NS RČS 1925-1929, PS, 6. schůze, část 11/12 (21. 12. 1925)

Pondělí 21. prosince 1925

Posl. Jilek: Soudruzi a soudružky! Paní a pánové! Řečníci českosocialističtí a soc. demokratičtí zde skoro s radostí kvitují přednesené prohlášení soudr. Šmerala o positivní práci komunistů v československém parlamentě. Tito řečníci, když kvitovali přednesené naše prohlášení, zapomněli, že mezi positivní prací pro buržoasii a mezi positivní prací pro proletariát je nepřeklenutelný a obrovský rozdíl. Tohoto rozdílu stále nevidí, ten oni přehlížejí a v důsledku toho se domnívají, že komunisté se hlásí k positivní práci také pro buržoasní stát, tím i pro buržoasii tohoto státu. Jste na velikém omylu!

Ožehavou otázkou je otázka nacionální v tomto státě. Ty výjevy, kterých jsme byli svědky v minulých dnech zde v parlamentě, ty nevyvěrají z nějakých povrchních pohnutek, naopak, zračí se v nich opravdu krise, ne vyléčitelná krise tohoto státu. A jestliže pan dr Meissner zde chtěl řešení nacionální otázky naší stranou zbagatelisovat tím svým způsobem, mýlí se velice. On neoddisputuje tu skutečnost, že není možno vytvořiti zde spolehlivou vládní většinu z koalovaných stran a že tím méně je možno vytvořiti nějakou vládu z oposičních stran, tudíž, že opravdu je ten stát v krisi, ze které se bude těžko těmito cestami, které radil p. dr Meissner, léčiti. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Všeobecný údiv vyvolalo vládní prohlášení svým úplným mlčením o nejdůležitější otázce pro hospodářský život tohoto státu, jako je otázka uznání Sovětského svazu de jure. (Potlesk komunistických poslanců.) Nečekali jsme, že bude vládní prohlášení odpovídati potřebám pracujícího lidu v tomto státě. Přes to jsme se však domnívali, že ministerský předseda ve svém prohlášení nezapomene na ožehavou otázku hospodářského života tohoto státu a tím i průmyslu v Československé republice. Ministerský předseda dr Švehla však zapomněl. Zapomněl úmyslně na otázku uznání Sovětského svazu de jure v době, kdy průmyslníci v Moravské Ostravě na podnět dr Hodáče volají po uznání Sovětského svazu de jure. Divně se také vyjímá, že vládní prohlášení vlády, ve které je členem dr Engliš, zapomíná na otázku uznání, ačkoliv dr Engliš před několika měsíci na přednášce v Praze výslovně pravil: "Nemusilo by se mluviti o přeprůmyslnění našeho státu, kdybychom měli řádné a pravidelné styky s Ruskem. Tak na př. jen naše textilní továrny mohlo by Rusko plně zaměstnati po dobu nejméně deseti let." A vládní prohlášení přechází tuto věc bez jediného slova zmínky. Kdyby se byl ministerský předseda nezmiňoval o druhých otázkách zahraniční politiky, domníval bych se, že si vláda bez dr Beneše do řešení zahraničních otázek netroufá a že vyčkává, až se vrátí dr Beneš od podpisu locarnských úmluv a až s sebou přinese direktivy pro zahraniční politiku Československé republiky, že čeká proto, poněvadž v poslední době změnil dr Beneš svůj nákupní pramen. Dříve jezdil do Paříže pro směrnice zahraniční politiky československé, nyní se mu zdá spolehlivější Anglie i přes její celkovou nejistotu. Otázka uznání Sovětského svazu není však odvislá jen od souhlasu Londýna. Pravděpodobně nemohli se dohodnouti koaličníci sami mezi sebou. Taková zahraniční politika může státu jen škoditi. Předně, zavádí Československou republiku do tajných závazků vojenských, připravuje obyvatelstvu tohoto státu velké oběti na životech a majetku. Nic se při tom nedbá, že taková politika je na dlouho neudržitelná a že zavádí některé kruhy obyvatelstva k nesmyslnému jednání, jak tady příkladně citoval soudr. Šmeral o prodeji pozemku ruského státu pražské obci s odvoláváním se "na nezadatelná práva císařského Ruska." Západní orientace dr Beneše má za následek, že dosud určité kruhy v Československé republice bláhově se domnívají, že sovětský režim v Rusku dohospodařil. A jak kryje se tato domněnka se skutečnými poznatky, mohl by se dr Beneš přesvědčiti pouhým přečtením knihy, vydané českosocialistickým nakladatelstvím, v níž eser Maslov dochází k závěru, že není na světě síly, jež by sovětský režim odstranila. Naděje na nový režim v sovětském svazu jsou marné. Neměl by proto ministr zahraničí dr Beneš přemýšleti o nové zahraniční orientaci Československé republiky? Což mu není směrodatná většina obyvatelstva tohoto státu? Když již nebere ohled na potřeby pracujícího lidu, jsou mu také potřeby zdejšího průmyslu lhostejny? Jak dlouho chce ještě dr Beneš v neudržitelném stanovisku setrvati, když jeho dosavadní orientace zahraniční politiky není možná? Je-li dr Benešovi osobně nemožno provésti pro různé překážky změnu zahraničního kursu Československé republiky, nechť v zájmu hospodářského života tohoto státu se dá zahraniční resort osobě nové, která bude míti pochopení pro hospodářské potřeby Československé republiky a která také v důsledku toho uzná nutnost bezpodmínečného uznání de jure SSSR v době co nejbližší. (Potlesk komunistických poslanců.)

Přes všechna proroctví o brzkém pádu sovětského režimu v Rusku jde tento do svého 9. roku. Sovětský aparát se upevňuje, čím dále tím více se konsoliduje. Konsolidaci sovětského aparátu musí poznati dnes i vyložený nepřítel při posuzování zmírnění proletářské diktatury. Spousta nepřátel sovětského Ruska přesvědčila se již o trvalém vítězství sociální revoluce. Politika konsolidace v Sovětském Svazu jest na dobré cestě a rychlým tempem se zlepšuje. Dosavadním nepřátelům nezbývá než tuto skutečnost uznati. Pokud se snaží popírati politickou konsolidaci Sovětského Svazu. mohli tak činiti s úspěchem jen potud, pokud ještě nebylo číselných dokladů, jež makavě dokazují hospodářský vzrůst Sovětského Svazu. Cifry, použité soudr. Rakovským v interviewu s dopisovatelem francouzské "Ĺ Humanité", musí přesvědčiti každého, že nelze neustále líčiti hospodářské postavení Sovětského Svazu v nejčernějších barvách. Selská výroba, která obnášela r. 1923 až 1924 8.116 milionů rublu a r. 1924 až 1925 1106 mil. rublů - byl to rok špatné úrody - dosáhla v tomto roce 10. miliard zlatých rublů. Průmyslová výroba, vyjádřená v letech 1923 až 1924 1.850 milionu rublů, dosáhne v období 1925 až 1926 na základě posledních rozpočtů 4.411 milionů rublů. Se zvláštní ostrostí jeví se vzestup Sovětského Svazu v oblasti průmyslu při uvážení číslic o dobývání nafty. Roku 1923 až 1924 obnášela těžba nafty 302 miliony pudů, v letech 1924 až 1925 423 mil. pudu. Předpokládaná těžba nafty r. 1925 až 1926 dostihne 521 mil. pudů. Tyto číslice srovnány s předválečnou těžbou představují 64 %, 75 % a 93 %. Pokud jde o těžbu uhelnou, jevila se tato ve stejných letech číslicemi 902 mil. pudů, 979 mil. pudu a 1514 mil. pudů, což u srovnání s předválečnou periodou znamená 54 %, 55 % a 86 %. Stejné tempo zvětšení výroby jeví se také ve výrobě ocele, kolejnic, sklizně bavlny a pod. Co se týče počtu dělníků, zaměstnaných v těžkém průmyslu, jeví se zde tyto číslice: r. 1923 až 1924 1,500.000 lidí, r. 1924 až 1925 1,846.000 lidí. Během roku 1926 tato číslice se zvýší na 2,300.000. Konsumní družstva vzrostla v tomto roce o 55 % při srovnání s rokem minulým. Vesnická družstva vzrostla o 57 %. Obecná suma peněz v oběhu v roce 1923 až 1924 obnášela 627 mil. rublů. Koncem tohoto roku obecná suma v oběhu dosáhla 1.246,000.000 rublů. Z těchto číslic je zjevno, že Sovětský Svaz se rychle zvedá na cestě k dokonalé úplné obnově hospodářské situace. V nejbližším roce na všech polích budou dosaženy číslice předválečného stavu.

A jaké jsou styky Československé republiky se Sovětským Svazem? Již dávno nenesou formu nahodilosti. Jsou čím dále trvalejšího rázu. Vývoz z Československé republiky do Sovětského Svazu rovnal se v letech 1921 - 1922 37.4 mil. Kč. V letech 1924 až 1925 rovná se již 457.7 mil. Kč, tedy již za celou půl miliardu vyváží Československo do Sovětského Svazu. A vývoz ze Sovětského Svazu do Československé republiky, který r. 1921 až 1922 vůbec neexistoval, rovná se roku 1924 až 1925 5.2 mil. Kč. Bylo by oprávněno po uvážení těchto číslic vývozu a dovozu pomýšleti na nějaké zhoršení obchodních styků se sovětským Ruskem? Naopak, zde není důvodů pro revisi vztahů směrem ke zhoršení. Výhody z uznání a spojení se se Sovětským Ruskem jsou jen a jedině na straně Československé republiky. Československá republika by uznáním a spojením se Sovětským Svazem získala veliké odbytiště, neboť spojila by se s velikým územím, odkud by mohla dostávat železo, benzin, len a i chléb a tam by naproti tomu mohla dodávati stroje a svoje výrobky. V Sovětském Svazu je 22 milionů zemědělských hospodářství. Tato postupují do vyšší kultury a přirozeně pro tento svůj postup potřebují celou spoustu výrobků a strojů také v Československé republice vyráběných. Nemalá výhoda v uznání a spojení se Sovětským Svazem tkví v neposlední řadě v tom, že Sovětský Svaz je z větší části zemědělským územím. Československý průmysl získal by na území Sovětského Svazu výhodné odbytiště svých výrobků, z čehož by největší výhodu získal tento stát. Každému, kdo posuzuje otázku uznání a spojení se Sovětským Svazem s hlediska věcného bez úzkoprsé zaujatosti, musí připadati československá zahraniční politika nesmyslnou, ba nejen to, přímo vražednou pro zdejší průmysl a pro většinu obyvatelstva tohoto státu. Tomu nepotřebuje se pan ministr zahraničních záležitostí usmívati. Stanovisko naší strany k této otázce je stanoviskem potřeb pracujícího lidu tohoto státu a proto žádáme, aby bylo navázáno politické a hospodářské spojení se Sovětským Svazem. Jsme proto ochotni hlasovati za bezpodmínečné uznání Sovětského Svazu de jure, neboť jistě nebude moci ani tato vláda přejíti ožehavou otázku uznání Sovětského Svazu mlčením po celou dobu svojí, třeba i krátké existence tak, jak to učinil ministerský předseda ve vládním prohlášení. My komunisté nechceme však jen nějaké formální uznání Sovětského Svazu, my chceme a k tomu cíli také pracujeme, aby byl z území Československé republiky a z území Sovětského Svazu vytvořen jednotný hospodářský Svaz. Proto nepřipustíme nikdy, aby ke škodě většiny obyvatelstva tohoto státu byla prováděna vražedná Benešovská politika (Veselost.), ať již jde o smlouvy locarnské nebo jiné. Nedopustíme nikdy, aby Československá republika podporovala anebo vedla válku proti Sovětskému Svazu, jak se k tomu zavázal dr Beneš locarnskými úmluvami. Sovětský Svaz je vlastí naší a proletáři, kteří dostanou zbraně k vedení války proti Sovětskému Svazu, použijí těchto bez jakýchkoliv obav proti svým vykořisťovatelům. (Potlesk komunistických poslanců.)

My se neoddáváme bláhové naději, že by kapitalistům mohlo se podařiti vytvořiti hospodářský svaz se Sovětským Svazem. To bude možné jen a jedině za vlády proletariátu, kdy spojí se Sovětská vlast československá se Sovětským Svazem Socialistických republik Ruských. Naším cílem jsou a zůstávají Spojené Sovětské Státy Evropské. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Zoch. Dávám mu slovo.

Posl. Zoch: Veľactená snemovňa! Dovoľte mi, aby som dal výraz tomu, že, keď sa poprvé ujímam slova na pôde československého parlamentu, cítim, ako mi srdce silnejšie bije a ako mi krv živšie koluje. Bol som členom Revolučného parlamentu, ale nebol som tak šťastný ako kol. Hlinka, Juriga a Tománek, aby som v Revolučnom parlamente mohol vidieť ten oheň lásky k národu a k tomuto novému nášmu štátu, lebo som musel zostať doma, aby som budoval základy republiky.

Keď poprvé tu hovorím, nemôžem premeškať dať výraz tomu, že nás, ktorí sme zo všetkých svojich síl pracovali na tom, aby sme na Slovensku československý štát utužili, za túto prácu dnes znevažujú, menujú nás zradcami slovenského národa, menujú nás všetkým iným, len našu vernosť a prácu nechcú videť. A verte mi, ako to človeka bolí, keď v českej tlači číta slová, že táto naša práca obetavá, vrelou láskou vedená, býva zaznávaná.

Pán posl. Hlinka vo svojej reči sa odvolával i na mňa, na mňa, ktorý patrím medzi tých tak zvaných "Čvachoslovákov", za Slovákov neuznávaných. Ale on čítal svedectvo z jedného môjho článku, že i ja pracujem za slovenčinu, ale v ten istý deň jeho časopis, ktorého on je vodcom a zakladateľom, písal o mne, že som v pražskom parlamente slovenčinu pohanil. Veľactená snemovňa, ja sa vás pýtam, je možné, aby človek jeden deň za slovenčinu pracoval, ako to tu dokázal p. posl. Hlinka, a v druhý deň túto slovenčinu hanil? Pán posl. Hlinka vydal svedectvo o mojej slovenskosti a o slovenskosti p. ministra Hodžu a iných "Čvachoslovákov". Dovolíte mi, aby som pokračoval ako kresťan a aby som sa mu za dobré dobrým odplatil. Ja chcem pred touto slávnou snemovňou p. posl. Hlinku habilitovať ako dobrého človeka. (Výborně!) R. 1908 keď posl. Hlinka bol pred bratislavskou porotou súdený, ako mladý človek som bol prítomný a doviedol som tam modranských Slovákov plno. Horeli sme ohňom za Hlinku, lebo od slova do slova toto povedal: Či sa naším maďarským bratom páči a či nepáči, predsa zostane večnou pravdou, že my Slováci... (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)