Pánové, nevím, jak přišel pan dr. Heller k tomu, že mluvě o zahraniční naší politice, zde najednou se vyslovil o tom, že Uhry, Rumunsko a Jugoslávie jsou státy krví poskvrněné. Pánové, myslím, že to není tak zrovna ve zvyku takovýmto způsobem mluviti i se strany oposiční o státu, který je s naší republikou v přátelských poměrech. Při čemž ovšem myslím ty druhé dva, těch se chci hlavně zastati. Maďarska se tak zastávati nemusím, neboť pan dr Heller sám v proudu své řeči řekl, že v Uhrách už je to do jisté míry konsolidováno, a já myslím, že Horthy bude míti neobyčejnou radost, když se mu z takových úst pochvaly dostane, a to v době, kdy se jedná o to, aby ten Rakocsy byl zastřelen nebo oběšen, nebo co se mu stane. Ale to je věc, kterou nemusím srovnávati. Avšak, pánové, je-li Rumunsko a Jugoslávie poskvrněno krví, tedy to není žádná skvrna, nýbrž to je celé moře krve, které tam v Rumunsku a specielně v Jugoslávii, Srbsku prolila říšskoněmecká soldateska a rakouská jí pomáhala, (Výborně!) Pánové, ten kdo má svědomí takové vraždy jako se tam dály... [Sen. Polach (německy): V Rumunsku se vraždí v míru!] Pánové, dobře, v Rumunsku se prý také vraždí i v míru, a já, pánové, povídám, že pořade chytáme v Československu, a také jsme si jednou myslili, že jsme chytili vrahy, kteří v Německu byli zjednáni na to, aby zavraždili nejlepší německé politiky, a kteří se k nám utekli. Nestává se v Německu každou chvíli politická vražda? A, pánové, jak přijdete k tomu vy, Němci, abyste potom někomu předhazovali krvavé skvrny? A jestli se stal na Balkáně nějaký, neřeknu jen justiční omyl, nýbrž staly-li se tam justiční vraždy, tedy je to věc jistě politování a pokárání hodná. Ale jak mám nazvati celé to přepadení Francie a všecko to, co se v severní Francii a Belgii dálo, kde to bylo plánovité, promyšlené vraždění, páchané na tisících, a zostřené vraždění ještě tím, co se dálo před tím, než ten dotčený člověk byl zabit. Jestliže se stane křivda nějakému majetku tam na Balkáně, co mám říci proti tomu, že nám to povídá příslušník národa, jehož jiní příslušníci celou severní Francii zpustošili tak, že to stojí za podívanou lidem jiných dílů světa.
Pánové, tady si stěžoval pan kolega dr Heller také při tom, že náš dr Beneš, když už mluvím o tom zahraničí, jede si do Locarna, jede si také jinam, a neporadí se se slavným senátem anebo s poslaneckou sněmovnou, co tam vlastně má chtíti a žádati. To v takových věcech se zase v Německu poradili! Já nevím, pánové, o čem se v Německu poradili, ale zdá se mi, že to tam do jisté míry zůstalo tajemstvím, a když nyní čteme o tom, že jede říšskoněmecký tajemník zahraničního úřadu do Berlína, získati si nové informace, nevím, o čem se chce s vládou poraditi. Tak ono je to do jisté míry také tajností.
Ale něco vám, pánové, řeknu. Jak pak si to může bráti dr Beneš na svědomí, aby přišel sem a řekl: "Pánové, já jedu do Locarna a rád bych věděl, jak se tam mám chovati, co tam mám žádati, kam až mohu jíti". A teď bychom se my tady usnesli, ale ovšem s podmínkou naprosté důvěrnosti. Nemyslete, že bychom neměli, já neříkám pouze na německé straně, ale i na našich stranách, mnoho lidí, kteří by měli stejmé soužení, jako ten nešťastný frisér krále Lavry a že by mu to nedalo, dokud by nepřišel ten člověk a pravděpodobně by nešel k žádnému stromu, nýbrž šel by do "Prager Tagblattu" a ráno bychom to tam četli. Tedy ono je to do jisté míry potřebí, aby taková důvěrnost byla zachována. (Sen. dr Heller [německy]: Mluvil jsem o výboru a ne o senátu!) Pánové, dobrá, já to tedy odvolávám. Nemohu ručiti za každé slovo, co jsem slyšel, ale členové výboru zahraničního jsou nám zrovna tak milí a vzácní, ba ještě vzácnější, než ten obyčejný kolega senátor, a také nechceme, aby byli tak trápeni tou chutí zbaviti se toho tajemství, které je tak cenné. (Sen. dr Heller [německy]: Potom jste pro tajnou diplomacií, to je stará historie!) Netajím to, že se nedělá diplomacie pod kovárnou, ani u kašny. (Veselost. - Sen. dr Heller [německy]: Je to lehké, to zesměšniti; prakticky však jisté pro tajnou diplomacii, zastáváte se staré rakouské diplomacie!) Pánové, vy jste nám také nepověděli, jakým způsobem jste si na příklad připravovali všecko to jednání pro svůj sjezd v Marseilli. To také bylo důvěrné, a když pak to přišlo k projednávání na sjezdu, jednali jste veřejně. Možná, že se tam nevedlo všecko diplomaticky, ale to nebyla moje věc. (Sen. dr Heller [německy]: O všech námětech, o kterých bylo v Marseilli jednáno, mohl Jste na týden napřed dřivé v časopisech čísti. Mluvíte tu o věcech, jimž nerozumíte!) Ano, když již byly napřed projednány. A pak nezapomeňte, že jste tam jednali do jisté míry mezi sebou. (Sen. Polach [německy!]: Spekulujete s nevědomostí jedné části Vašich posluchačů.)
Místopředseda Valoušek (zvoní): Prosím nevyrušujte pana řečníka.
Sen. Kroiher (pokračuje): Pánové, jiný člen naší oposice se obíral více věcně naším rozpočtem, byl to pan kolega dr Hilgenreiner, který nám zde jistě řekl mnohé takové věci, se kterými lze souhlasiti a ze kterých je viděti, že mu skutečně záleží na věci. Ale, pánové, přece není správné, jestliže on nám vytýká to, že musíme na př. platiti 2 miliardy na své dluhy úroků a amortisací. Říkám mu: Je to mnoho, ano, my to také uznáváme a pravíme, že je to mnoho, ale není správné, když nám říká, že jsme měli 3 miliardy dluhů, když jsme převzali toto hospodářství my, poslanecká sněmovna a senát, a nyní máme tolik a tolik. To přece ví pan dr Hilgenreiner, že jsme tyto dluhy nenadělali, nýbrž že nám ty dluhy přicházely pořád z těch rakouských závazků oproti občanstvu našeho státu, že to byly různé předválečné renty a, bohužel, že to byly i půjčky válečné. A je mně divné, když nám zde jedním dechem říká, že platíme příliš mnoho úroků z našich dluhů a při tom se vytýká, že jsme nehonorovali válečné půjčky celé, jak byly. My jsme je honorovali 75 % každému kdo chtěl. [Sen. dr Heller: Ne každému, kdo chtěl, ale kdo mohl!) Každý kdo chtěl skoro také mohl, poněvadž naše finanční ústavy vycházely velice vstříc takovým lidem, kteří nemohli a za druhé konečně si to můžeme zopakovat, že, kdybychom byli nechtěli vyměnit je všem těm lidem, kteří s tím spekulovali, že by se stalo docela správně.
Pánové, řekl bych kolegovi dr Hilgenreinerovi, že já a vůbec my nejsme žádnými ctiteli militarismu. Pánové, to již je taková slabost každé oposice, že armáda státu, proti jehož vládě, abych to řekl správně, oposice brojí, je vždycky počítána za militaristickou. Pánové, všude v Evropě je militarismus. Na Rusi militarismu není, to nám dosvědčí tamhle kolega Matuščák zajisté s největší ochotou. (Hlučná veselost.) Proč? Protože tam na Rusi je armáda mnohem větší nežli má kterýkoliv evropský stát, ale Matuščák řekne: Je to holt armáda naše. A tak my také klidně říkáme, pánové: My nechceme žádného militarismu, ale rozumíme tomu slovu militarismus v pravém slova smyslu, že chceme míti řádnou, spořádanou, dobře živenou armádu proto, poněvadž nejsme nikterak zabezpečeni, že bychom té armády nepotřebovali. (Výborně!) Jakmile přijde okamžik, kdy budeme věřiti, že máme svoje hranice skutečně "na beton", jak teď to slovo padlo, tak, pánové, pak zajisté my budeme prvními a nebudeme čekati na to, aby z oposice přišla nějaká výzva k tomu, že zmenšíme stav své armády na tu nejmenší možnou míru.
Ale, kdybychom, pánové, neměli svoji armády, teď, tak by se mohlo státi, že bychom se sice na chvilku radovali z toho, že na tu armádu neplatíme, ale za krátko bychom plakali nad tou svojí nemístnou šetrností, kdyby se nám mělo opakovat to, co,se nám stalo svého času, když v Uhrách panovala zásada sebeurčení Slováků v tom, že mají za každou cenu přijíti do Peští, i když je bolševickou.
Přiznávám kolegovi dr Hilgenreinerovi správnost jeho výtky, že v našem školství i v tom menšinovém i v jiných případech se skutečně málo šetřilo. A pánové, řeknu vám, já sám jsem viděl některé takové školy a bylo mi líto toho velikého prostoru, který byl zastaven, a bylo mi líto toho nákladu, který byl na to dán, ale ne proto, že bych litoval, že ty peníze byly dány na školu, nýbrž proto, poněvadž jsem si vypočítal, že za dvě takové školy, jaké jsme si postavili, mohli jsme si postaviti tři řádné školy a vybaviti je všemi potřebami. My dnes v tomto směru nepotřebujeme žádné parády, nýbrž potřebujeme školy. A já byl bych rád, aby si tohleto vzaly dotčené instance k srdci.
Bylo nám tu předhazováno panem kolegou dr Hilgenreinerem, - a mně to mrzí od něho, poněvadž to nezapadalo do rámce jeho řeči - že má naše koalice v úmyslu počeštiti celou zemi, počeštiti celou republiku. Pánové ne! Jako nemáme v úmyslu sahati po měsíci, tak nechceme počeštiti celou československou republiku, právě proto, že jsme tak moudří a víme, že se nám to nepodaří. Vaši předkové tak moudří nebyli, ale my si dovedeme vypočítati, že je to marná věc, a proto nám to ani nenapadá. My chceme, abychom byli v republice všude doma, jako národ vládnoucí, my nechceme počešťovati žádného Němce, a vy jste nám to nikdy také nevytýkali. Vy jste nám vytýkávali před válkou, že vám počešťujeme Budějovice, Brno, tedy města, ale nikdy, že bychom počešťovali Němce. Jestliže my jsme svou plodností, která byla u českého národa vyšší než u vás, svou pilností a energií vzmáhali se v městech a následkem toho přibývalo našich lidí, kteří byli poplatníky, tedy to byl docela přirozený postup a my jsme žádného Němce nepočešťovali. A jako pohrdáme renegátem, který opustil český národ, tak jsme nemohli chváliti člověka, který se odnárodnil od národa německého.
Podobně musíme odmítnouti, aby se nám kdokoliv, i pan dr Hilgenreiner, pletl do našeho poměru mezi námi a Slováky a aby nám dokazoval, jsme-li my jiný národ nežli Slováci a jsou-li oni národ samostatný. My neříkáme, že Egerauer jsou jiní Němci nežli ti u Krumlova, ačkoliv se nedovedou dohovořiti, a naříkáme ty věci o říši. Prosíme, aby to bylo ponecháno nám. My si to se Slováky srovnáme. (Tak jest!)
A my jsme právě obráceného názoru. Pan kolega dr Hilgenreiner řekl, že čím bude vzdělání na Slovensku pokračovati, tím bude větší diference mezi Slováky a vámi. A já říkám - čím bude kultura na Slovensku vyšší, tím si my budeme navzájem bližší. (Tak jest! Výborně!)
A nyní, pánové, dovolte, abych přišel na heslo, které nejvíce zajímá naší veřejnost v poslední době. Je to, pánové, rdousení německého školství. I to české slovo "rdousení" i to, kterého kolegové němečtí užívají, jest už něco, co vzbuzuje zrovna hrůzu,a kdyby to byla pravda, tak by ta hrůza byla oprávněna. Ale já vám musím říci, že ta debata, která se zde vedla dosud více se strany německé, je neobyčejně kusá. Pan kolega Polach nám vyčítal, že naše statistika je kusá, a řekl nám, že není na př. v té statistice počítáno s rozměry dotčených tříd. Já to povídám jen proto, že je mně líto, že muž, jenž sám má se školstvím stále co dělati, musí přec věděti, že většina těch škol, ve kterých jsou nyní třídy zavírány, resp. stahovány dohromady, byla stavěna už před rokem 1914. A konstatuji zde, že v žádné nynější třídě není tolik dětí, i po té restrikci, jak v roce 1914 bylo v jedné třídě. Tehdy ty místnosti byly stavěny pro větší počet, pro nejméně 60 žáků, a ono se tam tísní obyčejně 35, 40, dejme tomu v některé třídě i 50 žáků, ale to už jsou výjimky. Tedy toto jsme nepotřebovali bráti do žádné statistiky. A já to uvádím jen jako nový doklad toho, co jsem řekl dříve, že se tu tvrdí věci, které se naprosto dokázati nedají, poněvadž ten řečník sám jim nevěří.
Řekl nám také pan kolega Polach, že takového rdousení za Rakouska nebylo. Nu ovšem, tenkráte dětí přibývalo, tenkráte nebyla taková kalamita s tím úbytkem porodů a úbytkem školních dětí jako nyní a následkem toho za Rakouska nemohlo býti toto rdousení škol. V Uhrách, tam už bylo něco podobného. Tam totiž bylo přes 3 miliony dětí, které měly do škol choditi, ale ani dva miliony jich do škol nechodilo, nýbrž 1 1/2 milionu jich bylo necháváno mimo školu, snad z těch důvodů, které také uvedl pan kolega, aby totiž maďarská gentry měla více hlupáků, kterým by mohla vládnouti.
Pánové, bylo nám zde řečeno panem řečníkem, jako bychom my dávali vinu za to, co nám ve školství před válkou bylo nemilého, starému Rakousku. Ne, my dáváme vinu samosprávě německých měst. Ta nás rdousila, ta nám nedávala tenkráte školy.
A nyní, pánové, znovu opakuji to, nač vy zapomínáte, když se staráte o všechny takové věci, které jsem já citoval z řeči pana kolegy Polacha, žádný z vás neřekl, že musí ty školy býti redukovány jednoduše proto, poněvadž pro ty školy nemáte dětí. (Tak jest!) škola není sama sobě účelem, škola je k tomu, aby v ní byly děti vychovávány proto, poněvadž rodiče nemají možnost, aby dětem výchovu poskytli sami bez zanedbávání svého vlastního zaměstnání. (Sen. Polach [německy]: školská reforma vyžaduje méně žáků v jedné třídě!) Ono to ještě přijde pane kolego, ono toho ještě přijde hromada. Když pánové nemáte dětí, nač vám tedy máme ponechávati školy, nač vám máme ponechávati třídy? (Výkřiky sen. Polacha.) Ale když chcete pane kolego už někoho kárati, tedy v přátelství, je to aspoň snadnější, to se snáze snese, a tak se pane kolego obraťte a ti druzí pánové s vámi na vídeňského sociálního demokrata Němce Glöckela, který je předsedou školního výboru vídeňského a kde, prosím, jsou zavírány neméně než 502 třídy, a to ze žádného důvodu národnostního, jednoduše proto, poněvadž nemají dost dětí do těch škol. A poněvadž ten sociální demokrat Glöckel je tam ve svém státě a nechce tomu svému státu dělat zbytečné vydání, tak proto říká zkrátka, že je potřebí ty školy, ty třídy zrušiti a po případě, že se mají sloučiti tak, aby ze dvou škol vznikla jedna, nebo řekneme ze tří aby vznikly dvě.
Já ovšem nemám žádné potuchy, to co se děje ve Vídni a jsem rád, že do té Vídně nemusím a dokonce jsem rád, že tam nejsem odsouzen bydleti. (Sen. Niessner [německy]: To spočívá na vzájemnosti! Vídeň je také ráda, když Vás nevidí!)
Dobře. Já jsem, pane kolego, rád, když vám mohu nějakou radost udělati, a přeji tu radost i jiným lidem, aby mne neviděli.
Pánové, chtěl bych vám říci, že jen v Čechách a na Moravě od toku 1914 ubylo 510.000 žáků. Obecné školy nyní v roce 1925 po prázdninách oproti roku 1914, pouze na Moravě a v Čechách, vykazují úbytek 510.000 žáků. To je tedy jedna třetina toho počtu, který byl roku 1914. Ale v tom úbytků je 245.000 německých dětí, tedy je to z celkového úbytku v Čechách a na Moravě skoro nějakých 48 % dětí německých. Ale Němci v Čechách a na Moravě dohromady mají snad asi 28 % obyvatelstva. Jak to přijde, že těm Němcům tolik těch dětí ubývá? Jsou tu ty důvody, o kterých mluvil pan ministr zdravotnictví v dolní sněmovně, anebo je zde ta zásada, že neubylo dětí německých, ale že ubylo dětí německým školám proto, že tam jindy bývaly vháněny děti české. To bude asi ta pravda, poněvadž zrovna v těch místech, kde byl německý hospodářský tlak nejsilnější, ubylo v německých školách nejvíce dětí. To je na celém severu i u nás na jihu, je to hlavně v Budějovicích. Tu se o tom mluví jako o velké křivdě, ale vejměte na vědomí, že každý rozumný člověk řekne, že vy jste bývávali školstvím přesyceni, že jste měli své školy naplněny z velké části dětmi českými, které tam nechodily proto, aby se naučily německy, nýbrž proto, že tam byly komandovány a že jste vy již před válkou uměli z těch obecních přirážek, které více vynášely v těch průmyslových městech, zaříditi si to tak, aby vaše děti byly ve školách pohodlně umístěny. To je to.
Pan kolega Polach sám řekl, že to přiznává, že našemu českému školství před převratem se dála křivda. Přeloženo do češtiny znamená to: Vaše české děti byly vháněny do německých škol. A když nyní ty české děti tam odtud odešly...... (Sen.Polach [německy]:Není to nijak hezčí, je-li to obráceno!) Ne, když někdo vhání německé dítě do české školy, nedělá nic pěkného. To říkám veřejně, poněvadž zdržují ty děti, které jsou Čechy, v pokroku školském. Ale přesto, že byly školy restringovány, nestala se Němcům docela žádná křivda, neboť podívejte se, stále máme ještě v těch restringovaných školách průměrně na jednu třídu 39,7 žáků. Tedy na 10 tříd 397 žáků, kdežto v roce 1918 připadalo na 10 tříd 495 žáků. (Sen. Niessner [německy]: Na tu statistiku jsme jen čekali, teď jsme přesvědčeni!) To by vám stačilo hrozně málo, abyste byl perplex. Pánové, bohužel, ten počet žáků ve školách klesl právě tak v českých školách jako v německých. Při školách českých klesl ze 179 na 116, tedy více než o jednu třetinu, u německých škol ze 146 na 98. Je tedy viděti, jak německé školy jsou poměrně dnes málo navštěvovány a jak málo dětí na jednu školu připadá.
To co říkám o Čechách platí i o Moravě a Slezsku. Všude jsou německé školy slaběji navštěvovány. Jedna třída nebo jedna škola vykazuje ještě menší počet žáků než v Čechách. Je vypočítáno, kdybychom chtěli školy naplniti tak, jak to bylo r. 1914, že by tedy patřilo Němcům a tenkráte si Němci nestěžovali na "Drosselung" - v Čechách 4171 tříd a ve skutečnosti jich mají 6025. Na Moravě by měli míti 1407 a ve skutečnosti jich mají 1834. Z toho je viděti, že si Němci zbytečně v tomto smyslu naříkají. Ostatně ty školy a třídy jsou zavřeny prozatímně a jakmile budou míti Němci dostatečný počet dětí, budou ihned automaticky otevřeny třídy německé. Při tom ovšem jedno si musíme říci, že nemůžeme vydržovati školy pro saské příslušníky. Jestli nám sem chce posílati nějaký takový "Jugendamt" z Lipska děti do severních Čech, musí to dělati na to risiko, že se budou tam ve škole trošíčku tlačiti; ale ono to nebude s tím tlačením tak zlé, neboť užasnete, jak malý počet dětí plní některou německou školu, - ne třídu, ale školu. (Sen. Niessner [německy]: Pane kolego, smím vám položiti otázku: Je kněz povinen hájiti každé násilí?) Ne, kněz je vždy povinen každý násilný čin odsouditi. (Sen. Niessner [německy]: Proč to děláte? Vy to ale neděláte!) Pardon, pane kolego, musíte dovoliti, vy jste tu na začátku nebyl a já jsem vám řekl, že my vaší ideologii nevěříme. To, co vy nám říkáte, že je demokracie, u nás není demokracií, a když vy říkáte, že je to násilí, ukáže se, že je to čin spravedlnosti. (Sen. Niessner [německy]: Vaše dokazování možno také nazvati jezovitstvím. Mluvíte vědomě nepravdu. Dokažte to skutkem!) To se může státi, pane kolego, teď budeme míti parlamentní prázdniny, můžeme si sednouti dohromady a snad se nám podaří nějakou definici demokracie najíti.
"Freiheit, die ich kenne" - to je vaše heslo. Abyste viděli, že se Němcům neděje žádná křivda...... (Sen. Niessner [německy]: Jak můžete tak veřejně takové násilnosti hájiti? - Výkřiky.)
Místopředseda Valoušek (zvoní): Prosím, nevyrušujte!
Sen. Kroiher (pokračuje):... a násilnění, tedy právě to zde chci konstatovati a právě proto, poněvadž jako kněz nechci a nebudu lháti. Ale jak to mohu teď dokázati? (Výkřiky sen. Niessnera a Polacha.) Pánové, rozumíte tomu teď: "Mluvte s nimi, když jsou Němci?" (Veselost.) Chci zde zrovna konstatovati... (Sen. Jílek: Vždyť je z české vesnice od Vyškova!) To nic nedělá. (Výkřiky sen. Polacha. - Hluk.) Pánové, na některých lidech je zase viděti, jakoby nebyli chodili do školy. (Veselost. - Výborně!)
V Čechách... (Výkřiky sen. Jílka.) Kolego Jílku, já bych byl rád brzy hotov... bylo zavřeno celkem 1712 tříd. Z toho je českých tříd zavřeno 1031 a německých 681. Tomuhle se říká násilnický čin českého národa proti Němcům. Na Moravě bylo zavřeno 403 třídy a z toho je 300 tříd českých a pouze 103 třídy německé, přes to, že na Moravě jsme měli lidi závislejší. (Sen. Niessner [německy]: To není přece to hlavní. Jádro je v tom, že každý národ má spravovati své školství sám!) Už jsem o tom mluvil, neměl jste to zmeškati.
Ve Slezsku, pánové, bylo zavřeno 111 tříd, z toho 48 českých a 63 německých tříd. Z toho je právě viděti, kterak ve Slezsku bylo českému národu křivděno a kterak si tam naší příslušníci oddechli, když němečtí magnáti důlní a jiní nemohou už vyvinouti tak nestydatý tlak jako jindy. Vím, že mi řeknete: Když ale my Němci máme jiné poměry, vy češi jste v rovině - ono to není všude pravda - a my jsme v horách. My máme více jednotřídek a tam je to těžko. Ano, to je pravda! Ale vezměte, pánové, na vědomí, že mezi německými jednotřídkami je neméně než 555 - toto číslo můžete si snadno pamatovati - takových jednotřídek, které mohly býti zrušeny a zrušeny nebyly.
Pánové, prosím, abyste si poznamenali jména, když mi nevěříte. Obec Janovice vykazuje jednotřídku s 8 dětmi, obec Cholingen vykazuje 10 dětí, obec Novina vykazuje 11 dětí ve škole jednotřídní, obec Myslivny 14, obec Halbmeil 8 dětí, ve škole v Rybništi, v okresu varnsdorfském, nebylo letos zapsáno do první třídy vůbec žádné nové dítě a zbylo v prvé třídě jediné děvče, které tu třídu opakuje. A když taková třída se stáhne s jinou třídou dohromady, tomu říkáte "Drosselung".
Pánové, máme občanské školy. Podotýkám, že jsme my po převrate zřídili Němcům 23 občanské školy v historických zemích; tedy ty školy, které si nedovedla okresní německá města nebo větší obce německé vymoci za Rakouska, ty jsme jim dali my. A jaké jsou to školy? Občanské. Máme v Jindřichovicích na Frýdlantsku 3třídní občanskou školu, která má 86 dětí, z toho třetí třída vykazuje 14 dětí -a nebyla stažena! V Novém Městě pod Smrkem v okresu frýdlantském je ve trojtřídní občanské škole 83 dětí. Pánové, v loňském školním roce jsme u nás v Loděnicích musili, bohužel, tísniti v jedné třídě občanské školy 81 dětí. Nyní je tomu ovšem odpomoženo.
Pánové, my jsme, pravím, zřídili 23 občanské německé školy. Nezřídili jsme je všude. Ještě jsem nedávno četl stížnost, divím se, že až z Budějovic, že obec Ronšperk a Hostouň nemají vůbec občanské školy. S tím se okres haranguje teď v době voleb, ale podotýkám, z jakého důvodu. Obec Hostouň čítá 1100 obyvatel a nemá dětí ani na 4třídní školu a proto je těžko, aby se tam zřídila škola občanská. Obec Ronšperk chce ušetřiti ten náklad, že tam 4třídní obecnou školu dívčí vydržují sestry sv. Karla Boromejského a obec má náklad pouze na školu chlapeckou, ona by to mohla sloučiti, aby byly ty děti společně vychovávány, a byly by děti na 8 tříd a na občanskou, ale poněvadž, jak se říkávalo po starodávnu: Had jim sedí u kapsy, nechtějí pánové na to nic dát, nedají, mají školu pouze obecnou a při tom chodí po novinách stěžovati si na naši republiku.
Ale, pánové, německých jsme zřídili 23, českých mnohem více. Já to přiznám, ale to je, pánové, proto, poněvadž jsme českých občanských škol měli za Rakouska tuze málo. A já bych znovu zde upozornil na Brno, kde to bylo, neřeknu pod svícnem, nýbrž blízko u svícnu, že s jedné strany bylo tam viděti z Vídně a s druhé strany z Prahy. Pánové, kolega Jelinek si zde naříkal na rdousení školství. Kolega Jelinek dobře se pamatuje na to, kterak v celém vnitřním Brně nebylo ani jediné české občanské školy, a to pouze z toho zákonného důvodu, že tam, kde je réálka, není potřeba zřizovati občanskou školu téhož jazyka. Poněvadž byla v Brně česká reálná škola, nezřídila se tam tedy žádná občanská česká škola přesto, že tam byly německé reálky a německé "Bürgerschulen". Měřilo se tu nějak dvojím loktem. A byla to věc neobyčejně podivuhodná, když děti, které chtěly choditi do občanské školy, musili z Brna, hlavního města celé země, choditi do obcí, které byly samostatné, do Husovic a do Králova Pole. Pánové! A tito lidé, kteří nám tam na radnici takovým způsobem s naším školstvím hospodařili, mají kuráž mluviti o "Gewalttaten". (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)
Pánové! Je pravda, co povídají Němci, a já s nimi souhlasím na celé čáře. Je to škoda, jestliže klesají školy v počtu tříd, poněvadž je přirozenou věcí, že trojtřídní škola nemůže dáti tolik, mnoho-li dá pětitřídní škola. To je věc samozřejmá. A já jsem se vždy stavěl proti zbytečnému parcelování škol, kdy každá osada chce míti svoji jednotřídku doma a následkem toho ta škola, abych řekl, mateřská- stále klesá a klesá a tím ovšem i vzdělání v této osadě. V tomto smyslu naříkají si německé obce Liberec, Jablonec a vůbec všechny si naříkají, že nyní, po uzavření jednotlivých tříd, klesají jejich školy z pětitřídních na trojtřídní, a já, pánové, pravím, já toho lituji. Ale dotčené obce, které nám stále mluví o školní autonomii a chtěly by i jinou autonomii - nemusím říkati jakou - ony mají autonomii, ale nechtějí jí užíti. Ať někdo poradí otcům libereckým, nebo ústeckým, nebo chebským, že by to mohli udělati tak, aby, stahovali obecné školy. Nemusili by míti na př. 6 školních obvodů nebo 5, jak to tam bývá, a jak to bylo docela přirozené tenkráte, když měli děti a když měli také peníze, dokud jich neutratili zbytečně ve válečných půjčkách. Tenkráte to bylo přirozené, ale dnes, když peníze jim chybí a když dětí nemají, každý by uznal, že mají-li 5 obvodů po 3 třídách, mohli by míti 3 obvody po pětitřídních školách. To je úplně v jejich moci. A já vzkazuji Němcům, aby si přispíšili, aby ty obvody upravili, poněvadž nezbude jinak nám majoritě, resp. našemu exponentu, t. j. vládě, postarati se o to, aby německé děti vinou tvrdohlavosti pánů na radnici nebyly ve svém školním vzdělání zkracovány. My budeme musiti takový zákon připraviti sami, aby se takové školy stahovati musily. Pánové! Nežádali bychom na německých obcích nic zvláštního, neboť právě tento týden prošla novinami zpráva, že v Nuslích byla zrušena chlapecká škola, celá byla zrušena a dotčené děti byly přikázány do jiných školních obvodů. Recipe!
Padla nám tu s několika stran výtka, že prý zavíráme potřebné německé školy a otvíráme zbytečné školy české. Zdali jsme zavřeli jednu potřebnou německou školu, o tom by se dalo silně pochybovati, ale myslím, že by to nebylo žádné pokoušení Boha, kdyby člověk na to bral jed; ale, že bychom zřizovali zbytečné české školy, to je, pánové, silné slovo. Podívejte se, my máme 12 menšinových škol teď nově zřízených, kde před tím o škole nebylo vůbec potuchy, které mají přes 300 žáků. Máme 44 škol, které mají přes 200 žáků, máme 122 škol, které mají přes 100 žáků a 251 škol, které mají přes 40 žáků, kteréžto školy vykazují tedy počet dostatečný pro školu veřejnou, a měly by tyto školy býti vydržovány dotčenými obcemi a zatím je vydržuje dosud stát. Tedy stát těm německým obcím dává dar a proto by bylo povinností, kdybyste alespoň pro kousek rozpočtu hlasovali. (Veselost.) Bylo nám zde řečeno, že prý žádosti německé za zřizování škol jsou zdržovány, resp. protesty proti rušení škol. Jestliže se to děje, tedy je to odsouzeníhodná, ačkoliv, když vám potom přijde to rozhodnutí spravedlivé zčerstva, také vás to neuspokojí. Mám silné podezření, pánové, a to to, že jsme se ještě dosti neodrakouštili a že budeme míti u zemské školní rady ještě ty šuplíky, ve kterých ležely žádosti o české školy dokonce 5-10 let, žádosti o české školy, které měly býti zřízeny v uzavíraném území a kde byl prokázán 5letý průřez 40 a více dětí, kde, pánové, ty školy zřízeny nebyly, poněvadž ta zásuvka měla tu podivnou vlastnost, jak tam česká žádost přišla, již se zásuvka neotevřela. Možná, pánové, že tam ještě taková zásuvka zůstala a koná tu svou funkci. Já bych toho ale litoval. Musím říci, že nemůže si dnes žádný Němec a nikdo cizího jazyka, Maďar, Polák naříkat, že by se u nás nemohl vzdělati ve svém jazyce. My Němcům nic neodpíráme. Přece máme známou věc, že jsme svého času na Slovensku převzali asi 23 německých škol a že dnes je jich tam asi 110 a ještě jsou tam paralelky. Je tedy vidět, že o animositě vůči Němcům není řeči a že se jedná o skutečnou potřebu, ale chci říci, že si nemůže žádný příslušník nečeskoslovenské národnosti naříkati, že by neměl příležitosti vzdělávati se ve svém jazyce. My jsme to svého času od německé samosprávy bohužel dosíci nemohli a naši němečtí spoluobčané ve Vídni, v Budějovicích a v těch místech, kde byly české děti vháněny do německých škol, raději vychovávali darebáky, než aby byli dovolili, aby byli vychováni řádní Češi. Mám pravdu, když užívám toho ostrého slova, to, pánové, můžete souditi z toho, když vezmete vídeňské německé listy a čtete tam soudní síň, vidíte, že veliká většina lidí ztracených nebo na nakloněné ploše se nalézajících má česká nebo slovenská jména. A proč přišli ti lidé na scestí, na šikmou plochu? Poněvadž byli vháněni do škol, kde nerozuměli tomu, co se jim přednášelo, kde nemohli býti náležitě vyučováni ani katechetou, ani učitelem, poněvadž tam byli jen proto, aby vyplňovali to místo v té škole, poněvadž tam byli jen proto, aby pro ně nemusily býti zřizovány české školy, kde by mohli býti vychováváni na jediném zakládá, který je správný, totiž na základě jazyka mateřského. Pánové, já zde klidně řeknu a nikdo mi nebude z naší strany odporovat: My Němcům nekřivdíme a křivdit jim nechceme, poněvadž jsme sami dostatečně poznali, jak je to hořké, když člověk trpí křivdu. A jestliže nám teď v republice přibývá a Němcům ubývá v tom nebo jiném směru, pánové, tak to není žádná křivda na vás spáchaná, nýbrž je to pouze spravedlnost vyrovnávací. Až toto uznáte, přátelé, pak bude čas teprve podati si ruce, jako jste dnes několikráte řekli. Ale to nejde, abyste to uznávali jenom tady, to byste dělali tu politiku, kterou dělávali někdy naši staročeši a po nich mladočeši, že jinak mluvili ve Vídni a jinak doma. Té politiky se musíte vyvarovati a musíte nejen zde mluviti, nýbrž musíte mluviti to také doma, na svých schůzích. [.Sen. Polach (německy):To je utrhání na cti, že my zde mluvíme jinak než doma! To my neděláme!]