Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Vstupní
prohlášení vlády, jímž rozvinula
vládní majorita pracovní program pro nastávající
zákonodárné období, zasloužilo
si, aby bylo v klidu, pozorně, celou sněmovnou vyslechnuto
a podrobeno vážné diskusi a kritice, a nikoli
přivítáno povykem, nadávkami, pískáním
a mlácením do stolů, k nimž dali se
někteří členové parlamentu
strhnouti (Výborně!), ačkoliv lid
očekává od svých zástupců
něco docela jiného, to je positivní práci,
zejména v otázkách hospodářských
a sociálních, která by povznesla jeho politickou,
kulturní, hospodářskou a sociální
úroveň a ulehčila břemenům,
jež na lid uvalila ničivá světová
válka se všemi svými mravními, hospodářskými
a sociálními důsledky. Tato sněmovna
stala se jevištěm scén, jež vážnému
občanu demokratického státu, vědomému
si svých práv a povinností, jsou s to vzíti
veškerou úctu k parlamentarismu. Kdyby lid měl
příležitost shlédnouti vše to,
co se zde odehrálo, učinil by si jediný logický
závěr, že byl trpce oklamán těmi,
kteří mu byli stranami jako nejlepší
z nejlepších za kandidáty doporučeni
a kteří mu také před volbami hory
doly slibovali. Jestliže někdo srovnává
se svým svědomím a svou ctí, nedodržovati
poslaneckého slibu vůči zákonným
a ústavním representantům státního
zřízení, který zavazuje vyvolené
z navržených, aby veškerý svůj
um, schopnosti, talent a znalosti dali do služeb lidu, jehož
mluvčím se stali a který je na toto nejčestnější
místo, kterého může občan ve
veřejném životě dosíci, vyslal,
pak nesmí nedodržeti slibu svému lidu, z něhož
veškerá moc ve stát demokratickém pochází.
Prostý občan těžko by pochopil nedostatek
odvahy mnohých, odepříti složení
slibu a nésti veškeré důsledky svého
jednání ve ztrátě mandátu,
jako stejně nemohl by chápati odvahu, ostentativně
a provokativně utírati si ruku, která právě
spočinula při složení slibu v rukou
z vůle většiny lidu a jeho výsostného
práva povolaného předsedy vlády, ale
neštítiti se touže rukou přijímati
diety, jichž příjem je od složení
slibu odvislým.
Rovněž by nepochopil mnohý občan, jak
je možno podepsati slibovací formuli, vykonati ústní
slib a týmiž ústy pokřikovati, že
slib vykonal jiné instituci mimo hranici tohoto státu,
anebo týmiž ústy notovati velezrádnou
píseň, opěvující jiný
stát. Je vůbec mnoho protikladů a nelogičnosti
v chování se některých členů
této sněmovny, nad kterými by prostý
občan vyslovil své politování.
Scény, jichž jsme byli svědky při zahájení
sněmovny, jsou snad následkem nevybité politické
atmosféry krátké volební kampaně
- v níž dostatečně se nemohla vybíti
politická vášeň a zášť
a národnostní nenávist i živější
temperament některých kandidátů, kteří
snadno a rychle chtějí se státi populárními
a slavnými, jimž však schází odvaha
a chuť positivní prací dobýti si zlatých
ostruh anebo následkem hořkosti a kyselosti nad
oslabenými posicemi, nebo na druhé straně
opět následkem opojení z utrpěného
nebo dobytého volebního vítězství.
Nenávist ke státu a jeho zřízení,
diktovaná neočekávaným výsledkem
světové války a národnostní
zášť odvěkých nepřátel
českého národa spojily se s politickým
romantismem a politickou naivností, aby posíleny
cizími ideami a thésemi, k jichž uskutečnění
má lidstvo ještě hodně daleko, dokumentovaly
svou slabost proti nezvratitelnému faktu, že československý
národ je ve svém jádře národem
státotvorným, prodchnutým nezlomnou vůlí
sám sebou vládnouti, své věci sám
sobě spravovati a uhájiti svou svobodu a samostatnost
proti všem, kdož by ji jakýmkoli způsobem
zvenčí nebo zevnitř ohrožovali. Jako
spojením dvou protivných polů vzniká
elektrický proud, tak také toto náhodné
spojení pravice s levicí v této sněmovně
probudí naše veřejné mínění
a vyvolá v něm koncentrační proud
pro užší a pevnější stmelení
vládní koalice, která se prokázala
býti právě v těchto scénách
naprostou státní a národní nutností.
Pravého opaku dosáhnou ti, kdož se domnívají,
že kravalem, hlomozem, provokacemi, hádkami, urážkami
a hrubostmi rozbijí vládní majoritu. Podaří
se jim snad rozbíti nějaký stůl nebo
pult, na němž si vylejí svou zlost a nenávist,
ale vládní majorita pod dojmem těchto událostí
zůstane a musí zůstati nerozbornou falangou
na ochranu zájmů našeho lidu, naší
samostatnosti a svobody.
Pánové a dámy se strany německé
brzy zapomněli, jaký osud nám připravovali
svým svatodušním lineckým programem.
Neoplácíme jim stejné stejným, nemstíme
se za to, co oni nám dělali za Rakouska, ale popřáváme
jim všeho, co zaručily jim mírové smlouvy,
ba ještě daleko více. Jsou-li nespokojeni,
není to naše vina, nýbrž vina osudu, který
rozhodl světovou válku jinak, než oni si přáli
a než očekávali. Podávali jsme jim třetí
den po převratu roku 1918 upřímnou pravici
ke spolupráci a smíru. Pan dr Lodgman ji velkomyslně
odmítl.
Bylo nám v této debatě vytknuto, že
zahraniční ministr dr Beneš jezdí
po světě a smiřuje národy, zatím
co nejsme schopni učiniti smír ve vlastním
domě. Je známým historickým faktem,
kterým se netají ani Němci v říši,
že s každým národem je možný
smír, jen s Čecho-Němci nikoli. Nevyhýbáme
se smíru, ale jednání o něm jest možným
jen za jednoho předpokladu, který byl právě
s vaší strany odmítnut, když totiž
prohlásíte, že stojíte na půdě
tohoto státu, že tento stát uznáváte
a že chcete bezpodmínečně býti
jeho loyálními občany. Pak teprve by mohl
nastati psychologický moment vhodný k jednání
o smír. Stěžovali jste si na restrikci německých
státních zaměstnanců a útočili
jste zejména na bývalého ministra železnic
a pošt dr Frankeho. Svůj názor na věcnou
stránku restrikce projevil jsem již několikráte
v minulé sněmovně.
Dříve nežli o této věci promluvím,
budiž mi dovoleno konstatovati velmi charakteristický
a zajímavý moment. Restrikce, pokud se dotýkala
jen českých státních zaměstnanců,
nevzbouřila žádným zvláštním
způsobem naši veřejnost. Jakmile se však
také dotkla německých státních
zaměstnanců, došla živého ohlasu
i ozvěny nejen ve veřejnosti německé.
ale i v rozhodujících kruzích našeho
státu. Restrikce českých zaměstnanců
nezanechala žádných politických následků,
ale restrikce německých zaměstnanců
vyžádala si určitou politickou oběť
s naší strany, aby ten, kdo více dovede křičeti,
byl alespoň částečně uspokojen.
V senátě bylo to panem sen. dr Hellerem řečeno
na plná ústa. Tento morální políček
musili si dáti líbiti čeští státní
zaměstnanci ve svém vlastním státě
za věrné služby prokázané Československé
republice a nikdo se nad jejich osudem nepozastavil. Páni
z německé strany hledají stále vinníka
někde jinde, aniž by měli odvahy říci
sami sobě a německým zaměstnancům
pravdu, která zní: Němečtí
politikové to byli, kteří zrazovali vás,
když jste se po převratu s chutí začali
učiti státnímu jazyku a nabádali vás,
abyste se této "čínštině"
neučili, poněvadž jí nebudete potřebovati,
protože se československý stát neudrží.
Uposlechli jste tohoto hlasu a proto byli jste dnes restringováni,
ježto jste se stali neupotřebitelnými nebo
méně upotřebitelnými. Zavinili to
němečtí politikové, poněvadž
se přepočítali. Nemáte-li vy, pánové,
odvahy přiznati se ke své vlastní chybě,
pak promiňte, jestliže vám to připomínám.
Kdo obstál z německých zaměstnanců
při zkoušce jazykové a neměl jiných
náležitostí zákona čís.
286, zůstal ve službě. (Odpor německých
poslanců. - Posl. Böllmann [německy]:
To není správné!) Já vám
to dokáži, pane kolego! U pošty bylo na nucený
odchod propuštěno celkem 2.104 zaměstnanců,
z toho 1.056 německých, a ne 5.000 zaměstnanců,
jak uvádíte, pánové, v pilném
návrhu dr Spiny, Luschky atd. (Výkřiky
německých poslanců) Pošta dostala
uložen restrikcí celkový kontigent 4.600 zaměstnanců
a proto nemohla propustiti 5.000 německých zaměstnanců.
Ty cifry jsou vám poněkud nepříjemné.
já to chápu. Tedy v celku nuceným odchodem
odešlo 1.056 německých zaměstnanců,
z toho pouze 369 pro neznalost státního jazyka.
(Posl. Böllmann [německy]: To není pravda!)
Ano, to je na základě úředních
cifer. Ti ostatní byli propuštěni z týchž
důvodů jako čeští zaměstnanci.
Z toho vidíte pánové, že nejsme lačnými
ničiti existence německých státních
zaměstnanců, jak byste rádi do celého
světa rozhlásili a nejméně lačným
toho byl právě ministr dr Franke, který
s těžkým srdcem dával souhlas ke každému
plně zákonem 286 odůvodněnému
případu, ať se týkal kohokoliv. Nevíte,
pánové, kolik železničních a
poštovních zaměstnanců bylo podrobeno
zkouškám ze státního jazyka. nežli
byli propuštěni, aby se jim nestala žádná
křivda: a jak benevolentně se zkoušelo, o tom
svědčí tato episoda z poštovní
služby: (Německé výkřiky:
Vyptávali se ho na divadlo. Je to odborná otázka
pro železničáře?)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Bergmann (pokračuje): Já vám
tedy řeknu od "fochu". Zkušební komisař
diktuje při písemné zkoušce výňatek
z úředního listu, odborného časopisu,
"Pošta a telegraf": "Pošta a telegraf
je odborný časopis, jímž možno
prohloubiti své vědomosti". Přes to,
že zkušební komisař upozorňuje.
aby si kandidáti dali pozor na jeho ústa a diktuje
tuto stať velmi jadrným způsobem, napsalo několik
kandidátů toto: "Pošta a telegraf je odporný
časopis, jímž možno prohloupiti své
vědomosti". Výsledek zkoušky byl, že
všichni tito kandidáti obstáli. Tak benevolentně
se prováděly zkoušky! (Veselost na levici.
-- Posl. dr Koberg [německy]: Kde to bylo?) U
pražského poštovního ředitelství.
Můžete se z protokolů a písemných
dokladů o tom, pane kolego, přesvědčiti.
A nyní, pánové, dovolte mně, abych
vám také řekl, jak jste chtěli restringovati
vy a jak byste byli restringovali, kdybyste byli světovou
válku vyhráli. O tom svědčí
oběžník německého poštovního
vzdoroředitelství v Ústí n. Labem
ze dne 22. listopadu 1918, který zní: "Propusťte
všechny neněmecké výpomocné úřednické
a zřízenecké síly bezpodmínečně
ihned a ostatní jen s ohledem na majetkové a rodinné
poměry". (Výkřiky.) A nyní
křičíte, když propouštíme
německé síly s ohledem na hospodářské
a rodinné poměry. (Hluk. Místopředseda
Stivín zvoní.) Jsme tedy daleko blahovolnějšími,
než jste chtěli býti vy. Já sám
mohl bych vám posloužiti mnoha děkovnými
dopisy svých kolegů německých, jak
blahovolně a ohleduplně bylo při restrikci
německých poštovních zaměstnanců
postupováno. Je-li libo, můžete si je také
přečísti. Této ohleduplnosti netěší
se, bohužel, čeští státní
zaměstnanci-hraničáři, kteří
mezi vás přicházejí z povinnosti,
aby vám sloužili. Dejte si, pánové,
vypravovati, jak se zachází s německými
státními zaměstnanci v ryze českých
městech, kam byli tito buď na vlastní žádost,
nebo z moci úřední přiděleni,
aby se přiučili státnímu jazyku, a
stát jim dokonce hradil nejen cestovné, ale i diety
z titulu vedení dvojí domácnosti. (Slyšte!)
Dejte si naproti tomu vypravovati, jak se zachází
s našimi hraničáry, a jste-li jen trochu objektivními,
musíte přiznati, že německý zaměstnanec
těší se v českém místě
přátelskému jednání jak v úřadě,
tak mimo úřad, kdežto český zaměstnanec
je vámi považován za vetřelce a psance.
(Výborně!)
Neznáme od 28. října 1918 žádných
menšin, žádného uzavřeného
nebo zněmčeného území, nýbrž
jen území Československé republiky,
kde se musí každý Čechoslovák
cítiti doma, neboť stojí na své vlastní
půdě, (Potlesk.) patřící
jeho státu, jeho národu, tak, jak se každý
občan Československé republiky cítí
doma v městě českém.
Považuji za svou povinnost s tohoto místa vřele
poděkovati a plně uznati práci a obětavost
našich hraničářů, (Výborně!)
s jakou nenáročností konají svou
obtížnou povinnost v nepřátelském
prostředí a za nejtěžších
morálních a hmotných podmínek. Přál
bych si, aby tato jejich věrná a obětavá
služba pro stát byla všude uznána a také
se strany stání správy doceněna a
odměněna, a žaluji, že se tak dosud nestalo,
ačkoliv si toho plně zaslouží. Máme-li
je v jejich obtížném úkolu podpořiti,
je nutno, aby již jednou byla vydána prováděcí
nařízení k jazykovému zákonu.
(Výborně!) Jazyková nařízení
pro železnice jsou vypracována a obsažena v organisačním
řádu podniků československých
železnic. Doufám, že nového p. ministra
železnic nezalekne osud jeho předchůdce a že
se postará o brzké vydání těchto
jazykových nařízení. Stejně
připravena jsou jazyková nařízení
pro podnik čsl. pošty.
Byl by již jednou čas, aby také ministerstvo
vnitra připravilo nařízení i pro ostatní
resorty, neboť během 6 let mohla již tato otázka
býti vyřízena a odstraněn zmatek i
nejistota v tomto směru panující. Jsme tím
povinni sami sobě a své úctě k vlastnímu
státnímu jazyku. (Výborně!)
Pan posl. Hillebrand tvrdil zde, že dr Franke se
nestyděl na voličské schůzi zdůrazňovati,
že stlačil v poštovní službě
německý živel ze 60 % na 18 %. Konstatuji,
že dr Franke toho nikde neprohlašoval, a i kdyby
se tak stalo, nebyl by to žádný přečin,
když by se čsl. ministr staral o to, aby hraničářské
území bylo prostoupeno českým živlem
a živel německý přeložil za příčinou
naučení se státnímu jazyku do českých
míst. A bylo by to jen v zájmu samých německých
státních zaměstnanců.
Pan dr Šmeral, mluvčí komunistů,
našel vřelá slova pochopení pro polské,
slovenské, německé a maďarské
restringované státní zaměstnance,
ale o českých zaměstnancích se ani
slovem nezmínil. Snad se to stalo jen nedopatřením
a nikoliv ze zlého úmyslu.
Kdyby zde nebyl rozvinul národnostní program III.
internacionály, byla by vyzněla jeho řeč
jako přihláška k positivní práci
ve prospěch pracujících lidových vrstev.
Je to důkazem, že v jeho klubu začíná
pronikati pocit odpovědnosti, vyplývající
z volebního úspěchu této strany a
že značně již pobledla hesla o revoluci
a diktatuře, zatlačena jsouce otázkami a
starostmi dne. Tento pozoruhodný obrat a pokrok v nazírání
na situaci doby jest ohlasem mínění dělnictva,
že politická negace nevede ani k cíli, ani
k úspěchu a je to také důkazem správnosti
toho, co řekl premiér vlády, že občanstvo
jasně řeklo, že od zvolených poslanců
a senátorů žádá positivní
práci v parlamentě. Konstatuji se zadostiučiněním,
že prohlášení vlády obsahuje téměř
vše, co náš klub postavil za svůj program
pro nové zákonodárné období.
V otázkách církevně-politických
byli bychom si přáli jasnějšího
stanoviska k řešení rozluky státu od
církví, na kterém i nadále trváme.
Stejně bychom rádi byli slyšeli stanovisko
vlády k otázce řešení spoluužívání
kostelů, novelisace zákona o svátcích,
vedení matrik atd., které jsou součástkou
celého problému rozluky státu od církví.
Prohlášení vlády, že danému
slibu o definitivní úpravě poměrů
státních zaměstnanců v plném
rozsahu dostojí, nutno vítati v zájmu uklidnění
vzrušených myslí státních zaměstnanců.
Reklamujeme, aby co nejdříve byla opět svolána
požitková komise k dalším poradám
o nehotovém návrhu byrokratické komise na
nový požitkový systém a varujeme před
tím, aby tato osnova, dříve než bude
úplně projednána a dohodnuta požitkovou
komisí, byla předložena parlamentu a stala
se zde předmětem licitace, která by uskutečnění
její snadno mohla ohroziti.
Osnova nového požitkového systému nebyla
dosud úplně dojednána v požitkové
komisi a nebylo zejména dosaženo dohody o rozsahu
časového postupu státních úředníků,
o systemisaci míst jednotlivých platových
stupnic, o provisoriu státních zřízenců
a 35leté službě státních zřízenců,
o otázce četnictva, bezpečnostní stráže,
dozorců vězňů, vojenských gážistů,
okresních a státních cestářů,
o úpravě poměrů kancelářských
oficiantů, o jmenování soudních podúředníků
a berních exekutorů úředníky,
o řízení kvalifikačním, o dětských
přídavcích, o paritě učitelské,
o otázce učitelů občanských
škol, cvičných učitelů, otázce
celibátního zákona atd.
Máme-li již úmysl vydati na úpravu poměrů
státních zaměstnanců 700 mil. Kč,
jest naší povinností, abychom se přičinili
o zlepšení byrokratického návrhu, který
nikoho neuspokojil, abychom aspoň z valné části
státní zaměstnance uspokojili a zjednali
tím konečně klid v zájmu státní
správy samé.
Zkušenosti minulého zákonodárného
období, kdy osnovy státně-zaměstnanecké
byly po většině přijímány
tak, jak vyšly z byrokratické kuchyně, aniž
by se popřálo parlamentu dostatečného
času k jich důkladnému projednání,
mluví k nám varovným hlasem, abychom na této
cestě nepokračovali, poněvadž tato cesta
by vedla k úplnému rozvrácení státně-zaměstnaneckých
poměrů a k rozrušení státně-zaměstnaneckého
práva a zahnala státní zaměstnance
na cestu politické demonstrace, která není
zdráva ani státním zaměstnancům,
ani státu.
Proto klub náš navrhuje, aby byl znovu ustaven státně-zřízenecký
výbor, do něhož nemusí strany vyslati
jen poslance-státní zaměstnance, nýbrž
i zástupce jiných vrstev, ale který by se
mohl plně zabývati touto složitou materií,
jež vyžaduje již dávno konečného
projednání, jak po stránce hmotné,
tak i po stránce právní.
Mluví-li vládní prohlášení
o reformě státní správy, pak nutno
také při této příležitosti
reklamovati uzákonění nové moderní
služební pragmatiky, aby tím státně-zaměstnanecké
právo v Československé republice bylo konečně
postaveno na moderní, zdravý, zákonný
základ.
Klub náš zasáhne do jednání několika
iniciativními návrhy, z nichž některé
byly již podány, nebo budou podány v nejbližší
době.
Znovu musíme zde žalovati, že opět bylo
oddáleno jmenování úřednictva
k 28. říjnu 1925 a vyzýváme vládu,
aby konečně jmenování toto provedla,
které nestojí ani haléře zvýšeného
nákladu, ale jeho oddalování zbytečně
roztrpčuje státní úřednictvo
značně již posledními událostmi
znepokojené.
Apelujeme pak na naši státní správu,
zejména finanční, aby vyvarovala se pro příště
zbytečného reklamního uveřejňování
zpráv v denním tisku o renumeracích státních
zaměstnanců, které nakonec nebyly vyplaceny
všem zaměstnancům, ačkoliv neinformovaná
veřejnost se domnívala, že se opět státním
zaměstnancům bůhvíco přidává.
Doporučovalo by se pánům z finančního
ministerstva, aby zejména nešťastnou stilisací,
že se uspíšenou výplatou čtvrtletních
odměn, částkami 40 až 200 Kč
umožňuje státnímu úředníku
zavčas vykonati vánoční nákup,
když tyto nepatrné obnosy nestačí ani
na zakoupení jednoho páru pořádných
bot, státní zaměstnanectvo zbytečně
neironisovali a neprovokovali. Veřejnost se tím
irituje, jako by se státním zaměstnancům
stále a stále přidávalo. Vůbec
by se doporučovalo v této příčině
méně mnohomluvnosti, ale více práce
pro státní zaměstnance, než ustavičného
psaní v novinách, které nemá žádného
podkladu a vzbuzuje jen v řadách ostatního
obyvatelstva zbytečný rozruch.
Klub náš vytkl si pro nové zákonodárné
období usilovati o nový spravedlivý a snesitelný
systém daňový provedením daňové
reformy, pracovati pro reformu živnostenského řádu,
pro zvelebování živností a pro ochranu
živnostenského stavu zákonem proti nekalé
soutěži a pro demokratisaci obchodnických a
živnostenských komor a pro systematické budování
obchodních smluv s řešením otázky
celní, o uznání Ruska podle práva,
usilovati o zákon o stavebním ruchu a mimořádné
prostředky k odpomoci bytové tísni.
Naše sociálně-pojišťovací
zákonodárství musí býti doplněno
zákonem o zaopatření přestárlých
dělníků a dělnic, spravedlivým
pojištěním vdovským, pensijním
a nemocenským pojištěním soukromých
zaměstnanců. Našemu ochrannému zákonodárství
dělnickému musíme dáti náplň
zákonem o kolektivních smlouvách, o nedělním
klidu, novelisací zákona o závodních
výborech, zákonem o pracovních soudech, úpravou
zprostředkování práce, novelisací
živnostenského řádu, zákonem
o živnostenské inspekci, novelisací zákona
o ochraně služebních (pracovních) poměrů
za doby vojenského cvičení. Zákonodárství
o soukromých zaměstnancích musí býti
doplněno zákonem o obchodních pomocnících
a zřízencích, o úpravě poměrů
kupeckých učňů a praktikantů,
zřízením úřednických,
zřízeneckých a dělnických komor,
zrušením čeledního řádu
a zákonnou úpravou poměrů pomocnic
v domácnosti.
Zájmy spotřebitelů nutno ochrániti
uzákoněním komor spotřebitelů
a práce, zákonem protikartelovým a všeobecnou
podporou našeho družstevnictví.
Náš klub bude trvati také na reformě
veškerého školství a učitelského
vzdělání, postátnění
všeho školství, sjednocení administrativním
i pedagogickém, jakož i na odcírkevnění
školství, novelisaci zákona o výchově
lidové, vydání zákona o újezdních
občanských školách, reorganisaci zemských
školních rad a rozšíření
kazatelnicového zákona na Slovensko. Dále
bude usilovati, aby vláda v duchu demokratické ústavy
respektovala rovné právo žen ve směru
občanském, kulturním, sociálním
a hospodářském s rovnocenným uplatněním
se ve veřejných službách a přiznáním
stejných práv i nároků s muži
a postaví se proti jakémukoliv oklešťování
práva ženy po stránce politické, hospodářské,
kulturní i sociální. Trváme na reorganisaci
Státního pozemkového úřadu,
na revisi přídělů zbytkových
statků a na demokratické přeměně
zemědělských rad v zemědělská
společenstva a zemědělské komory,
reklamujeme vydání nového moderního
zákona pachtýřského, lesního,
honebního a rybářského.
Chceme loyálně podporovati nynější
vládní koalici, chceme jako rovní s rovnými
pracovati s ní na další výstavbě
našeho státu, která však může
býti jen tehdy solidní a pevnou, bude-li opřena
o široké vrstvy pracujícího lidu, pracujícího
hlavou či rukou, který vždy obětavě
stavěl zájem státu nad zájem svůj
vlastní a který je zároveň zárukou
zdravého vývoje našeho samostatného
státu a bude vždy nejbezpečnější
obranou naší samostatnosti a svobody proti všem
nepřátelům našeho státu, ať
již přicházejí z venčí
nebo zevnitř tohoto státu. Musí však
tato koalice také respektovati přání
a požadavky širokých vrstev lidových,
vtělené ve vládním prohlášení.
Za tohoto předpokladu budeme také hlasovati pro
schválení vládního prohlášení.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má p. posl. dr Chvalkovský.
Posl. dr Chvalkovský: Pane předsedo, slavná
sněmovno! Vládní prohlášení
všechna, všech vlád na celém světě
bez rozdílu, obsahují příliš
mnoho bodů, o kterých proto mohou pojednati jen
povšechně, a protože o nich mohou pojednati jen
povšechně, nemohou jinak, než neprecisovati.
Myslím, že všichni řečníci
k vládním prohlášením mohou býti
za to vděčni. Z toho prvého důvodu
mluví vládní poslanci pro a z toho druhého
důvodu mluví oposice proti.
V této době velmi hlučných hádek
a méně hlučně dokumentovaných
přesvědčení - myslím poctivých
přesvědčení - přišla naše
vláda s prohlášením, které my
všichni, kteří hrdě se k ní hlásíme,
jsme přijali se zadostiučiněním.
Slavná sněmovno! Já jsem pilně poslouchal
a pilně četl veškeré řeči
oposice a při tom nemohu se ubrániti tomu dojmu,
že nikdo z oposice nepřišel ani s jedinou oprávněnou
věcnou výtkou proti vládnímu programu.
Ba, já si troufám říci, že většina
oposičních poslanců vládního
prohlášení ani nečtla.
Slavná sněmovno! Dnes jsme slyšeli z úst
pana posl. dr Meissnera, že tahle tribuna je přístupna
nám všem bez rozdílu, ať stojíme
za vládou nebo proti ní, že s této tribuny
každý z nás má stejnou možnost
zjednati si slyšení. Jak to dělá, je
jeho věcí a věcí jeho svědomí
a řekl bych, ještě také něčeho
jiného. Je to věcí jeho voličů,
ke kterým se potom vrací s tím, co tady pro
ně udělal.
Čekal jsem v projevech oposice - a bylo již dost řečníků,
kteří mluvili proti vládnímu prohlášení
- podklad pro diskusi. Čekal jsem náměty.
Myslil jsem, že ta minorita, která si zde ustavičně
stěžuje na to, že je majoritou znásilňována,
přijde se svým programem. Nic takového se
nestalo. (Posl. Hackenberg [německy]: To je přehánění!)
Já nevím, je-li to přeháněním,
ale myslím, že každý má právo
na své vlastní přesvědčení
a jako ponechávám já jiným jejich
přesvědčení, prosím také,
aby mně bylo ponecháno moje. (Posl. Zápotocký:
Vždyť vám je nikdo nebere!) To nemůžete
a to je jediné, co neberete. Pro zpívání
a různé evoluce gymnastické, kterých
jsme tu byli svědky, není potřebí,
aby se exponovali poslanci. Myslím, že proto různých
spolků máme doma dosti a že to dělají
lépe, nežli se to dělalo zde.(Výkřiky
komunistických poslanců.)Vy, kteří
tak rádi berete do ochrany toho poplatníka, musíte
mi přiznati, že si ten každý poplatník,
který je také naším voličem,
musí říci, že je to drahý špás,
když my ten čas zde ztrávíme tak, jako
jsme jej trávili při prvních dvou dnech tak
zvané diskuse, kterou zde oposice prováděla
u příležitosti vládního prohlášení.
Dvě věci bych zde rád vyzdvihl a pánové
mně prominou, že se zase na ně dívám.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Pan dr Šmeral řekl zde veliká slova.
Řekl, že každá národnost má
právo se volně rozhodnouti o svém sebeurčení
až do odluky. (Výkřiky komunistických
poslanců: Tak jest!) V Americe před 60 roky
a více než 60 roky to také mysleli, svedli
válku severu proti jihu a potom teprve přišli
k tomu přesvědčení, že v Unii
je jejich síla a že stát je něco více,
nežli jenom rámec, ve kterém se musí
od a až do z rozhodovati jenom otázky národnostní.
Dr Šmeral mohl by mi říci, že to
s jeho prohlášením nemá co dělati.
Ale my známe, jak v nedávné době zachovalo
se sovětské Rusko, když Gruzínská
republika chtěla odluku. To sověty vyřídily
rudou armádou a zbraní a musí se říci,
že velmi řízně. Nechci se dále
o tom šířiti, každý soudný
člověk udělá si úsudek svůj.
Jiný pan poslanec komunistický, a zase mi, pánové,
promiňte, že se k vám obracím... (Výkřiky
komunistických poslanců: Nevědomost hříchu
nečiní!) To byste neměli žádných
hříchů. Pan posl. Neurath řekl:
"Kdo opouští boj pro sebeurčovací
právo národů, opouští zájmy
pracujícího obyvatelstva národnostních
menšin republiky Československé." Aktivismus
podle pana posl. Neuratha není prý ničím
jiným nežli nestoudnou zradou na hospodářských
a politických zájmech pracujícího
obyvatelstva národnostních menšin. Uvádím-li
tyto dva citáty z řeči pana posl. Neuratha,
rád bych vás upozornil při této příležitosti
na jeden fakt: Proti veškerým pokusům o dosažení
smíru mezi Francií a Německem stály
v Německu do poslední chvíle i po Locarnu
jenom dva tábory: Všeněmci a páni komunisté.
(Výborně!) Já vám jenom chci
to říci, abyste si uvědomili, že tyto
dva směry používají každé
příležitosti, aby zabránily jakémukoliv
rozumnému dorozumění a nevím a ptám
se pana posl. Neuratha, od které doby on byl Všeněmci
pověřen vedením pranýře pro
ty, kteří prohřešují se proti
všeněmeckým zásadám a kteří
se prohřešují na národnostní
minoritě v republice Československé? (Posl.
Mikulíček: A proti vraždě v Maroku se
také postavili komunisté, o tom nevíte?)
O tom mi potom můžete povídati více,
já se rád poučím.