Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
"Pozměňovací návrhy:
Sen. Reyzla, Jarolima a soudr.
Kap. IX., tit. 1., par. 2., str. 15.
Položka 8,000.000 Kč pro nepředvídané výlohy budiž škrtnuta.
Sen. Jarolima, Reyzla a soudr.
Kap. X., tit. 2., par. 1., str. 18.
Vyslanectví u Vatikánu budiž zrušeno a budiž tedy paragraf "Vyslanectva" zmenšen o 2,000.000 Kč na 43,025.470 Kč.
Sen. Reyzla, Jarolima a soudr.
Kap. XI., tit. 1., par. 4., str. 19.
Paragraf "Francouzská vojenská misse" částkou 7,145.000 Kč budiž škrtnut.
Sen. Jarolima, Reyzla a soudr.
Kap. XI., tit. 2., par. 32., str. 24.
Paragraf "Výbušiny" částkou 37,710.000 Kč budiž škrtnut.
Sen. Reyzla, Jarolima a soudr.
Kap. XIII., tit. 13., str. 38.
Titul "Kultus" částkou 68,000.000 Kč budiž škrtnut.
Sen. Jarolima, Reyzla a soudr.
Kap. XIII A, tit. 13., str. 43.
Titul 13. částkou 3,800.000 Kč budil škrtnut.
Sen. Reyzla, Jarolima a soudr.
Kap. XIV., tit. 3., par. 4., pol. 9., str. 118.
Daň z uhlí částkou 300,000.000 Kč budiž škrtnuta.
Resoluce navrhují:
sen. Jarolim, Reyzl a soudr.
Kap. VI.
Vláda se vybízí, aby předložila osnovu zákona, kterou se upravuje finanční hospodářství samosprávných korporací na podkladě neobmezené autonomie.
sen. Reyzl, Jarolim a soudr.
Kap. VII.
Vláda se vybízí, aby Národnímu shromáždění předložila přesný výkaz o státním dluhu.
sen. Reyzl, Jarolim a soudr.
Kap. VIII.
Vláda se vybízí, aby předložila návrh na úpravu pensijních požitků na podkladě směrnic, jež jsou obsaženy v návrhu, který v poslanecké sněmovně podali posl. Grünzner a soudr.
sen. Jarolim, Reyzl a soudr.
Kap. IX., tit. 4.
Vláda se vybízí, aby neprodleně předložila nově zvolenému Národnímu shromáždění návrh, kterým se ve smyslu zákona ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a, n., zavádí nová volba správního výboru Pozemkového úřadu.
sen. Jarolim, Reyzl a soudr.
Kap. XI.
Vláda se vybízí, aby neprodleně předložila návrh na zavedení systému miličního.
sen. Löw a soudr.
Kap. XII.
Vláda se vybízí, aby nově zvolenému Národnímu shromáždění neprodleně předložila osnovu zákona, dle kterého ustanovení §u 4. zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n., neplatí pro příslušníky těch, kdož byli povoláni ke cvičení ve zbrani.
sen. Jarolim, Reyzl a soudr.
Kap. XIII.
Vláda se vybízí, aby předložila parlamentu osnovu zákona, kterým se školství staví na podklad národnostní autonomie, a aby při tom šetřila zásad, jak obsaženy jsou v návrhu, který v poslanecké sněmovně podali posl. Hillebrand a soudr.
sen. Polach, dr. Wiechowski a soudr.
Kap. XIII.
Vláda se vybízí, aby provádějíc dále předběžné práce, které vykonala komise pro reformu školství, ministerstvem školství a národní osvěty dosazená, předložila zákon, jehož obsahem jest vybudování nižšího a středního školství ve smyslu jednotné a pracovní školy.
sen. dr Wiechowski a soudr.
Kap. XIII.
Vláda se vybízí, aby najala alespoň jedno pracovní místo na zoologické stanici v Neapoli.
sen. Reyzl, Jarolim a soudr.
Kap. XVII.
Ministr železnic se vybízí, aby Národnímu shromáždění ještě během tohoto zasedání předložil seznam osob propuštěných ze služby na základě restrikčního zákona, s podrobným uvedením služebního stáří, kvalifikace a národnosti.
sen. Jarolim, Reyzl a soudr.
Kap. XVII.
Vláda se vybízí, aby Národnímu shromáždění předložila osnovu, kterou se podstatně snižují tarify pro dopravu osob a zboží.
sen. dr Krupka, Jílek, Svěcený, dr Soukup, Klečák, Pánek, Križko, Hucl, dr Franta, dr Němec a spol.
Kap. XVIII.
Vládě se ukládá, aby v zájmu chudého zemědělského obyvatelstva dozírala na přesné provádění zákona o obecním statku.
sen. Reyzl, Jarolim a soudr.
Kap. XVIII.
Obecní majetek pozemkový byl jako společné vlastnictví odedávna přístupný všem potřebným osadníkům obce, aby ho užívali. Snaze, odebrati obecní pozemek jeho původnímu účelu a převésti jej v držení jednotlivých osob a skupin, hledí čeliti zákon o přeměně obecního statku v kmenové obecní jmění. Obecní pozemek má dle toho býti přenechán především malorolníkům a domkářům, kteří toho nejvíce potřebují. Přes to zůstal zákon v praxi namnoze mrtvou literou a v četných obcích se stále ještě přiměřeně neprovádí. Ministerstvu zemědělství se tudíž ukládá, aby působilo k tomu, by v zájmu chudého venkovského obyvatelstva přísně bylo dozíráno na přesné provádění zmíněného zákona a aby učiněna byla všechna opatření, by za současného odstranění pachtovních dražeb volná pole a louky přímo byly za přiměřenou cenu zadávány malorolníkům, domkářům a dělníkům.
sen. Jarolim, Reyzl a soudr.
Kap. XXI.
Vláda se vybízí, aby buď ještě v tomto zasedání anebo bezprostředně po zahájení nového parlamentu, předložila osnovu zákona o stavebním ruchu.
sen. Reyzl, Jarolim a soudr.
Kap. XXI.
Vláda se vybízí, aby neprodleně předložila osnovu zákona o přiměřené úpravě nároků válečných poškozenců a jich příslušníků.
sen. Löw, Kreppenhofer a soudr.
Kap. XXI.
Vláda se vybízí, aby zemským úřadovnám pro péči o válečné poškozence nařídila, aby v nejkratší lhůtě vyřídily nevyřízené posud žádosti o důchody a odbytné.
sen. Hecker a soudr.
Kap. XXI.
Přílišným, z části zcela nezákonným povolováním hodin přes čas stává se zákonitá osmihodinová doba pracovní ilusorní.
Vláda se tudíž vybízí, aby živnostenské úřady poukázala, by hodiny přes čas povolovaly jen v mimořádných naléhavých případech po slyšení závodních výborů a odborových organisací, aby se tím zabránilo průlomu do osmihodinové doby pracovní.
sen. dr Krupka, Jílek, Svěcený, dr Soukup, Šťastný, Pánek, Križko, Hucl, dr Franta, dr Němec a spol.
Kap. XXI.
Vláda se vyzývá, aby poukázala úřady, aby při povolování práce přes čas dbaly přesně zákonných předpisů.
sen. Hecker, Jarolim a soudr.
Kap. XII.
Vláda se vybízí, aby nově zvolenému Národnímu shromáždění ihned po jeho zahájení předložila osnovu zákona, kterým se jasně vyslovuje, že plat dle §u 1154 b) všeob. obč. zák. platiti dlužno, jestliže zaměstnanec nastoupí ke cvičení ve zbrani.
Odůvodnění:
dle našeho názoru jest sice jasno, že zaměstnanci, jenž nastoupil ke cvičení ve zbrani i dle znění §u 3 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 61 Sb. z. a n., přísluší plat dle §u 1154 b) všeob. obč. zák. Poněvadž šok znění tohoto místa v zákoně nevyjadřuje zplna tento nepochybný úmysl zákonodárcův a poněvadž několik soudů již rozhodlo ve smyslu opačném, jeví se novelisace zákona nutnou, aby ve věci bylo úplně jasno."
Předseda: K slovu je přihlášen pan ministr financí.
Ministr financí inž. Bečka: Slavný senáte! Tvrzení, která zde pronesl sen. Klofáč, nutí mne k tomu, abych se ujal slova a jenom krátce reagoval na jeho vývody. Tyto vývody, které zde byly uvedeny, porážejí se další jeho řečí samy sebou. Pan senátor tvrdil, že vláda nevěnovala dosti péče zaměstnanecké předloze. Na druhé straně přiznává ve své řeči, že dotčená desítka, jíž to bylo svěřeno, ve dne v noci pracovala a pracoval v prvé řadě, popud se to týkalo všeobecností, pan ministr Malypetr a ten také ve dne v noci této věci věnoval svůj čas a práci. Nemůže se tedy říci, že by tuto věc jen tak lehce bral jako člen vlády.
Pan kolega Malypetr zasluhuje uznání za tuto práci, kterou této věci věnoval a důkazem toho je, že celý elaborát je hotov. Pokud šlo o záležitosti finanční, předsedal jsem komisi nebo byl jsem přítomen. Pan kolega tvrdí, že se věc rozbila o úhradu. Tato záležitost padá na mne a já za ni přejímám také odpovědnost. Já také v této věci jsem své povinnosti dostál. Není pravda, co bylo tvrzeno s jiných stran a co jste slyšeli od pana sen. Klofáče, že se něco upírá, co bylo pro tyto účely dáno; není tomu tak, veškeré sumy jsou počítány na tuto úhradu, jak určeny byly dřívějšími zákony. Byly tu kolky se 40 miliony, úřední úkony s 80 miliony. Je zde otázka restrikce. Bohužel, jak tato věc vypadá, tato restrikce ani tolik nevynese, ani nevynáší, abychom tím tyto věci mohli uhraditi. Musily se hledati jiné prameny. I v této věci udělalo ministerstvo financí svou povinnost, předložilo pánům v "Desítce" různé návrhy a rozešli jsme se předevčírem s tím, že "Desítka" béře na vědomí, že nenalézá jiných úhrad pro tyto předlohy, než ve zvýšené dani cukerní a lihové, a s tím odebrali se do svých klubů. V klubech tato věc rozluštěna není. Nepadá zde vina na vládu, nýbrž na strany koaliční, které musí, jak pan senátor prohlásil, rozhodnouti se a odhodlati k tornu, aby pro tyto potřebné náklady nalezly úhradu. Proto říkám: Nepadá vina na vládu, padá na strany koalované, které musí si uvědomiti, že zásadní podmínkou správného hospodaření jest, aby pro potřebné výdaje byla také úhrada. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Pan sen. Pánek.
Sen. Pánek: Vážný senáte! Požádal jsem o slovo, abych také několika slovy reagoval na vývody pana ministra financí. Především chtěl bych konstatovati ohledně státně-zaměstnanecké předlohy, zdali bylo všechno vykonáno, co vykonáno býti mělo. Já bych chtěl konstatovati, že státně-zaměstnanecká "Desítka" sešla se 4. září t. r. k první své schůzi. To jisté byl již velmi pozdní termín, jestliže vládě bylo již loňského roku v prosinci uloženo, že má do konce t. r. předložiti státně-zaměstnaneckou předlohu - snad ale i to by nebylo vadilo - 4. října byla předložena nám jenom předloha ohledně zásad nového požitkového systému. Teprve za několik dní dostali jsme část předlohy tuším asi 20 nebo 30 paragrafů. Nato jsme nedostali 3 neděle vůbec nic a teprve před 10 dny dostali jsme zase část předlohy a konec předlohy před několika dny. Chtěl bych konstatovati, že teprve včera dostali ministři předlohu k nahlédnutí. To jsou fakta. Ne komise, komise pracovala, ale neměla na čem pracovati, poněvadž se nám řeklo, že je to pouze část předlohy, a přirozeně když jsme neznali znění celé předlohy, nebylo možno vůbec si učiniti úsudek o celé předloze.
Tedy já nevím, na koho padá zde vina, jistě, že ne na státně-zaměstnaneckou "Desítku", která byla ochotna pracovati ve dne v noci, bohužel, že jsme nebyli někdy týdny i více svoláváni.
A nyní k té úhradě. Mám za to, že ani já, když jsem mluvil, ani ne náš předseda Klofáč nedotkl se nijak snad urážlivým způsobem finanční správy, naopak, já jsem ráno zdůraznil, že uznáváme ty potíže, které měla finanční správa, aby zjednala rovnováhu v rozpočtu. Já jsem zdůraznil tyto obtíže a také jsem s povděkem konstatoval, že nám naše finanční správa předkládá první rozpočet skutečně aktivní - ne fiktivní - a výslovně jsem srovnával náš rozpočet s rozpočtem z r. 1921, který sice také měl býti aktivní, ale zatím aktivním nebyl. To je předností dnešní finanční správy, která se nám postarala o aktivní rozpočet, ale plným právem jsme vytkli - a to nemůže nikdo oddiskutovati, že účelové dávky, anebo jiná opatření nebyla vykázána jako plus v rozpočtu, ač se to státi mělo. Já jsem konstatoval, co je v rozpočtu, a mám za to, že rozpočet i vysvětlivky jsou oficielní zprávou, a zde výslovně jsou všechny úkolové dávky a opatření zkonsumovány ve prospěch snížení rozpočtového schodku. (Minisir financí inž. Bečka: Nežádali jsme je na úhradu předlohy!) To je jistě jedno. (Ministr financí inž. Bečka: To není pravda!) Pro nás mluví zde rozpočet, to jsou fakta. Neračte, pane ministře, zapomínati, že jsme odhlasovali určité předlohy, jako kolky, dávky za úřední výkony a jiné a jiné k účelům požitkového systému. Stejně tak i restrikční zákon. Není to sice v restrikčním zákoně výslovně řečeno, ale my jsme spoléhali a důvěrovali na slova vlády a rozhodujících činitelů, kteří řekli: všecko, co uspoříte, připadne k dobru státních zaměstnanců. Já jsem čestný člověk a prosím, byl jsem předsedou této komise, kde ne jednou, ale mnohokráte bylo zdůrazněno z rozhodujících kruhů: všecko připadne vám k dobru, a nyní, prosím, všechny zisky z této restrikce na r. 1926 plynou ve prospěch státní pokladny a ne ve prospěch zlepšení požitků státních zaměstnanců. Prosím, já uznávám, že snad pro první okamžik v tomto roce ty účinky nejsou ještě takové, jaké jsou snad v rozpočtu již vyjádřeny. Uznávám, že dnes ještě neplyne plných 225 mil., o nichž se v rozpočtu mluví, jako plus v rozpočtu, ve prospěch státní pokladny. To všecko uznávám a řekl jsem to také výslovně, že ale pro příští léta musí se již počítati s touto částkou jako s plus pro státní pokladnu, jako s trvalou úsporou, a já mám plné právo říci, a se mnou celá koalice, a zejména státně-zaměstnanecká pětka a desítka, která dělala restrikční zákon, že tato částka patří ve prospěch požitků státních zaměstnanců. (Sen. dr Witt: Kolik obnáší?) 225 milionů! Je to zde v rozpočtu. (Hlas: Na papíře!) Když pak nemám věřiti rozpočtu, nemohu věřiti žádné položce. Takhle ani nemáte mluviti a činiti jakoukoliv pochybnost o položkách obsažených v rozpočtu. Zde já chráním rozpočet. Běda, kdyby se někdo měl dověděti, že my snad preliminujeme něco, co není pravda. (Ministr financí inž. Bečka: Pane kolego, máte tam "méně náhrady!") Já jsem to také ve své řeči řekl, že jsem počítal "méně" této náhrady. (Sen. Kouša: Tak to musíš říci!) Já jsem to řekl ráno, a mám za to, že jsem to řekl již několikrát, a řekl jsem to nyní zase, a zdůraznil jsem to, že vím, že není nyní k disposici 225 mil., že to bude až v příštím ruce. Neříkám, že to bude dnes. Ale musí se s tím počítati.
Stejně jsou zde smluvní příplatky a daň z cukru, které byly za účelem vyplácení remunerací povoleny, totiž jenom ve prospěch příštího požitkového systému. Já jsem také prohlásil, že jsme pro to, aby se to, co zbývá, dalo ministerstvu financí, aby požitkový systém mohl býti uveden v život. Prohlásil jsem, že jsme ochotni ke všem obětem po této stránce, a nemohu jinak než zase to opakovati. Teď chci říci jen tolik, že není vina na nás, kteří jsme vypracovali úřednickou předlohu. Je-li vina na stranách, ať se to otevřeně řekne, které strany sabotovaly předlohu a které strany sabotují úhradu. Tím končím! (Výborně! - Potlesk.)
Předseda: Slovo má pan sen. Klofáč.
Sen. Klofáč: Slavný senáte! Já dobře vím, že je jiný úkol poslance a senátora, a jiný ministerstva financí, a já nejméně náležím k těm, kteří myslí: "já mám právo jen dávati a ministr financí má povinnosti bráti". Toto postavení je jistě těžké, ale prosím, to je málo platné. Má-li míti koalice sama před sebou respekt, musí také to říci dnes, co je hluboké přesvědčení. Všichni dobře víme, že měla býti provedena úprava platů státních zaměstnanců, vojenských i civilních, a teď nám dá se šibeniční termín: poslanecká sněmovna a senát 15. října půjde domů a 14. října se úřednické "Desítce" strkají předlohy. Ministr národní obrany ještě včera před obědem neměl ponětí o tom, jak vypadá předloha, která se týká platů vojenských zaměstnanců. Toto vytýkám, v tom je to, co mě opravňuje k té výtce. Nestačí mně říci, že na dnešek seděl ministr do čtvrt na šest. Já bych si přál, aby šel o devíti spat, a kdyby raději měsíc napřed celou věc projednal. To je to, co nás dráždí. Mezi námi přece není licitace. My přejímáme na sebe nepopulární břemeno, můžeme býti velmi biti před jistým druhem voličů, ale jsme ochotni tu úhradu také poctivě dávat.
Ale pokud se týče úhrady, mám za to, že měla býti dána alternativa. Ovšem, pan ministr financí je ve výhodě, že řekne, já jsem neměl vypracovanou předlohu, napřed musím míti předlohu o úpravě a pak teprve mohu přijíti s úhradou. To je oprávněné. Proto ta prvá výtka se týká těch, kteří měli míti včas vypracovanou předlohu. Tedy říkám, že pokud se týče úhrady, měla býti nějaká alternativa. Vzpomínám si na jeden projekt Englišův, možná, že by nebyl sympatický řepařům, ale to je lhostejné. Nesmíme mysliti dnes na sebe - já to povídám z hlubokého svého přesvědčení jde o stát. My potrefujeme něco jiného než stranu, my potrefujeme stát. A to není zásluhou a proto jsem se ujal slova. Vždyť jsem mlčel ke všem těm předmětům, které se projednávaly, ale zde to cítím hluboce, mám strach, úzkost, a proto jsem si dovolil dotknouti se také osob některých ministrů. Máme-li míti význam, senát i poslanecká sněmovna, nemáme-li přijíti o kredit jako zákonodárné sbory, nemáme-li také ztratiti morální kredit, pak musíme míti, my členové koalice, také kuráž sici pravdu, třeba nepříjemnou, i když máme před osobami našich ministrů respekt, aŤ se ten ministr jmenuje Švehla anebo pan ministr financí Bečka. Staly se chyby, velké chyby, předloha měla býti vypracován, dávno, aby se mohla klidně a věcně projednat, a pak jsme mohli klidně a věcně projednat otázku úhrady. Ale hlavní chyba je rozpouštět parlament. Nač? Proč? Vždyť toto je náš úkol, tento úkol jsme měli splnit. Tedy říkám, že napřed se měl dáti čas ke klidnému a věcnému projednání těchto předloh: za prvé předlohy, kterou se upravuje požitkový systém státních, civilních a vojenských zaměstnanců, a za druhé předlohy úhradové. Až bychom toto provedli, pak když je chuť nám odzvonit umíráčkem, tak se mohlo odzvonit. [Sen. dr Hilgenreiner (německy): Měli jste času dva měsíce!] Ale jak se to stalo, nebylo správné. My-jsme proti tomu protestovali a také jsme nijak od svého stanoviska neupustili.
Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov?
Zpravodaj sen. dr Horáček: Prosím!
Předseda: Slovo má pan zpravodaj k doslovu.
Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Chci jen několika slovy dotknouti se některých otázek, poněvadž po většině můj úkol převzali již páni řečníci z koalice, kteří odmítli většinu výtek slavné oposice.
Především několik poznámek. Je to zajímavé, že dnes v poslední skoro den senátu, se teprve rozvinuje otázka jeho postavení, otázka jistě velmi choulostivá. (Sen. Niessner: Nevíme, je-li dnes poslední den!) Tedy snad předposlední. (Sen. Polach: Zítra sedí ještě předsednictvo sněmoven!) To nevím ani já, ani Vy, neví to nikdo. (Sen. Polach: Je tomu tak!)
Vážení pánové! Ty stesky senátu jsou už starého data. Víme, že jsme si stěžovali velmi často na to, že nám předlohy od vlády bývají přidělovány příliš pandě, že jsou to předlohy více méně podřízeného významu, že na těch předlohách nemůžeme ničeho měnit, že krátce postavení senátu neodpovídá významu, jaký podle ústavy míti má. A, vážení pánové, nejenom zde, ale i v celém tisku se klade za to vina senátu samému, proč prý si to senát dá líbit. Podotýkám, že již několikráte senát učinil náběhy k nápravě v té věci, ale co se stalo? Přišly rozkazy z výkonných výborů stran a výkonné výbory stran znemožnily, aby senát svoji samostatnost obhájil. Tedy to není senát, to jsou politické strany, které jsou v senátě a ty strany si musí ve svých výborech tuto věc projednat. (Výborně!) A ne potom výtky dávati zde senátu. Je to konečně dosti vysvětlitelné, poněvadž vůdcové všech stran, až na jednu výjimku pana sen. Klofáče; nesedí v senátě, nýbrž v poslanecké sněmovně. To je krátké vysvětlení, docela psychologické, které k těmto poměrům vede.
Slavný senáte! Také se mluvilo o rozpuštění senátu, je-li to porušení ústavy nebo není. Není to zajisté žádným porušením ústavy, poněvadž president republiky má právo sněmovnu rozpustiti kdykoli, ale řekl bych, že je to proti duchu ústavy, protože v ústavě samotné bylo legislativně období senátu delší nežli poslanecké sněmovny a ústava chtěla, aby volby do obou zákonodárných sborů nebyly najednou.
Proč se to ovšem stalo, je jiná věc, byly to okolnosti politické, ale já bych hledal ještě jedno vysvětlení: Naše období legislativní nejen pro senát, ale i poslaneckou sněmovnu je příliš dlouhé a to tím spíše, poněvadž podle naší ústavy a volebního řádu nemáme žádných doplňovacích voleb a, tím není možno, aby vůle voličstva došly výrazu v době 6 let, a tím se stává, že dochází k předčasnému rozpuštění zákonodárných sborů, jak se stalo tenkráte.
Ještě dovolte, abych několika slovy odpověděl na některé námitky se strany německé oposice.
Nejprve bych odpověděl panu sen. dr Spiegelovi; který pravil, že prý se nám v Rakousku, totiž nám Čechům, vedlo konečně dosti dobře. O tom mohou býti, Dánové, různé úsudky, ale já bych připomenul jen toto: nám bohužel vládla dynastie, které nepřirostl český národ k srdci. My jsme sice byli svého času zastoupeni ve vládě, ale víme, že toto naše zastoupení kryl ministr bez portefeuille, a že nejdůležitější obory zastávali ministři národnosti německé. (Sen. dr Heller: Kaizl!) Ten tam byl jen několik měsíců a zase odešel. Já se táži, kdo byl v Čechách místodržitelem, kdo velícím generálem, kdo presidentem vrchního soudu, kdo byli rakouští generálové, vysocí úředníci. Čechů bychom tam s lucernou museli hledat.
Vážený sonáte! Pan sen. dr Spiegel také učinil výtku jakéhosi nevděku proti německé kultuře, že prý jsme byli vychováni německou kulturou a nyní ji odmítáme. S tou německou kulturou se to má zvláštním způsobem: jako ve středověku německý národ křesťanství šířil mečem, tak v novém věku německý národ svoji kulturu šířil odnárodňováním. Ano, od doby Josefa II. počíná právem kultury v Rakousku germanisace. Ostatně, pánové, s německou kulturou je to dosti zvláštní, víme, že nejněmečtější panovník král pruský Friedrich neuměl psát pravopisně německy a kulturním středem jeho dvora byl francouzský encyklopedista Voltaire. Odpusťte, ale kdo to byl, kdo nám odpíral vysoké školství v Rakousku? Byla to strana právě pana dr Spiegela, která do posledního okamžiku bojovala proti zřízení naší české university.
Nyní se obrátím několika slovy na pana kolegu Niessnera, který zde s velmi vysokým pathosem a hlubokým prsním tonem - zdá se mi, že mluvil více z okna, ven nežli k nám - a který se na mne rozčilil a vytkl, že jsem nezdvořilý. Já bohužel přiznávám, že jsem vyřknut to slovo o jeho řeči, že jsou to fráze. Kdo slyšel jeho řeč, jak on všechno hanět a stále mluvil o reakci, tomu se musilo zdáti, že to je ten Münchhauserův tón z rohu zamrzlého. Kdyby pan sen. Niessner položil si ruku na srdce, musil by uznati, že přestřeloval, že to není spravedlivé. Je také zajímavé a mne o překvapuje, že pan kolega Niessner mluvil o budoucích volbách, ve kterých má dojíti k projevu vůle voličstva, jako o nějaké ropuše, kterou musí naše obyvatelstvo spolknouti. Volby přece jsou tím nejdůležitějším aktem politickým, kterým může obyvatelstvo ve státě demokratickém svou vůli projeviti.
Pan kolega Niessner také zde mluvil o jakýchsi intrikách, které prý jsou podnikány proti našemu ministru zahraničí. To jsou báchorky a mně o tom docela nic není známo. Zdá se, že pan kolega Niessner má jistý talent ke psaní románů, a měl by snad také román o intrikách proti našemu ministru zahraničí napsati.
Na konec to nejlepší. Když pan kolega Niessner tu koalici nejvíce zhaněl, přišel k tomu názoru, že se u nás nedá vládnouti bez koalice, bez součinnosti různých stran. Jenom že nynější koalice není po chuti panu kolegovi Niessnerovi. Mně se stále zdá, a jednou jsem to již řekl, že pánové mluví dvěma jazyky. Jeden je smířlivý, ale druhý je plný nenávisti a pomsty. Tu nevíme ovšem, komu máme věřiti. Jestli panu kolegovi Niessnerovi a dr Mayr-Hartingovi anebo dr Hilgenreinerovi a Zulegerovi kteří nám nabízeli pravici ke smíru. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste nám ji dříve nabízeli!) Je-li to míněno upřímně, jistě ji přijmeme, neboť jsme přesvědčeni, že v době ať krátké nebo dlouhé, jednou i u nás problém nacionální musí dojíti smírného a uspokojivého vyřízení.
Navrhuji, aby byl rozpočet přijat a pozměňovací návrhy zamítnuty. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Přikročíme k hlasování.
O předluženém státním rozpočtu hodlám dáti hlasovati, a to: nejprve a státních výdajích, pak o státních příjmech s ohledem na podané pozměňovací návrhy a s ohledem na resoluční návrhy rozpočtového výboru takto:
o státních výdajích
v kap. I. až v kap. IX. v tit. 1. v §u 1 podle zprávy výborové;
v kap. IX. v tit. 1, v §u 2 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
v kap. IX. v tit. 1. v §u 2 až v kap. X. v tit. 1. podle zprávy výborové;
v kap. X. v tit. 2. v §u 1 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
v kap. X. v tit. 2, v §u 2 až v kap. XI. v tit. 11. v §u 3 podle zprávy výborové;
v kap. XI. v tit. 1. v §u 4 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
v kap. XI. v tit. 1. v §u 4 až v kap. XI. v tit. 2. v §u 31 podle zprávy výborové;
v kap. XI. v tit. 2. v §u 32 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
v kap. XI. v tit. 2. v §u 32 až v kap. XIII. v tit. 12, podle zprávy výborové;
v kap. XIII. v tit. 13. v §ech 1-6 podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
v kap. XIII. v tit. 13. v §ech 1-6 až v kap. XIII. A v tit. 11. podle zprávy výborové;
v kap. XIII. A v tit. 13. podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
v kap. XIII. A v tit. 13. až v kap. XXIII. A v tit. 1. podle zprávy výborové;
o státních příjmech
v kap. I. až v kap. XIV. v tit. 3., v §u 4 v pol. 1. až 8., podle zprávy výborové;
v kap. XIV. v tit. 3. v §u 4 v pol. 9. podle návrhu sen. Reyzla a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
v kap. XIV. v tit. 3. v §u 4 v pol. 9. až v kap. XXV., pak o nadpisu jednotlivých částí rozpočtu, o celkovém přehledu státních výdajů a příjmů a o finančním zákoně, jeho nadpisu, jakož i úvodní formuli podle zprávy výborové,
po hlasování ve čtení prvém a ve čtení druhém o 10 resolučních návrzích rozpočtového výboru otištěných ve zprávě tohoto výboru a o podaných resolučních návrzích senátorů Jarolima, Reyzla a soudr., sen. Reyzla, Jarolima a soudr., sen. Löwa a soudr., sen. Polacha, dr Wiechowskiho a soudr., sen. dr Wiechowskiho a soudr., sen. Löwa, Krepenhofera a soudr., sen. Heckera a soudr., sen. dr Krupky, Svěceného a soudr.
Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme tedy tak postupovati.
Hlasování ve čtení prvém.
Kdo souhlasí se státními výdaji v kap. I. až v kap. IX. v tit. 1. v §u 1 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby škrtnuty byly podle návrhu sen. Reyzla a soudr. státní výdaje v kap. IX. v tit. 1. v §u 2, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh sen. Reyzla a soudr. se zamítá.
Kdo souhlasí se státními výdaji v kap. IX. v tit. 1. v §u 2 až v kap. X. v tit. 1. podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.).
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby zmenšeny byly podle návrhu sen. Reyzla a soudr. státní výdaje v kap. X. v tit. 2. v §u 1, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh sen. Reyzla a soudr. se zamítá.
Kdo souhlasí se státními výdaji v kap. X. v tit. 2. v §u 1 až v kap. XI. v tit. 11. v §u 3 pole zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.