Byrokratický způsob, jakým se projednávají potřeby vysokých škol, vysvítá však také z mnohých jiných věcí, zejména pokud jde o podporu vědeckých prací, resp. vědeckého dorostu. Ve státním rozpočtu je pro tento účel zařazena suma nikoli nepatrná, která se rozděluje zejména těm, kteří navštěvují vědecké sjezdy, kteří chtějí podnikati výzkumné cesty atd. Je také pomýšleno těmito penězi podporovati nadané lidi, aby zůstali doma, resp. aby zůstali zachováni vědeckému bádání a nebyli nuceni věnovati se předčasně praktickému povolání, čímž by byli ztraceni pro vědecké bádání. Když ještě pan prof. Šusta byl ministrem školství, mluvil jsem s ním obšírně o tomto bodě, i slíbil tehdy, že externisti ve všeobecné nemocnici mají konečně obdržeti malý měsíční plat jakožto odškodnění za služby, které konají, že konečně také vědečtí pracovníci na teoretických ústavech, kteří nejsou úředníky, mají obdržeti tutéž remuneraci předpokládaje, že právě přednosta ústavu zjistí potřebu resp. úspěšnou činnost těchto osob; bohužel se na tuto důležitou věc úplně zapomnělo. Co se týče udělení příspěvků německým mladším badatelům k návštěvě sjezdů atd., tu nejvýš nepříjemným způsobem projevuje se byrokratický způsob, jakým zejména zemská správa politická tyto věci projednává. Každý přece přirozeně zažádá jen tehdy, nemá-li sám peněz, aby zaplatil cestovní výlohy. Ale chudákům, kteří jsou nuceni žádati o podporu pro návštěvu vědeckého sjezdu, kladou se tak tísnivé podmínky, že to do jisté míry dokonce uráží vážnost vědy. Považte přece, co všechno se vyžaduje při poskytnutí subvence 720 Kč pro návštěvu vědeckého sjezdu v Rostokách na východním moři, který trvá 10 dní a který vyžaduje při největší spořivosti alespoň trojnásobný obnos, povážíme-li drahotní poměry v Německu. Žádá se předně písemné hlášení u československého konsulátu v Hamburku, čímž se dotčený postaví jaksi pod policejní dozor. Žádá se za druhé od dvou osob stejného vědeckého oboru, které chtějí navštíviti sjezd, zpráva tedy stejná zpráva, a to zřejmě nikoli proto, aby zpráva byla zařazena do archivu zemské správy politické jakožto vědecká práce, nýbrž jen za tím účelem, aby zemská politická správa měla záruku, že tito chlapci tam skutečně byli, že těch peněz neužili k něčemu jinému. Proto musí každý odevzdati svou písemnou práci. Při tom se nepováží, že to jsou již zasloužilí, ve vědeckém světě známí mladí badatelé, kteří tam jdou, aby konali přednášky a ukázali pokusy. Takovýmto lidem kladou se tak tísnivé, nedůstojné a malicherné podmínky pro 720 Kč, které ani nepostačí. Tu vidíte tak v pravém světle malichernost, ke které mimoděk vede a vésti musí byrokratické projednávání kulturních potřeb. Vidíte však také na tomto a na příštím příkladě, jak je důležito, aby jednotlivé národnosti v kulturních a zejména ve školských věcech byly autonomní, jak přes nejlepší vůli není možno, aby se člověk cizí národnosti úplně vmyslil v ducha druhé národnosti, také v oboru vědeckém.
Již před dvěma nebo třemi lety navrhla lékařská fakulta, aby ministerstvo školství obsadilo jedno pracovní místo při nově zřízené zoologické stanici v Neapoli. Je to ústav pro mezinárodní biologii nepostradatelný, který pro svoji nepostradatelnost přes největší odpor, přes skoro nepřeklenutelné rozpory mezi fašisty a tehdejším majitelem byl znovu zřízen. Význam této zoologické stanice jest uznáván. Celý vědecký svět tam posílá své badatele a zástupce, poněvadž tato stanice způsobem jedinečným použila bohatého zoologického materiálu v zálivu neapolském pomocí svých výtečných zařízení. Množství podivných forem, které tvoří moře, přímo exponované rozčlenění živých anatomických preparátů, které jsou tak nesmírně způsobilé řešiti zcela určité otázky, nutí všechny civilisované státy, aby tam obsadily pracovní místa, ale návrh naší fakulty, najmouti tam rovněž zase takovéto pracovní místo, které vyžaduje nákladu 10.000 Kč, zůstal z důvodů mně vůbec posud neznámých bez odpovědi. Naproti tomu byla ve smyslu západní orientace protěžována zoologická stanice ve Villefranche na francouzské Rivieře, ústav to naprosto nepostačitelný, netoliko co do zoologického materiálu, nýbrž také co do svého zařízení. Tento ústav nemá ani vodovodu pro mořskou vodu, takže není možno udržeti zvířata více dní na živu. K návštěvě této zoologické stanice se přímo vybízí, ba dokonce slibují se pro to státní stipendia. Ale také do vedení ústavů samotných zasahuje byrokracie neblahým způsobem. Zde můžeme každého dne viděti, jak je přímo nemožno přenésti obyčejného úředního šimla na pole vědecké.
Slavný senáte! Přes nebezpečí, že měšťácké noviny jako předešlého a před dvěma lety budou si z věci tropiti posměch, přivádím na přetřes zase myčky. Jsou to skutečně nejubožejší z ubohých, ty, na kterých se byrokratismus nižších kategorií, můžeme-li tak říci, vybíjí. Ale ony samy nejsou výhradně poškozeny, nýbrž sužováním těchto tak nesmírně potřebných zaměstnanců dochází také k poškození celé věci. Postupně byla jim zkracována mzda. Ze začátku byly pevně ustanoveny s nárokem na pensi atd. Pak přišel od zemské správy politické úkaz, že musí býti propuštěny, aby tohoto nároku pozbyly. Byly ustanoveny za denní mzdu, která placena byla pozadu, a to 22 Kč denně, což konečně bylo stlačeno na 20 Kč; přirozeně na kolkovanou kvitanci. Dnes musí psáti kvitanci každý týden, a když pak letní semestr skončí, 1. července, vyhodí se na ulici a jsou bez přístřeší. Zde se také ukazuje hanebnost byrokracie, která předpokládá, že v okamžiku, kdy skončí přednášky, kdy přestane vyučování a zkoušky, přestává talie veškerá vědecká činnost. Od l. července nepotřebujeme více žádných myček. Je přímo ubohé, když se přednostové ústavů vidí nuceni, skoro každého týdne alespoň jednou nebo dvakrát hádati se se zemskou správou politickou o práva a dobro těchto chudých lidí. Při tom nemůže zemská správa jíti dosti daleko, aby z úsporných důvodů těmto lidem přidávala vždy více práce. Tak se stalo, že se nyní od zaměstnanců v ústavech žádá, aby metli ulice, aby metli sníh, což by se mělo dávno obstarávati jinými silami.
V této souvislosti chtěl jsem přednésti do očí bijící záležitost, kde jsem však dal přednost tomu, vyříditi ji s panem ministrem Srbou osobně a která tímto způsobem může býti lépe vyřízena.
Ale chtěl bych upozorniti na to, že v tomto případě bezpodmínečně je potřebí hodin přes čas. Nelze u úřadu prosaditi, abychom dostali přiměřený počet pomocných sil, myčky nevystačí, musí se tedy dělati hodiny přes čas, ale k zaplacení těchto hodin přes čas nedochází. Nyní po restrikci máme teprve velmi málo sil, a když se pak žádají hodiny přes čas za přesného vylíčení služby jednotlivých lidí, nedostane se žádné odpovědi. Po dlouhých urgencích dostaví se, mohu zajisté říci, hrubý úředník, který pak podá dobrozdání, jež ovšem zní v zamítavém smyslu, že topič X. nezaslouží žádných hodin přes čas, poněvadž práce není těžká. To jest odůvodnění. Tento byrokratismus je nejen nebezpečný pro věc samu, nýbrž přináší také bohužel velké nebezpečí pro něco, co nám leží velice na srdci, totiž pro péči o studující. Přemýšlel jsem mnoho o přepodivném jednání úřednictva, proč pozorujeme takovéto nešvary, i došel jsem k výsledku, že se při špatných platech nedostává úředníkům bohužel jakékoli vzpruhy. Musí se starati o vedlejší výdělky, nemají času, aby se vnitřně vžili do svého povolání a aby tak něco činili takřka ze zájmu. Dnes objevil se v novinách zajímavý přehled, ze kterého vysvítá, že naše úřednictvo ze všech okolních států má nejmenší platy. Dříve, ve starém vrchnostenském státě si vypomáhali, lidem, místo aby je honorovali a jim dávali chleba, udělovali titule a řády. Nemyslete si, že bych snad byl pro to, aby se zase zavedly titule a řády! To ovšem nikoli, naopak! Jsem dokonce pro to, aby se také zrušilo privilegium vojska v tomto státě, nositi a přijímati řády, nehledě k tomu, že něco takového má ještě škodlivé následky. Ale správa musí míti možnost uznati mimořádné zásluhy, zejména pak, žádáme-li od jednotlivce oběti pro stát, žádáme-li, aby při nedostatečném platu konal nejen plnou službu, nýbrž aby také ještě hájil zájmů veškerenstva. Jeden případ vám to ujasní, abyste přemýšleli o tomto bodě správy. Neboť jeho řešením bude snad možno odstraniti mnohé nedostatky v úřednictvu.
Ve farmakologickém ústavu německé university v Praze jest od roku 1879 činným mechanik, který nyní nuceně byl dán do pense resp. musil býti dán do pense. Tento je přímo příkladem úředníka, který ze zájmu, netoliko z pocitu povinnosti, nýbrž také ze zájmu na své činnosti, vykonal skutečně mimořádné. Od roku 1879 do 1881 byl činným na jiném ústavě, když byl zároveň absolvoval svoji učebnou dobu jakožto mechanik. Pak přišel na farmakologický ústav za Hofmeistera a dělal zde vlastně všechno: nakupoval pokusná zvířata, pečoval o ně, krmil je, myl a udržoval v pořádku sklo pro chemické práce a nástroje i jiné nářadí. Když mu byl opatřen soustruh, začal také dělati mechanické práce, vyráběti nové předměty, ba pomáhal také při chemických pracích, vedl účty ústavu a - to je nejdůležitější v jeho snaze kupředu - osvojil si znalosti v anatomii a fysiologii, že mohl fungovati jako plnoprávný asistent při vědeckých pracích. Není řečeno příliš, jestliže tvrdím, že skoro při všech vědeckých pracích a rozborech, které od doby Hofmeistera z tohoto ústavu vyšly, tento mechanik, jmenuje se Jaroslav John, měl významný podíl. Nejdříve za Hofmeistera, později za Pohla, vykonal 254 prací, brzo jich bude 260, mezi nimi obsáhlé vědecké rozbory, které vyžadují již veliké zručnosti a znalosti v anatomii a fysiologii. Roku 1921 slavil tento velmi zasloužilý úředník, byl tehdy ještě podúředníkem, své 60. narozeniny. Kdybychom byli ještě ve starém vrchnostenském státě, byla by asi tato výjimečná služba nalezla uznání před veřejností, bylo by se mu opatřilo vyznamenání, snad ve formě kříže. Nepovažoval to zajisté za málo, když jsme ho všichni, kteří jsme se ještě mohli shledati z doby jeho činnosti v Praze, pozvali k tomuto slavnostnímu dni a že mu přednosta ústavu vyslovil díky a uznání za jeho službu. Ale znamená to přece zcela něco jiného, když přednosta, jenž skoro každého dne má příležitost tyto služby uznávati, jednou, i když taká slavnostně, tyto služby uzná, a se poděkuje, netoliko vlastním jménem, nýbrž také jménem státu a vědy, jako když takovéto uznání přijde shora, zejména když dotčený nabude přesvědčení, že to, co vykonal, je pro všeobecnost a že se o tom ví netoliko v jeho malém kruhu, nýbrž že také o tom vědí ti, kdož. nad námi vládnou, osoby směrodatné. To přece konečně působí jinak. Poněvadž zde mám slovo, budiž mi dovoleno, abych na místě uznání, které jsem pro zmíněného Jaroslava Johna navrhl, vyslovil mu, zde zcela prostým způsobem jménem vědy, ale také, ježto jako přednosta ústavu jsem státním úředníkem a takřka zástupcem státu, jménem vyučovací správy dík pro jeho zcela znamenité a řídké služby. Při tom račte povážiti, že dotčený je zapsaným členem české nár.-demokratické strany. Za celých 45 let své služební doby neměl v ústavě nikdy příležitosti si stěžovati si snad do porušení svých národnostních citů, ale za to, vyhýbaje se přísně konfliktu, také po převratu stál na tom, že je to německý ústav, kterému slouží, a dovedl vlastní svůj národ ctíti a tuto úctu a pěstování své vlastní národnosti neviděti v záští, ztenčování a tupení druhé národnosti. Z toho mohli by mnozí z nás vzíti sobě příklad.
Odpusťte, že jsem zdržoval tímto detailem. Doufám, že mne můžete ještě chvíli poslouchati, poněvadž chci ještě něco přednésti o právě zmíněné péči o studující, o čemž bych si přál, aby to nezaniklo neslyšeno a aby to přineslo také ovoce.
Pro péči o studující zařazeny jsou do rozpočtu 4 miliony korun. Tato částka není bezpochyby příliš veliká, spíše příliš malá. Nesmíme zapomenouti, že dnes bohudík vysoké školy naprosto již zde nejsou pro privilegované majetné třídy. Vidíme bohudík, že dnes již veliká část studentů pochází z proletářských kruhů, z kruhů nižších, úředníků, zkrátka z nemajetných kruhů. Tu se stává stále naléhavějším, aby stát přispěl k tomu, aby se talentu pomáhalo a nikoli aby snad z nedostatku prostředků byl vytlačován z vysokoškolského studia. Z těchto 4 milionů korun připadá na péči o německé studenty pouze 300.000 Kč. Přiznáte, že je to nepoměrně málo. Velká část těchto 4 milionů korun bude spotřebována, jak se obávám, pro péči o ruské studující. (Ministr dr Markovič: Ne!) Pan ministr praví: Ne. Béřu to tedy zpět. Byla to jen domněnka. V každém případě však se činí pro tyto cizince mnoho, kterým to ovšem přeji, v prvé řadě však jsem přirozeně pro péči o naše vlastní lidi. Srovnáme-li tyto 4 miliony a těchto 300.000, je to vlastně veliký nepoměr, veliký rozpor. Žaludek kručí, ať německý anebo český, to je lhostejno, a studuje se špatně při hladu. Chci zde uznati, že YMCA, tato zde zavedená americká instituce, právě v této příčině mnoho činí a vykonala. Je to však příliš málo, a náš stát měl by konečně míti tolik pýchy, aby se v tomto dobročinném zařízení postavil na vlastní nohy. Kolega Klofáč nalezl velmi velká slova pro důstojnost státu a zápolení atd. Důstojno je starati se pro sebe sama. Jsme přece bohatou zemí. Potřebujeme Rockefellerovu nadaci, YMCU, cizí kapitál, aby naši vlastní lidé obdrželi jísti? V ministerstvu zdravotnictví podal pan prof. Czermak, který si získal zcela vynikajících zásluh o péči o studující - chci to říci zcela výslovně, poněvadž jeho činnost se vůbec neuznává, není navenek viditelná - návrhy, aby se ve všeobecné nemocnici zavedlo pití mléka a zřídila dietetická kuchyně pro diabetiky, rekonvalescentní a žaludkem nemocné studující, pro které se ve studentské kuchyni nemůže zvlášť vařiti. Kdo jsou ti chudáci, kteří by pili mléko? Ti, kteří trpí proletářskou nemocí. Tato žádost je již dlouho podána, byla také doporučena presidentu republiky, který slíbil svoji pomoc. Víte kde leží? V šuplíku ministra Šrámka. Kdyby se mi dnes ještě pořádným výkřikem podařilo odstati ji odtamtud, byl bych spokojen. U obou ministerstev, u ministerstva zdravotnictví a u ministerstva školství leží důležité žádosti stran péče o studující. Jedna týká se stipendií pro ozdravovny. Vždy je to táž nemoc, kterou tito ubožáci na vysokou školu přinášejí ze svého nuzného, nehygienického, nedostatečně živeného mládí. Stávají se pak následkem dalšího strádání vždy více obětí tuberkulosy, a nebudeme-li o ně nyní pečovati, zahynou. Dnes je již možno správným a systematickým ošetřováním v ozdravovnách zachrániti lidi tuberkulosní.
Péče o studující, resp. její představenstvo navrhuje, aby zřízena byla stipendia pro ozdravovny pro studující, pomocí kterých by studující na stávajících již ozdravovnách mohli obdržeti volná místa a mohli tam býti umístěni. Pro německé studující stačila by 4 místa, pro všechny studující, kteří u nás studují, nebude obnos také příliš veliký, takže se domnívám, kdyby obě ministerstva v této příčině postupovala společně, že by nebylo za těžko tuto důležitou věc povoliti, ježto by také mohlo býti přibráno ministerstvo sociální péče. Jen by pro boha také zde do této věci neměla býti vnesena národnostní stránka, snad tak, jako se studujícími z Litevska, Estonska a Lotyšska československé vstupní visum uděluje jen tehdy, dají-li se zapsati na české universitě. Nevím, zdali je to pravda, stálo to v novinách a já jsem si to vystřihl. Ale i kdyby tomu tak bylo, byl by československý konsulát tím napáleným, neboť, když zde cizinec jednou je, může se dát zapsati kde chce, i když se zavázal, že se dá zapsati na českou universitu. Neboť je mu zaručena svoboda učení. Tento byrokratismus, jenž se stále více rozšiřuje jako zlý otok, jako rakovina, která na útraty žijícího státu roste, je toho příčinou, že v poslední době ministerstvo zdravotnictví stále více zasahuje do agendy lékařských fakult, zasahuje do jejich kompetence, aby sobě samému přivlastnilo nové úkoly.
V prvé řadě dlužno zde poukázati na ústav pro zubní lékařství. Ministerstvo zřídilo ústav pro zubní lékařství a jednoduše nařízením bylo dekretováno, že, kdo se chce státi zubním lékařem, musí na tomto ústavě po promoci studovati ještě nějaký čas a osvojiti si zvláštní vědomosti, a pak obdrží zvláštní povolení k titulu "zubní lékař" a k provádění praxe. To je něco naprosto nezákonného. Neboť se praví v promoční formuli, v slavnostní formuli, kterou se uděluje doktorát, že se dotčenému uděluje moc a povolení provozovati veškeré lékařství. Tento ústav pro zubní lékařství je však také jinak kamenem úrazu a příčinou toho, že lékařská fakulta je poškozována. Ale nemyslete si, že se to snad omezilo především na německou universitu. Ze začátku protestovaly po příkladu lékařské fakulty v Bratislavě všechny lékařské fakulty v republice proti tomuto jednání ministerstva zdravotnictví. Později pak tato věc, abych tak řekl, byla sankcionována zvykem, spokojili jsme se tím, nyní však jde se ještě o krok dále. Nyní se diplomy, resp. vysvědčení o zkouškách, když tito mladí zubní lékaři prodělali kurs, posílají na ministerstvo zdravotnictví se žádostí za udělení prakse. Odsud jdou na lékařské komory k vyjádření s příkazem, aby tyto žádosti byly poslány lékařské fakultě české university Karlovy, ať již dotčený studoval na německé universitě, či nikoli. Tím je německá lékařská fakulta ministerstvem úplně přehlížena a jedná se s ní jako s fakultou druhého řádu. To jsou samé přehmaty, obzvláště proti lékařskému vyučování ve všech jeho směrech. Co je ministerstvu zdravotnictví do výcviku zubních lékařů? Máme přece na našich universitách dobře zařízené polikliniky, ústavy pro zubní lékařství, které jsou vypraveny s velkým nákladem a které mají velký personál, zubní techniky atd.
Druhým důležitým předmětem, jenž zavdává příčinu k stížnostem, je zasahování ministerstva zdravotnictví při nostrifikaci diplomů veškerého lékařství, získaných v cizině Ve skoro 99% případů jedná se o mladé lidi, kteří z nějakého důvodu byli nuceni studovati v cizině, nejvíce ve Vídni, řidčeji v Německu, kde nabyli doktorátu veškerého lékařství. Tyto osoby sem přicházejí a chtějí býti nostrifikovány. Při této nostrifikaci jedná se tedy o přenesení hodnosti a titulu doktora lékařství se současným povolením k provozování lékařské prakse, poněvadž u nás s nabytím titulu doktora je spojeno také oprávnění k provozování prakse. Z této okolnosti béře sobě ministerstvo zdravotnictví podnět zde zasahovati. Promovati doktorem může však jen universita a je v zákoně odůvodněno, že nostrifikaci a rovněž tak potom promoci rektorem university provádí fakulta ve vlastním oboru působnosti. Jen potud je při tom dána ingerence ministerstva, ovšem ministerstva školství, nikoli zdravotnictví, anebo dříve ministerstva vnitra, jen potud, že způsob úlev při zkouškách, o kterém se fakulta v dotčeném případě usnese, dlužno předložiti ministerstvu školství ke schválení. Zde však jde věc zcela jinak. Zdá se následkem vlivu ministerstva zdravotnictví na ministerstvo školství ukládají dotčenému podmínky, které nelze srovnati se zákonem. Zejména se mu ukládá za povinnost, dát se zapsati na celou řadu semestrů, znovu studovati, takže musí nejen znovu skládati zkoušky, nýbrž jsou také nuceni po určitou dobu studovati, což ovšem je spojeno s velikými výlohami a hospodářskou škodou. Ke všemu se žádosti vyřizují nejvýš nestejnoměrně; je známo, že tu je nějaký zákon, ale nelze pozorovati nějakou zásadu, takže tito lidé jsou přímo nešťastni a cítí se úplně bezprávnými. U nejvyššího správního soudu projednává se množství stížností, u ministerstva školství je vždy znovu potřebí přednášeti stížnosti, ale tyto stížnosti ničeho nepomáhají.
Nechci vzhledem na řečnickou dobu probrati blíže stížnosti stran zkušebních komisařů, chci se však ještě krátce zabývati úřadováním ministerstva zdravotnictví.
Již při projednávání zákona o zřízení státního zdravotního ústavu nadhodil jsem. otázku, zdali by nebylo bývalo účelnějším a prospěšnějším použíti těchto 23 milionů Kč, k nimž se náš stát zavázal, jiným způsobem, totiž pro praktickou hygienu, pro vybudování praktické podpory zdraví našeho obyvatelstva. Prvním příkazem tu je čistota. A třeba byste se nyní smáli, pánové, vzpomínám zde zase na myčky. Když na jedné straně budujeme nádherně vypravený higienický ústav, a na druhé straně máme příliš málo myček a mýdla, pak nejsme žádným státem, který je co do hygieny na výši doby. Obnosy na čištění ústavů jsou příliš nepatrné. Jděte do německé vysoké školy technické, podívejte se tam na tu špínu, ty přeplněné místnosti, které nejsou ani řádně větrány, které jsou po celý den obsazeny, a přiznáte mi, že je potřebí zde něco učiniti, že jest potřebí zvýšiti v rozpočtu značně příspěvky na čistění.
Připomínám dále to, že se nám skoro úplně nedostává školních lékařů, zejména zubních a očních školních lékařů. Jen v Ústí bylo v této příčině vykonáno něco přímo příkladného, ale stát stále ještě nedospívá k myšlence, že by bylo potřebí také zde něco učiniti. Připomínám to, že ještě nemáme živnostenských lékařů, připomínám bytovou hygienu. Náš soudruh Barth podal nám včera příspěvek ke stavu naší bytové hygieny, která v nejvyšším stupni je nedostatečná, která stojí na nejnižším stupni. Připomínám vám dále nutnost podporovati eugenické snahy, připomínám vám utvoření sňatkových poraden a mnohé jiné. Co činí místo toho ministerstvo zdravotnictví? Zabývá se výhradně politikou. Pochází z toho to, co celá veřejnost ví, a co mně dvakrát bylo zazlíváno. Mluvil jsem o tom dvakráte, jednou ve výboru a pak v plenu, totiž o lázeňském zákonu. Pan ministr řekl nejdříve ve výboru, že prohlašuje před veřejností slavnostně, že není žádného lázeňského zákona, že žádný návrh neexistuje. Všechno, co se ve veřejnosti tisklo a psalo, že je podvod, že nemůže pochopiti, jak se to stalo. V plenu útočil na mne pan zpravodaj Klečák, poněvadž jsem také zde vzal do úst neblahý lázeňský zákon. Osvojil si slova pana ministra Šrámka a hřímal na mne, že mám špatné informace, že takřka přednáším informace, které klamou veřejnost. A proto, slavný senáte, cituji vám z "Prager Tagblattu", ze dne 4. září 1925 připiš pana prof. dr Vladimíra Mladějovského o lázeňském zákoně a o ochraně pramenů. V tomto článku zní prvé řádky: "Ministerstvo zdravotnictví vydalo svého času osnovu lázeňského zákona, který byl k vyjádření zaslán ústřednímu svazu československých lázní a minerálních zřídel - je to veliký svaz, ve kterém jsou sloučeny všechny správy léčebných zřídel". Tato osnova byla tedy veřejnosti předána k vyjádření. Pak přece smíme o tom mluviti, i nevím, jak máme označiti takovéto jednání, když se z toho, že to není žádná definitivní, nýbrž provisorní osnova, dedukuje, že to, co jsem o věci řekl, je neoprávněné. Právě, poněvadž tato osnova byla dána k vyjádření, vyjádřil jsem se a toto vyjádření je projevem nedůvěry pro pana ministra Šrámka.
Slavný senáte! Mohl bych vám přirozeně vypravovati ještě velmi mnoho podrobností, mohl bych vám přednésti podrobnosti, ze kterých vysvítá oprávnění, že zaujímáme oposiční stanovisko, oprávnění, které vám včera předseda naší strany na základě ústavy tak důrazně vyložil. Ale, myslím, že jsem vás zdržoval dost dlouho, i končím s vědomím, že šest let neužitečné činnosti končím neužitečnou a bezvýslednou a nejspíše příliš dlouhou řečí. Pravím-li neužitečnou a bezvýslednou, pak to míním se zřetelem na svoji specielní činnost, na práci ovšem vždy úplně svědomitou a odbornou, kterou jsem věnoval studiu předloh, jež mně můj klub svěřil. Slavný senáte! Nejsem morálním filistrem, abych sebe sám klamal pocitem splněné povinnosti, anebo se utěšoval nad tímto neužitečným mrháním času a energie, kterou jsem ovšem musil odebrati svým vědeckým práčem; ale utěšuje mne vědomí, že tyto oběti přineseny byly spravedlivé věci a vysokému ideálu, i utěšuje mne přesvědčení, že spásu a blaho všech utlačovaných a zneužívaných lidí hledati dlužno jen v říši obsáhlého cíle sociální demokracie. A utěšuje mne přesvědčení, že sociálně-demokratická strana dělnická a její zástupcové zde v senátě tento cíl v plné čistotě a neúnavně podporovali. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda: Slovo má dále pan sen. Hrejsa.
Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Národní shromáždění v dosavadním svém složení vykonává naposledy své nejvyšší právo a řeší svůj nejdůležitější úkol, projednávajíc rozpočet na r. 1926. Činí tak s uspokojením, neboť vydání našeho státu, počínajíc r. 1923, kdy dostoupla vrcholu, projevují stále tendenci sestupnou. Tak vydání i s investičními výdaji činila r. 1922 23.075 milionů Kč, r. 1923 22.376 milionů Kč, r. 1924 19.222 miliony Kč, r. 1925 17.293 miliony Kč a na r. 1926, budoucí rok, jsou rozpočtena 10.070 milionů Kč. Ano, objevuje se po prvé od doby trvání našeho státu přebytek v rozpočtu na budoucí rok ve výši 15,481.133 Kč. Tento obnos je dokladem toho, že koaliční vláda splnila své sliby, jež učinila před 3 roky. Je dále dokladem toho, že náš stát postupuje stále vpřed v konsolidaci hospodářských poměrů a blíží se sice pomalu, ale bezpečně k poměrům normálním.
Úsporné snahy jeví se i v rozpočtu ministerstva zemědělství, pro něž je ve výdajích preliminováno 209 mil. Kč, s výdaji státních statků a lesů 789.823 Kč. Příjmy vykazují obnos 158,192.000 Kč, spolu s příjmem státních lesů a statků 825,990.000 Kč. Je tedy rozpočet ministerstva zemědělství aktivní, a to obnosem 36,166.000 Kč. Tento přebytek vznikl tím, že ministerstvo zemědělství ve svých požadavcích na rok 1926 opětně značně omezovalo a uskrovňovalo. Tak na zemědělské vyučování je požadováno pouze 32,533.000 Kč, kdežto roku 1925 bylo tomuto účelu věnováno okrouhle 34 mil., roku 1924 37 mil. a roku 1923 dokonce 42 mil.
Na odborném školství zemědělském nemělo by se zajisté šetřiti, neboť tyto školy zprostředkují zemědělskému dorostu potřebné odborné vědomosti a šíří v zemědělské výrobě pokrok, takže v dohledné době dočkáme se vlivem a způsobem těchto škol soběstačnosti ve výrobě potravin.
Na výzkumnictví je určeno 17,749.000 Kč, téměř o l mil. Kč méně než r. 1925. Výzkumnictví má obrovský význam pro zvelebení produkce obilnin a okopanin. To se projevilo zase znatelně v tomto roce 1925. Zušlechtěné druhy daly dobré sklizně, kdežto stará zdegenerovaná osiva a sadba daly výnos minimální.