím chci končiti: Sudetsko-německý
dějepisec, Berthold Bretholz, jenž české
poměry zná poněkud podrobněji, říká
na konci svého díla "Geschichte Böhmens
und Mährens": "Teď však po převratu
byla po prvé možnost, aby se Němci a Čechové
bez moci šlechty a nátlaku vladařova mohli
dohodnouti muž s mužem. Když se však nerozumělo
době", říká ke konci ",bude
platiti slovo: Každý národ si sám staví
své pomníky a každý národ si
sám kope své hroby." Čechům však
můžeme dáti ujištění, že
jsme si své pomníky zakopali, ale ještě
dlouho nepomýšlíme, abychom si sami stavěli
své náhrobky. (Potlesk a souhlas na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále p. posl. dr Korláth.
Posl. dr Korláth (maďarsky): Vážené
dámy a pánovia! Po tej tlačovej kampani nekvalifikovateľného
tónu a tendencie, ktorú zahájily vládné
listy vo spojení z frankovou aférou proti celému
maďarskému národu, nie je možné
bez trapného pocitu prehovoriť o odpovedi pána
ministra zahraničia v tejto veci danej. Lebo veď krivé
podozrenie a potuteľná pomluva postihla v tomto boji
každého, kto sa narodil Maďarom. (Výkřiky
maďarských poslanců.)
Zdá sa, že odpoveď pána ministra
zahraničia, ktorú dal v tejto veci, zrodila sa už
v znamení rozmyslu a kľudu, ba čo viac ku koncu
svojej odpovedi ponúka okyptenému a horečkou
oslabenému Maďarsku stredoeuropské Locarno.
Rozumný člověk nesmie sa diviť, a tedy
ani v tomto parlamente nikto sa nesmie diviť tomu, že
my Maďari i v tejto veci zmieňujeme sa o Maďarsku
so sympatiou, ba láskou. (Různé výkřiky.)
Toto však nezmätie našu objektivitu a my nezabudneme
na povinnosť, ktorú máme voči republike.
Naše sympatie neplatia peňazokazcom.
Nechcem sa zabývať podrobnosťami tohoto zločinu,
avšak ja nielen prízvukujem, ale aj vážne
činím to, čo pán minister zahraničia
vo svojej reči tiež prízvukuje, avšak
sa toho vôbec nedrží, t. j. "nechcem sa
vmiešovať do vnútorných záležitostí
cudzieho štátu". Rozhodovať v tejto veci
v každom smere je právom a povinnosťou maďarského
súdu, a toto rozhodovanie nesmie byť ovlivňované
a terorizované cudzím štátom, ktorý
chce zjednať kľudné ovzdušie.
Posledná časť odpovedi pána ministra
zahraničia je vlastne tá, ktorá nás
priamo zaujíma. Po tejto stránke totiž ponúka
on širokým gestom, ako spojenec víťazných
štátov, Locarno, ponúka Maďarsku stredoevropský
garančný pakt. (Výkřiky maďarských
poslanců.)
Nás v Československu zavretých Maďarov,
avšak ešte v širšom smysle slova celé
Slovensko a Podkarpatskú Rus zaujíma táto
otázka tak priamo nielen preto, lebo prajeme Maďarsku
úprimne mier a ukľudnenie, ale obzvlášte
tiež preto, lebo na napjatý pomer medzi Československom
a Maďarskom, na nedostatok obchodných smlúv,
na všetky tie obmedzenia, colné rampy, cestovné
a dopravné a iné prekážky dopláca
v prvom rade odveké obyvateľstvo Slovenska a Podkarpatskej
Rusi, tedy Slováci, Nemci, Poliaci a Rusíni, a tomuto
musíme pripisovať, že tepny nášho
hospodárskeho života sú prerezané a
že my všetci v pravom smysle slova hospodársky
hynieme, náš továrenský priemysel, obchod
a poľné hospodárstvo biedne živorí.
(Souhlas maďarských poslanců.)
S poľutovaním musíme však prehlásiť,
že prejav pána ministra zahraničia nemôže
vzbudiť v naších dušiach uspokojenie, a
predsa jak krásné by to bolo, keby tento prejav
bol úprimný. Len s rezervou prijímame tie
prehlásenia, lebo predchodzie a nasledujúce udalosti
nás k tomu opravňujú. Sedem rokov známe
už pána Beneša a dobre je nám známa
jeho Jánusova tvár. Vieme, že táto odpoveď
ani teraz neplatila nám, ale západným veľmociam,
ktoré ho už tiež začínajú
poznávať a pozorujú ho s určitou pochybnosťou,
či je on vlastne opravdu štátníkom
veľkých koncepcií alebo či je len intrikánom
nebezpečným pre mier Europy, ktorý len preto
hovorí o konsolidácii strednej Europy, aby tým
oslepil západné veľmoci. (Různé
výkřiky.)
Môžeme totiž konštatovať, že Beneš
dal sa svojou stranu interpelovať a že ponúkal
stredoeuropské Locarno len preto, lebo žiarlil na
svoju autoritu, ktorá už začína blednúť
na západe, ktorý pod tlakom hospodárskej
nutnosti už si úprimne praje mier, a túto autoritu
chce Beneš týmto spôsobom si zase vydobyť.
Podľa nášho názoru tedy nečiní
to z popudu úprimnej mierumilovnosti, ale len preto, aby
sa zdal byť zase štátnikom. V tomto mojom
presvedčení utvrdzuje ma jeho najnovšie príkré
stanovisko, zaujaté pred Sväzom národov vo
veci štátneho občianstva a domovskej príslušnosti
a posledne vydané a Mussolinim tak charakteristicky predložené
jazykové nariadenie, ktoré zjavne porušuje
mierovú smluvu, ústavnú listinu a samo o
sebe stačí, aby zarazilo cestu duchu smierlivosti
a Locarnu.
Avšak v našom presvedčení utvrdzuje nás
i tón, akým on garančný pakt ponúka.
Tento tón je len zdánlive ľahodný a
smierlivý, lebo on síce vraví, že nepodozrieva
a predsa len podozrieva a hovorí o skrytých politických
zbraniach, ktorých zamýšľa použiť
až pozdejšie. A tak chce tedy pán minister zahraničia
ukázať smierlivú tvár mocnostiam západným,
avšak zároveň dokazuje, že ani teraz ešte
nemôže sa smieriť, lebo "v Maďarsku
musí byť poriadok", akiste podľa jeho gesta.
Tým tedy nastáva ten circulus vitiosus, že
"chcem, aby bol mier, chcem, aby Maďarsko sa ozdravilo,
avšak existenčné podmienky k tomu poskytnem
až vtedy, keď už dotrpelo". (Různé
výkřiky.)
Nuž tedy, pane minister zahraničia, čiže
je to iné, nežli pokračovanie v prímerí
a vyhýbanie sa úprimnému mieru, čiže
to nie je obchádzanie, odkládanie tak zv. Locarna,
aby utrpenie Maďarska čím ďalej potrvalo
a aby sa vám umelým nadmutím frankovej aféry
a po prípade iných podobných symptómov
čo najlepšie podarilo vytvoriť pre Maďarsko
také inferiorné položenie, aby ste pri uzavretí
garančného paktu zase len nestáli voči
sebe ako rovnocenné strany, ale aby ste vy mohol jednať
ako víťaz s premoženým, a aby sa vám
na miesto Locarna a totiž na miesto pravého mieru
zdarilo opakovať Trianon v druhom vydaní a ďalej
postupovať v utlačovaní voči nám
Maďarom v Československu uzavretým?
My bohužiaľ videli sme v Benešovi a vo vláde
dosiaľ len nepriateľa a bolo by pre nás veľkým
potešením, keby sme sa teraz sklamali a on by sa opravdu
ukázal byť štátnikom a nie tým
intrikánom, ktorého sme dosiaľ znali s jeho
Jánusovou tvárou a spolu s jeho šovinistickými
a imperialistickými snahami. Tiež frankovú
aféru využíva len k tomu, aby nás Maďarov,
ktorých bohužiaľ cudzina dosiaľ len málo
alebo mýlne znala, pred Europou zostudil a bez väčšieho
vzrušenia mohol nás zbaviť našej štátnej
príslušnosti, nášho jazyka, majetku a
aby tým väčšmi ochromil Maďarsko,
ktoré sa už bez toho len za veľkých nesnádzí
konsoliduje a ktoré by vo Sväze národov mohlo
byť naším prirodzeným záštitníkom.
Požadujeme tedy právom od Beneša my, ako
poplatníci, ktorí platíme daň na krvi
a peniazoch, aby vo svojich mierových snahách bol
v tomto prípade úprimnejším a odporučujeme
mu v pravom záujme republiky, aby sa neľakal ani od
takých zdánlive veľkých obetí,
ako sa ľakol i posledne, keď korigoval svoj článok,
ktorý vyšiel od neho alebo z jeho prostredia vo "Vossische
Zeitung" o územných ústupkoch, o oslobodení
území Maďarmi obydlených. Alebo snáď
i táto zpráva bola do sveta vypustená len
preto, aby ste dal vypodneť k výpadom českým
šovinistickým vládnym novinám a ukázal
západu, že za dnešnej nálady ešte
je príliš včas hovoriť o územných
ústupkoch a tedy že aj odzbrojenie bolo by dotiaľ
samozrejme predčasné.
Úprimne vám doporučujeme, aby ste podobnými
triky nežertvovali sympatiu západných veľmocí,
ktorá sympatia bola tak významným faktorom
pri založení republiky, ale aby ste priniesli obeti
v záujme mieru, i keby tieto boly snáď väčšie,
než ktoré by vám dovolili prehorliví
českí šovinisti, ktorí chcú
za každú cenu a pomocou každého prostriedku
vládnuť nad národami, lebo len vtedy budete
pôsobiť opravdu v záujme republiky, keď
prinesiete čo naj väčšie obeti a keď
v každom smere a každý tŕň budete
sa snažiť vytiahnuť zo srdca vašich súsedov,
Maďarov a Nemcov; lebo veď kto trvale a úprimne
chce, aby národ jeho bol slobodný, nemá udržovať
Nemcov a Maďarov v ujarmení. Čím väčšie
budú obeti, tým hojnejšie a sladšie bude
ich ovocie tým, že bude možno odzbrojenie
vykonať. (Souhlas maďarských poslanců.)
Ak ste vy, pane minister, naozaj pacifistom, a ak chcete opravdu
mier a mohútnosť vášho národa,
vtedy musíte nahliadnuť, že táto cesta
jedine vedie k mieru a dokiaľ sa k nej neodhodláte,
dotiaľ nebude vás Europa a svet pokladať za štátnika
veľkých koncepcií, ale len za intrikána,
ohrožujúceho svetový mier, ktorý jednak
ohrožuje mier v strednej Europe a jednak opomenie zaistiť
kľud svojho národa.
My, bohužial, už známe pána ministra.
Pred štyrmi mesiacmi opakovali ste bájku o baránkovi
a vlkovi vo svojej reči v Bratislave, keď ste, zfalšujúc
dejiny, učinili za porážku na Bielej Hore zodpovednými
Maďarov a preto hlásal ste pomstu tunajším
Maďarom, ktorým ste spoluobčanom a zároveň
zahraničným ministrom.
Posl. kol. Hrušovský použil príležitosti,
aby spôsobom nesrovnávajúcim sa s dobrým
vkusom, napadal tu ľudí, ktorí nemajú
možnosť sa obhajovať. Ináč by som
na neho nereflektoval, keby som nevedel i to, čo jeden
môj kolega poznamenal vo výkriku, že totiž
kol. posl. Hrušovský je ľavou rukou pána
ministra. (Výkřiky. Hluk.)
Nechcem byť obhájcom ani Alberta Apponyiho, ani Pavla
Telekiho ani ostatných napadnutých osôb, lebo
títo páni sú vstave obhájiť sa
i sami, avšak musím konštatovať, že
napadnutý tak zv. lex Apponyi vydaný bol pred svetovou
vojnou a tedy v dobe, keď demokracia, ktorá sa po
válke všade prejavovala, nebola ešte tak všeobecnou;
avšak na žiaden pád nebol zákon ten v
takej protive s duchom tých čias, ako sa protivia
dnešné, demokratickými nazvané školy,
jazykové a iné opatrenia československej
vlády úprimnému demokratickému duchu,
ktorý mal byť po svetovej vojne uplatnený.
Môžeme tedy konštatovať, že československý
vládny režim nie je ani o vlas demokratickejší,
než maďarský vládny režim predválečný
a pozbýva tedy akéhokoľvek práva, aby
robil výčitky starému režimu.
Je tiež ešte iná vec, ktorú nemôžem
nechať bez poznámky. Pán posl. Hrušovský
napadol maďarské zemianstvo a nazval ho degenerovaným.
V záujme pravdy musím konštatovať, že
toto maďarské zemianstvo, ktoré tisíc
rokov udržovalo Maďarsko, ešte i vo svojom starobnom
veku je o veľa zdravšie, ako to najnovšie zemianstvo,
ktoré bolo dnešným, demokraticky prezývaným
režimom na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi v život
vyvolané a ktoré pod ťarchou korupcie a panamy
nie za tisíc rokov, ale za tisíc mesiacov hanobne
zahynie. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Teraz je franková aféra vaším koníčkom,
na tom jazdíte a na vašej ceste s nehoráznym
hlukom doprevádzajú vás vaši tlačoví
rytieri. Sme presvedčení, že táto cesta
nebude škodiť nám, a že len vy sám
ukážete sa celej Europe v príslušnom svetle.
Človek, ktorý s jednej strany zlovoľne intrikuje,
v skutku pracuje na zničení národov, na druhej
strane však hlása mier, porozumenie a svornosť,
nemôže byť ani pravdivým, ani povolaným
vodcom mieru svetového, ba čo viac, ani svojho vlastného
národa.
Poneváč ani ja ani moja strana nemám dôvery
ani k vám ani k vláde, neprijímam odpoveď
pána ministra. (Potlesk maďarských poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále p. posl. dr Feierfeil.