Posl. Śliwka (pokračuje): Jménem
pracujícího lidu českého těšínského
Slezska vyhrazuji si právo veta proti té potupě
a žádám rozhodně našich práv,
rozhodovati o našem osudu.
Nemáme důvěry k nynějšímu
systému šlechtické republiky Polské,
která hanebně pošlapala právo na sebeurčení
milionů Ukrajinců, Bělorusů a Němců
a také mnoha tisíc volyňských Čechů
- té republiky, která brutálně
utiskuje celou pracující třídu všech
národností republiky Polské.
Než přikročím k jádru věci,
dovolte mi, pánové, abych jménem polské
pracující třídy ze Slezska zaslal
s tohoto místa revoluční pozdrav vykořisťované,
v krvi se brodící pracující třídě
a komunistické straně polské, zvláště
hrdinovi dělnické třídy soudruhu Laňcuckému,
bezprávně uvězněnému a zbavenému
imunity. (Potlesk komunistických poslanců.)
Jsem pevně přesvědčen, že práva
sebeurčení nedosáhneme nikdy ve spojení
s buržoasií polskou a českou, nýbrž
pouze ve spolku s proletariátem všech národů
republiky Československé a republiky Polské.
Na spolek československé a polské vlády,
na nějž se pomýšlí k pošlapání
národů, na jednotnou frontu české
a polské buržoasie, v jejichž řadách
stojí zde polský poslanec klerikální
dr Wolf, předseda Svazu slezských katolíků,
jako lokaj vládní koalice vedle československých
socialistů a sociálních demokratů
bez vyznání - na tuto frontu buržoasie
odpovídáme jednou všemocnou frontou dělníků
Polska a Československa, svazem solidárnosti dělnické
internacionály. (Potlesk komunistických poslanců.)
Pánové! Před plebiscitem a po něm
slibovaly se nám hory a doly. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Koalice slibovala
nám svobodu tak jako Slovákům a Rusínům.
Ale nedala nám nic, jen pokoření. Slezsko
a jeho lid se stalo kolonií republiky. Po stránce
hospodářské zavedly místní
a vyšší úřady politické
a civilní v tiché dohodě s celou internacionálou
kapitalistickou, s uhelnými barony, přímo
středověký stav otroctví a útisku,
který dosáhl nejvyššího napětí
v nespravedlivé, tendenční a umělé
restrikci horníků, která se dotkla jak českých,
tak i polských dělníků a zvláště
měla silný ráz protipolský, nechávajíc
díky gentské soustavě desítky tisíců
lidí bez chleba a práce v nouzi a útisku.
Přes devět tisíc horníků bylo
propuštěno.
Ze železných hutí bylo vyhozeno sto dělníků
i s rodinami, a na jejich místo, jak to předpisuje
koaliční systém, uvádějí
se lidé z hloubi Moravy a Čech. Je to krutý
výsměch nad lidmi přivedenými k zoufalství,
výsměch nad bezmeznou bídou, která
může dovésti k osudným, katastrofálním
výsledkům. A vina padne na vládu, která
to trpí a která úředně toto
bezpráví podporuje.
A to je právě ten krásný, ideální
obraz bratrské solidarity, o němž tak pěkně
mluvil pan posl. dr Wolf. (Výkřiky posl.
dr Wolfa.)
Naše družstva, naše dělnické domy
jsou vydány v šanc šikanování úřadů,
jako na př. v Třinci, Starém Městě
a Stonavě, kde jim obecní správní
komise bezprávně odňaly po plebiscitu kinematografické
licence a hmotně je dovedly k úpadku, jak ostatně
o tom ví dobře také soudruh ministr Hampl.
Ve Starém Městě byla Dělnickému
domu úplně odňata v dohodě s okresním
hejtmanstvím a se zemskými úřady hostinská
licence. Ve Třinci a Stonavě byly odňaty
družstvům biografy a odevzdány soukromým
osobám, českému Sokolu a Matici Osvěty
Lidové. A to je ten společný život slovanské
rodiny, kde se jeden pere a druhý leží.
Parcelace je doménou bohatých sedláků
nebo spolehlivých našinců. Kdo není
státotvorně koaliční, ten nedostane
země, i kdyby pošel, neřád!
Tímto způsobem, pánové, nezískáte
nikdy lidu ve Slezsku. Získáte pouze jediného
dr Wolfa, ale nikdy lid. Ostatně, kdybyste slyšeli,
jak pan dr Wolf o vás mluvil, o Češích
vůbec, nabíhala by vám husí kůže.
Věc státní příslušnosti,
to je ohromná epopej trýznění bratrského
národu. Desetitisíce občanů Poláků,
bydlících v českém Slezsku od narození,
po 20 i 30 let marně čeká na tato práva,
poněvadž bez státní příslušnosti
podnikatelé vyhazují lidi z práce. Není
to týrání? Jest to vyumělkovaná
surovost koalice, s kterou se prohlašuje solidárním
zástupce polského Slezska.
A to je snad slovanské bratrství? (Výkřiky
posl. dr Wolfa.) Pane doktore, jen poslouchejte! Já
si s vámi ještě pohovořím. Prázdné
sudy nejvíce duní.
Pravou ostudou kulturní ve Slezsku a zároveň
pro republiku jsou ohavné zjevy v oboru školství,
při nichž stydne krev v žilách. Podle
posledního soupisu lidu v Československé
republice napočetlo se Poláků asi 60.000
a volby vykázaly 80%ní opravu ve prospěch
domácího lidu. V obcích čistě
polských, kde se ukázalo sotva 10 % voličů
vládních stran a ostatní všichni volili
oposiční komunistickou stranu nebo stranu p. Wolfa,
tam přesto staví vláda nádherné
bohaté paláce, školy bez dětí,
jako na př. v obcích Nebory, Guty, Jablunkov, Oldřichovice,
Hradiště. (Posl. dr Wolf [polsky]; Já jsem
řekl totéž!) Hlavním inspirátorem
tohoto školství není ani český
sociální demokrat, ani endek fašista, ale švehlovec,
člen agrární strany, do které vstoupil
i vážený pan Wolf. Děti polských
rodičů, svou existencí závislých
na státní službě, železničářů,
násilím se nutí, aby chodily do české
školy.
My nejsme proti českému školství, chraň
nás osud! Jsme pro ně, ale tam, kde je ho potřebí
jako nástroje osvěty, dědictví Komenského,
ale ne jako nástroje násilí, které
jest hanbou veškeré osvěty. Místo toho
dělají vyšší i nižší
úřady při zakládání
polských škol ohromné překážky
a sabotují. Tak na příklad v Doubravě
již tři léta čekají do dneška
na otevření polské školy.
Učitelé jsou překládáni. Nikoliv
komunisté, neboť tam je vymetli, ale překládáni
jsou i tací socialisté, kteří se nezabývají
politikou, nýbrž lidumilnou prací, jako na
př. polský socialista Guziur z Karvinné,
vůči němuž bezprávně užito
zákona o restrikci. To jsou zřejmá trýznění.
Vrcholem potupy a pošlapání nejzásadnějších
pojmů demokracie jsou atavistické správní
komise. V obcích čistě polských neb
na polovic polských, jako na př. v Karvinné,
v středisku polského proletariátu, zuří
již 6 let správní komise. Tam, kde volby roku
1923 dopadly zle pro koalici, tam ustavena znovu komise.
Tento divoký útok proti trpělivému
lidu slezskému má ráz vysloveně protidělnický,
třídní a děje se pod patronátem
koalice. Pomáhají jí v tom ochotně
polští klerikálové, strana dr Wolfa
a vůdcové koaličních socialistů.
Polská klerikální reakce křičí
sice zdánlivě o pomoc, ale zde se líbá
s násilníky z touhy po korytu, žlabu a kariéře.
Resumuje zdůrazňuji, že jak jedna, tak i druhá
buržoasie a vláda česká nebo polská
jsou neschopny rozseknouti gordický uzel národnostní.
A teď dovolte, abych řekl několik slov se stanoviska
republiky Polské. Tam se nepostupuje jinak, pane doktore
Wolfe! Stačí zmíniti se o Západní
Ukrajině, o krvavě potlačených spiknutích
vězňů ve Šv. Krzyžu, o zneužití
a mukách politických vězňů
a národních menšin, Ukrajinců, Bělorusů
a konečně volyňských Čechů.
(Posl. dr Wolf [polsky]: A byl jste tam?) Byl jsem tam,
ale vy jste tam nebyl. Stačí zmíniti se o
událostech v Bialymstoku, v Přemyšlu, ve Lvově,
kde otráven strychninem soudr. Krajc, bestiálně
utýráno mladé děvče, Steinová,
utýrán Ukrajinec inž. Melnyk a St. Zyblikiewicz
ve vězení Brygidkách ve Lvově. Stačí
zmíniti se konečně, jak šlechtická
republika Polská plní své poslání
na poli osvětovém. Vrcholem cynismu jest zde nabízeti
Ukrajincům cosi jako parodii university, t. zv. "ruský
ústav vědecký" v Krakově.
Česká vláda utlačuje polskou menšinu
ve Slezsku a za to dává hr. Lasocki ministrovi Udržalovi
řád "Polonia restituta". Polská
vláda utlačuje volyňské Čechy
a česká vláda udílí polským
státníkům řád "Bílého
lva".
To dokazuje, že.se páchá toto násilí
na obou stranách ve vzájemné dohodě,
neboť buržoasie nemůže klidně vládnouti
tam, kde není sporu mezi národy. Heslem "divide
et impera" vládlo Rakousko, heslem "divide et
impera" vládnete vy.
Žádná reakce ani polská ani česká
nemůže poskytnouti vysvobození dělnickému
lidu. My Slezáci, dělnický lid Slezska, dosáhneme
svého vysvobození jen pod praporem komunistické
strany za vlády dělnicko-zemědělské,
jak to vidíme v sovětském Rusku. Proto jen
od něho očekáváme pomoci a v něm
jest jediná naše naděje na lepší
zítřek.
Slibujeme... (Výkřiky posl. dr Wolfa.) Vy
rozhodně již nebudete v té koalici, neboť
ručím, že při nejbližších
volbách nedostanete ani jeden hlas.
Slibujeme slavnostně a tvrdíme, že osud našeho
polského dělnického lidu ve Slezsku bude
osudem celého proletariátu Československé
republiky a že tento svazek bude svazkem doživotním,
který nám přinese hospodářské
a politické osvobození, svazkem bezohledné,
ukázněné solidarity v dobrém a zlém,
svazkem na smrt, život a vítězství.
Pryč s kolonisací Slezska! Pryč s hospodářským
a kulturním útiskem! Ať žije svoboda a
bratrství proletariátu všech národností!
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. inž. Nečas.
Dávám mu slovo.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Za řeči o vládním prohlášení
vynikla veliká důležitost otázky slovenské
a podkarpatoruské pro naši republiku. Jako poslanec
za Podkarpatskou Rus považuji za svou povinnost zmíniti
se o některých událostech, které se
odehrály v poslední době na Podkarpatské
Rusi a které znemožňují konsolidaci
a zdárný vývoj nejvýchodnějšího
koutu naší republiky. Sociálně-demokratická
strana je činěna oposicí a zvláště
komunisty spoluodpovědna za to, co se na Podkarpatské
Rusi děje a zvláště za to, co se tam
dělo za voleb. Neprávem, neboť na Podkarpatské
Rusi vládne se bez nás, ba vládne se proti
nám. (Tak jest!) Žádáme s důrazem
změnu režimu na Podkarpatské Rusi, který
upomíná v mnohém až nápadně
do podrobností na vládu Stambolijského. Ježto
přes četné protesty a zakročení
naše nebyla zjednána na Podkarpatské Rusi v
mnohém směru náprava, bylo mi uloženo
soc. demokratickou stranou v Podkarpatské Rusi, abych přednesl
naše hlavní stížnosti v parlamentě.
První z nich týká se nepřístojností,
které na Podkarpatské Rusi páší
se proti státnímu majetku lesnímu. Strana
soc. demokratická vznáší rozhodný
protest proti zneužívání státního
lesního majetku v této zemi k agitačním
účelům jedné strany, republikánské.
V této věci nestojí strana ve svém
protestu sama. Již za voleb podaly všechny 4 ostatní
strany, na Podkarpatské Rusi působící,
strana soc. demokratická, československá
strana socialistická (trudová), strana lidová
a strana národně demokratická protest předsedovi
vlády i ústředním úřadům
proti tomu, co se děje s lesy na Podkarpatské Rusi,
a žádaly nápravu. (Hlas: A co se stalo?)
Ještě za posledních dnů minulého
parlamentu podala naše strana v této věci také
dotaz předsedovi vlády a v zemědělském
výboru zabývali jsme se také těmito
smutnými zjevy, jejichž projednávání
náleží vlastně jen z menší
části do parlamentu, z větší
části však do soudní síně.
Nedostalo se nám však nikdy odpovědi od p.
ministra zemědělství. Nebyla... (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)... počkejte, pane kolego!...
také zjednána náprava předsedou vlády.
(Hluk. - Předseda zvoní.) Od
pana min. předsedy Švehly nedostalo se nám
na naše zakročení všech 4 koaličních
stran vůbec žádné odpovědi. Naopak,
poslední dny před volbami byla agitace se státním
dřevem na Podkarpatské Rusi vystupňována.
Tisíce kubických metrů bylo prodáno
agitátorům politickým za značně
snížené ceny. Mám zde jen část
prodejů, které jsou realisovány lesním
ředitelstvím v Rahově, část,
kterou se mi tam podařilo za několik dní
pobytu zjistiti, a činí zde cenové rozdíly
mezi dřívím prodávaným agrárním
agitátorům a mezi dřívím, jaké
se prodává chudině v huculském kraji
a kupcům za běžné ceny, statisícové
sumy. (Výkřiky.) Státní pila
ve Svidovci v huculském kraji byla zadána cizímu
bohatému státnímu příslušníku,
témuž, který dostal také za značně
snížené ceny několik tisíc kubických
metrů dříví, na 10 let bez licitace
za směšně nízkou cenu tři tisíce
korun ročně. (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.) Dostalo
se nám ujištění v zemědělském
výboru, že není druhé státní
lesní pily, ale ve Svidovci je státní lesní
pila, která byla pronajata za 3.000 Kč ročně.
V Lazyščíně u Jasiny bylo vykáceno
a prodáno 8.000 ks dřeva bez označení
atd. Nadarmo jsme protestovati, nadarmo ujala se věci i
část řádné, nestranné
žurnalistiky. Jako odpovědi dostalo se nám
naopak zvýšeného teroru se strany lesních
úřadů. Hrozilo se podnikatelům pracujícím
v lesích, že nedostanou práci, nebudou-li agitovati
mezi dělnictvem a získávati je pro agrární
stranu. Hrozilo se konvencionelním dělníkům
a státním zaměstnancům ztrátou
místa, nebudou-li hlasovati a pracovati pro republikánskou
stranu. Hrozilo se odnětím polonin a ztrátou
pastvin atd. (Výkřiky.) A při tom,
kdy rozhazují se statisíce státních
peněz na Podkarpatské Rusi k agitačním
účelům (Staly hluk.) jedné
strany, je trestán chudý lid přísně
za to, když béře z lesu klestí nebo
kus dřeva. U samého hlavnoslužného úřadu
rahovského je dnes několik set případů
drobného lesního pychu, který má býti
projednáván a já jsem měl sám
několikrát příležitost intervenovati
- bez úspěchu ovšem - za plačící
rusínské ženy z té bídné
Verchoviny, které měly několik dětí
doma a musily seděti týden nebo ještě
déle proto, že si odnesly trochu dřeva nebo
suchého klestí z lesa. (Slyšte! Slyšte!
Výkřiky.)
Já jsem také v této sněmovně
již 4. září minulého roku ukázal
na řadu případů, jak vysoké
pokuty ukládají se lidu podkarpatoruskému
za to, když odnese si kus dřeva z lesa, jak trestán
je vysokými pokutami lid, když pase na nedovolených
místech, třebaže se to stalo jen jednou, svoji
krávu nebo kozu. (Výkřiky: To je strašné!)
Chudá úroda verchovinského lidu je ničena
dravou zvěří a nepodařilo se nám
přes četné intervence vymoci ani dovolení
k nošení zbraní, ani získati náhradu
těmto lidem za škodu, kterou utrpěli. Ba, proti
starému režimu v lesích Podkarpatské
Rusi nastalo do jisté míry i zhoršení
v tom směru, že lidu je dovoleno sbírati jahody,
maliny a ty lesní plody za horších podmínek
než dříve a chudým lidem také
na Verchovině rozšlapávají se hrnky
s lesními nasbíranými plody, když se
nemohou vykázati paletou. (Výkřiky.) To
jsou na první pohled pro nás maličkosti,
ale pro lid Podkarpatské Rusi, kde lesy zabírají
více než polovinu vší lesní plochy,
jsou to otázky dalekosáhlého významu.
Vláda Československé republiky nesmí
- a jsme o tom přesvědčeni, že také
v budoucnosti určitě nebude přihlížeti
klidně k takovému hospodářství
v lesích Podkarpatské Rusi. Místo užitku
a požehnání pro lid jsou lesy Podkarpatské
Rusi, největší to bohatství země,
za nynějších poměrů pramenem
velikých deficitů a příčinou
roztrpčení lidu proti lesní správě
i proti Čechům, jež lid v Podkarpatské
Rusi pochopitelně identifikuje s lesními orgány,
jež ho utiskují. (Různé výkřiky.)
Lesní hospodaření na Podkarpatské
Rusi buď ihned důkladně zreorganisováno
tak, aby přinášelo zemi užitek a ne deficit
a škodu, jak se dosud děje. Ze dvou cest zde možných
ať se zvolí rychle jedna, která bude příznivější,
buď ať se přitáhne cizí kapitál,
nebude-li míti stát dostatek prostředků
vlastních, ať se spoutá tento kapitál
s prostředky nutnými pro zájmy lidu Podkarpatské
Rusi a státu a pak ať se přikročí
ihned ku plánovité industrialisaci Podkarpatské
Rusi ve větším měřítku.
A získají-li se prostředky domácí,
pak buď přikročeno ihned k reorganisaci státní
lesní správy podle zákona 404/22, a to tak,
aby ředitelstvím byla dána větší
pravomoc, ale současně aby od nich byla vyžadována
větší odpovědnost za hospodaření
se státními statky. Dnešní praxi při
prodávání dřeva považujeme za
nešťastnou a neprospěšnou státu.
Pokládáme za neudržitelný nynější
stav, kdy deficit státních lesů činil
v některých poválečných letech
tolik, co všechny daně z Podkarpatské Rusi
dohromady, placené největšími chudáky
v republice. Lesní bohatství Podkarpatské
Rusi namnoze hnilo a propadalo zkáze, dřevorubský
lid neměl stálého zaměstnání
a stát při tom doplácel na toto hospodářství
ročně miliony. Je tu třeba přísné
revise a veřejného účtování.
Žádáme proto - je to v zájmu Podkarpatské
Rusi i celé republiky - aby generální ředitelství
státních lesů a statků vydávalo
podrobné bilance z každého lesního ředitelství
tak, jako se to dělo dříve v Rakousku v V.
oddělení rakouského ministerstva zemědělství.
Na Podkarpatské Rusi pak žádáme, aby
vzhledem k mimořádným poměrům
panujícím na Podkarpatské Rusi se lidu vycházelo
všemožně vstříc a zejména
bylo dovoleno bráti z lesa beztrestně chrastí
a klestí, aby dřevo na stavbu bylo dáváno
lidu buď za sníženou cenu nebo zadarmo, aby tam,
kde se dá dokázati válečná
škoda nebo živelní nehoda, za sníženou
cenu nebo za práci bylo dáváno lidu dříví
jako palivo, aby lid ve státních lesních
podnicích byl zaměstnáván podle zákona
o 8hodinové době pracovní a byl lidsky placen,
a aby byly placeny škody způsobené divokou
zvěří, aby mohl lid sbírati beztrestně
jahody a maliny a ostatní lesní plody.
S plánem, jak státní lesní správa
míní naložiti s lesním bohatstvím
Podkarpatské Rusi, buďtež seznámeni poslanci,
protože tato věc je životní otázkou
Podkarpatské Rusi, a postavení poslanců před
fait accompli považovali bychom za věc netaktickou
a nesprávnou. Zneužívání státního
lesního majetku za voleb, jak se stalo za poslední
doby na Podkarpatské Rusi, buď přísně
vyšetřeno a potrestáno, má-li býti
Československá republika státem právním.
(Výborně! Tak jest!)
V hospodaření se státním lesním
majetkem na Podkarpatské Rusi a ve způsobu, jakým
se dosud na Podkarpatské Rusi prováděla pozemková
reforma, vedle ovšem řady jiných okolností,
hlavně sociálního a hospodářského
rázu, vidíme hlavní vysvětlení
toho, proč při posledních volbách
15. listopadu komunisté měli na Podkarpatské
Rusi tolik hlasů, co všechny koaliční
strany dohromady; vedle toho máme tam ještě
druhé velmi silné skupiny oposiční,
Autonomní zemědělský sojuz, stranu
Korláthovu a jiné.
Za voleb prováděla se pozemková reforma,
zvláště v posledním týdnu před
volbami, na Podkarpatské Rusi takovým způsobem,
proti kterému máme mnoho stížností.
Již v minulém parlamentu několikráte
jsem volal po uspíšení pozemkové reformy
na Podkarpatské Rusi a plaidoval jsem zde pro to, aby pozemková
reforma nebyla agitačním heslem v rukou jedné
politické strany na Podkarpatské Rusi. Nepodařilo
se nám však zjednati nápravu; až těsně
před volbami byla prováděna najednou pozemková
reforma v některých místech a ku podivu zrovna
tam, kde měli před tím v parlamentních
volbách většinu sociální demokraté
nebo čeští socialisté - strana trudová
- a ovšem bez účasti naší i jiných
stran, ale zato za účasti jen agrárních
kandidátů. Když jsem protestoval proti tomuto
zneužívání pozemkové reformy
k politicko-stranickým účelům a když
jsem posílal telegram do Užhorodu do Státního
pozemkového úřadu, byl ten telegram zfalsifikován
a v orgáně, který je blízkým
civilní správě, byl tento telegram stylisován
tak, jako kdybych ho byl poslal gubernátorovi, a bylo naznačeno,
že jsem protestoval proti provádění
pozemkové reformy na Podkarpatské Rusi vůbec.
Tento časopis byl potom ve velikém počtu
rozšířen po Verchovině a v místech,
kde jsme měli většinu. (Hluk. Výkřiky.)
Tento malý detail slouží k charakteristice
poměrů na Podkarpatské Rusi, k charakteristice
toho, jak postupovala civilní správa přímo
i nepřímo proti socialistickým stranám,
aby mohla republikánská strana na Podkarpatské
Rusi nésti celé břímě vlády
sama. Jsem jist, že s tímto postupem exponentů
republikánské strany na Podkarpatské Rusi
nemohou se ztotožniti ani vedoucí členové
republikánské strany v Praze. Jsem jist, že
až ty poměry vyšetří, budou se
snažiti o jejich nápravu. (Různě
výkřiky.)
Třeba jsme si vědomi toho, že pozemková
reforma na Podkarpatské Rusi i při svém nejideálnějším
a úplném provedení neodstraní úplně
bídu v zemi a nepostačí v nynější
době k ukojení hladu obyvatelstva po půdě,
protože orné půdy na Podkarpatské Rusi
je sotva 20 %, považujeme přece jen vedle provedení
industrialisace a práce pro povznesení kulturní
úrovně lidu práci za urychlené provedení
pozemkové reformy za otázku nejaktuálnější.
Proto se jí v každé parlamentní řeči
znovu řečníci sociálně-demokratičtí
zabývají.
Znovu zdůrazňujeme, že neschvalujeme úmysl,
odložiti provádění pozemkové
reformy v těch obcích, kde neměli při
volbách strany státotvorné většiny,
zejména v těch obcích, které měly
většinu komunistickou. Pozemková reforma je
veliké sociální dílo, je to zákon
Československé republiky, s jehož prováděním
nesmí býti otáleno. Lid volil právě
namnoze komunisticky nebo oposičně proto, poněvadž
nedostal půdy, po níž panuje na Podkarpatské
Rusi takový hlad.
Zejména provádění pozemkové
reformy na státních pozemcích na Podkarpatské
Rusi dosud vázne, jde tempem neuvěřitelně
pomalým, což jest jednou z hlavních, a to oprávněných
příčin nespokojenosti lidu, jemuž dává
svůj politický význam. Bez ohledu na to,
jak lid volil, ať šel s komunisty, se sociálními
demokraty nebo s Kurťakem nebo s jinými, žádáme
urychlené ukončení pozemkové reformy
na zabraných státních pozemcích, rusínských
a maďarských státních pozemcích.
Platí-li kde oprávněná zásada
o odpolitisování pozemkové reformy, platí
nejdříve o Podkarpatské Rusi. Otálení
s pozemkovou reformou se vymstí konec konců, a to
neoprávněně na těch, kdo z důvodů
vždy ne čistých otálejí s prováděním
tohoto díla.
Považuji za svou povinnost zmíniti se ještě
v souvislosti s těmito otázkami o jedné věci,
o níž hovořil sen. dr Heller v senátě.
Je to otázka židovská a postup vůči
Židům na Podkarpatské Rusi za voleb. Na Podkarpatské
Rusi, jak známo, žijí židé v masách
a žije jich tam daleko více než v Palestině
samé. Za voleb postavili si židé svou kandidátku,
viceguvernér Rozsypal zajel však do Prahy k obchodníku
Marku Ungárovi a zde za pomoci orthodoxních rabínů
snažil se postaviti protikandidátku. Pracoval s velikými
peněžními prostředky. Jak dalece šly
peněžité prostředky, ukazuje fotografie
potvrzenky, (ukazuje sněmovně), z níž
je zřejmo, že v tomto jednom případě
užilo se úplatku 80.000 Kč. (Hlas: Za
to dostane nejvyšší uznání.
- Jiný hlas: Jako soukromá nebo úřední
osoba?) K tomu ještě přijdu.
Proti židovské straně se udeřilo celou
silou vládního aparátu. Jak z doložených
stížností k volebnímu soudu je zřejmo,
hrozilo se odnětím koncesí a licencí
těm, kdo budou podporovati sionisty. Političtí
úředníci vyslovovali hrozby proti židům
i v synagogách. Pracovalo se se strany úřadů
penězi, hrozbami a sliby, pracovalo se i machinacemi za
volebního dne, kdy političtí úředníci
prohlašovali, že kandidátka sionistická
je stažena. Stížnost židovské strany,
předložená volebnímu soudu, je dokumentem
tak vážným a bolestným, že není
možno přejíti přes ni mlčením.
Možno míti o židech a o řešení
židovské otázky mínění
jakékoliv, možno míti sympatie k židům,
sionistům, orthodoxům nebo asimilantům, t.
j. těm, kteří splynuli s národy obývajícími
tuto republiku, možno býti antisemitou, není
však možno a přípustno porušovati
zákon ani vůči židům, kteří
jsou podle ústavy našimi rovnoprávnými
občany. A to, co se dělo vůči židům
na Podkarpatské Rusi, byl jediný řetěz
porušování zákona na ochranu čistoty
voleb. (Výkřiky.) Cíle bylo dosaženo.
Židé docílili na Podkarpatské Rusi 19.000
hlasů, nedosáhli však volebního čísla,
následkem toho ztratili všech 100.000 hlasů
odevzdaných pro kandidátku číslo 28
v celé republice. (Výkřiky: Odhlasujete
vládě důvěru?) Odhlasujeme, a
hned vám povím proč. (Veselost na levici.
- Posl. Harus: Protože jste politické prostitutky!
- Výkřiky poslanců čsl. strany
soc. demokratické.)
Strana sociálně-demokratická protestuje co
nejrozhodněji proti tomuto postupu, považuje jej za
protizákonný a nemůže za něj
nésti odpovědnost, a to tím spíše,
že židé - sionisté představují
zvláště na Podkarpatské Rusi mezi židovstvem
tu část, která vede židy k světu
a produktivní práci, kdežto část
židovstva, kterou postavila civilní správa
k rozražení židovských řad... (Hluk.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.) se stanoviska státního a celorepublikánského
znamená připravení sto tisíc židů
o jejich občanská práva, ztrátu 100
tisíc loyálních občanů, kteří
budou ve svém rozhořčení zahnáni
namnoze do stran nejen koalici, nýbrž i republice
nepřátelských. Zmínky zasluhuje při
tom ta okolnost, že kandidáti sionistů, proti
nimž viceguvernér Rozsypal a civilní správa
vyvinuli na rozkaz ministerstva vnitra takovou energii, zavázali
se reversem hlasovati pro státní nezbytnosti.
Končím s tím, že sociálně-demokratická
strana Podkarpatské Rusi považuje za hlavní
úkoly své v zemi urychlení v provádění
pozemkové reformy na zabraných a státních
pozemcích v rusínských oblastech Podkarpatské
Rusi, industrialisaci Podkarpatské Rusi, hospodářské
povznášení země a zejména přeměňování
extensivního hospodářství na Podkarpatské
Rusi v zemědělství intensivní, což
ovšem také předpokládá ve velké
míře odpolitisování nynějšího
referátu zemědělství v Užhorodě,
jakož i stavbu základů autonomie Podkarpatské
Rusi, v níž sociální demokracie vidí
jen přirozenou a zdravou decentralisaci.
Žádáme-li změnu režimu na Podkarpatské
Rusi a zvláště nahražení viceguvernéra
Rozsypala objektivním a korektním úředníkem,
činíme tak v zájmu země i v zájmu
republiky. Považujeme nejen za své koaliční
právo, nýbrž i za svoji koaliční
povinnost, všímati si chyb a nedostatků v administrativě
a pracovati k jich odstranění.
Při této příležitosti zdůrazňujeme
a chci tu reagovati na to, co bylo psáno v "Rudém
Právu" o té naší sobotní
srážce, o vzpouře Podkarpatoruské kolonie
v pražském parlamentě, totiž že chceme,
aby byla vedena ostrá demarkační čára
mezi námi a komunisty na Podkarpatské Rusi, neboť
existují ještě principielní rozdíly
mezi námi, platné v celé republice. Vítáme
každý záblesk k věcné oposici
kteréhokoliv tábora v tomto parlamentě, neboť
nedostatek věcné oposice je hlavní vadou
našeho parlamentu. Vítali bychom proto i výroky
Šmeralovy o parlamentarismu jako pomocném prostředku
v bojích proletariátu, vítali bychom jeho
výroky v debatě o vládním prohlášení
jako zlepšení v komunistické straně
proti dosavadní pouze destruktivní politice, kdybychom
současně několik dní před tím
nečetli v libereckém "Vorwärtsu",
že komunisté půjdou do parlamentu jen proto,
aby ho zdiskreditovali, a kdybychom vedle Šmerala neslyšeli
jiné řečníky komunistické,
jichž slova kryjí se spíše se zmíněnými
ve "Vorwärtsu", než s těmito zmíněnými
slovy Šmeralovými.
Na Podkarpatské Rusi pak soc. demokracie je zvláště
ještě na rozdíl od komunistů přesvědčena
o dobrých úmyslech vlády jako celku pomáhat
lidu Podkarpatské Rusi, i když nemůžeme
naprosto souhlasiti s linií Hodžovou k oposičním
i koaličním poslancům na Slovensku a Podkarpatské
Rusi.
Kdyby nebylo jiné okolnosti, pak stačí již
sám fakt, že stát doplácí ročně
na Podkarpatskou Rus přes 300 mil. Kč; za těžkých
hospodářských poměrů, v nichž
žijeme, je tato suma sama o sobě důkazem lásky
lidu československého k lidu podkarpatoruskému,
je také důkazem, že vláda jako celek
snaží se pomoci našemu nejvýchodnějšímu
koutu republiky.
Proto budu hlasovati pro vládní prohlášení
v pevném přesvědčení, že
bude učiněn konec předneseným nezákonnostem
a že bude zjednána náprava. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Za řeči p. posl. inž. Nečase
vykřikl p. posl. Harus na řečníka
"politické prostitutky", což jest neparlamentární
výraz. Volám tedy p. posl. Harusa pro tento
výkřik k pořádku.
Dalším řečníkem je p. posl. Jílek.
Prosím, aby se ujal slova.