Místopředseda Klofáč: Poněvadž rozumím slovensky, prosím, aby pán sen. Walló řečníka nevytrhoval. (Veselost.)

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Co sa týče iných ministerstiev, tážem sa pána ministra vnútra, prečo nemenuje Slovákov četníkmi. Máme na Slovensku tisíce četníkov, ale Slováka četníka nenájdeme. A prosím sú tam súci ľudia na Slovensku. Sú tam detvani a akíkolvek mocní ľudia (Výkrik: Ťarchavé máji!) Ťarchovania, boli by to četníci.

Pán minister vnútra mal by Slovákov menovať za četníkov. Máme na to súcich ľudí dosť. Veľmi zlá politika je to utiskovať Slovákov. Keď sa bude ďalej štatistika písať, uvidí sa, ani jedno promile Slovákov niet medzi četníkmi.

Pána ministra financií pýtam sa ďalej, ktorý je tuto prítomný, že prečo nevymenuje predsa Slovákov za rôznych finančných úradníkov a rôznych finančných a berných úradov? Sám som zkusil: v Žiline bol Slovák správcom v bernom: úrade, už tam nie je, je Čech. Hlásia sa, pýtajú, k mám ľudákom prijdú a povedajú: odmietajú naše žiadosti na všetky odbory, aj na financie a berné úrady. Prosím, pošlú sa na Slovensko úradníci finanční, ktorí neznajú pomery, neznajú ľud a pošlú šeky, kdežto dane by sa maly v obciach vyrubovať, a síce takí by mali vyrubovať dane v obci, ktorí poznajú majetkové pomery občanov a ich poplatnosť. A vtedy by vyrúbily sa také dane skrz znalcov pomerov znalých, aj poplatníci boli by s tým spokojní, kdežto dnes je všeobecne na Slovensku nespokojnosť veľká, ani nerozumejú, aké sú to dane, za čo a prečo majú platiť, dostane šek, sumu a zaplať!

Ešte ráz zopakujem, že aby poplatníci bolí spokojní a dane platili vieme, že sa musí platiť, ale v obci nech vyrubia sa tie dane skrze takých ľudí, ktorí poznajú pomery každého jedného a povedia: ty toľko a toľko môžeš: platiť, my ťa známe, a ten poplatník je s tým spokojný.

Pýtajte sa dnes na Slovensku, či sú s tým daňovým systémom spokojní? Nie sú. A to nie preto hovorím, že by som štval. Chcem len faktá tuto prednášať, aby sa tomu odpomohlo. Veľa ma tešilo, že som počul dnes, že pán minister financií má už vyhotovený plán na stráženie daní a reformu daňovú. Ja som chcel to tú spomenúť tiež a zároveň chcem spomenúť, že bola slúbená reforma daňová a nie je prevádzaná. Toto ale beriem ve známosť, že pán minister financií má ochotu dane snížiť a reformu daňovú previesť. Bárs by sa to čím prvšiej stalo.

Pýtam sa pána ministra orby, ktorý nie je tu, že prečo je taký prebytok na Slovensku lesných úradníkov? Kde pred tým boli 2 neb 3, dnes je ich 6 až 7 a Slováci sa neupotrebujú. Darmo sa povedá, že sa nehlásia. Včera som chodil v záležitostí jedného horára a ½ roku žiadal, aby bol uplatnený; sľubujú, ale nemenujú ho. A takých pádov je mnoho, že Slováci nie sú menovaní.

Keď hovorím o ministerstve orby, musím spomenúť, že pozemková reforma na perifériách sa neprevádza tak, ako by to účel pozemkovej reformy požadoval. Prívrženci našej ľudovej strany všeobecne sa ponosujú, že sa im neprideľuje zem, aj vieme pády predniesť, kde bolo rečené, že nedostane zeme, lebo je ľudák. Teda prosím: Pozemková reforma nie je pre stranícke ciele, pozemková reforma je na to, aby slovenskú zem dostali Slováci, ktorí sa o to hlásia a neslobodno ľudákov odmietať, keď pýtajú prídel slovenskej zeme.

Pýtam sa pána ministra zdravotníctva, ktorí nie je prítomný, prečo nemenuje do tých štátnych lázní na Slovensku Slovákov? Tam máme Tatranskú Lommicu, Štrbské Pleso, Lubochňu, Sliač, Herlany. Znám to dobre, tam nenájdete Slováka vo správe. Nenájdete! Tam je správca Neslovák, účetný Neslovák, pomocníci úradu Neslováci, tam sú úradníci Neslováci, tam je reštaurátor Neslovák, číšníci Neslováci, všetko >durch die Bank< ako sa po Slovensku povedá. Jediný pád, vo Sliači je reštauráter Slovák. Prosím, ideme ďalej. Košice si vzal Neslovák. (Hlas: Chcete tam Maďarov?) Kde sa reparácie konajú, tam nie je slovanský merník, staviteľ, robotník. Stalo sa to v Tatranskej Lomnici. I kočí i merník je Neslovák, robotníci, ktorí reparovali, sú Neslováci. To je hrozné. Keď to tuto hovoríme, sme štváči. My poukazujeme na to, aby na Slovensku predsa Slováci dostali místa, chlieb, prácu a za ta sme my štváči.

Jeden pán z ministerstva zdravotníctva povedal: ja som to musel tam vyčistiť. Čo to znamená? Odpravil tam jedného takého úredníka, ktorí pri bolševickom vpáde svojim životom chránil tie lázne a nevydal izby, kasu nedal do rúk bolševikom, zavreli ho a dali by ho zastreliť, keby neboli odohnaní. Ten bol odpravený a je v Argentíne. Chodil som za neho. Vyčistiť Slovensko od Slovákov! - riekol som tomu pánu úradníkovi v ministerstve zdravotníctva.

Pýtam sa ďalej pána ministra verejných prác, či sa na Slovensku dáva práce slovenským robotníkom a remeslníkom. Jeden pád uvediem. V Leopoldove, je to stanica na trati Žilina-Bratislava, dosť veľká stanica, mal sa opraviť most železničný, všetci remeselníci a robotníci z Hlohovca sa tešili, že budú mať prácu: Dostaneme prácu, budeme mať zárobok, budeme mať kúsek chleba. Čo se stalo? Jedného pekného dňa dva vagóny zastavily pred mostom a ako včely z úlu vyjdú robotníci a remeslníci privezení zpoza Moravy a pracujú, opravia most, a keď bol hotový, tie dva vagóny pekne odišly domov. Z Hlohovca, Leopoldova remeselníci mohli sa dívať s dlhým nosom, prečo nedostali prácu. Prosím pekne to nie je štvanie, na ktoré sa jeden druhý pán kolega tuto môže usmievať. To je fkat. Prečo nedali slovenským robotníkom most zreparovať, ale vo vagónoch priviezli tam robotníkov? Potom sme my štváči, keď to tuto povedáme. To nie je zášť alebo hnev, to je žiadosť, aby sa robota, práca, chleba na Slovensku dal slovenským robotníkom a remeslníkom.

Bolo tu už pojednávané o regulácii riek. Keby páni senátori z Čiech a Moravy mali príležitosť podívať sa na Oravu, ako je tam aká pomoc potrebná. Tú Oravu zregulovať a Váh, aké škody robia. V tomto rozpočte nevidím celkom zrejme, či vláda zamýšľa vážne prikročiť k regulácií riek, v prvom rade Oravy, Nitry, Hrona a východných riek. Už som spomenul, koľko práce s tými peniazmi, ktoré boly odhlasované pre nezamestnaných, koľko práce z tých 800 milónov mohlo by sa urobiť, aká práca pre štát prospešná, pri ktorej by robotníci dostali prácu a zamestnanie.

Tážem sa pána ministra železníc, ktorý tiež je tu neprítomný, prečo prepúšťa slovenských železničiarov a prečo sa tam nechávajú Česi. Prečo nevymenujú Slovákov za strojvedúcich, správcov, prievodčích, za skladištníkov magacínov. Zväčšovacím sklom treba hľadať, aby človek našiel týchto zamestnancov Slovákov. To isté platí pre ministerstvo pôšt. Toľko je tých zamestnancov železničiarov, pošťákov a telegrafistov, ale iďte na Slovensko sa podívať, koľko je tam tých slovenských zamestnancov. Nemí to štvanie páni moji, ale je to žiadosť, aby sa Slovákovi dostala práce, zamestnanie a úrad na Slovensku, Štatistika sa robí a sbiera a tá štatistika ukáže potom ako zrcadlo, aký stav je na Slovensku a ako sú na Slovensku Slováci zamestnaní. Veď je to v záujme štátu uspokojiť Slovákov. To neni štvanie, to je čistá vec. Voľby sa blížia. (Hluk.)

Místopředseda Klofáč: Kolega dr Kovalik má slovo!

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Celý svet to vie, nielen v Čechách, na Morave a v Sliezsku, že ľudová strana sa rozšírila po celom Slovensku. To sa musí ďakovať nielen neúnavnej práci pracovníkov v ľudovej strane, ale ďakovať to musíme tomu systému a režimu centralistickému, lebo ten ľud prečo sa hlási k autonómnej strane? Neni spokojný s terajším stavom a jestliže je republika demokratická, tak má rešpektovať vôľu ľudu, lebo demokracia nie je nič iného, než prevádzanie vôle ľudu. Keď si tedy ľud slovenský žiada tú autonómiu prečo vláda nezačne rozmýšľat, prečo nepristúpi k riešeniu tejto otázky autonomistickej. Prijdú voľby a tu bych upozornil vládu a vládnych faktorov, aby Bože chráň, aby sa nedovolily nespravedlivé voľby, lebo môžeme to súdiť í z prípadov, ktoré sa stály pri voľbách do obcí. Maďarsko to zničilo, poneváč Maďarsko bolo teroristické, poneváč Maďarsko nedovolilo, aby boli slovenskí poslanci, poneváč Maďari prevádzali pri voľbách tie najhroznejšie spôsoby, perzekúcie, môže sa povedať, tyranstvo, aby sa vôľa ľudu neuplatnila. Nedali chleba voličom, Tedy, sú také spôsoby, aby voľby neboly slobodné. Pri voľbách do obcí na Slovensku boly pády, že sa zfalšovaly zápisnice.

Toľko by si dovolil poznamenať, aby vláda všetkým svojím orgánom na periférii nariadila, aby dľa zákona spravedlive nechaly voľby prejsť, aby neužívaly žiadneho teroru, žiadne neoprávnené spôsoby. Lebo zaiste, by sa opak toho docielil, totiž, že ľud by bol ešte viac rozhorčený.

Číslo volebné tiež nie je také, ako by malo byť. Na Slovensku o mnoho vyššie sú čísla voličov ako v Čechách a na Morave. Vtedy vzdor tomu, že ľud si žiada autonómie, vláda ho nepripustí k jej uskutočneniu. Posl. dr Hajn vo snemovni povedal a kandidát Ivánka, že autonómiu tú on popiera, ba že je to len zdrap papieru, ktorý nemá žiadnej ceny. Ja to hovorím, že Pittsburská dohoda je len zdratom papieru.

Hovorím, že pittsburská dohoda není na papieru napísaná, ale napísaná do srdca a umu každého Slováka a nie černidlom napísaná, ale nezlomnou húževnatou vôľou ľudu slovenského, ktorí sa nespokojí prv než k nej nedojde. Veď tá autonómia to není niečo nebezpečného. Povedáte, že by zoslabila republiku našu. Nezoslabila, Veď Anglia pozostáva z viac autonómnych častí, Nemecko pozostáva z vyše ako 20 autonomných krajov, úplne autonómnych a držia sa spolu, v severoamerických štátoch je 48 úplne autonómnych štátov. Jeden na druhom nezávisí. Celkom zákony majú rôzne, sú s vlastným zákonodarstvom, takže v jednom štáte obesia človeka a vo druhom ho zastrelí atď. (Veselost. - Výkriky.) To som dokázal, akú autonómiu majú tie štáty. Môžu si vyvoliť, či sa mu páči, aby ho obesili alebo zastrelili. To je zo žartu povedané, ale vskutku je to tak, i volebné právo v tých štátoch je rôzne. Tým chceme dokázať, že štáty môžu existovať a byť silnými vzdor tomu, že časti, z ktorých pozostávajú, sú autonómne. Anglia je silná i Nemecko, i americké štáty a i dnes tu bolo od ktoréhosi rečníka spomenuté. To nevadí republike Československej, Vtedy bude silná a mocná, keď bude Slovensko uspokojené a tak spravované, ako si to žiadame.

Nebudem už dlho hovoriť, len za jednu vážnu vec chcem poukázať, že keď pozriem na mapu, vidím, že Čechy a Morava od severu, od západu, od juhu obkľúčené sú Nemcami, nemeckým národom. Vtedy Čechy a Morava ako v klieštiach Niemcov sú vtisknuté. Ja som nepriateľom vojny, krveprelitia. Som rozhodný odporca a zatracujem zbraňovou mocou riešiť otázky medzi štátmi. Nech pán boh chráni, aby ešte vojny boly. Ja som pre riešenie pokojné smluvami a dohodou medzi štátmi. Prečo to vzpomínam? Dnes v Locarne hľadajú sa spôsoby k tomu, aby Nemecko neohrozovalo republiku Československú, aby neohrozovalo Poľsko. A podarí sa to. Som presvedčený, že nateraz Nemcov súží, že oni svoje pangermánske úmysle aspoň na teraz zanechajú. Však vieme, že Nemecko chcelo pripojiť rakúskych Nemcov k sebe; ba ani tu sa nespokojí na hraniciach, poneváč >Appétit vient en mangeant<. Keď by dostali rakúskych Nemcov, žiadali by i Nemcov republiky Československej. To sa nestane, poneváč i Európa má tu slovo, aby sa to nestalo a preto Nemci pod tým nátlakom európskej situácie odstúpia dnes od požadovania Rakúska alebo Nemcov z republiky Československej. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale ovšem!) Len vecne hovorím, páni kolegovia nemeckí. Ale ten pangermanizmus čo aj nie vo výbojnej politike, ale na politickom, kultúrnom a hospodárskom poli budú musieť pomerať svoje sily s panslavizmom, totiž tiež na politickom a hospodárskom poli slovanských štátov. To bol úvod. K čomu? K tomu, abych poukázal na politiku centralistickú vedúcu našu republiku, aby sa nehľadelo len na dnešný deň, ale do budúcna, keď bude potreba, aby to Slovensko a ten slovenský národ ako jeden muž stál za republikou Československou, keď prijdu či vnútorné, či zahraničné komplikácie. Tedy nech jeden Slovan druhého neutlačí, nech nepanuje jeden nad druhým, ale nech každý slovanský kmen voľne sa vyvíja. Môžu byť tieto slovanské kmeny v jednom štáte. My máme tri slovanské kmeny, český národ, slovenský a ruský národ, v Poľsku je poľský národ a ruský, v Jugoslávii srbský, chorvátsky a slovinský. Môžu tedy byť dva slovanské národy v jedinom slovanskom štáte, ale to chcem dokázať, že pri rozmachu germánskej politiky ma poli politickom, kultúrnom a hospodárskom slovanské národy majú svorne spoludržať, lebo budú musieť pomerať svoje sily s germánskymi silami a preto není dobrá politika, aby - tuto len na našu republiku poukážem - jeden národ nad druhým sa povyšoval. Sme rovnoprávni. Českému, slovenskému, ruskému národu, každému nechajte jeho samostatnosť, nechajte vyvinúť kultúru českú, slovenskú, ruskú. To môže sa stať. Tým silnejšia bude republika, keď národ slovenský bude uspokojený, veď tá autonómia neznamená búranie republiky ani pri najmenšom, vždy sa môžete odvolávať na nás, ale požadujem čo bolo sľúbené a ono sa to musí stať, poneváč vývin vecí to požaduje. A keď sme demokratický štát, má sa vykonávať vôľa ľudu. To sa tedy aj vykoná. A aby som skončil, poviem: Poneváč tedy terajší režim centralistický nerešpektuje žiadosti Slovenska, poneváč terajší centralistický režim tých slovenských žiadateľov ktorí sú vo všetkých oboroch, ktoré som tu vzpomenul, nevymenováva, nedáva teň chlieb tým slovenským žiadateľom, ako by sa to na slovenskej zemi patrilo, poneváč terajší režim hľadí len na zajtra a nehľadí do budúcností, kde potrebné búde niekedy to uspokojené Slovensko, poneváč v rozpočte mnoho slovenských požiadavkov vyplnené niet, ako som to v mojej detailnej debate tuto poukázal a poneváč ani nevidíme tu chuť a vôľu, aby už raz pristúpila centralistická vláda k riešeniu slovenskej otázky - lebo tá slovenská otázka je so dňa na deň vždy väčšia a väčšia, pálčivejšia a pálčivejšia - a poneváč rozpočet nám nezodpovedá, teda odhlasovať ho nemôžeme. S tým končím. (Bravo!)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Jelinek.

Sen. Jelínek (německy): Slavný senáte! Se spěchem, který obvyklý chvat ještě předstihuje, musí tentokráte býti projednán rozpočet, jenž po prvé vykazuje přebytek, jak česká propaganda, zejména v cizině, dala hlásati. Jak tento přebytek byl vypočítán, o tom bylo již dostatečně promluveno během jednání v rozpočtových výborech a také zde. Stačí poukázati na to, že se podařil velký umělecký kousek, že se výnos daně z příjmů jednoduše o 120 milionů Kč zvýšil a že se výdaje snížily, že se nikoli, jako v minulých létech, veškerý náklad na investice nevypočítal, nýbrž jen výlohy pro nutné předběžné práce. Tím se pravý obraz zkresluje a teprve při předloze účetní závěrky, tedy teprve za několik let, poznáme skutečné cifry, které již tentokráte měly býti vypočítány, a pak teprve se dozvíme, že rozpočet na rok 1926 nebyl aktivní, nýbrž pasivní. Pan ministr financí měl asi již ve své dřívější činnosti často příležitost, aby nějakou jemu předloženou bilanci té neb oné korporace, jak již dnes jednou bylo řečeno a jak zní technický výraz, označil jako upravenou. Upravují se však netoliko bilance, nýbrž také rozpočty, a to z určitých důvodů.

Příčina, proč předložený a uměle vyzdobený rozpočet musí býti tak rychle projednán, je jednoduše ta, že se cizině musí ukázati, že tento stát - musí to býti ciferně prokázáno - také ve finančním oboru je konsolidován; a to má také mámo to sloužiti jako upotřebitelný podklad pro novou půjčku. Proto se musí tento rozpočet probičovati v tak šíleném chvatu, aby vyjednavači v New Yorku mohli s pýchou ukázati na důvěru vzbuzující rovnováhu ve státním hospodářství. Podle vašeho názoru to stačí, aby se pokladny cizozemska otevřely pro Československo. Myslím, že bylo lze bez tohoto uměleckého kousku předložiti aktivní rozpočet, kdybychom se byli drželi zásadních pravidel spořádané domácnosti a přizpůsobili se poměrům, kdybychom se spokojili s prostředky, které máme po ruce, neboť Československo jest a zůstane - doufám, že se tím nedostanu do konfliktu se zákonem na ochranu republiky - malým státem s gesty velmoci, na kterou si hrajete. Tato hra stojí peníze, a to mnoho peněz. Při obrovských daních, které se vybírají, a při restrikci vojenského etátu a výloh pro zahraniční zastoupení bylo by nejen lze snadno zjednati rovnováhu, ale mohly by také nastati daňové úlevy. Ale když pro vojenskou správu samotnou žádáte 2 miliardy a pro zúročení svého státního dluhu potřebujete skoro stejnou částku, pak je pochopitelno, že se berní šroub musí bohužel stále silněji přitahovati, i dostaví se pak nutnost toho, že důležité obory musí býti omezený ve svých výdajích. Ve srovnání se jmenovanými dvěma velikýma položkama jeví se dotace pro ministerstvo školství s asi 900 miliony a pro ministerstvo obchodu se sotva 37 miliony hanebně nepatrnou a působí přímo komicky, když ministerstvo zásobování dotováno je částkou 13 ½ milionů, tedy tolik korun, kolik tento stát má obyvatel, z čehož po případě by bylo lze souditi, že každý státní občan přijde státu na jednu celou korunu!

Pan ministr školství v dobře sestavené řečí vyložil důvody, které vedou vládu ke rdousení našeho německého školství: ohled na státní pokladnu a pokles porodů že jsou toho důvodem. Měl přece také poctivě přiznati, že to spočívá v systému, odvozeném od fantomu národního státu, utlačovati Němce ve všech oborech, tedy také v oboru školství. (Souhlas na levici.) Měl poukázati na národní výbory, které stále ještě mají jistou moc, které školským úřadům přímo nařizují a ve mnohých případech jsou vlastními původci této ničivé akce proti německému školství, která státu neslouží ke cti. (Souhlas na levici.) Kdežto dříve se vlády všude snažily zvelebiti vzdělání lidu, nešetřiti na škole, zdá se býti také zjevem poválečným, chtít snižovati úroveň všeobecného vzdělání jednak poukazem na nutné úspory jednak z nacionálního šovinismu. U nás uplatňuje se prvá okolnost. Ve skutečnosti směřují všechna tato opatření proti Němcům, jejichž děti musí buď choditi do níže organizovaných škol, aby se naučily jen tomu nejnutnějšímu pro svoji budoucnost, anebo do českých škol, aby se svému národu odcizily. Musíme přes chlácholivou řeč pana ministra školství vždy znovu poukazovati k tomu, že nyní platné ustanovení, podle kterého jediný člověk rozhodovati má o veškerém školství také druhých národností, považujeme za zařízení nejméně demokratické, jež odpovědnost za tyto zločiny svaluje s ministerstva na jiná bedra. (Souhlas na levici.) Dnes nikdo nevěří, že způsob, jakým se zde postupuje, je pedagogickým, anebo úsporným opatřením, nýbrž že je to plánovitý boj, nápor proti dobře organisovanému a až do roku 1918 kvetoucímu školství. Vláda a její orgánové to jsou, kteří vědomě přikládají sekeru, aby zbořili budovu, která posud byla pýchou národa. (Potlesk na levici.) Když u nás na Moravě ze 2285 stávajících německých školních tříd 948 tříd (Výkřiky [německy]: Slyšte!) rozpouštíte, pak vědomě vedete ránu dýkou proti našemu národu, kterou my pociťujeme tím bolestněji a která tím více musí pobouřiti, ježto v témže okamžiku zřizujete přespočet českých menšinových škol, naše žádosti o menšinové školy však necháváte nepovšimnuty. Ale nejen naše žádosti o zřízení menšinových škol necháváte nepovšimnuty, nýbrž také naše žádosti o zákonitě dovolené soukromé školy zůstávají naprosto nepovšimnuty. Nevím, zdali panu ministru školství je známo, že jsme podali velký počet dotčených žádostí; uvádím jen jako skutečnost, že žádost obce Trnávky v okresu Moravská Třebová již od 4 let leží nevyřízena. Když u zemské správy politické tuto žádost urgujeme, řekne se: žádost je u okresního hejtmanství v Třebové, a když ji tam urgujeme, řekne se: žádost již odešla, leží u zemské správy politické. Nelze jí nalézti ani zde, ani tam, a tak uplynuly 4 roky, aniž by se žádost vyřídila. Stejně je tomu se žádostí obce Řetenic; také tato žádost jest od mnoha let nevyřízena. Abych ilustroval, jak se jedná, chci uvésti činnost školního úřadu v nejněmečtějším dosud okresu naší země, v okresu mikulovském. Tento okres, ke kterému také patří území Hodonína a Břeclavi, utrpěl od roku 1918 úbytek 7 německých škol obecných a občanských s úhrnnými počtem 38 tříd. K tomu přistoupilo ještě zrušení 30 jednotlivých německých školních tříd, takže úhrnný počet školních tříd, v tomto školním okresu samotném od roku 1918 rozpuštěných, činí 86. Naproti tomu byly v tomto školním okrese otevřeny tyto české školy - poznamenávám ještě jednou, že okres mikulovský vykazoval až do převratu alespoň 99 % německého obyvatelstva: v Dobrém Poli dvoutřídní česká škola, v Novém Přerově trojtřídní, ve Frélichově a v Pohořelicích pětitřídní obecná a trojtřídní občanská škola. Státní české menšinové školy byly mimo to zřízeny: v Lednici, Drnholci, ve Valticích, s jednou občanskou školou, v Novosedlech, v Kupařovicích, Loděnicích, Mikulově, se třemi třídami, v Pouzdřanech, Pulgarech, Cvrčovicích, Sedlci. Uzavřeny byly německé školy v Novém Přerově, Dobrém Poli a Frélichově, poněvadž děti tamního chorvatského obyvatelstva musí navštěvovati české školy. Ale za to musí putovati 8 německých dětí z Dobrého Pole denně 3 km daleko do školy v Prátlsbrunu, 34 německých dětí z Nového Přerova denně 4 km do Novosedel a 17 německých dětí z Frélichova denně 4 ½ km do Drmholce, všechno děti malorolníků, domkářů a rolníků. (Výkřiky [německy]: Slyšte!) Ale nejen obecné školy těší se obzvláštní péči naší vlády, také naše střední školy dovedou něco vypravovati o této negativní péči. Také ze středních škol celá řada byla zrušena a složena. Právě tak je tomu také s našimi německými vysokými školami. Zmiňuji se zde jen krátce, že na brněnské německé technice není nyní obsazeno asi 15 stolic a že tam specielně obor matematiky, tak nesmírně důležitý pro technické vědy, úplně osiřel. Při této příležitosti chci uvésti tyto skutečností, jak české, tak také německé vysoké školy v zemi byly a jsou četně navštěvovány cizinci. Nyní se v poslední době stalo, že české konsuláty, zejména v okrajových státech Ruska, nepovolují vstupní visum. A pan konsul v Rize dokonce jednomu studujícímu, jehož jméno znám, sdělil, že obdrží visum jen tehdy, bude-li navštěvovati českou vysokou školu. Nemyslím, že to odpovídá vážnosti státu, když jeho úředníci v cizině takto jednají. Velikého politování hodná je také velmi nízká dotace ministerstva obchodu, o které jsem se již zmínil. Povážíme-li, že stavy, které k tomuto ministerstvu patří, na daních odvádějí obnos, jenž jde daleko do miliard, pak je přece úžasné, že právě pro tento obor zařazen je do rozpočtu jen obnos 37,1 milionů, a přece je právě v oboru zvelebení živností vykonati ještě mnohé a je nesmírně litovati, že se tak neděje. Již před několika lety, když se objevila nízká dotace ministerstva obchodu, žádal jsem pana ministra obchodu, aby při jednání v ministerské radě ohledně stanovení jednotlivých položek projevil trochu více pevností, i vidím se nucena tuto žádost opětovati.

Chtěl bych nyní říci několik slov k pozemkové reformě, a to z toho důvodu, poněvadž jeden vysoký funkcionář prohlásil deputaci, která se k němu dostavila v této a v jiných záležitostech, že národnostní momenty při provádění pozemkové reformy leží naprosto stranou, a poněvadž také dnes pan zpravodaj pěl pravý chvalozpěv na tento zákon. Tohoto vysokého funkcionáře, který ovšem naše schůze nenavštěvuje, chtěl bych vyzvati, aby si jednou přečetl výroční zprávy Národní Jednoty Severomoravské a tu - chci jen uvésti několik příkladů - shledá: > velkostatek Bouzov řádu německých rytířů ve výměře 279 ha byl úplně vyvlastněn a tím náhle vyhojena zející rána v českém národním tělese severní Moravy. (Výkřiky: Aha!) Z velkostatku Žádlovic bylo zabráno 78 ha, které obdrželi česká menšina a lidé, kteří své děti posílají do menšinové školy ve Studené Loučce. V jazykovém ostrůvku Ostražné bylo od firmy Karel Weisshuhn převedeno asi 50 ha do českých rukou a tím tato jazyková hranice zúžena. Tento pruh země, který spojuje Kravařsko se Sudetami, bude roztržen, Kravařsko odděleno, rozříznuto a českým živlem pohlceno. Z velkostatku Odry přišel statek Vítberk do českých rukou a česká menšina v Odrech obdržela dostatek stavebních pozemků......německé Kravařsko bude po provedení pozemkové reformy rozbito.< Praví se dále: >Při pozemkové reformě jednal český lid disciplinovaně a bude toho potřebí také při zestátnění lesů. Je potřebí, aby celý český národ stál za touto gigantickou reformou, která mu má přinásti lepší budoucnost a také přinese. Letos musíme věnovati největší pozornost úseku Úsov-Dolní Dlouhá Lolučka-Šternberk, který je na severní Moravě národnostně nejdůležitější a jenž dnes tvoří střed národnostní reformy. Tedy kupředu, do práce.< >Tak převádíme,< praví se dále, >tisíce hektarů dobré orné půdy do českých rukou, abychom tím pevně ukuli svoji existenci a existenci republiky.< Zpráva končí slovy: >Zásada >svůj k svému<, kterou neustále kážeme, přispěla mnoho k rozkvětu českého řemesla a obchodu v jazykově smíšeném území.<

Myslím, že kdyby některá naše schůze končila zvoláním >svůj k svému<, měli bychom co činiti se zákonem na ochranu republiky.