§ 46.

Možno je rozlišiti na práva hmotná a osobní. K hmotným právům náleží především nárok na časový postup, jejž požívá každý státní zaměstnanec ustanovený v trvalé vlastnosti. Časový postup jest postup do vyšších požitků jako služného, místního přídavku, dále rodinného a kvalifikačního přídavku po určité době, jestliže zaměstnanec vyhověl zákonným podmínkám. Do uzákonění služební pragmatiky nebylo v Rakousku časového postupu a úřednictvo postupovalo do vyšších požitků pouze na základě jmenování do vyšších hodnostních tříd. Jmenování to spojené s dosažením vyšších požitků bylo však závislým jednak od počtu uprázdněných míst, a jednak apertur vzniklých úmrtím či pensionováním, tudíž v obou případech od pouhé náhody. Tento způsob dosažení vyšších požitků vedl přirozeně k četným nesrovnalostem, neboť v některém odvětví státní správy, kde byly náhodou příznivější poměry (větší počet uvolněných míst, značnější úmrtí či pensionování) postupovali úředníci rychleji než v odvětvích druhých. V důsledku toho voláno bylo po reformě tohoto neudržitelného poměru a rakouská vláda vyhověla zavedením časového postupu, podle něhož bylo úřednictvu zaručeno, že za určitých zákonem o služební pragmatice stanovených předpokladů dosáhne v jistých pevných časových intervalech automaticky požitků vyšší hodnostní třídy, při čemž doba a nejvyšší hranice tohoto postupu byla ustanovena rozdílně podle školního předvzdělání předepsaného pro dotyčný obor služební. Časový postup má tudíž tu výhodu, že zaměstnanec není svými požitky závislým na pouhé náhodě, oproti tomu má však také jistou nevýhodu. Má prý podle souhlasného úsudku všech rozhodujících činitelů na poli úřednického práva za následek pokles t. zv. ambice. Není úmyslem vyvraceti ani potvrzovati tuto domněnku, avšak jedno jest jisto: že totiž zákonem ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n. kdy úřednictvu byla pro časový postup uvolněna nová hodnostní třída, stal se celý dřívější systém do jisté míry neudržitelným, neboť státní správě jest takřka odejmuta možnost úředníky lépe kvalifikované nebo zaujímající zodpovědná a důležitá místa povyšovati mimo rámec časového postupu. Tím vniká do státní služby jakási prostřednost ne-li nivellisace, proti které se brání úřednictvo i správa a to z oboustranně pochopitelných důvodů: úřednictvo obává se poklesu vážnosti a významu stavu a správa státní obává se poklesu výkonnosti. Jsou tu sice jisté prostředky jako kvalifikace a disciplinární práva, jimiž možno jaksi čeliti posléze uvedeným zjevům, ale to jsou prostředky donucovací, jichž možno použíti jako ultima ratio, nikoliv však jako prostředek všeobecný. To by neodpovídalo duchu doby ani změněným sociálním poměrům, dnes nutno použíti prostředků jiných, jež by vedly nejsnáze k cíli. Odměňovat mimořádně zaměstnance podle jich píle, svědomitosti a výkonů zavedením kvalifikačního přídavku, aniž by se jinak na časovém postupu cosi měnilo. O tom však později.

Vyskytly se sice ojedinělé hlasy, aby došlo k omezenému časovému postupu t. j. k jakési kombinaci posléze uvedeného postupu se jmenováním, avšak podobnou myšlenku nelze uskutečniti, neboť byl by to krok do zadu a proto nutno časový postup nejen v celém svém rozsahu zachovat, nýbrž ještě odstraněním hodnostních tříd a přeměnou dosavadních skupin rozšířit a vybudovat na zcela jinou základnu.

Především nutno odstranit nynější systém hodnostních tříd, jenž pro svoji starobylost zasluhuje, aby byl uložen do archiválních památek.

Zavedením časového postupu staly se hodnostní třídy XI. až VI. úplně zbytečnými, neboť pravidelně úředník požitky vyšší hodnostní třídy získává buď ihned nebo později také i titul a charakter oné třídy. Původní osnova služební pragmatiky (rakouské) měla také na mysli časové povyšování, jaké jest v platnosti u státních drah a teprve v osnově druhé, když mělo dojíti k hodnocení přesloužené služební doby, sáhlo se k časovému postupu. Systém hodnostních tříd byl časovým postupem nesporně přiveden ad absurdum, a musí býti v dosavadní své struktuře odstraněn.

§ 50.

Návrh má na mysli utvoření pouze šesti služebních tříd, jež však mohou býti zrestringovány na tři. Tyto služební třídy nemají vyjadřovati hodnost jako dosud, nýbrž mají za účel, naznačiti způsob postupu úředníka.

Do třídy VI. a V. zařadí se zaměstnanci, na které se vztahuje časový postup; do třídy VI. nynější podúředníci a zřízenci a do třídy V. nynější úředníci hodnostních tříd XI. až VI., kdežto do tříd IV. až I. zařadili by se úředníci nynějších hodnotních tříd V. až II., na něž se již časový postup nevztahuje. Z těchto šesti tříd mohly by se však vytvořiti pouze tři a to do třídy III. zařadili by se nynější podúředníci a zřízenci, na něž se vztahuje časový postup; do třídy II. zařadili by se nynější úředníci hodnostních tříd XI. až VI., na něž se vztahuje časový postup a do třídy I. zařadili by se nynější úředníci hodnostních tříd V. až II., na něž se již časový postup nevztahuje.

§ 47.

Za účelem časového postupu byla státní úřednictvo zařaděna do pěti skupin, a to podle toho, jaké školní vzdělání jest pro to které služební odvětví zásadně předepsáno. K výkonům služebním se tu nepřihlíželo a ačkoliv v některých oborech vykonávalo úřednictvo až do jisté míry stejné služby, bylo v mnohých případech zařaděno do dvou, ano až do třech různých skupin. To vedlo k vzájemné nevraživosti a stálé snaze u jednotlivých kategorií dostati se do vyšších skupin. Zásada předběžného vzdělání byla v poslední době několikráte prolomena, takže nemůže již při určení skupin přijíti vůbec v úvahu. Až na skupinu A, není ani jediná z ostatních čtyř skupin homogenní pokud se týče předběžného vzdělání a proto nemělo by smyslu chtíti tento nemožný útvar zachovati nebo snad v té či oné formě obnoviti. Rozvrstvení zaměstnanců podle služebních výkonů zdá se býti nejsprávnějším a nejrozumnějším, neboť odpovídá potřebě a rozumovým důvodům. Zaměstnance nutno hodnotit nejen podle školské průpravy, nýbrž i podle služebních výkonů.

Návrh stanoví celkem čtyři skupiny státních zaměstnanců na místě dosavadních pěti úřednických skupin a dvou quasi skupin pro podúředníky a zřízence. Do první skupiny zařadili by se úředníci konceptní, techničtí a pod., t. j. úředníci, pro něž jest zásadně předepsáno vysokoškolské nebo částečně vysokoškolské vzdělání jakožto podmínka pro první ustanovení ve službě státní.

Do druhé skupiny zařadili by se přednostové úřadů ve větších nebo důležitějších místech, dále dozorčí úředníci, úředníci účetní, pokud jsou přednosty oddělení a pod. bez ohledu na jich předběžné vzdělání, jaké se vyžadovalo pro první ustanovení ve státní službě.

Do třetí skupiny zařadili by se ostatní úředníci subalterní, jakož i přednostové úřadů v menších nebo méně důležitějších místech rovněž bez ohledu na jich předběžné vzdělání, jaké se vyžalovalo pro první ustanovení ve státní službě.

Do čtvrté skupiny zařadili by se nynější podúředníci a zřízenci, kteří posud v úřednických skupinách zařaděni nebyli.

Jak vidno velmi jednoduché rozvrstvení a přirozené, neboť snižuje se počet skupin z dosavadních 5 na 3 u úřednictva a ze 2 quasi skupin na 1 u zřízenců.

Nuže, jak se odměřuje nebo hodnotí předběžné vzdělání? Hmotně. Jestliže úředník byl nucen déle studovati, aby mohl býti přijat pro to které odvětví služební, nechť se mu toto plus hodnotí tím, že v stupnici služného počne příslušným vyšším stupněm vyjadřujícím ono rozpětí mezi nižším a vyšším vzděláním, aby tak nejen z počátku ale i po celou úřední dráhu byl mu náklad spojený s vyššími studiemi hrazen. Nyní se to vyjadřovalo tím, že úředník byl zařaděn do určité vyšší skupiny, kde byl přiměřeně kratší časový postup, poněvadž však jak bylo již řečeno, tato zásada byla několikráte prolomena, a to k neprospěchu předběžného vzdělání, jeví se potřeba panující rozvrstvení pouze podle předběžného vzdělání odstraniti, za to však studia hodnotiti způsobem trvalejším a nepřekročitelným. Samozřejmě, že se tu jedná pouze o úřednictvo, na něž se vztahuje časový postup.

Rozpětí vyjadřující svrchu uvedený náklad spojený s vyššími studiemi zachová se po celou karieru, což nyní v mnohých případech nebylo, avšak za to odstraní se Kainovo znamení méněcennosti, vypálené mnohým kategoriím systémem rozškatulkování na skupiny podle vzdělání. O rozpětí tom později.

Nynější systém úřednických skupin představuje budovu o pěti patrech A, B, C, D a E, jež však nejsou vzájemně spojeny žádným schodištěm. Jestliže se náhodou podařilo některé kategorii po úporném zápase docíliti přeřadění do skupiny vyšší, opustila hromadně příslušné patro pomocí žebříku, jemuž se říká nařízení veškerého ministerstva, třeba i contra legis, načež se žebřík odstranil a příslušné patro hermeticky opětně uzavřelo. Samozřejmě, že podobné přeřadění nezůstalo bez následků na ostatní kategorie, neboť exempla trahunt! A tak nebylo ani jediné kategorie, která by nechtěla výše, až ovšem na skupinu A, poněvadž před A již jiné písmeny není. To byl nezdravý zjev, jenž se navrženým systémem opakovati nebude, neboť tento systém představuje budovu o čtyřech patrech vzájemně spojených schodišti. Za určitých, zákonem přesně stanovených podmínek, jest totiž přechod z jedné skupiny do druhé možným.

Amerikanismus! Toto slovo strašilo v denním tisku dlouhou dobu a spočívalo na vzájemném nedorozumnění. Jist, že všicci měli stejnou vůli prospěti věci úřednictva a službě, bylo však třeba vyjádřiti se blíže. Bohužel, operovalo se pouhými frázemi, aniž by se dospělo k jádru věci. Byla obava z protekce, ze stranictví a pod., obava jistě odůvodněná, ale naproti tomu nebylo jistě správným a rozumným vynikajícím úředníkům uzavírati cestu výše, poněvadž nevykazovali předepsanou průpravu školskou. To se všeobecně uznávalo a proto bylo třeba hledati východisko, jež by obě strany uspokojilo. V návrhu jest stanoven přestup z jedné skupiny do druhé za těchto kautel:

§ 48.

Ze skupiny čtvrté, kde jsou zařaděni zřízenci (nižší úředníci s úředním pojmenováním zřízenec) jest možný přestup do skupiny třetí, kde jsou zařaděni úředníci subalterní, po 15 služebních letech, jestliže dotyčný zaměstnanec byl alespoň třikráte velmi dobře posouzen a jestliže složil příslušnou odbornou skoušku stanovenou pro ten který odbor. Oněch 15 let praxe nahrazuje mu nedostatek studií.

Ze skupiny třetí, kde jsou zařaděni úředníci subalterní a přednostové úřadů v menších místech, děje se přestup do skupiny druhé, kde jsou zařaděni přednostové úřadů ve větších či důležitějších místech, dále úředníci dozorčí, účetní a pod., buď tím, že úředník příslušného místa dosáhne skutečně nebo automaticky po 15 služebních letech, strávených ve skupině třetí, jestliže z nedostatku některé z uvedených míst obdržeti nemohl, ale jinak vyhověl všem zákonným podmínkám.

Ze skupiny druhé, kde jsou zařaděni přednostově úřadů, dozorčí, účetní úředníci a pod., jest možný přestup do skupiny první, kde jsou zařaděni úředníci konceptní, techničtí a pod., jestliže dotyčný úředník pět roků konal příslušnou službu konceptní či technickou nebo i jinou této se rovnající, jestliže byl alespoň třikráte velmi dobře kvalifikován a jestliže složil pro ten který odbor předepsanou odbornou zkoušku.

O přestupu ze skupin 4 do 3 a ze 2 do 1 musí se vysloviti příslušná kvalifikační komise a to oba senáty, takže jest tu zajisté tolik záruk, že protekce či stranictví nebo neschopnost jsou takřka úplně vyloučeny.

Samozřejmě, že při přestupu ze skupin 4 do 3 a ze 2 do 1 bude se jednati pouze o vynikající a snaživé jednotlivce, kdežto přestup ze skupiny 3 do 2 (z řad úředníků subalterních na místa přednostenská, dozorčí a pod.) bude obligátním. Přestup ze skupiny do skupiny stane se jmenováním, což jest samozřejmým, neboť zaměstnanci přidělí se jiná, funkce.

§ 49.

Aby přestup ze skupin 4 do 3 a z 2 do 1 byl zaměstnancům umožněn, jest nutno změniti příslušná nařízení ve příčině konání odborných zkoušek, aby totiž každému zaměstnanci jich složení bylo v předepsané lhůtě umožněno. Bude záhodno, aby odborné zkoušky byly ve všech oborech podrobeny revisi, a aby i tu zavedena byla jistá jednotnost, která se nyní postrádá. Jsou odbory, kde jsou předepsány 2 až 3 odborné zkoušky, v jiných naproti tomu žádné, ač služební výkony, postup a zařadění do skupin jest stejné.

§ 47 a 50.

Resumé: Všichni státní zaměstnanci (úředníci i zřízenci) zařaděni jsou do šesti (případně pouze do třech) služebních tříd, jimiž se vyjadřuje způsob postupu do vyšších požitků podle určité stupnice služného a kromě toho do čtyř skupin, jimiž se vyjadřuje výkon či povaha služby. Stupnice služného jsou tři a to stupnice A pro úředníky služebních tříd IV. až I. (případně pouze I.), na něž se již časový postup nevztahuje, dále stupnice služného B pro úředníky služební třídy V. (případně II.) a skupin 1, 2 a 3 konečně stupnice služného C pro nižší úředníky (zřízence) služební třídy VI. (případně III.) a skupiny 4.

§ 51.

Stupnice služného C má 15 stupňů, stupnice B 21 stupňů a stupnice A 9 stupňů.

Zaměstnanci, na něž se vztahuje časový postup, mohou v rámci stupnice služného B a C postoupiti celkem 15kráte po 2 letech, takže po uplynutí 30. v trvalé vlastnosti strávených služebních letech může zaměstnanec odejíti s příslušnými plnými požitky do výslužby, aniž by jeho odchod byl vázán na jakékoliv formality. Může sice sloužiti dále, ale postrádá nároku na časový postup. Stejně pomíjí nárok na časový postup ukončeným 60. rokem věku.

Časový postup zaměstnanců zařaděných do skupiny 4 a do VI. služební třídy (III.) počíná ve stupnici služného C 1. a končí 15. stupněm. Za tuto dobu činilo by služné bez místního, dále rodinného, případně drahotního přídavku, jakož i jiných požitků, tudíž pouhé základní služné: K 125.000, kdežto nyní činí za tutéž dobu strávenou v trvalé vlastnosti: K 110.800.

Připomíná se, že v obou případech míní se pouze doba strávená v trvalé vlastnosti, tudíž bez let provisorních a při zřízencích počítá se 20. rokem celkové služební doby (i s provisorní), postup podle škaly platné pro podúředníky (§ 3. zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n.).

Dále se připomíná, že částky uvedené v stupnicích služného jakožto služné základní jsou pouze názorně míněny, že však při jich případné změně bylo by nutno zachovati stejný systém, jak se k nim došlo, aby zachováno bylo příslušné rozpětí.

§ 60.

První stupeň služného počíná v stupnici C (nižší úředníci, zřízenci) 2400 K, kdežto nyní počíná 2100, případně 2200 K; ve stupnici B počíná 3000 K, takže rozpětí nynější činící mezi počátečním služným podúředníka a úředníka XI. hodnostní třídy 600 K jest i na dále zachováno.

Postupový přídavek činí v 1. až 5. stupni 200 K a v ostatních stupních 300 K ročně. Základní služné v této stupnici C končí 6200 K, kdežto nyní může dosáhnouti podúředník v nejpříznivějším případě 4900 K.

Při přestupu z této skupiny do skupiny 3, jestliže zaměstnanec vyhověl zákonným podmínkám, postupuje se tak, že zaměstnanec zařadí se do onoho stupně služného stupnice B, jenž částkou převyšuje posléze požívané základní služné v stupnici C.

Příklady: 1. Zaměstnanec nalézá se v 7. stupni služného stupnice C, který právě dokonči (1 rok přípravná služební doba + 14 let v trvalé vlastnosti) a může býti přeřaděn, jestliže vyhověl zákonným podmínkám, do skupiny 3 a stupnice služného B. Jeho poslední základní služné činilo v stupnici C 3800 K, měl by býti tudíž přeřaděn do 4. stupně stupnice C, jenž o 100 K převyšuje poslední jeho základní služné; poněvadž však se doba strávená v předešlém stupni započítá pro postup do vyšších požitků a doba ta činí u něho 2 léta, které plně strávil v 7. stupni služného stupnice C, přeskočí 4. stupeň stupnice B a zařadí se ihned do stupně 5. Poněvadž absolvoval celkem 7 stupňů v stupnici služného C, má nárok, aby v stupnici B absoloval ještě dalších 8 stupňů, poněvadž celkem po celou svoji služební dobu více jak 15 stupňů absolvovati nelze.

2. Zaměstnanec nalézá se v 9. stupni služného stupnice C 1 rok a požívá základního služného 4400 K, přeřadí se tudíž do 6. stupně služného stupnice B, jenž o 200 K převyšuje poslední jeho služné, v tomto stupni stráví však pouze 1 rok, načež přechází do stupně 7. Může postoupiti až do 11. stupně stupnice B, aby měl celkem 15 stupňů.

Stupnice služného B má celkem 21 stupňů, úředník může však v rámci této stupnice absolvovati pouze 15 stupňů. Počáteční stupeň služného řídí se u každého úředníka jeho předběžným vzděláním. Stupnice služného B platí na úředníky skupin 1, 2 a 3 služební třídy V. (II.), na něž se vztahuje časový postup.

Úředníci skupiny 3 s nižším vzděláním, než jaké poskytuje úplná střední škola, počínají 1. a končí 15. stupněm služného; úředníci s úplnou střední školou počínají 3. a končí 17. stupněm; úředníci skupiny 2 bez ohledu k předběžnému vzdělání počínají (ideálně) 4. a končí 18. stupněm; úředníci skupiny 1 s částečně vysokoškolskou průpravou počínají 5. a končí 19. stupněm; s úplným vysokoškolským vzděláním počínají 6. a končí 20. stupněm a s dvojnásobnou vysokoškolskou průpravou počínají 7. a končí 21. stupněm.

Za 30 let strávených v trvalé vlastnosti činí služné (základní bez všech ostatních požitků)

Jak vidno, rozpětí mezi základním služným úředníků s nižší a úplnou střední školou v skupině 3 činí 28.000 K a udržuje se i při přestupu do skupiny 2 až do konce kariery.

Rozpětí mezi základním služným úředníků s úplnou střední školou skupiny 2 a úplnou vysokoškolskou průpravou činí 40.000 K, s částečnou vysokoškolskou průpravou pouze 22.000 K.

Naproti tomu činí základní služné podle dosud platné výměry a podle platných zásad časového postupu za 30 let:

Jak vidno, rozpětí mezi základním služným úředníků s nižším vzděláním než jaké poskytuje úplná střední škola a se vzděláním posléze uvedeným, činí nyní 10.000 až 13.000 K, kdežto rozpětí mezi základním služným středoškolského úřednictva a vysokoškolského činí 50.000 až 60.000 K. Tento nepoměr musel býti uveden na pravou míru, neboť došlo k němu unáhleně zákonem ze dne 7. října 1919, č. 541, aniž by se bylo dřívější rozpětí propočítalo.

Při přestupu ze skupiny třetí do druhé nutno si počínati takto: Úředník zařadí se do nejblíže vyššího stupně než v jakém se dosud nalézal. Při tom se mu doba v předchozím stupni strávená (dokončená i nedokončená lhůta postupu) započítá.

1. Úředník s nižíš průpravou, než jakou poskytuje úplná střední škola, nalézá se v 7. stupni služného, stupnice B, který právě dokončil, má tudíž celkem i s přípravnou služební dobou 15 let, a jestliže vyhověl zákonným podmínkám, může býti přeřaděn do skupiny 2. Přeřadí se do 9. stupně stupnice B a absolvuje ještě dalších 8 stupňů. (8. stupeň přeskakuje.)

2. Úředník s nižší střední školou nalézá se v 9. stupni služného stupnice B 1 rok, načež má býti přeřaděn do skupiny 2.; přeřadí se do 10. stupně, kde však stráví pouze rok a přechází do 11. stupně. Kromě toho absolvuje ještě 5 stupňů.

3. Úředník s úplnou střední školou nalézá se v 9. stupni služného stupnice B, který právě dokončil a má býti přeřaděn do skupiny 2. Přeřadí se do 11. stupně, a absolvuje ještě 8 konečných stupňů.

Při přestupu ze skupiny 2. do 1. zařadí se úředník do druhého nejblíže vyššího stupně stupnice B, než v jakém se naposled nalézal.

1. Úředník s nižší střední školou nalézá se v 11. stupni služného stupnice B 1 rok, načež má býti přeřaděn do skupiny 1. Přeřadí se do 13. stupně, kde stráví pouze rok a přechází do 14. Může celkem absolvovati ještě 3 stupně.

2. Úředník s úplnou střední školou skupiny 2. nalézá se v 13. stupni služného stupnice B, který právě dokončil, přeřadí se do 15. stupně stupnice B a může absolvovati konečné čtyři stupně.

Jak vidno, rozpětí mezi nižší a vyšší školskou průpravou jest zachováno až do konce kariery, pouze absolventům středních škol, ovšem pouze vynikajícím jednotlivcům, kteří v předepsané době složili příslušné odborné zkoušky, jest umožněno docíliti 19. stupně služného stupnice B jako vysokoškolákům, a to z toho důvodu, poněvadž téměř všem absolventům vysokých škol uvolněna jest další kariera mimo rámec časového postupu jmenováním do vyšších služebních tříd, jichž platy řídí se podle stupnice A.

Úředník s nižším vzděláním, než jaké poskytuje úplná střední škola, počíná 1. stupněm služného stupnice B, t. j. 3000 K a končí 9000 K; úředník s úplnou střední školou počíná 3600 K a končí 10.400 K, úředník skupiny 2. bez zřetele k předběžnému vzdělání počíná 3900 K a končí 11.200; úředník s částečnou vysokoškolskou průpravou počíná 4200 K a končí 12.200 K; úředník s úplnou vysokou školou počíná 4600 K a končí 13.200 K a s dvojnásobnou vysokoškolskou průpravou počíná 5000 a končí 14.200 K.

V stupnici služného B jest, jak byla již řečeno, 21 stupňů po 2 letech a to

do 5 stupně po . . . . . . . . 300 K

do 9 stupně po . . . . . . . . . 400  K

do 13 stupně po . . . . . . . . . 500  K

do 15 stupně po . . . . . . . . . 600  K

do 17 stupně po . . . . . . . . . 700  K

do 18 stupně po . . . . . . . . . 800  K

do 21 stupně po . . . . . . . . 1000  K

Bylo tu třeba přihlížeti k platným postupovým poměrům, jež se nevyznačují žádným systémem a proto i systém tento má jistě výjimky, ačkoliv, pokud to bylo jen poněkud možným, hledělo se jím vyvarovati.

Stupnice služného A určena jest pro třídy IV.-I. (I.) tudíž pro úředníky, na něž se jíž nevztahuje časový postup. Má čtyři služební třídy, které mohou býti však zjednodušeny na třídu jedinou. Třída IV. má 3 a ostatní III. až I. třída po 2 stupních. Postup jest po 3 letech a to ve třídách IV. až II. po 2000 K a v třídě I. činí 4000 K.

§ 48.

Přestup z jedné třídy do druhé stane se jmenováním a to úplně neodvisle od časového postupu. Do třídy VI. jmenuje příslušný služební úřad, do třídy V. příslušný ústřední úřad a do ostatních tříd IV. až I. president republiky. Tu bude nutno pozměniti § 64, odst. 8., ústavní listiny.

§ 61.

Při přestupu ze skupiny nižší do vyšší započítá se doba skutečně strávená v bezprostředně předchozím stupni pro postup do stupňů vyšších (dovršená í nedovršená).

§ 51.

K účelům snazšího přehledu předkládá se rozvedená stupnice služného B podle jednotlivých skupin a předběžného vzdělání, jakož i k srovnávacím účelům stupnice C a přehled služného podle dosavadních zásad časového postupu a zásad stanovených zákonem o propočtení celkové služební doby.

§ 53.

Při novém nebo opětném ustanovení nebo dosazení v úřad může se započítati jistá doba z předchozí služební doby nebo v důsledku hodnocení praxe nebo služební doby strávené v jiném služebním odvětví nebo v jiné veřejné či soukromí službě pro postup do vyšších stupňů.

Přehled služného (základního)

podle dosavadních zásad časového postupu a zásad stanovených zákonem o propočtení celkové služební doby.