Jsme, slavná sněmovno, malým národem
a jako malý národ nemůžeme si dovoliti
luxu těch excesů a extravagancí, kterých
jsme zde byli svědky. Jako malý národ musíme
vynikati svojí kvalitou, poněvadž v soutěži
s ostatními národy nemůžeme se odvolávati
ani na svůj počet, ani na své bohatství.
My jako národ nejsme národem kapitalistickým.
Do toho máme ještě daleko a když už
mi dovolíte, obrátím se k vám ještě
jednou, poněvadž se začínáme
už dorozumívati. Řeknu vám, že
se vám divím, jak vy, protikapitalisté, můžete
se takovým klidným způsobem dívati
na to, jak Sověty ucházejí se v Americe,
v tom nejkapitalističtějším podle vás
státu, o uznání.
Chci se vrátiti, slavná sněmovno, k těm
zjevům, jichž jsme zde byli svědky. Vím,
že mnoho řečníků přede
mnou již o té věci se zmiňovalo, ale
myslím, že po tom, co jsme viděli, není
možno dosti často se o tom zmíniti, poněvadž
přáním nás všech je, aby podobné
zjevy se neopakovaly. Páni příslušníci
německé národnosti zde demonstrovali. A demonstrovali
zde způsobem, který mne vede k tomu, že jim
chci připomenouti slova velikého jejich filosofa
Schopenhauera, který řekl: "Es ist ein eingentümlicher
Fehler der Deutschen, daß sie, was vor ihren Füßen
liegt, in den Wolken suchen". - Ale nechci zůstati
jenom u toho Schopenhauera. Podle mé skrovné vědomosti
a znalosti německé literatury byl ještě
jeden spisovatel, jehož pilnou četbu bych některým
vřele doporučil. Byl to Knigge, který napsal
krásnou a poučnou knihu "Umgang mit Menschen".
(Potlesk.) Já, drazí přátelé,
negeneralisuji a vím, že mezi německými
poslanci jsou mnozí, kteří se za to, co se
zde stalo, do duše stydí.
"Svornost je oprávněné heslo" napsal
náš veliký president Masaryk. A na ta
jeho slova jsem si vzpomněl, když jsem viděl,
jak němečtí nacionálové aplaudují
slovenskou hymnu "Hej Slováci". Slovům
té písně vůbec nerozuměli a
víme všichni dobře, že při melodii
té písně - není to ještě
dávno - dostávali husí kůži a
ztráceti rozčilením hlavu. Luďáci
aplaudovali německým nacionálům, když
oni zde zazpívali píseň, která těm
luďáckým poslancům měla svým
textem připomenouti, že není to ještě
dávno, co pro realisaci textu této písně
miliony mladých lidí a synů slovenského
národa bylo hnáno na smrt. (Výborně!
Potlesk.) Při tom jsem si vzpomněl, že
ten Masaryk napsal, že svornost je oprávněné
heslo, ale že také napsal: Může býti
svornost v omylu, může býti svornost v neprávu,
ba i svornost ve lži. (Potlesk.) U luďáků,
doufám pevně, že snad to byl omyl.
U těch pánů na druhé straně
sněmovny nechci to předpokládati. Myslím,
že se v nich ani svědomí neozvalo. Byl to náš
opat Zavoral, který mi nedávno řekl:
Víte, svědomí se ozývá jenom
u těch lidí, kteří jsou ho ještě
hodni. (Potlesk.)
Slavná sněmovno! Při absolutní a nade
vší chválu povznesené korektnosti vedení
říšskoněmecké zahraniční
politiky jsem přesvědčen, že se Meistersängři
na těch lavicích zde velmi zklamali jak co do ocenění
dojmu, tak i co do hodnocení účinku té
své demonstrace. Tím považuji tuto záležitost
za vyřízenu - pro sebe.
Vládní prohlášení správně
navazuje na to, že lid dne 15. listopadu vykonal svoji povinnost
a že teď je na poslancích, aby konali povinnost
svoji. Vláda ve svém programu vytýčila
si úkoly mnohé a za stávajících
poměrů nesnadné. Vládě bylo
by daleko lépe a pohodlněji, kdyby mohla seděti
na svých poslaneckých místech a kdyby odtamtud
mohla se dívati na naši oposici, která by zaujala
místo ve vládě, jak ona se tuží.
Ale vláda naše byla nucena zasednouti na tato místa
proto, poněvadž nikdo z oposice nevytvořil
program, poněvadž nikdo nepoužil téže
možnosti, kterou měly všechny strany stejně
jako vládní, aby sestavil koalici; a ještě
teď nemáte nic snadnějšího, než
tu koalici sestaviti, potřebujete míti jen o jeden
hlas více a vláda je vaše. Říkali
jste doma, že jste vyhráli volby. Ale ani jedna oposiční
strana neučinila nejmenšího pokusu o utvoření
majority. A teď se vás ptám, vrátíte
se domů s tím, že když jste vyhráli,
že splnili jste svůj úkol tím, že
jste mlátili pulty o lavice? Já nechci souditi ty
voliče, kteří vás sem poslali, z těch
činů, kterých jste se zde dopouštěli.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Naše vláda nevyhnula se odpovědnosti, převzala
ji v těžké chvíli, a za to má
naši důvěru. My zde v Československé
republice žijeme v malém státě, je nás
zde příliš mnoho, jeden druhého příliš
dobře známe a proto máme tendenci, maličkosti
přeceňovati, dávati jim veliká bombastická
jména, a proto ten fakt, že ustavení vlády
trvalo déle, než jest obvyklé, zavdal některým
příležitost mluviti o něm jako o krisi,
ve které se nalézá náš politický
život. Každá strana měla ve volbách
své šance, měla je oposice právě
tak jako koalice, ale protože se oposici nepodařilo
dosáhnouti majority, není to ještě důvodem,
aby majoritě nadávala. Naše vláda mohla
hrdě prohlásiti, že navazuje svůj program
na program vlád předchozích a kdyby nemohla
naše vláda poukázati na nic jiného než
na ústavu, na pozemkovou reformu (Výkřiky),
na sociální pojištění, na valutu,
(Výkřiky posl. Mikulíčka.) pokud
jde o politiku vnitřní, a na Malou Dohodu, na Ženevu,
(Výkřiky.) a Locarno, pokud jde o politiku
zahraniční, bylo by to každému soudnému
člověku důkazem její tvůrčí
síly a píle. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Za 7 roků stalo se mnoho, stalo se více, než-li
se stalo v jiných státech. Není to dávno,
co anglický premiér Baldwin v Aberdeenu řekl,
že uplynulých sedm let bylo pravým očistcem
pro Evropu - a při tom ten anglický státník
myslil jen na poměry anglické. U nás k těm
poměrům poválečným přistoupilo
ještě to, že jsme neměli jenom co dělati
s odčiňováním války, ale že
jsme musili ještě současně klásti
základy pro svůj mladý stát.
V Americe, ve které se všechno děje poněkud
rychleji, než se vám o tom jenom zdálo, potřebovali
130 roků k tomu, aby se tam vláda konsolidovala.
Naše vláda prohlašuje skromně ve svém
prohlášení, že nemá odstupu od
zdejších poměrů, že ten odstup
má cizina. Já jsem prošel za posledních
pět roků hezký kus světa a mohu vám
říci, že jsem neslyšel nikde a od nikoho,
od žádného cizince, třeba i proti nám
zaujatého a kterému přece by na našem
státě nemusilo záležeti, ani toho nejmenšího,
ničeho, co by se mohlo srovnati s tím, co jsem o
svém vlastním státě musil slyšeti
od našich státních příslušníků,
když jsem se vrátil domů.
Resultáty naší zahraniční politiky
mluví za sebe, mluví za celé knihy a je mně
proto upřímnou radostí, že mohu konstatovati,
že naše vláda trvá na dosavadní
linii středoevropské politiky. Locarno znamená
mír na západě a těším
se, že se dožijeme i Locarna východního.
Na adresu poslanců luďáckých chci říci,
poněvadž tak často odvolávají
se na své americké bratry, s nimiž jsem se
v Americe stýkal, že by bylo dobře, kdyby jim
američtí Slováci řekli, jaké
těžké boje prodělala Amerika, dříve
než si dala svou ústavu, i mnohá desetiletí
potom; jak také tam byl spor o tu velkou otázku
centralisace a decentralisace. Chtěl bych jen zdůrazniti,
že teď není naprosto třeba, abychom se
v těchto počátcích ještě
hádali o to, zda centralisace nebo decentralisace. My musíme
v prvé řadě společně pracovati
o konsolidaci našeho státu. (Výborně!
Potlesk.)
Dostalo se mi cti, že jsem byl do sněmovny zvolen
s tím úkolem. abych v prvé řadě
staral se o dobro našich chudých horských zemědělců,
o kterých v sobotní schůzi tak výstižně
mluvil přítel dr Zadina. V těch horách,
drazí přátelé, kde práce zemědělská
není žádnou zábavou, ale strašlivým
zápasem s přírodou, je třeba, abychom
konali svoji povinnost. A já se dnes zde obracím
k poslanecké sněmovně a prosím ji,
aby nás vždycky podporovala všude tam, kde se
k ní obrátíme v zájmu našich
chudých horských okresů. (Výborně!)
Doba pokročila a musím končiti. Nechceme
nic, nežli aby i ten chudý horský zemědělec
za těžkou svoji práci a za tu skrovnou žeň,
které svou těžkou prací dosahuje, dostával
spravedlivou cenu, tak jako spravedlivou cenu přejeme práci
každé. (Hluk. - Výkřiky posl.
Mikulíčka.)
Naším programem je úplná parita zemědělství
s průmyslem a soběstačnost našeho zemědělství.
Řekl to již náš zemědělský
filosof Šťastný: Programem zemědělské
strany musí v prvé řadě býti
program selský. K dosažení tohoto programu
nemáme jiných prostředků nežli
prostředky zákonodárné a užijeme
jich vždy a všude, abychom našemu zemědělství
pomohli. (Hluk.)
Zemědělství naše je nejlepší
a nejspolehlivější ochranou státu a
má také právo na ochranu státní.
Tam, kde je dostatek chleba, jest postaráno o mír
uvnitř i za hranicemi.
Do voleb jsme šli s tím, že z ní vyjde
koaliční vláda. My jsme se nezklamali a nyní
nezklameme vládu.
Mám čest prohlásiti jménem největšího
poslaneckého klubu v této sněmovně,
že náš klub bude hlasovati pro vládní
prohlášení, a nejen to: náš klub
vládu při provádění vládního
programu do poslední chvíle a do posledního
muže bude podporovati. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Gagatko. Dávám mu slovo.
Posl. dr Gagatko (rusky): Slavná sněmovno!
"V Podkarpatské Rusi je třeba dívati
se vážně na všecky problémy, nechati
tam všech experimentů a vší mlhavé
politiky, která jde jednou tak a po druhé onak a
neví kam."
Tak charakterisoval politiku vlády na Podkarpatské
Rusi pan posl. dr Kramář v předešlé
schůzi a tato charakteristika jest velice zdařilá
a věrná, neboť kdo byť jen málo
sledoval vše, co se dělo na Podkarpatské Rusi
v minulém sedmiletém období, nemůže
nepřiznati, že Podkarpatská Rus a její
obyvatelstvo jest neustále podrobeno politickým
experimentům různých přívrženců
již dávno přežilé soustavy centralisační.
Naše území vždy bylo a jest také
i dnes doménou té nebo oné politické
strany podle toho, kdo stojí v čele naší
administrativy.
Nejprve vládl u nás tak zvaný rusofilský
systém Brejchův. Po něm přišel
četnicko-policejně-ukrajinský režim
Ehrenfeldův, dnes pak vládne na Podkarpatské
Rusi korupční režim Rozsypalův.
Nejsympatičtějším a nejpříjemnějším
byl zajisté režim první, a to nejen proto,
že byl rusofilský, ale hlavně proto, že
tehdy úřady měly větší
pochopení pro potřeby našeho lidu a zbytečně
neprolévaly krve. Veškeré konflikty se tehdy
ještě vyřizovaly mírně, bez zakročení
policie a četnictva. Avšak tento vřelý
poměr Brejchův k potřebám ruského
lidu neschvalovali nepřátelé našeho
národa a republiky a na jejich usilování
Brejcha byl odvolán a nahrazen sociálním
demokratem Ehrenfeldem.
Ehrenfeld najednou obrátil svou politiku na druhou stranu,
uživ vůči ruskému obyvatelstvu staré
proslulé rakouské zásady "divide et
impera", a za to hleděl dosíci půdy
mezi inteligentními vrstvami bohatých Maďarů
a židů. V důsledku takové politiky nastal
takovýto obraz: Veškeré ruské obyvatelstvo
ocitlo se v oposici a všichni kapitalisté a spekulanti
se postavili na stranu Ehrenfelda. Ztrativ takto půdu pod
nohami, Ehrenfeld byl nucen odejíti a postoupiti své
místo exponentovi agrární strany, nynějšímu
viceguvernérovi Rozsypalovi.
Můžeme-li předcházející
Ehrenfeldův režim nazvati nikoliv naprosto zdařilým
a také chybným vůči slovanské
většině Podkarpatské Rusi, pak nynější
agrární režim na Podkarpatské Rusi dlužno
považovati přímo za skandální.
(Různé výkřiky.) Teror, korupce,
agrární diktatura, hle, to vše jest obsahem
dnešního režimu, zavedeného viceguvernérem
Rozsypalem. Státní zaměstnanci, ať byli
bíločervení nebo červení nebo
černí nebo bezbarevní, musejí pod
nátlakem zezelenati, poněvadž jsou nuceni přizpůsobiti
se panujícímu poměru, neboť jen jako
tací mohou spoléhati na milost a shovívavost
užhorodských vládnoucích vrstev. Nevím,
zdali ústřední správa agrární
strany v Praze ví, že "podkarpatská agrární
mafie", chtíc zachrániti své rozviklané
postavení a ospravedlniti prolitou krev, pustila se v posledních
volbách do sněmoven do boje se všemi a proti
všem. Poněvadž však mezi rostoucí
oposicí neměla žádné sympatie,
agrární mafie se rozhodla zachrániti svůj
prestiž třebas na účet koaličních
stran a na účet židů, užívajíc
při tom nejneslýchanějších a
nejnepřípustnějších způsobů
politické války, jako zneužití úřední
moci, násilí, podplácení a také
zřejmé krádeže hlasů. Na adresu
lidu, kupců, úředníků a duchovenstva
sypaly se všemožné hrozby útiskem, neodevzdají-li
svých hlasů agrární straně.
Hlasy se kupovaly nejen za stranické, nýbrž
i za státní peníze. Celé dílce
lesů v obvodu rahovského a buštinského
lesního ředitelství byly zpustošeny
proto, aby se lesním materiálem, rozdávaným
polozdarma, podplatili agrární agitátoři.
Stát utrpěl při tom ztráty na několik
milionů korun. Stížnosti a rozklady koaličních
stran vládě proti podobnému rozhazování
státního majetku na stranické účely
byly marné.
Pozemková reforma se stala prostředkem agitace,
tato nešťastná pozemková reforma, na které
vydělali jenom někteří lidé,
kteří takřka zprostředkovali při
této pozemkové reformě. Pozemková
reforma jest u nás monopolním podnikem téže
agrární strany a provádí se především
tehdy, když se blíží volby.
Agrární agitátoři nechodí pěšky,
neplatí za jízdu povozy, automobily, poněvadž
lesní ředitelství a civilní správa
dodává jim státní automobily a rozumí
se samo sebou, že pak s nimi nelze konkurovati. Okresním
náčelníkům a notářům
byly dány rozkazy, aby činně podporovali
agrární stranu, neboť jen ona jediná
jest "státotvorná" a všechny jiné
nejsou státotvorné, i sociální demokraté
i klerikálové i národní socialisté,
ovšem že i oposice. Jedině agrární
strana na Podkarpatské Rusi nese celé břímě,
abych tak řekl, státotvornosti.
Avšak jistě vrcholem všech těchto přímo
hnusných zneužití byla nestydatá krádež
hlasů při volebním aktu a padělání
volebních protokolů v oněch mnoha vesnicích.
kde do volebních komisí nebyli připuštěni
důvěrníci jiných stran, nebo kde agrární
volební komisaři je přímo koupili.
Vždyť i sám viceguvernér Rozsypal osobně
kupoval pro agrárníky sympatie a hlasy židovských
rabínů proti sionistům. Aby rozbil sionistickou
stranu, zaplatil stotisíc korun jakémusi Ungerovi
- fotografický snímek kvitance na tuto částku
jest v rukou veřejnosti. V poslední chvíli
se dovídám, že tento Rozsypal byl pozván
do Prahy a z Prahy bylo telegrafováno do Užhorodu
jeho přívržencům, vydržovaným
znovu státními prostředky, že se Rozsypalova
posice v Praze silně upevnila. Pánové, myslím
si, že jest zde jakási mýlka. Snad si vláda
myslí, že on získal těch stotisíc
korun od židů pro státní pokladnu, snad
vláda neví, že on asi dostal zpátky
peníze, jimiž kupoval hlasy i že tento příjem
potvrdil, nevím, zdali ze své prostoduchosti nebo
z nějaké jiné příčiny.
Proto agrární strana a užhorodská vláda
stojí na Podkarpatské Rusi v osamocené a
již rozhodně v citelné menšině.
Mimo komunisty, autonomní svaz a sionisty vyslovují
nedůvěru panu viceguvernérovi Rozsypalovi
a jeho režimu také jiné koaliční
strany, zvláště sociální demokraté
a karpatoruská trudová strana, jménem které
mám čest zde vystupovati. Proti tomuto člověku,
jenž takto surově porušil základní
zákony, svobodu projevu mínění, nemůžeme
nebojovati a budeme tak dlouho s ním bojovati, dokud neodejde
do archivu, tam, kam odešli a kam odcházejí
starci k ničemu neschopní. (Potlesk.)
Tedy značná většina obyvatelstva Podkarpatské
Rusi bez rozdílu národnosti, bez rozdílu
víry vytrvale žádá, aby neprodleně
byli odstraněni z Podkarpatské Rusi všichni,
kdož korupcí a demoralisací lidu podkopali
mezi občany důvěru ve spravedlnost a zákony.
Na Podkarpatské Rusi jest naléhavě potřebná
jak v zájmu obyvatel tak také i v zájmu dobrého
jména naší republiky neodkladná a radikální
očista. A proto nemůže nás uspokojiti
prohlášení vlády, učiněné
s tohoto místa, v té jeho části, která
se týká Podkarpatské Rusi. Jestliže
někde, tak zvláště u nás nelze
pokračovati v politice předcházejících
vlád, o kterémžto pokračování
se zde zmínil pan předseda vlády Švehla.
Diktatura jedné strany, agrární strany, nemůže
déle na Podkarpatské Rusi trvati.
Chci věřiti, že vláda, nejsouc snad
informována o trvajícím stavu věcí,
nepovažovala za možné a účelné
počítati s vůlí místního
obyvatelstva, avšak nyní musí vystoupiti s
nejrozhodnějšími prostředky k uzdravení
našich poměrů.
Nestačí také říci, že
stav Podkarpatské Rusi jest určen mírovou
smlouvou a ústavní listinou a mělo by se
přejíti od písemných a ústních
slibů k praktické organisaci toho, co se má
uskutečniti podle předpisů platných
zákonů. Kdyby i ve skutečnosti byly důležité
příčiny, aby se území Rusínů
jižně od Karpat - tak saint-germainská smlouva
nazývá autonomní území - nedala
autonomie, to není a nemůže býti ospravedlněním
rozmáhajícího se centralismu právě
v těch oborech správy našeho kraje, v nichž
nám jmenovaná smlouva zaručuje plnou samosprávu.
Mám na mysli naše věci školní,
jazykové a týkající se vyznání,
tudíž otázku místní správy.
Bylo by si nutně přáti a bylo by účelným
ponechati guvernéru Podkarpatské Rusi právo,
míti vliv na běh věcí týkajících
se správy země a lidu poskytnouti v jakékoliv
formě možnost účasti a kontroly. Pak
by i odpovědnost nespadala výlučně
jen na exponenty vlády. Tak reorganisovaná civilní
správa Podkarpatské Rusi mohla by mnohem úspěšněji
pracovati pro blaho obyvatelstva a republiky a mnohem rychleji
mohlo by se dosáhnouti konsolidace poměrů
v našem kraji.
Podle mírové smlouvy administrativní a úřednický
aparát má se vybírati především
z lidí místního původu a pouze v nedostatku
těchto také z cizích osob, které však
znají místní jazyk. Toto ustanovení
mírové smlouvy nemůže zůstati
jen na papíře. Se zřetelem na katastrofální
nezaměstnanost v našem kraji jest nutno, aby se přijímalo
na práci ve státních podnicích i do
služby při policii, četnictvu, finanční
stráži, poště, železnicích
atd., t. j. tam, kde se nevyžaduje zvláštní
kvalifikace, výlučně domácí
obyvatelstvo. Tak bylo by možno mnohem více udělati
pro upevnění svazků mezi Podkarpatskou Rusí
a ostatní částí republiky, než
sliby a rozličnými krutými opatřeními
vzhledem k neuspokojenému lidu.
Mnoho neklidu a nespokojenosti vnáší se k nám
nerovnoměrnými platy úřednického
aparátu. V době, kdy vyšší exponenti,
exponovaní úředníci, jsou situováni
přímo knížecky, státní
zaměstnanci nižších kategorií bez
rozdílu, zda české či jiné
národnosti, v pravém slova smyslu trpí nouzi.
Aby se zlepšil jich osud, není zapotřebí
hledati nová zřídla příjmů,
a měly by se jen omeziti rozličné výdaje
jako jsou: nepotřebné financování
rozličných novinářských hadrů,
rozsévajících pouze nesvár a nenávist,
dále udržování četných
automobilů, na nichž se naši pánové
vesele baví a projíždějí se v
neděli a ve svátek, dále zastavení
hanebných četnických výprav do vesnic
a konečně vydržování koní
pro tak zvané "zemědělské instruktory"
Podkarpatské Rusi, kteří nezřídka
spojují své úřední povinnosti
s funkcemi agrárních tajemníků. Také
přísná kontrola v rozličných
jiných odborech, zvláště trvalá
kontrola hospodářství lesních ředitelství,
přinesla by státní pokladně desítky
milionů ročně a těmito penězi
bylo by možno pomoci těm nouzi trpícím
bílým Negrům, kteří za vedoucí
činitele, za pány, stojící v čele,
táhnou administrativu v Podkarpatské Rusi a přijímají
na se veškerou nenávist za svinstva, která
se tam páší. Omlouvám se, že jsem
užil toho slova, ale ono se právě hodí
pro charakteristiku toho režimu, který tam vládne.
Kdyby se administrativa v naší zemi prováděla
rozumně a provoz státních podniků,
solných dolů a lesního hospodářství
intensivněji a kdyby se spravedlivě rozdělovaly
a vymáhaly daně, příjmy Podkarpatské
Rusi uhrazovaly by skorem úplně veškeré
výdaje na její správu.
Nespokojenost ukazující se u nás občas
v dosti ostrých formách jest následkem různých
chyb a nedopatření ve správě naší
země, a hlavní její příčinou
jest nedostatek země, nedostatek výdělku,
daně nad síly obyvatelstva a hlad v pravém
slova smyslu, jenž vládne v horských územích
Karpat.
Hlad podporují těžkosti sezonního vystěhovalectví
do maďarské roviny a nemožnost vystěhovati
se do Ameriky. Proto industrialisace naší země
a péče o sociální potřeby našeho
obyvatelstva přinesly by nesporně uklidnění
a přispěly by ke konsolidaci poměrů
u nás.
Vláda naší republiky musí na celé
čáře obrátiti, pokud jde o politiku
v Podkarpatské Rusi, nepřeje-li si jednou provždy
odpuditi od sebe Podkarpatskou Rus.
Jest již nejvyšší čas, aby se pohlíželo
na Podkarpatskou Rus nikoliv jako na kolonii, nýbrž
jako na rovnoprávnou část republiky. Vláda
nesmí zapomínati, že jest hříchem
a zločinem užívati v Podkarpatské Rusi
vůči ruskému obyvatelstvu po válce
a po mírové revoluci těch method, jichž
se užívalo ve starém Rakousku vůči
všem národům, zvláště vůči
národům slovanským.
Přiznávám se. že nevidím žádného
smyslu pro politiku Československé republiky míchati
se do takových čistě vnitřních
věcí druhého, slovanského, v tomto
případu ruského národu, jakými
jsou nesporně otázky jazyka ruského lidu,
jeho názvu, jeho národopisné jednoty a konečně
i jeho politického uspořádání.
Pro mne jest nepochopitelným fakt, že tato vláda
tak mnoho horlivosti, tak mnoho času, energie a peněz
ztrácí na to, aby se u nás vytvořil
nový ruský separatismus. Pro koho a proti komu?
Tvoří se proti Rusku, nebo proti ruskému
národu? Proti kterému Rusku? Proti sovětskému
Rusku nebo vůbec proti Rusku, ať by bylo jakékoliv
nebo proti ruskému národu jako takovému?
Když se vměšování týká
jazyku, jeho názvu, pak to nesměřuje především
proti státu, to směřuje především
proti národu jako takovému a myslím, pánové,
že není účelným, abychom my zde,
v Československé republice, dělali nějakou
frontu proti ruskému národu, neboť se to může
v budoucnosti velice vymstíti na nás i na našich
budoucích zájmech.
Myslím, že dnes, v době všeobecného
pokroku, v době, kdy se spojují státy ve
větší celky, kdy se spojují lidé
a národy také ve větší skupiny,
my nemůžeme přispívati k rozdrobování
sil, my naopak musíme napomáhati k jejich spojení,
poněvadž víme ze zkušenosti, že čím
větší jest celek, tím jest schopnější
života, tím více může poskytnouti
lidstvu a sobě samému a také těm,
mezi nimiž se v dané chvíli tento celek nalézá.
Přál bych si, aby se uznalo, že jest nejvyšší
čas přikročiti k realisaci samosprávy
Podkarpatské Rusi. Bude to účelné
a výhodné i pro naše obyvatelstvo, bude to
výhodné i pro celou republiku a zvláště
to bude výhodné pro ústřední
vládu. Ústřední vláda zbaví
se odia, že tak dlouho váhá a odsunuje otázku
rozřešení samosprávy na Podkarpatské
Rusi. Tím způsobem přenese se těžiště
do podkarpatoruského sněmu, jenž bude vládnouti
tak, jak vládnouti dokáže, a bude spokojen
tím, co sám pro sebe učiní.
I postavení vlády v Praze bude velice výhodné.
Vláda bude hráti roli arbitra v případě
nějakých sporů a bude, abych tak řekl,
potvrzovati a míchati se tu a tam do těch neb oněch
otázek, a konečně i v této sněmovně
bude více místa, poněvadž podkarpatoruští
poslanci nepolezou do všestátních otázek
a výlučně se budou zabývati svými
věcmi, a konečně bude více spokojenosti
a bude více předpokladů pro kladnou mírovou
a klidnou práci.
Doufaje, že tato realisace bude provedena nikoliv letošního
roku, poněvadž jsme v poslední desítce
dnů letošního roku, ale v nejbližších
měsících roku příštího,
prohlašuji, že vůbec my na Podkarpatské
Rusi, straníci podkarpatoruské trudové strany,
máme na tom zájem, aby i naše užší
vlast i Československá republika prospívala,
kvetla a rozvíjela se, poněvadž s jejím
rozkvětem, s jejím rozvojem bude kvésti,
rozvíjeti se a mohutněti náš národ,
proto i v té důvěře budu hlasovati
pro vládní prohlášení. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má
dále p. posl. Śliwka.
Posl. Śliwka (polsky): Pánové!
Již přes pět let patří české
těšínské Slezsko k Československé
republice a teprve nyní, po pěti letech, může
zástupce pracující třídy této
země promluviti s této sněmovní tribuny.
Tento fakt nejlépe charakterisuje, jak pokrytecké
jsou fráze o t. zv. demokracii. Tento paškvil demokracie
je dokonalým doplňkem podvodu s právem sebeurčení
národů a s plebiscitem, jenž se tam měl
provésti roku 1920.
Říkalo se o plebiscitu, že to je právo
sebeurčení národů a byl to obyčejný
podvod a trh na dobytek. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Volám pana
řečníka za tato slova k pořádku.