Ovšem, vzhledem na projevené pochybnosti usnesl se též výbor ústavně-právní doporučiti senátu přijetí resoluce uvedené ve zprávě výborové.
Pokud se týče věcných námitek proti jednotlivým ustanovením osnovy zákona, byla k nim dána uspokojivá vysvětlení zástupci vlády a odstraněny takto stávající pochybnosti.
K projevenému přání dovoluji sobě v tomto svém ústním referátu přednésti některé tyto vysvětlivky k jednotlivým ustanovením osnovy zákona. Na námitku, že není jasné, proč je v odst. 3. §u 5 ustanoveno, že dávky stanovené pevnou sazbou jsou splatny dříve, než se ukončí příslušný úřední úkon, podáno vysvětlení, že se jedná o to, aby k vůli uspoření písemného řízení vyměřovacího méně důležité věci se vyřídily ústně, to je zaplacením v kolcích před bezprostředním ukončením úředního úkonu, nebo před dodáním vyřízení o oprávnění nebo výhodě.
Na námitku k §u 6, proč nebylo poskytnuto úřadům oprávnění, aby také snižovaly dávku, vysvětleno, že se jedná o to, aby byla zamezena libovůle úřednictva při ustanovení výše poplatků.
K §u 7 podáno vysvětlení v tom směru, že tam, kde vyměřuje dávku úřad ústřední, nelze ovšem mluviti o instanci nadřízené úřadu, který dávku vyměřil, že však jako v jiných zákonech poplatkových se o tom zmínka nestala, poněvadž je samozřejmé, že proti vyměření dávky úřadem nejvyšším není možným rekurs v cestě administrativní, nýbrž pouze stížnost k nejvyššímu správnímu soudu.
Na námitku, proč se § 10 nezmiňuje o župách a obcích, bylo vysvětleno, že § l se vztahuje na župní a okresní úřady, pokud obstarávají záležitosti státní správy. Pokud však úřady tyto obstarávají záležitosti autonomní, je dán podklad pro vybírání poplatků §em 32 pokud se týče 79 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 126 Sb. z. a n., o župním zřízení. Na Podkarpatské Rusi, kde župní zřízení dosud zavedeno není, platí pro župy a hlavnoslúžnovské úřady, pokud vykonávají agendu státní, § l osnovy; jinak není autonomie žup prozatím v činnosti. Obcím pak je vyhrazeno již podle § 24 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství v obcích, právo vybírati dávky tyto.
K §u 11 podáno vysvětlení, že některým městům se zvláštním statutem, jako nyní Liberci a Opavě, bylo odňato obstarávání působnosti, která jinak přísluší okresním politickým úřadům.
Výbor ústavně-právní jinak navrhuje senátu, aby usnesl se na osnově zákona ve znění, přijatém poslaneckou sněmovnou a obsaženém v sen. tisku č. 2108. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Soukup: Zpravodajem za výbor rozpočtový jest pan sen. dr. Karas.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Zpravodaj výboru ústavně-právního podal již podrobný výklad celého zákona, takže mně odpadá povinnost, abych jménem rozpočtového výboru o jednotlivých paragrafech se zmiňoval. Podotknu jen tolik, že výnos těchto dávek se odhaduje přibližně na 80 milionů Kč za rok, ale poněvadž zákon bude v platnosti jen asi 7 měsíců, snad v květnu vejde v platnost nařízení vládní, tedy letošní výnos bude o to zmenšen, takže nelze očekávati plných 80 milionů Kč. Zákon se vztahuje na úkony ve věcech správních a tedy i na úkony soudů. Tím, že parlament schválil úhrady k zákonu z 22. prosince 1924 č. 289, umožní, aby zvýšené přídavky zaměstnancům státním mohly býti konečně vyplaceny, a tím odstraní příčinu k odůvodněnému rozechvění úřednictva a zaměstnanectva, neboť již po 4 měsíce slibuje se pomoc finanční, drahota mezitím silně stoupla, cena mouky i nájemné zvýšeny, přidána již také práce úřednictvu, je tedy odůvodněn požadavek, aby to zlepšení, které u většiny zaměstnanců je pouhou almužnou - má se mu za hodinu přidati l Kč - bylo konečně vyplaceno. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)
Prosím pouze pana ministra financí, aby nařídil, by výplata těchto přídavků byla co možno brzy poukázána. (Výkřiky: Hned!)
Jménem výboru rozpočtového navrhuji slavnému senátu přijetí této osnovy zákona. (Souhlas.)
Místopředseda Klofáč: Ke slovu jest přihlášen pan sen. Trčka.
Sen Trčka: Slavný senáte! O projednávaném zákoně na zvýšení poplatků, tax a kolků prohlásil včera pan zpravodaj rozpočtového výboru dr. Karas, že v podstatě je to zákon dosti spravedlivý a že postihuje hlavně ty, kdo mohou a mají platiti. Stejně vyslovil se před chvílí o zákoně druhém, tedy o placení úředních výkonů správních. Tak se mi zdá, že tato zázračná formulka, kterou uvedl pan dr. Karas jako zpravodaj, se hodí na všecky projednávané finanční zákony. Byli jsme také svědky, že této formulky používá se u všech dřívějších ještě nepříjemnějších zákonů a snad méně oprávněně.
Nechci se při této příležitosti zabývati meritem zákona již z toho důvodu, poněvadž strana naše, jsouc řekl bych důslednější, než všecky státotvorné strany, snaží se plniti prohlášení pana ministerského předsedy Švehly, který, jak víte, svého času, téměř před 1/2 3 rokem prohlásil jasně a kategoricky, že naprosto žádná nová břemena nebudou na poplatnictvo uvalena, tedy že naše poplatnictvo bude ochráněno ode všech ostatních břemen. Na to slavná koalice dávno zapomněla a od těch časů jsme byli svědky celé řady jiných zákonů tak tíživých, že je s podivem, že pánové mají odvahu, vesměs všecky politické strany, zastoupené v koalici, něco podobného znovu přijímati.
K samotnému zákonu bych řekl, že je ještě daleko nejasnější a tíživější než zákon včerejší. U zákona včerejšího je přece do jisté míry taxována uvedená cifra toho zvýšení, zákon dnešní, tedy zákon o dávkách za úřední úkony úřadů správních, uvádí paušální cifru. Za ten a ten úkon bude se počítati 5.000 Kč, za jiný atd. až 20.000 Kč. Mluví se sice o nějakém podrobnějším určení, vládě se dává dotčená pravomoc, ale mám velikou obavu, že to bude nejen nové zatížení poplatnictva, ale že tím bude dána moc rozhodujícímu úřednictvu, aby bohužel tak, jak se to děje dosud, z hospodářských důvodů mnohdy zatěžovalo některé osoby politicky nepohodlné více než ostatní.
Dnes nás utěšoval pan kolega dr Karas, že prý bude platiti tento zákon několik měsíců. Zákonem je stanoveno, že tento zákon má platiti do konce r. 1926. To je tedy více než několik měsíců, to je do konce r. 1926. Zdá se mi však, že tak, jak u nás se prakse již vžila u jiných zákonů, jmenovitě u daně z obratu, kde bylo výslovně řečeno, že bude platiti do konce r. 1923, když bude výnos těchto dávek dosti výnosný, že pan ministr financí - ať je to ten nebo jiný - řekne: Dnes ještě nepřišel vhodný čas, abychom tento zákon zrušili, poněvadž výlohy státní nebo náš rozpočet toho nepřipouštějí. Myslím, že tato obava je velmi odůvodněna.
Neustále se říká a tvrdí, že tyto zákony jsou spravedlivé, objektivní, že jsou snesitelné. Pánové, o všech ostatních zákonech se to mluvilo také. Vzpomínám jen mimoděk finančních zákonů, které jsme před několika týdny přijali také zde ve slavném senátě. Je to zákon o sanaci zkrachovaných bank utvořením ohromného fondu, do něhož musí platiti ti, kdož solidně a opatrně obchodovali. Vzpomínám druhého zákona o pořízení fondu 50 milionů Kč ročně na sanaci zkrachovaných a špatně hospodařících družstev, konsumů atd. Pro tyto všechny a podobné jiné platí formulka, o níž jsem se zmínil. Všude se říká, že jsou nejen spravedlivé, ale že jsou státní nezbytností.
Vážení pánové! Podle tohoto právnického nazírání našeho parlamentu zdá se mi, že jsme začali hájiti kde jakého švindléře, kde jakého defraudanta, spekulanta nebo hlavně neschopného ředitele podobných podniků a institucí. To je jasně v těch zákonech viděti.
Když my si neustále předkládáme a říkáme, že jsme sociálně spravedlivým lidem demokratického státu, je zajímavo, že na podobné delikty o věcech, které jsem přednesl, u živnostnictva a obchodnictva je docela jiné měřítko, a to na podobné špatné hospodářství, nezdůvodněna, pánové, jsou ostré trestní paragrafy a dopadnou zpravidla vždy i na toho, kdo nezaviněně vinou různých okolností, buď konkurenčních nebo rodinných do této zlé situace upadl. Ale jsou tu ještě jiné věci, kterých nutno vzpomenouti při těchto nových finančních zákonech.
Na př. vzpomínám na nedávno vyšlý projev - který jsem také interpeloval - a to projev pana sen. Ferd. Jiráska, kde vyzýval ve svém orgánu, jako předseda svazu družstev, všechna družstva, aby účetní závěrky od roku 1919 do roku 1923 přepracovaly, aby takto nově přepracované a upravené účetní závěrky podávaly znovu berním úřadům k vyměření dani. Já bych chtěl říci - a je mi líto, že nemám po ruce pana kolegu Ferd. Jiráska - že není potřebí, jsem o tom plně přesvědčen, aby on vyzýval pány ředitele konsumů, družstev atd. nebo jejich pány účetní, aby novým šetrnějším způsobem své uzávěrky zpracovali. Ti pánové to umějí tak dobře, jako žádný druhý. (Hlas: Soudíte podle sebe!) Račte vzíti, pane kolego, na vědomí - jestliže to myslíte, pane kolego, u našich živnostníků, uvedu vám některé konkrétní případy - že i kdyby se některý náš člověk zpěčoval a nechtěl uznati daňový předpis, berní úřady přivedou ho k tomu takovým způsobem, že se mu zježí vlasy. U vás je to něco docela jiného. Vy můžete docela trestným způsobem vyzývati svoje družstva a konsumy, aby jednou již velmi opatrně a obratně sdělané závěrky znovu přepracovaly. Proč to mají dělat? Jestliže těch několik konsumů a vašich družstev vykázalo nepatrný zisk, touto novou výzvou jedná se o to, aby nevykázaly vůbec žádný zisk, poněvadž by z toho musily platiti nepatrné daně a co hlavně pana kolegu Jiráska vedlo k tomu, aby výzvu učinil, je něco jiného. My jsme, totiž vy jste, přijali nový zákon, podle kterého 50 milionů Kč ročně se musí skládati na sanaci zkrachovaných družstev. Pro ona družstva, která by vykázala do jisté míry jistý nepatrný zisk, tento zákon neplatí. A ona by jako poškozená nemohla žádati jistou část z tohoto fondu. Mne to nepřekvapuje, pánové, poněvadž, co si může dovoliti koaličník, nemůže si dovoliti náš člověk. Koaličník může si dovoliti ještě více, neboť na druhé straně vidí, že to dělá i vláda. Podal jsem druhou interpelaci, kterou pan ministr financí bude tak laskav a mně zodpoví. Chtěl jsem ji podati jako naléhavou interpelaci. Týkala se usnesení ministerské rady, kde se povolil odpis dlužných obnosů zase konsumním družstvům atd. v obnosu téměř 23 milionů Kč zcela nezákonným způsobem, kde vláda sama porušila ústavní zákon, poněvadž nemá práva odpouštěti něco ústavům, které přijaly peníze a snad zvláštním hospodařením o ně přišly. Nebudu se detailně zabývati hospodařením těchto družstev. Ministerská rada v tajném usnesení přiskočila jim na pomoc a odpisuje dlužné dávky. (Sen. Ferd. Jirásek: Vždyť dostáváte 500 milionů na účely živnostenské a nikdo vám to nevyčítá!) Pane kolego, 500 milionů? 42 miliony je celý rozpočet ministerstva obchodu. (Sen. Ferd. Jirásek: A co se dává na vaše účely?) Kdybyste řekl 5 milionů, ale 500 milionů? (Hlas: Ano, na živnostenské školy atd.!) Trvám na tom, že se tu musí respektovati zákon a že musí ministerská rada a zejména člen Národního shromáždění... (Hluk. Různé výkřiky.) Já jsem před chvílí mluvil o tom, že jste docela nezákonným způsobem jednali, že jste učinili výzvu, aby se sabotovaly a defraudovaly daně, a na to nemáte práva. Myslím, že je povinností úřadů, aby stíhaly vládu za toto nezákonné jednání. (Sen. Havlena: Proti bankám nemluvíte! - Vidíš, tady už máš Jiráska, můžeš mu to říci!) Ano, to jsem mu chtěl také tváří v tvář říci, poněvadž se mi nejvíce jedná o to... (Sen. Reyzl: Okrádají stát o daně dělníci nebo vy?) Přineste nějaký konkrétní případ, kde stát okrádá vaše družstva! Ten zázrak chtěl bych viděti. Myslím, že byste ho sami nepřipustili. (Sen. Ferd. Jirásek: Pane Kotrbo, vy jste byl družstevníkem, víte tedy, jak to jest!)
Ale pánové, mám ještě jiné věci zajímavé, a to další interpelaci, která také ještě čeká na odpověď, a sice týkalo se to návrhů ministerstva zásobování, které chtělo odepsat, a myslím, že dohoda už byla učiněna - o tom ostatně pan ministr financí může také podati zprávu, jestli již dohoda byla učiněna a jak to přišlo, že bylo navrhováno, aby se firmě Odkolek odepsalo asi 1,200.000 pokuty, za neodevzdané lístky, Hostivařským mlýnům asi 3/4 milionu, dělnickým družstevním pekárnám asi 680.000, firmě Zátka, tedy soukromým i družstevním podnikům se chtěly odepsati pokuty, které naši živnostníci v menším měřítku již dávno zaplatili. Velectění pánové, když se bráníme novým a novým břemenům a zatěžování poplatnictva, prohlašuji za jeden z důsledků toho, že pan ministerský předseda prohlásil, že se žádné podobné věci příště díti nebudou, ale vy vymačkáváte - odpusťte vulgární výraz - přímo dryáčnickým způsobem nové daně od lidí, kteří nemohou platiti. Pan dr Karas na omluvu vlastního svědomí tvrdil, že to jsou zákony spravedlivé: to prý budou platit ti, kdo mají a mohou. Prohlašuji, že dnes, hospodářský život našich drobných a středních lidí je takového rázu, že platit nemohou a také, myslím, nebudou. Půjde to těžko. Je to viděti z toho, že je zvýšen preliminář rozpočtový o exekuční poplatky na 72 miliony Kč z dřívějších snad 40 milionů Kč, je vidět, že i stát sám nebo berní fiskus počítá, že poplatnictvo bude velmi špatně do budoucnosti platit. Kdyby se řádným způsobem hospodařilo, kdyby všichni poplatníci podle svých příjmů, podle svých schopností byli zatíženi... (Sen. Havlena: Dělnictvo musí platiti! - To je jako zrcadlo! - Ale vlasteneckým právem jiných vrstev je, nepřiznávati všecko!)
Netvrdím nikterak, že snad dělnictvo neplatí daně, ale řeknu vám, pane kolego, že platí aspoň velmi málo. Mohli bychom říci, že snad poměry jsou tak zbědované, že dělnictvo málo vydělává, ergo, že z toho málo platí. Ale jistě přiznáte, že naše živnostnictvo při stagnaci také málo vydělává, ale platiti musí více než v letech, dřívějších, kdy konjunktura byla. (Sen. Reyzl: Ale kdo platí ty daně?) Pro Boha vám prosím, pane kolego, jak si to představujete? Copak živnostnictvo naše vybírá daně, copak živnostník se svou rodinou nepracuje? To je produktivní živel, produktivnější než vy dohromady. Tedy kdo může platiti? Dnes můžeme jasně a otevřeně říci, že platiti snad by mohla než taková živnobanka, takový Baťa, takový Waldes atd. Ale chtěl jsem uvésti před veřejným forem, jakým způsobem se daněmi zatěžuje, jakým způsobem se rozdělují daně. Panu Waldesovi, velkotovárníkovi, který má továrny zde u nás, v Miláně, v Drážďanech, v Americe atd., mnohamilionové firmě, bylo, myslím, napočteno loňského roku všech daní úhrnem asi 48 milionů, které měl zaplatiti republice. Do loňského roku - prohlašuji otevřeně - pan Waldes nezaplatil republice snad ani korunu a žádal platiti tyto daně, podle mých informací, až 1. května ve splátkách stotisícových. Tedy 1. května, podle mých informací, složil prvou splátku, kdy už naše malé střední živnostnictvo dávno zaplatilo a ten, který nezaplatil, musí platiti ještě k těm vysokým daním úrok 10% ní, event. 7% ní. (Sen. Thoř: Tuhle musili vykopat mrtvého, aby zaplatil daně!) Pánové, teď se jedná o to podle doslechu a byl bych velmi rád, kdybych informace mohl dostati z povolaných míst, že slevuje se všem. Tak na př. ve Strakonicích v té fezárně se slevily daně na jednu polovici. Dále se proslýchá, že firmě Waldes ze 48 milionů se to má sleviti dokonce na 10, anebo snad ještě méně milionů, poněvadž pan Waldes tvrdí, že prostě daně nemůže platiti. Uvedu dva obrázky, abych ilustroval poměry. Vypadá to jako pohádka. Týká se to nejen živnostnictva, ale také dělnictva. V obci Kabátech u Jílové byl nějaký člověk, jenž nebyl dosti schopen tělesně, nebyl odveden, nevykonával službu válečnou. Když vypukla válka, tento člověk se živil nějakou hokynářskou živností, současně vozil také zeleninu, prostě živil se nějakým prajednoduchým způsobem. Velký obrat nemohl míti z toho důvodu, poněvadž nejen on, nýbrž všichni sousedé udávají, že mohl míti obratu 18-20 tisíc ročně. Ten chudák, který začal tímto způsobem se živiti, ve válce koupil si asi za 2.400 korun chaloupku. A během několika let, asi dvou roků, postavil si tam stodolu, koupil si nějaký strych pole a tak to pokračovalo, až měl 10 a půl strychu polí. Po převratu dostal předpis daňový na 46 tisíc. Poněvadž neměl tak veliký obnos, obchod mu již tak nešel, nebyl schopen tuto daň zaplatiti, rekursy vyřízeny nebyly, byla mu krátce a dobře zabavena jeho chata i s ostatním majetkem a byl mu prodán exekučně za 26.000 korun. Tedy vzali mu vesměs všechno, co měl a byl téměř úplně nahý postaven do toho života, nehledě k tomu, že má 4 nezaopatřené dítky. Jeho přátelé se nad ním slitovali, aby se mohl vhodným způsobem živiti a koupili mu koníka s vozem. Jakmile berní správa na Král. Vinohradech dověděla se, že zase je v držení nějakého majetečku, tedy beze všeho vlétla mu, vulgárně řeknu, na ten majeteček, zabavila mu koně i s tím povozem a chtěla mu prodati i tento poslední prostředek obživy. Na zakročení kolegy Kotrby, k němuž jmenovaný přišel, dotčený vedoucí úředník odvolal exekuci a ten člověk živí se tímto způsobem dále. Jak to ovšem dopadne, jestli mu to také prodají nebo ne, ten poslední prostředek k obživě, nevím.
To vše přednáším pánům, aby to bylo známo, poněvadž vím, že vám to snad známo není, jakým způsobem berní úřady vybírají daně a jakým způsobem jsou rozdělována břemena.
Další doklad mám z Pecek z poslední doby. To vypadá zejména jako pohádka. Tam žil a nedávno zemřel MUDr Josef Palla, lidumil, který léčil chudé lidi zadarmo a od ostatních vybíral malý honorář. Následkem toho po něm toho mnoho nezbylo, než domek se zařízením a zahrádkou. Tomuto doktorovi sloužil a zároveň byl tam zaměstnán jako kočí jistý Jan Klouda, který mu dosloužil až do smrti a tomu ve své závěti odkázal ten domek se zahrádkou a vnitřním zařízením, poněvadž jiného nezbylo; byl vdovcem. Vedle toho ten kočí pan Klouda měl udělati další legát jistému děvčátku 7letému, které zemřelý pan dr Palla měl za života v jisté lásce. Měl zároveň za úkol, aby vyživoval děvčátko do jeho plnoletí, do 21 let, což chtěl velmi rád učiniti. Ale co se stalo? Jakmile berní úřad se dověděl, že tady je odkaz, vzali páni tužku a počítali: To děvčátko dostane 10.000 Kč, do plnoletosti je bude živiti, to dělá úhrnem 69.800 Kč. Z toho vyměřili poplatků v úhrnné sumě 16.746 Kč. Tomu šťastnému dědici kočímu odhadli ten domek, o kterém tvrdí sousedi, že má nejvýše cenu 50-60.000 Kč, na 186.441 Kč a vyměřili mu poplatků 45.362 Kč. Oba jsou naprosto chudí, nemajetní, poněvadž ten kočí neměl nic, než jak v bibli se říká: "což jeho jest", ty peníze nemohl sehnati a šli na berní úřad a prosili úřednictvo, aby byli tak laskaví a to vše si vzali zpět, že nechtějí žádného dědictví a že se všeho zříkají, jen aby je nechali.
Proč to říkám? Opakuji, že tyto obrázky vám přednáším, jak skutečně konkrétně vypadají, jakým způsobem se měří velikým a jak se vybírají daně od malých lidí.
Jestliže na druhé straně přinášíme nová břemena a chceme odhlasovati nový finanční zákon, tedy tvrdím, že je to naprostá bezcitnost a nepochopení s nynějšími poměry, které jsou tak bědné, že náš lid pod nimi klesá. Jestliže jsem si vyžádal v tomto případě slova, tedy vedly mne k tomu tyto dva náměty; jednak: velikým kapitalistickým podnikům měří se jinak, mají zcela jiné měřítko pro vydobývání daně, a na druhé straně malý člověk, který nemá žádného zastání a nenajde žádné opory; tímto zlým způsobem se ničí a připravuje o existenci. V důsledku toho naše strana musí hlasovati proti těmto zákonům.
Místopředseda Klofáč: Ke slovu je přihlášen dále pan sen. dr Brabec.
Sen. dr Brabec: Slavný senáte! Při uvažování o této předloze zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních rozvinula se již v ústavně-právním výboru velmi obšírná debata, ve které byly projeveny různé pochybnosti, zejména též po stránce ústavně-právní, a uvažovalo se, jestli podle §u 111 ústavní listiny je možno, aby zákonem takového znění, jako má tato osnova, byla vyřešena úhrada a aby státním občanům byla uložena povinnost veřejných dávek za ty úkony úřední ve správních věcech. Je potřebí přirozeně především vzíti si doslovné znění dotčeného zákonného ustanovení listiny ústavní. To zní - "daně a veřejné dávky vůbec se mohou ukládati jen na základě zákona". Jedná se tedy o výklad této věty. Tu bych ovšem poznamenal, že je tu potřebí míti na paměti výklad slovní a pak výklad logický se zřetelem k ostatním dikcím zákona a konečně také k duchu zákona. Oba druhy výkladů je dlužno použíti, chceme-li zajistiti si určitou správnost úsudku. Pokud by se jednalo o slova "na základě", tedy nasvědčovalo by slovní znění k tomu, že není potřebí, aby dávky zákonem už byly uloženy, nýbrž aby zákon vyslovil určitou zásadu, že mají býti, nebo mohou býti, jako se tomu děje právě v předloze, o níž jednáme, dávky za určité úkony a v jisté výši uloženy. Tedy je to vlastně pouhé svolení, dané v jisté formě rámcového nebo zmocňovacího zákona. Ovšem v duchu ústavy jest, aby se postupovalo co nejvíce demokraticky. Uvažujeme-li jiná dvě zákonná ustanovení, ústavní a to § 55 a § 89, pak ovšem by mohly vzniknouti jisté pochybnosti, že zákonodárce nechtěl tak daleko jíti, aby připustil rámcové zákony toho druhu, jakým je právě osnova tato. § 55 mluví o tom, že nařízení vydávati lze jen k provedení určitého zákona a v jeho mezích. Tedy neodporovalo by to znění, ale intenci. Je viděti, že si zákonodárce nepřeje, aby byla vydávána nařízení s příliš velikou, abych řekl, vůlí, že je tu viděti určitá snaha obmeziti právo nařizovací vlády.
§ 89 ústavní listiny mluví o tom následovně: Jak jsou ustrojené nižší úřady státní správy, určuje se v zásadě zákonem, jenž podrobnou úpravu může svěřiti nařízení. To je docela specielní předpis ústavní listiny, který dává znáti úmysl zákonodárce, že v tomto určitém případě je možno podrobnou úpravu svěřiti nařízení. Ale přes to nemohl se přikloniti k názoru, že usnesení poslanecké sněmovny, které právě projednáváme, by odporovalo ústavě. Ono se dá s ústavou srovnati. Ale jest ovšem jiná otázka, zdali bychom neměli takových rámcových a zmocňovacích zákonů do budoucnosti co možná se vyvarovati. (Hlas: To je správné!)
Senátu ovšem nesmí býti zazlíváno, že se snaží hodně minuciesně postupovati v zákonodárné práci, neboť je to právě jeden z jeho úkolů, aby byl korektivem a kontrolujícím orgánem usnesení sněmovny druhé. V tom tedy však nemyslím, že by mohl někdo spatřovati něco se vyvyšujícího. Je to prostě rozdělení úloh mezi sněmovnami ve státě, který přijal dvoukomorový parlamentární systém, a v této ne právě lehké úloze musíme se jistě vyvarovati vší malichernosti, a to již z důvodu, abychom se nedopustili nějakého porušení autority poslanecké sněmovny, zkrátka sněmovny druhé. To, co platí pro senát, platí i pro sněmovnu druhou, a my musíme při tom dbáti všech zvláštních poměrů, za kterých se usnesení dotčené druhé sněmovny stalo a v jakých úmyslech, jistě dobrých, s kterými sněmovna to konkrétní usnesení učinila. A třeba oba ty zákonodárné sbory byly až na některé malé odchylky v aktivním a pasivním právu volebním složeny v zásadě stejně - nepovažuji to za žádnou výhodu - naopak, přece každá ta sněmovna uvažuje a usnáší se o osnovách zákona, jednak za jiné dobové konjunktury a mimo to buď se usnáší o nich poprvé, jedná o látce, která není ještě zákonodárně spracována, anebo se usnáší již o látce zákonodárné, druhou sněmovnou projednané a usnesené. To jsou momenty, kterých nelze přezírati, které musí míti určitý vliv na projednávání osnov zákonných. Podle toho ovšem někdy senát a jindy poslanecká sněmovna je v té úloze kontrolující a v té úloze korektivní.
Mimo to my v senátě nesmíme přezírati faktum, že poslanecká sněmovna podléhá bezprostředně tomu dennímu politickému proudění a že tam vlny vzrušené veřejnosti na sebe narážejí s docela jinou silou, vehemencí, ano někdy i prudkostí obzvláštní, tím spíše, když u mnohých parlamentních i vládních činitelů je názor, že především musí se jedině v poslanecké sněmovně dělati politika v tom nejužším slova smyslu, a když u nás zase s druhé strany v našem veřejném životě politikou se rozumí politika jednotlivých stran, tedy třídně zájmová, stavovská, zkrátka vše, co ve státě znamená dělení, po případě rozpor, a ne co znamená sjednocení a zřetel k tomu vyššímu státnímu zájmu, státnímu celku.
Proto bych prosil, aby mně bylo dovoleno, abych poněkud šíře projevil své názory našeho klubu i naší strany na poměr senátu k poslanecké sněmovně a na celý problém dvoukomorového systému i důsledků, které pro naší praktickou politiku z toho plynou. Zrovna při tomto zákoně je k tomu velice dobrá příležitost, poněvadž zde se stalo opětně znovu něco, co již dříve u nás vyvolalo jistou nespokojenost, jisté znepokojení. Tato osnova nám byla dodána zase jednou, jako již se to stalo s řadou jiných osnov, v posledním okamžiku a ještě k tomu před ukončením zasedání podzimního, že nebylo naprosto možno získati času k projednání osnovy v témž zasedání, ačkoliv byla vázána lhůtou. Aby mohlo býti svoláno 3l. března zasedání jarní, byl kladen na senát požadavek fakticky nesplnitelný a ještě se při tom mluvilo ve veřejnosti takovým způsobem, že jestliže senát tento požadavek nemožný nesplní, spadne naň odium za nevyplacení příspěvku státním zaměstnancům již nyní před velikonocemi, za to, že bude nespravedlivě zdrženo vyplacení nutné a všeobecně uznané výpomoci. Myslím, že toto tvrzení musím s největší rozhodností odmítnouti a kdyby v něm mělo býti setrváno, pak řeknu otevřeně, že tak může tvrditi jedině ten, kdo je zásadním nepřítelem dvoukomorového systému a kdo považuje senát za zbytečný. Zákon o těchto příspěvcích státním zaměstnancům byl schválen již na konci minulého roku, jestli se nemýlím, a nám byla dodána předloha na konci měsíce března a na co potřebovali jiní 3 měsíce, od nás se žádalo za 3 dny. Táži se tedy, kde je ta odpovědnost za nevyřízení, když již vůbec se má o odpovědnosti některého organismu nebo jednotlivců mluviti? Já bych ovšem o takové odpovědnosti nemluvil, poněvadž myslím, že ta celá věc byla projednávána za určitých velmi nesnadných poměrů politických a že tím bylo zaviněno celé to zdržení, které my jistě velmi těžce neseme. Jistě, když dnes se nachází tato předloha, která vzbudila tolik debat a pochybností již ve výboru, na denním pořadu senátu, myslím, že všichni se mnou budou souhlasiti, tvrdím-li, že senát vlastně pracoval ze všech zúčastněných činitelů nejrychleji, a můžeme každou výtku v tomto směru, jakožto nespravedlivou, odmítnouti. A tu bych přišel ještě k další věci. Po nabytých zkušenostech musí senát rozhodně žádati, a to neochvějně žádati, aby již jednou nastala změna v dosavadním systému přidělování zákonných osnov, vládních návrhů atd., oběma sněmovnám. Naše vedoucí kruhy nedovedly vlastně dosud využitkovati schopnosti a pracovitosti senátu a nedovedly vystihnouti rozdíl v různosti poměrů obou sněmoven, sněmovny poslanecké a senátu.