Je velmi pravděpodobno, že škoda vzniklá podobnými nařízeními, je větší, než zisk. Je to asi tak, jako v oné bajce o medvědu, který chtěl zabíti mouchu na čele člověka-přítele sedící, ale uhodiv po mouše, zabil s ní také i svého přítele-člověka.

Na zvelebení chovu dobytka hovězího je určeno 3,400.000 Kč a na zvelebení chovu dobytka, drobného zvířectva, vepřů, ovcí a koz 2 miliony Kč. Obnosy to celkem nepatrné vzhledem k velkému významu dobytkářství. Hovězího dobytka chová se v naší republice 4,600.000 kusů; s tímto počtem jsme na jedenáctém místě ve světové výrobě. Vepřového dobytka chová se u nás 2,600.000 kusů; s tímto počtem jsme na desátém místě světové výroby. Následkem nedostatku krmiv, který pravidelně u nás panuje - tak roku 1924 bylo dovezeno k nám 31.000 vagónů krmiv v ceně 455 milionů Kč - a následkem nízkých cen dobytka, zaviněných nedostatečnou celní. ochranou, nevzrostl počet dobytka tak, aby byla domácí potřeba masa a tuků kryta. Výrobků zemědělských bylo k nám dovezeno roku 1923 za 4.273,874.000 Kč, z toho bylo dobytka hovězího, vepřového, drůbeže, ryb, výrobků živočišných, sádla, másla, mléka, masa a sýrů za 1.550,697.000 Kč. Roku 1924 bylo dovezeno k nám zemědělských výrobků celkem za 3.376,397.000 Kč; z toho bylo dobytka a výrobků živočišných za 2.066,036.000 Kč. Boku 1925, běžného roku, bylo za měsíce leden až květen dovezeno k nám celkem výrobků zemědělských za 2.614,131.000 Kč; z toho dobytka a výrobků živočišných za 634,522.000 Kč. Nepatrně zvýšená cla na dobytek a maso, která byla letošního roku zavedena resp. zvýšena, nejsou v žádném poměru k clům na výrobky průmyslové, u nichž koeficient obnáší 20 až 30 a nemohou tudíž zajistiti odbyt našeho dobytka doma.

Import cizího dobytka ze zemí, kde dobytek se laciněji odchovává, snižuje ceny našeho dobytka a tím stěžuje zvýšení jeho počtu. Tímto způsobem zhoršuje se také naše obchodní bilance, která by byla daleko příznivější, než jakou je, kdyby bylo správné porozumění pro zájmy nejen zemědělské, ale i pro zájmy konsumemtů, aby byla zavedena parita, pokud se týká ochrany výrobků zemědělských i průmyslových, a přestalo ono horentní favorisování našeho průmyslu. Kdyby se desátá část obnosu, který vyvážíme zbytečně za hranice, věnovala na zvelebení zemědělství, zvýšila by se zemědělská výroba o obnosy několikanásobné a byli bychom po té stránce také brzy soběstační.

Na pastvinářství a salašnictví jsou preliminovány 4 miliony Kč. Pastvin je v celé republice 1,013.078 ha, a to v horských chudých krajích. Úpravou těchto pastvin a jejich přeměnou v tak. zvané žírné pastviny dal by se počet dobytka jak hovězího, tak vepřového a skopového neobyčejně zvýšiti a tím také povznésti blahobyt horských našich krajů, jako Valašska, českomoravské vysočiny, Slezska, severního Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Ministerstvo zemědělství věnuje vším právem pozornost zvýšení pastvinářství a salašnictví a docílilo již velice slušných výsledků. Ovšem, budou-li se pastviny upravovati dosavadním tempem, určeným povolenými prostředky, bude to trvati nejméně 125 roků, nežli všechny pastviny v republice budou proměněny v žírné.

Při této příležitosti upozorňuji také ministerstvo zemědělství na to, že, kdyby se omezovalo jen na tyto pastviny obecní a družstevní, jak zamýšlelo, a vylučovalo pastviny jednotlivců, že by celé širé kraje byly zbaveny možnosti pastviny zlepšovati, neboť ve veliké většině horských okresů není ani obecních, ani družstevních pastvin, ale jsou tam veliké výměry pastvin soukromých.

Příspěvek na meliorační práce doznal, jak známo, zvýšení z 21 milionů na 36 milionů Kč. O významu zlepšování půdy pro zvýšení produkce jak obilnin, tak okopanin a pícnin netřeba se zajisté dnes šířiti. K melioraci, zlepšování půdy potřebuje se v republice plocha 2,227.000 ha. Z toho na Moravě 280.000 ha.

V provádění meliorací můžeme konstatovati poslední dobou neustálý rozvoj. Od r. 1919 až do konce r. 1924 byly u nás prováděny plošné meliorace na ploše okrouhle 37 tisíc ha nákladem 300 milionů Kč, kdežto v r. 1921 bylo zmeliorováno plochy pouze 3.400 ha, činí tato plocha v r. 1924 již okrouhle 11.500 ha půdy.

Prospěch z těchto prováděných prací jen za r. 1924 pro naší zásobovací a hospodářskou politiku je velice významný. Prováděním meliorace na ploše 11.500 ha půdy v r. 1924 docíleno bylo zvýšení úrodnosti jen u pozemků polních, pokud se týká polních plodin u obilnin: zrna o 27.700 q, u slámy se zvýší výnos o 52 tisíc q, u zemáků o 51.000 q, u řepy o 51.700 q, u pícnin o 17.600 q. Jen u polních plodin nastalo zvýšení o 202.700 q v ceně 13 milionů Kč, kteréžto zvýšení zůstane již trvale na zmeliorovaných pozemcích při jednorázové invettici asi 40 milionů Kč. Je to zajisté veliké a znamenité zúročení investovaného kapitálu.

V zájmu celostátním je, aby prováděná meliorace byla konána u nás ještě s větší intensitou, abychom nemusili čekati celá staletí na uskutečnění celého programu, který činí ještě přes 2 miliony ha půdy.

Zvýšením státního melioračního fondu bylo umožněno urychlené provádění meliorací. Obáváme se jenom, že tento fond nestačí na všechny práce, které se mají z něho podporovati. Nesmíme zapomenouti, jaké úlohy očekávají nás nejen v úpravě velikých řek, ale také v úpravě i malých potoků a bystřin. Zejména jeví se nutně potřeba úpravy těchto menších toků a všech horských toků zvaných bystřin. Vzpomeneme-li, jaké škody byly přivoděny právě letošního roku při povodních na př. v povodí všech horských toků jen na Moravském Slovácku a Valašsku, musíme žádati, aby s úpravami těchto toků bylo započato a byly rychlejším tempem prováděny, a aby prostředky k tomu byly opatřeny měrou postačující. Stát při tom jen ušetří, když úpravou toků jednou pro vždy odstraní nebezpečí katastrofálních povodní a nebude musiti každoročně poskytovati náhrady a podpory za obrovské škody povodněmi způsobené, jako se stalo letošního roku. Celá jižní a jihovýchodní Morava spolu se Slovenskem čekají, že také bude konečně hnuto s úpravou řeky Moravy při soutoku jejím s Dyjí, kterážto trať je klíčem pro řešení meliorací a celého vodního hospodářství v údolí nejen Moravy a Dyje, ale i všech jejích přítoků. V tomto kraji nedá se již déle odkládati stavba regulace Moravy, a to ne v tom malém rozsahu, jako jsme toho svědky od převratu až dodnes, nýbrž ve větším slohu, jak si toho celý ten kraj s ohledem na veliké plochy meliorované a s ohledem na veliké milionové škody každoročně se opakující, zasluhuje.

Dodnes provedené úpravy přítoků a meliorace při nich bez řádné regulace Moravy by také byly v jejich správném účinkování ohrozený. Vítáme proto co nejvřeleji zřízení fondu, za jehož pomoci mají býti provedeny regulační stavby, hrazení bystřin, stavby údolních přehrad a vodních melioračních nádrží v Čechách, na Moravě, Slovensku a Podkarpatské Rusi, a to během nejbližších 10 roků.

Je si také přáti, aby velevážení pánové, velmi bohatý akční program ministerstva veřejných prací nezůstal jenom ve stadiu příprav a parcielních nepatrných úprav, nýbrž byl také v dohledné době již realisován. Morava potřebuje nutně již za Rakouska slibované a zamýšlené úpravy řeky Moravy a Dyje, která již byla zákonem z r. 1901 zajištěna, avšak dosavadně zůstala na papíře.

Naše zemědělství pokračuje stále kupředu přes velké překážky, jež se mu staví v cestu; jsouc si vědomo toho, že jest odpovědno za svoji půdu nejen sobě, ale celému národu, snaží se aby stát náš byl ve výrobě potravin soběstačným. Jest jen potřebí, aby druhé třídy si uvědomovaly, že je falešným a škodlivým názor, že jejich zájem zaleží v ožebračování zemědělců, a aby stát byl pamětliv starého pravdivého přísloví: Chudý zemědělec - chudý stát, bohatý zemědělec - bohatý stát, a proto také v duchu těchto slov jednal.

To je potřebí ještě zdůrazniti vzhledem k daňovému našemu systému a daňové praksi, jaká u nás panuje. Není potřebí nijak dokazovati, že je nutností reforma našeho daňového systému; to se všeobecně uznává. Poplatnictvo se těšilo, že ještě nynější Národní shromáždění provede daňovou reformu, která by unifikovala a zjednodušila daňové zákony a nařízení, která by snížila počet daní, odstranila válečné přirážky a upravila vybírání autonomních přirážek, které velmi často zatěžují poplatníka více, než přímé daně. Daňová reforma je odsunuta, její projednávání znemožněno, což patří k pasivům nynějšího Národního shromáždění a poplatnictvo nese to těžce.

Je však něco, velectění pánové, co možno reformovati i bez legislativy, a to nynější berní praksi, která přes všechny stížnosti, stále a stále opakované, zůstává vždycky stejnou. To se jeví na př. při předpisování daně z příjmu. Podle platných zákonů, čís. 220 ř. z. z roku 1896 a novely k němu čís. 13 z roku 1914, má býti při vyšetřování příjmu brán za základ ryzí výnos vlastním polním a lesním hospodářstvím v roce, berní rok předcházejícím, skutečně dosažený. Až a malé výjimky nepostupují berní správy v republice podle těchto zákonů, nýbrž stanoví ryzí příjem libovolně paušálem, který samy si určují, násobíce výměru pozemků jednotlivých poplatníků domnělým čistým výnosem, který samy bez ohledu na skutečný výnos si stanovily. Tak činí i v těch případech, kdy poplatník podal včas řádné přiznání daně z příjmu, i v těch případech, kdy také zodpověděl včas t. zv. vytýkací dekret. Ministerstvu financí není tato prakse berních správ známa, a je-li, pak ji mlčky trpí. Neměli bychom ničeho proti tomu, aby byl u zemědělců čistý příjem paušálně stanoven, ale musíme trvati na tom, aby těmto paušál, jak toho již sám pojem paušálu vyžaduje, byl určen po vzájemné dohodě obou kompaciscentů. žádáme ministerstvo financí, aby tento samozřejmý požadavek akceptovalo.

Poplatnictvo roztrpčuje dále postup berních správ a berních úřadů při vymáhání dávky z majetku a přírůstku. Těm poplatníkům, kteří nepodali odvolání proti platebním rozkazům na dávku z majetku a přírůstku, aneb rekursy vzali zpět, byla sleva dávky podle zákona čís. 6 z roku 1924 jim připadající povolena a odpočítána, avšak těm poplatníkům, kteří odvolání podali a je neodvolali, sleva dávky přiznána nebyla; naopak, vymáhá se na nich celá dávka, ač mají zaplatiti vše, co platiti budou, ano i v těch případech se tak činí, kdy mají docela tuto dávku přeplacenu, a mají dostati nazpět část obnosu z peněz zadržených při kolkování. To poplatníky ovšem vším právem dráždí a rozčiluje, žádáme ministerstvo financí, aby uložilo berním správám, aby slevy dávky z majetku a přírůstku co nejrychleji vypočítaly a podaná odvolání konečně také již vyřídily. Není také taktickým, že berní úřady vymáhají nyní v době předvolební exekučně daně a vtělují poplatníkům tyto daně do pozemkových knih a pod. Podobný postup berních správ v roce 1923 na Podkarpatské Rusi těsně před volbami přispěl k vítězství strany komunistické, která ovšem s radostí se chytila této zbraně, kterou ji finanční úřady samy do ruky vtiskly. Je potřebí, aby finanční úřady dbaly poněkud psychologie lidu a nepracovaly proti stranám státotvorným a proti státu.

Jsou stížnosti také do toho, že berní správy předpisují sice včas daně malým poplatníkům, kdežto s předpisy daní velkým poplatníkům váhají. Jest ovšem namáhavější a vyžaduje odborných účetnických vědomostí prozkoumání přiznání bilancí a knih "velikých poplatníků, než předpisovati daň z příjmu zemědělci násobením počtu měřic libovolně stanoveným paušálem. Tímto způsobem ztrácí stát veliké obnosy daní od velkých poplatníků. Tyto ztráty jsou zaviněny pozdním, anebo nedosti přesným předpisováním daní velkým poplatníkům. U každé berní správy měl by býti ustanoven úředník, účetní odborník, který by se zabýval výhradně zkoumáním přiznání účetních závěrek a knih velkých poplatníků. Tím by stát získal velké obnosy daní. Tedy nechytati tak úzkostlivě malé rybičky a velké kapry pouštět, nýbrž naopak, to by se doporučovalo naší finanční správě.

Zemědělci vědí, že republika potřebuje prostředků k řádnému vedení svého hospodářství a jsou také ochotni svým daňovým povinnostem dostáti. Musí však trvati na tom, aby povinnosti i práva byla stejně rozdělována, aby všecky výrobní složky byly stejně podporovány a chráněny, aby daňová břemena odpovídala nosnosti poplatnictva.

Anglický národohospodář John Galsworthy ve svém spise "Is England done?" poukazuje na nezdravý zjev, že 4/5 obyvatelstva Anglie žijí ve městech a že ze 36 milionů Angličanů zabývá se zemědělstvím pouze 1,260.000. S poukazem na tento povážlivý zjev táže se Galsworthy: "Is England done?". "Hyne Anglie?" Jestliže našemu zemědělství, které vyrábí chléb pro všecky, i suroviny pro průmysl a regeneruje velká města a průmyslová střediska, jež ve třetí a čtvrté generaci vymírají, nedostane se ochrany a podpory, jaká mu vzhledem k jeho významu náleží, zazní velectění pánové, také dříve či později i u nás otázka: "Hyne Československo?"

Zemědělství československé nechce zahynouti, ono chce také stát svůj udržeti, zabezpečiti a povznésti. Stát potřebuje svůj rozpočet. Proto bude naše strana republikánská pro rozpočet na rok 1926 hlasovati (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan sen.Hecker.

Sen. Hecker (německy): Slavný senáte! Do letošní debaty o rozpočtu pro příští rok vpletlo se něco, co v dřívějších letech zvykem nebylo a také býti nemohlo. Byl proveden všeobecný přehled toho, co se stalo v době, kdy zasedal první, alespoň ze svobodné volby vyšlý parlament. Znělo to tak jako posmrtná vzpomínka. Říká se - a činí se tak z piety - že o mrtvém nemáme mluviti nic zlého. I když parlament sice ještě není mrtev, ačkoli také již delší dobu leží v agónii, tož přece nemůžeme říci něco dobrého o tomto umírajícím. I kdyby nás někdo obviňoval z nedostatku piety, musili bychom to přijmouti. Nejedná se jen o otázky, ve kterých se menšinám nedostává národnostní spravedlnosti, nejen o uzavírání škol, nejen o to, že dělníci jsou vyháněni s pozemků a ze svého pracovního místa, nýbrž také o ty obory, které s nacionalistickými věcmi by neměly nic společného, nýbrž které všechny lidi stejně postihují: totiž o zaostalost naší sociální politiky.

V tísni roku 1922, kdy nezaměstnanost byla hrozná, považovala vláda, donucena byvši nátlakem dělnictva všech národností ve státě, za nutné vydati manifest. Vyšel dne 10. prosince 1922. Vláda stanovila v něm 8 bodů, kde slibovala toto: snížení a zrušení uhelné dávky, zmenšení dovozného, poštovních tarifů, uskutečnění investičního programu, zahájení kroků ke snížení bankovního úroku, nové úvěry pro podporu v nezaměstnanosti, výnos pro kontrolu zamýšleného zastavení práce, revisi cel, vliv na tvoření cen a jakožto poslední bod zákaz samostatných dohod živnostníků o cenách. Bylo toho přece velice málo, co vláda v tomto manifeste ohlašovala, nebylo to daleko to, co sjednocené organisace německého a českého dělnictva žádaly, ale bylo to něco. Projevili jsme již tehdy obavy, že vláda nespím ani to málo, co slíbila. Tyto naše obavy se bohužel uskutečnily. Skoro v žádném bodě nedostála vláda svému slovu, manifest se objevil a zůstal nepovšimnut. Vláda dala slavnostní slib, takže jsme se mohli domnívati, že se pokusí provésti alespoň to nejnutnější. Ale ani to se nestalo. Naopak věci se vyvíjejí v opačném směru tím, že se totiž pokoušíte kus po kuse zase ubírati z mála sociálních vymožeností, jež si dělníci v poválečné době vybojovali.

Bylo největší pýchou československého státu, že byl mezi prvními, které zavedly osmihodinovou dobu pracovní, resp. týden 48 hodin. Když dělnická konference ve Washingtone státy vybídla, aby prosadily ratifikaci osmihodinové doby pracovní, byl také československý stát spolu prvním, jenž to učinil. Ale jak dnes ve skutečnosti vypadá tato osmihodinová doba pracovní? Venku ve skutečnosti z osmihodinové doby pracovní zbyla již jen karikatura. Ve stavebním oboru není již o osmihodinové době pracovní žádné řeči, u většiny staveb pracuje se před očima živnostenského úřadu 10, 12 a 13 hodin, pracuje se v neděli a ve svátek, a když někdo učiní oznámení u živnostenského úřadu, prohlásí úřad, že je proti těmto věcem bezmocným, úřady nechtějí zakročiti, bojí se podnikatelů, anebo mají zcela jiné pokyny, což se vymyká naší znalosti. Jak se tyto hodiny přes čas rozšiřují, o tom podávají vysvětlení oficielní cifry Státního statistického úřadu. V měsíci březnu 1925 bylo povoleno 1,244.000 hodin přes čas, v dubnu 1,163.955 hodin přes čas a v květnu 954.000 hodin přes čas. Víte co to znamená? To jsou přece jen ty hodiny přes čas, jež úřady povolily. Nyní můžeme vším právem říci, že se bez úředního povolení nadělalo alespoň dvakrát tolik hodin přes čas. Přepočteno na dni, znamenají v měsíci březnu oficielně povolené hodiny přes čas 155.500 pracovních dnů po 8 hodinách, v dubnu 145.000 pracovních dnů a v květnu 119.000 pracovních dnů. Mohlo tedy obdržeti práci v březnu 6479 nezaměstnaných dělníků, v dubnu 6000 a v květnu 5000. A když tyto cifry na základě nepovolené práce přes čas zdvojnásobíme, dojdeme k výsledku, že by bez těchto hodin přes čas, povolených a nepovolených, bylo nalezlo zaměstnání 10.000 dělníků. Mají-li se věci tak, pak musíme přece říci, že osmihodinová doba pracovní existuje vlastně jen ještě na papíře. (Sen. dr Heller německy]: A jak jest tomu s učedníky v obchodě a živnostech?) V maloživnostenských podnicích pracuje se celý rok nepřetržitě, nikdo se o to nestará, o zemědělství nechci vůbec mluviti. Kdo se stará o zemědělské dělníky? Zemědělští dělníci dělají denně a týdně hodiny přes čas, takže dnes můžeme říci, že víc než polovina dělníků, počítáme-li k tomu zemědělské dělníky, nemá již osmihodinovou dobu pracovní.

Přicházíme nyní k živnostenským inspektorům. Náš starý požadavek po vybudování živnostenských inspektorátů, který jsme při každé příležitosti také s tohoto místa častěji pronesli, nedochází povšimnutí, živnostenští inspektoři si stěžují, že jsou kancelářskými pracemi tak přetíženi, že kontrolu podniků prováděti mohou jen jako vedlejší zaměstnání, a k tomu ještě přistupuje, že obvody jednotlivých živnostenských inspektorátů jsou tak obrovské, že sta a tisíce podniků přijde na jeden inspektorát, podle okolností na jednoho nebo dva úředníky, takže, i kdyby také nebyli přetíženi kancelářskými pracemi, které, jak říkají, jsou mnohem horší a větší než ve starém Rakousku, nemohou plniti své služební povinnosti, i shledáte náš požadavek v tomto směru pochopitelným, žádáme-li vybudování živnostenských inspektorátů. Nejedná se jen o osmihodinovou dobu pracovní, také všechny zdravotní předpisy zůstávají v závodech bez povšimnutí, poněvadž živnostenští inspektoři již nejsou s to, aby je kontrolovali. Chci z mnoha případů krátce uvésti jen některé. Je ještě vymožeností válečné doby, myslím roku 1916, že dělnictvo, když onemocnělo, anebo musilo narukovati k vojsku, mělo nárok na odškodnění ve smyslu §u 1154 b). Ale co vidíme dnes? Zaměstnanci se přes rozhodnutí správního soudu, že podnikatel je povinen platiti zaměstnanci plat za 6 dnů, o toto rozhodnutí nestarají, a kdyby si dělníci tento plat nezjednali cestou spornou, neobdrželi by vůbec ničeho. Registruji to jen, abych vám dokázal, že to, co zde již bylo, stále se více zhoršuje.

Pro sociální pojištění shledáváme ve státním rozpočtu zařazen obnos 5,962.000 korun pro rok 1926, tedy o 2 miliony méně, nežli pro rok 1925. Také to zase dokazuje, že v sociálním oboru restringujete. Myslím, že pro vojenské kanceláře bez ostatních vojenských výloh vydáváte pět až šestkrát tolik, co činí celé sociální pojištění; je prokázáno, že se jen pro koně, které potřebuje armáda, vydává skoro 30 milionů, kdežto pro sta a tisíce dělníků byl zařazen tento nepatrný obnos. To je celý duch, kterým dýše státní rozpočet, a je samozřejmo, že ho musíme odsouditi jako reakcionářský a antisociální.

Také o válečných invalidech bylo již leccos řečeno; těmto ubohým zmrzačeným lidem, kteří se bez viny octli v tomto hrozném stavu, berou se vyživovací podpory, jejich vdovy obdrží podporu jen tehdy, nemají-li žádného majetku, mohou se dožadovati podpory jen tehdy, mají-li více než 2 děti, takže dnes většina všech těchto lidí nemá buď ničeho, anebo tak málo, že z toho nemohou žíti. Dospěli jsme ve starém Rakousku šťastně tak daleko, že dělnictvu nebylo již tolik bráněno v jeho organisačních snahách, jak tomu bylo v dřívějších dobách. Měli jsme koaliční svobodu, shromažďovací svobodu v odborovém hnutí, mohli jsme se volněji pohybovati. Jak to nyní vypadá zde po převrate, po revoluci? Ve starém Rakousku viděli jsme v poslední době zřídka nějakého vládního zástupce na některé schůzi. U nás však vidíme - nemluvím zde o velkých demonstracích, anebo o velkých veřejných schůzích -v odborových schůzích vládního zástupce, ale nejen to, mimo vládního zástupce vidíme ještě v každém koutě místnosti nějakého policejního špicla, takže řečníka může kontrolovati nejen oficielní zástupce, nýbrž úřady dozví se také o soukromých hovorech účastníků schůze. Měli jsme v Liberci odborové schůze, při kterých, jak bylo zjištěno, bylo přítomno 4-6 policejních špiclů. Tak daleko to ve starém Rakousku nedošlo. Dožili jsme se také ve starém Rakousku, že četníci při stávkách nepostupovali proti hospodářsky silnému, nýbrž jakožto representant kapitalistického systému proti dělníkům. Vidíme, že týž duch, který z valné části byl vytlačen bojem silné dělnické třídy, že týž duch se zase ukazuje v tomto státě. Sotva nastane někde větší mzdové hnutí anebo stávka, ihned zasáhne četnictvo bez jakéhokoli řádného důvodu.

Tyto poměry ovsem nejsou věcí německých dělníků samotných, nýbrž veškerého dělnictva, věcí všech zástupců dělnictva v tomto státě. Tu bych se tázal, jak je možno; že ve státě, který vytvořen byl jako svobodomyslný stát, jak již v různých řečech bylo projeveno, že ve státě, který má býti státem svobody, práva a demokracie, zase je možným takovýto duch zpátečnictví, takováto reakce. A tu dlužno říci, že to bylo a je možno jen proto, poněvadž dělnická třída v tomto státě nepostupuje jednotně. A když naši čeští soudruzi třeba stokrát prohlašují, že jen proto sedí spolu ve vládě, že jen proto jsou v koalici, aby zabránili tomu, aby měšťactvo v tomto státě nenabylo ještě více vrchu, když nám stokráte prohlašují, kdyby neseděli ve vládě, to je kdyby se ve své politice a ve své taktice nelišili od druhých stran, že by bylo ještě hůře, že by pak reakce slavila ještě větší triumfy, pak nemůžeme tomu uvěřiti. Neboť, i kdyby měšťactvo v tomto státě samo bylo u vlády, pak by dělnická třída, která by v tomto státě jednala jednotně a svorně, znemožnila, aby takovéto zhoršení bylo možné. Neboť dělnictvo, které v parlamentě má tak silné zastoupení, mohlo by, kdyby jednotně se postavilo proti svým vlastním třídním nepřátelům, proti reakci v tomto státě vystoupiti alespoň tak silně, klásti alespoň tolik odporu, jak tornu je nyní. Nesdílíme tedy toto mínění, že naši čeští soudruzi sedí jenom proto v koalici, aby zabránili ještě horšímu. Vidíme přece také již následky. Roztrpčení nad poměry je nejen u německého dělnictva, nejen u dělnictva menšin, nýbrž také u velké části českého, dělnictva, roztrpčení nad zpátečním kursem, nad reakcionářskými účinky. Jinak by bylo zcela nemožno, že by se velká část českého dělnictva, řekl bych ze zoufalství, byla mohla připojiti k. těmto frázistům, jak tomu ve skutečnosti bylo.

Slavný senáte! Provádíme-li tedy kritiku těchto poměrů a odíváme-li tuto kritiku do. nejostřejší formy, pak děje se tak jen proto, poněvadž jsme oprávněnými tlumočníky obyvatelstva venku, obyvatelstva, ve kterém se začíná uplatňovati zoufalství, poněvadž vidí, že ani ty strany, které k tomu jsou povolány a podle programu povinny, nedovedou uskutečniti práva proletariátu, je udržeti anebo zastávati. Uspořím si sděliti vám návrhy, které jsme také v tomto směru podali, poněvadž jsme přece přesvědčeni, že je zamítnete. Jsme však povinni s tohoto místa přednésti své stížnosti, a to se neděje proto, abychom jen dělali oposici, nýbrž protože se považujeme za tlumočníky citů a přání dělnické třídy, poněvadž veřejně sdělujeme její stížnosti a požadavky, a projevujeme naději, že přece alespoň, i když také nepříliš rychle, do těchto kruhů vnikne poznání. To jsme učinili, to jest smysl naší oposice, a přáli bychom si jen, aby v budoucím parlamentě nové zákonodárství bylo takové, aby také pro dělnickou třídu bylo lze dosáhnouti zlepšení, aby její práva nebyla zhoršena, aby byly možný kroky pro zlepšení situace dělnické třídy. že nemůžeme hlasovati pro rozpočet, prohlásili již moji klubovní kolegové, a máme za to, že se stanoviska socialistického také dělnické třídy jiných národností v tomto státě by si měly dvakrát rozmysleti, takovéto vládě vyslovovati důvěru, jejíž hlavní činnost a působnost směřuje k tomu, aby působila v reakcionářském smyslu a aby stále více oklesťovala práva dělníků. (Potlesk na levici.)