Dva, jen dva zázraky vám připomenu, které byly poslány do Říma na doklad toho, jak mocný je to patron. Na Moravě zabil kovář ženu a když ho biřicové vedli do vězení, modlil se k sv. Janu Nepomuckému. A Jan Nepomucký provedl zázrak. Biřicové byli neopatrní a tomu vrahovi se podařilo utéci. Zde v Čechách - nikde se nejmenuje, kde to na Moravě bylo - mladý kavalír měl s komornou dítě, z toho byla hanba světská, dítě zamordovali, ale konečně se začal tento zločin proklubávati a ten kavalír začal se modliti k Janu Nepomuckému, dokonce vykonal pouť do Prahy a ejhle, když kriminální soudcové začali ten proces vyšetřovati, hlavní svědkové se nedostavili a ten kavalír byl osvobozen.

Mravně, vážené shromáždění, je to věc hrozná, to mohlo snad v XVII. a v XVIII. století se státi, ale my nemůžeme uznávati za svatého toho, který osvobozuje zločince, dokonce naše republika by musila takového člověka zatknouti, poněvadž je to zločin napomáhati zločinci k útěku, chrániti zločince, chrániti někoho, kdo zabil dítě, ženu, ale poněvadž se modlil k svatému, je osvobozen. Myslím, že pan ministr dr. Dolanský, ačkoliv je ze strany, k níž Jan Nepomucký patří, nemohl by ten paragraf v naší ústavě schváliti, že máme patrona, který osvobozuje zločince. Ostatně, vážené shromáždění, to mravné je ještě jiné. Ten sv. Jan Nepomucký někdy dělal zázraky také šprýmovné (Hlas: Stará Blažková!), na př. nějaká rozpustilá dívka vstoupila na jeho hrob u sv. Víta a on ji za to potrestal tím, že když šla do Prahy přes Karlův most, byla přepadena chvilkovou pomateností a zdvihla si všecky šaty nad hlavu, poněvadž se jí zdálo, že se brodí přes řeku, aby si je nepromáčela, a tím vešla v lidskou hanbu. Je to zvláštní humor světcův, který takovým způsobem zahanbuje.

Význam Jana Husa je světový a myslím, že i v tom pokroku našem, v tom pokroku lidstva pořád je jméno Husovo jako vedoucí. Význam Jana Nepomuckého je jen místní a bohužel, jestliže se týká světové historie, tedy je to jen potud, pokud světoví historikové se zabývali tím postupem, jak mohl býti prohlášen za svatého. Mravně můžeme jíti jen v Husově duchu, v duchu touhy po vyšším náboženství, po vyšší mravnosti. Ale ze sv. Jana Nepomuckého mravně nemůžeme míti nic. Je tedy žádoucno, aby na Slovensku usilovali o to, aby úcta k Janu Nepomuckému vymizela a byla nahrazena úctou k Janu Husovi. Z toho bude míti Slovensko prospěch.

Rozumí se, vážené shromáždění, že jsem mluvil jen pod dojmem řečí, které jsem slyšel. My jsme v klubu o tom neměli usnesení žádné, že budu mluviti tak neb onak. To je můj projev osobní a já si zaň také osobně zodpovídám. (Výborné! Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Reyl.

Sen. dr Reyl: Slavný senáte! Také já mluvím pod dojmem přednesených řečí. Nebylo mým úmyslem, ani mého klubu, že do debaty zasáhneme, poněvadž s našeho stanoviska máme leccos k namítání proti předloženému zákonu o svěcení svátků. Celkem mohli jsme se přizpůsobiti, poněvadž s našeho stanoviska nejde o svěcení svátků, nýbrž o klid, který je některým svátkům přiznán stanoviskem tohoto zákona. Co se týče svěcení svátků, vláda nemůže vůbec katolíkům předpisovati, co mají a nemají světit, v tom ohledu není pro nás autoritou. (Hluk.) Pánové, račte mne nechat domluviti, pak se přihlaste, můžete to vyvrátiti. Nebude vám to milým, když se bude debata do nekonečna prodlužovati. Co se týče svěcení svátků, jsme úplně klidni, vláda nám žádný svátek nevezme a žádný nepřidá, má ale právo naříditi jistý klid sváteční, kde je jakési upuštění od práce. S toho stanoviska, stanoviska sociálního, a když bereme stanovisko právní a stanovisko pořádku, což zdůrazňoval kolega předešlý řečník Babka, z toho důvodu můžeme souhlasiti s tímto zákonem. Se stanoviska náboženského bychom však nemohli. V tom ohledu nám to nemůže míti nikdo za zlé, že vláda není pro nás žádnou autoritou ve svěcení svátků. Co se týče klidu, přizpůsobujeme se jako občané tomu, že zákon nařizuje v určitých dnech klid, a také ti, kdož nejsou věřící a jsou jiného vyznání, musí to uznati za správné. Vy jste, pánové, uznali, že je třeba zavésti jistý pořádek v tomto ohledu. Vysvítá z toho, že koalice celkem na tento zákon přistoupila. Byl to kompromis a kompromis by vyžadoval, aby se o tom mnoho nemluvilo, když to stálo beztak mnoho práce. Já nebyl na žádnou řeč připraven a nebyl bych se uchopil slova, kdyby byli k tomu nezavdali podnět někteří předešlí páni řečníci. Překvapuje mne, pánové, že se místo zdůraznění sociálního ohledu a nějakého principu sociálního mluví vlastně o historii. Předešlý pan řečník projednával jednak úctu k Husovi a jednak k sv. Janu Nepomuckému a řekl, že se tomu diví, že úcta k Husovi není známa na Slovensku. Vždyť nebyla známa ani v Čechách! (Sen. Babka: Na Slovensku byla známa! - Sen. dr Herben: Já jsem opakoval, že to říkal Barinka!) Já říkám, že předešlý řečník pravil, že Barinka to řekl. (Hlas: To jest rozdíl!) Já Slovensko neznám a proto nevím, zdali je tam ta úcta známa. My starší víme, že té úcty nebylo mnoho ani v Čechách před lety. Když Šafařík se měl vyjádřiti o úctě k Husovi, řekl: "Ne nominetur quidem, aut uratur denuo." "Hus nebudiž ani jmenován, aneb podruhé upálen." O Husovi nemluvme, nebo ho spalme ještě jednou. (Sen. dr. Herben: Protože by nás vláda byla zavřela!) Co se týče úcty k Husovi, řeknu, tolik, že, jestliže ji přeneseme na stanovisko literární a na stanovisko národnosti, tedy proti Husovi nic namítat nebudeme a nemůžeme. Jeho význam také v historii české uznáváme a víme, že není možno Husa a jeho dobu vytrhnouti z českých dějin. Jde jen o to, abychom se mohli také se svého stanoviska k tomu přizpůsobit a srovnat je s historií. V tomto ohledu se díváme na Husa jistě střízlivě a bez fanatismu a bez menšího fanatismu, než někdo se o nás domýšlí. Kdo je v historii vzdělán a má i theologické vzdělání, ten ví, že, co se týče náboženského významu Husova, je ta věc definitivně odbyta. Církev jednou prohlásila, že v některých bodech se nesrovnává Hus s církví, a tím je pro nás věc odbyta. Co se týče další exekuce, to my nesouhlasíme s tím a nemůžeme toho uznati, poněvadž neměla žádná, ani světská moc, práva a nemá práva utráceti lidského života pro náboženské přesvědčení. V tom ohledu, můžeme říci, se díváme na tuto otázku tolerantněji i nežli se domníváte. Zde bylo míněno, že Hus má světové jméno. To je nesporné, protože husitské války jistě se dotýkaly celé střední Evropy, tedy zajisté měly také vliv a kontakt s ději celé střední Evropy. Ale co se týče toho stanoviska, co zdůraznil předešlý pan řečník, subjektivismu jeho, že Hus je slaven jako obhájce přesvědčení osobního, prosím, já nevím... (Nepokoj.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pan kolega Jílek stále vyrušuje. Pánové, prosím, račte debatovati venku v kuloárech a ne v zasedací síni senátu. Pan kolega dr. Reyl má slovo.

Sen. dr Reyl (pokračuje): Co se týče subjektivismu náboženského, aby si člověk sám svou víru činil, to je věc tak důležitá, že se nedá odbýti lehkým slovem. Je jisto, že ve víře je potřebí jisté autority. A kdo je křesťanem, každý opravdu ví, že církev tuto autoritu má. Nepůjdu do theologických nuancí, a pánové mi odpustí, že nebudu vždy citovati autority církve ve věcech víry. Subjektivismus náboženský není přípustný. Nepřípustný tento subjektivismus, který začal Husem, velice ublížil lidstvu v dalším postupu, když přišel do filosofie a ublížil zvláště velice, když přišel do národního hospodářství. Vždyť socialismus je odpůrcem tohoto subjektivismu národohospodářského. Co je subjektivismus národohospodářský? To je liberalismus, a liberalismus znamená vyssávání kapitálem člověka a socialismus je vlastně, řekl bych, mstitelem toho hospodářství liberálního. A když půjdete dále, přijdete na to, že tento subjektivismus neprospěl tak lidstvu, jak se domníváte. Každé světlo má svůj stín a toto světlo má veliký stín. Je potřebí znáti celou historii a celý vývoj středověku, aby si kdo dovedl představiti, co znamená subjektivismus náboženský. A žádné církvi, ani evangelické, není vhod subjektivismus. Kam došel subjektivismus náboženských církví v Německu? Ten došel tak daleko, že, kolik je kazatelů, tolik je chrámů a tolik také církví a tolik náboženství. (Sen. dr Herben: A je to neštěstí? To je znamení, že lidé nábožensky myslí!) Mysliti musí každý, ale řekl jsem, že autority ve víře je nezbytně potřebí. V tom ohledu bude potřebí, abychom revidovali tuto otázku, kterou zdůrazňujete u Husa, že vyzvedáte jeho subjektivismus. My si vážíme Husa po stránce národnostní, v jeho boji proti universalismu, který znamenal zničení anebo udušení národnostních principů, Husa si vážíme pro češství a zčeštění university, kdy vystupuje proti universalismu, jak dobře to vystihuje důvodová zpráva. To nebyl ale Hus sám, to byla veliká jména humanistů, kteří v církvi vystoupili proti universalismu, kteří netrpěli toho, aby odsuzoval národní život. V tom ohledu si budeme Husa vážiti, a v literární činnosti také, ale nezdá se mi, pokud písemnictví se týče, že by zde nebylo snad větších mužů nad Husa. To bychom si dávali špatné vysvědčení, kdybychom neměli jiných mužů, kteří jsou s Husem ekvivalentní. To by bylo pro nás příliš ubohé, kdybychom řekli: my jsme nikoho v historii neměli, jen Husa a jen Husa. V tom ohledu není potřebí přeháněti. (Sen. dr Herben: Jakživ nikdo to neřekl!) Hus má svůj význam v historii, ale že by byl prvním a největším Čechem... (Sen. dr Herben: Citujte někoho, kdo to řekl!) Kdo to řekl? (Sen. dr. Herben: Citujte někoho! Já znám literaturu a vím, že na příklad literaturní činnost Komenského se cení více než Husova! Proto to nemohl v literatuře nikdo říci, že je Hus jen jediný a nikdo jiný vedle něho!) To je běžný názor lidu a tak se to pronáší a jestliže se názor tento změní, budu rád. Chtěl jsem právě Komenského uvésti. Co by bylo z Komenského, kdyby byl jen jediný Hus! Jsou velcí lidé, ale snesou, aby bylo vedle nich několik jiných velkých. V tomto ohledu je potřebí veliké opatrnosti.