Podle všech dohadů bude parlament v nejbližších dnech rozpuštěn, ačkoli jste vždy se zvláštním žádost učiněním poukazovali k tomu, že Československo je tak konsolidováno, že první zvolený parlament svojí zákonodárnou zákonitou periodu vyžije. Tu je věru oprávněna otázka, zdali se během této doby poměry obyvatelů, kteří v tomto státě obývají, utvořily snesitelnějšími a zdali spokojenost, kterou stále vytrubujete do světa, skutečně uvnitř existuje. Na obě otázky dlužno bohužel odpověděti rozhodným >nikoli<. Chci především zdůrazniti, že se vašemu vládnímu umění podařilo, rozbíti parlament, který jste stlačili na hlasovací stroj beze vší vůle, který je podroben vševládnoucí vůli >Pětky<. Ohledně senátu souhlasím úplně s vývody svého rodáka, kolegy dr Seiferta, který dnes po prvé mluvil v této sněmovně, když se vás táži: co jste učinili ze senátu, který ministerský předseda při své, pokud vím jediné návštěvě, učiněné konferenci klubovních předsedů senátu, označil jakožto instituci nadmíru důležitou, která podle ústavy v životě státním má hráti zvláštní úlohu, co jste učinili ze senátu? Karikaturu zákonodárného sboru (Souhlas na levici.), o jehož mínění se nikdo nestará, který svojí povolností a nerozhodností se stal na posměch celé veřejnosti, také vaší veřejnosti. Nechť pánové, kteří zasedati budou v příštím senátě, hned na počátku své činnosti kladou na důležitost a význam senátu větší váhu, než to činila tato většina.
Ačkoli jste vy z většiny v uplynulých pěti letech zajisté měli čas zabývati se také otázkou národnostní, neučinili jste tak. S gestem, které neodpovídá vážnosti věcí, přecházíte přes tuto otázku a dáváte se klamati o důležitosti této otázky, přidržujíce se ztuha přeludu národního státu, ačkoli právě vy byste měli věděti, kam spěje stát, který svým národům nedává spravedlnost, ačkoli vám dějiny posledních let daly zřetelné memento, jak opatrně dlužno říditi stát, který ve svých hranicích má velké menšiny. Ačkoli existují zákony na ochranu menšin, nedržíte se jich a jdete kolem svých menšin, jako by zde byly jen trpěny, anebo jako by se byly dokonce do toho státu vetřely. (Souhlas na levici.) Ve své prvé řeči, kterou jsem měl příležitost pronésti v senátě, nemýlím-li se v červnu 1920, projevil jsem při rozpravě o této věci přání, aby vláda podnikla kroky, které by konečně umožnily národům tohoto státu žíti vedle sebe. Poukázal jsem tehdy k tomu, že se nám na Moravě podařilo pohnouti oba národy k vyrovnání, a ti pánové, kteří pocházejí z Moravy a zejména ti, kteří na tomto díle z roku 1905 spolupracovali, budou moci dokázati, že je možno zjednati vyrovnání a vytvořiti cesty, na kterých obě národností mohou kráčeti vedle sebe. (Sen. dr Seifert: Až na tu nešťastnou pradlenu!) No, zapomeňte na to! Bývalý pan ministerský předseda Tusar, jenž byl dobrým znatelem moravských poměrů, a jenž, i když nikoli přímo, tož přece nepřímo spolupracoval na díle vyrovnání, zvolal tehdy na mne, že ještě není čas mysliti na vyrovnání. Od té doby uplynulo 5 let a vy jste ještě nenalezli času. Kdy pak chcete přistoupiti k této otázce blíže, jak dlouho pak chcete prováděti tuto nedůstojnou hru, jak dlouho chcete se ještě prohřešovati proti nejvyšším zásadám demokracie, jak dlouho chcete postupovati v tomto smyslu, který nalézá jen jednu podobnost s diktátorem Itálie? Založili jste tento stát v jeho dnešní konfiguraci.. pojali jste do něho Němce, Slováky, Maďary, Poláky a Rusíny, a je vaší věcí přemýšleli o tom, předpokládaje, že chcete tento stát udržeti, abyste tuto směs národů, kterou podivným způsobem nazvete národním státem, sloučili v jedno vnitrostátní společenství, které by snad, přes různost jazyků mohlo existovati podle často již citovaného švýcarského vzoru. Na takovéto otázky a námitky máte vždy stereotypní odpověď: postavte se na půdu státu. Co chcete tím říci? Naše obyvatelstvo platí daně, dává vojáky, naše obyvatelstvo zachovává zákon, těch několik málo německých úředníků koná zajisté svoji povinnost, lid účastní se voleb do veřejných korporací, jeho zástupci účastní se práce podáváním návrhů atd. Položil bych otázku jinak. Co jste učinili, abyste nás smířili s naším osudem a s tímto státem? Co jste učinili, abyste v tomto státě umožnili žíti vedle sebe, abychom se cítili jako rovnoprávní a rovnocenní občané? Domníváte-li se, že politikou úderů kyjem a popichováním nám vočkujete lásku k tomuto státu, pak jste právě tak na omylu, jako když se domníváte, že toho dosáhnete rdousením školství, násilným ubíráním německé půdy, znásilňováním. Tu musíte užíti jiných prostředků. Cestu k tomu jsme vám již opětovně ukázali. Ale ať se rozhodnete jakkoli, jak to V zájmu tohoto státu považujete za dobré: my nedáme se v hájení práv svého lidu zastrašiti nikým a ničím. (Potlesk na levici.) Můžete nám prácí ztížiti, a činíte to se zcela zvláštním potěšením, ale nemůžete ochromiti a neochromíte naše nadšení, naší věrnost k našemu lidu. Ona jen tím pevněji jest utvrzována každým aktem násilí, který proti nám podnikáte.
Jistý anglický státník vyjádřil se v posledních dnech, že mír Evropy a znovu vybudování této části země nebude dříve uvedeno do pravých kolejí, dokud na vybudování nebude spolupracovati ruský cement a německý kámen. A tak jako to v Evropě nepůjde bez německého kamene, tak můžete býti přesvědčeni, že to také v tomto státě dále nepůjde, dokud německému lidu a menšinám vůbec nedáte jejích práva. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Klofáč: Ke slovu je přihlášen pan sen. Jílek. Uděluji mu je.
Sen. Jílek: Slavný senáte! Tak jako každý hospodář ke konci roku uzavírá účty a dělá si rozpočet na příští rok, jak má hospodařiti, tak i my jako senát a jako zástupci státu zde také zkoumáme, co jsme za ten minulý rok vykonali a zároveň děláme rozpočet pro budoucí rok, co vlastně uděláme. Také vždy každý hospodář, který dělá rozpočet k novému roku, zkoumá kde se stala chyba a hledí pro příští rok ty chyby napraviti, nebo alespoň se jich vyvarovati. Totéž je při dělání státního rozpočtu. Tedy i my také právě při této rozpočtové debatě chceme si zde říci, co by se mělo dělati. a já chci právě na některé věci poukázati ne snad s toho stanoviska, abych mluvil proti vládě, nebo proti státu - to mne ani nenapadne - ale chci poukázati na některé věcí, které by se měly pro příští rok udělati. Je sice pravda, že jsme již jako na odchodu, ale staré přísloví praví: Ti staří mají pracovati pro potomky. Také my musíme těm budoucím, kteří přijdou, ponechati nějaké rady, poněvadž v novém složení nebudeme snad budoucí rok ty věci prováděti, tedy musíme pro ty nástupce, kteří sem přijdou, nechati nějakou radu, jak oni mají pokračovati.
Velevážení, každý stát má své potřeby, které musí vydržovati. Ale tyto potřeby, poněvadž není nikde žádného státu, který by měl takového zlatého kohoutka, jehož by si postavil na stoleček: >Kohoutku zatřep se a syp dukáty<, musí vybírati tyto dukáty od poplatníků. Totiž ti poplatníci mají býti tím kohoutkem, kteří mají ty dukáty sypati. (Sen. Havlena: Snad to byl beránek?) Ne, kohoutek, poněvadž beránek netřepe křídly. (Veselost.) Velevážení, právě proto chci poukázati na to, že stát musí vybírati daně, ale řekněme si to upřímně, že mnohdy tyto daně nejsou dosti spravedlivě rozvrženy, a proto slyšíme tolik, jak se tomu říká, sakrů na ty daně. Ale někdy je sice pravda, že toto sakrování není na místě, ale někdy je to na místě. Mnohdy je někdo potrefen, kdo skutečně nemá ten příjem, a někdy zase ten, kdo má ten příjem, uteče. Dnes je celá naše berní soustava taková, že ten, kdo umí ošiditi, ošidí, a ten kdo neumí ošiditi, že tam obyčejně zůstane. Chci uvésti případ. Jeden poplatník u nás, kterému byly vyměřeny veliké daně, přišel k bernímu úřadu a povídá: prosím vás pane kontrolor, mohli byste mi počkati, já teď nemohu zaplatiti. Co mu řekl ten úředník: nemůžeme vám čekati, poněvadž celý váš majetek nemá tolik ceny, co máte předepsáno daní. To, ovšem, již není spravedlivě rozděleno. Ale nechme toho již, poněvadž ty zákony berní jsou už hodně staré, máme jich ze starého Rakouska i těch nařízení celou řadu a mnohého starého berního úředníka, kdyby zavolali, a kdyby měl nazpaměť vypočítávati všechny předpisy o těch daních, chudák to jistě nebude věděti. A proto je potřebí, abychom již jednou přišli na jiné cesty a aby celé naše berní zákonodárství, které, jak jsem pravil, je dosti zastaralé a příštipkované a když jedna záplata se dává na druhou, nestojí všechno za nic, je jednou na čase, aby skutečně maše berní zákony byly postaveny na jiný základ, zkrátka a dobře, aby to staré, co je zde, všechno, všechna nařízení atd. a celé zákonodárství, které máme jednak z Rakouska, jednak z Maďarska, aby bylo odstraněno, abychom přišli tedy k něčemu novému, totiž k novému bernímu zákonu, který by se postavil na ten základ, aby skutečně ten, kdo má, platil a ten kdo nemá - no Bože, ono se vždy říká, >tam kde nic není ani čert nebere<. Od toho, kdo nic nemá, se nic nedostane, a ten, kdo má, ať platí. Proto je nutno, aby celé berní hospodářství bylo postaveno nově podle toho jaký máš majetek, podle toho plať - a za druhé, čím více od státu požaduješ, čím více státu využíváš, tím více si za to zaplať! Je pravda, že vláda připravuje předlohu. My ji již dělati nebudeme, ale ať budoucí naši nástupci, kteří sem přijdou, hledí, aby berní reforma byla co nejdříve provedena.
Při té příležitosti musím na něco upozorniti. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Tyto státní daně mnohdy nejsou tak veliké, jako ostatní přirážky samosprávných svazků, obcí, zemí, okresů atd. Když budeme prováděti celou berní reformu, dbejme toho, aby už zde byl pořádek, že lidé naříkají a nadávají na veliké daně. Tomu se neubráníme, pakli při té příležitosti neuděláme hráz přirážkám okresním, obecním, zemským atd. Považte si, že již u nás existují obce, kde mají 1000 % přirážek, ano máme na okrese třebíčském malou obec, která má 4000 %) přirážek. Prosím vás, když stát předepíše poplatníkovi korunu daně, kolik on platí na přirážkách, jak to u něho stoupne, a on nadává na stát. Stát za to nemůže, že přirážky jsou tak veliké a proto je potřeba, aby zde bylo zákonem stanoveno, jakým způsobem mají obce hospodařiti.
Někdy se stane, že obce skutečně k tomu přijdou nezaviněně, že mají tak vysokou přirážku, ale jsou také obce, které vlastně peníze vyhazují, a konec na konec ony si myslí, však to jiní zaplatí, budeme to a to stavěti, aniž by se napřed ptaly, mají-li prostředky. Říkají, stát nám dá subvenci, země nám dá subvenci i okres a my si to postavíme, a aniž by si napřed zajistily takovou subvenci, pustí se do stavby. Když to vystaví, nedostanou nic a mají vysoké přirážky na krku.
Proto je potřebí jednak, aby, když se bude dělati nová berní reforma, bylo zároveň stanoveno, že obce, země atd. musí šetřiti, poněvadž, jak se říká, chudí lidé musí vařiti z vody. Když ty obce jsou chudé, musí podle toho také chudě žíti, poněvadž čím větší přirážky obecní, tím větší pak jest bída obcí. Já se na to stanovisko dívám tak, že celá řada obcí, kde kdysi byl průmysl silný a kde celá řada dělníků byla zaměstnána a kde taková obec začala tímto způsobem pak hospodařiti, se zatížila vysokými přirážkami, že dnes vidíme, že ten průmysl z té obce se hledí stěhovati do obce druhé tam, kde ty přirážky jsou menší. A důsledek toho je, že tam je pak veliká nezaměstnanost. Já jen chci poukázati na to. V Třebíči na Moravě, kde byl nejsilnější průmysl kožedělný, koželužství a obuvnictví, podívejte se tam dnes, tam bylo asi 5 tisíc obuvnických dělníků a dnes, kdo ví, zdali jich tam je jen 500 zaměstnaných, poněvadž se průmysl stěhuje pryč následkem vysokých přirážek obecních. Vysoké přirážky obecní mají vliv na nezaměstnanost mnohých obcí. Právě proto upozorňuji na to, když již daňová reforma bude se dělati že také je potřebí pamatovati při tom na tyto ostatní věci, aby i tyto se zreformovaly. Jednak je to, aby mnohé břímě, která jsou na obcích, převzal stát, a zároveň stát aby měl větší dohled.
Dále, velevážení, chci poukázati u nás na sociální péči. Ministerstvo sociální péče má celou řadu věcí na starosti a zvláště věci dělnické a věci drobného malého lidu. Při té příležitosti chci poukázati i na tu nynější nezaměstnanost. Je sice pravda, že nezaměstnanosti ubývá, ale já nevím, mám-li pravdu - možná dost, že má někdo jiné mínění - ale já pořádně jsem na tom stanovisku, že vůbec by u nás nezaměstnanosti už nemusilo býti. A proč? Já říkám to: kdyby se dodržovaly přesně u nás zákony, že mnohdy již by se ta nezaměstnanost vytratila, kdyby se dbalo zákona. (Sen. A. Friedrich: Osmihodinová doba pracovní!) Prosím, my ji máme, a dodržuje se? Nedodržuje se! A počítejte, že máme 400.000 lidí nezaměstnaných, počítejte ty hodiny, o které přijdou, o které se pracuje déle, ano jsou i závody, které pracují i v neděli atd. Počítejte ty hodiny, že by se pak dostalo i na ty, kteří jsou bez práce. My máme i mnohé závody, a závody menší, které, aby nemusily platiti nemocenskou pokladnu, berou si ještě dělníka, který přijde o 5. hodině z továrny: pojď ke mně na 2 hodiny neb na 3 hodiny pracovati! To není druhá šichta, on pracuje bez šichty, on si něco přivydělá a pokladnu nemusí platiti. Ale řekneme, když to dělá takových dělníků 3 neb 4, uberou 2 dělníkům práci, ti jsou na ulici a nemají co dělati, Proto říkám, že i v tomto ohledu v této nezaměstnanosti, kdyby se přesně dodržovala osmihodinová doba pracovní a přesně se dodržovala neděle, ano i sváteční klid, poněvadž i to by žádnému neuškodilo, i těm jednotlivcům, kteří jsou zaměstnáni, dodržovati jak nedělní, tak i sváteční klid. Mělo by se to stát v zájmu těch, kteří nemají práci, ti by ji potom měli, poněvadž by se jím nahradily hodiny práce, S tohoto místa voláme, že nezaměstnanosti ubývá, ale, kdyby se přesně hledělo, aby se dodržovala zákonitá 8hodinná doba pracovní, nedovolovalo se pracovati přes čas a v neděli, viděli bychom, že skutečně by ti nezaměstnaní práci měli a dostali.
Chci ještě poukázati na něco. Máme u nás živnostenské inspektory. Tito živnostenští inspektoři mají dozor nad tím, jak se zachovává pracovní doba a všechno ostatní, zdravotní opatření v závodech, zkrátka a dobře mají to býti takoví zástupci pracujícího lidu. Ale velevážení, považte. Když přijde takovýto inspektor do továrny a do závodu, vidí tam, že se tam vlastně dělá něco proti zákonu. Může něco dělat? On musí teprve na jiném úřadu ohlásiti to, až jestli ten druhý úřad něco udělá. Pak se nedivte, že se říká i mezi dělnictvem samotným: >Co je nám platný živnostenský inspektor? On zde nic neudělá.< Právě proto stojím na stanovisku, že by živnostenští inspektoři zde měli dostati jistou výkonnou moc, aby v mnoha věcech mohli zakročiti v závodu a naříditi to a to se musí udělat. (Sen. Jarolim: Většina to zamítá, aby dostali větši práva!) Ale já to říkám zde. My již to dnes dělati nebudeme a v budoucím parlamentě, jestli zde ještě budeme, se domluvíme. Je to stanovisko moje, aby živnostenští inspektoři dostali jistou výkonnou moc, aby mohli pracovati, poněvadž - sám přiznávám - i sami mnozí živnostenští inspektoři si stěžují, že jsou kolikráte úplné bezmocni v těch věcech.
Velevážení, máme zde stavební ruch. Jak víte, stále se naň čeká a je potřebí, aby se stavělo. Již také nebudeme dělat ten nový zákon, dostanou to již také ti noví, za těmto týden již nic neuděláme. (Sen. A. Friedrich: Již zvoní klekáni!) Ano, již je před 12 hodinou. Podíváte-li se na stavby, které se dělaly na základě stavebního ruchu, vidíte, že v mnoha místech se stavěly přepychové domy a na venkově nemohl nikdo dostati státní garancii ani na mizernou chalupu. Jednak ti lidé na venkově nedovedli využitkovat toho zákona, oni to neuměli tak, jako ti, kteří byli blíže a já řeknu upřímně: Já Pražákům to nezávidím, že dovedli si různé věci lépe zařídit, byli u mísy, kdežto na těch zapadlých dědinách a městečkách venku skutečně nedostali se k ničemu a teprve, když lidé do toho přišli a myslili si, teď si to budeme dělat jako ti, kteří byli blíže, najednou stavební ruch přestal a zákona tu nemáme. Právě proto, že skutečně je potřebí tohoto zákona, nikoli však stavět přepychově, nýbrž stavět byty, aby člověk mohl v nich bydlet, abychom se zbavili jedenkráte toho, aby lidé nemusili býti na ulici.
Velevážení! Mám čest býti v obci, kde mám referát o obecních domech, které obec má, kde má několik bytů. A víte, co teď již děláme? Z jednoho bytu děláme dva, abychom lidi upokojili, takže vlastně z těch světnic děláme kumbálky a poněvadž, když je jeden byt prázdný, hlásí se 15, 20-30 uchazečů, abychom vyhověli aspoň dvěma, děláme z jednoho bytu dva. To je důkazem, že je potřeba, aby stavební ruch se obnovil, ale nikoliv aby se stavělo přepychově, nýbrž, aby se stavěly pohodlné malé byty pro naše chudší vrstvy obyvatelstva, které skutečně bytů potřebují.
Velevážení! Dále chci se zastaviti u našeho zemědělství. Pramenem zemědělství je také ovocnářství. A podívejte se na ty ve městech. Všude si naříkají, že ovoce je drahé, ale podíváte-li se na celé lány našich okresů, nevidíte, že by tam bylo ovocných stromů. Celé kraje jsou bez ovocných stromů. Tam na jižní Moravě stromy jsou, ale když jdete na Českomoravskou vysočinu nebo do jižních Čech, neuhlídáte tam nikde ovocných stromů. Právě proto je také potřebí, aby u nás ujalo se ovocnářství v těch krajích a zvláště na Českomoravské vysočině a v Jižních Čechách. Kdybychom měli dosti stromů, měli bychom dostatek ovoce, nepotřebovali bychom kupovat z ciziny, dávat peníze do ciziny, opatřovali bychom si potom ovoce doma, tím bychom ušetřili. Ale vlastně proč to povídám při položce >zemědělství
Velevážení, ještě na jednu věc chci upozorniti. Týká se to našeho ministerstva zásobování a zásobování vůbec. Loňského roku tam u nás na Českomoravské vysočině brambory, dovážené do Brna, do Prahy a do krajů, kde nejsou, požívaly 50%ní slevy z dovozného. Doposud toho nemáme. Platí sice 50% sleva pro brambory do škrobáren a lihovarů, ale jedlé brambory dosud této slevy při dovozu nemají. Je sice pravda, že v rozpočtovém výboru pan ministr to přislíbil, že ministerstvo zásobování se o to postará, aby se stala náprava, ale já přes to i zde apeluji, aby taková sleva platila při dovozu i pro brambory určené pro konsum, a to nejen v tom případě, když jsou dováženy v celých vagónech. Nechť tato sleva platí i tenkráte, když si někdo objedná 5 nebo 10 q bramborů. Uvažte, že v našem kraji stojí l q bramborů 30 až 34 Kč, když už jsou to přebrané dobré brambory, stojí 40 Kč, ale tytéž brambory dovezené do Brna stojí už 70 až 80 Kč. Někde to vězí. Obchodníci se odvolávají na to, že nemají slevu při dopravě na drahách.
(Místopředseda dr Franta ujal se předsednictví.)
Já bych s tohoto místa řekl: Když už na ty průmyslové brambory je sleva, ať v těch průmyslových městech a tam, kde brambory nejsou, a ten dělný a chudý lid má ty brambory lacinější. Mnohde ten člověk beztoho nic jiného nemá, než ty brambory. Je. to u mnoha chudých lidí jejich denní výživa. Ale, když již dráha sleví, je také nutno, aby ministerstvo zásobování na to pevně přitlačilo, aby tu slevu, kterou stát poskytne, nestrčil do kapsy některý jednotlivec, velkoobchodník atd., nýbrž aby ta sleva přišla k dobru konsumentovi, aby to nedopadlo tak, jako s tím uhlím. Stát slevil na uhelné dávce, ale ti, kdož uhlí kupují, ti to necítí. Ti ani nevědí, že jistá část dávky z uhlí byla slevena. Proto je potřebí aby se na to dohlédlo, když stát sleví na něčem, aby z toho netěžil jednotlivec, ale aby to bylo pro všecky.
Velevážení! Při této příležitosti chci se také zmíniti, poněvadž právě v této době je to časové, o úpravě požitků státních zaměstnanců. Já říkám, že je nutno, aby tyto požitky byly upraveny, a několikráte jsem to opakoval: Raději méně státních zaměstnanců, ale pořádně placených, aby měli zajištěnou existenci. Je to vždy přirozené, že u každého zaměstnance, třeba pracuje u soukromníka, má-li zajištěnou existenci a nemusí se o nic bát, vždy výkon pracovní je lepší, než u těch, kteří vidí, že jim hrozí co chvíli něco nad hlavou. U těch nikdy ten výkon není takový.
Při té příležitosti, když se již tato úprava dělá a bude dělati, abych se přimlouval, aby nebylo zapomenuto na jednu kategorii státních zaměstnanců. Jsou to lidé, kterým všichni nadávají, ale když je potřebují, všichni za nimi běhají. Je to naše četnictvo. Je to také jistá část státních zaměstnanců. Bez nich by se stát ani neudržel, poněvadž jsou to ti, kteří dbají o pořádek ve státě, ale všichni lidé, řekněme si to upřímně, jim nadávají. Jakmile uhlídá někdo četníka, hned mu nadává, ale když je zle, všichni běhají a četníka volají. Z toho důvodu bych se přimlouval za to, aby při úpravě požitků státních zaměstnanců na tyto lidi bylo pamatováno, poněvadž právě tito lidé jsou v nebezpečí každou dobu. Jejich zaměstnáním není snad jen seděti ve světnici, nýbrž oni musí býti venku, jsou vydáni všemu nečasu atd.
Velevážení, při té příležitosti upozornil bych ještě na jednu věc. Máme okresní politické správy - jak dříve se říkalo, okresní hejtmanství. Při této okresní politické správě zvláště přednosta je také takový faktor, který je oporou státu, který je z těch lidí, kteří dbají o pořádek! ve státě. Velevážení, takovýto přednosta okresní politické správy - a já to zde žalují - doposud nemá příplatků na cestovné. Je to pár korun pro všechen personál. Chce-li pořádně správu vésti, je potřebí, aby všechno poznal, aby si do okresu vyjel a podíval se, jak tam věci vypadají. Proto bych se přimlouval, aby zvláště vedoucí úředníci u okresních politických správ dostali větší cestovné, aby mohli okres projeti a seznati poměry, poněvadž mnohem lépe se úřaduje každému úředníkovi, když zná poměry v jednotlivé obci atd. Velevážení, dala by se vypočítávati celá řada toho, co by se všechno mělo dělati. Neříkám to jen z těch důvodů, že bych někomu něco zazlíval, nebo snad mluvil oposičně, ale jenom proto, abychom si uvědomili, co bychom měli dělati, aby skutečně všechno občanstvo u nás v našem státě bylo uspokojeno. Mluví se sice: Hrozí nám nebezpečenství za hranicemi, ale to nikdy nebude tak zlé, jako když by nebezpečenství hrozilo uvnitř, a toho nebude, budeme-li míti občanstvo uspokojeno.
A právě proto říkám, že je potřebí, chceme-li, abychom měli u nás klid a pořádek, upokojiti v prvé řadě občanstvo. Je-li občan upokojen, pak je také klidným a nemá ani času na různé rozumování atd. Velevážení! Poněvadž jsem přesvědčen, že naše vláda a republika toto všechno bude plniti, prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)
Místopředseda dr Franta (zvoní): Slovo má dále pan sen. Barth.
Sen. Barth (německy): Slavný senáte! Chováme-li my jakožto klub a já jako jednotlivý senátor proti tomuto rozpočtu a proti této vládě, která rozpočet předložila, největší nedůvěru, pak nesmí se pánové z vlády a z koalice diviti, neboť proti celému režimu, jaký zde v tomto domele demokratickém státě panuje v zákonodárství a ve Správě, musíme se stavěti do nejostřejší oposice. Mojí klubovní kolegové poukázali jak v rozpočtovém výboru, tak zde v pílenu na to, že vše, co se v tomto státě děje, je vybudováno na násilí. Chtěl bych se při této příležitostí několika slovy dotknouti jen největšího bezpráví, které nazýváte pozemkovou reformou, abych dovodil, že není pravdou to. co stále říkáte, co se říká zde a co řekl také naproti v poslanecké sněmovně rozpočtový zpravodaj prof. dr Srdínko, že totiž pozemkovou reformou nechcete nic jiného, nežli vrátiti zase půdu jejímu dřívějšímu oprávněnému majiteli. Chtěl bych vám zde předvésti drastický příklad.
Chcete pozemkovou reformu omlouvati nepravdou, že se má napraviti nějaké staré bezpráví. Příklad: po bitvě na Bílé Hoře, po které rovněž následovalo veliké loupežné tažení, bylo městu Žatci uloupeno 42 dvorů. Kdyby vaše údaje byly správné, musily by se tyto dvory v žateckém okresu vrátiti městu Žatci, ovšem za stejný obnos, přepočítaný na československé koruny. Město Žatec obdrželo totiž za těchto 42 dvorů několik míšeňských grošů. Ale podívejte se přece na dnešní majitele těchto dvorů! Shledávám pochopitelným, že se pánové vrhli jako supi na tyto dvory, poněvadž je to přece chmelařská krajina, kde je mnoho bohatých lidí, kde za několik roků lze zbohatnouti. Ale mezi dnešními majiteli těchto statků nenalézáme jediného potomka těch lidí, kterým tyto statky byly uloupeny. Nalézáte tam zcela jiné pány. Tak na příklad dvory někdejšího Czernínského fideikomisu převzala společnost s ručením obmezeným, která dvory propachtovala svým členům, kteří jsou všichni Češi. Přicházejí zde v úvahu dvory panství Krásné Dvory, Chrašťany, Buškovice, Hlubany, Blšany, Stachov, Malá a Velká Černoc, Milčeves, Radíčeves, Sedčice, Žabokliky, Brody, Jeseň a Břežany, dále od panství Mašťova dvory: Vojtěchov, Jalový Dvůr, Vilémov, Topolanský Dvůr, Libořice, Chotěbudice a Podlesice. Všechny tyto dvory byly dány českým pachtýřům. Nuže, pro nás by ta otázka nebyla tak vážnou, kdyby převzetím těchto dvorů nebylo ohroženo pracovní místo německého dělníka. Praví se sice v pachtovní smlouvě ve článku 29: >Převzetí úředníků, zaměstnanců a zřízenců. Nájemce jest povinen převzíti všechny úředníky, zaměstnance a stálé dělníky, kteří na pachtovních objektech jsou zaměstnání, podle seznamu (list F) za stejných platebních a jinakých podmínek, jak dosud u pro pachtujícího byli zaměstnání. Seznam F tvoří integrující součást této smlouvy. Pakli by nájemce tyto osoby bez zákonitých důvodů propustil ze služby, musí jim dáti odškodnění ve smyslu ustanovení zákonů o pozemkové reformě.< To stojí ovšem v zákoně.