Učiteľstvu zvlášte je treba venovať
pozornosť, veď zo škôl má nám
vyjsť nová generácia občianstva vzdelaného,
spôsobilého ku práci konštruktívnej.
Preto treba urýchliť aj stavby škôl elementárnych
a sľubovanými stavbami vybudovať našu univerzitu
bratislavskú.
My poslanci strán koaličných budeme stáť
na stráži, aby drobné dráždenia
slovenskej verejnosti, často len neznalosťou vecí
zaviňované, sa neopakovaly a úfame sa, že
vláda porozumie našim dobrým snahám,
vziať nápravou vecí opozícii prostriedky
k znepokojovaniu.
Aby som rezumoval: My vidíme, že pri rešpektovaní
zvláštností slovenských, nech sú
tieto výsledkom všetkých tých historických
složiek, ktoré na charakter a mentalitu slovenskú
vplývaly, alebo nech sú vyjadrením prítomných
potrieb, tento štát a táto vláda pomkne
slovenskú vec lepšie kupredu ako autonomia, ako ju
hlásajú slovenskí opozičníci.
Autonomia je vysvetliteľná pri bohatých a mocných,
ktorí majú možnosť žiť sebestačným
životom a nechcú sa s nikým deliť o svoje
prednosti. Malí a nedokonalí sa v prírodnom
parku autonomie udusia a zakrnejú.
My chceme viac ako tí, čo volajú po čínskom
múre autonomie, keď žiadame, aby celý
štát prispieval nám zo svojich fondov kultúrnych,
hospodárskych a prestižných. Ako republikáni
presvedčení sme, že nežiadame almužny,
ale povznesením Slovenska chceme posilniť a upevniť
republiku. A my máme k tejto republike a jej vláde
dôveru a preto hlasovať budeme pre prijatie jej programu.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dále je přihlášen pan posl. Pohl.
Uděluji mu slovo.
Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno!
Jeden z řečníků komunistické
strany, pan poslanec Neurath, pokládal za dobré
a účelné při debatě o vládním
prohlášení napadnouti naši stranu, náš
klub a i mne osobně. Prohlašuji, že se tak stalo
v odporu s dosavadním názorem a dosavadní
politikou dělnických stran, jež dosud se v
této sněmovně vyvarovaly toho, aby přenášely
svůj boj, své rozpory neb rozdíly v mínění
o metodách a taktice boje proletariátu na pole osobní,
kdežto tento komunistický řečník
pokládal za vhodno bezdůvodně a takořka
za vlasy přitaženým způsobem napadnouti
naši stranu. (Výkřiky něm. soc. demokratických
a komunistických poslanců.) Jménem našeho
klubu mám za povinnost na počátku své
řeči prohlásiti toto: Není naprosto
naším úmyslem a naprosto se nesrovnává
s našimi snahami, aby se socialistické strany dělnické
navzájem napadaly při vládním prohlášení.
Avšak páni komunisté nesmějí
si snad mysliti, že jejich útoky zůstanou zcela
bez odpovědi. Za následky této odpovědi,
za následky této rozpravy musíme učiniti
před celou veřejností odpovědným
komunistický klub. (Výkřiky komunistických
a něm. soc. demokratických poslanců. -
Místopředseda inž. Dostálek zvoní.)
Poslanec Neurath není tuctovým řečníkem,
je známým vůdcem komunistické strany.
Je ředitelem politbyra, a musím říci,
že jeho první vystoupení v této sněmovně
naprosto se nelišilo od jeho dosavadních metod a zvyků,
nás podezřívati, bájiti o nás
nepravdy, nás napadati. (Německý výkřik:
Neřekl přec ničeho nepravdivého!)
Já mu to dokáži. (Hluk.) Posl. Neurath
řekl podle těsnopisecké zprávy...
(Hluk trvá.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid. (Hluk trvá.)
Posl. Pohl (pokračuje): Posl. Neurath
vyslovil podle těsnopisecké zprávy ve
své sobotní řeči tvrzení (Hluk.
- Různé výkřiky.), že
německá sociálně-demokratická
strana má v úmyslu vstoupiti do vlády. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Prohlašuji toto
tvrzení za vylhané, za nepravdivé a není
pro toto tvrzení nejmenšího důvodu ani
nejmenšího stínu důkazu. (Velký
hluk. - Výkřiky posl. dr Czecha.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Pohl (pokračuje): Posl. Neurath
ve své řeči dále prohlásil,
že horníci byli na své poslední říšské
konferenci Pohlem a Brožíkem zrazeni,
že děláme politiku ministerského předsedy
Švehly. Pan posl. Neurath opřel toto
tvrzení o odmítnutí jednoho návrhu,
který tam přednesla jedna z komunistických
delegací, aby byla svolána společná
konference všech těžařských organisací,
aby byla vytvořena tak zvaná jednotná fronta.
Pan posl. Neurath zde úmyslně úplně
falešně zkreslil a postavil na hlavu skutečnosti
jedině za tím účelem, aby nás
podezříval, aby nás bezdůvodně
napadl. (Výkřiky něm. soc. demokratických
a komunistických poslanců.) Jsem nucen vůči
tomu prohlásiti toto: (Německé výkřiky:
Slyšte! Slyšte!) Je pravdou, že říšská
konference vzala prozatím drzou provokativní odpověď
svazu majetníků dolů na oprávněné
požadavky na vědomí. Je nepravdou a naprosto
vybájeno, že návrh byl odmítnut mnou
a Brožíkem, pravdou je, že byl zamítnut
jednohlasně říšskou konferencí,
komunisty v to počítaje. (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte! - Různé
výkřiky komunistických a něm. soc.
demokratických poslanců.) Dále musím
prohlásiti... (Hluk trvá.)... Dále
musím prohlásiti, že na této říšské
konferenci byl podán jedním komunistickým
delegátem návrh, aby byly vypověděny
mzdové smlouvy; dále musím prohlásiti,
že k tomuto návrhu jsem ani já, ani kolega
Brožík nezaujal stanoviska, a musím
dále prohlásiti, že tento návrh, jenž
je přec počátkem boje - vedu-li boj o vypovědění
mzdových smluv - byl odmítnut všemi hlasy komunistickými.
(Posl. Wünsch [německy]: Když stávkovalo
dvacet tisíc sociálně-demokratických
horníků v Ostravě, váš klub...)
Jsem velmi rád a panu posl. Wünschovi zvláště
vděčen za to, že se zmínil o Ostravě.
Byl bych totiž býval jinak poněkud zdrženlivější
a nebyl bych býval mluvil o této kapitole. Musím
vám, pánové z komunistických lavic,
říci: Má-li vás něco učiniti
opatrnými, pak je to posuzování záležitostí
v otázkách hornických a zvláště
po ostravské stávce. (Souhlas něm. soc.
demokratických poslanců.) Tak dělalo
politbyro komunistické strany stávku v Ostravě.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Řeknu vám to již. Zde jsou původní
lístky. (Ukazuje lístky.) Jednoho dne byly
horníkům předloženy hlasovací
lístky, na nichž je natištěno: "Hlasuji
proti zahájení společné a solidární
akce pro zvýšení mzdy (Výkřiky
něm. soc. demokratických a komunistických
poslanců.), poněvadž jsem se svou mzdou
spokojen." Na druhé straně těchto lístků
stojí: "Hlasuji pro započetí mzdové
akce, protože nejsem se svou mzdou spokojen." Tak jste,
pánové, dostali 27.000 hlasů ostravských
horníků a opírajíce se o tyto demagogicky
vylákané hlasy, proklamovali jste 29. března
revírní stávku. Tuto revírní
stávku něco předcházelo. (Výkřiky
posl. dr Sterna.) Pánové, před 29. březnem
jsme - aby se komunistické vedení strany nemohlo
docela na nic vymlouvati, že bylo ponecháno v nejistotě
- na naší říšské konferenci
ze dne 21. března před ostravskou stávkou
varovali. (Trvalé výkřiky.) Vyložili
jsme vám všechny své obavy, a tu na nás
jeden komunistický delegát, tázán
na výsledky stávky, volal: "To se nás
netýká. My jen zapálíme, dále
to už bude hořeti samo!" (Německý
výkřik: Kdo to byl?) Jeden komunistický
delegát, nenuťte mne, abych ho jmenoval. (Posl.
dr Stern [německy]: Jmenovat!) To je zřejmé,
dokázané! Pánové! Ačkoliv koalované
svazy hornické varovaly, vy jste... (Hluk trvá.)
komunistická strana - vaše organisace prohlásila
29. března mzdovou smlouvu za právně nezávaznou
a vstoupila do stávky. (Hluk. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.) A nyní průběh
stávky: Během stávky jste úmyslně
a vědomě klamali ostravské horníky
falešnými, vybájenými a vylhanými
zprávami. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Zde je doklad toho, jen, prosím,
trochu klidu, mám vaše vlastní letáky.
(Různé výkřiky posl. Mikulíčka.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Mikulíčka, aby
zachoval klid.
Posl. Pohl (pokračuje): Konstatuji tuto skutečnost:
4. dubna konala se konference závodní rady
na Kladně, které se zúčastnili tři
zástupci politbyra a několikráte se ujali
slova. Po několikahodinné rozpravě bylo usneseno
35 hlasy proti 15 hlasům neúčastniti se ostravské
stávky. 5. dubna dalo komunistické vedení
stávky v Ostravě rozšiřovati leták
(ukazuje list) - tady je - v němž mimo jiné
stojí: "Horníci na Kladně prohlásili
se pro solidární stávku se svými ostravskými
druhy. (Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) Horníci na severu Čech jsou solidární
s ostravským proletariátem." (Posl. dr Stern
[německy]: Samá lež! Nechoďte sem s překrucováním!)
Ale mlčte! (Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. dr Sterna, aby zachoval klid.
(Výkřiky českých soc. demokratických
poslanců.)
Posl. Pohl (pokračuje): Není divu,
že vám pravda není příjemnou.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Mikulíčka, aby
zachoval klid.
Posl. Pohl (pokračuje): Mimo to chci ještě
prohlásiti toto: Než byla na Ostravě stávka,
konala se konference komunistických horníků.
Konference byla v Praze. Na této konferenci se vyslovili
všichni komunističtí horníci proti ostravské
stávce. Kladno, západní Čechy a severozápadní
Čechy. Zcela upřímně! A jestliže
nás jmenujete zrádci, pak se ptám vás
před celým světem: Co děláte
s kladenskými a s komunistickými delegáty,
kteří minulého týdne stejně
s námi jednohlasně odmítli požadavek,
aby mzdové smlouvy byly vypovězeny? Je to důsledné?
Je to myslitelno, aby se v této sněmovně
vedla taková polemika proti proletářské
straně? Stalo se to zde již, tak bezdůvodně,
tak nepravdivě, tak zkrouceně? A tu nám nesmíte
vykládati ve zlé, jestliže si něco takového
ani nyní, ani budoucně nedáme líbiti.
(Souhlas něm. soc. demokratických poslanců.)
To vezměte jednou pro vždy na vědomí.
Jestliže chcete tento boj v této sněmovně
rozpoutati, my jsme k němu každou hodinu připraveni.
(Německý výkřik: I u dělníků?)
Ó ano, tam ještě dříve! (Výkřiky
posl. Wünsche. - Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Wünsche, aby zachoval
klid!
Posl. Pohl (pokračuje): Chci z ostravské
hornické stávky zaznamenati ještě jednu
důležitou a zmínky hodnou událost. (Hluk
trvá. Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.) V jedné z těchto konferencí,
kde Kladno a Ostrava nebyly jednotného mínění
o stávce - tak praví předseda komunistického
svazu hornického - prohlásil na otázku: "Když
jste nás do stávky vehnali, řekněte,
jak se máme zase z ní dostati?" jistý
komunistický tajemník Trlík - ten nám
v této době od nepamětna spílal rovněž
zrádců, jako pan Neurath - za vašeho
souhlasu a z vašeho příkazu: "Jaká
pak starost, jak z toho vyjít? Až to dále nepůjde,
pak někde zapálíme, označí
nás jako původce srážek a zavrou nás,
a stávka bude ukončena. Pak řekneme, že
na nás není viny (Hluk. Různě výkřiky.),
že jsme stávku prohráli, poněvadž
jsme byli zavřeni." To říká komunistický
předseda svazu Konopa. Konopa to říká.
(Výkřiky posl. Grünznera. Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Žádám pana posl. Grünznera,
aby zachoval klid.
Posl. Pohl (pokračuje): A tento pan Trlík
na konec stávky z komunistické strany vystoupil
a stal se ihned tajemníkem národnědemokratické,
žluté hornické organisace. (Německé
výkřiky: Slyšte!) Proto to očerňování
a proto ten spor. (Trvalý hluk. Různé
výkřiky komunistických a něm. soc.
demokratických poslanců.) Jak po této
pohromě... (Trvalý hluk. Výkřiky
posl. Grünznera.) Všechny posudky z komunistických
kruhů těžařských jsou za jedno
v tom, že ostravská hornická stávka
byla provedena na pokyn politbyra komunistické strany.
Pánové, na říšské konferenci
8 dní před stávkou jsme komunistické
delegáty varovali a vysvětlili jim, oč v
Ostravě jde. (Hluk. Výkřiky posl. Wünsche.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Wünsche, aby zachoval
klid.
Posl. Pohl (pokračuje): Vysvětlili
jsme komunistickým zástupcům v Ostravě,
co ostatně sami věděli, že stávka
nese s sebou nebezpečí, že ostravští
podnikatelé mohli by uskutečniti své, již
před měsíci ohlašované předsevzetí,
propustiti několik tisíc horníků při
příležitosti této stávky. Varovali
jsme. Stávka skončila tím, že 4000 horníků
vylétlo na dlažbu ihned, a 3000 horníků
měsíc poté. (Hluk.) To je ovoce vaší
politiky, to jmenujete politikou pro dělníky! A
vy, pánové, si z toho vybéřete, že
lidi a organisace, kteří po 10 a 20 let zde jsou
k tomu, aby bojovali pro zájmy dělníků
a skutečně bojovali, jmenujete zrádci! Vy
si z toho vybíráte... (Posl. dr Stern [německy]:
Kdo vyzýval k přerušení stávky?)
Kdo? Pane dr Sterne, říkáte-li,
že němečtí sociální demokraté
vyzývali k přerušení stávky,
je to právě tak pouhá nepravda a utrhačství,
jako tvrzení pana Neuratha! (Posl. dr Stern [německy]:
My to dokážeme!) Nedokážete ničeho,
poněvadž nemůžete. (Posl. dr Stern
[německy]: Je to u vás zakázáno?)
U vás je to zakázáno. (Hluk trvá.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.)
Chci jen jedno prohlásiti. (Posl. Neurath [německy]:
Doufejme, že promluvíte přece jen také
o severočeské stávce textilních dělníků!)
Také o té bude jednou řeč! (Hluk.)
Pan posl. Neurath prohlásil dále ve své
řeči, že provozujeme politiku páně
Švehlovu. Nuže, nevím, nechci volati pana
Švehlu za svědka, poněvadž v tomto
případě mně není dosti spolehlivým
svědkem. Jedno však chci již pánům
z komunistické strany říci: Koalované
svazy hornické způsobily vládě, koalici
a panu ministerskému předsedovi Švehlovi
více bezesných nocí než všechny
vaše revoluční fráze. (Německé
výkřiky: Tomu nevěřme!) Tomu můžete
s určitostí věřit. A jestliže
dnes voláte do jednotné fronty, pak řeknu
vám s tohoto místa: Vaše volání
po jednotné frontě přichází
u horníků poněkud pozdě. Horníci
byli jediným povoláním, jež si vybudovalo
pevnou koalici, pevnou těžařskou organisaci
po celé republice, v době, kdy jste tam vy, pánové,
nebyli ještě tak příliš přesvědčeni
o revolučních třídních bojích.
(Výkřiky.) Avšak komunistická
strana tuto jednotnou frontu zničila také svými
methodami, a vaše volání přichází
pozdě. Vaše volání přichází
proto pozdě, protože zatím - bohužel musím
to prohlásiti - tisíce horníků opustilo
třídní organisaci a jsou někde jinde.
Mohli-li si podnikatelé, majitelé dolů troufati
proti oprávněným požadavkům horníků
mluviti tak vyzývavě, pak mohou se kapitalističtí
majetníci dolů poděkovati vám, komunistické
straně, vy jste vytvořili pro to předpoklad.
(Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Na konec ještě prohlašuji: Nemáme
z těchto rozporů v této sněmovně
žádné radosti. Avšak jedno máte
věděti: že se od vás nedáme ani
podezírati, ani urážeti a že vždy
a při každé příležitosti
budeme míti pro vás odpověď. Bude-li
vám to vždy příjemným, to ponecháváme
vám. (Potlesk něm. soc. demokratických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu je přihlášen dále pan posl.
Slavíček. Uděluji mu slovo.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno!
Přihlásil jsem se ke slovu za svoji stranu proto...
(Hluk. - Výkřiky poslanců něm.
soc. demokratických a komunistických. - Mistopředseda
inž. Dostálek zvoní.)... abych osvětlil
důvody a směrnice své strany, za kterými
šla do koalice, abych zdůraznil, čeho se chce
strana v rámci koalice domáhati a abych projevil
názor své strany na některé zde nadhozené
otázky.
Do koalice nevedly stranu československých socialistů
žádné touhy po sinekurách, jak nám
mnozí páni odpůrcové naši vytýkali,
nýbrž stranu naši vedl do všenárodní
koalice jedině a jedině zájem o stát,
zájem o blaho národa. (Výborně!)
Strana naše byla si vědoma, že kdyby odmítla
spolupráci s ostatními českými stranami,
musila by nastoupiti buďto vláda úřednická
nebo vláda cizí, která by neměla takového
smyslu pro národ a zájmy republiky, jako má
míti každý poctivý československý
republikán. Strana naše nebojovala spolu s jinými
za svobodu svého státu a svého národa
proto, aby se vymkla z pohodlnosti odpovědnosti a práci
a aby dala sobě vládnouti od jiných. Dobývali
jsme svojí svobody proto, abychom byli soběstačnými
a vládli sami sobě. Jasně jsme řekli,
čeho se chceme v budoucnosti domáhati a usnesení
naší strany z druhého prosince t. r. jasně
vypočítává, na čem straně
záleží. Nestavěla si tvrdošíjně
hlavu, neslibovala hory doly a při volební agitaci
mluvila střízlivě a ve svém prohlášení
a programovém usnesení výslovně strana
praví, že bude se domáhati těch a těch
věcí.
Nebudu jich zde vypočítávati, jsou známy;
jenom naznačím, že jsou to otázky kulturní,
hospodářské a sociálně-politické.
Koalice byla budována opravdu hodně dlouho a její
sestavení setkávalo se s určitými
obtížemi. Máme dojem, že všem stranám
bylo umožněno v rámci a ve smyslu naší
ústavy vyjádřiti předem své
stanovisko ke koalici a budoucí práci v Národním
shromáždění. Očekávali
jsme zejména, že učiní pokus aspoň
o společný postup socialistických stran strana
komunistická, zejména když Moskva již
z 18. listopadu projevila tak jasnou naději, že dostanou
se v Československu k vládě živly pokrokové.
Považovali jsme to za pokyn Moskvy straně komunistické
a očekávali jsme aspoň pokus od strany této,
neboť kdo mluví při všech příležitostech
o jednotné frontě proletariátu, kdo láká
při všech příležitostech dělnictvo
do jedné řady, od toho jsme očekávali,
že po volbách na konkretním příkladu
ukáže strana komunistická, že jí
opravdu jde o jednotný postup pracující třídy
a že pokusí se o vytvoření vlády
dělníků a sedláků. (Výkřik:
Ale ne se Švehlou!) I bez Švehly by mohla
udělati pokus. Nestalo se tak. (Výkřiky
komunistických poslanců: Vy jste to měli
napřed hotové!) Strana komunistická,
když jsme ji upozorňovali novinářsky
na tuto možnost a na toto právo, odbyla upozornění
naše s posměchem. Nebéřeme vážně
proto tvrzení komunistické strany o jednotné
frontě, nebéřeme také vážně
její slova zde pronesená o nějaké
spolupráci a o podpoře práce naší.
Očekávali jsme, že i jiné strany oposiční
projeví aspoň názor na možnost utvoření
pracovní většiny, a to zejména jsme
čekali od slovenské strany ľudové. My
známe mentalitu a vnitřní přesvědčení
strany ľudové, které, myslím, bylo nejkrásněji
a nejjasněji vyjádřeno steskem zde v debatě,
že strana tato nebyla nikým ke spolupráci zvána.
My víme, že ľudová strana to, co přednáší
tady, nemyslí úplně vážně
a jsme přesvědčeni, že strana ľudová
má chuť jíti do koalice a měla by chuť
jíti do vládní většiny. Také
strana ľudová neprojevila tedy otevřeně
zájmu o vytvoření pracovní většiny
a mohli jsme snad očekávati ještě pokus
od Němců, zejména po smlouvě locarnské,
která přece znamená, že německý
národ béře věci tak, jak jsou, a že
se vzdává aspoň pro tuto dobu oficielně
úmyslu na odvetnou válku a že se spřáteluje
také se státní formou naší republiky.
(Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.)
Ovšem ani s této strany nebyl učiněn
otevřený námět, a proto strany československé
musily se sestoupiti a vytvořiti koalici samy a utvořiti
vládu a vládnouti bez ohledu na strany oposiční.
Naše stanovisko ke koalici jednak jsem řekl, jednak
je známo z dřívějšího
působení v koalici. Šli jsme do koalice v předpokladu,
že tahle nová koalice začne pracovati tam,
kde stará koalice přestala, a posuzujeme-li vládní
prohlášení, tedy nemýlili jsme se; vládní
prohlášení zdůrazňuje pokračování
programu bývalé koalice. Že v něm jsou
obsaženy věci kulturního rázu, věci
církevně-politické, věci hospodářské,
věci sociální, je samozřejmo.
Nechtěl bych následovati p. dr Kramáře
a činiti podmínečně naše
trvání v koalici a nějakou podmínečností
usnadňovati naši posici v koalici tvrzením,
že snad nemůžeme nebo nebudeme souhlasiti s tím
neb oním. Jdeme-li do koalice, dáme-li slovo, slovu
dostojíme a v koalici budeme tak dlouho, pokud její
činy budou se srovnávati s naší možností
odpovědnosti.
Žádné výjimky nechceme dělati,
jsouce přesvědčeni, že také jiné
strany nebudou hledati východiska zvláštního,
podmínečného, svobodnějšího
proti ostatním stranám koaličním.
V koalici půjde také jistě o zájem
pracující třídy a jestliže v
koalici jsou převážně strany občanské,
věříme, že budou míti tolik pochopení,
aby strany socialistické nezatlačovaly do nemožné
posice, že budou spolu řešiti všechny naléhavé
otázky, ať již se týkají kterékoliv
třídy našeho národa: dělníků,
zaměstnanců, živnostníků, zemědělců
i jiných.
Vládnímu prohlášení byla věnována
značná pozornost, zejména žurnalistická,
a ve vládním prohlášeni byly i hledány
věci, které jasně nebyly vyřčeny;
byl dáván význam vládnímu prohlášení
různým způsobem.
Dovolte proto, abych i já na některé věci
s našeho hlediska upozornil. Vládní prohlášení
nejprve se zmiňuje o výsledku volebním a
uvádí, že do Národního shromáždění
přišlo 16 politických stran, z nichž jen
dvě získaly něco přes 10% voličských
hlasů. Rozumím-li dobře, je to výstraha,
zdůraznění okolností, pro nové
Národní shromáždění a
pro demokracii, neboť kdyby toto Národní shromáždění
nemohlo vytvořiti ze svého středu pracovní
většinu, jsem přesvědčen, že
by se stal akutním návrh našich senátorů
v senátě na změnu volebního řádu.
Jsem přesvědčen, že toto Národní
shromáždění je před zatěžkací
zkouškou, snese-li národ náš tak demokratickou
ústavu, tak demokratický volební řád,
jaký máme, či nikoli.
Nastanou-li okolnosti, že bude nutno uvažovati o zjednodušení,
tedy jistě okolnosti těchto nepřivodíme
my. Pevně věřím, že jich také
nepřivodí koalice, nýbrž ti, kteří
si neváží této bezměrné
svobody občanské a rovnoprávnosti občanů
tohoto státu.
Ve vládním prohlášení čteme
pasus o naší zahraniční politice. Vykazuje
se slušným úspěchem. Neříkám
skvělým, aby mi nebyla vyčítána
přílišná loyálnost. Jen bychom
si velmi přáli, aby vláda jasněji
se vyjádřila o uznání Ruska de jure.
Je to starý požadavek naší strany, vyřčený
již v revolučním Národním shromáždění.
Nemáme za zlé vládě, že při
projevech o vztazích k jednotlivým státům
je opatrná. Domníváme se i přes to,
že nebylo to ve vládním prohlášení
jasně řečeno, že otázka tato
stala se akutní. Dostala-li se tato otázka také
na program zasedání Malé Dohody, domníváme
se, že bude vyřešena brzy.
Ovšem k uznání Ruska de jure nevede nás
žádná sympatie k teoriím. tesím
i praxi ruských komunistů, nýbrž okolnost,
že bude mezi těmito dvěma státy jasněji,
neboť předpokládáme, že navázání
oficielních diplomatických styků znamená
respektování suverenity jednoho státu ke
druhému.
Zajímá nás velmi pasus o státním
řádě a o vnitřní státní
správě. Rozumíme-li dobře, vláda
učinila veliký krok proti Slovákům
a má v úmyslu vyřešiti slovenský
problém, o němž bylo zde tolik mluveno, neboť
ustavení župních svazů v celém
území našeho státu znamená přece
dáti Slovákům správu na Slovensku
do jejich rukou. Ovšem kdybychom nevěřili,
že vnitřní přesvědčení
i ľudové strany jest jiné, nežli zde pronášené,
vyslovili bychom skoro obavu, tuto správu takto organisovati
a rozděliti, neboť kdo nemá zájmu o
celistvost státu. kdo svoji příslušnost
činí podmínečnou, těžko
jest mu svěřiti správu té či
oné části republiky. (Hlas: Kto to je,
že nemá zájmu?) Strana ľudová.
(Hlas: To sa mýlíte!) Strana ľudová
teprve v posledních letech, kdy nalézá se
v oposici, má jiné názory, a proto se domnívám,
když je změnila jednou, že je po druhé
může změniti zase. Strana ľudová
s námi přece tvořila stát a Slováci
s námi tvořili ústavu, vždyť přece
hlasovali pro základní zákony našeho
státu. A jestliže před chvílí
mluvil p. Hlinka o osobitosti Slováků, nechť
nezapomíná, že přisvojuje si příliš
mnoho práva, že příliš mnoho spoléhá
na sílu svojí strany a že zapomíná
na ty Slováky, kteří mají docela odlišný
názor na tuto otázku. (Předsednictví
ujal se předseda Malypetr.)
Pan kol. Hlinka nemůže již proto věřiti
plně v to, co povídá, když ví,
že osobitost Slováků nebyla nijak dotčena,
když ví, že Češi Slovákům
šli na půl cesty vstříc, neboť
už samo jméno, výraz našeho státu
"Republika Československá" (Potlesk.)
mohla by nás svádět k polemice s p. Hlinkou
v tom směru, že utrpěla-li osobitost Slováků
nějak, utrpěla také osobitost Čechů.
Kdyby republika naše jmenovala se "republika Česká",
kdybychom zakazovali Slovákům používati
jejich řeči, kdybychom ji ignorovali, mohli by nám
snad něco vytýkati. Dálo se něco takového?
Stává se tohle? Není vyjádřeno
i s naší strany bratrství a spojitost se Slováky,
když my se zoveme nyní národnost česká,
státem a republikou Československou?
Zdá se mi, že pánové z ľudové
strany přepínají své síly a
že ti Slováci, kteří jsou v druhých
koalovaných stranách, také něčemu
rozumějí, také jsou věrnými
syny svého národa a jistě se nevymykají
řešení otázek na Slovensku, ovšem
s přesvědčením, že kdyby bylo
Slovensko odtrženo od republiky, jak si to strana ľudová
přeje, znamenalo by to hrob pro Slovensko, hrob pro Slováky.
Dobře bylo některými řečníky
zde nadhozeno řešení otázky jedné
i druhé. Je to problém, jeden i druhý, se
Slováky i s Němci, který je již řadu
měsíců ve vzduchu, a bylo by bláhovostí
zavírati oči před jedním i druhým.
Jsem přesvědčen, že kdyby na straně
Slováků nebylo mnohdy uražené osobní
ješitnosti, kdyby na straně Slováků
(Posl. dr Labaj: To je boj za národné právo!)
bylo více kritiky, že problém tento bychom
vyřešili velice lehce. Z Čechů nikdo
neříká ne. Je také třeba, aby
se strany ľudové nebylo stále a stále
až do omrzení tvrzeno to, co je nepravda, to, co se
nezakládá na pravdě, to, co my neschvalujeme.
Jestliže některý exponovaný státní
úředník na Slovensku, nebo jestliže
některý státní exponovaný zřízenec
na Slovensku dopustil se nějaké chyby, nemůže
býti za to odpověden celý československý
národ, celá vláda a celá koalice.
(Hlas: Dejú sa tam veci na úkor Slovákov!)
Ne, nechceme tam jíti na úkor Slováků.
Pánové, víte velice dobře, jak vy
vystupujete proti Čechům a proti ušlechtilým
snahám těch, které jsme na Slovensko poslali.
Že otázka slovenská vyřešena býti
musí, je samozřejmo tak, jako je samozřejmo,
že přece Češi budou míti snad -
to nám dovolte říci a tvrditi - trochu blíže
k Slovákům, než k Němcům. Domníváme
se také, že by vám, pánové, lépe
slušelo, kdybyste se nepaktovali s těmi, kteří
jsou stejně odpůrci osobními našimi
jako vašimi. (Posl. Windirsch [německy]: To nesouhlasí
úplně, pane kolego!) U některých,
pane kolego! Já k tomu přijdu a to, co se odehrálo
na vaší straně, to ani vy nemůžete.schvalovati
a neschvalujete. (Posl. Windirsch [německy]: Nesmí
se všecko strkati pod jednu pokličku!) Já
to neříkám, přijdu k tomu a rozpoznám
správně, uvidíte. Slovenská otázka
ovšem bude se velice těžce řešiti,
pakli se strana ľudová bude stále a stále
snažiti nejen kopati příkopy mezi Čechy
a Slováky, ale dokonce kopati i příkopy a
nenávistně se dívati na ty Slováky,
kteří to myslí s republikou poctivě,
ale také poctivě se slovenským národem.
(Výkřiky slovenských ľudových
poslanců: Centralistický režim kope tie priekopy!)
Pánové, i tu se mýlíte; jsou věci,
které, i když vy budete míti správu
svou v rukou, budete fedrovati pro centralism, jsou věci,
které vám budou prospívati lépe v
duchu centralistickém nežli autonomistickém.
(Hlas: To prijmeme!) To věřím, že
ano. Je to ochrana státu, je to ochrana bezpečnosti,
je to ochrana majetku, je to řešení hospodářských
a sociálních poměrů na Slovensku,
nutně pomoci Čechů vyžadující.