Není možno o tomto zákoně říkati, že musí býti změněn. Na zákoně tom se nemůže nic změnit, leda to, že starousedlí musí vrátiti obcím to, co jim po r. 1864 zcizili. Na věci nebudeme ničeho měniti. Domovináři a venkovští lidé si to nedají líbiti, a já bych rád viděl ten odpor, který by nastal, až by páni řekli, co chtějí s tím zákonem udělati. Není potřebí, aby se do toho angažovala, když jiná strana, které by na tom záležeti mohlo, nic v té věci neříká, musí-li to ona trpělivě snášeti.
V r. 1919 měli jsme odvahu zrušiti drobné užitky. Za platnosti tohoto zákona bylo také v obcích dovoleno drobným uživatelům v určité části lesa hrabati jehličí na stelivo, měli dále právo na braní pařezů z každé paseky, měli právo vyžíti v mytích trávu, brali si souše v lese. Tyto užitky jsme v r. 1919 zrušili. A když jsme měli tolik troufalostí, že jsme zrušili užitky našich drobných lidí, budeme míti tím více kuráže, abychom se bránili proti změně zákona, který je dobrodiním obci. Obecním majetkem to bylo a tím to musí zůstali. Nemůžeme připustiti ani změny ani prodloužení zákona.
Nám jde o to, aby obce nebyly nuceny vésti dvojí účetnictví. Je tu les, který tvoří obecní jmění a les, který tvoří obecní statek. My musíme hranice mezi těmi lesy odstraniti a nemůžeme dále trpěti, aby bylo vedeno dále oddělené účtování obecního statku od obecního jmění.
To jsem chtěl uvésti ve věci, která je příčinou, že turnus prací Národního shromáždění nemohl býti zpracován. Vše bylo blokováno k vůli obecnímu statku.
Prohlašuji za náš klub, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo má dále pan sen. Roháček.
Sen. Roháček: Slavný senát! Je to novotou u nás, že rozpočet na r. 1926 pojednáváme v tejto dobe nezvyklej. Toho príčinu vidím v prichodiacich voľbách. Pociťuje sa nervóza volebná na všetky strany. Parlament mal by ešte toľko potrebných návrhov uzákoniť a ono všetko odkládá sa stranou na budúce časy. Naší drobní ľudia hlavně čakali, že vládny návrh zákona o predlžení nútených pachtov podľa §u 63 zákona o predlžení bude ešte tejto jeseni pod strechou, totiž že bude z návrhu zákon. Význam tohoto paragrafu zvlášte na Slovensku Zasluhuje zvláštne ocenenie. V dobe, keď začína nezamestnanosť a v dôsledku toho i nespokojnosť medzi chudobným ľudom, ktorí nemal pôdy a bol odkázaný iba na zárobok na veľkostatkoch, bol robený prídelový zákon, v ktorom bolo pamätované na okamžitú výpomoc tomuto ľudu prídelom pôdy.
Dobré pevádzanie tohoto paragrafu a benevolentné posudzovanie žiadostí uchádzačov prinieslo na Slovensku zemedelskému ľudu mnoho dobrého. Nielen že sa mu prídelom zabezpečila najpotrebnejšia výživa, ale dovoľujem si prehlásiť to, že bez prevedenia §u 63 by sme bolí nemohli na Slovensku ani druhé ustanovenia prídelového zákona prevádzať.
Drobní árendátori boli z najväščej čiastky zemedelski robotníci a bezzemkovia, ktorí usilovným gazdovaním si mohli v krátkom čase obstarať živý i mŕtvy inventár, takže dnes prideľovanie pôdy do vlastníctva ich neprekvapí.
Pozemkový úrad sa mimo toho mohol presvedčiť, že sa jedná o osoby, ktoré poskytujú záruku riadneho hospodárenia a ktoré prez to, že sa jedná o pozemky pachtované, tieto dobre obrábajú. Zákon prídelový zo dňa 30. januára 1920 č. 81 síce stanovil, že pachtovná doba môže byť 6ročná, ale boly prípady, že sa rozhodnutím alebo dohodou stanovil termín kratší. Poneváč prevádzanie pozemkovej reformy nebolo do tej doby na takovýchto objektoch prevedené, bolo nutno drobným árendátorom pozemky, ktoré majú v pachtu, i naďalej zaistiť, V dôsledku toho bol prijatý nový zákon zo dňa 13. júla 1922 č. 214, ktorým sa pacht alebo podpacht pozemkov zabraných štátom podľa zákona záborového a uzavrený podľa §u 63 prídelového zákona na dobu kratšiu než 6 rokov predľžil až do úhrnnej doby 6ročnej.
Pozemková reforma zvlášte na Slovensku, kde sa týka veľkej väčšiny pozemkov síce potešiteľne napreduje, ale prez to nie je prevedená ešte všade, kde drobní árendátori majú pozemky podľa, §u 63 v pachte pridelené. Aby vývin týchto malých hospodárství, nebol zastavený a aby nebola ohrožená výživa týchto drobných árendátorov a ich rodín, je mútne pachty, či podpachty urobené na základe §u 63 znova obnoviť za tých istých podmienok na dobu ďalších 3 rokov.
Prídelový zákon v §e 15 zabezpečuje uchádzačom o prídel pôdy pri prevádzani pozemkovej reformy právo požadovať i prídel pozemkov do pachtu. V tomto paragrafe je stanovené, že do pachtu môže byť pôda zpravidla pridelená v blízkosti veľkých mest a priemyselných miest.
Toto ustanovenie ale nedostačuje. Náš požiadavok, ktorý vyše dvoch rokov tlumočíme, má umožniť prídel pôdy do pachtu, kdekoľvek za pozemková reforma prevádza. Taktiež nie je možno vystačiť s ustanovením, že do pachtu môže byť pridelená pôda iba jednotlivcom, ktorým hospodárenie na pôde je vedľajšiem povolaním alebo doplnkom obživy. Náš požiadavok prideľovať pozemky do dlhodobého pachtu pri prevádzaní pozemkovej reformy sa týka i osôb iných, pokiaľ dávajú záruku riadneho hospodárenia a ktoré sa domáhajú prídelu do pachtu s ohľadom na svoje zvláštne hmotné pomery.
Na Slovensku, kde sa jedná o uchádzačov výhradne z najchudobnejších radov zemedelského ľudu, musí byť toto stanovisko vzaté do povahy.
Toto neznamená, že robíme kompromis so zásadou súkromého vlastníctva, ktoré jedine považujeme za najlepšiu garanciu samostatností a usiľovného gazdovania jednotlivca, ale hovorím pre poskytovanie pachtu v širšom merítku, chcem len najchudobnejším uchádzačom pomôcť k prídelu a tým im poskytnúť obživu i možnosť, aby pred skončením pachtovnej doby si pozemok mohli do vlastníctva vykúpiť.
Prihováram sa hlavne za zemedelských zamestnancov a drobných dedinských živnostníkov, aby pokiaľ možno na prvom mieste tieto pachty dostali, aby odstupné na hotovosti mohli použiť pre zariadenie, najnutnejšieho živého i mŕtveho inventáru. Preto tento návrh zákona mal byť pojednaný ešte v tejto sesii Národného shromaždenia a nové Národné shromaždenie musí ši ho postaviť medzi prvé. Budú-li rentové pachty domkárom a zemedelským zamestnancom ma Slovensku poskytované, bude to znamenať ďalší krok k hospodárskemu oslobodeniu Slovenska, nehľadiac na to, že sa dostane zem veľa tisícom rodín, ktoré len v dôsledku svojej biedy by boly od dobra, ktoré prináša pozemková reforma, odtisknuté.
Len ľutovať možno, že socialistické strany ukvapene ženú do volieb a týmto odsunuté sú mnohé veci, na ktoré obyvateľstvo čaká. Na príklad úradníci čakali, že požitkový zákon bude prevedený. A nebude z toho nič. Ostávajú ďalej v neistote. Naša strana republikánska je na tom stanovisku, aby sa práca honorovala, aby každý podľa výkonnosti a zodpovednosti za svoju prácu dostal takú plaču, aby statočne mohol vyžiť, aby nemusel po prípade padať do osidiel korupcie. My úradnictvu štátnemu prajeme a zasadíme sa za to, aby táto reforma bola spravedlivá.
Ďalej sa odsunuje návrh na poštátnenie cirkevného učiteľstva na Slovensku. Učitelia sú zúfalí nad svojim stavom. Trpia tým veľmi hmotne, hlavne pri penzionovaní a stávajú sa stále odvislými od správcov škôl cirkevných. Najnovšie chcel kandidovať katolícky učiteľ zo Suchej pri Trnave na našu kandidátku a tu biskup >in partibus infidelium< dr Jantauš mu zakazuje byť kandidovaním, lebo vraj republikánska strana je protikrestanská a s tou katolícky učiteľ nesmie ísť. Či tu neni najvyšší čas, aby cirkevné školstvo bolo soštátnené?
My zo slovenského stanoviska prehlasujeme, že dotácia na meliorácie na Slovensku sú malé a nedostatočné. My máme mnoho pôdy na zlepšovanie, aby sme mohli výrobu zemedelskú u nás zdvojnásobiť.
Podpora pre pohromami a povodňami zničené kraje slovenské vyžaduje, aby bola spraveďlive rozdeľovaná zvlášte na kraje, ktoré sú ťažko povodňami poškodené.
Volebný boj je v prúde. Upozorňujem vládu, aby netrpela štvanice proti štátu a proti jednote československej, ale nemilosrdne posadila za mreže každého priestupníka poriadku. Kto demokraciu nepovažuje za povinnosť a poriadok, lež surovo jej zneužíva, není hoden, aby sa s nim demokraticky jednalo. Mysle sú rozbúrené a preto vláda nech použije svojej moci a aj proti tým, ktorí výhody štátu požívajú a pri tom proti štátu, Čechom a Slovákom štvú a stavajú múr, zeď, medzi nich. My predložený rozpočet ako najnižší od predošlých rokov, takmer na tretinu snížený, odhlasujeme ako štátnu nutnosť, ale pri tom pevne a neustále dožadujeme sa sníženia daní a daňovú reformu a upravenia katastru, ktorý by mal byť podkladom na výmer daňový do budúcností.
Za republikánsku stranu osvedčujem, že za rozpočet hlasujeme. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup: Slovo má dále pan sen. Koukal.
Sen. Koukal: Slavný senáte! Celý náš rozpočet je ve znamení škrtů a úspornosti, což je oprávněno, poněvadž celý náš veřejný hospodářský život musí se postaviti pod úsporný úhel, má-li přijíti do rovnováhy; proto i stát se musí touto zásadou říditi. Každý živnostník a každý obchodník v dnešní době, kde je téměř ustavičná krise, počítá, jak by vyšel, nejedná se mu o zisk, nýbrž jen, aby vyšel. To již stát také činí a nemáme mu toho za zlé. Ale přece bych několika slovy chtěl poukázati na to, že ne vždy jest šetrnost na místě.
V poslední době ministerstvo veřejných prací má zásadu, že při veřejných státních dodávkách zadává práce firmám nejlacinějším. Je-li tento systém správným a vhodným, nevím. Ale bývají to potom časté zjevy, že práce takto zadaná firmě nejlacinější, nebývá ještě ani dokončena, firma se položí, je ve vyrovnání a nejen že stát bývá ošizen na jakostí práce, a na tom, že musí pak jiné firmě za dodělávku více platiti, nýbrž taková firma zničí celou řadu malých živností a družstev, poněvadž tyto důvěřují, že když tato firma pracuje pro stát, jistě že i oni svého dojdou. Jistě se neprospívá národohospodářsky, zadává-li stát práce, o kterých ví - a na to má tolik odborníků - předem, že za takovou nízkou cenu, za kterou práci zadává, není možno, aby dodavatel dodával. Máme pří ofertách rozdíl až 100 %, kdežto při solidních firmách bývá rozdíl 5, 6, nejvýše 10 %. Tu jest předem vidno, že takové firmy nemohou to dodati tak, jak dosti přísné podmínky státní žádají, a firmy, které jim chtějí skutečně dostáti, nemají na takových dodávkách žádného zisku. Bylo by potřebí, aby při dodávkách byla z terna vzata firma ani nejdražší ani nejlevnější, nýbrž aby se dbalo na solidnost. A bylo by také potřebí, aby při zadávání těchto prací se hledělo k tomu, jak tato firma se k svému dělnictvu chová.
Stává se, že některé firmy oferují hodně lacino a pak to chtějí na dělnictvu ušetřit. Naproti tomu máme zase firmy tak solidní, že svému dělnictvu vyjdou vstříc, že mu dávají podíl na zisku a činí mu dosti velké výhody. A tu by bylo potřebí, aby start jako dobrý zaměstnavatel na to dbal. aby při takových dodávkách vybírala se firma sociálně cítící, která ve prospěch dělnictva se obětuje.
Dále by bylo potřebí, aby při státních dodávkách se nestalo jako se stává, že když už je práce odevzdána, kolaudace se dlouho neprováděla. Tím není vinno úřednictvo. Úřednictvo technické u úřadů politických bývá přetíženo prací, takže mu není možno, aby provedlo veškeré práce, a stává se, že kolaudace se provádí po 5 až 6 letech.
Představíme-li si, že dodavatel, zvláště malý živnostník nebo družstvo, musí tak dlouho čekati na kolaudaci, na svou 10% ratu a kromě toho i kauci, kterou tam mají složenou, je z té dodávky hotová škoda. Velké firmy dovedou si to vymoci. Ty jdou na ministerstvo, vytloukají to, hrozbou zastavením práce, jak se to obyčejně stává, ale slabší družstva a maloživnostník, řemeslník z obavy, že by práci po druhé nedostali, nejsou tak výbojní, a přicházejí za takových okolností o veliké obnosy a mnohdy kráte i dochází ke zničení jejich existencí.
Bylo by záhodno, aby se nevyskytovaly případy při politických správách, že technické síly - já neobviňují, že by to nedělaly správně, ale znám to z vlastní zkušenosti - byly prací přetíženy a navalilo se jednotlivcům tolik práce, že nemohou stačiti. V Brně mám případ, že činitelé jsou přepracováni a přetíženi prací a je potřebí, aby se ta práce rozdělila tak, aby ji bylo možno zpracovati a aby se vyšlo dodavatelům vstříc, když práci poctivě dodávají. Při tom oferování musí býti nejlacinější, když práci odevzdají, musí býti solidní, ale když se domáhají peněz, není možno je dostati, poněvadž kolaudace není provedena.
To by bylo, co se týká veřejných dodávek. Dále bych prosil, aby politické správy, jak v Brně, tak Užhorodě, v Bratislavě a jinde měly jistou část peněz k disposici, když se stanou živelní veliké pohromy, aby mohly ihned vypomoci. Stává se, že při živelních pohromách zvláště v horských krajích - sám jsem toho byl svědkem! - po takové průtrži jsou zničeny zvláště cesty a mosty. Když se to stane v době senoseče anebo žní, tu je potřebí, aby se okamžitě došlo na to pole a na tu louku, aby se úroda mohla zachrániti. To však není možno, jsou-li ty cesty zničeny. Zvláště horské vesnice nemohou to provésti, poněvadž jsou finančně slabé, a nemají tolik prostředků, aby mohly lidu zaplatiti, poněvadž ten, když nevidí peníze, nepracuje a když pak se přijde na politickou správu, řekne se: na takové věci peněz nemáme, A stačilo by přece 20, 30 až 100 tisíc, aby se v nejhorším případě mohlo okamžitě vypomoci. Co je to platné, když se přijde na místodržitelství, telefonuje se, telegrafuje se a ono pošle setninu vojska. Vojsko přijde, podívá se na místo a řekne: To pro nás není, my silnici stavět nebudeme, seberou se a jdou pryč. A ti lidé domácí říkají zase: nejsme k tomu schopni, nemůžeme stavěti, a poněvadž se nemohou dostati na pole, úroda hnije. A na místodržitelství se řekne: nemáme. Za Rakouska měli jsme k disposici vždy 20 až 30 tisíc, abychom mohli v takových případech hned vypomoci. Když již pomáháme a musíme pomáhati krajům živelními pohromami postiženým, bylo by na místě, aby vláda předem nějaký obnos dala k disposici, který se přece musí vyúčtovati - není to tedy marnotratnictví - aby se v takových případech mohlo hned pomoci. To jsou věci, které člověka skutečně bolí, když přijde a občanům musí říci: já jsem zakročoval tam i onde, ale nikde nic nemají. Proto musíte počkati, až to z ministerstva přijde. Ale do té doby je úroda zkažena a škoda je tím větší.
Několika řečníky bylo zde již mluveno, abych tak řekl, pro volby. Naše strana nečiní žádného takového prohlášení k volbám. My konali to, co nám povinnost kázala ve prospěch drobného pracujícího lidu bez ohledu na to, zdali se to někdy líbilo někomu, nebo ne. My jsme nedělali žádnou demagogii. My jsme musili své kulturní záležitosti kolikráte podříditi záležitostem veřejným, státním a národním. Učinili jsme to z přesvědčení, že republika potřebuje pevných, spojených rukou. Když jsme tak politicky rozdělení, je nutno, abychom v zájmu státu se podřídili společné práci ve prospěch národa. Kdo prodělal národnostní boj za německé vlády, ten se jistě usměje, slyší-li dnes takové hovory a nářky o tom, jak Němci jsou prý utiskováni. Vždyť, prosím, dítě se ještě nenarodilo a už chodili a nutili své dělníky, zaměstnance, že musí dítě posílati do německých škol. Tak daleko sahalo jejich německé sobectví. A dnes mám povídají, že my je utiskujeme. My v Brně při počtu 40.000 podle jejich soupisu - nás bylo ve skutečnosti 60.000 - měli jsme jedinou měšťanskou školu, kterou museli jsme si vydržovati vlastními prostředky. To byly křiklavé poměry. A dnes, kdy oni mají tolik škol, kolik jim patří - tam kde nemají žáků, nemůžeme všechny jejich školy ovšem nechati, musíme některé ubrati - dnes mluviti o útisku je jistě přehnané. Tyto věci jistě povolanější činitelé přivedou na pravou míru. ale mně to nedá, abych to zde neřekl, když vidím, jak se s námi jednalo a jak oni dnes křičí o útisku, když my nemáme ani dnes tolik, kolik podle práva nám patří.
Ke konci bych zdůraznil, že při nadbytku škol středních je potřebí, aby se vybavilo také školství odborné. To musíme požadovati. Odborné školství není na té výši, na které by mělo býti. Odborné školy nevychovávají žádný učený proletariát, nýbrž dělníky a každý dělník, který absolvoval odbornou školu, dívá se zcela jinak na svoje řemeslo a na svůj stav. Je potřebí vychovávati nám z nich lidi, kteří jsou produktivní, a přimlouval bych se, aby zvláště v Brně průmyslová a stavební škola byla alespoň o jednu paralelku rozšířena, poněvadž žadatelů je až 300 a přijímáno je jen 40 žáků. Pro Moravu a Slezsko nemůže přece stačiti jedná stavitelská škola, je-li tolik žadatelů. Letošního roku nebylo již možno, abychom to prosadili. A tu bych si přál, aby ministerstvo školství se přičinilo, aby v příštím roce paralelka zřízena byla, Je to v zájmu našeho celého veřejného hospodářského života, poněvadž nic se s tím neztratí, naopak jistě těmito peníz této škole věnovaný bude ke prospěchu celku.
Končím. Naše strana bude pro rozpočet hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Dovolují si schůzí na ½ hodiny přerušiti.
Schůze přerušena ve 21 hodin 55 minut. Schůze opět zahájena ve 23 hodin.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsme dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr Mudroňovi.
Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 2254. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. Löwa a soudr. stran předložení osnovy zákona o podpoře stavebního ruchu (tisk 2233).
Tisk 2255. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 5322) zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatření k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti (tisk 5333).
Tisk 2256. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5272) zákona, kterým se mění řád volení do poslanecké sněmovny ze dne 29. února 1920, čís, 123 Sb. z. a n. (tisk 5291).
Tisk 2257. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5275) zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124 Sb. z. a n. o složení a pravomoci senátu (tisk 5293).
Místopředseda dr Soukup: Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 14. října 1925 o 9. hodině s tímto
denním pořadem:
l. Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2247) o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro nok 1926. Tisk 2250.
2. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Schillera pro přečin proti bezpečnosti cti (čís. 12.417/25 předs.). Tisk 2248.
Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Končím schůzi.
Konec schůze ve 23 hodin 05 minut.