Jak to ve skutečnosti vypadá s těmito ustanoveními v zákonech o pozemkové reformě, ukazuje nám jasně případ v Líčkově. Líčkovský dvůr je majetkem pivního barona Drehera, má přibližnou výměnu 100 ha a byl přikázán akademickému malíři jménem Brázda z Prahy, Jak akademický malíř přijde ke dvoru, nedovede si ovšem nikdo vysvětliti. (Sen. Lotu [německy]: Maluje tam krávy! - Veselost.) A právě líčkovský dvůr je drastickým příkladem, poněvadž ukazuje, jak se pozemková reforma provádí. Tam bylo při sepisování protokolu dělnictvu namluveno, aby žádalo další setrvání na starém pracovním místě. Líčkovský dvůr má asi 600 až 800 kop chmele a nelze ke zpracování chmelnic přibírati české dělníky z táborského nebo píseckého okresu, nelze k tomu také bráti slovanské dělníky, dlužno je zpracovati vyučenými dělníky, a proto se také pokoušeli ponechati je na tomto dvoře. Nyní se jim ztrpčuje život všemožně a nutí je k dobrovolnému opuštění pracovního místa. Jak tyto šikany vypadají, nechť ukáže několik příkladů.
Silný vítr působí, že se u jednotlivých chmelových keřů ulámou hlavičky. To však nelze klásti za vinu dělníkovi. Pan akademický malíř Brázda však neuznává živelních sil a trestá své dělníky za to, že vítr uláme chmelové hlávky, deseti korunami za sazenici. Je samozřejmo, když panuje silný vítr a dělníkovi se zláme asi 10 kop chmele, že pak dotčený dělník majiteli panství může ještě dopláceti. Jiný případ. Při zorávání chmelnice stane se velmi snadno, že se přes největší opatrnost nějaká chmelová sazenice vyvorá. Co nyní učiní pan akademický malíř Brázda? Trestá své dělníky 20 korunami za každou vyoranou chmelovou sazenici. Na tomto dvoře se dále přihodilo, že jedna dělnice, válečná vdova, která na rozkaz pana majitele panství musí své děti posílati do české školy, musila na panství pana Brázdy pásti 15 krav. Připouštím, že v tomto státě pobíhá dosti telat, ale mnozí vlastně nevědí, co to znamená pásti 15 až 20 krav. Je samozřejmo, že tato žena nemůže tomu zabrániti, aby se některé tele nezaběhlo někdy na pozemek sousedův. Na stížnost v této věci přednesenou byla dělnice na místě propuštěna. Vidíme tedy, že také dělníci jsou těžce postižení pozemkovou reformou. Nejen že jsou nuceni posílati své dětí do české školy, jak praví vyhláška v Novosedlech ze dne 18. prosince; praví se tam: >Dále se s důrazem upozorňuje na to, že je také v zájmu zaměstnanců německé národnosti, kterým záleží na tom zůstati ve službách českého majitele panství, aby svoje děti posílal do české školy, aby se tak konečně zaměstnanci mohli dorozumívati se svým zaměstnavatelem.<
Přichází však ještě něco jiného v úvahu, jedná se o to, jak tito dělníci u zaměstnavatele bydlejí. Ve dvoře v Morech bydlí rodina deputátníků o 6 členech, z nichž 4 pracují ve dvoře, v bídné komoře 3 m široké a 5 m dlouhé, jen jedním oknem opatřené; z plochy 15 m2 zabírají kamna ještě dobře 2 m2. Byt sloužil dříve dělníkům za sklep na brambory, kůlnu na dříví a na uhlí, nezřídka také za chlévek pro drobný dobytek, a nyní tam nacpali dělníky. Ve dvoře v Žiželicích, který dříve patřil Hillerovi a Dietrichovi, nenaleznete dnes jediného německého dělníka. Jestliže v Morech v tam té díře byla přece ještě nějaká podlaha z prken, tož v Žíželicích tam, kde tito dělníci bydlí, je jen dláždění z cihel a ovšem nelze tam mluviti o nějaké posteli. Ve dvoře v Hokově vede špatně krytý kanál s močůvkou předsíní dělnického bytu. Nemůžete si učiniti představy o tom, jak proti všem zdravotním pravidlům vlastně dělníci bydlí u nového majitele. Dělnictvo musí následkem toho tělesně a duševně hynouti. V Heřmanově dělníci úplně přišli o práci. (Sen. Löw [německy]: Tam, kde tak dlouho nebyly žádné obecni volby?) Ano, tam žádali o přidělení půdy. Byla dělníkům také půda slíbena, někteří dokonce již předem složili obnosy 300-1000 korun, dodnes však neobdrželi ani přikázanou půdu, aniž jim byly vráceny peníze. Našim soudruhům, kteří u pozemkového úřadu intervenovali, chtěli celou věc popříti. Vidíte tedy, jak se s dělníky jedná v místech, kde tyto dvory byly přikázány českým majitelům. Všude přicházejí němečtí dělníci o svoje pracovní místo. Berou se tam lidé, kteří často nemají ničeho více nežli nějaký koš, nějaký pytel anebo pár hadrů a kteří jdou od jednoho dvora ke druhému. Tak se věci mají. Při zaopatření dělníků klade se za podmínku, že tito dělníci v uplynulých dvou letech musili pracovati alespoň 150 dní. Toho obzvláště velcí pachtýři užívají k tomu, aby dělnictvo připravili o jejich práva. Dělníci, kteří po mnohá léta den ze dne pracovali, musili na příklad letos v době žní zaháleti, aby se zmenšil počet pracovních dnů, tedy v době, kdy bylo práce dosti. Tímto způsobem chtějí tisíce dělníků připraviti o jejích nárok na odbytné. Majitelům je přece známo, že jsou povinni, jak se ve smlouvě praví, platiti odbytné dělníkům při neoprávněném propuštění. Oni jich nepropouštějí, nýbrž nutí je, aby samí dobrovolně práci opustili, poněvadž to dělníci tam již nemohou vydržeti. Do Deštnice dostavila se před několika dny přidělovací komise. Z 31 vnucených pachtýřů, kteří měli neštěstí, že jsou Němci, neobdrželi ani jediný kouska půdy. Naopak těm, kteří dosud měli půdu v nuceném pachtu, byla odňata a zadána Čechům. Obec - a to je charakteristické - žádala o přenechání osamocené stodoly, poněvadž tam chtěla zříditi poštovní budovu. Tato stodola přikázána byla truhláři, který bydlí v Sádku. Truhlář je ovšem Čech a je prý mimo to starostou Jednoty Severočeské. Nikdo se netáže, zdali existence těchto 31 malých lidí jest ohrožena, nýbrž hlavní věcí jest, aby se dosáhlo šovinistického cíle. Přidělovací řízení se vůbec nezahájí, takže němečtí uchazeči nemají ani příležitostí, aby podali žádosti za příděl půdy, tím méně, ježto žádosti domněle příliš brzo podané se jednoduše házejí do koše. Zdali se to také děje se žádostmi lidí z Jednoty, nemůžeme kontrolovati. Charakteristické je také, jak se v pozemkovém úřadě pracuje. Znám případ, kde 4 nebo 5 malým držitelům bylo ze dvora Liběšic, patří nebo patřil baronovi Zernerovi, přikázáno několik strychů pozemků, když zákon o malých pachtech nabyl platnosti. Tehdy se těmto lidem řeklo, že přikázanou půdu budou moci nabýti koupí. Z toho vychází, že tato okresní rozdělovací komise sama, anebo jak se jí říká, věci nerozuměla. Ale dodnes nebylo provedeno ani vtělení do knih, ani se od těchto lidí, kteří na půdě hospodaří, nežádalo pachtovné. Vlastník praví, že mu do toho ničeho není, že ti lidé obdrželi půdu od pozemkového úřadu a tam že musí platit pachtovné. Pozemkový úřad zase říká: Ne, my jsme vám půdu sice přidělili, ale pachtovné nevybírá pozemkový úřad. Vidíme tedy, když již takový ubožák Němec obdržel před léty přiděleno kousek půdy, že se pak vedou dlouhé procesy sem a tam tak dlouho, až se mu půda jednoho krásného dne zase odejme a přidělí jinému. Tak vypadá tato pozemková reforma všude, jak jsem vám nyní vylíčil ze žateckého území. Vidíme jíž dnes, že tam mezi zemědělským dělnictvem panuje hromadná bída, a že tito dělníci upadnou ještě hlouběji do bídy, nezasáhne-li se s nějaké strany, nedovolí se, aby tito pachtýři s dělnictvem pak úplně podle libosti jednali. Vidíme tedy, jaké spousty tato pozemková reforma nadrobí, vidíte, že při celé této pozemkové reformě nedocílíte účelu, kterého se má docíliti, totiž dáti půdu tomu, kdo rozumí ji obdělávati, nýbrž vidíme systém, kterého se používá jedině k pocestování, aby německé krajiny pokud možno rychle byly počeštěny. Poukázali jsme již opětovně na to, že způsob provádění pozemkové reformy také se stanoviska národohospodářského je zločinem na státě samotném. To se již ukáže, až několik let od této pozemkové reformy uplyne. Budeme pak míti ještě více bídy ve všech oborech zásobování, nežli jí máme jíž dnes, poněvadž roztržením a rozbitím velkostatků jíž předem je vyloučeno racionální vytížiti půdy. V žateckém chmelném kraji, kde se pěstuje asi 90.000 kop chmele, byli zatlačeni četní dělníci ze svých pracovních míst a byli nahrazeni zemědělskými potulnými dělníky, čímž se jen docílí toho, že také kvetoucí chmelařství upadne, poněvadž tam jsou k potřebě jen usazení vyučení dělníci, takže se těmto jen škodí a přistěhovalým neprospěje.
Ze všech těchto důvodů a zejména proto, poněvadž se existence německých zemědělských dělníků u nás podkopává a poněvadž chcete kulturu dětí německých dělníků, které posíláte do českých škol, násilně a brutálním násilím potlačovati, musíme rozpočet zamítnouti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr Franta (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Petříkovi.
Sen. Petřík: Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu jako jiná léta i letos, abych promluvil ke kap. IX., a to k oddílu, týkajícímu se pozemkového úřadu. Všechna minulá léta stěžoval jsem si a žádal jsem pozemkový úřad, aby zařídil své práce ták, aby půda mohla býti přidělena drobným žadatelům, po případě i těm, kteří dostávají zbytkové statky, včas, aby na ni mohli vykonati podzimní práce. Poukazoval jsem na to, že dostává-li přídělce půdu opožděně, že již pak může orati pouze jednou, hluboko, nemůže strnišťata podmítnouti, že nemůže již v poslední chvíli voliti ani případné plodiny, nemůže si udělati patřičný rozvrh, jak by se to dalo, kdyby měl půdu včas, že se to objeví v malé sklizni příštího roku a když v malé sklizni, v nepatrné sklizni, tudíž že dotyční přídělci, kteří svou práci věnují třeba zbytečně, kteří se zbytečně dřou s rodinou, že vynaloží po případě do toho hnojivo a osev, nepřinese toho užitku, jak by měl přinésti, vzniká škoda pro přídělce. Když je jich mnoho v obci, pak tím vzniká škoda samozřejmě větší pro celou obec a když pro celou obec, tak i pro celý stát a pak se projeví v celém státě ohromná škoda národohospodářská.
Poukazoval jsem na to, že nikdy celá ta léta přídělci drobní nevěděli, zač půdu kupují. Řekl jsem, že již se stanoviska obchodního - a proč by to nemohlo býti považováno také za určitý obchod, poněvadž se půda kupuje, nedává se do pachtu, že by bylo záhodno, aby drobní přídělci věděli, když podepisují souhlas s přídělem, co jejich příděl bude stát. To nestalo se za minulý rok a tím méně může se to státi letos.
Poukazoval jsem dále na to vždycky, že zbytkové statky se přidělují podle mého názoru levně, a to tak přibližně levně včetně budov, jako se přiděluje drobným přídělcům půda, bez budov. Stojí-li drobného přídělce l ha půdy 3 tisíce, po případě 4 tisíce, kupuje za tutéž cenu zbytkař zbytkový statek i s budovami.
To jsou věci, které by neměly býti, myslel bych, že zvláště by mohly býti prodávány ty zbytkové statky poměrně dráže, které se dávají lidem majetnějším, tedy ne zaměstnancům. Letošního roku, slavný senáte, počal pozemkový úřad a komisariáty pracovati tuze opožděně. Program letošní je mnohem větší než předchozí, má býti přiděleno 240 tisíc ha půdy, to žádný rok nebylo. Práce, které jsme konali letos v červenci, měli jsme před tím v r. 1924 hotovy již v únoru a březnu. Samozřejmě, že za těch okolností, kdy přiděluje se teprve teď ve většině případů nikdo orati ještě nemůže a tak škody, protože je také program větší, budou o mnohem větší, než byly v letech předchozích.
Cena přídělů není známa také letos. Že tvrzení moje, že se zbytkové statky prodávají poměrně levně, jest správným, chtěl bych dokázati tím, že asi před 2 roky přidělen byl zbytkový statek v Horní Lukavici rolníku p. Škrábkovi z Lišic, který dal svůj dvůr k disposici. Letošního roku hledal na dvůr ten kupce a žádal za něj 900 tisíc, přes to, že on zaň zaplatil pouze asi 280 tisíc. Pravda, on ho nabízel se zařízením i se sklizní. Ale jaká pomoc, já tu sklizeň i s tím zařízením nemohu odhadnouti na více než na 400 tisíc tedy ten zbytkový statek počítal si na ½ milionu, tedy nejméně 200 tisíc chce na něm vydělati.
Je viditelno že by se pro takové lidi měly zbytkové statky prodávati dráže. Nejhorší při tom ale je - a to jsem již minule vytkl - že za zbytkové statky bývá cena zbytečně snižována a drobný příděl zdražován.
Jinak s pozemkovým úřadem vycházím velice dobře a nechci mu dělat žádné potíže. Nemám valných výtek. Kdybychom to dělali sami, musily by se nám některé věci také vytýkat, to je bezesporné. Protože letos zbytkové statky ještě zadány nejsou a je jich veliká spousta, žádám, aby, pokud nebudou přiděleny zaměstnancům, kteří přišli o své zaměstnání, byly počítány za ceny poměrně vysoké. Já bych na to nejraději udělal nabídkové řízení a kdo dá víc z těch, kteří mají nárok podle schopnosti a stavu, tomu aby se to dalo.
Považují za vadu, že letošního roku budou zbytkové statky přiděleny tůze pozdě. Je pravda, pozemkový úřad učinil opatření, že ti kteří na zbytku hospodaří, majitelé nebo nájemnicí jsou povinni obdělat a osíti půdu: - která je k osití pro podzim určena. Toto opatření považuji také jen za opatření nouzové. Ti, kteří na zbytcích hospodaří a vědí, že jim již nezůstane, ti si s tou hospodářskou prací velkou starost nedají. Je dále otázkou, zda půdu, která potřebuje hnojení, ve skutečnosti také vyhnojí. A dále je otázkou jakou jakost osiva dají do toho pozemku. Pak je další otázka, že k vůli náhradám za tyto práce, po případě k vůli náhradám i za to, co tam není a to bývá u hnojení, budou se žádat náhrady, na které ten, kdo takový zbytek dostane, nebude moci přistoupiti a vzniknou z toho těžké spory. Toto pozdní přidělování půdy, zvláště takového množství zbytků, bude míti za následek samozřejmě velké poškození. Jde mi hlavně o to, že budou poškozeni ti ze řad zaměstnanců, kteří samozřejmě nejsou kapitálově silni, kteří se na takovém přiděleném zbytkovém statku velmi těžce uchycují, a tvrdím, že bude jejich existence tímto stavem už napřed velice stížená. Mezi těmi, kteří se ucházejí o zbytkové statky, je také velké znepokojení k vůli tomu, poněvadž se domnívají, že zbytky budou přiděleny teprve po volbách. Oni v tom vidí tlak, aby museli vykonávati agitační práce pro určitou stranu za slib, že se jim zbytek přidělí.
Považoval jsem za nutné na to poukázat a prosil bych, je-li to vůbec proveditelné, aby pozemková pětka o přídělu zbytků rychle rozhodla. - Apeluji na strany, které jsou zastoupeny v pozemkovém úřadě a jsou za něj odpovědny, aby hleděly, aby zbytkové statky byly přiděleny před volbami, aby bylo dokázáno, že tyto obavy nejsou oprávněny.
Slavný senáte! Za český západ vyslovuji mile rád a velmi ochotně státnímu pozemkovému úřadu uznání a dík za to, že u nás umožnil, aby bylo provedeno přídělové řízení na státním velkostatku Červené Poříčí, který sestává ze 7 poměrně velkých dvorů, dále že přidělil městu Plzni 4 dvory panství Chotěšovského - je jich totiž 5 - s výměrou skoro 1000 ha půdy zemědělské a dále, že nám pozemkový úřad umožnil, že jsme provedli velmi výhodně přídělové řízení na dvorech panství Dolní Lukavice-Příchovice. Jsou to opravdu věci, které pro český západ znamenají velké hospodářské povznesení a velký úspěch. Nesdílím názor předešlého řečníka kolegy s německé strany Bartha, který se obává, nemíním, že by to nebylo pravda, co tvrdí, je to starý muž, který má své zkušenosti a své názory opírá o určité zjevy prozatímní, ale tvrdím se svého stanoviska, že pozemková reforma nepřinese méně užitku, tedy méně plodin zemědělských, nebo vůbec zemědělských výrobků, nežli mohly dáti velkostatky.
Slavný senáte! Můžeme v celé řadě případů nebo ve všech případech tam, kde se velkostatek chlubil, že oře parním pluhem, dokázati, že náš drobný lid musí jíti na takové pole s motykou a pákou a vyvraceti balvany, na které naráží, když oře pluhem, nikoli parním, ale taženým kravami. To hluboké orání totiž mohlo býti jen tam, kde skutečně byla ornice. Tam, kde pluh vyskočil, šlo se dále, kde se orati mohlo. Tvrdím, že drobní zemědělci budou obdělávati půdu tak, jako velkostatek. Jejích sklizeň bude průměrně stejná, jako sklizeň velkostatku. Některý velkostatek bude míti ovšem vždycky vzorné hospodaření, ale poněvadž u drobného člověka se sklidí všechno, všechno se dostane do stodol včasnou sklizní a opatrným zacházením, i kdyby bylo na poli viděti menší úrodu, dostanou ji zase drobní lidé domů celou, a tím se vyrovná sklizni, o které se soudí, že je velice dobrá. Drobný zemědělec posílený půdou bude držeti průměrně více dobytka na hektar, než velkostatek. U drobného zemědělce převládá nikoli kůň nebo vůl, nýbrž kráva. Je tu rychlý dorost, poněvadž kráva, která nebude plodná, nemůže býti zemědělcem držena. Je tu velké plození dobytka, je tu mnoho masa, mléka, tuku, o mnoho více drůbeže, takže nebude žádné zkázy hospodářské, naopak zlepšení. Drobný člověk nemůže to všechno spotřebovati. Vidíme to u nás, jak drobný člověk již shání, jak zaříditi družstva mlékařská a jiné prostředky, jak by svůj výrobek snáze a úspěšně prodal.
Letošního roku, slavný senáte, končí pacht podle §u 63, tedy vnucený pacht. Měli jsme zde předloženu osnovu vládního návrhu na prodloužení vnuceného pachtu. Zase takovým osudem že se proti projednávání této osnovy postavila určitá strana, nemůže tento zákon býti projednán. Co to znamená? Jakou spravedlnost mohou lidé v tom spatřovati, když v tomto našem sboru, který si předešlí řečníci tak chválili, vidí, že loňského roku jsme udělali zákon o prodloužení drobných pachtů, zákon oproti rolníkům, kteří mají 25 ha, ale že velkostatkář se 150 a více ha nemusí pacht prodloužiti. To je demokracie nevysvětlitelná! Potřebujeme, toho zákona v historických zemích, ale zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jestliže se někdo holedbá, že ho udělá brzy, až se sejdou nově zvolené sbory - mám obavu, že to bude tuze pozdě, poněvadž všechny pozemky budou pachtýřům odebrány. Všechny vnucené pachty nebyly přiděleny v roce 1920, některé byly přiděleny také až v roce 1921, a tu by pacht běžel ještě do konce r. 1926. Ale tvrdí se nám, že všechny pachty končí letošním rokem a není prý žádného východiska a nikomu nemá býti řáděno, aby se soudil s majitelem, velkostatkářem, protože počal pacht r. 1921, a že musí končiti r. 1926 a nikoliv r. 1925. Tento zákon měl býti určitě obnoven, a je chyba, tvrdím, že obnoven nebyl.
Vážení pánové! Kolega dr Seifert slíbil při poznámce kolegy Havleny o obecním statku, že se o tom obecním statku ve své řeči také zmíní. Nezmínil se, já říkám, že v temperamentní řeči, kterou měl, na to zapomněl. Byl bych velice rád slyšel, co by o té věci byl řekl, jak on na tu věc nazírá a jak by nás byl přesvědčil, že požadavek jeho strany, aby tento zákon byl zrušen, opraven atd., je spravedlivý. Mně by pan dr Seifert nemohl dokázati, že jeho strana má pravdu.
Chci na některé věci, které se týkají zákona, tuším, ze dne 17. července 1919, č. 421, třebas i historické, poukázati. Zvyk bráti užitek z obecních lesů, polí a luk je prastarý. Ale v původní obci bral užitky z obecního pozemku a lesa každý. Uhlí v té době kupováno nebylo, a přece mohli bychom říci: nikdo nejedl syrové, všichni vařili a všichni úkolovali potřebu, kterou v domácnosti měli. Teplo se obstarávalo dřívím a nikdo toto dříví po těch vesnicích nekupoval. Stavěl-li kdo v takové obci domek, hradbu nebo kolničku, každý bral si z lesů, které tu byly, obecní nebo panské, dříví bezplatně. Staré domky byly stavěny výhradně z dříví, tyto stěnové klády, na které byla nahozena lepenice, vidíte všude. Tedy dům byl postaven úplně ze dřeva, které se nekupovalo. Je pravda dále, že každý bral stelivo z lesa, malý i velký, nikdo tehdy nestlal slámou. Já pamatuji, že ani rolníci slámou nestlali, v té době měli málo slámy, hospodařilo se tak, že jim sláma nestačila na krmení a pokrytí doškových střech, které v té době převládaly. Tento poměr trval až do doby, kdy se počalo se stavbou železnic, t. j. do doby, kdy počalo dříví nabývati ceny směnné, ne tedy pouze užitkové a mohlo se prodávati.
Zákon o obecním zřízení z r. 1864 v §u70 pokouší se tehdy řešiti otázku obecního statku a zdá se, že zákonodárce směřoval k tomu, aby postupem doby zaniklo právo starousedlých úplně. Ustanovil, že užitky po rozparcelovaných usedlostech přicházejí na obce; byla-li změněna kultura na pozemku, tvořícím obecní statek, zaniklo právo na braní užitku na tomto pozemku; dále byl-li dán pozemek, který tvořil obecní statek, někomu do užívání nebo pachtu, jako byli držitelé a chovatelé býků a kováři, kteří musili dostati pozemky, chtěl-li si držeti plemeníka, v takových případech ztratil ten pozemek právní povahu obecního statku, poněvadž ten kovář nebo držitel plemeníka nebyl starousedlíkem a pozemků mohli užívati pouze starousedlíci. Jakmile přešly na někoho jiného pachtem, propůjčením a podobně, ztratily titul obecního statku a staly se obecním jměním.
Chybou zákona bylo, že v §u 70, který stanoví: >Co se toho týče, zda občané mají právo k účastenství na užitcích obecního statku a jakou měrou tohoto práva užívati mohou, spravovati jest se obyčejem dosavadním, jemuž nebylo odporováno, s tím však omezením, aby žádný občan, jenž má právo k užitku, nebral z obecního statku většího užitku, než pro dům a statek potřebuje, leč by zvláštní titul právní dopouštěl z toho výjimku<, opomenuto bylo stanoviti, že ten zvyk, o který se zákon z roku 1864 opírá, musí býti ve všech obcích, kde je obecní statek, zjištěn právně, jaké množství a ve kterém čísle měli nějakou výměru, zdali ti, kteří něco berou, mají celý díl, nebo poloviční nebo čtvrtinu. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)
Někde byla v užívání dokonce 1/28. Mělo býti uloženo zákonem obcím, že to do pěti let musí býti zjištěno a provedeno a řádně protokolárně zapsáno. Kdyby se to bylo stalo, kdyby byl zákonodárce mohl býti tehdy tak opatrný, pak ovšem neměli jsme žádných sporů o obecní statek, protože by byl zákonodárce také zjistil, co na tom statku usedlí vykonávají, jaký užitek béře každý, kdo v obci bydlí. Tehdy před rokem 1864 snad to byli pouze starousedlíci, kteří musili postaviti školu, když jí bylo třeba, na svůj náklad, musili dáti obci povozy, když se potřeboval obecní domek pro kováře nebo pro chudé, musili ho postaviti, musili spravovati cesty a byli-li v obci chudí, musili je živiti po střídě.
Kdyby to bylo bývalo zjištěno a starousedlíci by bylí musili tyto povinností konati, pak by se o užitek z obecního statku vůbec nikdo nerval, neboť, čím více by bylo parcelováním usedlostí starousedlíků ubývalo, tím tíživějšími by se byly stávaly připadající na ně povinnosti. Jestliže jich bylo napřed 30 a nyní na př. 10, stavěti obecní domky, živiti chudé, opravovati cesty a poskytovati vše, co obec potřebuje, byli by se sami těch užitků vzdávali, tak jako se to stalo ve sporu, který jsme vedli se starousedlíky v obci Uňovice na Kdýňsku, když byli přinuceni zaplatiti napřed výlohy, které obec má a teprve potom, zbylo-li něco, mohli si vzíti užitky z obecního statku.
Po provedeném sporu vzdali se sami nároku na užitky, poněvadž by ten užitek byl vlastně pro ně škodou. Kolem r. 1884 anebo před tím rokem, tedy za 20 let po vydání tohoto zákona, zjišťuje se, že starousedlí v mnoha případech zmocnili se veškerého obecního majetku, který tvoří obecní statek, že si jej nějakým způsobem zajistili do svého vlastnictví. Zemský výbor za tím pak šel, prováděl statistiku na základě stížností, které se v této věci podávaly. Lid tehdejší byl neuvědomělý, nevěděl, jak čeliti těmto věcem. Za to páni starousedlíci se poradili s právníky, jak dobře to provésti, a poněvadž jejich byl starosta i radní a vůbec celý sbor, provedli to s advokátem tak, jak chtěli. Zemský výbor zjistil, že starousedlí podávají žaloby na obce, aby obec byla odsouzena k tomu, aby jim přiznala vlastnické právo na základě nepřetržitého užívání toho majetku. Tato žaloba pak byla samozřejmě projednávána u soudu - ačkoli neprávem. Obec byla o žalobě vyrozuměna a vyzvána, aby vyslala ke stání svého zástupce, ale samozřejmě, poněvadž vládli v obci starousedlí, obec žádného zástupce neposlala a žalobu prohrála.
Z případů, které jsou hodně křiklavé a padají na váhu, je to na okrese domažlickém obec Mrákov, kde si starousedlíci vyvlastnili nejenom lesy, nýbrž i cesty a veškerý majetek ostatní, který patřil obci, každé náměstíčko, veškeré domky obecní, a jsou podílníky veškerého majetku obecního. Dále je to obec Oboč v okrese kdyňském, která si vyvlastnila lesy i pastviny. Jinak vyvlastněných částí lesů je nespočetné množství, ale o tom se nechci rozšiřovati.
Sporů o obecní statek stále přibývalo uvědoměním občanstva v obci, kteří nechtěli trpěti takovéto hospodaření, poněvadž starousedlí se vymykali povinnostem, které měli za to plniti. Stěžovatelé se domáhali, aby starousedlíci nebrali tolik, poněvadž potřeba domů a statků není taková, nebo protože některá usedlost byla rozparcelována nebo klesla na polovičku nebo jenom na čtvrtinu a dále proto, že starousedlí musili býti přinucování konati povinností: živiti chudé, spravovati cesty, opravovati domky obecní atd.
Poměry byly takové, že se zdály býti naprosto nesnesitelnými. Starousedlým pomáhalo všechno, pomáhal jim zákon o ochraně lesů, protože oni jako správci obcí vykonávali tu ochranu a vykonávali ji tak, že drobné uživatele vyháněli z lesů, ale oni si v lese mohli dělati co chtějí. Drobní uživatelé přišli tímto způsobem o své právo. A řeknu: Kdyby byla bývala tehdy taková demokracie, jako je dnes, byli by obecních lesů užívali právě lidé malí, chudobní a nikoliv lidé bohatí, kteří jich nepotřebovali. Ale v obci měli starousedlí moc jako ovladatelé obcí a proto na jejich stranu se klonilo vítězství, a oni zvítězili. Ale demokracie po převratu v našem státě nemohla trpěti, aby u nás panoval takový zákon.
Poukazují na to, že v celém revolučním Národním shromáždění nebyla žádná strana, která by se byla o tu věc brala. Byla tu jedna strana, která nechtěla, aby to bylo moc prudké, aby se aspoň to šestileté dělení užitku z lesů na polovic provedlo a aby malí držitelé, kteří nemají 8 ha výměry, měli nárok na 8 let pachtovati pozemky, kterých užívali. Ale nyní našla se strana, která prohlašuje zákon o obecním statku za křivdu a zcizení majetku. Kdyby to byl býval majetek starousedlíků, nebyl by se jim bral, jako se nebral majetek starousedlíků, kteří v letech 1884 až 1914 si ho přivlastnili. Na Blatech jsme zachytili několik případů, které musily býti zrušeny, ač již byly skoro hotové. Kde se však zjistilo, že okresní výbor schválil postup pozemků starousedlým, tam jsme to již nemohli vzíti. Tedy jsme nikomu žádné majetky nebrali, jen právo požitečné na majetek, který patřil obcím. Ale postup právě té strany, za kterou pan kolega dr Seifert mluvil v této věci, je tím méně vysvětlitelný, protože ona do Národního shromáždění revolučního si vzala za poslance Vojtěcha Čiperu z Kyšic u Plzně, který se svou organisací vždy vedl boj proti starousedlým. Vždyť tatík Vojtěcha Čipery vedl spor o obecní statek před 30 a 40 lety (Hlas: Ve prospěch obce!) ve prospěch obce! Páni národní demokraté, tehdy Mladočeši, byli proti nárokům starousedlých. Teď se karta obrátila, nemají Čiperu, nyní mají Bergmana. Tehdy byli proti změnám obecního statku, nyní, co mají Bergmana, který říká, že je to křivda, říkají také, že je to křivda. Tehdy bylo to dobré, poněvadž měli Čiperu, nyní to dobré není. Dělají to stejně jako s dělníky: když agituje jiná strana mezi dělníky, je to špatné, avšak co oni dělají pro dělníky, to je znamenité. V tomto případě se musí strana ta poraziti sama, neboť tu nejde ani o právo a neprávo, jde o to, jestli obce, které již od roku 1926 budou bráti celé užitky lesní, nechají si to vůbec vzíti, a je otázka, jestli si menšiny dají líbiti od prof. Lukavského a jiných, kteří dělají zapřísáhlé menšináře, aby do této věci fušovali tímto způsobem? Vždyť přece musí každý, kdo v této věcí pracuje, vědět, že na českém západě nejsou jen obce české, ale také obce německé, jako Nýřany, Zbuh, Malešice a Kotíkov, kde je dnes většina česká.V obcích těch používáno bude příjmu z obecního statku na kulturní účely, zlepšení chudinství, na zavedení obecních knihoven, na nákup školních pomůcek a i bytů pro nebydlící. Národní demokracie chce obecní statek vrátiti těm starousedlým, kteří jsou a budou ještě nějakou dobu Němci? Těm se to nadhání. Kdyby byli opravdu národovci, kdyby se jím opravdu jednalo o menšiny, nemohli by to přece chtíti. To pánové musí věděti.