Títo páni veľmi radi se oháňajú
svojou v netknuteľnou cťou. I ministerský predseda
v gróf Bethlen už niekoľkrát sa dušoval,
že nepripustí, aby pri prejednávaní
peňazokazeckej aféry siahalo sa na jeho česť.
(Různé výkřiky.) Nuž títo
páni sa domnievajú, že pojem cti sa dá
rozlične vykladať. Sú i v tomto majstri. Niet
zeme, kde by bolo tlačou vyšlo toľko rozličných
kodexov cti než práve v Maďarsku. Majú
iné merítka pre česť dôstojnickú,
iné pre nedôstojníka, zvláštné
merítko pre Maďara a zase iné pro nemaďara.
Myslím však, že kde toľkých kategorií
cti existuje, tam sama česť stojí na veľmi
slabých nohách. (Výborné!) Podľa
nášho názoru, keď sa hovorí dnes
v Maďarsku o cti, jedná sa u držiteľov v
tej zemi nanajvýš o tak zvanej lúpežníckej
cti, ktorá vyžaduje, aby vinníci neprezrádzali
svoje hriechy, ale aby ich kryli.
Jestli pán Bethlen ale rozumie čest v europskom
smysle slova, tak musí sa snažiť, aby špinavá
aféra bola vyjasnená, aby sa neskrývalo z
nej nič, naopak aby pomáhal falšovateľov
odhaliť, nech je to ktokoľvek. Takto len ochráni
nielen svoju česť, ale i záujmy štátu
a ľudu, za ktoré je zodpovedným.
Nezodpovedanie československých nôt z 22.
v decembra 1922 a z 15. februára 1923, sabotovanie vyšetrovania
nami žiadaného je však takým, ktoré
hlboko zasahuje česť za vládu maďarskú
zodpovedných ľudí.
Pán minister zahraničia v odpovedi svojej celkom
správne uviedol, že celá aféra škodí
dobrým stykom medzi Maďarskom a Československom.
Spomenul ku koncu svojej odpovedi i to, že Československo
je hotové s Maďarskom uzavrieť stredoeuropský
garančný pakt.
Iste že si všetci žiadame, aby mier a konsolidácia
pokračovala v strednej Europe, a preto pripojujeme sa k
prejavu nášho ministra zahraničných
vecí. Domnievam sa však, že v Maďarsku u
panujúcej triedy prevláda p. ministrom zahraničia
spomenuté heslo: "ani válka, ani mier",
a tak skutočné ochoty a, čo je hlavné,
loyálnosti sotva budeme môcť očakávať
z maďarskej strany.
Skôr by bolo možné dohodnutie sa s Maďarskom
vtedy, keď by rozhodujúce slovo o osudoch Maďarska
mal jeho ľud. (Tak jest!) My cítime vskutku
srdečnú účasť s vyssávaným
a klamaným ľudom maďarským, želáme
mu, aby sa konečne raz zbavil bezcitných a mravne
zchátralých džentríckych vodcov (Výborně!),
ktorí sú skutočnými príčinami
jeho terajšej biedy, ktorí žijú z jeho
práce a ktorí peňazokazeckou aférou
pokalili aj jeho meno špínou. Ufáme, že
sa to konečne stane, že prestane teror džentrícky,
ktorý tam jest i dnes, keď maďarskí páni
sú na pranieri hanby pred celou Europou, a že sa dožijeme
loyálnej, úprimnej spolupráce všetkých
národov strednej Europy a tak i Maďarov.
Ľutujeme len, že pri prednesení odpovedi pána
ministra zahraničia, ktorá sa ohradzovala proti
atentátu maďarských pánov na mier, tých
pánov, ktorí prenasledujú robotnícký
ľud, dali sa poslanci nemeckej soc. dem. strany a poslanci
komunistickí spolu s maďarskými kresťanskými
sociály strhnúť k demonštrácii
proti prednesu odpovedi pána ministra zahraničia.
Takto si my nepredstavujeme solidaritu sociálne utlačených.
Neviem, či si i naďalej bude pán dr Czecha
jeho druhovia nárokovať rolu rozhodujúceho
informátora v socialistickej intenacionále, ako
sa to stalo pred pár rokmi v Hamburku. Smutná internacionála
by to bola, kde by nemecká nacionálna predpojatosť
diktovala jej postup. Strana naša nie je členom internacionály
pána dra Czecha, lebo v takom skupení, kde
nachodia sluchu priatelia maďarskej oligarchie, pre nás
miesta niet.
Odpoveď pána ministra zahraničia klub náš,
ktorý zastupujem, prijíma. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
O slovo se přihlásil pan posl. dr Szüllő.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr Szüllö (maďarsky): Vážená
snemovňa! Dovoľte, aby som krátko reagoval
na to, čo môj pán predrečník
povedal. Ľutujem, že neovládam štátny
jazyk docela plynne, avšak budem sa snažiť naučiť
sa mu, aby sme si lepšie porozumeli. Chcem poukázať
na to, že nepokladám za najšťastnejšie
citovať ducha Locarna vtedy, keď sa dotýkate
suverenity cudzieho štátu. Štáty musia
si ctiť a vážiť suverenity vospolok; kto
sa proti tomu prehreší, prehreší sa proti
štátu. (Souhlas maďarských poslanců.)
Vážená snemovňa! Chcem prehovoriť
len krátko. V doterajšej svojej praxi bol som zvyklý
len k takým prejavom ministra vecí zahraničných,
ktoré maly vždy na zreteli, že úkolom
ministra zahraničia nie je kult svojej vlastnej osoby,
ale integrita jeho štátu a vyhýbanie sa komplikáciam.
Na miesto toho dal minister zahraničia našej republiky
takú odpoveď, ktorú s hľadiska zovňajšej
i vnútornej bezpečnosti štátu môžem
prejaviť len za dielo veľmi málo podarené.
Pán zahraničný minister Beneš
už sedem rokov dejstvuje na javišti Europy. Svojou dovednosťou
ako šikovný eskamotér docielil už veľa
úspechov, základom jeho úspechov však
bola jeho individuálna šikovnosť, a nie skutočné
pomery; je to však aj jeho tragikumom, lebo ak nie je základom
úspechu pravda, vtedy je úspech mizivý a
nie trvalý. (Výkřiky maďarských
poslanců.) Svet už objavil záhadu dovednosti
pána ministra zahraničia Beneša, a preto
klesla prestiž, ktorej do istého času požíval,
a preto je dnes zahraničná politika Československej
republiky menej úspešná ako predtým.
Pravda kráča pomaly, predsa však dôjde
cieľa. (Různé výkřiky.)
Nechcem sa tu zovrubnejšie zaoberať tým, čo
povedal pán minister zahraničia v Maďarsku;
to je vecou maďarských štátnikov. Avšak
ako zvolený poslanec Maďarstva musím upozorniť
vládu na to, že v republike je jeden milion Maďarov
a veľa obyvateľstva, ktoré s Maďarstvom
v duši sympatizujú. Raní ich to do duše,
ak činí zahraničný minister československého
štátu, tedy úradný činiteľ
nášho štátu, také výpady
proti maďarskému štátu a proti výtečnostiam
maďarskej rasy dovoľuje si také insinuácie,
ako to urobil náš pán zahraničný
minister Beneš. Neposlúži to duchu locarnskému,
jestliže ten, kto je pri moci, je bezohľadným
a srší mstou voči slabému, a nie je
rozsievačom myšlienky demokratickej, kto slabého
a bezbranného len z domnienky podozrieva a chce ho spútať
nedokázanými invektivami. Odpoveď pána
ministra Beneša neslúži tomu účelu,
aby vyjasnil frankovú aféru, do ktorej ho podľa
objektívneho právneho ponímania nie je nič,
avšak jeho zástoj je dôsledkom jeho mentality,
ktorú v ňom konštatoval anglický štátnik
Lloyd George, že "malý človek chce byť
v každej omáčke lyžicou", chce byť
pri všetkom a činiť sa dôležitým.
(Různé výkřiky.) Zo stanoviska
Československej republiky nemá pán minister
Beneš vo frankovej afére slova a nie je ho
nič ani do toho, ako sa zachová Francúzsko.
Že sa do toho predsa vmiešuje, tým dokazuje sa
len pravdivosť toho anglického výroku. (Souhlas
maďarských poslanců.)
Pán minister však neprehovoril preto, aby vrhol svetlo
do právnych vecí, čo je úkolom súdu,
avšak chce pozlatiť svoju ošúchanú
prestiž a na medzinárodnom fórume z obavy od
konkurencie chce vyintrikovať tých, ktorí by
mu mohli robiť vážnu konkurenciu. Na medzinárodných
fórach darilo sa pánu ministrovi zahraničia
prez značnú dobu stavať svoju zahraničnú
politiku do takého svetla, že to vzbudzovalo v mierumilovných
veľmociach domnienku, že jeho politika kliesni cestu
konsolidácii strednej Europy; od tých čias
však, čo sa pred Spoločnosťou národov
vedú kontradiktorické jednania a tieto veľmi
dobre a so značným úspechom vykonáva
Albert Apponyi, Štefan Bethlen a Pavel Teleky, chce týchto
pán minister odstrániť zo svetového
javišťa intrikami, ich samých a ich vec kompromitovať,
v nádeji, že jeho hviezda, vyšlá už
z módy, zase sa rozžiari. (Různé
výkřiky.) Zamlčaným tušením,
nedopovedanými insinuáciami zamieša mená
tie do frankovej aféry, ktoré mená znamenajú
pre nás, maďarskú menšinu, hodnoty v ochrane
naších práv - aby tým týchto
naších záštitníkov oslaboval u
veľmoci zmenšením ich prestiže. Aj hlásaním
demokracie sleduje len tento účel, lebo demokraciu
chcel by pán zahraničný minister vo svojej
politike využiť ku zlomeniu národného
sebavedomia. Avšak demokracia, ktorú hlása
pán minister, nie je demokraciou, lebo veď demokracia
nepodlamuje národné sebavedomie, ale ho posiľuje,
kým pán minister by chcel, aby len maďarská
rasa ztratila svoje sebavedomie falošnou demokraciou. (Výkřiky
na levici.)
Vo svojich reláciach, nadobudnutých v cudzine, naučil
sa pán minister Beneš tomu, že prvým
požiadavkom cudzozemskej demokracie je gentlemanstvo, tohoto
slova i výslovne používa vo svojej odpovedi,
avšak na podstatu neberie zreteľ. Podstata gentlemanstva
je však tá, že obviňovať treba otvorene
a nie potutelne, a mier nesmie sa hľadať farizejskými
pretvárkami.
Pán minister Beneš chcel by spútať
Maďarsko zavedením kontroly; chcel by sa odpútať
od tých, ktorí sú v ceste jeho politiky,
avšak pri zamlčaní tohoto svojho zámeru
stavia sa s podivuhodnou chladnokrvnosťou tak, ako keby chcel
mier s Maďarskem. Navrhuje garančný pakt, aby
potom poukázať mohol na to, že jeho mierový
plán sa nezdaril - a nenávisť aby postihla
Maďarsko. Akým spôsobom bude chcieť dať
prijať garančný pakt, to ja neviem, avšak
v mene tunajšej maďarskej menšiny môžem
pána ministra uistiť, že dotiaľ, dokiaľ
sa bude prevádzať v republike politika, ktorá
smeruje ku hmotnému i mravnému soslabeniu maďarskej
rasy, márne budete uzavierať pakty medzi sebou; dokiaľ
nebudú naše duševné rany zahojené,
dotiaľ tu nebude uspokojenia. (Souhlas maďarských
poslanců.)
Odpoveď pána ministra tedy s hľadiska politického
neberiem na vedomie, lebo je spôsobilá k tomu, aby
priviedla zmätok do harmonického spolunažívania
tunajších Maďarov s ostatnými obyvateľmi
štátu, a neberiem ju na vedomie ani preto, lebo činí
národohospodársky nemožným, aby čo
najskôr došlo k československo-maďarskej
obchodnej smluve, chudobným obyvateľstvom Slovenska
tak vrele žeľanej. (Potlesk maďarských
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
O slovo přihlásil se pan posl. Dubický.
Uděluji mu slovo.
Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Když
v druhé polovici prosince loňského roku přišly
první zprávy o zatčení členů
"Spolku probouzejících se Maďarů",
kteří se pokoušeli udati v Holandsku na 10
mil. padělaných francouzských franků,
byl mnohde názor, že jde o rafinovanou společnost
podvodníků, kteří se vyskytují
v galerii mezinárodních zločinců.
Ale krátce na to vyšly najevo věci, jimiž
tato aféra přestala býti čistě
kriminální a stala se mezinárodním
politickým skandálem, jehož dosahu jest si
vědoma celá evropská veřejnost. V
úterní schůzi dostalo se sněmovně
a tím celé naší politické veřejnosti
obsáhlých a věcných informací
z úst p. ministra zahraničních věcí.
Projev pana ministra dr Beneše o maďarských
penězokazeckých aférách je důležitým
za prvé svou zdrženlivostí a celou svou tendencí,
která stejně jako celý postup naší
vlády ve věci penězokazeckých afér
znovu dokazuje trvalou snahu našeho státu, zajistiti
klid ve střední Evropě a vytvořiti
předpoklady pro tvůrčí spolupráci.
Je důležitým dále svou rozhodnosti,
s niž vláda je odhodlána postupovati, kdyby
samo Maďarsko ve věci penězokazeckých
afér nesjednalo jasno a nápravu a je posléze
důležitým konstatováním skutečnosti,
že našimi úřady bylo vykonáno a
koná se vše, čeho je třeba pro
bezpečnost naší republiky. Bylo, slavná
sněmovno, takového projevu potřebí,
aby nastalo jasno pro všechny strany. Maďarské
penězokazecké aféry příliš
se dotýkají vitálních zájmů
Československa a mezinárodně politicky jsou
příliš významné, než aby
naše republika k nim nezaujala své stanovisko. Vždyť
nejde jen o prosté aféry kriminální
povahy, nýbrž o zločinecké akce s vysloveným
politickým pozadím, namířené
hlavně proti dnešnímu středoevropskému
systému a proti míru v Evropě. (Tak jest!)
Střízlivá, suchá, dosud zjištěná
fakta uvedená p. ministrem dr Benešem mluví
o tom sama sebou. Charakterisují výstižně
nejen podstatu afér, nýbrž i jejich rozsah
a zároveň odhalují mentalitu určitých
kruhů maďarských i jejich hrozný mravní
vztah k padělání cizích peněz.
Kdyby šlo o obyčejnou penězokazeckou společnost,
nebylo by třeba zabývati se aférou ve sněmovně,
neboť by patřila výhradně před
trestní soud. Ale z fakt, které průběhem
vyšetřování byly zjištěny
a z projevu p. ministra zahraničních věcí
je zřejmo, že aféra tato má ráz
politický, poněvadž falšování
bankovek dálo se za vedení význačných
politických a policejních osobností Maďarska,
poněvadž falsifikáty tiskly se ve státní
tiskárně a poněvadž po zatčeni
prince Windischgrätze omlouval vládní maďarský
tisk penězokaze tím, že prý nečinili
tak z důvodů zištných, nýbrž
z důvodů vlasteneckých, patrně proto,
aby falšovatelé měli kolem čela mučednickou
gloriolu.
Když 19. dubna konalo Národní shromáždění
v Budapešti schůzi, vyšlo najevo, že dalším
účelem zločinné práce falšovatelů
bankovek bylo, opatřiti co nejvíce prostředků
k rozkladné propagandě za hranicemi, způsobiti
zmatek i doma a vyvrcholiti tuto akci nastolením Habsburků
na maďarský trůn.
A tu, slavná sněmovno, nutno vzpomenouti jednoho:
V únoru r. 1920 a listopadu 1921 budapeštská
vláda podepsala výslovný závazek,
nepřipustiti opětného nastolení Habsburků.
Toto prohlášení bylo u Společnosti Národů
v Ženevě sepsáno a teprve když Maďarsko
závazně slíbilo, že bude tohoto prohlášení
dbáti, bylo r. 1922 přijato do Společnosti
Národů. Nyní se však jasně ukázalo,
že v Maďarsku jsou de facto vlády dvě:
jedna oficielní, která dovede házeti písek
do očí Evropě na mezinárodních
konferencích, a druhá podzemní, která
pečlivě opatřuje a šíří
monarchistické bakterie a čeká na příležitost,
aby dosazení Habsburků na maďarský trůn
stalo se skutkem. To jsou politické metody Maďarů,
lépe řečeno, oné kasty oligarchie,
v jejíž rukou je veliká část
maďarského lidu doposud rabem a trpným účastníkem.
Když již všude odzvonili feudalismu, v Uhrách
se drží dosud u moci. Nikdy tam nepromluvil lid do
svých osudů. Od počátku dualismu rakousko-uherského,
tedy od doby maďarské samostatnosti, vládli
tam jen Tiszové, Khuen-Héderváryové,
Andrássyové, Bánffyové, Wekerleové
a Bethlenové, samá to vysoká rodová
šlechta. Tato společnost to byla, která představovala
maďarský imperialismus jménem národa.
Ona to byla, která vedla vyhlazovací boj proti nemaďarským
národům, zejména Slovákům,
zase jménem maďarského národa - a ona
to je opět, slavná sněmovno, která
udržuje nynější nehotový stav v
Uhrách, ve kterém se rodí i zločiny
takového rázu, jako je padělání
cizích peněz.
Za těchto okolností je možno právem
tvrditi, že určitá část maďarské
veřejnosti neuvědomuje si celou odpornost padělatelských
zločinů. Slova o mravním úpadku a
odpovědnosti za padělatelské akce není
ovšem možno vztahovati na celý maďarský
národ. Pan ministr dr Beneš otevřeně
a správně to ve své úterní
řeči konstatoval. Okolnost tato stane se nám
jasnou ihned, a tím spíše, jakmile si uvědomíme
sociální strukturu Maďarska, která válkou
nebyla dotčena. V Maďarsku vládne táž
oligarchie, která je spoluodpovědna za světovou
válku a která ze všech sil se vzpírá,
aby noví činitelé, vzešlí z maďarského,
zejména zemědělského lidu, dali maďarské
politice nového zdravějšího ducha. (Tak
jest!) Smysl penězokazeckých afér spočívá
právě také v tom, že patřily
do arsenálu zbraní a method, jimiž má
býti tato oligarchie uměle udržována
u moci, aby mohla zabrániti zdravé přeměně
sociální struktury Maďarska, jíž
by bylo možno dosáhnouti na příklad
plánovitým a účelným prováděním
reformy pozemkové v celém maďarském
státě.
Slavná sněmovno! Jestliže jsem uvedl okolnosti,
které svědčí o nezdravé mentalitě
nebo o hlubokém mravním úpadku určitých
kruhů maďarských, nutno na druhé
straně v zájmu pravdy konstatovati, že i
v Maďarsku jsou elementy a politické skupiny,
které usilují odstraniti tyto zjevy a které
se snaží, aby do penězokazecké aféry
bylo vneseno jasno. Není to jenom demokratická oposice
a celá maďarská emigrace, nýbrž
jsou to i někteří jednotlivci a možno
říci i celá skupina v táboru vládním.
Jejich zásluhou byl ustaven parlamentní vyšetřující
výbor, který má zjistiti otázku politické
odpovědnosti maďarské vlády. Tuto odpovědnost
vlády vidí tyto osobnosti nejenom v nedostatku
péče, nejenom v nedostatku rozhodnosti vlády
a vládních činitelů potříti
falšovatelskou akci, jakmile o ní zvěděli,
nýbrž i v celé methodě vládní,
která v letech minulých zůstávala
bez trestu a mnohdy i bez vyšetření
jednotlivců i skupin aktivně zúčastněných
na politickém teroru, na vraždách atd.
Fakt, že účastníci atentátu na
posl. Vászonyiho, který vládní systém
maďarský pranýřuje v souvislosti s padělatelskou
aférou, patří ke kruhům, které
byly kdysi amnestovány anebo páchaly dokonce i zločiny
naprosto nepolitické, potvrzuje, zdá se mi, správnost
argumentace maďarské oposice. Skutečnost, že
v Maďarsku existují skupiny, které se snaží
do věci padělatelské vnésti jasno
a že samy odpovědné kruhy maďarské
pod vlivem evropského veřejného mínění
a pod vlivem zákroků Francie dále
věci vyšetřují, umožňuje
naší vládě, aby byla, jak z projevů
pana ministra bylo jasno, zdrženlivější
a aby vyčkala s eventuelními zákroky ve věci
padělků československých. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Maďarská aféra je politickou aférou
prvního řádu, ačkoliv maďarská
vláda a sám min. předseda Bethlen dlouhou
dobu tento fakt a tento ráz aféry potíral.
Je také nesporné, slavná sněmovno,
že tato aféra dotýká se nejen zájmů
Francie, nýbrž i zájmů všech
států evropských (Posl. Mašata: Zájmů
celého kulturního světa!), ano i zájmů
celého kulturního světa, který konec
konců stejně tak může býti paděláním
peněz ohrožen jako Československo v
letech 1919 a 1921 a jako Francie v době poslední.
Je proto samozřejmé, že nejen Francie, nýbrž
i my a také všechny státy mají zájem
na tom, aby další padělatelské akce
byly znemožněny; mají přirozeně
zájem i na tom, aby do posledních důsledků
byly vyšetřeny všechny detaily, souvisící
s technickou výrobou padělků. Je známo,
že v tomto směru nepřineslo vyšetřování
ještě dostatečných výsledků,
ačkoliv právě včerejšího
dne nové pozoruhodné okolnosti vycházejí
na světlo veřejnosti. Na druhé straně
nejenom my, nýbrž i celá Evropa má
zájem na tom, aby možnost podobných akcí
byla napříště znemožněna.
Je samozřejmé, že akce v tomto směru
u Společnosti Národů, jak ji naznačil
pan ministr dr Beneš ve svém projevu,
musí býti s celou energií podporována.
Okolnost, že naléháme na vyšetření
akce do posledních důsledků, neznamená,
že bychom se chtěli vměšovati do vnitřních
věcí Maďarska. Proto i my, stejně tak
jako pan ministr dr Beneš to učinil, prohlašujeme
a zdůrazňujeme to zejména maďarskému
zemědělskému lidu, který za tuto aféru
odpovědnost nemá a který za dnešního
politického systému v Maďarsku nemá
také možnosti, aby uplatnil svůj vliv a zavedl
nové methody do života maďarského
státu. O padělatelské aféře
slyšeli jsme od p. ministra zahraničních věcí
celou řadu fakt a zajímavých okolností.
Ale vedle fakt, uvedených p. ministrem, existuji ještě
fakta jiná, obecně dnes známá, která
je nutno konstatovati a která doplňují nám
obraz, nakreslený p. ministrem dr Benešem na
základě úředního materiálu.
V tomto ohledu jsou příznačné tyto
další okolnosti:
1. Fakt, že zemský policejní šéf
Nádossy mohl býti po 4 léta jedním
z hlavních účastníků na padělcích
a že on byl ministerským předsedou Bethlenem
pověřen, aby po padělatelích pátral,
aniž byly o tom uvědoměny jiné úřední
instituce, ba ani ne zástupce min. předsedy.
2. Fakt, že min. předseda Bethlen třikráte
byl informován o padělání peněz
a že nic podstatného ve věci nepodnikl. Po
prvé byl totiž upozorněn vydavatelem maďarské
telegrafní kanceláře Mikulášem
Kozmou, po druhé dopisem barona Zikmunda Perényiho
a po třetí vzkazem Zikmunda Perényiho, který
mu byl vyřízen státním sekretářem
baronem Prónayem.
3. Fakt, že min. předseda Bethlen dopustil, že
také po vypuknutí skandálu celé dny
mohly býti vedeny rozmluvy mezi ministrem vnitra a Nádossym
v bytě ministrově, a to v době, kdy došla
již zpráva z Holandska a kdy tedy již byla známa
vina Nádossyho.
4. Fakt, že min. předseda Bethlen neuvědomil
ani svého zástupce Josefa Vasse, ani ministra spravedlnosti
Pavla Pesthyho, ani jiné instance, kromě Nádossyho,
že obdržel zprávu již v polovině
listopadu o frankových padělcích.
5. Fakt, že političtí přátelé
zatčených z tábora Ochránců
rassy otevřeně, zejména ústy poslance
Ulaina, prohlásil padělatele za národní
hrdiny a že dodnes za padělatele se staví.
A konečně fakt, že z těchže kruhů
Ochránců rassy a politických přátel
zatčených rekrutují se útočníci
na poslance a vůdce maďarské oposice Vászonyiho,
protože se domáhal, aby ve věci frankové
aféry bylo jasno.
Tyto skutečnosti je nutno konstatovati, aby obraz o aféře
padělatelů byl úplnější
a aby tím bylo prokázáno, že vedoucí
vládní činitelé v Maďarsku byli
a jsou v aféře zúčastněni.
Ale aféra maďarská má pro nás
ještě jiné poučení. Pro náš
stát. Vidíme totiž, že přes naši
politiku míru a přátelství, která
má zaručiti klid ve střední Evropě,
jsme obklopeni národy, které, byvše poraženy
ve světové válce, připravují
stále odvetu a považují patrně naši
shovívavost za projev slabosti a proto odvaha jejich roste
až ke zločinům, jichž důsledky
pro pořádek a klid ve střední Evropě
jsou přímo katastrofální. Když
roku 1919 a 1921 byly v Maďarsku falšovány naše
peníze, zápasili jsme doma s velikými obtížemi.
Zatím co v sousedství falšovalo se na miliony
našich peněz, musely se u nás odvádět
vysoké daně a dávka z majetku, musela se
daněmi zatížiti každá rodina, jen
abychom stabilisovali naši korunu. Opatření
tato vedla u nás mnohdy k drakonickým důsledkům.
Učili jsme lid lásce k svobodnému národu
a dokazovali mu, že těžké daně
nutno zaplatiti, abychom světu ukázali, že
národ dovede si svobodu, klid a pořádek udržeti
třeba za cenu největších obětí.
A v téže době, slavná sněmovno,
miliony falšovaných československých
peněz chystal se v Maďarsku atentát na sražení
kursu naší koruny, na poškození státu
a milionů jeho obyvatelů.
Pan ministr zahraničních věcí oznámil,
že jsme v oné době zachytili za 30 milionů
těchto falšovaných peněz a že přes
tuto dokázanou zločinnost nevyvolali jsme s Uherskem
aféru na doklad našeho mírumilovného
postupu, ačkoliv podle našeho přesvědčení
měli bychom v prvé řadě žádati
náhrady za zjištěné a zachycené
padělky.
Máme obavy, aby právě tento mírný
postup nevyvolal u našich partnerů dojem slabosti
a bezmocnosti. Jsou mnohdy v životě národa
okolnosti a chvíle, kdy politika nedá se dělati
sice bez citu a ohledu, ale také ne citem a ohledem samotným.
Našim úřadům - pravil jsem již
- bylo dobře známo, že v Budapešti se
padělaly první československé bankovky,
kterými zásobili Maďaři politickou iredentu
na Slovensku a také i jinde.
Tisk náš poukazoval tehdy na tento mezinárodní
nešvar, na jeho politický dosah, ale Evropa příliš
si rozřeďovala tato odhalení a dala se klamati
frázemi maďarských státníků
a magnátů. Maďarsku podařilo se po válce
získati sobě mocné příznivce
v Anglii, Francii, i Italii, kteří věřili,
že se Maďarům děje křivda. Ale
desetimiliony padělaných bankovek frankových,
dinarových, československých a snad jiných
jsou jistě důkladnou sprchou pro tyto maďarofily.
Nyní vidí Evropa, jaké zločiny se
v Maďarsku dějí, nyní jest již
známo, že byl připravován atentát
na kořen evropských států a jejich
finančních zřízení.
Pan ministr dr Beneš v úterý oznámil
ve své řeči, že pomýšlí
na mezinárodní opatření, které
by hájilo zájmy státu, jak jsem již
uvedl, před podobnými zločiny. Ale pro nás
v prvé řadě je nutno, abychom si uvědomili,
že v sousedství máme zavilého nepřítele,
který za nynějšího politického
kursu dovede použiti všech zbraní proti nám
i proti trianonské mírové smlouvě
i proti všem mezinárodním závazkům,
a abychom se doma podle toho řádně zařídili.
Musíme si býti vědomi toho, že pořádek
a klid mezi národy nezávisí pouze na těch,
kdož hájí pravdu a právo, - v tomto
případě na benevolenci naší -
ale také na poražených a jejich touze po odplatě,
byť i plány takové byly dnes pouze bláhovým
snem. Politika dnešní maďarské oligarchie
končí v soudní síni, provázena
odporem celé kulturní Evropy. Ve státě
a zemi ovládané demokratickými řády,
kdy k účasti na věcech veřejných
jest povolán lid, jsou takové případy
nemožné. Také v Uhrách nebude lépe,
pokud do stojatých a hnijících vod dnešního
panství několika aristokratických rodin nevnikne
svěží ozdravující živel
vlastního lidu a nepřinese s sebou nové mravní
měřítko a hodnoty.
To je nejdůležitější politická
úloha nového Maďarska. Pan ministr dr Beneš
prohlásil, že Československo je a bude ochotno
- s ostatními státy Malé Dohody - pomáhati
konsolidaci Maďarska, v prvé řadě v
zájmu zachování míru a klidné
produktivní práce. Prohlásil dále
toto: "Přejeme si, aby byl pořádek v
Uhrách a aby tam měli už jednou vládu,
která by tento pořádek v zájmu Maďarska,
sousedů jeho i Evropy učinila." Zcela
správně. Ale to znamená, slavná sněmovno,
přestavbu dnešního Maďarska v hlavách
i údech, a zejména, jak jsem již řekl,
náležité uplatnění maďarské
agrární demokracie. Zdá se nám, že
je to bohužel cesta těžká a s ohledem
na poměry maďarské ještě daleká.
V Budapešti bude v květnu letošního roku
otevřena mezinárodní výstava pro ochranu
člověka. (Výkřiky posl. Mašaty.)
Výstava bude pod patronancí maďarské
vlády. Má prý přispěti k
řešení problému sblížení
národů a dokázati, že Maďarsko
není na nižším stupni než
jiné civilisované národy. (Výkřiky
posl. Mašaty.) Úmysl zajisté šlechetný.
Snad do té doby bude již aféra falšovatelů
peněz před soudy vyřízena. Snad i
politicky probudí se do té doby svědomí
poctivých lidí v maďarském státě,
kteří v padělání cizích
peněz nevidí vlastenecký čin a kteří
učiní vše, aby konsolidací vnitřních
poměrů a loyálním postupem v politice
mezinárodní ukázalo Maďarsko dobrou
a trvalou vůli žíti v klidu a v poctivosti
se svými sousedy.
Projev pana ministra zahraničních věcí
přinesl jasno do ošklivé padělatelské
aféry maďarské. Projev je klidný, mluví
srozumitelně na všechny strany, ale je k maďarské
mu národu veskrze konciliantní. Slovo má
tedy nyní maďarská vláda. Ale jak jsem
již dovodil, jsme toho názoru, že nynější
vláda není skutečným výrazem
vůle maďarského národu. Nynější
vláda nezjedná v Maďarsku nápravu, nynější
režim v Maďarsku neposkytuje žádné
garancie, že splní podmínky, které jsou
nutné v zájmu mezinárodni důvěry
a mezinárodní spolupráce. Věříme,
že teprve na troskách nynější oligarchie
maďarské vzejde vláda na zásadách
demokracie, která s poctivou a mužnou politikou míru
a konsolidace najde porozumění nejen u svého
národa, uvnitř svého lidu, nýbrž
i u států sousedních, zvláště
u Malé Dohody.
S tímto přesvědčením projev
pana ministra zahraničních věcí vítáme
a klub republikánské strany zemědělského
a malorolnického lidu bude proň také hlasovati.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. dr Schollich.